Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Posledních pár dní jsem hrám moc nedal. Chodí to tak trochu ve vlnách - jeden týden trávím u počítače celé noci, druhý týden raději vypadnu do hospody. O víkendu jsem sice téměř dohrál Burnout 3, ale na konci mne přeci jen skolil neférově těžký Grand Prix závod s formulemi, takže stále ještě čekám na první závodní hru, kterou se mi podaří pokořit (alespoň co si pamatuju, nic jsem nedohrál). Locomotion mě už pustil, zkoušel jsem tedy (s velkým očekáváním) Call of Duty: United Offensive a ačkoliv se třeba GameStaru (85%), Score (75%), Doupěti (8/10) nebo Tiscali (87%) líbil, mě to skriptovací eldorádo ze všeho nejvíc připomínalo svěrací kazajku. Ztrácím víru ve svůj zdravý úsudek. Raději jsem tedy sáhl po skvělém DOSBoxu (software zajišťující bezproblémový provoz starých her pod Windows) a pár svých zamilovaných klasikách, ale ani u toho jsem nevydržel déle než pár desítek minut a slib, že si je musím ještě alespoň jednou dohrát, tedy stále platí.

Před měsícem jsem přestal kouřit, takže se nezřízeně přežírám a chytře jsem (rovněž před měsícem) vzhledem k tradičně nastupující podzimní lenosti výrazně omezil sport. Měl bych pracovat, uzávěrka se nepříjemně blíží, ale nějak to nejde a já místo toho surfuju po netu a čtu blogy naprosto cizích a nezajímavých lidí. Co to je, ksakru, za roční období? Ale co. Po skoro čtyřech měsících se mi vrátila holka z Ameriky. Život je fajn. Proč jsem ale v takovém případě ve dvě ráno u počítače, to už tedy vážně netuším...

V časopise Marketing & Media se objevil článek o českém konzolovém trhu (přetištěn je na serveru Digiweb). No, je zajímavý! Najdete tam mj. vyjádření Tomáše Košky z Microsoftu, který ohledně oficiálního vstupu Xboxu na český trh prohlásil: "Razantnější vstup na český trh předpokládáme až s novou verzí." Znamená to tedy, že si na oficiální podporu a skutečnou konzolovou konkurenci budeme muset počkat až do roku 2006, kdy se předpokládá příchod Xboxu 2. Zajímavý je i údaj o až desetinásobném nárůstu prodeje před vánoci a velkém nárůstu prodejnosti PS2 po jejím nedávném zlevnění - zdá se, že se po překonání psychologické hranice pěti tisíc korun (a chystané premiéře "nové" PS2 na začátku listopadu) nic nebrání jejímu skutečně masivnímu rozšíření.

Pak je tu také jedno kontroverzní vyjádření Sony o tom, že je konzolový trh větší než trh s počítačovými hrami, a to v poměru 60:40, zatímco Jan Herodes z Cenegy si myslí přesný opak. Tady je otázkou, zda je řeč o počtu prodaných kusů, nebo o finančním obratu. Pakliže jde o kusy, na celé čáře bezpochyby vítězí PC a jeho podíl osobně odhaduji přinejmenším na 70% - vždyť kolik tisíc her prodá jenom takový US Action, který prodává za 299 korun? A kolik dalších distributorů, kteří se orientují především na počítače u nás operuje? Jistě. Pakliže jde o celkové peníze, pak je situace asi o něco vyrovnanější, ale ani tak určitě PlayStation zatím PC nepřeválcovala, i když se to dříve či později jistě stane. Ostatně, jedno z mála čísel, které se mezi obchodníky o úspěchu PlayStation vypráví (dobrovolně nikdo o svých výsledcích celkem pochopitelně nic neprozradí), je celkový počet u nás prodaných her na PS1: prý šlo o jeden milion. Pakliže je to pravda, pak bude nereálné i druhé číslo v článku, a sice, že ročně prodá 300 tisíc konzolových her. Samozřejmě, všechny údaje berte s odstupem, jsem pouhý novinář, který toho jen občas zaslechne trochu víc než by měl. Ale takhle to dává smysl.

Pro trh konzolí u nás je obrovská škola, že je v podstatě monopolní. Xbox tu je zastoupen výhradně šedým dovozem, GameCube nemá silnou podporu Nintenda a Conquest Sony zkrátka nemůže marketingově ani logisticky konkurovat (byť Game Boy je celkem úspěšný). Hodně se změní s příchodem PlayStation Portable - každá nová silně podporovaná platforma je přínosem pro trh a vůbec nevadí že je to opět "jenom" Sony. A až jednou Microsoft konečně plně podpoří Xbox, trhu to výrazně pomůže. Ostatně, v Sony často tvrdí, že se na Xbox docela těší a mám dojem, že to myslí upřímně. Čím více kohoutů, tím větší hřiště. A co na tom, že jsem si tohle rčení právě teď sám vymyslel...

Projekt Duke Nukem Forever byl ohlášen někdy v roce... 1873? Zkrátka je to už zatraceně dávno a pro hry, které se vyvíjí tak dlouho, se vžil termín vaporware, který obvykle nevěští nic dobrého. Kromě jiného "vaporware" hru totiž provází velmi negativní publicita, takže není lehké titul prosadit v konkurenci běžných projektů. Projekt Duke Nukem Forever kolem sebe sice nemá žádné kontroverzní kauzy (jako tomu bylo v případě Daikatany), jenže už sedmiletý vývoj je sám o sobě dostatečně kontroverzní, nemluvě o tom, že se o hře prakticky nic neví. Osobně si tedy myslím, že jediné, s čím mohou 3D Realms přijít, je něco naprosto úchvatného a revolučního. Pak jim hráči rádi odpustí. Cokoliv jiného bude průšvih.

Jen velmi stručná rekapitulace kauzy DNF. Vývoj (a teď už vážně) začal v prosinci 1997 a hra měla běžet na technologii Quake II. O něco později ovšem 3D Realms sdělili, že se rozhodli použít konkurenční engine Unreal. V prvních letech vývoje se ven dostávaly docela zajímavé informace a tuším dvakrát se projekt objevil i na E3 (tehdy byly zveřejněny screenshoty a trailery). Od roku 2001 ovšem nevíme prakticky nic nového. Původní obrázky byly s odůvodněním, že už dávno neodpovídají skutečnosti, ostraněny z oficiálních stránek a oficiálním termínem je ono dávno vžité "When it´s done".

V 3D Realms zkrátka moc dobře vědí, že si způsobili velké potíže a nevypouštějí prakticky žádné informace. Jen čas od času se na firemním diskuzním boardu (plném nekritických fanoušků) objeví útržkovitý příspěvek od vývojového týmu. George Broussard tu už v březnu uznal, že vývoj provázela řada komplikací a chyb, "nyní" však vše postupuje relativně plynule, technologie je odlaďována, bugy z enginu odstraňovány apod. Zároveň podotkl, že sice používají části Unreal kódu (editor, skriptování, síťový kód), ale jinak je vše jejich vlastní. Co se týče samotné hratelnosti, soustředí se na single-player. AI prý není úplnou prioritou, více důrazu kladou na fyziku a interaktivitu. A teď? Úplně čerstvou informací je použití fyzikálního enginu Meqon. Okamžitě se samozřejmě vyrojily posměšné zprávy o tom, že si tedy 3D Realms konečně vybrali technologii a mohou začít s vývojem hry. Sám Broussard to na oficiálních fórech popřel, když řekl, že mají hotový renderovací engine a existující fyziku zkrátka nahradili novým řešením. A co jsem se sám ptal lidí blízkých vývoje, podobné řešení vůbec nemusí znamenat, že by vývoj teprve začínal. Naopak, mohou být třeba i půl roku před dokončením.

Zbytek si můžete přečíst kdekoliv na news-sajtách, nebo na specializovaných stránkách Planet Duke (staré screenshoty a trailery najdete třeba na 3D Gamers). Můj názor jsem už zmínil - DNF bude muset být zatraceně dobrý, aby vzhledem k svému renomé uspěl. To však rozhodně nevylučuji, historie 3D Realms (dříve Apogee) je hodně bohatá a Duke Nukem 3D či neprávem podceňovaný Shadow Warrior považuji za excelentní hry. Pokud jde o datum vydání, dříve než o příštích vánocích to hádám nebude. Více se do spekulací pouštět nehodlám, vlastně je mi to celkem jedno a humorným teoriím o vydání současně s přistáním člověka na Marsu se maximálně zasměji (oni si o ty vtípky v 3D Realms koledují už názvem hry). Autoři sami totiž žádný termín NIKDY neohlásili a je jejich právem vyvíjet si svůj projekt jak dlouho chtějí. Co na tom, že jiným to trvá jen třetinu času? Pokud to bude prvotřídní hra, nikdo si na spletitý vývoj ani nevzpomene. Je mi sympatické, že 3D Realms financují jistě velmi drahý vývoj kompletně ze své kapsy a na průběhu je to koneckonců vidět. Jsou ve svých rozhodnutích naprosto svobodní a hra nebude venku až bude vydavatel potřebovat zalepit ztráty v nějakém svém účetním období, ale až bude skutečně hotová. 3D Realms jsou možná příliš velcí perfekcionisté a nejsou ochotní dělat kompromisy - pokud při každé nové inovaci v konkurenční hře znovu a znovu předělávají design, je to především jejich problém. Ale jestliže to jednou opravdu vydají, mám tušení, že to bude Hra s velkým H. Jen si vzpomeňte - na většinu nejlepších věcí jste ve svém životě zpravidla čekali zatraceně dlouho.

Zatímco česká veřejnoprávní televize vysílá GamePage, americká veřejnoprávní stanice PBS vysílá v produkci společnosti KCTS pořad The Video Game Revolution. Podívejte se, porovnejte a názor si udělejte sami. Video Game Revolution je vynikající dvouhodinový dokument o evoluci herního průmyslu, obrovském vlivu videoher na společnost a kulturu a do určité míry také o budoucnosti her. PBS sice na svém televizoru s velkou pravděpodobností nepřijímáte, přesto nejste úplně ztraceni - pořad lze v divxové verzi (508 MB velké) najít i na newsgroups (alt.binaries.emulators.misc) nebo na Suprnově (a snad i jinde). Oboje je ovšem vzhledem k okrajovému zaměření (přeci jen nejde o nový film Pixaru, ale o "obyčejný" dokument) problematické, doporučuji tedy reagovat rychle. A ano, uvědomuji si, že ani tohle není tak docela legální, ale snad mi strážci morálky odpustí. Koneckonců, v tomto případě opravdu není jiná alternativa jak tenhle jedinečný pořad shlédnout.

Tak tedy, vzhledem k původu pořadu je zřejmé, že není natočen pro hardcore hráče, ale pro širokou veřejnost. A věřte nebo ne, vůbec to nevadí! Najdete tu v podstatě kompletně převyprávěnou historii videoher - jejich zrod, počátek automatové éry, pozdější americký krach, zrod domácích konzolí, internetové hry, PC hry a MMORPG, ženské hraní atd. Velmi dobře (snad jen zbytečně obsáhle) se dokument staví i ke kontroverznímu tématu násilí a návykovosti her, kde obvykle masmédia sklouznou k jednostrannému zjednodušení - na jedné straně tu dali autoři prostor k vyjádření zakladatelce asociace Matky proti násilí v Americe, na straně druhé je tu opravdu dojemný příběh slepého děvčete Lily, která "hraje" Pokémony na Game Boyi a rozezná je všechny jen podle zvuku. Přidejte si k tomu krátké rozhovory s celebritami průmyslu, mj. se zakladatelem Atari Nolanem Bushnellem, hlavním designérem Nintenda Shigeru Miyamotem nebo tvůrcem Sims Willem Wrightem a výsledek je jasný - výborný dokument, který stojí za to vidět. GamePage je v mých očích opět o něco více trapnější.

Už jsem se tu v minulých příspěvcích párkrát dotkl problematiky absence originality a nadvlády pokračování. V New York Times o tom před pár dny otiskli výtečný článek (registrace na nytimes.com je zdarma), kde autor v podstatě shrnuje všechny dobře známé problémy (drahý vývoj > neochota riskovat), ovšem zároveň správně podotýká, že v Hollywoodu velké společnosti do nových nápadů investují, o hudbě ani nemluvě. Na rozdíl od jiných článků na podobné téma tu najdete i vyjádření velkých vydavatelů a informace o jejich snaze podporovat nezávislé vývojáře s kreativními hrami. Článek si nenechte ujít, téma je to možná už trochu únavné, ale tenhle je vážně podařený. Je nicméně fakt, že já osobně si nemyslím, že by to bylo s originalitou ve hrách tak marné. Vždycky by mohlo být lépe, ale co - máme tu historicky velmi vynalézavé Nintendo, máme tu množství obskurních japonských titulů a i na PC se především v levnějších kategoriích dá najít hodně kreativních her, byť jejich kvalita už bývá sporná. A fakt, že se nedostanou do prodejních žebříčků? To přece neznamená, že nemohou vydělat. Ztraceno v překladu nebo 21 gramů taky nedrtily rekordy návštěvnosti v amerických kinech a přesto nemuselo jít nutně o fiasko. Je ale smutnou pravdou, že stoupající náklady na vývoj her tvorbu podobných titulů značně komplikují - neodvažuji se předjímat kolik jich bude za pět let.

Shodou okolností právě připravuji pro Score rozsáhlé téma o nezávislých hrách na PC, kde se zabývám právě podobnými hrami, které vyvíjí na koleně malý tým a vydá je zdarma, nebo jako shareware za pár šupů na internetu. Již sedmým rokem se už dokonce pořádá festival nezávislých her (IGF) a nevěřili byste, co se na něm objeví za jednoduché, ale zábavné skvosty. Prohrábněte se internetem sami, počkejte na příští Score, nebo vydržte o pár měsíců déle a článek se snad objeví i tady. Jedno je ale jisté. Pokud nepotřebujete prvotřídní grafiku, nemusíte žehrat, skvělých nápadů je více než dost (dvě chuťovky jako malý předkrm: 2D "lepkavá" plošinovka Gish a nablýskaný logický rychlík Troid).

A mimochodem - v rámečku u zmíněného článku je americký žebříček nejprodávanějších nesportovních her za první polovinu letošního roku včetně zaokrouhleného počtu prodaných kusů. Je zajímavý - jednak tím, že na druhém místě je téměř tři roky staré Halo, že jsou tam tři tituly, které vyšly exkluzivně pro GameCube (proti dvěma na Xbox a jedinému na PS2) a že tam není ani jedna hra od Sony. Ne nadarmo se říká, že tituly EA vydělávají Sony (díky licenčním poplatkům výrobcům konzoli za každou prodanou hru) více, než Sony vydělává na svých vlastních hrách.

Závidím tzv. rychločtenářům, kteří jsou díky své fotografické paměti schopni přečíst knihu na posezení. U her je to stejné. Nechápu, jak je možné, že na hru, kterou jsem já dohrál za 30 hodin čistého času, někdo jiný potřebuje pouze třetinu a už vůbec mi není jasné, jak někdo může u hraní strávit bez přestávky třeba celý víkend.

Už jsem tu dříve psal o mém názoru na životnost her a jejich často přehnanou délku - zmínil jsem tam svou posedlost dohráváním her. Zároveň si je však užívám zvolna, vstřebávám je postupně. Je to jako s pivem, sice ho na ex vypiju, ale není lepší vychutnat si ho po douškách? Kam spěchat? V redakci TipStationu (což je časopis obsahující výhradně návody na PS2) máme jednoho autora, který hraje cokoliv, baví ho prakticky všechno a před uzávěrkou je schopen dohrát a znávodovat (!!) třeba i pět šest středně rozsáhlých her za týden. Úžasné. Ale není to nic co bych mu měl závidět, jde jen o to, že ke hrám přistupujeme jinak a hrajeme je jiným způsobem. Znamená to, že si je užívá více než já? Znamená to, že když hru místo jeho dvou dnů dohraji až za měsíc, bavila mě méně? Ne. Znamená to snad jen to, že jich stihne více než já. A to už mu závidět můžu.

A teď konečně k pointě. Tři hráči si společně vybrali 32 her, které ani jeden z nich nikdy nehrál (obvykle pro Mega Drive a SNES) a začínají je hrát jednu po druhé. Zajímavé je, že jsou mezi nimi hry skvělé i špatné, dětsky snadné i velmi obtížné. Vítězí samozřejmě ten, který je všechny dohraje jako první. Akce se jmenuje Game Wars 2004 a maraton je teprve v začátcích - sledujte pozorně. Každopádně je to zajímavý nápad. Ovšem být na jejich místě já, jsem předem odsouzen k prohře. Protože po více než pětileté kariéře recenzenta není nic horšího, než hrát hry z donucení...

Doslechl jsem se, že začátkem příštího roku hodlá do České republiky vstoupit německá firma Media Markt, která vlastní největší evropskou síť prodejen s elektronikou. Media Markt provozuje více než 330 obchodů v 11 zemích včetně Polska (21x) a Maďarska (11x), takže ačkoliv zatím tato zpráva není potvrzená, vstup do ČR se dá logicky očekávat.

Media Markt znám od roku 2000, kdy jsem ho poprvé navštívil v Německu a zakoupil tam Dreamcast s několika hrami za cenu podstatně nižší, než za kterou byl nabízen například ve Velké Británii (tehdy navíc ještě šlo odečítat DPH, vzpomínám jak jsem kupoval rovnou tři pro kamarády a poté je "pašoval" přes hranice). Vzpomínám si také, že měl skvělé sezónní výprodeje her i elektroniky. Media Markt se navíc nevěnuje jen elektronice, ale i hrám (na konzole i PC), DVD a hudebním CD, takže by mohl trochu rozvířit situaci na českém trhu, kde s výjimkou dýchavičného JRC chybí silná maloobchodní síť - a vlastně to platí nejen o hrách, ale i o zmíněných DVD a CD. Media Markt mívá nejen velké hypermarkety ve stylu zdejšího ElectroWorldu, ale i středně velké supermarkety v centrech města.

Jen velmi stručně jednu dobrou zprávu. Resident Evil: Apocalypse se nakonec od kin dostane, ovšem až příští rok. V distribuci Bioscopu bude mít českou premiéru 6. ledna. Zajímáte-li se o filmy, doporučuji server Unie filmových vydavatelů, kde v levé liště naleznete seznam plánovaných premiér na dlouho dopředu. Dokonce tu je už i Doom, který by se měl v distribuci Bontonfilmu dostat do kin zhruba za rok, 8. září 2005. Zajímavé je také to, že zatímco Resi se objeví v 28 kopiích (což je vážně hodně, zhruba stejně jako nový film Pixaru The Incredibles), Doom by měl v českých kinech kolovat v pouhých 13 kopiích.

Všechny tyto informace ovšem berte s odstupem, podstatné je, že se snad RE: Apocalypse dočkáme i u nás. Mimochodem, filmu se i nadále daří, po druhém víkendu už má na kontě 37,7 milionu dolarů a celosvětové zisky jsou zhruba 50 milionů. Rovnou si připočtěte i mých 150 korun...

Když už jsem začal s tím nakupováním her a kritizováním obchodů, musím zmínit ještě jednu věc, která mi připadá naprosto nepochopitelná až skandální. Můžeme samozřejmě spekulovat nad tím, jakou zásluhu má na úspěchu celé branže maloobchod - role obchodu je obvykle považovaná za nejméně podstatnou a nejsnadnější. Já s tím tak docela nesouhlasím, ale faktem je, že podíl zisku, který má maloobchod na hře, je obvykle větší, než je podíl vývojáře.

To jistě správně není, ale tak už to zkrátka chodí. Jenže! Představte si hypotetickou situaci - koupíte si hru za 1500 korun. Všichni jsou spokojení - svoje peníze dostane obchod, distributor, vydavatel a snad i vývojář. Spokojení jste i vy, máte přece hru. Po měsíci vás už ale bude nudit a prodáte jí zpátky. Obchod jí od vás koupí za 500 korun a nabídne znovu k prodeji za 1000 korun, což je stále výrazně méně než je původní cena, takže pokud si příští zákazník bude moci vybrat (a hra bude v dobrém stavu s manuálem a vším ostatním), sáhne klidně po použité verzi. Z tohoto tisíce korun už ale profituje výhradně pouze obchod. Pětistovka je doma, stejnou hru pak může podobný způsobem otočit ještě několikrát. Vývojář (i vydavatel) ostrouhá a nedostane ani halíř z prodeje své hry.

Čísla možná nebudou úplně přesná, ale jinak tohle skutečně funguje nejen u nás, ale všude na celém světě kromě Japonska, kde je prodej her z druhé ruky zakázán. A pokud jste byli někdy v Americe, asi víte, že tam má tenhle byznys s "pre-played" hrami netušené rozměry a rozdíl v ceně nové a použité hry je třeba jen pár dolarů (viz třeba tady v případě Madden NFL 2005 - nová hra za 50 dolarů, z druhé ruky za 45). Lidé přesto dají přednost té levnější a obchod si mne ruce.

Jasně, můžete namítnout, že ať už šlo o stokorunu nebo pětistovku, prostě jste ušetřili a zbytek vám může být celkem fuk. Máte pravdu. Ale jde tu o systémovou chybu. Stejně jako vydavatelé zakazují půjčování her (alespoň tedy v některých zemích), měli by říci jednoznačné "NE" komerčnímu prodeji použitých her. Tedy, oni na svých hrách sice píší "unauthorised resale is prohibited", ale zřejmě to nijak důsledně nevyžadují. Což je chyba. Přichází tím o obrovské peníze, které by mohly být investovány do dalšího vývoje. A tím přicházíme o hodně i my. Fakt, že se nějaká použitá hra prodá přes inzerát v Annonci nebo na Ebay, není vůbec podstatný a na tom nevidím nic špatného. Ale naprosto nechápu jak je možné, že si britský Game nebo americký EB dělá neuvěřitelně výnosný byznys z her a vyšachuje přitom jejich tvůrce tímhle nestoudným způsobem. Ostatně, i použitou hudbu či film není problém koupit, ale nikoliv ve velkých obchodních sítích typu Virgin Megastore v regálu pár metrů od zabaleného originálu.

Na vysvětlenou: Toto je kritika především světových poměrů, u nás je situace specifická - většina her se prodá v hypermarketech a jediný větší maloobchodní řetězec JRC se, pokud vím, prodejem použitých her nezabývá. Z vlastní zkušenosti však vím, že v malých "nezávislých" obchodech obchod s bazarovými hrami kvete a je velmi oblíbený.

Dnes bych se rád zmínil o alternativním způsobu nakupování her a také o tom, jaký bude mít vliv na distribuci her v budoucnosti. Trochu si ušetřím práci a na úvod přetisknu v nepatrně zkrácené/upravené verzi stručný článek, který jsem zhruba před dvěma měsíci napsal pro Score:

---

Je smutnou skutečností, že zatímco filmový průmysl žije ze tří různých prodejních kanálů (kino, video, televize), hry přinesou svým vydavatelům peníze pouze jediným způsobem ? prodejem v obchodě. Jistě, existují i budgetové edice zlevněných edicí, ale jejich prodejní možnosti jsou velmi omezené a prodejnost nevelká (naproti tomu například filmu Finding Nemo se prodalo za první dva týdny prodeje 15 milionů kusů DVD ? příjemný bonus rekordním ziskům v kině, co říkáte). Nyní ale vydavatelé začínají testovat nový způsob prodeje svých starších her a snaží se tak vyždímat jejich potenciál do poslední kapky.

Jde o digitální distribuci starších her, kterou v průběhu letošního roku (pro změnu po vzoru průmyslu hudebního, který se tím brání ilegální distribuci hudby přes internet) spustilo hned několik různých serverů. V některých případech jsou v tomto směru aktivní samotní vydavatelé (např. Atari na adrese www.atariondemand.com), většinou se však jedná o služby poskytované nejrůznějšími více či méně známými servery jako je například Yahoo na gamesondemand.yahoo.com. Nehovoříme tu jen o starých arkádách, ale i o pár let starým bestsellerech a dokonce i pouhý rok starých hrách. Například na zmíněném Yahoo momentálně patří mezi nejpopulárnější hry Civilization III, Neverwinter Nights nebo Age of Empires II. a z nejnovějších stojí za zmínku Prince of Persia: Sands of Time, Dead Man?s Hand, Commandos 3 atd.

A jak taková ?games on demand?, jak tuto službu obvykle servery nazývají, funguje? Zatímco v obchodech si obvykle koupíte každou hru zvlášť, tady zaplatíte jednotnou cenu za využití služby, v případě Yahoo například 15 dolarů měsíčně nebo 35 dolarů čtvrtletně. Na oplátku pak můžete využívat po danou dobu jakoukoliv z aktuálně 174 her. Služba je chráněná proti zneužití rafinovaným způsobem, kdy si vždy ze serveru stáhnete pouze základní soubory nutné k provozu (cca 10-15 % z její celkové velikosti) a systém si pak sám podle potřeby v průběhu hraní stahuje jen to, co je nutné. To na jednu stranu znamená úsporu v přenosu dat, na stranu druhou je nutné potřebná data přenést tak rychle, abyste to při hraní nepoznali ? nutně tedy potřebujete broadbandové připojení k internetu.

---

A jsme zpátky. Ještě než se pustím do úvahy, musím zmínit další servery, které nabízejí prakticky stejné služby jako Yahoo - je to ještě Comcast, America On Line (její služba pravděpodobně není přístupná ""zvenku"") a čerstvě také Direct2Drive, kterou provozuje IGN. Všechny nabízejí prakticky stejné hry (mimochodem, nově je k dispozici např. Splinter Cell: Pandora Tomorrow) a s výjimkou D2D mají všechny i přibližně stejný (tj. výše zmíněný) business model. Také musím pro pořádek říci, že jsem žádnou ze služeb osobně nezkoušel, ačkoliv by snad měly být přístupné i z České republiky. Přesto čistě hypoteticky...

Nehodnotím jednotlivé služby, spíše mi to připadá jako zajímavý trend. Netvrdím, že za deset let nebudou existovat kamenné obchody, ale nemusím mít křišťálovou kouli, abych věděl, že bude možné koupit přes internet hru současně s tím, co se dostane jako novinka dostane na pulty obchodů (to už se ostatně v případě Half-Life 2 děje nyní, i když se tomu Vivendi snaží soudní cestou zabránit). Podíl takového prodeje bude navíc postupem času výrazně stoupat, stejně jako se tak děje už nyní v hudebním průmysu, který si v posledních pár let zoufal nad poklesem zisku, způsobeným P2P službami, aby nyní po spuštění řady serverů prodávajících statisíce skladeb, zisky znovu stoupaly.

Zároveň si myslím, že by přímé objednávání přes internet mohlo být účinným bojem proti pirátství. Opět viz hudební průmysl - člověk by řekl, že proti P2P nemá žádný oficiální prodej hudby za peníze nejmenší šanci. Hle, Apple přišel s iTunes a je neuvěřitelně úspěšný (a nejen on). Nemusíte po ničem složitě pátrat, stačí jednoduše najít požadovanou písničku či desku, poslechnout si její preview a v případě zájmu zaplatit dolar za jednu (a někde i méně). Games on Demand služby jsou snad ještě pohodlnější - za 15 dolarů můžete měsíc hrát jakoukoliv z dvou set her. Kdybych byl "casual" hráč, připadal bych si tam jako v sedmém nebi. Je mi sice jasné, že u nových her platba jednorázového měsíčního poplatku (byť třeba několikanásobně vyššího) asi není realizovatelná, ale kdo ví co nás jednou čeká? Jasně, jako sběratel mám rád svoje krabičky a originální CD, ale stejně to má něco do sebe. Už proto, že za hry nevděčíme obchodům, ale především výrobcům a do určité míry i vydavatelům. Tak proč by měli skoro polovinu z našich peněz dostat právě obchodníci?

Přibližně před hodinou proběhla tisková konference Sony Czech, na které byla představena nová verze PlayStation 2. Potvrdilo se to, co už jsem říkal minulý týden, takže vás nebudu zatěžovat zbytečnou omáčkou. Jen fakta - nová verze se nebude jmenovat PStwo, je to prostě nová verze PlayStation 2. V prodeji bude (i u nás) od 1. listopadu za 4990 korun, tedy stejně jako současná verze PS2. A především, nakonec je mnohem menší, než se čekalo - o hodně menší než PSone a úzká skoro jako obal DVD. Celková velikost se zmenšila o 75% (!!!), váha je poloviční a zmíněná tlouška je 2,8 cm proti původním 7.8 cm. Co se týče parametrů, vše odpovídá originální verzi, ovšem je v ní zabudovaný broadband adaptér (takže ušetříte tisíc korun). Negativa? Nemá zabudovaný zdroj a nemá přípojku na HDD (i když přes USB by to snad také šlo). Oficiální tiskovou zprávu a obrázky ve vysoké kvalitě najdete přímo na serveru SCEE. Je fakt krásná...

Tak a nyní k dalším věcem, které jsem se na tiskovce dozvěděl. Východní Evropa v poslední době dělá obrovské pokroky a videoherní trh je tu na velkém vzestupu. Hale Bane, Sales Marketing Manager pro východní Evropu (na starosti má celkem 9 zemí) navíc prohlásil, že právě Česká republika je z tohoto teritoria jasně nejlepší trh a některých titulů se tu například proti Maďarsku prodá i čtyřikrát více. S tím jak se zlevňuje PS2, zvyšuje se i její prodejní potenciál a vrchol PS2 nás tedy ještě čeká. Sony se chopili šance a i ve Východní Evropě se do toho pustili s vervou - mj. investují miliony eur do marketingu a výrazně zvýšili počet svých zaměstnanců. Na můj přímý dotaz nicméně Hale uznal, že mají ještě mezery v oblasti lokalizace svých titulů. Prohlásil, že překlad titulů tak, aby hra vyšla současně se zbytkem Evropy, je velmi komplikovaný, ovšem potvrdil, že příští rok plánují minimálně jeden lokalizovaný titul a později mi rovněž sdělil, že chtějí (v 1. polovině 2005) uvést na trh českou verzi karaoke titulu Singstar - navíc nikoliv jen s interprety Sony Music (mají sice Lucii a Support Lesbiens, ale jinak je to bída a nerad bych zpíval na Michala Davida a Petra Kotvalda), ale údajně s tím skutečně nejlepším z české scény. A pak tu je ještě otázka online připojení PS2, které v ČR stále není podporováno. Hale Bane to zdůvodnil ohromnou náročností tohoto segmentu především s ohledem na zákaznickou podporu (a jistě i na penetraci broadbandového připojení a tedy rentabilitu, ale o tom už řeč nebyla), nimcéně zároveň potvrdil, že Sony má zprovoznění online připojení PS2 v plánu i v ČR a jednou se ho určitě dočkáme. Skvělé. Do té doby si naštěstí můžeme vystačit sami a díky PStwo (ten název se stejně vžije, ať se to Sony líbí nebo ne) už si ani nebudeme muset složitě kupovat síťový adaptér.

V posledních měsících se často hovoří o tom, jak se konečně začíná úspěšně prodávat reklama ve hrách, resp. jak se začíná dařit tzv. "product placementu" (skrytá reklama založená na vložení určitého produktu do díla, např. filmu či hry). Na jednu stranu nechápu proč. Není to nic nového a na reklamu, resp. skutečné produkty či značky vložené do her jsem koukal už ve Wipeoutu (Red Bull) nebo Crazy Taxi (Fila, Levi nebo KFC). A vlastně bych mohl jít ještě o pár let dále a vzpomenout na Zool (Cupa Chups) nebo Cool Spot (M&Ms).

Pravda je ale taková, že product placement je vidět stále častěji a firmy z něj "dojí" stále více peněz. Důvod? Možná ta nenápadná zpráva, která prolétla herními weby před pár měsíci a která hrdě informovala o výzkumu, podle kterého sledovanost televize především mezi mužskou populací ve věku 18-35 klesá právě na úkor her. A toho si firmy, jejichž produkty jsou zaměřeny právě na tuto cílovou skupinu, nemohly nevšimnout. Electronic Arts tak mají nyní údajně již osmičlený tým prodejců reklamy a očekávají v této oblasti za rok 2004 tržby ve výši 7 milionů dolarů (o 60% více než vloni). Zájemců o reklamu v Need for Speed: Underground 2 bylo údajně tolik, že si vydavatel vybíral například ze tří restauračních řetězců - jistě není třeba dodávat, jak asi takový výběr probíhal. Způsobů propagace je celá řada a jsou poměrně vynalézavé - často najdete ve hrách jen billboardy, jindy jde však o skutečné propojení s produktem. Například ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow po vzoru Jamese Bonda hrdina operuje s mobilním telefonem Ericsson a dokonce musí v jednom okamžiku vyfotografovat nepřítele, aby ho mohl identifikovat. Další možností je pak tzv. adver-gaming, kdy si firmy zaplatí vývoj vlastní propagační hry (to je časté hlavně u automobilek), kterou pak zdarma rozdávají. Nejzajímavějším případem advergamingu je ovšem někdo úplně jiný - Americká armáda již řadu let investuje několik milionů dolarů do vývoje profesionální hry America´s Army, která je zdarma k dispozici ke stažení z internetu.

Ale evoluce pokračuje. Agentura Nielsen Entertainment pracuje na vývoji "people-meterů", které by měly být schopny změřit kolik lidí hraje hry, jak dlouho je hrají a jaké reklamy při tom viděli. A abychom byli pod dostatečně silnou palbou reklamy, společnost Massive zase připravuje systém, díky kterému budou reklamy ve hře dynamicky měněny nejen podle období (takže budou firmy moci zařadit reklamu do her v rámci svých kampaní), ale třeba i země, ve které se hráč nachází (tenhle systém ovšem pochopitelně vyžaduje permanentní připojení k internetu) - a tohle prosím není žádný šarlatánský projekt, účast už přislíbilo Atari či Ubisoft! Takže pokud budete (čistě hypoteticky) hrát NHL 2007 z Ameriky, na mantinelech či ledu uvidíte reklamu na limonádu Dr. Pepper, pokud třeba ze Zlína, pak na vás budou blikat paštiky Hamé...

Celá tahle záležitost má pochopitelně jeden háček. Za hru si poctivě platím a nehodlám akceptovat, že budu při jejím hraní zahlcen reklamou, natož že se dočkám desetiminutového přerušení hratelnosti reklamním blokem. A soudě podle diskuzí na internetu nejsem zdaleka sám. Pokud to bude nenásilné, nebo to bude alespoň trochu zapadat do příběhu, pak v pořádku. Třeba to KFC v Crazy Taxi jen zvyšovalo pocit věrohodnosti a když na mě zákazník zakřičel "Hééj, potřebuju hodit k Pizza Hutu!", nepřipadalo mi to nijak nemístné. Ale všeho moc škodí. Nedávno jsem například viděl film Já, robot, který je sice výborný, ovšem Will Smith v něm neustále upozorňuje na svoje nové Conversy (vintage model z roku 2004), jezdí v Audi, poslouchá JVC přehrávač a hádá se s robotem-kurýrem z FedExu. To už bylo trochu moc. Uvidíme jak si s tím vydavatelé poradí. Ale faktem je, že jejich hlavní příjmy budou vždy plynout především z prodeje her, takže budou muset dbát na to, aby hráče neodradili. To také řekla Julie Shumakerová, ředitelka prodeje v EA: "Ať uděláme cokoliv, nesmíme zapomenout, že hráč je naším bohem." To rád slyším.

Už v úterý se dočkáme nové konzole od Sony! Tedy, ona nebude tak docela nová - půjde o novou zmenšenou, zjednodušenou a hlavně zlevněnou variantu PS2, tedy něco podobného jako byla před lety PSone ve srovnání s původní PlayStation. V úterý má Sony v Japonsku velkou tiskovou konferenci, kde představí své plány na druhou polovinu svého fiskálního roku (tj. do března 2005) a poprvé se spekulace o téhle novince objevila na serveru GamesIndustry.Biz. K podobným zvěstím jsem obvykle celkem skeptický, ale pak mi to najednou všechno seplo. Ve stejný den má tiskovou konferenci o "nejžhavější novince" i Sony Czech (a že česká Sony pořádala ohledně PlayStation tiskových konferencí jako šafránu). A navíc, v manuálech k novým hrám se objevuje odkaz na novou verzi konzolí PS2 se sériovým číslem SPCH-70000, ačkoliv současný nejnovější model má označení SCPH-50001. Takže to vypadá celkem jednoznačně.

Nová zmenšená PStwo má být (ale tohle už jsou opravdu jen spekulace) o cca 30% menší, z důvodu úspory na ceně pravděpodobně Sony odstraní některé méně používané konektory a featury (např. expansion slot?) a údajně také bude mít vkládání disků zhora, přičemž nelze vyloučit ani pevně zabudovaný Network Adaptor. V Americe se snad počítá s prodejem od října, i v Evropě a u nás však každopádně ještě před vánoci (což potvrzuje i pozvánka na zmíněnou tiskovku u nás). Klobouk dolů, jak dlouho to Sony dokázala tajit. Více o PStwo v úterý. Pokud tedy nejsem úplně vedle.

Když už hovořím o PlayStation 2, mám jednu radost i starost. Starost díky skvělému Burnoutu 3 (už jsem se nad ním rozplýval dříve), který konečně vyšel oficiálně a nedaří se mi spojit se přes internet do online multiplayeru (přestože u jiných her problém nemám). A radost díky výborné nové plošinovce Sly 2: Band of Thieves, kterou Sony vydává jako jakousi předzvěst dua těžkotonážních plošinovek Jak 3 a Ratchet & Clank 3, ovšem mě je špionáží líznutý Sly mnohem milejší. Mimochodem, jeden z jeho levelů (v cel-shadingové grafice) je umístěný do Prahy. Až 22. října u nás vyjde, určitě zkuste.

Před více než měsícem jsem tu psal o traileru na druhý filmový díl Resident Evil s podtitulem Apocalypse. O víkendu měl v americe premiéru a dostal se na první místo v návštěvnosti! Přitom první díl na tom nebyl nijak úžasně - stál prý 33 milionů dolarů a vydělal 39 milionů (plus dalších 20 na světě). To není špatné, ale zároveň to ani není dost dobré na pokračování. Jenže to přišlo po pouhých dvou letech a za první víkend přineslo svým tvůrcům 23 milionů dolarů (pro pořádek je ale třeba dodat, že byl vývoj filmu dražší - náklady se dle odhadu IMDB pohybují kolem 50 milionů dolarů). Jen tak dál. Nicméně prachy nejsou všechno, podle serveru Rotten Tomatoes, který sumarizuje z různých zdrojů desítky recenzí (filmová obdoba Game Rankings) má Resident Evil: Apocalypse průměrné hodnocení 4,2/10, zatímco první díl se líbil o něco málo více a dostal průměrně 4,5/10. No nevím, jednička se mi líbila hodně, takže doufám, že podobné hodnocení dvojky značí i podobnou kvalitu. Ovšem zda si Apokalypsu vychutnám u nás v kině, to vážně netuším, ještě nedávno prý český distributor film do kin vůbec neplánoval. Snad na základě amerického úspěchu změní názor.

V této souvislosti určitě stojí za to zmínit jen pár dní starou přednášku Keitha Boeskyho (bývalý prezident Eidosu), který na vývojářské konferenci v Austinu hovořil o propojení světa her a filmu. Zmínil v ní jedno velmi zajímavé číslo - zatímco hráče herní verze Tomb Raidera tvořily ženy jen ze 30-40%, divačky filmové verze byly ve výrazné přesile a tvořily 80-90% všech návštěvníků kina! To se mi sice zdá trochu přehnané, ale asi to vědí lépe než já. Zatímco tedy hra velmi dobře fungovala u obou pohlaví, pro film to neplatilo. To je tedy možná hlavní důvod proč spolupráce herního a filmového světa stále není dostatečně rozvinutá - úspěšná hra negarantuje úspěšný film a naopak.

Recenzenti jsou pakáž, to je veřejné tajemství (a nic na tom nemění ani to, že občas sám recenzuji, eh). Ovšem většina z nich dokáže svou neschopnost či lenost docela dobře skrývat - mnohdy hru nemusí vůbec hrát a na základě pár obrázků a přečtení několika konkurenčních recenzí jsou schopni napsat solidní recenzi, na které nikdo neshledá nic podezřelého. Občas se ale i mistr tesař utne.

Na diskuzních fórech Oficiálního Britského Xbox magazínu se objevil tento otevřený dopis od vývojářů hry Headhunter Redemption (vyšla minulý čtvrtek na PS2 a Xbox), firmy Amuze. Pro případ, že bude smazán - dva členové týmu v ní uznávají právo recenzenta na názor (koneckonců, na rozdíl od většiny nesebekritických vývojářů má Amuze na svých stránkách uvedeny verdikty všech britských recenzí včetně těch velmi kritických), ovšem za podmínky, že je fakticky správná. Že autor recenze uvedl nemožnost přeskočení animací, to se později vysvětlilo (redakce dostala nehotový review kód), ovšem to nebylo všechno. Z dopisu cituji:

Ještě větší záhadou je nám závěr recenze, kde uvádíte, že "občasná honička na motorce je příjemnou změnou proti pěší akci". V Headhunter Redemption není žádná jízda na motorce a musí to vědět každý, kdo hru opravdu hrál.

A teď přijde to nejvtipnější. Autor recenze vzápětí přišel s kouzelnou výmluvou. Já nic já muzikant, zmínka o motorce se týkala animací! Jenže mu, chudákovi, nevyšel ani tenhle výstřel od boku - ve hře totiž honička na motorce nejen že není součástí hratelnosti, ale ani jí tu nenajdete v animacích! Od té chvíle už se autor s dalším vysvětlením raději neobtěžoval. Zdroj jeho pomýlení je celkem nasnadě - recenzi patrně psal z tiskové zprávy, kde je o honičce zmínka, ačkoliv pak byla ze hry odstraněna. Vtipné. Mimochodem, pokud si přečtete výše uvedený souhrn citátů z recenzí, zjistíte, jak neskutečně subjektivní mohou recenze být. V tomto případě mi to ovšem připadá přeci jen extrémní. Prakticky u každého atributu existují dvě protichůdná hodnocení. Jeden časopis grafiku pochválí, druhý jí označí za trapnou. Jeden ocení vynalézavost bossů, druhý je označí za stereotypní. A tak dále. Jako recenzent vám tedy mohu upřímně doporučit - nekupujte hry podle recenzí!

Všimli jste si? V posledním žebříčku nejprodávanějších britských her (všechny platformy dohromady v týdnu do 4. září) se v TOP 10 her neobjevil ani jediný titul od Electronic Arts? Tuhle situaci nepamatuji, obvykle tam mívají minimálně tři hry a výjimkou není ani kompletní TOP 5 pro EA (viz poslední vánoce). Konkurenti a odpurci mohou slavit, ale radost jim nevydrží nadlouho, už tento týden se v žebříčku objeví The Sims 2 a Burnout 3, předpokládám že na prvních dvou místech.

Na druhou stranu, pokud se na žebříček podíváte, dvě hry z Vietnamu a navíc America´s 10 Most Wanted, to není moc hezký pohled. A i když ani některé další hry nejsou zrovna světoborné (jmenovitě F1 2004 a Driv3r), z důvodu konkurenčního trhu je fajn vidět po deseti letech jeden týden bez EA hry v TIP 10. A vůbec to neznamená, že bych tuhle firmu neměl rád. Vlastně naopak, na rozdíl od ostatních firem je EA docela předvídatelná a většinou předem víte co dostanete. A občas je toho i docela dost.

V .cz doméně máme herních serverů překvapivě hodně a zároveň i zoufale málo. Doupě je tragické, Bonusweb šel v poslední době s kvalitou dolů a výborné Tiscali se zase bohužel věnuje téměř výhradně jen PC a navíc ho prý čekají zásadní změny. Enfant terrible herní internetové branže, Zdeněk Polách, nyní chystá ve spolupráci se Seznamem nový internetový magazín Hrej a na otázku jaké si s ním klade cíle, v rozhovoru pro server Interval prohlásil: "...věřím, že v brzké době budeme jedničkou mezi herními servery co do kvality i do návštěvnosti." Podle prvních nepotvrzených informací bude Hrej zpracován originálně a bude zaměřen na hráčskou komunitu či fanouškovské stránky a jeho obsah budou tvořit samotní hráči (více viz tento článek na blogu Oříšek). Jasně, zní to zajímavě, ale na "profesionální" server se solidním rozpočtem, za který je možné pořídit kvalitní autory (tj. současné Tiscali), to stačit nebude, minimálně alespoň z hlediska kvality. Jen škoda, že podobný model při nejlepší vůli není v českých podmínkách rentabilní - v tomto ohledu je naopak Hrej vymyšlen výborně, byť pochybuji, že se může prosadit systém postavený na sdílení informací samotnými čtenáři. Uvidíme jaká bude realita, server má být spuštěn v průběhu září či října (nyní je ve stádiu testování v úděsné grafice a nepřehledné organizaci).

Měl bych pracovat, ale nedaří se. Po dlouhé době mne pohltila hra takovým způsobem, že si obvykle na postel vzpomenu až ve chvíli, kdy za oknem svítá a u sousedů slyším ranní spláchnutí toalety. Zajímavé je, že se nejedná o akční hru, ale o mnažerskou strategii a možná ještě podivuhodnější je, že nejde zdaleka o dokonalou hru. Jenže to, jak moc mě štve, si obvykle uvědomím až v šest ráno. Řeč je o Locomotion, pokračování proslulé dopravní strategii z roku 1994, Transport Tycoonu.

Projekt je zajímavý hned z několika hledisek a většinu z nich asi dobře znáte. Jediným tvůrcem hry (s výjimkou externího grafika a hudebníka) je Chris Sawyer, který tak popírá veškeré konvence současného vývoje her (mj. údajně hry dodnes programuje přímo ve zdrojovém kódu). Jedním dechem ale musím dodat, že mu vývoj každé z jeho her trvá k uzoufání dlouho a především, že se od roku 1994 nic zásadního nezměnilo a jak série Rollercoaster Tycoon, tak Locomotion jako by z oka vypadla TT.

O problémech a chybách tu ale hovořit nechci (dobře, tak v rychlosti - proti originálu hnusná barevná paleta, navzdory proklamacím v rozhovorech složitější ovládání, skutečně minimum zásadních změn v hratelnosti a především, nepochopitelně mi to běží na nadupaném počítači pomaleji než TT kdysi na 386ce - což je vzhledem k jen minimálně vylepšenému enginu podivné). Chtěl jsem jen upozornit na hru z jiné doby, které dnes vychází za plnou cenu a podle všeho nebude neúspěšná. Neříkám, že je vysloveně špatná, ale vidím to tak, že původní Transport Tycoon byl nadčasový, v průběhu deseti let ho žádný z dlouhé řady konkurentů nepřekonal, takže se autor rozhodl pod novým názvem a s lehkými úpravami vydat pokračování. A vzhledem k tomu, že tisíce hráčů před lety originál milovali, ale postupem let ho přeci jen odložili, dnes se k němu tímto krkolomným způsobem rádi vrátí. A budou se skvěle bavit, tak jako já. Nápad za milion!

A ještě pár linků - na Tiscali si můžete stáhnout demoverzi a přečíst docela rozsáhlé dojmy z ní, navštívit můžete i oficiální stránku Chrise Sawyera a také samotné hry na serveru Atari. Nejzajímavější jsou ovšem různě po internetu "rozházené" zajímavé fanouškovské projekty kolem stařičkého Transport Tycoonu: amatérský projekt vylepšení TT Deluxe, rozsáhlý diskuzní board fanoušků TT a dnes už i Locomotion, zajímavý amatérský projekt Simutrans ve stylu TT, manažer uložených pozic TT a FAQ o všem ohledně TT. Na deset let starou hru docela slušná komunita.

Před pár měsící se objevila informace o chystané hře podle kultovního filmu Briana De Palmy, Scarface (u nás Zjizvená tvář). Ačkoliv tenhle skvělý a pořádně drsný gangsterský film s výtečným Al Pacinem v hlavní roli patří mezi moje nejoblíbenější, už tehdy jsem tušil, že tu něco nehraje - teď se ale objevila první fakta i obrázky (hra má vyjít koncem příštího roku od Vivendi) a všechno je hned mnohem jasnější. Někdy zkrátka víte, že něco budete smrdět aniž byste si k tomu měli příležitost čuchnout. Tak tedy, deset důvodů proč bude hra Scarface smrdět...

Důvod první a nejzásadnější: Film Scarface posloužil jako neoficiální předloha GTA: Vice City. Obě se odehrávají v Miami, obě jsou o "vzestupu" hrdiny, v GTA jsou použité některé skladby ze soundtracku filmu, mafiánský boss Lopez mluví jednu z postav Vice City a to ani nemluvím o desítkách "malých" inspirací, např. podobě Diazovy vily, která nápadně připomíná sídlo Tony Montany. Co jiného tedy může Scarface nabídnout? Jakými trumfy hodlá překonat slavné GTA? Důvod druhý: Hru vyvíjí tým Radical, který je vedle tuctových her Hulk, Dark Angel a Dark Summit "proslulý" závodní hrou Simpsons Hit & Run, který byla nepokrytou kopií Crazy Taxi (za což byla ostatně i zažalovaná). Co nás čeká teď? Důvod třetí: Producent hry, Peter Wanat prohlásil pro časopis EGN: "Hráči viděli film - ten jim výborným způsobem předložil příběh. My chceme dát hráčům raději unikátní zážitek. Nechceme být jako hry, které jsou jen hratelnou verzí filmu." Takže prý hra bude příběhově navazovat na film. Můj ty bože. Důvod čtvrtý: Pokud jste viděli film, zřejmě se teď ptáte, jak hodlá hra pokračovat v příběh, když v závěru Tony Montana umírá? Autoři hry dostali úžasný nápad a nechali ho přežít smršť tisíců kulek z kulometu (o výstřelu z brokovnice přímo do hrudi nemluvě)! Geniální! Tony je zkrátka dítě štěstěny, trochu se sice zranil, ale přežil! Důvod pátý: Čemu se vlastně divím? Scénář píše David McKenna, autor scénáře ubohého remaku Get Carter. Důvod šestý: Pokud by si autoři "naložili" úkol adekvátní svým schopnostem, nemusel by to být takový průšvih a mohlo to dopadnout jen jako s Driv3rem - tj. trapné, ale vlastně docela zábavné. Jenže oni chystají koncept podobný GTA, tedy se svobodou pohybu, hlavními i postranními misemi a skutečným "žijícícm" Miami a přilehlých ostrůvků. A to se může podařit jen velmi těžko. Důvod sedmý: Pokud namluví hlavní postavu kdokoliv jiný než Al Pacino (vzpomínáte na jeho úžasnou nedokonalou angličtinu?), bude to fiasko. A že by se Al propůjčil něčemu podobného, to se mi nezdá pravděpodobné. Důvod osmý a devátý: Pokud jste si dosud zachovali špetku naděje, podívejte se na dva první obrázky ze hry. Oficiálně nejhorší screenshoty všech dob. Není co řešit, desátý důvod už není potřeba! PS: Electronic Arts mají licenci na Kmotra. Modlete se.

V říjnovém čísle americké edice Playboye jsou k vidění plně nahé "fotografie" nahých hrdinek z videoher. Na vlastní oči jsem to zatím neviděl, ale je to prý zajímavé - pětistránkové téma se jmenuje "Gaming Grows Up" a u nahotinek tu najdete dokonce i obvyklé životopisy. Na odvážných obrázích je mj. i vampírka z Blood Raye či Luba Licious z Leisure Suit Larry, pár dalších se ""neodvážilo"" svléknout úplně - Tala z Darkwatch, jistá anonymní dívka z Playboy: The Mansion, Daisy z wrestlingové hry Rumble Roses, Mileena z nového Mortal Kombatu, Kurenai z Red Ninja nebo Ayane z Dead or Alive: Ultimate. Více o tomto tématu Playboye, včetně vyjádření samotného časopisu v článku Associated Press, nebo na CNN. Pokud stejně jako já nemáte k americké verzi Playboye přístup a zároveň (na rozdíl ode mne) elektronické krásky toužíte vidět jak je bůh stvořil (no...), lze využít i placeného přístupu na webu Playboye (je tam i jeden bezplatný obrázek). Řekl bych ale, že se obrázky velmi brzy objeví na internetu bezplatně.

Ve videohrách se nám to tedy prasárničkami začíná jen hemžit. Zatímco ještě před lety nadržení puberťáci zkoušeli v Tomb Raideru miliony náhodných kombinací stisku tlačítek, aby svlékli Laru (samozřejmě to byla fáma, nic takového neexistovalo), dnes už vychází hry, ve kterých je sex hlavním tématem, ať už zmíněné Playboy: The Mansion, Leisure Suit Larry, nebo Singles: Flirt Up Your Life. Ona se nějaká čas od času na PC objevila, ale na konzolích to až donedávna vzhledem k přísným pravidlům výrobců konzolí, kteří regulují obsah všech svých her, možné nebylo. Je to už několik let, co mělo v plánu jisté adult vydavatelství udělat pro PS2 pornografickou hru (resp. spíše hodně interaktivní video, pokud si to dobře pamatuji), to ovšem Sony rázně zatrhla. První vlaštovkou lehce uvolněných pravidel pak byla před dvěma lety BMX XXX, ovšem i její vydání provázala určitá kontroverze (tam šlo totiž o bezúčelnou nahotu, nemluvě o tom, že šlo o špatnou hru). Zřejmě si konečně všichni zainteresovaní uvědomují, že hry už nejsou jen dětskou hračkou. Každopádně je to dobře, aspoň si ty holky přilepší k bídně placenému jobu ve hrách.

Na stránkách Business Software Alliance je ke stažení dokument (formát PDF) s výsledky studie o míře softwarového pirátství ve světě v roce 2003 (zde je tisková zpráva k vydání studie). Vůbec poprvé byla pro zjištění míry pirátství použita nová a přesnější metodologie a do údajů jsou letos zahrnuty kromě podnikatelských aplikací také operační systémy a spotřebitelské aplikace včetně počítačových her.

Výsledky? V České republice je 40% software nelegální, což odopovídá ztrátě téměř 3 miliardy korun. To číslo mi připadá poněkud nízké a pokud bychom brali v potaz pouze hry, viděl bych to možná i na dvojnásobný podíl. Tento výsledek nás každopádně řadí na první příčku ve východní Evropě, kde je v průměru ukradeno 71% software. Za ČR se umístilo nejen Slovensko (50%) či Polsko (58%), ale i Francie (45%), Itálie (49%) a Řecko (63%). Celosvětově se nejhůře umístil Vietnam a Čína (92%), z Evropy jim dýchají na záda Ukrajinci (91%) a Rusové (87%). Nejméně je ilegální software používán podle očekávání ve Spojených Státech (ale i 22% je relativně hodně), z Evropy jsou pak na první příčce bohatí Dánové (26%). Podle autorů studie čísla stále stoupají, pokud se ale podíváte na stejnou, ale o rok starší studii z roku 2002, najdete tam přehlednou tabulku s výsledky od roku 1994. Zajímavé je, že tehdy jsme prý byli na 66%, podíl však v průběhu několika let razantně klesal, aby se v roce 1999 ustálil na 42% a od té doby se měnil jen nepatrně (znovu však zdůrazňuji, že byla použita jiná metoda).

Výsledky studie nemá smysl komentovat, obrázek si udělejte sami. Bral bych je ale s velkým odstupem, na přesné zjištění skutečného podílu podle mého názoru neexistuje žádná zaručená metoda autoři sami v aktuální studii uvádějí, že použili systém dotazování uživatelů (to jim vážně řeklo 40% lidí, že jedou na warezu?) a co víc, pro řadu zemí byla data "shromážděna" pouze na základě odhadu. Tady fakt není nejmenší důvod k oslavě.

Kam se ztratila pověstná nápaditost výrobců her? Jasně, že nikam. Ona nikdy neexistovala a my už si na to pomalu zvykli. Ovšem to co se děje v září, to už je vážně trochu moc. Viz následující výtah ze seznamu nových PC her (většina myslím vychází, nebo už dříve vyšla i pro konzole):

• Conflict: Vietnam, 3. září 2004
• Shellshock: Nam 67, 3. září 2004
• Vietnam: The Tet Offensive, 24. září 2004
• Men of Valor, 29. října 2004

Vidíte dobře. Někdo si možná řekl, že nám březnový Battlefield Vietnam a loňský Vietcong (plus datadisk First Alpha a kompilace Purple Haze) nestačil a během jednoho jediného měsíce vychází na PC hned TŘI hry s tematikou Vietnamu, všechny navíc relativně podobné. A aby toho nebylo málo, v říjnu vyjde ještě jeden kousek. Čím jsme si to zasloužili? Ono je nějaké výročí? Nechci domýšlet. A už vůbec nechci přemýšlet nad tím jak je možné, že obě hry vydané 3. září obsadily první dvě příčky aktuálního britského žebříčku prodejnosti (ačkoliv ten byl počítán v týdnu končícím 4. září, takže na to podle všeho měly jediný den). Apocalypse Now!

Pavel Mondschein, autor celé řady amatérských překladů PC her, napsal pro Tiscali téma Oficiálně przněná čeština. V něm si nebere až tak na mušku amatérské kolegy (těm se musí chtě nechtě hodně prominout, i tak je jiejich mravenčí a nezištná práce úctyhodná), ale profesionální překlady komerčních titulů, ve kterých se objevuje nespočet chyb. Je to skvělý článek, doporučuji k přečtení. Sám k tomu nemám co říct, až na pár výjimek jsem nikdy hry v češtině nehrál, a těch pár výjimek bylo preloženo kvalitně.

Otázka zmršených překladů není nijak nová, kult vzniknuvší kolem anglického překladu staré japonské hry Zero Wing, kde se objevil památný překlad "All your base are belong to us", je už možná pár let pasé, ale stále živý v našich pamětech - připomenout si celý příběh můžete ve čtivém shrnutí na Wired. Některé z českých překladů, ke kterým jsem se proklikal ze zmíněného tématu či z diskuze u něj, by si zasloužily podobný kult. Jen dva nejvtipnější skvosty (zdrojem je tato stránka, z níž není zřejmé, zda se nakonec objevily ve finální verzi hry):

Tomb Raider: Angel of Darkness:
- Are you the city guide? - Yes, I am the city guide.
- Vy jste městská příručka? - Ano, já jsem městská příručka.

Nějaký fotbal, zřejmě manažer:
- The press are running out of superlatives to throw at Everton as they continue to steamroller their way through the English Premiership.
- Tlak pohybujících se superlativ vymrštil loňské šampióny klubu Everton tak, že pokračují v porážení cesty napříč soutěží English Premiership.

Málem bych zapomněl na docela zásadní novinky uplynulých dnů. Máme tu totiž nové a výhodnější ceny některých konzolí. V Evropě byly zlevněny PlayStation 2 a Xbox, snížení ceny GBA SP se pak očekává každým dnem.

PlayStation 2 se nyní v Británii prodává za 104 liber (zajímavá ""baťovka""), což je samozřejmě jen doporučená cena Sony a většina tamních sítí konzoli pochopitelně prodává za 99, popřípadě ve výhodných bundlech s hrami. Příklad PSone ukázal, že právě tohle je cenová hranice tzv. "mainstreamu", kdy si konzoli pořídí i široká veřejnost - 60% PS1 se v UK prodalo právě po snížení ceny pod tuto úroveň a totéž se dá očekávat i u PlayStation 2. Obavy o budoucnost PS2 a její brzké nahrazení novou generací jsou tedy zbytečné. Pokud jde o výkon a technologickou kvalitu her, začíná nám možná PS2 nepěkně stárnout, minimálně dvoje a možná i troje (PS3 osobně očekávám v Evropě někdy kolem října 2006) vánoce jí ale ještě čekají. Dlužím vám cenu PS2 v ČR - oficiálně jde o 4990 korun, někde se prý dá pořídit i za 4790. Sony v Čechách spustila docela rozsáhlou kampaň nové ceny a propaguje PlayStation 2 na velkých reklamních plochách před nákupními centry, ale i netradiční způsob propagace letadly, která za sebou táhnou bannery s informací o nové ceně.

Xbox stojí oficiálně 99 liber a měl by tedy i u nás stát stejně jako PS2. Jak ale asi víte, není v ČR oficiálně distribuován a dováží jej jen pár nezávislých obchodů a také Electroworld - tam se nyní prodává za 5790 korun. To možná nevypadá moc lákavě, ale nezapomeňte, že je výkonnější než PS2, před vánoci vyjde několik hodně zajímavých titulů (Fable, Halo 2, Out Run 2 aj.) a především - v ceně jsou započítány dvě hry zdarma!! Jak tenisový Top Spin, tak závodní Project Gotham Racing 2 navíc patří mezi nejlepší Xboxové tituly, takže je to skutečně výhodná nabídka. A pokud s ní Electroworld před vánoci ještě něco provede (pokud vím, stejná nabídka už v EW probíhá půl roku, takže možnosti po nové doporučené ceně určitě budou), nevím jak bych Xboxu mohl odolat. Dosud si ho jenom občas na pár dní půjčím, ale před vánoci se mu zřejmě neubráním.

Pokud jde o GBA SP, tam je situace složitější - zatím totiž došlo jen ke snížení ceny v Severní Americe a to na skvělých 79 dolarů. A jestliže se dosud GBA SP u nás prodával za 3990 korun (třeba v Playcentru nebo Electroworldu), popřípadě v bundlu se dvěma hrami za 4990 korun (to je zase oficiální cena Conquestu, přičemž si nemůžete z titulů vybrat a zřejmě tedy dostanete nějaké neprodejné kýče), nemůžu se dočkat až se cena promítne i u nás. I při tradičně vyšších evropských cenách Nintenda by se měla dostat pod tři tisíce korun. Jedinou konzolí, jejíž cena zůstala zůstane v Evropě nezměněna, tak bude pravděpodobně GameCube. Ale to nám může být fuk, v Electroworldu ho už nějaký čas prodávají za 2990 se DVĚMA HRAMI DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU. A to je, zlevnění nezlevnění, vzhledem k úžasným titulům (Metroid Prime, Mario Sunshine, Zelda atd.), jež se samostatně prodávají za bezmála 2 tisíce korun, momentálně bezpochybynejvýhodnější konzole. Zdá se tedy, že je ideální čas pro zkompletování sbírky aktuálních konzolí!

Na BBC News zveřejnili zajímavý článek, který nevěští nic dobrého. V zásadě jde o to, že Electronic Arts odhadují růst nákladů na vývoj her pro "next-generation" konzole o 100 až 200%. A týká se to nejen PlayStation 3 a Xboxu 2, ale potažmo vlastně i PC, na nějž je vývoj stále sice podstatně levnější, ale přesto i tady náklady se stoupajícím výkonem počítačů úměrně rostou.

Důsledků k obavám je hned několik. Se stoupajícími náklady na vývoj je jen velmi málo vydavatelů ochotno riskovat a raději než nějakou zajímavou, originální a ambiciózní hru podpoří projekt postavený na průměrném (ale úspěšném) filmu. Samotná Electronic Arts už řadu let staví svůj byznys na licencích, tedy na pokračováních úspěšných her nebo na hrách podle filmů. To bude platit i nadále, ovšem podobným směrem se zjevně budou ubírat i ostatní firmy. Dalším důsledkem bude to, že řada méně stabilních vydavatelů či menších nezávislých vývojářů nepřežije, protože nebudou schopni zvládnout náročnější vývoj (protože větší počet lidí v týmu a delší čas na vývoj = podstatně vyšší náklady). Nemluvě o rentabilitě, protože se podle všeho nedá očekávat, že by při razantně stoupajících nákladech také razantně stoupaly zisky.

Je to smutné, ale také složité. Oni totiž výrobci her mají důvod proč neriskovat. Vyjmenujte si v hlavě pět her, na které se do konce roku nejvíce těšíte. Je docela pravděpodobné, že VŠECHNY (nebo alespoň většina) budou pokračováními úspěšných sérií. Není tedy divu, že vydavatele prostě jen plní naše přání. Na druhou stranu to může být přesně naopak a jen zkrátka nemáme šanci být zaujati něčím originálním, protože vlastně nic takového (až na vzácné výjimky, které se navíc nikdo neodváží vypustit před vánoci) nevychází. V 80. letech si herní branže prožila svůj krach, ze kterého se zotavovala několik let. Neříkám, že se něco podobného stane znovu, ale něco se určitě změní. Tehdy byli lidé znuděni neustálým přísunem klonů Pac-Mana a Space Invaders, dnes se děje totéž v případě FIFA a Maddena, ovšem zároveň se zdá, že to lidem nevadí a podobné roční aktualizace rádi kupují (např. zmíněného Maddena se každý rok prodá přes pět milionů kusů). Věřím, že si vydavatelé brzy uvědomí, že tohle je sice jistota zisku, ovšem skutečnými hity se stávají tituly, které se pokouší o nový přístup (Grand Theft Auto, Halo). Ostatně nejprodávanější hra na Xboxu je právě Halo (podle již dříve zmíněné studie Bank of America jí vlastní 36% všech majitelů Xboxu v Severní Americe) a na PS2 zase GTA Vice City (25%).

Poslední z dlouhé řady obětí se právě před několika dny stal Acclaim. V posledních letech byl docela k smíchu, ale za dvacet let existence stvořil mj. kultovní sérii Mortal Kombat a pár dalších povedených titulů jako Forsaken, Shadow Man nebo Turok. Rest in Peace...

Od poslední "hry podle mého gusta" (byla nejen poslední, ale i první a šlo o Burnout 3) uplynuly už dva měsíce. Je to vůbec možné? V srpnu, září i říjnu jsem hrál docela dost her, ale žádná mne nevzala za srdce natolik, že by si zasloužila tenhle "titul", ze kterého bych rád udělal pravidlo, ale bůhví jak to s tou pravidelností vzhledem ke kvalitě her bude. Uvidíme o vánocích, na pár her se vysloveně těším. Jo, pěkně nám to letí, věřili byste tomu, že GTA San Andreas vyjde už přesně za dva týdny?

Tentokrát zabodovalo Nintendo, které na GBA vydalo Mario Golf: Advance Tour. Už před pár měsící vyšla "velká" verze pro GameCube (viz společné oficiální stránky) - i ta byla výtečná, ale teprve na GBA mne Mario Golf dokázal vyburcovat do toho pro mne už docela vzácného "herního režimu", kdy na hraní myslím kudy chodím, nezvládám své povinnosti a nemám klid, dokud hru nedohraju. Ono ""kudy chodím"" je v případě GBA hry myšleno doslova - přestal jsem jezdit do práce autem a používám MHD. Proč? Můžu přitom hrát a nějaké zdržení mi vůbec nevadí. A hra, která dokáže překonat mojí lenost, to musí být, jak jistě uznáte, hodně těžký kalibr.

Na obalu hry je vedle názvu docela velkým písmem napsáno "Role-Playing Golf". A to je asi hlavní důvod, proč je to tak výtečná hra - jako naprostý golfový zelenáč vstupujete na půdu golfového klubu a cílem je propracovat se až na samotnou špičku tamního žebříčku. Budete si moci pokecat s desítkami golfistů (no, pokecat, spíše vám dají nějakou tu radu), budete moci trénovat, účastnit se turnajů, kupovat lepší hole, vylepšovat se v konkrétních skillech (tj. získávat zkušenostní body a umisťovat je do zvolených atributů). Máte-li obavy, že to bude hra vzhledem k jejímu názvu a tradici Nintenda až příliš infantilní, vězte, že ačkoliv je svět vyveden v stylizované grafice, hrajete v roli normální "člověčí" postavy a jediná stopa po Mariovi je až v samotném závěru, kde ho jako dosavadního mistra musíte porazit. Řeč nemůže být ani o arkádovosti a přílišné jednoduchosti. Měl jsem příležitost hrát N-Gage verzi Tiger Woods PGA Tour 2004 (z hlediska hratelnosti hádám shodná s GBA portem) a ačkoliv by Tiger měl být logicky realističtější, je tomu přesně naopak. Odmyslím-li si pár opravdových hráčů, je golf propracovanější v Mario Golfu! Ovládání je však i přesto daleko přístupnější (zpočátku se například můžete na všemožné falše úplně vykašlat a i odehrání úderu je jednodušší) a navíc je celá hratelnost opatřena daleko zábavnější omáčkou. Zatímco totiž v Tiger Woodsovi jen sterilně sbíráte trofeje jednu za druhou, tady se viditelně zlepšujete, hráči vás uznávají, pouštíte se do stále obtížnějších úkolů, vyhráváte napínavé turnaje a máte daleko větší motivaci stát se "králem" svého klubu. Ale dost popisu, více o hře si můžete přečíst v obsáhlé recenzi na Bonuswebu, i když já bych se nerozpakoval v hodnocení (i vzhledem k tomu, že jsou tam na konzolové hry trochu méně přísnější než dříve) ještě 5% přidat.

Mario Golf je hra geniální sama o sobě, ale skutečný skvost z ní činí to, jak ideálně se hodí na přenosnou platformu. Nejsem žádný golfový fanoušek a na počítači jsem ho nikdy nehrál. Přesto jsem před lety propadl Mario Golfu na GBC a teď snad ještě více na GBA. Takže to zkuste. Ačkoliv je oficiální cena GBA SP tuším 3390 korun, na Invexu se prodával za 2990 a za stejnou cenu ho asi dostanete v sítích ElectroWorld nebo Datart (když ne teď, tak před vánoci určitě). Skvělých her už je habaděj a Mario Golf: Advance Tour je jednou z nejlepších.

Je sice už 6. září, ale to všechno kvůli té zahraniční cestě. Vždy začátkem měsíce bych tu rád napsal o hrách, které si chci v daném období zahrát a s největší pravděpodobností i koupit (nebo jinak sehnat, však víte...). Takže, pokud alespoň trochu dáte na můj vkus, měli byste si na ně (v dobrém slova smyslu) dát pozor i vy. Jak známo, data vydání jsou u her dosti relativní a i když se měsíc dopředu už obvykle dá odhadnout co vyjde, přesto mějte pochopení v případech, kdy daná hra vyjde později.

Ještě bych ale rád pro pořádek dodal, že ne se všemi ze zde uvedených her jsem měl tu čest se seznámit osobšenně. Pokud jde o vlastní zkuosti se skvělými hrami, ty čekejte v příspěvcích "Podle mého gusta". Ale k věci! Co se týče září, začíná se blýskat na lepší časy. Nic naplat, vánoce se nezadržitelně blíží a já našel hned DEVĚT titulů, kterých se nemůžu dočkat, ačkoliv vyjdou ještě v září. DEVĚT! No není to skvělé?

• Animal Crossing (GC, 24. září), Na tohle jsme v Evropě čekali několik let a Nintendo se teprve nyní rozhoupalo. Jde o další z jeho revolučních konceptů, tentokrát o simulaci života se vším všudy. Těžko popsat na tak malém prostoru, docela pěkně (a taky celkem stručně) to udělali na Doupěti.
• Burnout 3 (PS2/Xbox, 10. září), Už jsem o něm psal v jednom z předchozích příspěvků, takže jen stručně. Neprahnete-li po přísném realismu, nenajdete nic lepšího než tohle. Arkádové závody jedna báseň!
• Call of Duty: United Offensive (PC, 24. září), Jedna z nejlepších FPS posledních let, která je dodnes vrcholem skriptování. Tohle je singlový datadisk, který si rozhodně koupím. A mimochodem, vychází i Deluxe Edition, bundle základní hry s datadiskem, takže pokud nemáte původní díl v originální verzi, rozhodně to stojí za úvahu. Už třeba díky skvělému multiplayeru.
• Crisis Zone (PS2, 17. září), Tohle je moje menší úchylka, není to nijak zásadní hra, nic originálního, výjimečného ani převratného. Prostě jen další pokračování série Time Crisis pro PlayStation 2 a světelnou pistoli. Naprosto oddychová záležitost.
• Mario Golf: Advance Tour (GBA, 17. září), Arkádové golfové hry mám rád a přenosné platformy jsou pro ně ideální. Mario Golf na GBC jsem hrál snad jeden celý rok a s tímhle pokračováním v 3D grafice na GBA to asi nedopadne jinak. Propracovaná hra s úžasnými RPG elementy a navíc i povedeným multiplayerem a možností propojení s GC verzí.
• Psi-Ops: The Mindgate Conspiracy (PS2/Xbox, 10. září), Originální akční hra od Midway, firmy která byla ještě před rokem k smíchu, ale v poslední době dokazuje že umí (a bude ještě lépe, vzpomeňte si na mě)! Hlavní hrdina má telekinetické schopnosti, čehož hra náramně využívá. Stojí za pokus.
• Star Wars: Battlefront (PS2/Xbox/PC, 24. září), Pozor! O tomhle jste možná ještě neslyšeli, ale zřejmě určitě hodně uslyšíte. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) Star Wars hru všech dob. Je to multiplayerová akční řež, která prý nemá obdoby. Ale ještě jsem neviděl...
• The Sims 2 (PC, 17. září), Nepočítám-li Sims na konzole (které jsou zpracovány spíše ve stylu adventur než nějaké simulace člověka), dosud mi tenhle kult unikal. Dvojce dám určitě šanci (a ne, Leoš za to nemůže). Pokud vím, nemá tam být nic zásadně nového, ale všechny jednotlivé elementy budou vylepšeny, v čele se stárnutím Simů, kteří budou mj. i inteligentnější. Exkluzivní recenze v ČR právě vyšla v Levelu a podle zběžného pohledu se jim hra moc líbila.
• Wario Ware (GC, už v prodeji), O nejrůznějších kolekcích miniher už na konzolích zavadil leckdo, tohle je ovšem kolekce mikroher, přesněji několika stovek úkolů, na jejichž splnění máte vždy jen několik málo vteřin. Po loňském úspěchu GBA verze Nintendo přišlo s verzí pro GameCube - i ta je úchylná, ale skvělá.

A ten zbytek: Ani to není zdaleka vše. Z větších titulů nás čeká ještě Tiger Woods 2005 (hodně slušný golf, ale já si vystačím s Mariem na GBA - na Tigera už fakt čas nemám), NHL 2005 (hokej mám rád, ale od dob NHL 93/95 už spíše jen ten skutečný), Colin McRae Rally 2005 (rádoby realistické rallye mi nic neříká, ale proti gustu...), Resident Evil Outbreak na PS2 (pozor, v Evropě naprosto odfláklé, protože proti Americe u nás odstranili online režim, na kterém to bylo celé postavené), NBA Ballers pro PS2 (arkádový basket od Midway, mohlo by být dobré), Locomotion na PC (pokračování legendárního Transport Tycoona, kterého jsem miloval, ovšem je to ten typ hry, který vyžaduje skutečně velkou pozornost) a zřejmě i Full Spectrum Warrior na PC (na Xboxu to bylo hodně povedené). A už minulý týden vyšly na PS2 a Xbox Second Sight (docela podařená střílečka od tvůrců TimeSplitters - ovšem s jejich renomé jsem čekal trochu více) a Headhunter Redemption (poměrně kvalitní, ale nijak výjimečná third-person akce). Možná si najdu čas i na některý z těchto titulů, ale těch devět je pro mně jasnou prioritou. To je jedna hra na méně než čtyři dny. Kdo to má proboha stíhat?

Tak jsem se vrátil nejen z dovolené v Amsterdamu, ale také z následné pracovní cesty do Londýna, kde se konaly výstavy ECTS a EGN. Proto absence nových zpráv. Na herních výstavách se v podstatě nic zásadního nestalo - tedy kromě toho, že si poprvé konkurovaly dvě různé výstavy ve stejný termín. Vlastně to bylo asi i naposledy, těžko si představit, že by se ECTS konala i příští rok. Sice má tradici (letos to byl tuším už 15. ročník), ale zato proti konkurenci neměla šanci a na její prohlédnutí stačilo pět minut (90% výstavní plochy zabraly neznámí distributoři obskurních her či šílených periferií). Ovšem ani EGN (která byla propojena s akcí GameStars, kde firmy prezentovaly své tituly pro veřejnost) proti americké E3 nenabídla nic zásadního - ať už jde o prezentované tituly (snad s výjimkou hratelné premiéry Halo 2), nebo o důležitá oznámení. No, možná se k výstavám přeci jen ještě vrátím s nějakým podrobnějším hodnocením. Minimálně bych rád konečně zprovoznil fotogalerii, pár fotek jsem udělal (fotky z Amsterdamu mám taky, ale s těmi se chlubit nehodlám).

Když jsme u toho, blog Play Forever vlastně stále běží v testovacím režimu a kromě pár přátel o něm vlastně nikdo neví (takže tohle bude většina z vás číst zpětně, pokud vůbec). Než se s ním "pochlubím" dál, počkám až se podaří uskutečnit co nejvíce mých představ, včetně fotogalerií a článků. Asi to bude ještě pár týdnů trvat - BLOG CMS je skvělý systém, ale rozhodně má daleko k intuitivnosti. Obzvláště pro takové laiky jako jsem já. Stay tuned!