Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Vyzkoušel jsem dnes nové online funkce Wii, které Nintendo zprovoznilo teprve před pár dny - Forecast Channel a News Channel. Upřímně řečeno, beru je spíše jako jakousi zajímavost nebo perličku, protože jejich praktické využití je v době teletextu a internetu (ostatně, kdo je s Wii připojený k internetu, má s velkou pravděpodobností i počítač) docela sporné, má to ale i své světlé chvilky a za zkoušku to rozhodně stojí (vše je samozřejmě zcela zdarma). Forecast je určený k informacím o počasí - ukazuje aktuální počasí, ukazuje předpověď na zítřek a předpověď na pět dní dopředu. V současné době je stále nutné předstírat, že se s Wii připojujete ze země, kde je spojení podporované (v mém případě Velká Británie) a při prvním připojení do kanálu vám systém nabídne seznam měst, ze kterých si vyberete to své, popřípadě to, kterému jste nejbliže (já si zvolil Londýn). Pak Forecast Channel (viz oficiální stránky s přehledným videem) na své hlavní stránce automaticky ukazuje aktuální počasí v Londýně a snadno jedním stiskem zobrazíte předpověď na zítřek či na následujících pět dní. Chcete-li, můžete si pochopitelně prohlédnout i předpověď jinde na světě, což funguje docela zajímavě - zobrazí se zeměkoule, kterou pomocí ovladače jednoduše otáčíte a společně se zoomem tak snadno najdete požadované místo.

Zmíněná Velká Británie je zastoupena hodně detailně, jinak je ale potíž v nedostatečném pokrytí světa - například v celém Německu můžete najít počasí pouze v šesti městech. Praha je tu také (z České republiky samozřejmě jediná), ale Bratislava už například nikoliv (což ovšem může být tím, že je dost blízko Vídni). Ještě větší problém je v přesnosti - pětidenní předpověď je pokud se nepletu k dispozici jen ve Velké Británii a všude jinde se musíte spokojit s prognózou na následující den. Weather News, odkud Nintendo veškerá data čerpá, jistě nemá potíže s detailními údaji na jakémkoliv místě zeměkoule, takže mě tohle omezení docela překvapuje. Třetí problém je pak zdaleka nejvýznamnější - data jsou prostě stará. Ať už šlo o Prahu nebo Londýn, v osm hodin večer se mi ukazoval stav ze tří hodin odpoledne a sluníčko nám tu tedy opravdu nesvítilo. Zdroji z Weather News lze myslím docela věřit (tak schválně, takhle má být zítra), jen je třeba trochu zapracovat na aktuálnosti.

News Channel je v podstatě zpravodajský server - zprávy jsou tu rozdělené podle tématu (technologie, sport, ekonomika aj.) a hlavní zpravodajství lze rozdělit i podle lokality, což je zpočátku trochu matoucí, protože máte k dispozici kategorie national, regional a international, přičem je výrazem "regional" myšlena Evropa a "international" znamená svět. Zprávy jsou kompletně převzaté z Associated Press a nemá tedy smysl hodnotit jejich obsah, jsou to prostě běžné agenturní zprávy, které dobře znáte z internetu. Na rozdíl od internetu je k nim na Wii bohužel velmi zřídka připojen obrázek, což je trochu škoda (zde je video z americké verze News Channelu, kde jsou na tom v tomto směru lépe). Je tu nicméně jedna úžasná funkce, kdy můžete stejně jako u počasí přepnout na zeměkouli a vyhledávat si zprávy na libovolném místě - v Las Vegas právě zvolili novou Miss Ameriky, v Tokiu blahopřejí nejstaršímu člověku na planetě a v Praze zatkli partu vojáků, která údajně dealovala drogy (takhle nějak to vypadá). Nevím jak vy, ale já když přijedu na druhý konec světa, rád sleduji v novinách či v televizi lokální zprávy, takže na tohle docela slyším - přehledné rozdělení mi navíc poskytne zajímavou perspektivu a i když je obsah vlastně stejný jako v novinách nebo na internetu, vnímám to trochu jinak.

Znovu opakuji, že je praktický přínos obou kanálů velmi malý, ale je to třeba brát jako službu navíc, kterou pokud využije byť jen jedno procento uživatelů, tak to má smysl (v případě počasí se navíc hovoří o implementaci do her, které by snad časem mohly například zobrazovat stejné počasí, jaké je právě ve skutečnosti). Rozhodně však není sporu, že takový Photo Channel nebo Virtual Console budou mnohem využívanější funkce Wii. Ale o těch zase někdy jindy.

Došlo k několika více či méně kosmetickým změnám na blogu, ke kterým se chci stručně vyjádřit. Zrušil jsem dvě zbytečné kategorie příspvěvků ("multiplatform" a "personal") - vím, že ani současná situace není ideální a přehledná, ale nemám zatím moc chuť to řešit, předpokládám ostatně, že toto dělení beztak nikdo nepoužívá (nebo se pletu?). Druhou, už zásadnější změnou, je opětovné zpřístupnění anonymních komentářů. Vedly mě k tomu dva důvody - jednak ta registrace z nepochopitelných důvodů nějak blbne a někteří čtenáři neobdrželi od systému potvrzovací e-mail (na což si pár lidí stěžovalo a u nich jsem to napravil, ale řada jiných to jistě celkem pochopitelně vzdala) a pak se potvrdila obava, že počet komentářů značně klesne. Přišel jsem zřejmě o názory lidí, kteří třeba měli chuť něco k tématu dodat, ale nebyli ochotní k tomu vytrpět další otravnou registraci. Trochu riskuji, ale nyní tedy opět může psát každý - věřím, že přínos podnětných názorů převýší pokusy o flame nebo jiné nepatřičné komentáře. Podotýkám, že registrace funguje i nadále a registrovaní uživatelé nemusí u komentáře vyplňovat protispamovou ochranu.

Třetí a patrně nejzásadnější novinkou jsou krátké zprávy (nahoře vpravo), u kterých jsem se inspiroval na Tiscali Games. Tady nyní najdete nejrůznější aktualitky, stručné zprávičky nebo odkazy, které považuji za zajímavé, ale zase ne natolik, abych k nim psal vlastní detailní článek (nebo na to prostě nemám dost času). Protože s nimi bude výrazně méně práce, snad by se mohly objevovat i několikrát denně, ale raději nic neslibuji. Záleží na co zajímavého kde narazím.

Do budoucna bych ještě rád konečně pohnul s fotogalerií a především obměnil design blogu, současný už mi po dvou a půl letech připadá notně zatuchlý - pokud jste webový designér a chcete pomoci, budu jen rád. Stejně tak budu rád, máte-li nějaký další zlepšovák, nebo návrh, co zajímavého by se tu ještě dalo vymyslet. A vlastně.. rád budu za jakýkoliv podnětný komentář pod jakýmkoliv mým příspěvkem.

Update: Úplně jsem zapomněl - před týdnem jsme v tichosti konečně zprovoznili RSS (viz modrý pruh napravo).

Místo abych se po návratu z cesty vrátil k hraní na PC nebo velkých konzolích, nemohl jsem si pomoci (pokolikáté už?) a i v teple domova zahříval DS a dohrával Yoshi´s Island. Což se ukázalo být poněkud tuhým oříškem, ale o tom později. Yoshi´s Island DS je další z dlouhé řady recyklovaných plošinovek, které na hráče Nintendo neúnavně chrlí a které hráči nenasytně milují. První verze s úplným názvem Yoshi´s Island: Super Mario World 2 byla na SNESu považovaná za vůbec nejlepší hru svého žánru, úspěšný byl i přesný port z roku 2002 na GBA (na GameRankings 11. nejlépe hodnocená hra pro GBA). Také nový díl staví na stejných základech (prakticky totožný příběh, identický grafický styl i velká část stejného prostředí a nepřátel...), ovšem se zbrusu novými úrovněmi a zásadní novinkou v podobě různých postaviček, které může Yoshi nést na svých zádech. Zatímco dříve to byl pouze Mario, teď přibyli čtyři další (včetně mého oblíbeného Waria, i když ten tam působí trochu nepatřičně) a všichni mají své vlastní unikátní schopnosti.

Ačkoliv by zaměření hry (Yoshi zachraňuje mimina unesená Bowserem) mohlo napovídat, že jde o hru určenou pro děti, opak je pravdou a ve srovnání se Super Princess Peach, Kirby Squeak Squad nebo i New Super Mario Bros jde o značně komplexnější a rafinovanější plošinovku. Hráče neustále motivuje, předkládá před něj nové a nové překážky, šikovně se vyhýbá stereotypu a vyžaduje rozvážný a mnohdy i přemýšlivý postup, byť v jádru jde stále o "sběratelskou" hru, kde se snažíte sebrat co nejvíce mincí, hvězd či kytiček a úspěšně se dostat do cíle. Pro další informace si přečtěte recenze na Hrej, Tiscali, Doupěti či Bonuswebu, já musím říct, že jsem se skvěle bavil.

Bohužel, je tu jedno zásadní ale - od čtvrtého z pěti světů (každý má osm poměrně rozsáhlých úrovní) začíná jít do tuhého, dostavuje se nenápadná frustrace a pátý svět už je vysloveně drsná škola i pro ty nejostřílenější hráče plošinovek (u hry od Nintenda mě mimochodem něco takového šokovalo). Je pikantní, že autoři recenzí na Hrej i Tiscali zmiňují jednoduchost hry, v prvním případě dokonce jako kritiku s označením "extrémně nízká obtížnost", proti čemuž se ohrazuji. Yoshi´s Island DS byl pro mě jedním z nejobtížnějších herních zážítků poslední doby a vyrovnal se i hororové obtížnosti Pursuit Force na PSP. Systém hry je sice značně benevolentní s ohledem na smrt a také počet životů zpočátku závratně stoupá, ale k čemu mi je 150 životů, když pak některé části musím opakovat dvacetkrát, protože jsou plošinky neuvěřitelně uzoučké, neustále na mě dotírá nejrůznější havět a ještě obrazovka často nelítostně skroluje dál (a to jsem prosím už záhy ve čtvrtém světě rezignoval na jakékoliv sbírání mincí či bonusových předmětů) - zajímavé je, že se nechutná obtížnost netýká bossů, ti jsou spíše z kategorie jednodušších. Nevylučuji, že jde o mojí indispozici, ale spíš si troufám tvrdit, že oba autoři soudili podle první části hry, kde je to skutečně lážo plážo. Dejte vědět v komentářích, jaké máte zkušenosti vy.

Tak či onak, Yoshi´s Island DS (oficiální homepage) dostává palec nahoru. I kdyby mělo zůstat u těch prvních tří světů, vydrží vám déle než celý Kirby Squak Squad. Je to hodně povedená zábava (vůbec nevadí, že nijak nevyužívá dotekový displej) a když se do toho zakousnete a nakonec to dohrajete úplně, budete mít o to lepší pocit. Já ho mám. Je to ale škoda, být obtížnost vyváženější, mohl to být mistrovský kousek. Takhle jsou to místy spíše mistrovská muka. Uf!

PS: Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, proč Nintendo v nových DS hrách (nevím zda ve všech, ale už jsem si toho všiml několikrát) neumožňuje vypnout hudbu? Tenhle nedostatek mi vadí čím dál tím více, nejvíce u Tetrisu DS.

Hideo Kojima v rozhovoru pro GamePro prohlásil: "Mám velký zájem udělat něco pro Xbox 360. V Americe a Evropě se prodává dobře a myslím, že se bude prodávat dobře i letos. Jsem také fanoušek Gears of War, je to velmi zajímavá hra. Upřímně řečeno, rád bych vytvořil něco i pro PC..." Výborně! Nezlobil bych se, kdyby začal hned Metal Gearem 4, i když v tom případě by to chtělo dohnat resty a vydat na PC i trojku.

Jednotlivé sekce IGN (alespoň tedy některé) zveřejnily své prognózy pro rok 2007 - DS, PlayStation, Xbox a Wii. Je tam pár docela zajímavých tipů, ale také nějaké hlouposti. Redaktoři IGN například věří, že letos vyjde Duke Nukem Forever, že vyjde multiplatformově a že bude hodně zaměřen na multiplayer. I když je úvaha, že se 3D Realms podělí o první informace v dubnu u příležitosti desetiletého výročí původního ohlášení, docela zajímavá, nevěřím, že by hra mohla vyjít letos (Prey byl mimochodem ohlášen 15 měsíců před vydáním). Za vyloučenou ale považuji onu úvahu o multiplayerovém zaměření - tahle hra byla vždycky o hlavní postavě (i když deathmatch v Duke Nukem 3D byl samozřejmě geniální) a jsem tedy přesvědčen, že to 3D Realms postaví spíš na příběhu a single-playeru.

• Edge na svém webu zveřejnil článek Inside Bungie ze svého minulého čísla - do svých nových kanceláří (moc pěkných) Bungie příliš novinářů nepustil, o to zajímavější je to čtení.
• O reklamách Sony jsem měl vždy velmi vysoké mínění, jenže teď Nintendo dobře zvládlo kampaň na Wii, Microsoft také nezůstal pozadu a... evropská PS3 kampaň je fakt ubohá (1, 2, 3 a 4).
• Nový český server o Nintendo Wii se jmenuje sympaticky Wiičko. Zatím je v plenkách, snad se dostane na úroveň slušných českých fan webů o Xboxu - XLive, Czech Xbox,  nebo multiplatformového Clubu.
• Update: ještě jeden povedený Xbox server (za tip díky jd) a i tenhle s úžasně originálním názvem - Xbox360. Mimochodem, pokud provozujete podobný server, klidně se pochlubte v komentářích!

Ať už PopCap těch pět milionů Bejeweled prodal nebo ne, faktem je, že jde o jasně nejúspěšnějšího tvůrce casual her. Dalším jeho velmi úspěšným projektem je nedávno vydaný Bookworm Adventures Deluxe, který staví na jednom velmi populárním casual žánru - na tzv. slovních hrách vytvořených na základech stolní hry Scrabble (tj. sestavujete z různých písmenek slova, získáváte body a tak dále na sto různých způsobů). Vzhledem k vysokým nárokům na slovní zásobu v angličtině, jsem tyhle hry zatím převážně přehlížel - jenže když už tohle dílo vyhlásil jeden z redaktorů IGN jako nejlepší hru za rok 2006 a když už mi jí neodbytně nutil i kolega Mikoláš (přičemž jinak jsme na tom u casual her obvykle naopak), nedokázal jsem odolat. Bookworm Adventures je opravdu hodně jiný, než je u slovních her obvyklé - nemá vůbec žádný časový limit a onen koncept volby slov je značně zjednodušen, takže hru mohou s relativním úspěchem dohrát i hráči, kteří nejsou zrovna kovaní angličtináři. Určité základní znalosti jsou nezbytné (odhladl bych to na "mírně pokročilé"), pak už ale můžete směle cvičit nová slovíčka a zlepšovat svou slovní zásobu.

PopCap se netají tím, že šlo o jeho dosud nejdražší projekt - podle Wikipedie (tady najdete i podrobnější informace o hře včetně detailního popisu pravidel) trval vývoj dva a půl roku a stál neuvěřitelných 700 tisíc dolarů (to není překlep). Upřímně řečeno, i když je hra graficky pěkná, takovou investici v ní nevidím a například vizuální styl Talismanie se mi zdá mnohem propracovanější a vyšperkovanější. Ale o to tu nejde, úspěch Bookworm Adventures je postaven na zajímavém nápadu, kdy pomocí sestavování slov bojujete s nepřáteli dle principu "čím lepší, delší či složitější slovo, tím efektivnější útok". Navrch hra obsahuje power-upy, různé speciální druhy písmenek a další rafinovaná vylepšení, takže je hratelnost hodně chytlavá. Nestavím jí na úroveň Zumy nebo Bejeweled, ale příjemně mě překvapila. A onen výukový aspekt taky nelze přehlížet.

Jako vždy si i u Bookworm Adventures Deluxe můžete stáhnout hodinovou demoverzi, dále už budete muset zaplatit. Bohužel nikoliv tradičních 20, ale rovnou 30 dolarů a při objednávce z Evropy zdá se nezbyde než ještě přidat a zaplatit stejnou sumu v Eurech (tohle by mohl časem vyřešit Steam, ale teď tam hra v seznamu PopCap titulů zatím není). A 900 korun, to už je přeci jen trochu silná káva!

Shodou náhod jsem byl začátkem týdne z pracovních důvodů v Londýně, takže jsem tak jako loni mohl navštívit výstavu ATEI věnovanou hracím a výherním automatům (velkou loňskou reportáž najdete tady). Pár nových videoher se tu samozřejmě našlo, nebylo to už ale zdaleka tak zajímavé jako posledně a hlavně chyběl hlavní tahoun, kvůli kterému jsem se na výstavu vlastně těšil - Half-Life 2: Survivor (speciální automatová verze od Taito s exkluzivním obsahem, značně upravenou hratelností, s pedálovým ovládáním výskoku a skrčení a s dvěma joysticky pro pohyb a střelbu). Na toho holt asi bohužel nezbyde než rozbít prasátko a vyrazit do Japonska. Krátkou reportáž z ATEI nejspíš napíšu do příštího SCORE (něco bude také ve SCORE Live), ovšem malou návnadu vám přeci jen nabídnu. A ne jen tak ledasjakou!

Vidíte správně, Far Cry! Konkrétně s podtitulem "Paradise Lost", dvěma sedačkami a masivními kulomety. Hru vyrobila mě neznámá společnost Global VR a údajně k tomu použila technologii z Instincts. No nevím, možné to je, i když takový House of the Dead 4 nebo i Time Crisis 4 vypadají mnohem lépe a stylověji (a to jde o hry z roku 2005). Co hůř, také se mnohem lépe hrají a je znát, že asi Global VR nemají s vývojem her na automaty velké zkušenosti. Jak vám už možná došlo ze zmínky o kulometu, nemáte tu na starost nic jiného než střelbu a o pohyb hrdiny se hra stará sama. V praxi to funguje tak, že vždy pokosíte několik desítek hodně naivních nepřátel, pak sledujete pár vteřin hrdinu jak se přesune na jiné stanoviště, a tak stále dokola až na konci každé z úrovní musíte sundat bosse. Je to deset let starý princip, který dvě zmíněné hry dávno povýšily na úplně jinou úroveň - House of the Dead přinesl zajímavý způsob nabíjení trhnutím se zbraní, Time Crisis zase staví na neustálém krytí, oba pak přináší na konci každé z úrovní vyvrcholení v podobě vynalézavé likvidace bossů. Far Cry: Paradise Lost naproti tomu nevyžaduje ani nabíjení - stačí prostě držet spoušť a mířit, což platí dokonce i pro bossy, u kterých se snadno obejdete bez jindy tak nezbytného důvtipu (alespoň tedy u třech prvních, které jsem si protrpěl). Takže obrovská nuda a velké zklamání - pár dalších informací najdete tady.

Ubisoft s Far Cry v poslední době dělá psí kusy - konzolová verze Instincts na Xboxu a Xboxu 360 ještě docela ušla, novinka Vengeance pro Wii je ovšem podle recenzí naprosto tragická (pár minut jsem si to v jednom obchodě zahrál a musím souhlasit) a tohle už je úplný výsměch. Nezbývá než doufat, že se s připravovanou PC verzí Ubisoft opět vrátí k osvědčené kvalitě. Byť samozřejmě už dávno bez Cryteku.

Nové číslo britského Edge má na obálce tajemný produkt a nápis ?Ultimátní herní přístroj?? s podtitulem ?Miliarda hráčů, neomezený výkon, stále online, nikdy neodložená a připravena na revoluci.? Řeč je samozřejmě o PC a uvnitř je kromě velkého tématu zajímavý rozhovor s Gabe Newellem, šéfem Valve. Gabe je zatím hodně skeptický ohledně Windows Visty, v případě Steamu naznačuje, že v podstatě nemají žádná omezení a spolupracují prakticky s každým, kdo o jejich distribuci projeví zájem, pochvaluje si výhody epizodického obsahu, do budoucna si z hlediska technologického postupu nejvíce slibuje od vícejádrových procesorů a jen tak mimochodem zmiňuje, že prý Popcap prodal pět milionů kusů Bejeweled. Jednu odpověď si dovoluji volně přeložit v téměř plném znění.

Edge: Ačkoliv je PC nejpropracovanější herní platformou na světě, jen zřídka je s ní tak nakládáno. Překvapuje vás to, nebo to považujete vzhledem k roztříštěnosti PC hardware za nevyhnutné?

Gabe Newell: Nerozumím tomu. Když se teď kohokoliv zeptáte na velkou bitvu, řeknou vám, že bojují Xbox 360 a PS3. Ve skutečnosti je ale takový World of Warcraft mnohem výdělečnější byznys než Xbox a kdyby lidé z Blizzardu nazývali WoW next-gen konzolí, byla by mnohem úspěšnější než ty dvě. Stejné je to s Nintendo DS: to je věc, která se teď stále prodává a vyprodává.

Hovořit o tom jak se ty dvě velké multimediální a multifunkční konzole (které jsou přitom dražší než levný model PC) navzájem trumfují, je teď velmi vděčné téma. Díky tomu se ale nemluví o skutečných úspěších World of Warcraftu nebo Nintenda DS. Když chce Microsoft mluvit o hraní, analytici vždycky stočí řeč na Xbox místo na Windows a když někdo řekne něco o prodejích PS3, 15 lidí v PR agenturách pracujících pro Sony mu zavolají a opraví ho. Ale když někdo prohlásí něco chybného o prodejích na PC...

Když lidé hovořili o poklesu obratu z PC her, zcela ignorovali internetové herny, nebrali v potaz obraty z předplatného u MMORPG her a nikdy neslyšeli o Popcapu nebo o jakékoliv casual hře, která se prodala přes internet. Zkrátka tu chybí člověk, který by měl zájem na tom, aby se lidé dozvěděli, co se opravdu děje. Bez toho není vůbec překvapením, že úspěch PC jako herní platformy není vůbec medializován ? je to jednoduše proto, že tu není firma, která by ze svého zisku platila velkou PR agenturu, aby se o to postarala.

Newell samozřejmě uhodil hřebíček na hlavičku. Svoboda PC platformy je dvojsečnou zbraní. Na jedné straně si na PC může udělat hru kdokoliv bez nutnosti platit jakékoliv poplatky, kupovat si drahé vývojové kity a podstupovat náročnou kontrolu kvality. Na straně druhé je to velký neorganizovaný píseček se spoustou odpadu a bez jednotné strategie (projekt "Games for Windows" se zatím míjí učinkem). O šílených analyticích jsem tu už psal, svůj díl viny mají na situaci samozřejmě i média. Jen by mě zajímal praktický dopad této dezinformace o klesajícím obratu PC her - je to tak, že důležití lidé pravdu znají a jen jí nikde nevyprávějí, nebo opravdu PC branže doplácí na mylné povědomí některých odborníků?

Jo a těm pěti milionům Bejeweled stejně nevěřím!

Svou neutuchající touhu po klasických 2D plošinovkách na DS jsem se - bůh ví proč - rozhodl místo Yoshiho ukojit nejdříve novým dílem Kirbyho. Ten je na rozdíl od už více než rok starého skvělého Power Paintbrushe (ovládaného výhradně stylusem) v podstatě klasickým členem svého žánru a dotekovou obrazovku využívá spíše jako kosmetický doplněk ovládání, který prakticky nemá vliv na hratelnost. Squeak Squad (hezké oficiální stránky obsahují mj. přehlednou historii Kirby her) nemá velké ambice inovovat a nutno uznat, že to ani příliš nepotřebuje - ona základní a už asi notoricky známá schopnost Kirbyho, tedy klonování vlastností svých spolknutých soupeřů (v tomto případě už jich je přes dvacet), totiž stále docela funguje, i když samozřejmě nebudu předstírat, že jsou všechny podoby Kirbyho stejně užitečné a zajímavé.

Nechci aby se to zvrhlo v další dlouhý článek, takže když napíšu, že je design úrovní velmi prostý a herní systém má také tu a tam nějaké ty trhlinky, budete mi muset věřit, protože to více specifikovat nehodlám. Kirby Squeak Squad (v Evropě vychází až v červnu!) má ale pěknou grafiku s dobře fungujícími herními základy, takže se to přežít dá, pokud tedy na tenhle žánr nedáte dopustit a všechno ostatní už máte dohráno. A kdo ví, možná jsem jen nebyl v tom správném rozpoložení, protože Edge hře udělil na své poměry velmi slušných 7/10 a GameSpot ještě pár desetinek přidal. Já to ale zkrátka vidím na slušný průměr a teď raději pokračuji v Yoshi´s Island DS, který sice zůstává trochu pozadu za svou skvělou pověstí, stále je to ale proti Kirbymu úplně jiná kategorie. Ale to zase jindy.

Vztah vývojářů a vydavatelů není vždy idylický, o tom si není třeba dělat iluze. Cíl mají sice stejný (kvalitní hra, která vydělá peníze), oba k němu ovšem vidí odlišnou cestu a nutně tedy vznikají komplikace - obtížný vztah Bohemia Interactive a Codemasters je dobře známý, ani jiní čeští vývojáři pak o svých chlebodárcích nehovoří nejlépe. A nejde jen o ty české, stejné je to všude na světě. Soudí se kdekdo s kdekým (viz speciální blog, druhý speciální blog a pro opravdu vážné zájemce i jedna kniha o tom, jak všem těm patáliím předejít) a nebýt NDA, asi by bylo na internetu hodně veselo. Jako teď, kdy soudce ve sporu mezi vydavatelstvím Activison a vývojářským studiem Spark Unlimited zveřejnil veškerou dokumentaci včetně úplného kontraktu mezi oběma firmami. Máme tak (díky serveru Gamasutra, který vše zveřejnil) nejen šanci seznámit se blíže s tímto sporem, ale zejména jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku vztahů mezi vývojáři a vydavateli.

Nejprve stručně k důvodům sporu (viz také Gamasutra a Gamespot) - Spark (tvořený řadou autorů prvního Medal of Honor na PC) obvinil Activision z toho, že i přes původní dohodu (a přes úspěch hry) nenechal tým pracovat na pokračování konzolové verze Call of Duty ? to raději zadal jiným "svým" vývojářům, Grey Matter a Treyarch. Spark tvrdí, že kontrakt zněl na tři hry v sérii a dokonce prohlašuje, že firma akceptovala žádosti Activisionu o snížení podílu ze zisku a menších plateb s vědomím, že jde o dlouhodobou spolupráci. Následně prý ale Activision odmítl zaplatit podíly ze zisku, zcizil "myšlenku" na pokračování hry a najal bývalé zaměstnance Spark, aby v projektu pokračovali ? to celé prý s vědomím, že pokud Spark Unlimited zkrachuje, nebude si schopen ochránit svá práva. To ale stále není vše. Activision si prý účtoval (!!) téměř 2 miliony dolarů za pomoc na vývoji za to, že Spark implementoval do hry multiplayerový režim, který v původní dohodě nebyl. Obvinění, že Activision odmítl návrhy na další dvě pokračování, aby je vzápětí využil při zadání pokračování dvěma zmíněným vývojářům, pak už působí celkem nevinně. Spark Unlimited je sice dnes už v relativním klidu (pro Codemasters vyvíjí Fall of Liberty, pro Vivendi zatím neohlášenou FPS), tehdy mu ale teklo hodně do bot. Activision se samozřejmě k obvinění v médiích nevyjádřili, za pár týdnů ale reagovali protižalobou, ve které Spark obvinili z nejrůznějších úsměvných věcí, jako například z toho, že vývojář nevrátil vývojové kity a počítače se zdrojovým kódem.

Toliko tedy všeobecně známá fakta, teď k onomu zveřejněnému kontraktu, který si můžete přečíst na Gamasutře (samotné dokumenty pro jistotu mirroruji - 7MB) včetně užitečných poznámek, bez nichž bychom asi dost tápali (tedy alespoň pokud stejně jako já nemáte právnické vzdělání). Hodnocení samotného sporu ponechám na soudci, i přes nevýhodnou smlouvu by měl mít Spark v některých bodech docela slušnou šanci na výhru. Chci se ale pozastavit nad několika zajímavými částmi smlouvy:

1. Activision se zavázal zaplatit celkovou sumu 8,5 milionu dolarů - to je tedy částka, za kterou Spark vytvořil hru na všechny platformy a jde navíc jen o tzv. předběžné platby. Podotýkám, že Call of Duty: Finest Hour byla slušná hra (hodnocení kolem 8/10) a bezpochyby nadprůměrně velký projekt, neoznačil bych jej ale za AAA titul. Domyslete tedy náklady na skutečně prvotřídní projekty, o next-genu nemluvě.

2. Tzv. "royalties", tedy podíl ze zisku, se zdá být ve smlouvě stanoven docela velkoryse. 20% z čistého zisku není málo, navíc podíl po dosažení milionu prodaných kusů (což bych v tomto případě nevylučoval) ještě dále stoupá až na závratných 35% a později je stanoven také podíl 10% z neherních produktů jako jsou knihy, komiksy, filmy atd. Na druhou stranu, jak je zmíněno v poznámkách - definice "čistého zisku" je značně volný termín a vydavatel může velmi snadno více či méně nečistými triky dosáhnout toho, že prostě žádný zisk není (od několika českých vývojářů vím, že jde o naprosto běžnou situaci). Což je ostatně i jednou ze zásadních částí sporu.

3. Activision se ve smlouvě zavazuje investovat minimálně 2 miliony dolarů do marketingu. Další nezanedbatelná suma, kterou je třeba započíst do úvah o nákladech na větší konzolovou hru.

4. Na 12. stránce textu jsou rozepsány jednotlivé "milestony", tedy jakási pevně stanovená data, kdy musí vývojář splnit určitý cíl a na oplátku za to dostane část platby. Dohodnutí milestonů je ve smluvním vztahu kriticky důležitá věc a tento případ to jen dokazuje - velmi často totiž dochází ke zpoždění ve vývoji a nedohodnou-li se obě strany jinak, problémy jdou zpravidla na vrub vývojáře ať už jsou důvody jakékoliv (třeba i zpoždění na straně vydavatele, například v evaluaci návrhů atp.). Na tomto konkrétním případu vidíme vývoj rozepsaný do celkem jednadvaceti milestonů počínaje výběrem enginu přes finální design, prototypy, dokončení jednotlivých úrovní, betaverzi až po finální produkt. Celková doba vývoje je v tomto případě 21 měsíců. Pokud vás tato problematika zajímá více do hloubky, pozorně si přečtěte další stránky, kde najdete popsaný celý proces odevzdávání milestonů, detailní definici alfa či beta verzí a zejména užitečný popis toho, jak přesně by měl podle Activisionu vypadat design dokument.

5. Na úplně poslední stránce ještě perlička - zmínka o ceně vývojářských kitů. Ty pro PS2 a Xbox si Activision cenil na 10 tisíc dolarů a zajímavé je, že jich ve Sparku potřebovali sedm resp. šest!

Bohužel, dojmy z Resistance a Motorstormu musím odložit až na konec příštího týdne, nemám teď na hraní příliš času (PS3 není moje a když už si jí mám na pár dní půjčit, chci na to mít hodně času - jen Resistance prý zabere minimálně tři celé dny) a nechci je psát polovičatě. Tak alespoň ladem skladem několik dalších dojmů, které sice patrně nejsou dost zajímavé na speciální článek, ale dohromady snad někoho zajímat budou. Nejprve ale ještě lehký "off-topic" - v souvislosti s Gripshiftem jsem psal o omezení velikosti Xbox Live Arcade her, které jejich tvůrce na rozdíl od PS3 docela omezuje. Všechno zpět, nic takového už podle všeho neplatí. Jak sdělil server 1Up, podle nepotvrzených zpráv byl limit zvýšen z 50 MB na 250 MB, po schválení Microsoftem navíc může být strop v jednotlivých případech navýšen až na 450 MB. Pokud se to potvrdí, myslím, že bude nové pravidlo jednoznačně přínosem. Koneckonců, do Live Arcade fušuje už i Electronic Arts, když s vývojáři Bizarre Creations připravuje hudební hru Boom Boom Rocket. Sakra, k čemu je tady ale vůbec potřeba vydavatel?

Zpátky k PS3, nyní krátký komentář ke zbylým třem stahovatelným hrám na PlayStation Store. Cash Guns Chaos DX je primitivní střílečka z top-down pohledu, kde kosíte nepřátele valící se ze všech stran. Stačí pět vteřin a víte, která bije - je to totálně nudná kopie dvacet let starých primitivních arkád (viz IGN recenze). Blast Factor už vypadá mnohem lépe a je docela podařenou kopií Geometry Wars a hlavně Mutant Stormu z Live Arcade (MS je i na PC) - jak vizuálně, tak z hlediska hratelnosti. Jednou páčkou pohybujete s raketou, druhou páčkou střílíte (tj. přesně ovládáte směr střel), nakloněním resp. trhnutím ovladače doleva nebo doprava pak spouštíte jakousi útočnou "vlnu". Pikantní je, že demoverzi dohrajete zhruba za dvě minuty, což mě tedy k pořízení plné verze nemotivovalo. Navíc i recenze hovoří o tom, že na zmíněné "předlohy" to nemá, takže jsem prozatím nekupoval.

Poslední "casual" hra je asi nejzajímavější. Podobně jako Lemmings a Gripshift, také Go! Sudoku vychází z PSP předlohy a nabízí velmi podobný interface, stejnou grafiku (byť samozřejmě v HD) a takřka totožnou hratelnost. Co také vymyslet u Sudoku, že? Zajímavý je onen cenový model, který už jsem naznačil dříve - základní balík je zcela zdarma a najdete v něm 520 hádanek, což je myslím velmi slušné číslo. Další balíčky rozdělené podle obtížnosti si můžete objednávat za 3 dolary, obsahují různý počet úrovní (střední obtížnost 380, vysoká obtížnost 200 a ďábelská obtížnost 100). Ovládání je velmi intuitivní (samozřejmě si můžete v políčkách dělat nezávazné "značky"), nabídka režimů a vychytávek také slušná (různé módy hry, online multiplayer, žebříčky nejlepších časů). Zadarmo prima, na rychlé odreagování jsem to použil několikrát a velmi úspěšně. Více opět v recenzi na IGN.

A teď už k demoverzím, i když to bude hodně telegraficky. Genji jsem věnoval zhruba dvě minuty, není to nic pro mě a podobně ani NBA 07 mi nepřipadá vůbec zajímavá. Jde o verzi od Sony a tady pozor - v prodeji je i stejně pojmenovaný konkurent od Segy. Série Segy ma větší tradici a její verze z Xboxu 360 koneckonců vypadá minimálně o třídu lépe než PS3 demo basketu v podání Sony. Také k závodním demům toho ode mě moc neuslyšíte - F1 je moc pěkná, ale připadá mi trochu moc arkádově jednoduchá (je to ale asi nastavením, v demu není možné změnit prakticky nic), v Gran Turismo HD Concept jsem si objel pár kol, obdivoval okolí (kolem okruhu vlaje asi deset českých vlajek), ale mě tahle série nikdy neučarovala, takže se nezlobte, to je vše.

Tak a teď od PlayStation 3 na pár dní pokoj...

Další Lemmings! Před rokem jsem byl z PSP verze Lemmings poměrně nadšený, takže jsem při zjištění, že existuje jeho "větší" brácha jako stahovatelná hra na PlayStation 3, okamžitě zajásal a neváhal za ní utratit krásných šest dolarů. Jak je vidět z obrázku (srovnejte s PSP verzí, viz článek výše), vizuálně zřetelně vychází z oné přenosné verze - stavový pruh je prakticky identický, grafika sice detailnější a pochopitelně v HD rozlišení (v tiskovce se tvrdí že 1080p, ovšem tohle je u Sony třeba brát s odstupem), ale ve stejně kouzelné a stylové grafice. Proč také měnit něco co funguje! Díky rozlišení nicméně Team 17 mohli zapracovat na podobě samotných Lumíků, což je také dobře vidět na obrázku - jsou větší a detailnější. Dáte-li jim za úkol vyšplhat na stěnu, nasadí si helmu, strčíte-li jim do ruky deštník, nesou ho ještě dříve, než jej vůbec otevřou. Působí to sympaticky a trochu komicky. Ostatně, na Store si můžete vedle demoverze (5 úrovní) zdarma stáhnout i tuším šest zhruba půlminutových renderovaných spotů, u kterých jsem se také docela zasmál (přehrát si je můžete i tady, dost se divím, že ještě nekolují na YouTube).

Co samotná hra? Čtyři desítky úrovní rozdělených do čtyř obtížností možná není mnoho, ale za uvedenou cenu je to dostatečná dávka zábavy, kterou budou navíc v případě úspěchu nepochybně následovat další. Zatímco v PSP verzi Team 17 na klasický design prakticky nesáhlli, tady už se odvážili k několika novinkám. Dvě z nich vidíte i na obrázku - jednak jsou to ikonky, které vám přidají určité konkrétní vlastnosti přímo v průběhu hraní, za druhé pak teleporty (může jich být více v různých barvách, na obrázku je zelený), které lumíky automaticky přenesou z místa na místo. Třetí inovací, kterou jsem zaznamenal, jsou jakési klonovací přístroje (vypadají jako mixéry), které z jedné postavičky udělají dvě. Všechno to jsou zajímavé inovace, které nejsou jen kosmetické. Hratelnost do určité míry obohacují, ovšem právě tak akorát, aby hra neztratila nic ze svých tradičních hodnot. I když jsem byl na Lemmings vždycky trochu "levej" a záhy u nich narážím na vysokou obtížnost, tady jsem si hezkých pár úrovní vychutnal, včetně (většinou marné) snahy o překonání časových rekordů na serveru. Doporučuji!

A když už jsme u Lemmings - před pár dny jakýsi šikula dokončil LemProject, špičkový DS port Lemmings. Sice zatím bez originálních úrovní, ale zato s původní grafikou a komplexním editorem úrovní na PC. Funguje skvěle (malý displej obchází možností několikanásobného zoomu, takže s "trefováním" na malé lumíky není problém), teď jen najít ty správné levely!

Musím přiznat, že je možnost nahrávat pomocí PlayStation 3 staré PSone hry do PSP jednou z mých nejoblíbenějších funkcí nové konzole. Ostatně, je to také jeden z trumfů Sony, na který konkurence nemůže reagovat - Microsoft proto, že prostě v tuto chvíli nemá přenosnou konzoli, Nintendo zase kvůli cartridge médiím (i když tuhle překážku by asi překonat šlo). Je sice trochu škoda, že k tomu vůbec potřebujeme PS3 a nelze hry kupovat přes internet pomocí jakéhokoliv počítače, jenže co naplat, všechno má svá ale. Také počet her zatím není kdovíjaký, nicméně to je jen otázkou času - v tuto chvíli je na PlayStation Store v prodeji už osm starých her, k Jumping Flash, Syphon Filter, CoolBoarders, Crash Bandicoot, Hot Shots Golf 2, Syphon Filter a Tekken 2 nově přibyl Rally Cross. Jak už jsem řekl v předchozích příspěvcích, hry stojí šest dolarů (hrubý přepočet cca 130 korun), což je podle mého názoru vynikající cena, i když samozřejmě různé hry zub času snesly různým způsobem.

Postup je jednoduchý - je nutné mít PSP s posledním firmware, konkrétně 3.03 (můžete si jej do PSP stáhnout z oficiálních stránek). Na PlayStation Store si vyberete hru, zaplatíte za ní a stáhnete si jí (velikost zatím kolem 200-300 MB, ale i více a předpokládá se tedy vlastnictví adekvátně velké paměťové karty), načež je okamžitě přenesena do PSP (pomocí propojovacího kabelu, wi-fi nefunguje). Konkrétně je třeba nejprve stáhnout malý soubor s licencí, teprve potom lze do přenosné konzole nahrát samotnou hru. Velmi šikovná je možnost přenos zakoupené hry opakovat (pokud jí tedy například z různých důvodů musíte z paměťovky smazat, není problém operaci bezplatně zopakovat) a co víc, můžete hru dokonce nahrát i do libovolného množství různých PSP! Zaplatíte za ní jen jednou a můžete jí jednoduše nahrát nejen sobě, ale i všem přátelům - jen k vám budou muset přijít a přes kabel si jí sami nahrát, přenést soubory pochopitelně nefunguje. To je myslím velmi příjemná možnost a nekalí jí příliš ani trochu zbytečná nutnost muset hru pokaždé znovu stáhnout z internetu přes Store (na HDD jí uložit nelze).

Samotné hry jsou pochopitelně pro PSP optimalizovány - hru lze přerušit a změnit režim zobrazení z 4:3 okna na fullscreen, lze také změnit ovládání, takže například Crashe Bandicoota můžete ovládat jak D-padem, tak páčkou. U mnou zakoupených her jsem neměl s ovládáním nejmenší problém, všechny hry se ovládají intuitivně, jako by byly pro PSP navrženy. Pokud vím, existuje pirátský způsob jak zprovoznit na PSP přes hacknutý firmware prakticky jakoukoliv PSone hru - nezkoušel jsem to ale a netuším jak to funguje. Jen se domnívám, že tam bude velký problém právě s úpravou ovládání.

Pokud tedy na PSP nemáte co hrát (což upřímně řečeno není nic těžkého), s PS3 lze za pár šupů oprášit pár starých klasik. Jsem zvědav, jaké další hry Sony připraví a zda této možnosti využijí i jiní vydavatelé (předpokládám nicméně, že se jim nebude chtít vydávat staré hry stále "aktivní" série - v některých případech by tím do určité míry kanibalizovali své novinky), osobně bych uvítal zejména sérii Spyro a z konkrétních her třeba C-12, Vib Ribbon nebo WipEout 3, od jiných vydavatelů pak Metal Gear Solid, Tombu, Klonou, Driver, Resident Evil... no jsou toho mraky!

Konečně o hrách! Asi jste spíše čekali dojmy z nějakých "velkých" her, ale na ty teprve dojde - na Resistance a Motorstorm teď zkrátka nemám dost času a dostanu se k nim až příští týden. Mezitím jsem tedy tu a tam věnoval volnou hodinku "casual" hrám. Ještě než se do toho pustím, musím se vrátit k údaji, který jsem zmínil ve článku o RoboBlitzu - Microsoft v případě Live Arcade trvá na omezení velikosti plných her na 50 MB. Chápu důvody, které ho k tomu vedou, ale je to trochu nešťastné a ukazuje se to právě v případě PlayStation 3. Dvě momentálně nejzajímavější stahovatelné PS3 hry (GripShift a Lemmings) mají každá kolem 300 MB a mohou nabídnout grafiku i hratelnost v podstatě bez kompromisů. Zatímco jde tedy u Xbox Arcade většinou o logické rychlíky, retro záležitosti nebo jednoduché arkády (výjimky jako právě RoboBlitz to pak mají hodně těžké), na PlayStation 3 mají vývojáři mnohem větší možnosti. Počítám ale, že je jen otázkou času, kdy toto pravidlo Microsoft přehodnotí.

GripShift je titul za 10 dolarů, který lze zařadit do kategorie arkádových závodů motokár (ve stylu Mario Kart a desítek podobných her), ovšem s docela zajímavými inovacemi. Je to port  více než rok staré PSP hry (kupodivu existuje jedna česká recenze), což jsem přiznávám vůbec netušil a protože jsem PSP verzi GripShiftu nejen nehrál, ale ani jsem o ní nikdy neslyšel, nemám vůbec zdání, jak jsou si obě verze podobné. Ti, kdo původní verzi vlastní, budou port patrně hodnotit trochu jinýma očima, vzhledem k malému povědomí o původním GripShiftu takových lidí ale asi nebude mnoho, a tak je rozhodnutí vydat hru v upravené PS3 verzi docela rozumné.

Grafika je samozřejmě adekvátně upravena pro potřeby PS3 (podpora rozlišení až 720p) a i když je pochopitelné, že se u ní konzole příliš nezadýchá, působí hodně sympaticky ? ani ne tak kvalitou, efekty či detaily, jako spíše designem a osobitým stylem. Ostatně, v tomto žánru není ?cartoon? grafika ničím novým. Jen mě trochu rušil necitlivě vybraný soundtrack...

Obsah je na hru za deset dolarů nečekaně bohatý. Hra je v zásadě rozdělena do dvou režimů - Race příliš nestojí za řeč, jsou to klasické závody na okruzích s power-upy (těch je málo druhů), tak jak je známe z nespočtu jiných motokárových her (samozřejmostí je multiplayer). To Challenge už je zajímavější - kombinuje závodní hry s prvky z plošinovek a místy připomíná Trackmanii. Více než stovka tratí je totiž pořádně "zamotaná" a také ovládání auta je hodně arkádové (i ve vzduchu lze ještě hodně "zachránit"). Na každé z tratí plníte tři různé úkoly - absolvovat jí v určitém časovém limitu, najít tajný předmět a sesbírat všechny hvězdy. Není nutné vše splnit najednou (a ani to většinou nejde), takže si každou trať projedete několikrát. Je to zajímavý nápad a díky designu tratí i řadě speciálních vychytávek (nejrůznější urychlovače, skokánky, trampolíny, loopingy atd.) je to také dosti zábavné a náročné na "skill", i když časem asi hratelnost zklouzne ke stereotypu. Více viz 4minutové gameplay video na YouTube.

Za deset dolarů jsem mnoho neočekával a rozhodně jsem nečekal, že u toho vydržím tak dlouho - i po těch zhruba 3-4 hodinách čistého času jsem měl na kontě teprve 15%, takže ani nebudu brečet nad tím, že proti PSP verzi není na PlayStation 3 editor tratí. Pokud jsou arkádové závody vaším šálkem kávy a pokud se neobáváte trochu stereotypní hratelnosti (po určité době už jen stoupá obtížnost a hra nepřináší nic nového), GripShift za ty dvě stovky rozhodně stojí.

S novou generací konzolí přišel každý ze tří výrobců konzolí s vlastním internetovým "řešením", se kterým úzce souvisí i online prodej. Zdá se také, že má každý své výhody a nevýhody. U Wii vidím obrovskou výhodu zejména ve zpětném katalogu fenomenálně úspěšných her, se kterým Nintendo může takřka bez práce dosáhnout masivní prodejnosti, Microsoft zase nesporně těží z velkého náskoku (dokázal si už například nasmlouvat distribuci filmů) a zatím nedostižné podpory nejrůznějších indie vývojářů (kterým ostatně jistě vyhovuje PC-like architektura). Výhody PlayStation Network ukáže patrně až čas, ale nějaké ty zárodky zajímavých funkcí tu už jsou a stejně tak je tu podle mého názoru už nyní i velmi zajímavý obsah, byť mnozí tvrdí opak.

Povšimněte si, že jsem použil označení PlayStation Network. Jak už jsem napsal včera, PlayStation 3 na rozdíl od konkurence nemá svůj online obchod integrovaný do běžného rozhraní konzole - zatímco si totiž v hlavním menu prohlížíte videa, zadáváte přátele a upravujete nejrůznější nastavení, obchod je ukrytý pod jinou  položkou a po spuštění se objeví zcela odlišně graficky zpracované rozhraní. Nemám zdání, co přesně Sony plánuje do budoucna, ale letmý pohled na uvažované funkce PlayStation Network jasně naznačuje, že zdaleka není v provozu vše. Představa, že by se celé menu nějak výrazně vizuálně proměnilo a unifikovalo se s obchodech je pro mě velmi lákavá, ale přiznávám, že také naivní - PSP systém je zažitý a koneckonců i uživatelsky dosti přehledný.

Ale k věci. Po zvolení patřičné ikonky se úvodní stránka nahraje z internetu pokaždé znovu, což pár vteřin (samozřejmě v závislosti na rychlosti připojení) trvá. Jak vidíte na obou obrázcích, je tu nemalý prostor na propagaci novinek či nějaké jiná zásadní sdělení popřípadě reklamy, stále ale zbývá dost prostoru na důležité ikonky a lišty, ve kterých přehledně odlišíte zda chcete vybírat demoverze, stahovatelné hry, trailery z filmů nebo jiný obsah. Alespoň tedy zatím - jedna věc je totiž přehledně zobrazit pět dem, otázkou je jak se systém za pár měsíců popere s desítkami položek. V tomto směru se mi Xbox Live jeví trochu lépe vyřešený, i když u PlayStation Store je to asi jen otázka změny designu - přeci jen jde vlastně jen o svého druhu webovou stránku, takže Sony může design hravě upravit. Ovládání každopádně funguje pomocí ovladače (páčkou posouváte šipku volně, na D-padu zase rovnou přeskakujete mezi ikonkami) a nebo si do USB můžete připojit jakoukoliv myš.

Funkce stahování bude jistě ještě výrazně vylepšena, prozatím není možné ani stahovat na pozadí (vzhledem k velikosti souborů docela chybka, čekat až se stáhne gigové demo není žádná slast), o nějakém hromadném downloadu předem zvolených souborů nemluvě. U zpoplatněných položek jsem uvítal, že je cena uvedena v dolarech a nikoliv v nějakých bodových hodnotách, jako je tomu u konkurence (nic proti nim, ale tohle je přehlednější). Ještě důležitější je ale výhoda cenová. Nevím zda jde o zaváděcí ceny (a hlavně americké, jsem velmi zvědav na evropskou přirážku), ale v současné době je na PlayStation Store ke koupi pětice "casual" her (všechny podporují HD rozlišení!) v cenách do deseti dolarů - GripShift a Cash Guns Chaos DX stojí po 10 dolarech, Blast Factor vás přijde na dolarů 8, skvělí Lemmings dokonce na pouhých 6 a u Go Sudoku! máte základní kompilaci hlavolamů úplně zdarma a platíte jen další čtyři balíky rozdělené podle obtížnosti (každý stojí 3 dolary). S ohledem na současný kurz (cca 21 korun za 1 dolar) je to vynikající nabídka, ze které se musí PCčkářům (nakupujícím casual hry vesměs za 20 dolarů) dělat nevolno. Pravda, majitele Xboxu to z míry nevyvede, i Live Arcade přece nabízí většinu her za 10 dolarů (existují ale i hry za 5 a 15) - tady bude zajímavější srovnání kvality her, ale o tom zase jindy.

To ale není vše! Druhou možností jak trochu odlehčit své kapse, jsou staré PSone hry, které si ovšem nezahrajete na samotné PS3 - ta tady slouží jen jako prostředník pro nahrání do PlayStation Portable. Vše je poměrně intuitivní (ke konkrétnímu postupu se brzy vrátím) a momentálně je v nabídce sedm starých her - Jumping Flash, MediEvil, CoolBoarders, Crash Bandicoot, Hot Shots Golf 2 (v Evropě znáte jako Everybody´s Golf 2), Syphon Filter a Tekken 2. Každá vás přijde na pouhých šest dolarů, tedy v přepočtu 130 korun. Myslím, že tady není třeba komentáře, snad jen pro srovnání - na Wii zaplatíte ještě o pár korun více i za staré NES hry (!), srovnatelné tituly z N64 jako Super Mario stojí v přepočtu 300 korun. Pravda, hrajete je na velké obrazovce, takže to porovnání kapku pokulhává, ale ony jsou ty stařičké hry pro PSP ve skutečnosti jako stvořené. A hádám, že kvalitu her jako Crash Bandicoot nebo Syphon Filter není třeba vůbec komentovat (alespoň tedy pro dnešek).

Aby byl výčet kompletní, dodám ještě zbylý obsah PlayStation Store - aktuálně je tu ke stažení zhruba deset filmových trailerů, přibližně patnáct herních videí, demoverze všech pěti výše zmíněných "casual" her, jedno speciální vánoční PSP demo (LocoRoco) a konečně i šest demoverzí "velkých" her: NBA 07, Formula One Championship Edition, Resistance: Fall of Man, Genji: Days of the Blade a MotorStorm. O všech zmíněných titulech se tu postupně pokusím v závislosti na jejich kvalitě napsat více či méně podrobné hodnocení.

PlayStation Store je velmi zajímavou platformou. Dobře si uvědomuji náskok Xboxu a fakt, že Sony zatím nemůže konkurovat jeho široké nabídce, už těch pár prvních produktů je ale příslibem zajímavého obchodního kanálu. Na druhou stranu, víme zatím jen velmi málo o plánovaných "casual" hrách (flOw, včera pak vítané oznámení několika multiplayerových arkád od Midway a možná ještě pár dalších náznaků) a ani chystaných PSone her nebylo zatím příliš potvrzeno, takže s nějakým přehnaným optimismem ještě raději počkám. Koneckonců, ono tu opravdu není o designu nebo přehlednosti, Store bude tak dobrý, jako bude jeho obsah - tedy nabídka her.

Hodnotit PS3 z hlediska designu konzole je značně subjektivní a u herního přístroje je to navíc (alespoň v mém případě) docela druhořadé. PlayStation 3 je pochopitelně moc pěkná konzole, rozhodně hezčí než Xbox 360, ale nebudu zdaleka první, kdo si postěžuje na použitý materiál (navíc v kombinaci s černým povrchem), na kterém vidíte sebeopatrnější dotek a který se během několika hodin viditelně zapráší. Já si nicméně na pořádku nijak zvlášť nezakládám, takže je mi to vcelku jedno - daleko pozitivněji už hodnotím neuvěřitelnou tichost konzole, což je ve srovnání s nahlas hučícím Xboxem 360 učiněná slast pro uši. Jinak řečeno - velmi důležité body ve prospěch PS3!

O možnostech připojení, nejrůznějších zdířkách a konektorech jste si určitě dávno přečetli ve "velkých" recenzích jinde na internetu - já jen zmíním příjemné překvapení z možnosti připojení paměťové karty jakéhokoliv hlavního standardu (SD a miniSD, CF a samozřejmě Memory Stick Pro - podotýkám ale, že toto najdete pouzeu 60GB verze) a pochválím i existenci čtyř USB vstupů. Možná je to moc, ale jistě se budou hodit - snadno jsem k PS3 připojil stařičkou USB myš a ulehčil si pohyb v PlayStation Store.

Konzole, kterou mám k dispozici, pochází z japonského obchodu, takže mi vedle HDMI kabelu a ethernetové přípojky trůní poměrně velký podomácku vyrobený konventor napětí - jinak má ale PS3 "globální" charakter. Obal Resistance je sice japonský a také v manuálu si toho moc nepřečtete, ale jakmile hru spustíte, chová se jako anglická verze bez sebemenší stopy po japonských znacích. Důvodem je patrně skutečnost, že je konzole registrovaná v Severní Americe (Sony nicméně tento fakt může ověřovat dopisem zaslaným na americkou adresu - majitel konzole pro jistotu využil Zásilkovou službu) a tak se hra patrně sama po zjištění nastavení spustí v angličtině (jisté je, že systému nevadí česká IP adresa). Ze stejného důvodu se také místo japonské připojím na americkou variantu obchodu a mohu tu snadno a srozumitelně stahovat demoverze a nakupovat hry. Čím více her bude "region free", tím snazší život budeme mít jako hráči.

Ještě se vrátím k hardware - zapojení pro ovladače chybí, nový DualShock, pardon - Sixaxis je samozřejmě bezdrátový. Jako ovladač je znatelně lehčí, jinak je ale velmi podobný svým předchůdcům, což je (obzvláště při vzpomínce na banán) vcelku potěšující. Ke změně došlo u spodních postranních tlačítek L2 a R2, která jsou větší a fungují trochu jinak než dosud - přiznám se, že je to trochu nezvyklé, nicméně asi se na to dá zvyknout. Skvělou zprávou je třetí "hlavní" tlačítko. Mezi tlačítky Select a Start je totiž "schované" logo PlayStation (na první pohled vás snad ani nenapadne, že jde o tlačítko), které po stisku a podržení vyvolá v jakékoliv situaci hlavní menu a během okamžiku se ze hry dostanete do hlavního menu konzole, nebo jí třeba úplně vypnete. Funguje to stejně jako u Xboxu 360 a je to výborná věc, protože nemusíte vůbec vstávat a z gauče lze (kromě vložení disku) provést prakticky jakoukoliv operaci. K tomu ještě malá poznámka - možná je vám líto vyhodit staré PS2 ovladače. Sony časem jistě vydá příslušný adaptér, podle informací od uživatelů na internetu ale dobře poslouží i vcelku běžně dostupné USB adaptéry DualShocku na PC (např. tento).

Základní menu, jak známo, funguje na stejném principu jako to z PSP, takže se v něm rychle zorientujete. Úvod obstará nezvykle majestátní zvuk a jednotlivé položky jako dema či hry vám stejně jako u PSP upraví pozadí ve stylu daného titulu. Na rozdíl od Xboxu není PlayStation Store integrován do základního menu konzole, funguje zcela nezávisle (i jinak vypadá) a pokaždé se celé rozhraní znovu nahrává, což je trochu nešikovné a také to pár vteřin trvá (na 2Mbitu úvodní stránka se všemi obrázky cca 10 vteřin). O PlayStation Store ale zase příště, brzy také přidám vlastní fotogalerii, protože na internetu není zase tak obvyklé najít vedle oficiálních fotek nějaké ty původní.

S blogem je spousta práce, ale má to i svá pozitiva. Jako před pár dny, kdy mi jeden pravidelný čtenář blogu zčistajasna napsal nečekanou zprávu "Mám PS3, nechceš jí půjčit?". Nabídku jsem neodmítl (Dekkerovi tímto děkuji), a tak momentálně hraji Resistance, zkouším PlayStation Store a stahuji PSone hry do své PSP. Blog teď nějaký čas (předpokládám zhruba dva týdny) poběží ve speciálním režimu, kdy vám postupně zprostředkuji dojmy z jednotlivých her i samotné PlayStation 3, snad i včetně nějakých těch fotek a videa. PlayStation 3 testuji se 40palcovou LCD televizí Lava s podporou HD až 1080i (viz zde), takže opravdu je na co koukat.

První dojem je pozitivní a cítím takové to prvotní nadšení, které sice časem do určité míry asi opadne, zároveň ale ve spoustě věcech ještě nebyly odkryty všechny karty (různé funkce nového firmware, větší počet PSone titulů aj.). Na srovnání Resistance s Gears of War si raději ještě počkejte - na první pohled se mi Gears of War jevil lepší (zejména pokud jde o atmosféru), ale ani Resistance se nemá zač stydět a jako launch titul má solidní kvalitu. PlayStation Store nabízí už nyní docela slušnou nabídku "casual her" či demoverzí (právě stahuji NBA 07) a nejrůznější hardwarové vychytávky (ovladač, propojení s PSP nebo třeba neuvěřitelně tichý provoz) jsou také slibné. Více už brzy!

Pamětníci si možná ještě vzpomenou na stařičký blog (tehdy se tomu tak ale ještě neříkalo!) GamingInsider, který zhruba před sedmi až osmi lety nejednou zčeřil poklidné vývojářské i vydavatelské vody a dodnes je to moc pěkné čtení (autor tehdy hodně šil zejména do ION Stormu). Nyní se objevil podobně zaměřený blog Game Truth (pochopitelně opět s anonymním a jaksepatří cynickým autorem), jež sice prozatím není tak globálně zaměřený, nicméně vypadá hodně slibně a je neopochybně poučný zejména pro vývojáře. Prozatím neobsahuje nic převratného a ani příliš konkrétního, myslím ale, že se k něm dříve či později ještě vrátím. Povinný bookmark.

Je to už velmi dávno, ale kdysi jsem se tu rozplýval nad logickými hrami Bolo a Oxyd a doporučoval skvělý freewarový projekt Enigma, který vychází ze stejných principů. Nyní se Enigma dostala do finální verze 1.00, která obsahuje bezmála tisíc úrovní (200 z toho je nových) a nejrůznější drobná vylepšení a optimalizaci. Rozhodně stahujte, je to skvost! Více viz oficiální stránky.

Triky a tajemství pro Wii - server Nintendo World Report sepsal zajímavé téma s několika vychytanými triky, které určitě potěší každého majitele Wii. Chcete posílat do éteru více než dvacet Mii denně? Změnit barvu koule v bowlingu? Házet obtížnější nadhozy v baseballu? A nebo třeba hrát na modrém kurtu tenis? Čtěte!

Charitativní projekt Child?s Play vybral na dobročinné účely od roku 2003 už přes milion dolarů a jednou z dražených ?věcí? byla nabídka nadabovat si jednu z postav z připravované hry Halo 3 pro Xbox 360. Jistý zapálený fanoušek za tuto možnost zaplatil neuvěřitelných 9 tisíc dolarů. Více informací najdete na childsplaycharity.org, přispět můžete samozřejmě i vy! Mezi další aukce patřily konzole podepsané zástupci firmy - DS a Wii od Reggieho bylo vydraženo za 3700 dolarů, X360 od Allarda za 1200. To také o něčem svědčí.

• Obrázky z japonské DS verze Sim City. EU nebo US verze zatím tuším nebyla ohlášena, snad je to jen otázkou času. To by byl hřích!
• Deset nejprodávanějších her roku 2006 v Severní Americe (včetně počtů prodaných kusů). Žádné velké překvapení, těší zejména úspěch Brain Age.
• Tvůrce Gran Tursma Kazunori Yamauchi se dostal na 29. místo žebříčku nejvlivnějších osob v auto-průmyslu. Předstihl šéfy firem Honda či Ferrari.
• Microsoft zdá se oficiálně potvrdil PC verzi Geometry Wars! Hurá, teď jsem ale ohromně zvědavý, jaký způsob prodeje zvolí. Indie hra od Microsoftu?
• PS3 jako "must have tovar" podruhé, potřetí a... no, to je jak hrách na stěnu házet.
• Jak hrát Wii na stříbrném plátně.

Loni v březnu jsem tu psal o neuvěřitelné herní sbírce a to není zdaleka jediný podobný "případ" - neuplyne týden, aby internetem neprolétla nějaká jiná zajímavá kolekce dražená přes eBay. Naposledy například tahle PlayStation 3, se kterou majitel prodával dalších 400 her a herních konzolí a chtěl za to naprosto šílených a nereálných 25 tisíc dolarů. Teď je tu další těžkotonážní aukce, konkrétně 90 různých herních systémů z Hamburku. Nejsou sice přiloženy žádné hry, na druhou stranu je tu ale několik velmi vzácných konzolí. A vyvolávací cena? Pouhé tři tisíce Eur! Ptal jsem se známého sběratele a o aukci vážně uvažoval - koneckonců, Hamburk není daleko (osobní odběr je v tomto případě velkou výhodou) a cena zatím solidní. Problém byl jinde: kde sakra těch 90 konzolí uskladnit (nabídl jsem mu vlastní obývák, ale nějak se to neujalo)? K tomuhle už člověk potřebuje pořádnou vilu.

Co vy, nemáte volných 100 tisíc korun? Do 8. ledna času dost.

Řeč je o PlayStation 3, kterou jako nejžádanější online zboží loňských vánoc vyhlásila společnost Nearby Networks. Všiml si toho samozřejmě i pověstný playstation-fanboy Joe, který nedávno začal psát novinky na PlayStation3.cz (mimochodem, jsem velmi zvědav kdy doména přejde do vlastnictví Sony - jako komunitní server úspěšně funguje už pár let, ale brzy se tomu asi nevyhne - být provozovateli, rychle se vrhnu na PlayStation4.cz, která je stále volná). Joe tak "přeběhl" na druhou stranu barikády a jeho zprávičky se čtou skutečně jedním dechem (třeba tahle by se měla tesat). Ale k věci - Nearby Networks v tiskové zprávě uvádí trochu zvláštní metodologii žebříčku deseti nejžádanějších produktů - jednoduše se spočítaly požadavky 2,5 milionů údajných zákazníků, kteří své vysněné produkty měli vyhledávat na dva měsíce starém serveru BidNearby.com (ten má usnadnit vyhledávání obchodů, dostupnost zboží a aktuálních cen). Joe mi jistě na výtku tak jako v komentářích pod svým článkem vynadá do nevzdělanců netušících nic o výrazech jako je "spotřebitelská nálada" či "koeficient důvěry", ale to není pointa - nechci odstartovat flame a koneckonců mám i já za to, že byla PS3 jedním z nejžádanějších letošních dárků.

Pointa je, že tenhle článek na serveru Kotaku tvrdí opak. Byť se už netýká vánoční horečky, i mě ohromilo, že prý lze v Severní Americe zcela bez potíží koupit PS3! Tvrdí to článek, tvrdí to řada čtenářů v komentářích a některé jiné zdroje, takže jsem tomu chtě nechtě uvěřil (a musím říct, že už mě dlouho nic tak nešokovalo). Znamená to, že lidé po vánocích nemají peníze? Nebo že ona "spotřebitelská nálada" hráčů není tak růžová, jak jsme si mysleli a velká část "táborníků", kteří čekali na launch ve frontách před obchodem, byli spekulanti, jak se škodolibě tradovalo? Je samozřejmě ještě další varianta - Sony najednou zvládá poptávku a vyrábí PS3 v uspokojivém množství. V každém případě tím dost možná padá jedna z mých prognóz ohledně odsunutí evropské premiéry PlayStation 3.

Pro pořádek, stále si myslím, že bude PlayStation 3 vítězem next-genové bitvy (minimálně tedy alespoň "jedním z vítězů"), ale tohle mi tedy hlava nebere. No, myslím že se vysvětlení brzy dočkám v komentářích od těch nejpovolanějších.

A ještě jednou herní předpovědi pro rok 2007, tentokrát ovšem v podání kolegů z britského časopisu PC Gamer. Hoši z této redakce mají buď koule na velmi riskantní prognózu, nebo skvělé kontakty a informace. Pravda bude pravděpodobně někde mezi, navíc výrazně okořeněná ochotou trochu si čtenáře povodit lehkou dezinformací a pustit do nich i zjevnou hloupost s cílem je pobavit. No uvidíme, prakticky všechno to jsou moc optimistické a pozitivní zprávy (já vím, fanouškům Thiefa se teď patrně zvedá žaludek), takže bychom se asi vůbec nezlobili...

• Další hra od Obsidianu (autoři NN2 a KOTOR2) bude Baldur´s Gate III.
• Do konce roku Blizzard ohlásí na rok 2008 Diablo 3. Vyjde v roce 2010.
• Rail Simulator od EA bude velmi úspěšná hra, následová řadou datadisků.
• Eidos oznámí Thief 4. Bude zasazen do budoucnosti (včetně kulometů).
• Peter Jackson natočí snímek Halo kompletně ve hře jako machinimu.
• QuakeWars bude hitem a připraví Zemi na invazi Stroggů v roce 2010.
• Will Wright po Spore skončí s hrami a zaměří se na robotické projekty.
• V průběhu roku EA oznámí nový díl Desert Strike, Syndicate nebo System Shock. Leda ve snu! (pozn. autora, nemám zdání jak to bylo myšleno)
• Dočkáme se pokračování Warhammer 40K: Dawn of War, které bude používat vylepšenou verzi technologie z úspěšného Company of Heroes.
• Medal of Honor bude zastíněn konkurencí v podobě Brothers in Arms a Call of Duty 4, které vyjdou před vánoci 2007.
• Half-Life 2 Episode 3, 4 a 5 budou oznámeny okamžitě po vydání Episode 2. Čtvrtá a pátá epizoda bude vyvíjena mimo Valve.

S kompilací desítek miniher (která povýšila do té doby spíše "bonusový" charakter jednotlivých miniher na novou úroveň) jsem se poprvé setkal na PlayStation někdy v roce 2000 díky Konami a jejich skvělému Bishi Bashi Special - byl to tehdy neotřelý nápad a mě se moc líbil. Jenže se s těmito hrami brzy roztrhl pytel. Ve zhruba stejné době vyšel první díl Mario Party, později přibyly specialitky jako Wario Ware nebo třeba pistolnický Point Blank a záhy se na popularitě nového žánru přiživovaly nejrůznější známé série a licence jako Crash nebo Ape Escape. Nic proti nim, některé na to šly od lesa (zejména Wario Ware), ale bylo toho zkrátka moc. A do toho všeho přišel před vánoci se svou vlastní kompilací Rayman, patrně jako vůbec poslední slavný hrdina "dětských" her.

Rayman Raving Rabbids (u nás v prodeji jako Šílení králíci) bude patrně docela slušná bžunda na Wii (získává hodnocení kolem 7-8/10), o něco menší bžunda už to ovšem bude na PS2 a dalších "běžných" konzolích. Můj problém je naneštěstí v tom, že jsem si Šílené králíky zahrál na PC, což nebyl zrovna nejlepší nápad. Bylo možná bláhové hru vůbec instalovat, ale ve skrytu duše jsem doufal, že bude mít alespoň něco málo společného se svými plošinovkovými kořeny - bohužel jde opravdu jen o několik desítek miniher, které navíc obvykle nejsou příliš nápadité (jedna věc je bubnovat ovladači Wii a druhá věc je mačkat dvě tlačítka) a pokud se nepletu, většinu z nich nelze hrát v multiplayeru současně, ale pouze na střídačku (což považuji za nešťastné a navíc předpokládám, že totéž se týká i konzolových verzí včetně Wii). Pro někoho bude možná velmi příjemným zpestřením rodinný režim (umožňuje spolupracovat na řešení miniher), ale tu bídu zachrání jen stěží, obzvláště když máte dvoumístnou hodnotu věku.

Pointa? Další průměrná hra, která byla na PC portována jen do počtu ke konzolovým verzím, řeknete si. Smutné na tom ale je, že mají Šílení králící kvalitní a stylové vizuální zpracování, řadu vtipných momentů a naprosto úžasnou "production value" (sakra, neznáte nějaký český ekvivalent?). Kéž by Ubisoft udělal místo rychlokvašky (české online shopy navíc uvádějí šílenou cenu 899 korun, ačkoliv mě připadá hodně i těch 15 liber, co za to chce GamePlay) klasickou a poctivou plošinovku. PC by si jí po všech těch nemastných filmových konverzích a bídných portech zasloužilo. A já taky.

PS: Málem bych zapoměl, pokud jste neviděli virální reklamu se Šílenými králíky, pak to rychle napravte - jedna je na mobilní verzi (s halloweenskou variací), další najdete tady, tady, tady, tady, tady a tady. Existují i další, viz oficiální stránky, YouTube atd.

Snažit se předpovědet události budoucího roku je sice poněkud směšné, ale o to koneckonců jde. Kdo nic nedělá, nic nezkazí - za rok se k tomuto příspěvku vrátím a buď se pořádně poplácám po zádech, nebo se všichni dohromady hezky pobavíme. A když bude nejhůř, tak pomlčím. Následuje několik vážně i nevážně míněných prognóz pro příští rok - některé jsou celkem nezvratné, jiné docela riskantní, v dalších jsem se pro změnu pustil na hodně tenký led. Jaká bude úspěšnost? Uvidíme, v komentářích se podělte o vlastní tipy:

• Oznámeny budou nové verze DS a PSP, PSP navíc konečně zlevní.
• STALKER vyjde na jaře, Duke Nukem Forever tento rok opět nebude.
• Google nějakým způsobem vstoupí "do her".
• Resident Evil 5 a MGS4 budou (alespoň pro Evropu) odloženy do roku 2008.
• Atari zkrachuje. Pokolikáté už? Přes úspěch GTA4 čekají potíže i Take Two.
• Nintendo s Wii zopakuje úspěch DS, nedočkáme se ale slíbené herní revoluce. Vyjde spousta licencí, portů a rychlokvašek, zajímavých a originálních her bude minimum (téměř výhradně od samotného Nintenda).
• Česká studia dále míří ke dnu, překvapení nás čeká od Illusion Softworks.
• Další ze zbylých vývojářů budou odkoupeni, EA otevírá nové studio.
• Do Second Life vstoupí desítky skutečných firem (včetně Philip Morris).
• Evropské vydání PlayStation 3 bude opět posunuto.
• World of Warcraft se co do počtu aktivních hráčů stále udrží na špici, konkurence ale nepříjemně dotírá. Blizzard neohlásí žádnou novou hru.
• HL2:E2, Crysis, Quake Wars, BioShock a UT 2007 budou naprosto boží!
• Bude mi 30 let.