Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Retro poklad #4: Bolo & Oxyd
Vyšlo už v roce 1995, ale to jsem byl beznadějně ztracen v područí 3D akcí. O pár let později jsem se ale k Bolu dostal (tuším, že mě k němu přivedl tehdejší kolega Karel Papík) a bylo zaděláno. Nikdy to nebyl "vztah" příliš intenzivní a nikdy jsem tu hru neřadil mezi své nejoblíbenější (na rozdíl od Karla, co si tak pamatuji), ale když tak nad tím přemýšlím, vracel jsem se k ní v posledních deseti letech v pravidelných intervalech celkem často a opakovaně s ní zažíval příjemné "románky". A to prosím hovořím o hře, o které (aniž bych chtěl někoho podceňovat, chraň bůh!) velká část z vás dost možná nikdy neslyšela. Také proto jsem ji vybral do svého seriálu retro pokladů.
Bolo a Oxyd (plus několik jeho pokračování) jsou produkty německé firmy Dongleware (před třemi lety bohužel ukončila svou herní činnost), kterou budete daleko spíše znát díky skvělé arkádové střílečce Tubular Worlds. Na grafice (ale nejen na ní) zmíněných her je zřetelný vliv 16-bitové éry a Dongleware skutečně tvořili primárně pro Atari ST a Amigu, i když ve všech zmíněných případech naštěstí existují i PC verze. Možná je to jen moje děravá paměť, ale takhle detailní a uhlazená SVGA grafika (o špičkové hudbě nemluvě) nebyla běžná ani v roce 1995, přičemž Oxyd je ještě o pár let starší. Začněme tedy jím - velmi vzdáleně jej lze přirovnat ke staré automatovce Marble Madness a i když se v jeho souvislosti používal výraz arkádová puzzle, důraz byl kladen spíše na "skill" s myší. Pohybem myši jste ovládali malou černou kuličku s propracovanou fyzikou, takže se kulička odrážela od zdí či různě klouzala. V každé úrovni bylo třeba najít kameny stejné barvy, vyhnout se překážkám a později i protivníkům - občas bylo nutné aktivovat různé přepínače, využívat speciálních předmětů a brát v potaz různý druh povrchu. Naštěstí nebylo třeba nikam spěchat, časový limit tu nebyl a před soupeři bylo vždy možné se schovat. Nevím jak přesně jsem to popsal, ale nic podobného jsem nikdy nehrál - Oxyd byl skutečně unikátní a zřejmě i úspěšný, jak jinak si ostatně vysvětlit existenci řady pokračování (Oxyd Extra, PerOxyd nebo Oxyd Magnum). Zmíněné Bolo bylo v mnohém podobné, jen bylo (hodně) říznuté Arkanoidem (tady najdete pár větších obrázků) a řekl bych s mnohem propracovanějším fyzickým enginem a pravidly. Prakticky každá z padesáti úrovní (Oxyd jich měl tuším dvakrát více) obsahovala nějaké překvapení, navíc si vybavuji zajímavý příběh a výrazně vylepšenou grafiku. Zkrátka, Bolo bylo ještě lepší!
Obě hry si můžete stáhnout z uvedených stránek na Home of the Underdogs a měly by i přes svůj DOSový původ více či méně spolehlivě fungovat pod Windows bez použití DosBoxu (který je beztak nepodporuje). Ať už je znáte nebo ne, určitě to zkuste, jde o unikátní hry, které díky svému jednoduchému konceptu ani za deset let neztratily nic ze svého kouzla. Přesto by bylo skvělé, kdyby je nějaký zkušený indie vývojář typu Popcap Games předělal do nových verzí - jsem přesvědčen, že by byly ohromně úspěšné (a když jsme u toho, od věci by určitě nebyla ani konverze pro Nintendo DS)! Dosud se o to pokusili snad jen autoři freewarového projektu Enigma, kteří si vzali za předlohu právě Oxyd a celkem se jim to podařilo, takže pokud snad nejste schopni původní verze rozchodit, zkuste Enigmu - ta půjde každopádně. A na úplný závěr jedna prosba - Bolo se v roce 1997 dočkalo pokračování nazvaného Diabolo, které se mi bohužel nikdy nedostalo do rukou. Google vrací jen několik málo relevantních výsledků, takže nezbývá než se obrátit na vás - slyšel jste někdo o téhle hře? Nebo ještě lépe - máte jí?
