Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Hry po kouskách - ano či ne?
V angličtině se tomu říká "episodic content" a dle vyjádření mnoha vývojářů jde o nový trend, který má "zachránit" herní branži. Je to jen další nafouklá bublina nebo skutečně životaschopný prodejní model? Začněme od začátku. Ve skutečnosti nejde o nic nového a stařičký sharewarový model byl postavený na velmi podobných principech. První epizoda byla vždy zdarma, další pak bylo možné dokoupit najednou či po částech (zásadní rozdíl proti dnešnímu pojetí epizodického modelu byl snad jen v tom, že byly obvykle všechny epizody v prodeji od samotného počátku). Shareware (a obzvláště ten herní) posléze z řady různých důvodů ustoupil "retail" produktům, v posledních letech se ale díky stále lákavější vyhlídce na efektivní distribuci přes internet vrací do myšlenek herních vizionářů. Už před pěti lety se koneckonců epizodický formát pokusil oživit samotný 3D Realms (dřív pod jménem Apogee vůbec největší distributor shareware her), z uvažovaných dílů Duke Nukem: Manhattan Project ovšem nakonec sešlo. A dnes? Telltale Games před pár dny vydali druhou epizodu Bone a chystají se epizodicky vydávat Sam & Max, Ritual Entertainment za necelý měsíc vydá první ze zamýšlených devíti epizod k Sin: Episodes, zhruba ve stejné době vydá Valve Episode One k Half-Life 2 (přičemž už nahlas hovoří o vývoji dalších třech) a zaujetí tímto modelem v souvislosti s novým Xboxem přiznal i Microsoft.
Předně je třeba říct, že digitální distribuce objektivně funguje už dnes a vedle Steamu je v provozu slušné množství zavedených internetových "heren" jako je Metaboli (funguje na principu měsíčního předplatného, kterým získáte přístup k desítkám různých her), Direct2Drive (tady najdete i horké novinky a i z České republiky si tu můžete koupit kupříkladu Oblivion) nebo třeba EA Downloader (zatím v plenkách, ale EA má v tomto směru velké plány). Osobně mám za to, že je v současné době internetová distribuce vhodná zejména pro menší projekty (Introversion Software například přiznali, že za pouhé tři týdny přes Steam prodali více kusů Darwinia než za devět měsíců přes svůj web, S2 Games zase prozradili, že sice prodali přes internet pouhých 20% hry Savage, ovšem tato pětina jim vydělala více peněz než retail distribuce) a i když i to se během pár let změní, momentálně se právě projekty jako je Bone nebo Sin: Episodes, jeví jako stvořené pro prodej přes internet. Říkám to proto, že teď můžeme směle hodit za hlavu debatu na téma "internetová distribuce ano či ne" a koncentrovat se na výhody a nevýhody epizodické formy.
Upřímně řečeno, nemám zatím na toto téma vyhraněný názor. Jde koneckonců o "boj" na několika frontách. Začněme třeba tvůrčím přínosem - jako člověk, který nedávno objevil kouzlo televizních seriálů, jsem velmi zvědavý na formu tohoto druhu her a nezastírám, že je pro mne představa projektu třeba o deseti dílech, který bude vytvořen ve stylu seriálu 24 (tj. jeden souvislý příběh, který je ale velmi chytře rozdělen, přičemž je na konci každého dílu neskutečný cliffhanger), hodně lákavá. Jenže v rozhovorech u zmíněných her často čtu vyjádření typu "vůbec nevadí pokud začnete u třetího dílu, nic vám neuteče" a to moje nadšení trochu ochlazuje. Navíc je tu zřejmý problém v tom, že zatímco jsou televizní seriály vysílány týden co týden nebo alespoň v předem stanovených intervalech, u her jsou data vydání velmi nespolehlivá a interval 3 až 6 měsíců (o kterém mluví Ritual v souvislosti se Sin: Episodes) navíc poměrně dlouhý na to, aby udržel můj zájem. Když už tedy nebudou tvůrci jednotlivé díly přímo a neoddělitelně navazovat (a scénárista tedy nebude mít promyšlený příběh na deset dílů dopředu), snad alespoň využijí ony dlouhé měsíce na adekvátní zpracování feedbacku od hráčů.
Dalším důležitým argumentem je pochopitelně cena. Možnost vytvářet kratší hry je pro malé vývojáře mimořádně výhodná - nemusí riskovat dvouletý vývoj a své investice mohou zúročit v kratším časovém horizontu. Risk tak ale v podstatě přenášejí na hráče. Nemá-li televizní seriál sledovanost, produkce ho často nemilosrdně zruší v polovině vysílané série. Je zřejmé, že totéž udělá herní výrobce s neúspěšnou hrou a hráči z toho rozhodně nebudou nadšení (koupili si tři epizody a konec příběhu nikde). A co si budeme namlouvat, devět epizod Sin je hodně optimistický plán. Pokud jde o samotnou cenu, asi všichni tušíme, že na epizodických hrách neušetříme. V lepším případě (velmi výjimečném) bude jejich hodnota přibližně stejná, v horším si budeme muset něco připlatit. Toto hledisko pro mě osobně není tak důležité, protože za dobrou hru ochotně zaplatím, nicméně uznávám, že bude u mnoha hráčů rozhodující. Každý z nás má jinou představu, co by měl za svých 10 dolarů dostat, není tomu ale stejně i u běžných her, které si kupujeme v krabicích (viz například miliony lidí platící 10 až 15 dolarů měsíčně za online hry)? A nakonec tu je ještě jeden zajímavý aspekt. Kolik her, které si zahrajete, nakonec skutečně dokončíte? Třetinu? Pětinu? Zlomek? V tomto směru budou epizodické hry nesporně přinosné a nakonec tak ve skutečnosti možná opravdu ušetříme.
Na otázku v titulku jsem zjevně odpovědět nedokázal a dost možná jsem vám ono dilema ještě více zkomplikoval. Na epizody Sin, Half-Life i Sam & Max se ovšem upřímně těším a jsem zvědav, jak využíjí tvůrčích možností nového konceptu - byla by škoda, kdyby nabídly pouze méně muziky za více peněz. A na samotný závěr ještě pár článků, ve kterých jsem se inspiroval a které doporučuji k přečtení - dvoudílný článek (první díl, druhý díl) na serveru Next-Gen, úvaha ze série Resident Cynic na serveru GameSpy a ještě článek na 1Up (o Sin a HL2, ale s velmi zajímavými myšlenkami).
