
Bonusy - když film, proč ne hry?

Hovořil jsem před pár dny s kamarádem, velkým filmovým fandou a sběratelem DVD. Je i příležitostným hráčem a pozastavil se nad tím, proč prý počítačové hry nemají bonusový materál, který je už dlouhá léta naprosto běžnou součástí DVD filmů a je dokonce v mnoha případech schopen prodat i jinak docela průměrný film (což potvrdil on a tvrdím to i já). Po krátké diskuzi jsme došli k závěru, že hry ve skutečnosti bonusy mají. Jen by jich a) mohlo být mnohem více a b) měli by je umět lépe "prodat". Posuďte sami.
Vystřižené nebo nepoužité scény: Hned na úvod z hlediska použití ve hrách nejproblematičtější část. To co je u filmu velmi vítaným zpestřením každého DVD, to se u hry zpracovává poměrně komplikovaně. Mám za to, že se o nepoužití rozpracované herní části (nějaké mise, questu, lokace apod.) rozhodne daleko předtím, než je co ukazovat, takže pak existuje pouze nějaký ten náčrtek, artwork, textura nebo dokonce jen část design dokumentu a to už patří úplně jinam. A když už nakonec je co ukazovat (věřím například, že u některých FPS her mohou existovat nepoužité multiplayerové úrovně, které prostě neprošly sítem "kontroly kvality"), je to v nepoužitelné podobě. Zatímco totiž filmovou scénu není problém ukázat v hrubém nezpracovaném stavu (tj. bez triků a dalších úprav), nepoužitou část hry by bylo většinou nutné do hratelného stavu více či méně komplikovaně upravovat. A tady si každý rozmyslí takovou investici, nemluvě o tom, že se daný segment může hodit do placeného pokračování, datadisku, nebo nějakého rozšíření.
Alternativní konce: Zde už je to lepší a hry tu mají proti filmům dokonce navrch - alternativní konce jsou nedílnou součástí designu řady žánrů, z poslední doby zmíním například Splinter Cell: Double Agent. Osobně takovým počinům fandím, u filmu často dva různé konce výrazně změní výsledný dojem, u hry zase kromě zajímavějšího příběhu dostanete prodlouženou hratelnost a důvod k opakovanému hraní. Dodám ještě, že u her nemusí jít vůbec o alternativní konce, ale nejrůznější křižovatky (např. Gears of War).
Film o filmu: Zhruba půlhodinový reklamní snímek o natáčení se automaticky točí prakticky u všech filmů (často jich je hned několik - jeden s herci, další o speciálních efektech a podobně), u her je to stále trochu výjimečné. I tady se sice poměrně běžně tento typ propagace používá, obvykle je ale s předstihem prezentován v médiích, často na pokračování formou rozhovorů, kterým se říká "developer diaries" (zde třeba viz Assassins Creed). Je velká škoda, že se ani tato videa s výjimkou pár speciálních edicí většinou neobjeví na médiu s hrou (i když je to někdy pochopitelné - nezřídka vývojáři naslibují nesplnitelné a často jde místo o názor daného vývojáře o velmi rafinovaně napsané PR). I když to na první pohled tak nevypadá, není levné natočit kvalitní dokument o tvorbě hry, u AAA produktů by ale něco podobného mělo být běžné.
Galerie: Sem řadím všechny ty artworky, návrhy, kresby, storyboardy, plakáty, ale vlastně i texty včetně design dokumentu. Ten sice, patrně z konkurenčních důvodů, jen zřídka někdo uvolní (výjimkou je naprosto skvostný design dokument Dooma se všemi věcmi, které autoři plánovali dva roky před vydáním hry), jinak je ale galerie docela běžnou součástí mnoha her. Netuším proč, ale mám pocit, že je častěji využívají tvůrci konzolových her, kam jsou chytře implementovány jako motivační faktor. Celkem běžné jsou hry, kde na nějaké základně hrdina může vstoupit do jakéhosi muzea a na zdech si prohlédnout postupně odemknuté obrázky. Jinak ale kresbičky a artworky většina vývojářů uvolňuje dávno před dokončením hry, opět v naději, že jí to pomůže při propagaci (příklad).
Komentáře: I když asi většina čtenářu dobře ví o co jde, stručně vysvětlím - u filmového DVD si zapnete speciální zvukovou stopu, kde vám pak při pohledu na film režisér (scénárista, herec, producent nebo i všichni dohromady) komentuje různé scény. Osobně právě tohle považuji za nejzajímavější část filmového DVD - často je to ohromně zajímavé, poučné a mnohdy i zábavné. U her jsme něco podobného až donedávna neznali, několik titulů ale podobnou funkci už má, konkrétně třeba Star Wars: Battle for Naboo v podání Factor 5 (už v roce 2000 na N64!), na PC třeba Chronicles of Riddick nebo Half-Life 2: Episode One (zde, zde a zde se můžete podívat jak dobře to tam funguje - na zhruba stovce míst ve hře najdete speciální ikonku a po aktivaci se spustí speciální zvuková stopa). Stále je to ale velmi výjimečná featura a je pikantní, že jednou z mála chystaných her s komentářem vývojáře má být multiplayerový (!!!) Team Fortress 2.
Existuje asi ještě několik dalších kategorií, ale i u nich je výsledek podobný - zdroje tu jsou a možnosti jak implementovat bonusy do svých her vývojáři a hlavně vydavatelé evidentně mají, nejen jako volně přístupné bonusy, ale třeba i jako součást herního systému (už jsem zmínil motivační faktor - například ve Sly Racoon šlo za výborný výkon v každé úrovni odemknout komentář tvůrců). Je to ale stále vzácné, zejména ta pracnější forma, kdy tvůrci prozradí něco o vývoji formou dokumentu, komentáře nebo videa. A to je škoda. Osobně mám za to, že by se spousta zvídavých hráčů o vývoji ráda něco dozvěděla (ne že by tu možnost vůbec neměli, viz například unikátní série článků Postmortem, ale to je zase jiný příběh), jenže jak to tak vidím, dost možná je to názor mylný - podle statistik Valve si komentář zmíněné HL2:E1 zapnulo pouze necelých 16% hráčů a to tedy není mnoho.
Když to tedy nejde zadarmo, tak si musíme připlatit a i to bych u mnoha her udělal s radostí. Speciální edice jsou u her stejně běžné jako u filmů, vedle různých drobných dárkových předmětů a nádherných kovových obalů by to ale chtělo i další bonusy, třeba právě ve formě komentáře nebo "making of" videa. Vývojáři a vydavatelé by měli pochopit, že tady nejde jen o zisk, ale o "vzdělání" hráčů - mohou jim vysvětlit, proč určité věci udělali tak, jak je udělali a díky tomu bude na oplátku jejich práce lépe doceněna. A to za to stojí, nebo ne?