Archivní kopie webu modrak.cz – obsah se již neaktualizuje. www.modrak.cz

Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Sobota 25.09.2004, 21:32

Rychlohráči

Závidím tzv. rychločtenářům, kteří jsou díky své fotografické paměti schopni přečíst knihu na posezení. U her je to stejné. Nechápu, jak je možné, že na hru, kterou jsem já dohrál za 30 hodin čistého času, někdo jiný potřebuje pouze třetinu a už vůbec mi není jasné, jak někdo může u hraní strávit bez přestávky třeba celý víkend.

Už jsem tu dříve psal o mém názoru na životnost her a jejich často přehnanou délku - zmínil jsem tam svou posedlost dohráváním her. Zároveň si je však užívám zvolna, vstřebávám je postupně. Je to jako s pivem, sice ho na ex vypiju, ale není lepší vychutnat si ho po douškách? Kam spěchat? V redakci TipStationu (což je časopis obsahující výhradně návody na PS2) máme jednoho autora, který hraje cokoliv, baví ho prakticky všechno a před uzávěrkou je schopen dohrát a znávodovat (!!) třeba i pět šest středně rozsáhlých her za týden. Úžasné. Ale není to nic co bych mu měl závidět, jde jen o to, že ke hrám přistupujeme jinak a hrajeme je jiným způsobem. Znamená to, že si je užívá více než já? Znamená to, že když hru místo jeho dvou dnů dohraji až za měsíc, bavila mě méně? Ne. Znamená to snad jen to, že jich stihne více než já. A to už mu závidět můžu.

A teď konečně k pointě. Tři hráči si společně vybrali 32 her, které ani jeden z nich nikdy nehrál (obvykle pro Mega Drive a SNES) a začínají je hrát jednu po druhé. Zajímavé je, že jsou mezi nimi hry skvělé i špatné, dětsky snadné i velmi obtížné. Vítězí samozřejmě ten, který je všechny dohraje jako první. Akce se jmenuje Game Wars 2004 a maraton je teprve v začátcích - sledujte pozorně. Každopádně je to zajímavý nápad. Ovšem být na jejich místě já, jsem předem odsouzen k prohře. Protože po více než pětileté kariéře recenzenta není nic horšího, než hrát hry z donucení...