Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všem čtenářům Play Forever přeji šťastný a úspěšný rok 2007. Ať je lepší než rok uplynulý, plný skvělých her, nových zážitků, plných kapes peněz, pevného zdraví a spousty nových příspěvků na blogu (letos jich bylo i přes jednu dlouhou přestávku 113). Dovoluji si symbolicky připojit nádhernou fotku Saturnu (viz článek Deset astronomických fotek roku 2006, - nalezeno díly blogu Case), kterou vyfotila vesmírná loď Cassini. Ta malá bílá těžko postřehnutelná tečka vlevo nahoře, to je Země (více o fotce tady včetně obrovské hi-res verze)! Vzpomeňte si na to, až zase budete řešit nějaký "problém"!

Na závěr posledního letošního příspěvku jsem ještě sebevědomě vybral několik zajímavých letošních příspěvků, které vám možná unikly.

• Deváté slovo, patnáctá řádka, šestá strana... - Ochrany proti kopírování.
• Nová fotbalová (indie) hvězda - Netradiční "recenze" na netradiční fotbal.
• Insert coin to continue - Reportáž z londýské výstavy coin-opů ATEI.
• Hry po kouskách - ano či ne? - Zamyšlení na epizodickým vydáváním her.
• Letecký den - Jeden off-topic příspěvek plný hezkých obrázků. S letadly.
• Smutný konec this-gen? - Proč končí podpora PS2 a Xboxu tak brzy?
• Rozhovor s Marcem Wildingem - Interview s šéfem studií Illusion Softworks.
• Bonusy - když film, proč ne hry? - Proč mají hry tak málo bonusů?

Je to sice klišé, ale budiž. Končí rok 2006 a s posledními dny jsem se ani já nevyhnul bilancování. I když jsem myslím letos strávil u her podstatně více času než vloni, stále zřetelněji cítím, že se ze mě stává "casual gamer". Nevím jestli je to nedostatkem volného času, věkem nebo určitým přesycením hrami, ale i když vím, že by mě kupříkladu nová Zelda bavila, raději si místo těch dvou hodin (protože tyhle hry nemá cenu pouštět na pár desítek minut) na chvíli zahraju Trackmanii, pustím si oblíbený seriál a ještě si něco stihnu přečíst. Mělo by mě to děsit? No, dokud nebudu hrát Harry Pottera, nebude to se mnou snad tak špatné a koneckonců jsem i letos několikrát "propadl" kvalitním hrám. Takže k věci...

Nejlepší hry: Své žebříčky už zveřejnily servery Eurogamer, IGN, GameSpot, nebo třeba Wired (české servery, nemýlím-li se, vesměs "vyčkávají"), takže se nebudu pouštět do nějakých detailnějších rozborů a vyberu pět her. Gears of War z Xboxu nakonec nemůže chybět, i když můj původní komentář nebyl tak nadšený. New Super Mario Bros se stal i přes vysokou konkurenci jasnou handheldovou jedničkou a ze starých konzolí mě kupodivu dokázal nakopnout Canis Canem Edit, ke kterému se snad ještě vrátím, protože jej stále hraji. Za PC se pak do pětice nejlepších her vešel Just Cause a Half-Life 2: Episode One, která byla sice krátká, ale přesto podstatně lepší, než jakákoliv jiná letošní FPS (a že jich tedy moc nebylo, to přiznávám). Podotýkám, že jde o můj osobní žebříček sestavovaný výhradně z her, které jsem letos intenzivně hrál.

Nejdůležitější událost: Událostí roku je bezpochyby launch nových konzolí, ať už světový v případě PS3 a Wii, nebo náš český v podání Xboxu 360 a Wii. Je sice pravdou, že PS2 bude ještě nějaký čas vést žebříčky prodejnosti, nicméně média a hardcore hráči dávno přesunuli pozornost na next-gen. Asi nejsem sám, kdo si všiml poměrně razantní mediální kampaně proti Sony - může si za to sama a velká část kritiky je oprávněná, přesto bych byl zatím opatrný. I když je toho více, než je zdrávo, potíže bývají při uvedení na trh obvyklé a nedostatek vyrobených kusů taktéž. Wii se tedy dočkala skvělého nástupu na trh a Xbox 360 si užívá pohodlný náskok (viz aktuální výsledky), do tuhého ale půjde teprve příští rok. Moc se na to těším!

Největší překvapení: Ačkoliv už po půl roce hlasité ohlasy utichly a leckdo bude dokonce tvrdit, že se to dalo čekat, změna v organizaci E3 byla šokem. Kdyby zrušili Invex, asi by nikdo ani nehlesl, ale E3 byla ohromně úspěšná a stále rostoucí výstava, takže je zrušení její původní podoby opravdovým překvapením. Mezi další "překvapení" (tady už záleží na vašem odhadu, kdeco se dalo předpokládat) řadím odklad evropské premiéry PS3, stále stoupající náskok DS před PSP (čekal jsem, že PSP začne dotahovat, i přes docela slušný line-up se tak ovšem neděje) a pokud jde o PC, musím uznat, že jsem rozhodně neočekával tak solidní kvalitu Scarface.

Nestává se často, aby vývoj freeware/indie/casual her (každý tomu říká jinak, vyberte si sami) provázel hype či nadšené očekávání hráčů. Je to patrně dané i přístupem amatérských tvůrců, kteří se spíše než PR a marketingu věnují samotnému vývoji, i když je jistě jen otázkou času, kdy pochopí, že k dobrým prodejům bohužel zdaleka nestačí jen udělat kvalitní produkt. Jako spotřebitel jsem za současný stav samozřejmě rád - vedle šíleného "bordelu" kolem vývoje klasických her (opakované odkládání vydání, načinčané screenshoty neodpovídající skutečnosti, pečlivé dávkování zpráv, vypouštění lživých informací a polopravd atd., však to znáte sami) je potěšující, že se o nezávislém projektu dozvíte prostě až tehdy, kdy je dokončen. Jsou samozřejmě i výjimky, jako právě Mr. Robot, kolem něhož se (zejména díky pravidelnému vývojářskému deníčku) nejrůznější zprávy a obrázky objevovaly po dobu několika posledních let! Přiznám se, že jsem je spíše přehlížel. Produkci britského studia Moonpod znám a i když jejich prvotina Starscape získala řadu ocenění (včetně prestižní Hry roku 2003 serveru Game Tunnel), mě asi jako jediného příliš nazaujala, takže jsem ani vývoji Mr. Robota nevěnoval velkou pozornost. Nyní hra ovšem vyšla a zdá se, že je to trefa do černého!

Pamatujete na slavné isometrické 8-bitovky Knight Lore, Batman nebo Head Over Heels (mladším čtenářům neznalost odpusťme a zmiňme Diablo nebo Baldur´s Gate)? Tento způsob zobrazení je sice stále hojně používaný například u strategií, z akčních her bohužel téměř vymizel, což je vzhledem k jeho přehlednosti docela škoda - Mr. Robot se k němu s velkou parádou vrací a já jen nadšeně sním, na co všechno by ten engine mohl být využit. Sympatická isometrická grafika ovšem není zdaleka jediným lákadlem Robota. Ostatně, stáhněte si demoverzi (25 MB) a zkuste to sami. Zpočátku to je trochu omezené, pak ale narazíte na RPG prvek, dostanete se do příběhu a zakrátko už budete kupovat plnou verzi. Inspirace výše zmíněnými hrami z 8-bitů je zjevná (vcelku klasická směs logických překážek, plošinovkového skákání, lehké akce či vyhýbání se překážkám), přičemž je ale potěšující, že se obtížnost přizpůsobila dnešním trendům. Určitým šokem (pro mě přiznám se trochu negativním, alespoň prozatím) pro některé hráče budou klasické náhodné RPG souboje, které jedni milují a druzí nenávidí, Mr. Robot si ale pozornost rozhodně zaslouží. Čtěte rozhovor, zkuste již zmíněné demo a ať už se vám hra líbí nebo ne, držte podobným projektům palce.

PS: Kromě "čapkovského" názvu je tu ještě jedna česká inspirace - jedna z lidských postav se jmenuje Violet Zemanova podle české glamour modelky Veroniky Zemanové (její herní podoba zde, no prsa tedy nic moc).

Je mi líto, ale trochu neplánovaně jsem se o vánocích místo ke hrám a internetu uchýlil ke čtení knih. Starý dobrý papír zkrátka bez potíží zvítězil nad novým počítačem. Snad teď bude lépe, jako jistou kompenzaci berte zveřejnění dalšího mého článku - i tento byl otištěn před pár měsící ve SCORE a zabývá se nejlepšími logickými hrami. Téma tak jako vždy najdete v sekci Články, konkrétně přímo tady. Na vaše komentáře se těším pod samotným článkem a tentokrát jsem hodně zvědavý na jaké logické hry jsem trestuhodně zapomněl. Souhlasíte s mým výběrem? Na jaké tituly tohoto žánru nejraději vzpomínáte vy?

Dannyho parťáci (Ocean´s Eleven), jeden z mých nejoblíbenějších filmů posledních let, se dočká dalšího pokračování. Po slabší "dvanáctce" všechno nasvědčuje tomu, že se "třináctka" opět dostane do skvělé formy - příběh filmu se zjevně vrací do Las Vegas, do už tak kvalitní herecké sestavy přibývá jako hlavní "bad guy" fantastický Al Pacino a slibný je i hlavní slogan: "Jaká ja šance, že budete na svých? 13 ku jedné." Tohle všechno by mi ke štěstí bohatě stačilo - dnes byl ale navíc zveřejněn první teaser a i když toho moc neodhaluje, potvrzuje jednak skvělou formu Al Pacina (můj herecký hrdina číslo jedna), naznačuje velmi zajímavou roli pro Andy Garciu a je také důkazem, že si snímek udrží i tradiční atmosféru série. Premiéra v červnu!

Ačkoliv, jsou i lidé, jejichž "nadšení" je mnohem chladnější...

Co vidíte na obrázku? Bazén uprostřed ulice a uvnitř blondýnku s Coca Colou v ruce? No jasně, vypadá to tak, ale tak jednoduché to samozřejmě nebude, proč bych tu o tom jinak psal. Belgičan Julian Beever je pouliční umělec, který si přivydělává svými kresbami, jež maluje křídou na ulicích Londýna i dalších světových velkoměst. Jeho kresby jsou ale originální - už od půlky 90. let totiž kreslí iluze trojrozměrných obrázků, která funguje nečekaně dobře, pokud se ovšem díváte ze správného místa (pro zajímavost, obrázek níže vyfocený z jiného úhlu je k vidění tady - jak vidno, není to sranda). Julianova práce je vidět na jeho oficiálních stránkách v sekci "Pavement drawings" a některé z maleb jsou vážně skvělé, neuvěřitelně věrohodné a nápadité (například vodopád, studna, Batman & Robin nebo série hledání pokladu - 1, 2, 3, 4 a 5).

Zajímá-li vás trochu víc, přečtěte si tenhle článek na serveru BBC, kde je také podrobná galerie jednoho jeho projektu - Beever kreslí některé práce až tři dny (déšť pak musí obzvlášť mrzet) a za zmínku stojí, že skutečně ideální perspektivu nezískáte pouhým okem, ale výhradně skrze objektiv fotoaparátu. Juliana napodobil také další proslavený pouliční kreslíř Kurt Wenner a v současné době se tato technika začala využívat i v reklamě. Není divu, tohle opravdu upoutá pozornost!

Velké články o herních konzolích nebo hrách jako takových se, navzdory mnoha zahraničním příkladům, v českých masmédiích objevují poskrovnu. Nyní Tomáš Baldýnský (zjevně pod vlivem Františka Fuky) sepsal třístránkový článek, který zaujímá "čestné" přední místo v novém Reflexu - díky velkorysému archivu si ho můžete na internetu přečíst už teď. Do názorového formátu Reflexu zapadá a spíše než odborný text jde tedy o osobní zpověď autorova zájmu (i zájmu jeho okolí) o unikátní přístup Nintenda, který dokázal překonat bariéru nezájmu veřejnosti o interaktivní zábavu. Vše důležité je vyřčeno.

Vzpomněl jsem si při této příležitosti na dnes už s humorem přijímaný článek Kultura kryplů (taktéž k nalezení v archivu Reflexu, zde je pak komplexnější kompilát následných reakcí a dalších článků), který v roce 1999 rozlítil fanoušky počítačových her a  rozdělenou herní komunitu alespoň na čas spojil do jednoho bojového šiku (pro připomenutí - článek tehdy původně spíše než na hry jako takové útočil na herní časopisy). Vzpomínáte na ty diskuze? Rád bych věřil, že se po sedmi letech něco změnilo, ale řekl bych, že je svět stále rozdělen na hráče her a jejich odpůrce - mezi tím toho moc není. Když nic jiného, Wii by mohlo donutit některé odpůrce ke změně tábora.

A ještě jedna maličkost, náhodou jsem narazil na loňskou diskuzi Radovana Holuba a L.P. Fishe z Literárek. Přečtěte si ji, je to hodně vypečené čtení - jen škoda, že hráče hájí člověk, který je schopen napsat, že "dnešní počítačové hry mají původ v hrách na herních automatech, které se z původních fliprů elektronizovaly od začátku padesátých let." Ale dost házení hráchu na zeď, zpátky ke klikání na příšery...

O nezávislém vývoji máme asi každý trochu jiné představy, ale málokdo by čekal, že bude první hra na technologii Unreal Engine 3 vydána právě v podání nezávislého studia. Řeč je o Naked Sky Entertainment (pravda, je tvořeno zhruba tuctem zaměstnanců a několika desítkami externích spolupracovníků, takže to je na poměry nezávislého vývoje spíše "indie korporace"), jejichž prvotinou je sympatický RoboBlitz. Tahle akční logická plošinovka je skutečný diamant nezávislé herní scény, kdy za svých 15 dolarů (ke koupi přes Steam!) dostanete nejen podařenou hratelnost, ale také pozoruhodně kvalitní grafiku, fyziku a další pokročilé featury.

Hlavním hrdinou je malý robot Blitz, který musí (ve spolupráci se svým vtipným parťákem Karlem, který mu kromě cenných rad dodává ještě cennější zbraně a různé gadgety) zachránit svou planetu. V každé z devatenácti úrovní má jistý konkrétní úkol, který má zpravidla logickou povahu a i když je tu i nějaké to střílení, připravte se na řadu hodně zapeklitých překážek a finálních bossů. RoboBlitz vám dlouho nevydrží, dohrajete ho patrně za jeden dlouhý večer, ale (odmyslím-li si několik frustrujících okamžiků) je to hodně podařený počin. Nápadů má na rozdávání a příklad by si z něj mohli vzít nejen tvůrci Alpha Prime, ale i řady jiných "velkých" stříleček. Graficky je to samozřejmě také paráda, i když asi leckomu zmrzne úsměv při pohledu na hardwarové požadavky (není moc her, které by vyžadovaly grafickou kartu s 256 MB paměti, natož nezávislých). Takže... doporučuji, máte-li slušný stroj, zkuste alespoň demo!

Marně jsem pátral v rozhovorech a nejrůznějších zmínkách po tom, jak si Naked Sky mohli dovolit licencovat tak drahý engine. Vývoj podobně náročného projektu ale samozřejmě nemůže PC verze pokrýt, takže se RoboBlitz prodává i na Xbox Arcade, s čímž je spojena jedna zajímavá perlička - velikost stahovatelných her tu nesmí přesáhnout 50 MB. Autorům se nakonec tuto šibeniční podmínku podařilo splnit, i když PC verze je o něco "buclatější" (mimochodem je její součástí i UE3 editor). O svých dalších plánech Naked Sky zatím nemluví, jen se opatrně zmínili, že vývoj stál desetinásobek až dvacetinásobek běžných nákladů na tvorbu Xbox Arcade titulu a že snad v případě úspěchu dojde i na nějaké rozšíření včetně multiplayeru.

Podle údajů společnosti Geewa (viz krátká zpráva) hraje na internetu denně hry 350 tisíc českých uživatelů, přičemž dokonce polovina z tohoto čísla hraje hry multiplayerové. Celkem slušné číslo a i bych mu věřil, nepochybuji že nejrůznější státní podniky a ministerstva jsou prolezlá znuděnými zaměstnanci, kteří nemají na práci nic jiného, než hraní prší přes internet (a co teprve vítězný slovní fotbal - ten si musím zkusit...). Jen by mě zajímalo nějaké seriozní srovnání s "velkými" hrami, jejichž servery Geewa neprovozuje, a tak patrně do statistik vůbec nejsou zahrnuty.

Simon Tatham napsal hezkou kolekci 24 různých logických her (ve verzi pro Windows, Linux, Mac a dokonce i Palm) - některé důvěrně znáte, jiné jsou lehce upravenými variantami známých puzzle her, další jsou dokonce úplně nové (alespoň tedy pro mne). Všechny jsou malé, stáhnout is je můžete dohromady či zvlášť, jak je libo. Vše zcela zdarma a dokonce i pod MIT licencí, která vám umožňuje naprosto cokoliv (třeba je i prodávat). Především se řada z nich ale skvěle hraje.

Na 1Up si přečtěte zajímavé téma nazvané Game Breakers - je o herních vlastnostech či "vylepšeních", které hru ve skutečnosti "ničí". Některé uvedené featury jsou docela k zasmání (například složité RPG se spoustou cestování, které nutí hráče nikoliv držet tlačítko pro sprint, ale neustále mačkat!), s jinými člověk příliš nesouhlasí. Rozhodně bych ale mohl vyjmenovat řadu vlastních podobných nepříjemných zkušeností. Třeba bossové, u kterých vám hra nedá vědět, že je běžný útok nezraní. Nebo akční hry, u kterých se musíte při chybě vrátit k předchozím sejvům (i když třeba u Dead Rising to mělo své kouzlo). Co vy, napadá vás něco?

• Tyhle schody bych chtěl mít doma (nebo alespoň v oblíbeném obchodě). Vynikající nápad, co říkáte? Musely by jít ale vypnout, když přicházím z hospody.
• Rozhovor s Tetsuyou Mizuguchim. Některé z jeho odpovědí by se měly tesat! Tvrdí například, že hry nejsou uměleckým dílem - jejich cílem je vždy pobavit.
• Od vyjití Sin Episodes 1 uběhlo už půl roku a nikde ani slovo o pokračování, ačkoliv slibovali další díl za 3-6 měsíců. Byl to propadák? Zdá se. Alespoň, že stále pracují na Steam verzi původní hry, to mě ostatně láká více.
• Nejdříve se rozmohlo prodávání prázdných krabic, teď jakýsi chytrák prodal nikoliv PlayStation 3, ale 3 PlayStation. Za 900 dolarů!
• Hezké obrázky z bývalé sovětské ponorkové základny. Miluju tahle místa a už vím, kde se Valve inspirovali při návrhu Black Messa Facility.
• Není to tak dávno, co jsem tu psal o šílených analyticích, kteří si své prognózy cucají z prstu. Tohle ovšem předčilo veškerá moje očekávání.
• Další retro kousek pro DS, který ocení pamětníci PC a Amigy! Tentokrát překvapivě ze stáje Electronic Arts, Theme Park.
• Poté co se Stephen King zmínil o své verzi jak zakončit Lost, uspořádal jeden blog soutěž a nyní zveřejnil čtrnáct různých čtenářských teorií.
• Moc pěkná kolekce fotek lidí při hraní Wii - člověku to dodá další prespektivu o zájmu, který Wii vzbudilo mezi různými věkovými kategoriemi.
• A na závěr jednu flashovku, tentokrát adventní kousek na zakázku pro Nintendo. V Mission in Snowdriftland zachraňujete ztracené hry (levely se postupně aktivují až do 24. prosince, lze je ale hrát i zpětně) v klasické, ale moc pěkně zpracované plošinovce.

Konečně jsem našel dost času na to, abych se s vámi podělil o své dojmy z Wii, se kterým už se po půl roce roce konečně nesetkávám jen prostřednictvím demo stojanů na herních výstavách, ale přímo ve svém obýváku. Což díkybohu konečně přineslo odpovědi na některé důležité otázky: Jak zábavné ty hry ve skutečnosti budou - nebude to jen krátkodobé opojení následované nepříjemným vystřízlivěním? Opravdu to bude tak zábavné pro laiky - jak se Wii ujme u mé jinak hrami naprosto nezaujaté přítelkyně? Co to náročnější ovládání - budu schopen hrát bez potíží v kuse několik hodin? A jak přesné ono ovládání vlastně bude?

Dopadlo to nad očekávání dobře. Vezmu to od konce - ovládání je dokonale přesné, což je dobře zřetelné zejména při ovládání v menu. Ovládání ukazatele na obrazovce pohybem ovladače sice není úplně nejpřirozenější pohyb (například ovládání stylusem na DS je z podstaty přesnější), ale v rámci možností není problém rychle kliknout i na velmi malé tlačítko - obzvláště po krátkém "tréninku". Na opravdovou zatěžkávací zkoušku si sice počkám na Trauma Center (simulátor operací založený právě na milimetrově přesném ovládání - viz videa), ale zatím jsem spokojen. Co se týče schopnosti hrát v kuse, tady je důležité říci něco, co jsem v nejrůznějších recenzích a premiérových speciálech trochu postrádal - nemusíte stát před obrazovkou, můžete sedět nebo i ležet na gauči, mít ovladač pohodlně opřený třeba o koleno a většinu ovládacích "manévrů" provést nepatrným pohybem, který vás nijak neunaví. Jsou pochopitelně i komplikovanější formy ovládání, ale představa, že pro opravdový forhend budete muset předvést ukázkový dlouhý a technický úder (jak se samozřejmě děje v promo videích), je mylná. Unavit se například u Wii Sports podle mého názoru nejde a rád bych viděl kohokoliv, kdo se u této hry propotí, jak jsem se kdesi dočetl. Brzy zkrátka pochopíte nuance ovládání a naučíte se, že pro dobrý úder v tenisu není vůbec nutné dlouze máchnout - postačí rychlý, krátký a především dobře načasovaný pohyb v zápěstí. Což není myšleno jako kritika, jen konstatování. Na kvalitě herního zážitku to příliš nemění, což může potvrdit i moje přítelkyně, která mi v čase náročné uzávěrky posílala do redakce nadšené zprávy o tom, jak dala svůj první par, pak birdie a nakonec jak zvládla všechny jamky v domácím rekordu. Prima, tak to na ty ženské vážně funguje! Dám vědět co na Wii říkají rodiče.

Zbývá to nejpodstatnější - co hry? Wii Sports je třeba posuzovat v kontextu toho, že je zdarma s konzolí a nejde tedy o plnohodnotnou hru. Jistě, Super Mario World kdysi ke SNESu také dávali zadarmo a jaký to byl nářez, v posledních generacích ovšem bundlování hry nebylo s výjimkou nějakých speciálních edicí zvykem a jsem rád, že se k tomu někdo vrátil. I když Wii Sports potěší v multiplayeru a lehce znuděného hráče dokáže překvapivě zabavit na řadu hodin i v singleplayeru, je to ve skutečnosti jen taková hříčka a většina her zůstává jaksi na půli cesty. Dobře je to vidět na golfu, který je pro mne neskutečně zábavný, ale zasloužil by si mnohem propracovanější a věrnější zpracování. Po pár úderech je zkrátka zřejmé, že má Wii obrovský potenciál a až vyjde skutečný simulátor (ať už to bude Super Swing nebo později Tiger Woods), zatočí se myslím hlava nejednomu skutečnému golfistovi. K dalším hrám se snad dostanu v dalších příspěvcích, ale přiznám se, že jsem toho zatím moc nenahrál - rozhodně se ale nemůžu dočkat prvních seriózních simulací a vynalézavých projektů. Nebudu psát tak jako ostatní, že "jsem zvědav jak se Nintendu podaří využít potenciálu Wii", protože jsem (třeba i díky příkladu DS) bytostně přesvědčen, že je to jen otázka času.

Ne všechno je ale důvodem k nadšení. Tak třeba cena Wii je s ohledem na nutnou investici do drahých ovladačů (o HDTV kabelu nemluvě) ve skutečnosti téměř na úrovni Xboxu 360. Co se týče "last-gen" grafiky, není to velký problém u "stylizovaných" her nebo těch, kde je forma zřetelně odsunuta na vedlejší kolej hratelností, ale třeba takové Call of Duty může být pro člověka znalého možností hi-end PC nebo Xboxu 360 docela problém - u CRT televizí je to asi fuk, u HDTV bych ale měl jisté obavy (a říkám to jako člověk, který opravdu na grafiku příliš nehledí). Také mě štve přístup Nintenda k internetové podpoře v České republice, i když tady prozatím postačí změnit nastavení země. Mimochodem, teprve dnes (po čtyřech dnech od premiéry) se mi podařilo úspěšně připojit na internet, dosud Wii hlásilo podivný error (se kterým jsem nebyl zdaleka sám).

Celkový dojem je samozřejmě pozitivní, Wii je teď u nás doma středem pozornosti a vypadá to, že nejen u nás. Jsem zvědavý, kdy bude u nás uspokojena dodávka, počet do ČR dodaných kusů je podle mých informací dosti tristní. Další zásilka prý přijde před vánoci, tak si svůj dárek nezapomeňte včas zajistit - dobré zkušenosti mám s GameHouse (přijímají rezervace), v nouzi jistě pomůže i osobní domluva s někým v JRC, kde prý dostávají poměrně slušné příděly.

Nad freewarovou produkcí zůstává někdy rozum stát - měsíc starý Bloodmasters je jedním z těch případů. Kvalita zpracování tohoto titulu je vysoká a zaslouží si obdiv i pro svou dotaženost a vyladěnost, což u her zdarma nebývá vůbec zvykem. Bloodmasters je, velmi zjednodušeně řečeno, Quake s pohledem zhora. Jde o výhradně multiplayerový projekt s jednoduchým a přehledným rozhraním pro vyhledávání internetových her, takže jste během pár vteřin ve hře. A to mě baví - potřebuji-li se odreagovat, několikaminutová session v Bloodmasters zpravidla vydatně uspokojí.

Koneckonců, jednoduché je i samotné hraní. Tlačítky se pohybujete, myší míříte. Po vzoru stříleček se všude válí ammo, zbraně, energie či power-upy, hrát lze několik různých režimů (deathmatch, týmový deathmatch, capture the flag, scavenger..) a celé se to odehrává v sedmi různých mapách (poměrně malých). A to je tak nějak vše. Hratelnost je na jedné straně arkádová, na straně druhé si stále drží svůj díl taktiky a ocení hráče se skillem. Pokud nenarazíte na nějaké vytrénované borce nebo puberťáky (nebo pokud nenarazíte na prázdné servery, což se mi v noci bohužel zatím stává), budete nadšení!

Rád bych viděl podobným stylem zpracovanou single-playerovou hru. Bylo by to jistě náročné na design, ale ta představa je hodně lákavá. Kdo ví, třeba časem autoři (kteří rozhodně nejsou žádní břídilové) něco podobného vytvoří. Za to bych i zaplatil.

Pozorní čtenáři už vědí, že nabídka ElectroWorldu z minulého příspěvku dávno není platná - už několik hodin po zveřejnění zprávy nebyl GBA Micro k dostání nejen online, ale ani přímo ve většině kamenných obchodů ElectroWorldu. Škoda, ale na situaci to nic nemění, i když je DS ještě zajímavější volbou (a mj. i zpětně kompatibilní), GBA si stále zaslouží pozornost a může být velmi vhodným dárkem pro nenáročného hráče nebo pro někoho, koho chcete uvést do světa her. Slib z minulého příspěvku plním a zveřejňuji svůj žebříček (přesněji řečeno abecední seznam, následujících deset her už si nedovolím rozdělit podle pořadí) nejlepších her pro Game Boy Advance. Jak bylo řečeno, z hlediska nových her lze GBA označit za mrtvou platformu. Zpětný katalog je ovšem ohromně bohatý a podle mého názoru platformě chybí snad jediná věc - kvalitní Tetris (mezi Tetris DX pro GBC a Tetris DS bohužel nenajdete slušný titul pro GBA, protože licenci nemělo v rukou Nintendo). Jinak je to plejáda úžasných her pro fandy plošinovek, stříleček, RPG her i strategií. Zde je tedy moje volba.

Castlevania: Aria of Sorrow: Prvotřídní vampírská akční adventure s takovou dávkou RPG, kterou jsem ještě schopen zkousnout. Špičkové zpracování, vymazlená hratelnost a především na poměry GBA her neskutečný příběh.

Kuru Kuru Kururin: Hra s velmi těžko popsatelným unikátním konceptem (snad pomůže video reklamy) - malou tyčku ovládáte skrze stále složitější bludiště. Svým způsobem "závodní" arkáda, která rozhodně stojí za pokus. Špička.

Lost Vikings: Srdcovka. Dohrál jsem je už na PC, ale na GBA jsem si je dal znovu. Báječná logická plošinovka, ve které kombinujete různé schopnosti tří vikingů. Zkuste demo na webu, Blizzard mimochodem na GBA vydal i Blackthorne!

Mario Golf: Advance Tour: Přežijete-li pár překážek jako třeba zdlouhavý začátek (zdravím Tukana), dočkáte se neuvěřitelně propracovaného golfu, který má to nejlepší z arkády, RPG (!) i simulace. Za pozornost stojí i Mario Tennis.

Mario vs. Donkey Kong: Vynikající předchůdce nedávno vydané DS verze - báječná kombinace plošinovky a logické hry. Stále o chlup horší než původní Donkey Kong na GB, ale přesto výborná a nápaditá zábava. Dá vám zabrat!

Metroid Fusion: Učiněný poklad! Akční plošinovka s propracovaným designem a intenzivním příběhem - pokud vám nevoní infantilní postavičky Nintenda, tohle je ta pravá volba. Pokračování Zero Mission (NES port) je jen o chlub horší.

Ninja Cop: Asi největší outsider v žebříčku, ale nemůžu si pomoci. Velký hit to není, ale vzalo mě to. Skvělá poctivá plošinovka zaměřená na akci, která mi hodně připoměla automatovky Shinobi nebo Rolling Thunder.

Super Mario World: Sáhnete-li po jakémkoliv dílu Maria, chybu neuděláte (díky názvům je v tom zmatek, ale na GBA vyšly pokud vím čtyři klasické Mario plošinovky). Tenhle, který byl vlajkovou hrou SNES, je ale jasně nejlepší.

Wario Land 4: Z celé desítky moje asi nejmilejší hra. Že mám rád plošinovky víte dávno (koneckonců viz tenhle seznam), tahle ale hráče nutí přemýšlet mnohem více než jiné - můžu ji hrát dokola a nikdy se nenabažím. A i ten Wario je machr!

Warioware: Prvotina série. Originál byl překonán (nejen DS verzí, ale i GBA pokračováním se zabudovaným senzorem pohybu), ale nezapomenut. Geniální kompilace dvou set kratičkých pětivteřinových miniher. Vlastně spíš mikroher.

Podotýkám, že jde o můj osobní seznam, takže v něm nenajdete řadu žánrů, které mi nejsou příliš blízké. Zajímavých her je skutečně nespočet - Golden Sun, Mario & Luigi, různé díly Zeldy, Advance Wars, různé verze Pokémonů, Fire Emblem, Final Fantasy Tactics, Harvest Moon, Gunstar Future Heroes, Astro Boy, Boktai a tak dále a tak dále a to nemluvím ani o ještě starších hrách pro GBC nebo dokonce GB, které v některých případech také ještě mají co říci. Doplnit mě můžete třeba v komentářích, jako vhodný zdroj informací doporučuji třeba Editors? Choice na IGN (hry hodnocené známkou 8 a více), případně tamní recenze jako takové - seřaďte podle hodnocení, data, žánru, jak je libo...