
Wii boduje v Reflexu

Velké články o herních konzolích nebo hrách jako takových se, navzdory mnoha zahraničním příkladům, v českých masmédiích objevují poskrovnu. Nyní Tomáš Baldýnský (zjevně pod vlivem Františka Fuky) sepsal třístránkový článek, který zaujímá "čestné" přední místo v novém Reflexu - díky velkorysému archivu si ho můžete na internetu přečíst už teď. Do názorového formátu Reflexu zapadá a spíše než odborný text jde tedy o osobní zpověď autorova zájmu (i zájmu jeho okolí) o unikátní přístup Nintenda, který dokázal překonat bariéru nezájmu veřejnosti o interaktivní zábavu. Vše důležité je vyřčeno.
Vzpomněl jsem si při této příležitosti na dnes už s humorem přijímaný článek Kultura kryplů (taktéž k nalezení v archivu Reflexu, zde je pak komplexnější kompilát následných reakcí a dalších článků), který v roce 1999 rozlítil fanoušky počítačových her a rozdělenou herní komunitu alespoň na čas spojil do jednoho bojového šiku (pro připomenutí - článek tehdy původně spíše než na hry jako takové útočil na herní časopisy). Vzpomínáte na ty diskuze? Rád bych věřil, že se po sedmi letech něco změnilo, ale řekl bych, že je svět stále rozdělen na hráče her a jejich odpůrce - mezi tím toho moc není. Když nic jiného, Wii by mohlo donutit některé odpůrce ke změně tábora.
A ještě jedna maličkost, náhodou jsem narazil na loňskou diskuzi Radovana Holuba a L.P. Fishe z Literárek. Přečtěte si ji, je to hodně vypečené čtení - jen škoda, že hráče hájí člověk, který je schopen napsat, že "dnešní počítačové hry mají původ v hrách na herních automatech, které se z původních fliprů elektronizovaly od začátku padesátých let." Ale dost házení hráchu na zeď, zpátky ke klikání na příšery...