Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Hry na přání
Dnes bych se rád zmínil o alternativním způsobu nakupování her a také o tom, jaký bude mít vliv na distribuci her v budoucnosti. Trochu si ušetřím práci a na úvod přetisknu v nepatrně zkrácené/upravené verzi stručný článek, který jsem zhruba před dvěma měsíci napsal pro Score:
Je smutnou skutečností, že zatímco filmový průmysl žije ze tří různých prodejních kanálů (kino, video, televize), hry přinesou svým vydavatelům peníze pouze jediným způsobem ? prodejem v obchodě. Jistě, existují i budgetové edice zlevněných edicí, ale jejich prodejní možnosti jsou velmi omezené a prodejnost nevelká (naproti tomu například filmu Finding Nemo se prodalo za první dva týdny prodeje 15 milionů kusů DVD ? příjemný bonus rekordním ziskům v kině, co říkáte). Nyní ale vydavatelé začínají testovat nový způsob prodeje svých starších her a snaží se tak vyždímat jejich potenciál do poslední kapky.
Jde o digitální distribuci starších her, kterou v průběhu letošního roku (pro změnu po vzoru průmyslu hudebního, který se tím brání ilegální distribuci hudby přes internet) spustilo hned několik různých serverů. V některých případech jsou v tomto směru aktivní samotní vydavatelé (např. Atari na adrese www.atariondemand.com), většinou se však jedná o služby poskytované nejrůznějšími více či méně známými servery jako je například Yahoo na gamesondemand.yahoo.com. Nehovoříme tu jen o starých arkádách, ale i o pár let starým bestsellerech a dokonce i pouhý rok starých hrách. Například na zmíněném Yahoo momentálně patří mezi nejpopulárnější hry Civilization III, Neverwinter Nights nebo Age of Empires II. a z nejnovějších stojí za zmínku Prince of Persia: Sands of Time, Dead Man?s Hand, Commandos 3 atd.
A jak taková ?games on demand?, jak tuto službu obvykle servery nazývají, funguje? Zatímco v obchodech si obvykle koupíte každou hru zvlášť, tady zaplatíte jednotnou cenu za využití služby, v případě Yahoo například 15 dolarů měsíčně nebo 35 dolarů čtvrtletně. Na oplátku pak můžete využívat po danou dobu jakoukoliv z aktuálně 174 her. Služba je chráněná proti zneužití rafinovaným způsobem, kdy si vždy ze serveru stáhnete pouze základní soubory nutné k provozu (cca 10-15 % z její celkové velikosti) a systém si pak sám podle potřeby v průběhu hraní stahuje jen to, co je nutné. To na jednu stranu znamená úsporu v přenosu dat, na stranu druhou je nutné potřebná data přenést tak rychle, abyste to při hraní nepoznali ? nutně tedy potřebujete broadbandové připojení k internetu.
A jsme zpátky. Ještě než se pustím do úvahy, musím zmínit další servery, které nabízejí prakticky stejné služby jako Yahoo - je to ještě Comcast, America On Line (její služba pravděpodobně není přístupná ""zvenku"") a čerstvě také Direct2Drive, kterou provozuje IGN. Všechny nabízejí prakticky stejné hry (mimochodem, nově je k dispozici např. Splinter Cell: Pandora Tomorrow) a s výjimkou D2D mají všechny i přibližně stejný (tj. výše zmíněný) business model. Také musím pro pořádek říci, že jsem žádnou ze služeb osobně nezkoušel, ačkoliv by snad měly být přístupné i z České republiky. Přesto čistě hypoteticky...
Nehodnotím jednotlivé služby, spíše mi to připadá jako zajímavý trend. Netvrdím, že za deset let nebudou existovat kamenné obchody, ale nemusím mít křišťálovou kouli, abych věděl, že bude možné koupit přes internet hru současně s tím, co se dostane jako novinka dostane na pulty obchodů (to už se ostatně v případě Half-Life 2 děje nyní, i když se tomu Vivendi snaží soudní cestou zabránit). Podíl takového prodeje bude navíc postupem času výrazně stoupat, stejně jako se tak děje už nyní v hudebním průmysu, který si v posledních pár let zoufal nad poklesem zisku, způsobeným P2P službami, aby nyní po spuštění řady serverů prodávajících statisíce skladeb, zisky znovu stoupaly.
Zároveň si myslím, že by přímé objednávání přes internet mohlo být účinným bojem proti pirátství. Opět viz hudební průmysl - člověk by řekl, že proti P2P nemá žádný oficiální prodej hudby za peníze nejmenší šanci. Hle, Apple přišel s iTunes a je neuvěřitelně úspěšný (a nejen on). Nemusíte po ničem složitě pátrat, stačí jednoduše najít požadovanou písničku či desku, poslechnout si její preview a v případě zájmu zaplatit dolar za jednu (a někde i méně). Games on Demand služby jsou snad ještě pohodlnější - za 15 dolarů můžete měsíc hrát jakoukoliv z dvou set her. Kdybych byl "casual" hráč, připadal bych si tam jako v sedmém nebi. Je mi sice jasné, že u nových her platba jednorázového měsíčního poplatku (byť třeba několikanásobně vyššího) asi není realizovatelná, ale kdo ví co nás jednou čeká? Jasně, jako sběratel mám rád svoje krabičky a originální CD, ale stejně to má něco do sebe. Už proto, že za hry nevděčíme obchodům, ale především výrobcům a do určité míry i vydavatelům. Tak proč by měli skoro polovinu z našich peněz dostat právě obchodníci?
