Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Wii dojmy
Konečně jsem našel dost času na to, abych se s vámi podělil o své dojmy z Wii, se kterým už se po půl roce roce konečně nesetkávám jen prostřednictvím demo stojanů na herních výstavách, ale přímo ve svém obýváku. Což díkybohu konečně přineslo odpovědi na některé důležité otázky: Jak zábavné ty hry ve skutečnosti budou - nebude to jen krátkodobé opojení následované nepříjemným vystřízlivěním? Opravdu to bude tak zábavné pro laiky - jak se Wii ujme u mé jinak hrami naprosto nezaujaté přítelkyně? Co to náročnější ovládání - budu schopen hrát bez potíží v kuse několik hodin? A jak přesné ono ovládání vlastně bude?
Dopadlo to nad očekávání dobře. Vezmu to od konce - ovládání je dokonale přesné, což je dobře zřetelné zejména při ovládání v menu. Ovládání ukazatele na obrazovce pohybem ovladače sice není úplně nejpřirozenější pohyb (například ovládání stylusem na DS je z podstaty přesnější), ale v rámci možností není problém rychle kliknout i na velmi malé tlačítko - obzvláště po krátkém "tréninku". Na opravdovou zatěžkávací zkoušku si sice počkám na Trauma Center (simulátor operací založený právě na milimetrově přesném ovládání - viz videa), ale zatím jsem spokojen. Co se týče schopnosti hrát v kuse, tady je důležité říci něco, co jsem v nejrůznějších recenzích a premiérových speciálech trochu postrádal - nemusíte stát před obrazovkou, můžete sedět nebo i ležet na gauči, mít ovladač pohodlně opřený třeba o koleno a většinu ovládacích "manévrů" provést nepatrným pohybem, který vás nijak neunaví. Jsou pochopitelně i komplikovanější formy ovládání, ale představa, že pro opravdový forhend budete muset předvést ukázkový dlouhý a technický úder (jak se samozřejmě děje v promo videích), je mylná. Unavit se například u Wii Sports podle mého názoru nejde a rád bych viděl kohokoliv, kdo se u této hry propotí, jak jsem se kdesi dočetl. Brzy zkrátka pochopíte nuance ovládání a naučíte se, že pro dobrý úder v tenisu není vůbec nutné dlouze máchnout - postačí rychlý, krátký a především dobře načasovaný pohyb v zápěstí. Což není myšleno jako kritika, jen konstatování. Na kvalitě herního zážitku to příliš nemění, což může potvrdit i moje přítelkyně, která mi v čase náročné uzávěrky posílala do redakce nadšené zprávy o tom, jak dala svůj první par, pak birdie a nakonec jak zvládla všechny jamky v domácím rekordu. Prima, tak to na ty ženské vážně funguje! Dám vědět co na Wii říkají rodiče.
Zbývá to nejpodstatnější - co hry? Wii Sports je třeba posuzovat v kontextu toho, že je zdarma s konzolí a nejde tedy o plnohodnotnou hru. Jistě, Super Mario World kdysi ke SNESu také dávali zadarmo a jaký to byl nářez, v posledních generacích ovšem bundlování hry nebylo s výjimkou nějakých speciálních edicí zvykem a jsem rád, že se k tomu někdo vrátil. I když Wii Sports potěší v multiplayeru a lehce znuděného hráče dokáže překvapivě zabavit na řadu hodin i v singleplayeru, je to ve skutečnosti jen taková hříčka a většina her zůstává jaksi na půli cesty. Dobře je to vidět na golfu, který je pro mne neskutečně zábavný, ale zasloužil by si mnohem propracovanější a věrnější zpracování. Po pár úderech je zkrátka zřejmé, že má Wii obrovský potenciál a až vyjde skutečný simulátor (ať už to bude Super Swing nebo později Tiger Woods), zatočí se myslím hlava nejednomu skutečnému golfistovi. K dalším hrám se snad dostanu v dalších příspěvcích, ale přiznám se, že jsem toho zatím moc nenahrál - rozhodně se ale nemůžu dočkat prvních seriózních simulací a vynalézavých projektů. Nebudu psát tak jako ostatní, že "jsem zvědav jak se Nintendu podaří využít potenciálu Wii", protože jsem (třeba i díky příkladu DS) bytostně přesvědčen, že je to jen otázka času.
Ne všechno je ale důvodem k nadšení. Tak třeba cena Wii je s ohledem na nutnou investici do drahých ovladačů (o HDTV kabelu nemluvě) ve skutečnosti téměř na úrovni Xboxu 360. Co se týče "last-gen" grafiky, není to velký problém u "stylizovaných" her nebo těch, kde je forma zřetelně odsunuta na vedlejší kolej hratelností, ale třeba takové Call of Duty může být pro člověka znalého možností hi-end PC nebo Xboxu 360 docela problém - u CRT televizí je to asi fuk, u HDTV bych ale měl jisté obavy (a říkám to jako člověk, který opravdu na grafiku příliš nehledí). Také mě štve přístup Nintenda k internetové podpoře v České republice, i když tady prozatím postačí změnit nastavení země. Mimochodem, teprve dnes (po čtyřech dnech od premiéry) se mi podařilo úspěšně připojit na internet, dosud Wii hlásilo podivný error (se kterým jsem nebyl zdaleka sám).
Celkový dojem je samozřejmě pozitivní, Wii je teď u nás doma středem pozornosti a vypadá to, že nejen u nás. Jsem zvědavý, kdy bude u nás uspokojena dodávka, počet do ČR dodaných kusů je podle mých informací dosti tristní. Další zásilka prý přijde před vánoci, tak si svůj dárek nezapomeňte včas zajistit - dobré zkušenosti mám s GameHouse (přijímají rezervace), v nouzi jistě pomůže i osobní domluva s někým v JRC, kde prý dostávají poměrně slušné příděly.
