Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Aneb různé postřehy o E3 (osobní i z internetu), které se mi sem zatím nevešly! Začnu třeba ještě jedním hyperkvalitním trailerem - na Dead or Alive 4 (myslím, že je ke stažení potřeba placený přístup). Má 474 MB, je 5 minut dlouhý a GameSpot uvádí jako doporučený hardware 3.0 GHz procesor, více než 1 GB paměti a 128 MB video kartu. Ne, nejde o požadavky pro spuštění hry (jako bojovka se na PC samozřejmě neobjeví, vyjde exkluzivně pro Xbox 360), ale o požadavky na pohodové přehrání traileru! Šílené.

GameDaily hodnotí E3 z pohledu médií. Osobně jsem čekal, že bude letošní ročník v médiích ve znamení kvantity na úkor kvality, ale GameSpot byl skvělý a i jinak docela slabé IGN spoluprácí s televizí G4 celkem bodovalo. Ostatně, to byl také hlavní trend zpravodajství na velkých serverech a největší rozdíl proti loňskému roku - vedle textu (nejen) oba největší servery nabídly vlastní video coverage. Jak se jevilo zpravodajství vám z pohodlí domova a co jste říkali na české weby?

Při včerejším opětovném sledování tří tiskových konferencí Sony, Microsoftu a Nintenda (celkové summary třeba zde, stáhnout si je můžete například z GameSpotu) jsem si všiml jedné vtipné maličkosti. Zaznamenali jste někdy konkrétní zástupce jednotlivých firem? U Nintenda s tím nemám problém - Satoru Iwata je se svou angličtinou nepřehlédnutelný a charismatický Reggie Fils-Aime si za jediný rok dokázal (v pro Nintendo poměrně krušném období) naklonit na svou stranu většinu fanoušků Nintenda (vlastně ne za rok - stačila mu k tomu loňská tiskovka Nintenda na E3 a úvodní věta: "My name is Reggie. I´m about kickin´ ass. I´m about takin´ names. And we´re about making games") - nepřehlédněte zajímavou odbornou analýzu jeho osoby. U Sony místo humorného přístupu zvolili seriózní pojetí, ale Kaz Hirai, Ken Kutaragi i Phil Harrison jsou respektu hodní zástupci firmy. Jenže pak se podívám na záznam z tiskovky Microsoftu a při pohledu na J Allarda mi chtě nechtě cukají koutky - srovnejte prosím jeho vizáž z roku 2000 se současnou podobou. Věříte zhruba čtyřicetiletému člověku s náušnicí v uchu a velmi nevšedním stylem oblékání? Co tak tragického se mu proboha přihodilo v posledních pěti letech?

Základy o Nintendo Revolution jistě znáte (třeba z Doupě nebo Tiscali). Je pozoruhodné, jak velká část zpravodajských serverů skočila na lep velmi chytře formulovanému sdělení Nintenda o zpětné kompatibilitě. Zatímco se mnohde dočtete, že bude Revolution umožňovat hraní všech starých her Nintenda z N64, SNESu a NESu, skutečnost je trochu jiná - viz oficiální detaily na evropské stránce Nintenda. Vyplývá z nich, že bude mít Revolution 100% zpětnou kompatibilitu s GameCube (předpokládám, že budete muset vlastnit originál hry) a navíc bude mít " downloadable access to 20 years of fan-favourite titles". Zde zdůrazňuji chytrý výraz "fan-favourite", který naznačuje, že půjde jen o výběr (koneckonců, těžko může Nintendo samo od sebe zveřejnit staré hry jiných vydavatelů). Osobně mne daleko více zaujala zmínka o možnosti nezávislého vývoje, se kterým má Nintendo určité plány: "...bude vyhovovat jak velkorozpočtovým skvostům, tak nezávislým hrám zplozeným jednotlivými vývojáři se zajímavým nápadem." Tohle bude ve spojení s internetovým připojením hodně zajímavé, co říkáte?

A na závěr jedna E3 off-topic novinka. Opět se blíží Cannes Lions, ocenění nejlepším reklamám roku (o loňském ročníku jsem krátce referoval zde). Pořadatelé už s předstihem vyhlásili, že jako inzerenta roku ocení PlayStation (resp. Sony) za "soustavně originální a inspirativní reklamu od uvedení produktu v roce 1994, stejně jako za její vliv na světový zábavní průmysl." Od svého uvedení na trh PlayStation získala na tomto festivalu 26 ocenění včetně tří hlavních cen Grand Prix (poprvé v roce 1999 za Nipples, v roce 2003 za Rebirth a vloni za televizní Mountain). Pro zajímavost jsem kdesi vyhrabal další vtipnou PlayStation reklamu, kterou možná ještě neznáte - Stay at Home (6 MB) získala v roce 1998 Zlatého lva. Trochu nechutné, pravda, ale také vtipné a hlavně ironické - a to v reklamách není zrovna obvyklé.

Vybrat mé nejzajímavější E3 tituly není snadné už proto, že jsem během tří dní neviděl zdaleka všechny hry, které by na toto "ocenění" mohly pomýšlet. Pro ucelenější dojem doporučuji přečíst spíše Best of E3 v podání GameSpy (25 nejlepších her), GameSpot (nejlepší hry podle žánrů a platforem), 1UP (opět hry oceněné dle platforem a žánrů plus kategorie za grafiku, originalitu a trailer) nebo třeba Game Revolution (různé zajímavé kategorie). Nepochybuji, že během nejbližších dní vydá svá ocenění i IGN a další weby (snad i české?), jen na oficiální Game Critics Award si musíme počkat do 7. června (v úterý budou teprve zveřejněny nominace). Game Critics ceny však pro mne moc oficiální punc nemají, protože hry vybírá dosti kontroverzní sestava "soudců" - výhradně američtí novináři včetně několika spolupracovníků mainstreamových novin a časopisů (nebylo by lepší oslovit někoho z prestižních britských nebo německých časopisů?). Zpátky na Play Forever - zde je deset her, které mne osobně zaujaly nejvíce (řazené abecedně). Podotýkám, že jsem moc dlouho nad volbou nepřemýšlel a trochu impulzivně vybíral ze zhruba patnácti adeptů (nakonec jsem vyřadil i takové lahůdky jako Shadow of Colossus, Quake IV, King Kong nebo Spore). Snad mi nic zásadního neuteklo.

Alan Wake (PC/X360) - Něco málo prosáklo už před E3, takže jsme šli najisto. Zatím mne v Remedy šokovali hlavně fantastickou technologií (snad vůbec nejhezčí hra na E3), ale jejich předchozí série Max Payne je příslibem, že by se z toho i herně mohlo vyklubat něco nezapomenutelného. Více o projektu (ne o moc, ví se toho vážně málo) včetně obrázků například na Bonuswebu.

Burnout Legends (PSP) - EA představili i čtvrtý díl pro "velké" konzole, mne však zaujala verze pro kapesní PSP, která je už z principu bezprostřední zábavnosti těchto závodů hodně atraktivní. Criterion umí, chystá jakýsi "best of" předchozích dílů vylepšený o nové tratě a režimy a v běhu to vypadá úžasně. O něco více najdete na Hrej (jak já nenávidím ty oficiální obrázky od EA - raději se podívejte na videa)!

Call of Duty 2 (PC) - I když už mám těch válečných FPS až po krk, tohle vypadá na hodně fajnovou záležitost a podle prezentace snad už nebudeme tak moc svázání linearitou a spriptováním. První díl mne ve své době nadchl, takže doufám v potvrzení kvality - bude to chtít ale mnohem více než nastavovanou kaši! Více v preview na Tiscali (psané před E3), ke stažení doporučuji také trailer.

F.E.A.R. (PC) - Jasně nejlepší PC hra na výstavě! Monolithu patří moje srdce už od dob prvního dílu Bloodu (také série No One Lives Forever je hodně neprávem podceňovaná) a hororový F.E.A.R. je zatím asi nejblíže mé představě o další evoluci FPS - opět zvyšuje laťku atmosféry, tak vysoko nastavenou HL2. Překvapeni? Já ne - Prey vedle téhle hry vypadá fakt trapně. Více na GameCenter.

Full Auto (X360) - Možná trochu outsider, ale mě Full Auto od Segy hodně zaujalo. Koncept trochu připomíná Burnout nebo nešťastný Wreckless (závodní bojová hra), grafika sice vedle jiných 360kových her nepřesvědčila, ale tohle bude hlavně o zábavě. Více na Hrej.

Hellgate: London (PC) - Nepatřím mezi fanoušky Diabla, tahle mánie šla tak trochu mimo mne, ale respektem Blizzardu a Billa Ropera jsem nikdy nešetřil. Jeho nový projekt z Diabla vychází (navíc v tom cítím trochu ze svého oblíbeného stařičkého Gauntletu), zasazuje ho ale do Londýna a koncipuje jako FPS. Už to zní fantasticky, jenže ono to navíc i fantasticky vypadá! Více o projektu třeba na Tiscali (starší preview).

Legend of Zelda (GC) - Tříhodinovou frontu na luxusní trailer a krátké zahrání jsem jako novinář díkybohu mohl přeskočit, ale stála by za to! O "dospělé" verzi Zeldy se toho hodně vědělo už před výstavou, ale Nintendo na E3 šokovalo představením Linkovy transformace do vlka. Už jsem si říkal, že půjde GC od televize, ale na novou Zeldu ještě počkám. Více na Hrej a stáhněte si odtamtud trailer!

Nintendogs (NDS) - Z DS se mi sem vešel jediný titul, i když by jich vzhledem k mému nekritickému nadšení z téhle platformy mělo být podstatně více. Když ale jen jeden, pak jednoznačně Nintendogs - simulace štěňat bude tím pravým nejen pro naše přítelkyně, ale i pro nás samotné. Alespoň to tak vypadá poté, co mne museli po půlhodině vyhánět od stojanu s demoverzí. Více třeba v rozsáhlém preview na Bonuswebu.

Okami (PS2) - Na úchylná japonská dílka až na výjimky příliš nezabírám (například Killer 7 mne zatím nechává chladným), ale Okami se mi jeví jako hodně atraktivní bojová akce říznutá hodně originálním designem a grafikou. Detailní popis hry si můžete přečíst na Bonuswebu.

Perfect Dark Zero (X360) - Nějakou šílenou náhodou jsem se jako PC novinář dostal na uzavřenou prezentaci pokračování skvělé N64 střílečky a už tenhle "úplatek" pro mne znamenal hodně. Rare v posledních letech trochu zaostává, ale tohle vypadá hodně nadějne, i když jsem docela zvědavý, zda to stihnou jako launch titul. Prezentace se bohužel téměř výhradně věnovala multiplayeru, ale i tak je to hodně slibné. O trochu více na Hrej, o hodně více na GameSpotu.

Na závěr po vzoru kolegů z 1UP a GameSpotu několik stručných pochval - z trailerů i mne nejvíce oslnil Metal Gear Solid 4 (líbí se mi odlišný a navíc dosti vtipný přístup - Killzone trailer není špatný, ale zamknout desítky 3D grafiků na několik měsíců do renderovacího sálu není nic úctyhodného), za největší překvapení bych označil N-Gage (na place byla k vidění řada hodně slibných titulů, jako Civilization, Rifts nebo One) a jako největší zklamání bych z her vybral Scarface (už dlouho si o tom povídali vrabci na střechách, ale jako obrovský fanoušek filmu jsem doufal...). A nejoriginálnější hra? Nic převratně nápaditého jsem neviděl, ale vedle We Love Katamari, Spore a již zmíněných Nintendogs bych snad sáhl po fitnessové hře Eyetoy Kinetic. Na pár desítek minut jsem si jí vyzkoušel a musím překvapivě konstatovat, že by to jako cvičící pomůcka skutečně mohlo fungovat - jen to už nemá moc společného s hrami. A na úplný závěr jeden postřeh - všiml si někdo, že Atari ohlásilo čtvrtý díl Drivera? Díky bohu nevšiml...

Velmi zajímavý článek se objevil na stránkách Mezinárodní asociace herních výrobců (IGDA). Jmenuje se Fallacies and Myths of the Retail Channel a autor se v něm snaží uvést na pravou míru některé mýty o "zločinných" prodejcích videoher na americkém trhu. Jde sice o zástupce jiné asociace, která sdružuje právě herní obchodníky (takže je to v některých ohledech přeci jen trochu zavádějící), ale vedle dobře známých skutečností tu najdete i pár překvapivých údajů.

Dozvídáme se například, že rental byznys (půjčování her, které je v USA velmi oblíbené), o němž se řada developerů vyjadřuje velmi negativně, není tak jednoznačným škůdcem branže jak to na první pohled vypadá - firmy, které se půjčováním zabývají, patří mezi zásadní nákupčí her a bez jejich podílu by prý celkové číslo příjmu branže bylo významně nižší (nemluvě o tom, že tuto službu do značné míry využívají zákazníci, kteří by si hru jinak nekoupili - to zní jistě logicky). Zajímavá je také zmínka o tom, že se klesající podíl prodeje počítačových her do určité míry obrátil díky nástupu dnes již i u nás běžných krabic o velikosti DVD obalu (jen s větší tloušťkou) - s tím nelze než souhlasit, naprosto jsem nechápal existenci velkých krabic (navíc různých velikostí v podání různých vydavatelů) a sám jsem moc rád, že se tento standard prosadil i u nás (i když nevím jestli jste si všimli, že CD Projekt vydává své lokalizované hry s obráceným titulkem na hřbetu, což je v mé sbírce poněkud matoucí).

Skutečně šokující je pro mne ale informace, že se v loňském roce pouhé jedno procento všech her prodalo na internetu (přičemž podíl digitální distribuce, tedy her, které zaplatíte a rovnou stáhnete, je ještě výrazně menší)! Čekal bych číslo v řádu desítek procent, ale zjevně je to úplně jinak a možná by nás hodně překvapilo i srovnání podílu prodeje ve specializovaných herních obchodech typu GameStop a běžné obchodní sítě v čele s Wal-Martem. Předpokládám, že u nás je podíl k internetu trochu milosrdnější, ale ze všech stran občas slýchám o stoupajících prodejích v hypermarketech a s rostoucím mainstreamovým zájmem o hry bych se vůbec nedivil, kdyby se i u nás podíl postupně měnil v neprospěch internetových shopů. To všechno paradoxně v situaci, kdy se obchodní význam internetu všeobecně považuje za stále zásadnější a v situci, kdy české herní webshopy nabízejí podstatně lepší servis (sami lokalizují hry, poskytují nejrnůznější bonusy či dárky a samozřejmě výrazně lepší ceny). Dost spekulací a zpátky k článku - je velká škoda, že se Hal Halpin ve svém článku nezabýval otázkou stále populárnějšího prodeje použitých her, ze kterých nemají výrobci ani vydavatelé ani dolar (viz můj starší příspěvek). Že by v tomto případě nešlo o mýtus nebo omyl?

Finally! S týdenním zpožděním je tu konečně pár možná trochu chaoticky vybraných osobních dojmů z E3! V průběhu víkendu se ještě dozvíte o konkrétních hrách, které mne na výstavě zaujaly a příští týden to zakončím několika dalšími postřehy. Není ale třeba truchlit, že jste tam nebyli - E3 je hodně zajímavá výstava, ale v době internetu máte všechno servírované na zlatém podnosu přímo na váš monitor. Není sice nadto být přítomen osobně a udělat pár rozhovorů, ale za tři dny při nejlepší vůli nemáte šanci stihnout všechno a obrovské týmy Gamespotu nebo IGN odvádějí skvělou práci, letos proti loňsku už nejen v textové, ale i v obrazové podobě. Je sice nutné zaplatit pár dolarů za prémiové předplatné, ale co je to proti nákladům na výlet za moře!

Nejlepší stánek: Nijak zvláště vynalézavé expozice tentokrát k vidění nebyly - Sony, MS i Nintendo (a vlastně i všichni další velcí vydavatelé) přišly s tradičně velkolepými, ale nijak originálními prezentacemi a jiné firmy dokonce použily své loňské stánky, takže jediná pochvala za zajímavý nápad patří Electronic Arts. Uprostřed jeho stánku byla zatemněná kruhová místnost, kde byla nad stojany s konzolemi a různými hrami umístěna obrovská kruhová obrazovka s průměrem nějakých dvanáct metrů a výškou zhruba tři metry. Na ní běžely promo trailery, z nichž některé byly vytvořené speciálně pro tuto příležitost v 360° verzi - nevím jestli si to dokážete představit, ale ve spojení s vynikajícím ozvučením to bylo skutečně podmanivé.

Nejlepší nová konzole: Tohle nezbývá než vzít vylučovací metodou, protože jsem trochu rozčarovaný (čti: čekal jsem více). Nintendo vlastně nepřišlo s ničím, jen s konceptem s velmi mlhavými parametry, takže ona pointa názvu "Revolution" nebyla odklíčovaná, pokud tím tedy nemyslí zpětnou kompatibilitu s GameCube a dalšími staršími hrami (což je pěkné, ale nikoliv revoluční). Sony přišlo s pěknou prezentací a velmi zajímavými parametry (osobně bych řekl, že ve srovnání s Xbox 360 jednoznačně vítěznými), ale se zjevným přeháněním a bez hratelných ukázek (na druhou stranu, s tak děsným ovladačem by žádná hra nemohla být hratelná), takže si lze jen velmi obtížně udělat objektivní úsudek - obzvláště po podobném přehánění u PS2. A Xbox 360 se mi sice líbil (nový Live zní skvěle a některé z her jsou hodně slibné), ale i tam byla cítit určitá opatrnost. Takže trochu škodolibě volím krásný, byť zbytečný Game Boy Micro!

Nejlepší line-up současné konzole: Současné konzole toho moc nepředvedly - u GameCube se to sice čekalo (Nintendo dělá co může, ale kromě své vlastní tvorby postrádá s výjimkou EA nějakou zásadní third-party podporu; Odama nicméně vypadá fantasticky), ale také line-up PS2 byl až strašidelně prázdný (což o to, her bylo dost, ale kolik z nich bude skutečně špičkových AAA titulů?) a i Microsoft už se podle všeho začal koncentrovat na Xbox 360. Hry na PSP vypadaly hodně dobře, ale na Nintendo DS to byl přeci jen trochu jiný kalibr. Vedle řady pokračování oblíbených sérií (Animal Crossing, Advance Wars, Mario Kart, Viewtiful Joe nebo nový Super Mario Bros - věřili byste, že poslední původní díl vyšel už před deseti lety?) tu bylo prezentováno množství původních projektů včetně Electroplankton, Trace Memory (dříve Another Code), Nintendogs (o tom uslyšíme ještě hodně) a japonských "úchyláren" Phoenix Wright či Trauma Surgeon.

Největší haluz: Lemmings! Za tuhle hru bych na Nintendo DS vraždil, ale protože práva vlastní Sony, objeví se na PSP. Je to trochu škoda, protože je hratelnost Lemmings jako stvořená pro dotekový displej, ale nakonec ovládání kupodivu funguje i na PSP celkem dobře a Sony alespoň chystá editor a stahovatelné úrovně. Každopádně, člověk z Team 17, který hru prezentoval na poznámku, že by to skvěle fungovalo na DS prohlásil, že ještě neviděl novináře, který by neřekl totéž.

Nejzábavnější událost: Stalo se tam toho hodně (tak třeba fakt, že o datu vydání Halo 3 vlastně rozhodne Sony, mi připadá hodně vtipný), dokonce mám i pár vlastních vtipných zážitků, ale těžko se něco vyrovná tomu, co jsem si přečetl na E3 Awards v podání GameSpy, konkrétně na poslední stránce. We haf game! Do Mindware míří každopádně gratulace...

Z E3 jsem se vrátil teprve včera. Moc aktualizací jsem nenapsal, ale opravdu na ně nebyl čas a v posledním týdnu jsem se navíc pohyboval v místech, kde nejen že nebyl přístup k internetu, ale dokonce ani signál mobilní sítě. O náročném cestování ani nemluvě. Mám z toho ovšem skvělý pocit, prodloužit si pobyt v Americe rozhodně stálo za to! Nemá význam tu moc básnit bez fotek (budou začátkem příštího týdne, viz tahle jedna provizorní), ale Údolí smrti, Grand kaňon, Monument Valley (tak ještě jedna) a vlastně i Las Vegas nemělo chybu. Platí to samozřejmě i o závěrečné jednodenní zastávce v New Yorku - tam se vždycky vracím rád (i přes trochu obtížný přechod ze 40° do 15°).

Jenže všechno jednou skončí a já jsem teď docela rád v Praze (i když čas tohoto příspěvku naznačuje, že se potýkám s jetlagem). Pokud bude zájem (??), můžu se k off-topic výletu ještě blíže vrátit, každopádně se vynasnažím ještě dnes zveřejnit svoje dojmy z E3, která vám dlužím.

Nejsem žádný velký cestovatel, ale pár metropolí už jsem navštívil. V mém žebříčku nejoblíbenějších měst dosud neohroženě trůnil New York před Londýnem (který se ale po tom nespočtu návštěv už přeci jen trochu okoukal) a Amstrdamem. Na definitivní změnu stavu si ještě nechám pár dní, ale San Francisco (mimochodem, domorodci výraz ?Frisco? nemají v lásce) je všem zmíněným konkurentům skutečně vážným soupeřem. Z Ameriky jsem toho moc neviděl, ale San Francisco je údajně ve srovnání se zbytkem země hodně osobité a má svoje charisma (to potvrzuji), což se o jiných městech USA většinou říci nedá. O Los Angeles tedy rozhodně ne! Jediné, co nechápu je nečekaný nedostatek hospod v downtownu. Člověk aby pohledal místo, kdy si dát Budweiser - a že zrovna dnes jich hodlám jako správný Čech na oslavu pár vypít.

Tak jako vždycky v Americe se mne za dva dny už alespoň deset různých lidí ptalo odkud jsme. Odpověď pro ně zpravidla znamenala konec konverzace - o České republice toho moc netušili. Je to jeden z důvodů, proč jsou nám mnohdy Američané pro smích, ale mě to vůbec nevadí a spíše si vážím toho, že se prodavač v Burger Kingu na něco takového vůbec zeptá. Jsou otevření, zajímají se o vás a pokud snad máte pocit, že to je jen převtářka, tak budiž - lepší tahle přetvářka než upřímné ignorování a opovržení (znáte přece ten pocit, kdy vám prodavačka v obuvi dává najevo, že nejste nic a měli byste děkovat za to, že vám vůbec dojde pro boty k vyzkoušení)! Co se týče té údajné nevzdělanosti, ať si každý sáhne do svého svědomí a zkusí vyjmenovat třeba všechny post-sovětské země včetně jejich hlavních měst. Nevidím důvod, proč by měl běžný Američan vědět cokoliv o naší zemi a podotýkám, že kdybyste řekli, že jste z Československa, většinou by se chytil.

Včerejší výlet ke Golden Gate Bridge byl povedený a měli jsme štěstí na prý nepříliš časté jasné počasí. Dnes jsem se byl podívat na zdejší Walk of Game, obdobu filmového "chodníku slávy" věnovaného herním postavám a tvůrcům - projekt je bohužel zatím v začátcích a hvězd je málo, takže zatím nemá moc co nabídnout. Uvidíme za pár let. Zítra ještě dojde na Alcatraz a pozítří už četné tiskovky odstartují shon v Los Angeles...

Těžký týden. Ještě před dvěma dny jsem uzavíral Score, teď už vám píšu z hotelu v San Franciscu. Samozřejmě mířím na E3, která otevře brány příští týden v Los Angeles, ale po třech návštěvách E3, při kterých jsem v podstatě nevytáhl paty z města, jsem se tentokrát konečně rozhodl pracovní výlet prodloužit na téměř dva týdny. Začínám čtyřmi dny v San Franciscu, pak se přesunu do Los Angeles a po pracovní vsuvce se vydám do Las Vegas, což bude takový styčný bod pro výlety do Údolí smrti, Grand Kaňon, Monument Valley a s trochou štěstí i Zkamenělý les. Západní pobřeží Ameriky je plné nádherných míst, přičemž řadu z nich nikde jinde na světě nenajdete. Na komplexní prohlídku by asi bylo třeba několik týdnů, ale myslím, že i za těch pár dní uvidím více než dost. Koneckonců, na závěr už tradičně strávím den v New York City. To všechno mj. znamená, že mám svých starostí (a radostí) dost, takže klasické herní příspěvky nečekejte ? pokusím se však odsud občas napsat nějaký ten postřeh či zajímavost, převážně asi na off-topic téma.

A pak je tu samozřejmě E3! I tady se vynasnažím podělit o bezprostřední osobní dojmy, ale času bude hodně málo, takže toho moc nečekejte (fotky budou až po návratu, archivační systém mi na notebooku nefunguje). Když už jsme u E3, nevím jestli si toho někdo všiml, ale napočítal jsem dvanáct novinářů z České republiky! Soudě podle tohoto čísla se herním magazínům daří skvěle a platí to zřejmě i o celé herní branži ? připočtěte o něco větší počet vývojářů i nějaké ty obchodníky (jejich počet by myslím mohl jít dokonce do desítek) a Čechů na E3 bude přibližně padesát. Doufám, že se s některými potkám!

Po automatových pokladech Xybots a Shadow Dancer konečně přichází třetí díl pravidelného seriálu, tentokrát věnovaný PC hře Shadow Warrior, která právě dnes slaví osm let od své premiéry. Pěkně nám to letí. Riskuju, že budu znít jako herní důchodce, ale právě na Shadow Warrior často vzpomínám jako na skutečně výjimečnou 3D akci, která neprávem zapadla - sice vyšla až rok po Quake a srovnání technologií obou titulů vyznělo pro SW trochu směšně (po letech nicméně vyšel 3Dfx patch!), na vynikající hratelnosti to však nic nemění. Není divu, pod hrou jsou podepsaní samotní 3D Realms, kteří předtím udělali slavného Duke Nukem 3D a potom... potom už vlastně nikdy nic neudělali (když se podíváte na seznam titulů 3D Realms, od SW šlo jen o samé hry vyvíjené ve spolupráci s jinými týmy)!

U Dooma a Quaka jsem strávil určitě nesrovnatelně více času, ale přesto si na Shadow Warrior vzpomenu možná ještě častěji. Utkvěl mi v paměti svou atmosférou, obrovským smyslem pro detail (nejrůznější skryté odkazy, tajné lokace a bonusové předměty), ještě větším smyslem pro humor (klasické hlášky, které byly snad ještě lepší než v DN3D), skvělou hlavní postavou ninji Lo Wanga, možností řídit například tank nebo auto (ano, šlo to i před osmi lety!) a především, především výborným multiplayerem (který měl zabudovaný týmový režim Capture the Flag). Vůbec nejlepší na SW byla ale sestava zbraní, které byly naplno využity právě v multiplayeru. Nebylo to nic extra rafinovaného nebo přehnaně propracovaného, ale byla to především zábava a legrace - nad skvělým railgunem, výtečnými naváděnými raketami a jakýmsi "voodoo srdcem" (na svou dobu sama o sobě skvělá sestava) vysoko čněla atomová puma. Sice to byl jen alternativní režim obyčejného raketometu, ale zažil jsem s ní neskutečnou zábavu. Po nekonečném odpočítávání totiž následovala smrtící exploze, kde šlo o to zabít minimálně dva soupeře (protože sám "autor" střely pochopitelně zemřel také). Nebudu přehánět když napíšu, že tuto zbraň dodnes hodnotím jako vůbec nejlepší zbraň v 3D akcích! O něco málo více o hře najdete v mé dobové recenzi z Quake-CZ.

Nerad bych Shadow Warrior přeceňoval - šlo opravdu jen o klon Duke Nukem 3D, ale o klon velmi povedený. Čas ukázal, že hra nabídla hodně revolučních věcí, ale především to byla neskutečná sranda. Což je něco, co se z dnešních 3D akcí podle mého názoru do značné míry vytratilo. Nebo snad stárnu? 1. dubna tohoto roku 3D Realms uvolnili zdrojové kódy Shadow Warriora pod licencí GPL. Moc bych si přál, aby s tím někdo udělal to co si hra určitě zaslouží. Updatovat jí z roku 1997 do roku 2005! Nebo jí alespoň zprovoznit pod Windows.

Po pár týdnech se opět vracím s doporučením nezávislého projektu - moc jsem toho v poslední době nenahrál, takže tentokrát bude řeč výhradně o "vítězném" kousku, který je nicméně o to zajímavější. Na rozdíl od řady jiných her, které vám tu jindy doporučuji, nejde o originální titul, ale v podstatě o plagiát. Ale ne jen tak ledasjaký plagiát - tým Urban Squall si vzal totiž na paškál Advance Wars z GBA a vytvořil téměř totožný klon.

Advance Wars (link vede na tradičně dokonalé oficiální stránky) je jednou z nejlepších GBA her. Možná vás to překvapí, ale není to plošinovka ani střílečka - je to minimalistická tahová strategie (velmi vzdáleně připomínající stařičké Battle Isle) se stylovou grafikou. Battalion: Head 2 Head, jak se tento neoficiální PC port jmenuje, je takřka totožnou verzí své předlohy s víceméně stejnými jednotkami, budovami, bonusy a prostředím. Je tu ale jeden velký rozdíl, díky kterému Battalion boduje - podporuje hru přes internet (včetně high score žebříčku) a rozsáhlejší skirmishové bitvy. Pro prémiové uživatele platící pět dolarů měsíčně je k dispozici množství speciálních voleb (včetně editoru misí), ale i zadarmo dostanete více než zajímavou hratelnost, kvůli které navíc není nutné nic stahovat. Celé to (podobně jako Gumshoe Online) běží v okně browseru.

Autoři se rozhodně netají tím, že nepřišli s původní myšlenkou a vlastně jen popadli kvalitní hru a předělali (a vylepšili) jí pro PC. Moc se o tom zároveň ani nešíří, protože dobře tuší jaké riziko jim hrozí - podobnost s Advance Wars je opravdu zřetelná a já jsem zvědav jak dlouho bude trvat, než si projektu všimnou jindy docela bdělí právníci Nintenda. Do té doby ale opravdu nezbývá než Battalion (více třeba v téhle recenzi) důrazně doporučit jak fanouškům Advance Wars, kteří postrádají propracovaný multiplayer, tak těm, kteří o GBA skvostu nikdy neslyšeli, mají ale tahové strategie rádi a s láskou vzpomínají na Battle Isle. Koneckonců, o kvalitách téhle hry svědčí fakt, že jsem Advance Wars propadl i já, který si jinak se strategiemi (natož těmi tahovými) netykám - ne, to je slabé slovo, já si s nimi ani nevykám. Sice jsem narazil v okamžiku střetu s prvními obtížnějšími úrovněmi, ale do té doby jsme si dobré tři hodiny mumlal cosi o genialitě. A když já, tak i vy. Test it!

"Během deseti až patnácti let budeme mít premiéra, který bude vášnivým hráčem. Nepochybuji o tom." To prý prohlásil Roger Bennet, šéf ELSPA. Možná trochu populistické sdělení, ale proč vlastně ne? Když může Petra Buzková hrát Solitaire ("Načapána!"), když může Aneta Langerová ujíždět na Game Boyi ("Připadám si jako blázen. Pořád hraju Game Boye, dostává mě to úplně jinam."), Roman Šebrle odpočívat po tréninku v Los Angeles u her a hokejová repre mydlit dlouho do noci fotbal na PlayStation (údajně dali konečně vale FIFA a hrají Pro Evo), pak už se může stát opravdu cokoliv. A to jsou navíc zprávičky jen z několika posledních týdnů. Faktem ale je, že mají naše VIP ještě hodně co dohánět - je to už nějaký čas co Curt Shilling, opora baseballových Red Sox přiznala svou závislost na MMORPG a soudě podle téhle fotky se za to vůbec nestydí. Který člen současné vlády má podle vás k závislosti na MMO nejblíže (nebo lépe řečeno který k ní má největší sklony)? Jakou postavu ve World of Warcraft by si zvolil? A jakou by si měl zvolit...?

PS: Konečně tu je k dispozici vyhledávání - najdete ho v pravém pruhu nahoře. Funguje skvěle, případné chyby nebo náměty směřujte do komentářů. Díky, Petře!

Lovemark je "vynález" Kevina Robertse z reklamní agentury Saatchi & Saatchi. Je to vynález teprve dva roky starý a pokud se o marketing nezajímáte, dost možná jste o něm ještě neslyšeli. Jedním z hlavních cílu reklamních agentur je prosadit určitou značku do podvědomí zákazníků, tedy například udělat z obyčejné koly Kofolu, po které pak v obchodě podvědomě sáhnete. Podle Robertsovy teorie je už ale podobných značek (nebo také brandů) tolik, že tento cíl k dosažení zásadního efektu nestačí. Jakousi nadstavbou (nebo jak sám Roberts říká, "svatým grálem") brandu je právě lovemark. Zatímco běžnou značku lidé prostě jenom "znají", nebo jí přinejlepším důvěřují, lovemark z celého srdce milují, ztotožňují se s ní a dýchají za ni. Přesná definice je mnohem složitější a najdete jí na uvedeném serveru, popřípadě si můžete vyzkoušet, zda je pro vás ta či ona značka lovemark. Pár příkladů za všechny - za typické lovemark jsou považovány například značky Harley & Davidson, Apple či Guinness, ale vlastně to ani nemusí být značka - pro někoho je definicí lovemark třeba David Beckham, Ježíš nebo Harry Potter. Není snadné tohoto statutu dosáhnout, v mnoha případech se tak stane jaksi mimochodem, zdlouhavým budováním důvěry, ale pak to stojí za to, i když řada firem (Coca Cola, Microsoft nebo Nike) se bez něj dost dobře obejdou.

Celý tenhle koncept je úžasně zajímavý a podobnou "lovemark" má každý z nás podle mého názoru alespoň jednu, ať už o sobě tvrdíte, že jste sebeodolnější vůči reklamě. Vtipné je, že neplatí pro každého univerzálně a každý z nás to má nastavené trochu jinak. Otázka se sama nabízí. Jaké jsou vaše (nejen) HERNÍ lovemarks a proč? Prostudujte uvedené stránky, vezměte v potaz skutečně přísná hlediska definice, pořádně se zamyslete a podělte se o svůj názor. O víkendu se dozvíte ten můj.

O adventurách je tu řeč poměrně často a myslím, že není nutné tenhle žánr (přes problémy, se kterými se potýká) obhajovat. Je potěšující, že komerční vydavatelé začínají chápat potřebu určité evoluce (otázkou je, zda to zahýbe s prodejností, ale náznaky tu jsou - Psychonauts jsou v tomto okamžiku na 10. místě žebříčku nejprodávanějších konzolových her v síti EB) a je neméně potěšující, že staromódní point-n-click adventury udržují při životě schopní a nadšení amatéři (už tu o tom byla mnohokrát řeč, ale pokud o nich nemáte ani páru, zkuste třeba tenhle žebříček adventur seřazený podle kvality).

Před pár dny jsem celkem náhodou narazil na Gumshoe Online (o projektu už sice nějaký čas vím, ale po několikaletém vývoji mi zmizel z bookmarků, aby byl letos v lednu konečně spuštěn), který je jak nezávislý, tak unikátní. Tým Hiding Bufallo se v něm zaměřil na detektivní žánr a hra tak zaujme zejména věrné čtenáře detektivek a samozřejmě i pamětníky dvojice skvělých adventur The Lost Files of Sherlock Holmes od Electronic Arts (ano, svého času na tom byly adventury tak dobře, že do nich fušovala i EA). Hledáte-li podmanivý příběh, zajímavé postavy, humor a překvapivé ztraty, jste na špatné adrese. Gumshoe je poctivá detektivní hra, kde je vaším jediným cílem vyřešit případ - musíte hledat stopy, řešit logické hádanky, sbírat a používat předměty a zpovídat svědky. Probíhá to přibližně tak, jak jsme zvyklí z klasických adventur, ale s určitými zásadními obměnami. Tak třeba na konci místo tradičního neodvratného happyendu přichází zúčtování, kdy musíte odevzdat spis, označit v něm viníka, jeho motiv a svou teorii navíc podpořit důkazy. Na základě správnosti vašeho řešení vám pak hra udělí odpovídající hodnocení. Dalším specifikem je skutečnost, že hra běží kompletně v okně vašeho browseru (přitom s výbornou grafikou!) a je tu relativně fungující komunita (hru sice hrajete sami, ale můžete se poradit s ostatními hráči v diskuzních fórech).

Zdarma je k dispozici úvodní případ, další dva mnohem rozsáhlejší a obtížnější lze přikoupit (jeden za tři libry, druhý za pět - tedy celkem pakatel) a nové by měly postupně přibývat, i když zřejmě ne tak rychle, jak bychom si přáli (čtvrtá snad během několika týdnů). Vřele doporučuji.

V květnu vycházejí pouhé DVA tituly, které mne zajímají a není mezi nimi ani jedná PC hra. Z hlediska kvality je to zcela jistě nejméně za celou dobu, kdy tu tyhle měsíční "reporty" mého vkusu píšu, ale zároveň to z hlediska kvantity rozhodně není špatný měsíc, obě hry jsou totiž špičkové. Zatímco jindy jsem většinou ani tyhle pro mně nejatraktivnější hry zahrát nestihl, tentokrát to na první pohled vypadá nadějně a mohl bych stihnout oboje.

• Yoshi Touch and Go! (NDS, 6.5.) - Tak tohle si zahrát stihnu určitě, v letadle do LA mi to alespoň uteče! Je to svým způsobem klasická plošinovka, ale s unikátním konceptem, který samozřejmě využívá dotykového displeje Nintenda DS. Své hrdiny přímo neovládáte a namísto toho je chráníte např. kreslením mraků. Kouzelné oficiální stránky opět dokazují, že Nintendo web design umí!
• Forza Motorsport (Xbox, 13.5.) - Dlouho očekávaný závodní vrchol na Xboxu. Podle mého názoru si velmi slušně vedl už Project Gotham (od stejných tvůrců) a také arkádový Out Run 2, ale teprve tohle potěší všechny milovníky realistické zábavy, kteří dosud závistivě mžourali na GT4 (směrem k PS2) nebo GTR (směrem k PC). Další info na oficiálních stránkách, doporučuji ale hlavně video preview GameSpotu.

Z ostatních her za zmínku stojí Pariah (ten měl jako FPSko k seznamu asi nejblíže), The Bard´s Tale a Dungeon Lords na PC, SingStar Popworld na PS2 (hezky udělaná kompilace, část spadá do jakéhosi "MTV popu" a není mi moc blízká, ale legendární song od The Clash, reklamou proslavené Dandy Warhols a klasickou odrhovačku We are family bych si zazpívat zkusil) a za něco by snad mohla stát multiplatformová Area 51. Tak hrajte, v červnu snad bude lépe!