Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: New Super Mario
Musím se ještě vrátit ke hře, kterou jsem sice dohrál už někdy před měsícem, ale je tak dobrá, že je o ní třeba mluvit a její slávu šířit. New Super Mario Bros (skvělé oficiální stránky) na Nintendo DS je onen relativně vzácný příklad ostře sledované a napjatě očekávané hry, která pak do puntíku splní veškeré představy většiny hráčů. Podařených, hratelných a zábavných plošinovek je více než dost, NSMB má ale něco navíc. Zde jsou věci, díky kterým si (alespoň tedy v mých očích) hra zaslouží pět hvězdiček z pěti.
- Naprosto přesné ovládání. Může se zdát, že stačí přiřadit tlačítka k příslušným aktivitám, naanimovat hezky postavu a je vyhráno. V NSMB máte ale nad hlavním hrdinou absolutní kontrolu a nad ovládáním nemusíte vůbec přemýšlet - co mozek řekne, to prsty vykonají a co je ještě důležitější - co prsty nařídí, to Mario provede. Pouhá dvě tlačítka (běh a skok) zdánlivě neposkytují příliš možností, ale opak je pravdou. Postavu můžete ovládat ve vzduchu, délkou stisku tlačítka lze provést různě vysoký skok, můžete se odrážet od zdí, díky běhu skákat do větší dálky či výšky a lze také využívat několika rafinovaných pohybů jako je trojskok. Pointa je, že vše působí naprosto přirozeně a ovládání je příkladně citlivé.
- Rozmanitost. New Super Mario Bros není příliš inovativní a ve svých bezmála 100 úrovních přináší jen velmi málo skutečně nových nápadů. Jedním dechem ale musím dodat, že to není ani na okamžik nuda. Každá situace je trochu jiná a každý level vám předkládá nové zajímavé výzvy. V podvodních úrovních vás honí obrovská ryba, u sopky musíte velmi obratně uhýbat před padajícím kamením, na rychle jezdících plošinách musíte hbitě reagovat na bludiště před vámi, pomocí tlačítek obracíte lokace vzhůru nohama, díky pružinám rychle unikáte před stoupající hladinou lávy... a ještě mnohem víc. Neříkám, že tu nenarazíte na slabší místa (bossové rozhodně mohli být zajímavější), ale na ty díky variabilitě brzy zapomenete, protože jste okamžitě znovu vrženi do akce.
- Se zmíněným souvisí jedna důležitá věc, pro kterou se vžilo hnusné anglické označení "learning curve". NSMB má geniálně nastavenou obtížnost, pro kterou se zase vžil (hezký) anglický výraz "easy to learn, hard to master". Tohle je podle mého názoru vysoká škola designu - navrhnout hru tak, aby byla dostatečně snadná a jednoduchá, ale zároveň hráče neustále motivovala a poskytovala mu výzvy. New Super Mario může zpočátku připadat obtížný, ale když se pak do prvních úrovní vrátíte, zjistíte, že jsou najednou dětsky snadné.
- Zmínit musím i vynikající strukturu hry, kdy hru vcelku bez potíží dohrajete za jediný víkend - to ale řadu tajných úrovní a dva kompletní světy (celkem téměř polovinu hry) minete a abyste je pokořili, budete se muset hodně a dlouho snažit. Ani při hledání té nejlépe skryté a nejhůře přístupné hvězdy navíc nebudete frustrovaní. Nebo jsem alespoň nebyl já - a říká vám to člověk, který nedohrál jediné GTA, protože mu už před půlkou přišlo moc obtížné. NSMB mám na 100% a i když mě to stále hodně úsilí, ani na chvíli to nebolelo!
Co ještě dodat? Snad jen to, že je New Super Mario Bros (přidám ještě obsáhlý záznam na Wikipedii) prakticky stejný jako staré legendární díly ze SNESu, což nesvědčí o ubohé kvalitě letošní novinky, ale naopak neuvěřitelné nadčasovosti her tehdejších. Miliony hráčů si v 90. let užívaly do posledního pixelu vypiplaný design, který z hráčů nedělal hlupáky, ale naopak je respektoval. Dnes se to opakuje a působí nečekaně svěže. O čem to, proboha, svědčí?
