Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Není to už zrovna horká novinka, ale já se o tomhle zajímavém produktu Sony dozvěděl až teď, takže pro mně to aktualita je. Sony v Japonsku (bohužel zatím jen tam) uvedla před pár měsící na trh zvláštní variantu navigačního systému GPS s názvem XYZ. Ten vám stejně jako běžný model ukáže při jízdě cestu, ale nikoliv na 2D mapě. Informace jsou plně 3D, víte tedy přesně kde jste, na displeji máte budovy a je daleko snazší se zorientovat. Součástí je 30 GB harddisk, který si můžete připojit k PC a snadno do něj nahrát aktuální data. XYZ má navíc dotekovou obrazovku, takže vše lze ovládat velmi intuitivně (a umí to přehrávat i hudbu a video). Podívejte se na oficiální stránku Sony, obrázky na displeji vypadají jako z nějaké závodní hry.

Já sám v autě GPS mám, je to úžasná věc, která mi při jízdě do neznámých ulic Prahy ušetří spoustu času. Perfektně mne naviguje i do jakéhokoliv místa republiky (navíc není problém vyměnit disk a nahradit ČR databází jiné země) a například v případě dopravní zácpy najde alternativní cestu - jednou jsem zapomněl nastavit, aby bral při kalkulaci v potaz jen hlavní silnice a při jízdě do Tábora jsem se zácpě "vyhnul" hodinovou cestou po lesních cestách. No není to úžasné? Potíž je v tom, že data musí do systému nabouchat a projet každou silnici v republice tak, aby byly souřadnice přesné a systém podle vaší pozice dokázal poznat, kde přesně se nacházíte. Zatímco ještě před dvěma lety byly v ČR zmapovány kromě republiky jen dvě města (Praha a Mladá Boleslav), takže při jízdě například do Brna veškerá sranda končila s hranicemi města, dnes už je tam prakticky každé městečko. Přesto jsem odkázán na roční (poměrně drahé) aktualizace a celý systém také není levný (asi bych si ho vůbec nepořizoval, kdyby v autě, které jsem kupoval téměř nové za velmi výhodnou cenu, už nebylo). Ale GPS má rozhodně budoucnost a za pár let bude jistě v téměř každém autě. Jen škoda, že si sice můžu na obrazovku připojit TV tuner a tedy i herní konzoli, ale při jízdě je vše z bezpečnostních důvodů neaktivní. To se dá nicméně pochopit, ukrátit si čas v zácpě hraním Burnoutu 3 je sice skvělá představa, ale asi by to bylo o život.

John Carmack promluvil před pár dny na QuakeConu, reportáž z jeho řeči si můžete přečíst na AMDZone, většinou jde o technické záležitosti týkající se vývoje technologie a kdo mě zná ví, že do toho vůbec nevidím, takže se komentářům vyhnu (ovšem čtěte - je to zajímavé čtení). Ovšem kromě toho, že potvrdil, že i příští hra bude first-person střílečka (uf, chvíli jsem měl strach...), znovu tu také nakousnul filmové zpracování Doomu, na kterém se, jak určitě dobře víte, pilně pracuje. Ostatně, Todd Hollenshead z id Software už dříve pro CNN kulantně prohlásil: "nikdy jsem si nebyl více jistý, že se film Doom zrealizuje v příštích 18 měsících." V současné době je projekt ve stádiu pre-produkce, ví se však, že se má začít natáčet ještě letos v Praze (!!) - ohledně hereckého obsazení se spekulovalo o Rockovi (Kráčející skála a Vítejte v džungli, oboje lepší béčka a líbil se mi tam), což bylo záhy dementováno. V tomto směru Carmack osvětlil situaci, že Rock je smluvně vázán na jiném projektu a v Doomu bude hrát jen pokud bude tento projekt zrušen. A co je možná ještě důležitější, Carmack se také zmínil o tom, že se s Rockem neuvažuje do hlavní role, ale do role seržanta. Fanoušci si přejí Vina Diesela, já ho sice nemám moc rád, ale je fakt, že by tam asi zapadl.

Podle jiných zdrojů má film vycházet z příběhu Doomu 3. A pokud chcete vědět můj názor, trochu mě to děsí, Doom není zrovna nejlepší "materiál" pro film, i když je to na druhou stranu materiál hodně tvárný (tj. filmařům poskytuje velkou volnost). Tenhle žánr se nepovedl zrovna často a já jsem moc zvědav, zda se to podaří tentokrát (ovšem premiéra na konci příštího roku by byla hodně šťastná, spíše to vidím na 2006, takže je ještě spousta času). A taky by mě zajímalo, kde hodlají v Praze udělat ten Mars. O jedné hospodě bych věděl.

Jinak co se týče Doomu 3, stále ho hraji, stále jsem ho ještě nedohrál. Ostuda. Na definitivní "hodnocení" si musíte ještě nějaký čas počkat. Do té doby doporučuji k přečtení druhou recenzi na Tiscali, se kterou víceméně souhlasím. Je dobře napsaná a autor má relevantní názory - evidentně to hodně hrál. Ta první mi tolik nesedla.

Posledních pár dní je ve světě her docela sucho, jakoby se všichni připravovali na vánoce. Nebýt Doomu 3 (který tedy logicky kraluje prodejním žebříčkům na celém světě, ačkoliv se tam PC hry neobjevují zrovna často), poslední dva měsíce nevyšlo prakticky nic zásadního a zdá se mi, že rok od roku stále více hlavní vydavatelé všechny své kvalitní hry směřují právě na předvánoční trh a na zbytek roku kašlou.

Ale já jsem ten poslední, kdo si bude stěžovat. Vedle počítače (a konzolí u televize) mě neustále dráždí stále vyšší hromada her, které jsem si ještě nestihl zahrát a já jsem za jakoukoliv "chvilku", kdy můžu ztrátu trochu dohnat, neskonale vděčný. Někdy trochu závidím lidem, kteří mají jen počítač nebo jednu z konzolí. Sice o hodně přichází, ale zase všechno snadno stihnou. Já teprve teď dohrávám GameCube hry Eternal Darkness a Metroid Prime a pouštím se do vylepšené GC verze MGS1 s podtitulem Twin´s Snakes. Snad to stihnu než vyjdena PS2 Headhunter: Redemption a na PC Half-Life 2. Ale je mi to jasné, i kdyby příští "velká" hra měl být Duke Nukem Forever, nemůžu zvládnout všechno co bych chtěl. Obzváště, když před vánoci vyjde alespoň 10 her, které opravdu MUSÍM mít. Marný boj.

Nevím jak vy, ale já v posledních dnech neudělal skoro žádnou práci, kterou jsem si naplánoval. Celé dny sleduji olympiádu v televizi. Nikdy bych nevěřil jak mohou být takový badminton nebo lukostřelba zábavné. Musím ovšem také říct, že kromě skvělých zážitků (užil jsem si hlavně plavání a volejbal) je to letos také přehlídka neuvěřitelných průserů, což je vzhledem k tomu jak se olympijské hnutí ohání slovy jako "spirit" a "humanity", velmi směšné. Nejprve to byl půlmetrový aut v tenisovém finále. Čárový rozhodčí ho zahlásil, hlavní k údivu obou hráčů i všech diváků verdikt změnil - americký tenista (který jediný mohl "přiznat barvu" a míček by se opakoval) pochopitelně pomlčel. Fraška. To nám naštěstí může být celkem jedno, protože Američan nakonec beztak prohrál, horší to už bylo v gymnastice, kde jeden borec (shodou okolností opět z americké reprezentace) dostal vysoké hodnocení a vyhrál. Později gymnastická federace pochybení přiznala, ale výsledek už změnit nemohla (nechtěla?). Vtipné na tom je, že onen "omyl" udělal americký sudí, který je prý soused gymnasty!! Fraška podruhé (obzvláště když mu o pár dní později znovu "přidali" v další disciplíně). Do třetice pak ve včerejším závodě na 110m překážek žen zcela evidentně kanadská favoritka v pádu srazila jednu z dalších běžkyň a proti pravidlům (tedy ale soudě podle komentáře v české TV) závod nebyl opakován. Asi nepřekvapí, že vyhrála Američanka. A jakkoliv podala skvělý výkon, pravidla jsou pravidla - nechtěl bych být v kůži Rusky, která se čtyři roky připravovala, aby pak její šance skončily díky nezaviněnému pádu. Fraška potřetí. A co si mám myslet o řadě sportovců nebo sportovkyň, kteří se zčista jasna po dlouhé době bez závodu objevili právě na olympiádě, aby si výrazně vylepšili rekord (např. v trojskoku snad téměř o metr), to už opravdu nevím. Sport je sport.

Když už jsem u toho off-topicu, zítra odlétám na pár dní zapařit do Amsterdamu. Při rezervaci ubytování jsem narazil na úžasnou prezentaci jednoho z hotelů, Hans Brinker. Nic podobného jsem v životě neviděl (doporučuji prolézt celý web kompletně, je tam mnoho úžasných fórů v čele s video ukázkami pokojů). A ne, tady nakonec opravdu bydlet nebudu.

Název téhle nepravidené série "článků", ve které budu psát o starých hrách, které mě bavily dříve a baví mě i dnes, jsem ukradl z názvu aktuální komerční retro kolekce Midway Arcade Treasures, který vychází na PS2, Xbox a GameCube někdy v říjnu (resp. vychází už druhý díl, první je na pultech už rok). Bohužel, i tahle retro kolekce je stejně jako ostatní nezajímavá pro české distributory (v tomto případě tuším Cenegu), takže ho sem nedováží (chcete-li, využijte skvělý britský obchod gameplay.com, který zasílá i do ČR a navíc prodává za skvělé ceny). Přitom se na rozdíl od jiných kolekcí, ve které je jen několik málo retro her (v lepším případě opatřených zajímavými bonusy jako jsou videorozhovory či dobové artworky apod.), jedná o výjimečnou sestavu dvaceti titulů vydaných v 80. letech na automaty firmou Midway.

Ale ke Xybots. Jasně, mohl jsem si pro první díl vybrat spoustu lepších a známějších her jako Track & Field, Mortal Kombat, Double Dragon či další, ale spíše bych tu chtěl psát o méně známých perlách minulosti, ke který mám osobně hodně blízko. Vsadím se ostatně, že zrovna tuhle hru 99% čtenářů nezná. Vznikla v roce 1987 a pro mě to byla vlastně první zastávka na stále nekončící 3D akční cestě (i když Wolfenstein 3D a Catacomb Abyss jsem možná hrál o chlup dříve, tak dalece mi už paměť neslouží). Někdy počátkem 90. let totiž v tehdejším Paláci Kulltury v Praze na Vyšehradě vznikla na tehdejší dobu nebývale velká herna se zhruba padesátkou automatů. A když nepočítám několik pouťových maringotek, právě tady vznikla moje láska k hracím automatům. Byl tu skvělý Shadow Dancer (na toho mám opravdu kouzelné vzpomínky), klasický Tetris, legendární Paperboy a spousta dalších.

Včetně Xybots! Skutečně unikátní "bludišťovka" s možností kooperace dvou hráčů, permanentní mapou na obrazovce, power-upy, RPG elementy vylepšování vlastností hlavní postavy a unikátním ovládáním, kdy jste nakloněním joysticku do strany strejfovali do všech stran a otočením "kuličky" na joysticku do strany se otočili o 90 stupňů. Fantazie. Je to trochu pozapomenutá hra a i když je takových her celá řada, tahle má jednu velkou nevýhodu - romka do MAME je poškozená a někde u 20. levelu nejde pokračovat (nebo to tak alespoň bylo naposledy kdy jsem to zkoušel). Teď mám konečně šanci si Xybots oživit díky zmíněné kolekci od Midway. Je tam 20 her (Mortal Kombat 2, Rampage, Hard Drivin, Arch Rivals aj.) a prodává se za 15 liber - to je nějakých 35 korun za jednu. Skoro zadarmo. Zkuste to i vy, nebo alespoň těch několik pár prvních levelů v MAME. Nebudete litovat. Doufám.

PS: Jen pro jistotu. MAME je emulátor několika tisíc automatových her všech různých modelů - pokud máte nějakou oblíbenou starší hru z automatů, téměř jistě jí bude MAME emulovat. Hry si musíte ovšem najít sami, spíše než web doporučuji DC++ a jemu podobné metody. Přeci jen stále nejde z právního pohledu o úplně "čistou" záležitost...

V Londýně jsem byl už možná vícekrát než v Brně a to město miluju. Platí to i o Velké Británii jako takové, byť samozřejmě na všem je možné najít řadu "ale". Britské herní magazíny považuji za nejlepší na světě (i když díky německé pečlivosti je například tamní GameStar opravdu úctyhodným časopisem), předplaceno jich mám hned několik a líbí se mi, jak britská společnost bere na vědomí videohry. Vezměte si způsob jakým informují o hrách česká média - i když například Mafra (vydavatel MF Dnes) provozuje Bonusweb, na stránky jejich novin se toho dostane skutečně minimum, většinou jen jako malá zmínka v příloze Svět Online. Jinak v MF Dnes hry úspěšně ignorují (i když musím uznat, že zpráva o Leošovi Marešovi jako postavě v The Sims 2 byla před pár týdny hlavní headline ekonomické přílohy) a nejinak je tomu až na výjimky i v ostatních médiích. Nechci herní scénu nějak přeceňovat a těžko pro ně můžeme očekávat podobný prostor jako pro recenze filmů, ale srovnejte to třeba právě s Anglií.

Prakticky v každém velkém deníku, ať už bulvárním nebo seriózním, se hrám věnují v případě důležitých zpráv klidně každý den, pravidelně však na docela velkém prostoru ve víkendových přílohách (nedávno se dokonce dostal Manhunt na titulní stránku bulváru Daily Mirror, když jistý mladík zabil svého kamaráda a důvodem prý byla právě tato hra - ale o tom jsem mluvit nechtěl, to je právě jedno z těch zmíněných "ale"). Nyní prestižní Guardian na svých stránkách dokonce zprovoznil tři herní blogy, což zástupce šéfredaktora Neil McIntosh okomentoval: "Hraní už není jen zábavou teenagerů. Více a více našich čtenářů hrají hry a my jim chceme poskytnout inteligentní a interaktivní fórum." Pokud si přečtete jak tři autoři, kteří blogy pro Guardian píší, prezentují své názory, jednoznačně dojdete k názoru, že je reálné hovořit na téma her k široké veřejnosti, byť v tomto případě jen na internetových stránkách novin. Nechci to zase nijak přeceňovat, ale už fakt, že se Guardian k něčemu podobnému rozhodl a že slova jako "Doom" nebo "Xbox" nemusí být opatřeny vysvětlující notickou, o něčem svědčí. Kdy vezmou existenci her na vědomí česká média?

Vzpomínáte ještě jak jsme všichni ještě před pár lety hráli na 14" monitorech. Dnes je 17" naprosté minimum a nezanedbatelná část hráčů hraje na 21" obrazovkách. Totéž platí o pro konzole - připojení přes RGB SCART výrazně vylepší obraz, progresivní scan ještě více (za předpokladu že to podporuje vaše televize a také příslušná hra), o velké televizi ani nemluvě. Zkrátka, zvykli jsme si na luxus. Ovšem co byste řekli tomu, zajít do kina a zahrát si na obrovském plátně?

Ve Spojených Státech to zjevně není nic výjimečného. V San Jose se právě dnes hraje jakýsi turnaj na velké IMAX "obrazovce" s průměrem 25 metrů a se zvukovým systémem s 44 reproduktory a výkonem 13 tisíc wattů. To už je slušný hukot. Jiné kino v Utahu zase začalo pořádat ve svém sálu pravidelné turnaje v Halo. No není to špatný nápad - na Smíchově je přímo ve Village Cinemas velká herna Cyber Cafe, proč by se nedalo něco podobného zrealizovat i tam? A můžeme jít ještě dál - co takhle si pronajmout všech 12 sálů a rozdat si to proti sobě v monstrózním multiplayeru? Nevím jak vy, ale já mám s multiplayerem v případě konzolí docela velký problém (u PC to díky síťovému propojení odpadá). Pokud je obrazovka rozdělená, ani na sebevětší televizi toho moc nevidíte a tohle by mohlo být řešení. Neznáte někdo nějakého majitele kina? Půjčili bychom si klíče a zkusili to...

Musím se ale zmínit ještě o jedné věci. Nikdy mne příliš nebavilo koukat se na někoho jak hraje. Asi jsem sám, přítelkyně mi docela ráda kouká přes rameno a bojí se za mě v Doomu 3, popřípadě spolu se mnou řeší hádanky v adventurách, ale já si pasivní užívání her sám za sebe nedokážu moc představit. Je fajn zúčastnit se turnaje, ale nechápu jak se někdo na hodinové zápasy vydrží dívat, natož se u toho bavit. To vnímám jako velký problém profesionálního hraní a ačkoliv to řada lidí naštěstí vnímá jinak než já, tohle bude řekl bych velký problém při prosazování her jako skutečného sportu především mezi širokou veřejností. Jak dlouho se vydržíte koukat na dva kámoše jak hrají Pro Evolution Soccer? Jen vás při tom svrbí prsty a těšíte se až se na vás dostane řada. Což je zvláštní, protože když se dívám na skutečný fotbal v televizi, s nohama to nic nedělá a baví mne i mnohem nudnější zápas, než ve vrituálním fotbalu. Nejsem si jist, jestli na tom něco změní obrovské promítací plátno.

Rockstar konečně zprovoznil oficiální stránky nového GTA: San Andreas (na PlayStation 2 vychází 22. října, PC verze zřejmě někdy v květnu). Nenajdete tam vlastně kromě pár nových screenshotů a prvního traileru vlastně nic moc zajímavého. Tedy něco přece - flashovou mapu, kde se konečně dozvíte jak zhruba bude svět nového dílu vypadat (byť je v ní zpracována jen jedna část "světa" hry). Super!

Koneckonců, je to pro mne zcela bezkonkurenčně nejočekávanější hra letošních vánoc. GTA III a Vice City mě učarovaly svou volností, což bylo pro mne do té doby v případě her spíše synonymem nudy. San Andreas by měla v tomto směru jít navíc ještě mnohem dál, nejen díky svému několikanásobně většímu rozsahu, ale také díky zabudovanému systému jídla a vůbec celkovému zážitku při hraní. Rockstar tedy docela boduje, některé jejich hry (State of Emergency) za moc nestály a jejich přístup k novinářům je doslova a do písmene nechutný (bylo by to na pár zajímavých historek, ale nebudu dráždit hada bosou nohou), ovšem jakmile vydají nové GTA, vše je odpuštěno. Ještě 61 dní.

Server Rumor Engine zprovoznil stránku, kam může kdokoliv poslat svou vlastní nepotvrzenou zprávu na herní téma. Záměr byl jasný - lidé z branže, kteří hodně vědí, ale nesmí nic říct, by tu anonymně mohli bez rizika pustit nějakou tu lahůdku. Jak to dopadlo je ovšem také nasnadě. Zde jen několik z nejvtipnějších ""zvěstí"" (kráceno ve volném překladu):

• První hru o 11. září chystá Rockstar. Půjde o akční adventuru s hlavní postavou Jack "Brick" Wilkins, který je v osudový den uvězněn v Severní věži. Ve hře bude parašutistický seskok, přestřelky ve vzduchu, boje na život a na smrt, záchranné mise a další dramatické okamžiky. Ve hře se objeví Rudolph Giuliani, George W Bush a Saddam Hussein (ten ještě není potvrzen).
• V Half-Life 3 bude Gordon Freeman moci získat kontaktní čočky, díky kterým se v příšlušných okamžicích vyhne zamlžení brýlí.
• Vydavatelská společnost Mela Gibsona chystá hru podle úspěšného filmu Umučení Krista. Půjde o FPS ve stylu Call of Duty, ve kterém budete moci hrát v roli římských vojáků, židů a samotného Ježíše Krista. Hra se bude skládat z řady miniher. V jedné ovládáte římského vojáka jak bičuje Ježíše a musí správně zaměřovat své údery.

V zásadě se to zvrhlo v soutěž o co nejbláznivější a nejvtipnější drb a ano, párkrát se tu slušně zasmějete. Ale stejně je to docela škoda, "seriózní" server podobného zaměření by se určitě setkal s pozitivní odezvou (přitom by se dal použít i tento systém, ovšem chtělo by to nějakého soudného cenzora, který by příspěvky kontroloval). Před pár lety jistý insider BitchX řadu vývojářů (ION Storm) či vydavatelů pořádně potrápil, když pustil na svět hodně pikantní informace, které se později většinou potvrdily. A i když se občas i dnes objeví tam či onde pár drbů, není to prostě ono. Takový herní Spy, jo to by bylo! Pokud ovšem o nějaké podobné stránce víte, pochlubte se!

K dispozici je trailer k filmu Resident Evil: Apocalypse, který má americkou premiéru 10. září (o termínu uvedení do českých kin není nic známo, ale údajně není vůbec jisté, zda se v kinech objeví). Millu Jovovich si jako akční hrdinku moc představit nedokážu, ovšem Sienna Guillory je nejen hodně podobná videoherní Jill Valentine, ale hlavně sexy ženská. Vypadá to na nadupaný horor a navíc se dvojka podle všeho konečně alespoň trochu (soudě tedy podle záběrů v traileru) přiblíží herní předloze. I tak se mi první díl dost líbil a moc výhrad jsem k němu neměl - na rozdíl od snad všech ostatních filmů podle her. Snad to bude stejné s dvojkou a s dalšími chystanými snímky.

Když už jsme u toho, drbů kolem chystaných filmů podle herní předlohy se v poslední době objevilo nečekaně hodně (mj. i Doom, který by se měl točit v Praze). Přesto je pro příštích šest měsíců RE2 podle výhledu premiér na imdb.com jediným herním filmem uvedeným do kin. Ještě štěstí, že mě to až tak netankuje a do konce roku se hodně těším na celou řadu filmů, asi nejvíce na Aliens Vs. Predator (prý hodně pokažené), Wimbledon, The Incredibles (nová "animačka" od Pixaru), Bridget Jones: The Edge of Reason a Ocean´s Twelve. Docela mix různých žánrů, že?

Pokud jste sledovali letošní ročník Karlovarského filmového festivalu, ať už na místě nebo ve sdělovacích prostředcích, pravděpodobně jste zaznamenali zmínku o tom, že byla uskutečněna projekce Hřebejkova filmu Horem pádem pro nevidomé diváky. Ptáte-li se co je to za blbost, přečtěte si na toto téma výbornou reportáž v Reflexu. Chválihodná aktivita. Vnuklo mi to myšlenku podívat se po internetu jak je to s podporou handicapovaných osob u videoher. Byl jsem příjemně překvapen kolik her pro nevidomé či slabozraké existuje. Samozřejmě nejde o komerční tituly - koneckonců představa, že se Electronic Arts začnou zaobírat tímto minoritním segmentem, je opravdu naivní.

V každém případě to jsou zajímavé hry a já se o nich v tomto blogu v nejbližší době určitě zmíním. Dnes se chci ale věnovat méně zřetelné diskriminaci. Ani ne tak obsahu her, i když i to je zajímavá sféra - pamatujete si například na nějakou hru s černochem v hlavní roli? Možná jich pár bylo, ale dosud se firmy snaží plánovitě oslovit majoritní hráče a z tohoto úzkého profilu se vymezovat co možná nejméně. Tomb Raider před lety změnil představu o tom, že hlavní postava musí být muž (nicméně přesto je hra cílena na muže), doufejme že podobným způsobem ovlivní trend GTA San Andreas, jejíž hlavní postavou je černoch (a soudě podle příběhu se ve hře moc "bílého" neobjeví). Ostatně, jestli si někdo může dovolit udělat hru s hlavní postavou, která je hluchý gay upoutaný na vozíček a infikovaný AIDS, pak je to v tuto chvíli Rockstar (čistě hypoteticky samozřejmě, nic takového se pokud vím v GTA nechystá).

Ne, chtěl jsem mluvit o jiné diskriminaci, která většině z nás asi nikdy nepřišla na mysl. Nedávno jsem strávil večer se svým mladším bratránkem u PlayStation 2. Bratránek je levák. A to je ta potíž. Jeho dominantní ruka je levá, takže je pro něj ovládání na běžném DualShocku obtížnější - levačkou ovládá D-pad nebo páčku, slabší pravačkou pak hlavní tlačítka. Hry hraje jen výjimečně a já kolem sebe moc leváků kteří by hráli hry neznám, takže to jsou jen dohady, ale ačkoliv si leváci možná do určité míry na ovladač na konec zvyknou (co jim také zbývá), přesto si myslím, že jsou v nevýhodě. Výrobci na leváky kašlou (světlou výjimkou je třeba Atari Lynx, na kterém je vidět jak je to snadné - přepínač "flip" pro přehození displeje vzhůru nohama a dvě tlačítka na každé straně), je jich přece málo, tak co s nimi? Jenže ono jich je podle některých studií až 30%! A jestliže je řeč o třiceti milionech hráčů (v kontextu se stovkou prodaných PlayStation na světě), pak by Sony minimálně mohla prodávat obrácený ovladač. Bohužel se tak neděje a ačkoliv se mi nakonec nějaký obskurní ovladač pro leváky podařilo najít, řekl bych že v tomto směru nám herní průmysl hodně dluží. Na PC je naštěstí situace mnohem jednodušší, klávesnici lze nakonfigurovat a myši pro leváky jsou relativně běžně v prodeji.

Bohužel, u leváků to nekončí, podobné problémy mají i neslyšící hráči, kteří si často stěžují na to, že v poslední době řada výrobců neimplementuje do svých her textové informace a titulky u animací (což zněvýhodňuje i hráče neznalé angličtiny, kteří se přeci jen o něco lépe vyznají v textu než v mluvené řeč). Takže zatímco při samotné hře se jakž takž bez zvuku obejdnou, chybějící text v animacích způsobuje, že jsou pro ně hry naprosto nehratelné - neznají příběh, nechápou úkol atd. Texty byly svého času ve hrách běžné a razantní změna nenastala současně s nástupem velkokapacitních médií, ale až o pár let později. Tohle všechno jsou věci, jejichž náprava by podle mého názoru nebyla nijak zvláště nákladná. Bohužel, někdo má na to jiný názor. A ten někdo o tom také naneštěstí rozhoduje. Zajímal by názor leváků na tuto problematiku. Diskutujte!

Je to blog o hrách, tak proč se na ně občas místo řečí kolem nezaměřit. Mám rád závodní hry. Mám je moc rád, ale jen málokterá mě baví - většina je na mne příliš obtížná, řada mě prostě nudí a hodně mne jich dokonce štve. Například u Need For Speed (nevím teď jakého dílu) mne neskutečně štvaly honičky s policajty, kteří byli neférově zvýhodněni vyšší rychlostí a navíc jim stačilo ťuknout mi lehce zezadu do auta a já byl v hodinách. Realistické, říkáte? Jenže já nehraju hry kvůli realismu, ale pro zábavu. Gran Turismo je fajn, ale protože nejsem kdovíjaký nadšenec do aut, příliš mě neoslovilo a přišlo mi tak trochu "sterilní"".

Zdá se ale, že jsem konečně našel svou vysněnou závodní hru. Burnout je postaven na čistě arkádových základech a ačkoliv jde o čistokrevné závody, má i prvky z bojovek. Většinou jde sice o pořadí v cíli, ale k prvenství zpravidla precizní jízda nestačí. Je tu totiž urychlovací boost, který získáváte za nebezpečné manévry (jízda v protisměru, blízký průjezd kolem civilních aut, smyky atd.) a především za likvidaci soupeřů. Není lepší pocit než nasměrovat protivníka na kamion jedoucí v protisměru nebo mimo vozovku (tzv. Takedown, odtud také podtitul hry). Už tahle frenetická hratelnost by mi stačila ke štěstí, navíc to je všechno v prvotřídní grafice (hraju na PS2, ale vypadá to jako z Xboxu), s nadupaným soundtrackem (mj. momentálně hodně módní britská kapela Franz Ferdinand) a propracovaným systémem postupného odemykání nových tratí, úkolů a aut. A to jsem ještě nezmínil režim bouraček, kde je cílem vlétnout do přeplněné křižovatky a způsobit co největší škodu. Výsledkem je jednoznačně nejlepší závodní hra, kterou jsem kdy hrál. Nebo si alespoň nic lepšího nepamatuji.

První díl Burnoutu vyšel v polovině roku 2002, dvojka před rokem. Neznám mnoho her, které se během této relativně krátké doby tak výrazně zlepšily. Už mezi prvním a druhým dílem je markantní rozdíl v kvalitě , trojka (kterou už místo Acclaimu vydává EA) však udělala skok kupředu ještě větší. Burnout 3 podporuje i na PS2 online multiplayer a právě tohle je pro mne impuls k tomu si ho definitivně pořídit (oficiální podpora Sony tu sice není, ale připojit se s PS2 k internetu je relativně snadné, více jsme o tom psali v PLAYi). Zkrátka a dobře, je to špička a já si nedokážu představit co by se muselo stát, aby jí letošní největší konkurenti (Need For Speed: Underground 2 a Midnight Club 3: Dub Edition) překonaly. O přímých, ale neznámých konkurentech jako Juiced a Crash ´n´ Burn ani nemluvě.

Autorem hry je britský tým Criterion, který byl shodou okolností před týdnem odkoupen EA, čemuž se vůbec není co divit. Na PS2 sice vytvořili kromě série Burnout jen sci-fi skateboardovku Airblade (trochu neprávem přehlíženou), ale mlčky vyvíjejí velmi nadějnou FPS Black (na E3 bylo něco málo k vidění za zavřenými dveřmi a vypadá to na revoluci) a především systematicky pracují na vývojovém rozhraní Renderware pro všechny aktuální konzolové platformy a vlastně i o PC, které používají desítky vývojářů včetně Rockstaru. To umožňuje nadaným vývojářům zakoupit licenci na toto vývojové prostředí, neztrácet čas tvorbou něčeho co už tu dávno existuje a soustředit se jen na samotnou hru. Hry Criterionu jsou po technické stránce dokonalé a bezchybné (což dnes ani na konzolích není nic obvyklého, viz Driv3r), ale nemenší důraz kladou i na design. Pokud si myslíte, že navrhnout závodní hru je hračka, zde jsou tři zajímavé odpovědi hlavního designéra Alexe Warda v rozhovoru v britském PLAYi.

Play: Jsou to tedy závody nebo spíše bojovka?
Alex Ward: Je to stále především závodní hra... snažíte se vyhrát. Jen jsme změnili způsob, jak toho dosáhnout. V Burnoutu 2 stačilo jet v protisměru a těsně se vyhýbat autům. Pak jste měli dost boostu a vyhráli. Jízda, při které musíte způsobovat kolize a bojovat s ostatními, je mnohem zábavnější. Lidé mají rádi tenhle chaos a to se myslím nikdy nezmění. Online hry budou vždycky plné lidé, kteří chtějí podvádět, těch, kteří to chtějí všem ostatním zkazit a hráčů, kteří se chtějí hádat a být nejlepší. O tom je Burnout.

Play: Co byste o novém pokračování řekli oddaným fanouškům série?
Alex Ward: Je čas se probudit. Myslím, že ty kdo čekají, že jsme Burnout 2 jen lehce vylepšili a přidali podporu online multiplayeru, čeká pořádný šok. Je to velmi odlišná hra. Pokud se budou znovu snažit udržet si odstup a ničeho se nedotýkat, prohrají - vyhraje hráč, který získá tři Takedowny na první rovince, protože tím získá boost a v podobném duchu dokončí celý závod. Princip ""risk je zisk"" je při hraní Burnoutu 3 klíčový a myslím, že to lidé brzy pochopí. Jestli si myslím, že jsme to zvládli? To se uvidí na online multiplayeru. Online hry žijí zvláštním životem a často se prosadí nečekaný titul titul. Midtown Madness na Xboxu byl v podstatě chatovací místností - ""Kdo má vlajku?"" ""Koho to zajímá? Viděli jste včera odpoledne Simpsonovi?"" Bude zajímavé sledovat co se tu stane a zda lidé dají přednost Road Rage, nebo režimu Crash.

Play: Bylo jasné, že online podpora je v rámci série logickým krokem kupředu. Je to ale stále neprobádaný svět, jak jste k vývoji přistupovali?
Alex Ward: Především jsme se online režimy snažili hodně zjednodušit. Road Rage byl zpočátku jen běžný závod, ve kterém jste získávali skalpy, ale měli dojet první. Stačilo aby jeden hráč zůstal vzadu, sledoval boj ostatních a v pravý čas vyrazil za výhrou. Lidé chtějí být první na žebříčku a udělají pro to cokoliv. Takže jsme to změnili a udělali týmovou variaci ve stylu kočka-myš, kde jeden tým honí druhý a musí ho včas zničit. Doufejme, že servery neovládnou elitní hráči, ale co vám koneckonců mohou udělat - nabourat?

Tak to vidíte. PCčkáři mohou jen litovat, že se téhle hry na počítačích nedočkají. Nebo to zatím alespoň nebylo oznámeno. Sice vychází Xbox verze, ale to se stalo koneckonců už u druhého dílu. Pod vedením Electronic Arts by se doufejme mohlo něco změnit a Burnout 3 by si vydání PC verze zasloužil. Nejen že by vypadal ještě podstatně lépe, ale především by si hráči na počítačích konečně uvědomili, o čem je konzolová hra. A že to není nic podřadného.

Ani nevím proč, ale mám rád pěkné reklamy a jejich hledání a sledování na internetu věnuji docela dost času. Líbí se mi ty vtipné nebo nápadité (nejlépe se skvělou pointou) i ty, které jsou ""jen"" řemeslně dobře natočené a mají příjemnou atmosféru. Reklamy často používám jako zdroj nové muziky (mám rád pohodovou, chytlavou nebo chilloutovou muziku, které se v reklamách většinou používají) - na internetu si snadno najdu, jak se skladba v té které reklamě jmenuje a velmi často se mi zalíbí nejen celá deska, ale zpravidla i vůbec veškerá produkce příslušného interpreta. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Tenhle příspěvek má být o Cannes Lions, což je každoroční přehlídka nejlepších světových reklam včetně udílení ocenění těm nejlepším. Letos bylo oceněno přes sto reklam a tentokrát se mezi ně (na rozdíl od jiných let) nedostala žádná reklama na videohry. Vlastně, ano, jedna ""výjimka"" se našla. Absolutním vítězem (cena Grand Prix) se totiž stala výborná reklama s názvem Mountain na PlayStation 2, která běžela i u nás při přenosech ze zápasů Ligy Mistrů. Kompletní minutovou verzi (u nás šlo tuším jen o 30 vteřinovou) si můžete stahnout přímo na stránkách Cannes Lions ZDE (cca 5MB), ale raději si pospěšte, přístup přímo z webu už je zrušen a nevím tedy zda brzy nezruší i přímé odkazy na soubory.

Opravdu nemá chybu a není divu, že získala hlavní ocenění - je výborně natočená (musela být produkčně pekelně drahá), má skvělý nápad a dobře se hodí na cílový produkt (přestože se o něm dozvíte jen ze závěrečného titulku). A kromě toho získala hlavní cenu i hudba z reklamy (skvělá stařičká písnička "Get on Board Little Children" od Shirley Temple). Myslím, že marketing je jedním z hlavních strůjců úspěchů Sony na trhu videoher a i když také Microsoft (třeba tahle, 13MB) a Nintendo (třeba tahle, 12MB) občas přijdou ze zajímavými nápady, chybí jim soudržnost velkých kampaní. Sony masově proslavila PlayStation kampaní "Nepodceňujte sílu PlayStation" (což je mimochodem docela otřelý koncept, jak vám určitě potvrdí jakýkoliv reklamní odborník) a s PS2 zase vyrukovala s úchylnou a nepříliš srozumitelnou kampaní "Third Place", jejíž televizní spot natočil David Lynch. Ale zjevně šlo o záměr a výsledek byl velmi pozitivní. Co nás ještě čeká?

Mimochodem, jako přídavek ještě tři jiné reklamy (první, druhá a nejpovedenější třetí) mimo téma videoher, které mě z letos oceněných zaujaly, přičemž nebudu prozrazovat na co jsou, často mají totiž výbornou pointu. Enjoy!