Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Letošní prázdniny v tomto ohledu bohužel nevyšly podle našich (nebo alespoň mých) představ. Ale právě teď je docela horko (minimálně v mé kanceláři je zrovna k nevydržení) a pustit si v takovém počasí zápas v NHL 2005 je poněkud nepatřičné. Chce to nějakou "tropickou" hru. Něco, co lépe odpovídá vaší zpocené náladě. Hru prosluněnou a pozitivní. Jenže ouha, kolik takových je? To mne napadlo při hraní Xboxového Out Runu 2, který má skutečně výjimečnou letně pozitivní atmosféru od první vteřiny, kdy ho spustíte (jen se podívejte - a to prosím z obrázku neuslyšíte tu nádhernou hudbu). Ať jsem přemýšlel sebevíc, vzpomněl jsem si na jedinou podobnou hru - Super Mario Sunshine pro GameCube, kde je Mario se svou vodní "pumpou" vržen na tropický ostrov Delfino, jehož atmosféra je neméně prosluněná. A vlastně ještě jednu - první okamžik, kdy jsem vstoupil v pravé poledne do Thunder Bluffu ve World of Warcraft měl také hodně do sebe (jen tam nesmíte lézt v půlnoci). Ale dál? Boktai na GBA, protože pro jeho hraní potřebujete sluníčko? Dune II kvůli všudypřítomnému písku? Ostrovní Far Cry? Nebo Zoo Keeper pro DS, který je momentálně asi nejlepší hrou na dovolenou u mořské pláže? Tropico? Beach Life? Nic proti nim, ale něco jim v tomhle směru chybí. Máte lepší paměť a poradíte nějakou Tropickou hru s velkým T? Každopádně se asi shodneme, že jich je málo a třeba u zimy bych toho vymyslel víc...

Od české premiéry PSP nás dělí už jen pár dní a já tu slíbil zmínit svoje pocity z her. Vzhledem k solidnímu počtu českých recenzí na serverech Gamepro (Metal Gear Ac!d, Ridge Racer, WipEout Pure) a Bonusweb (Ape Academy, Untold Legends, Metal Gear Ac!d, World Rally Championship, World Tour Soccer a NFS Rivals) mi připadá zbytečné o nich psát nějak obšírněji - koneckonců také proto, že kromě Sony zatím žádné firmy u nás až na velmi vzácné výjimky nemají k dispozici preview a review kódy, takže si musím vystačit z vlastních zdrojů (koluje kolem mne naštěstí pár japonských a amerických verzí) a není to tedy bohužel hodnocení úplné.

Obecně musím říct, že nejsem z PSP her ani zklamaný, ani nadšený. Handheldu zatím chybí "killer" titul, ať už z pohledu atraktivity (tím do konce roku podle všeho bude jen GTA Liberty City Stories) nebo co do kvality (tady už je adeptů díkybohu více). Řada her se potýká s problematickým ovládáním (Fire Up!), několik jich má potíže s frameratem (Medievil), mnohdy jde jen o "malé verze" dobře známých PS2 her, ale tragické to zase není a pár her mne příjemně překvapilo. Závodní hry mne málokdy dostanou, ale WipEout Pure je hodně zajímavým uvedením do grafických schopností PSP, z logických her stojí za pokus Lumines a koneckonců i ten Medievil byl kromě občasného trhání a nesnadného ovládání dosti "použitelný". Bohužel jsem nehrál Virtua Tennis, Tony Hawk´s Underground a Dynasty Warriors, které mne lákají nejvíce, mají skvělé recenze a vycházejí rovněž v časném termínu (do září bude plynule rozděleno vydání snad třech nebo čtyř desítek her).

Srovnání s DS od Nintenda je hodně složité - myslím, že jsou na tom obě konzole zhruba stejně. Ani DS neměl při launchi s výjimkou SM64 DS (který byl ale nakonec také pouhou konverzí a i když geniální, sráželo jí pro mne trochu obtížné ovládání) žádné úchvatné hry, měl však proti PSP jednu neoddiskutovatelnou výhodu - nabízí lákavou inovaci v hratelnosti, díky kterému měly o zájem postaráno i jinak docela obyčejné hry. Phil Harrison ze Sony v této souvislosti tvrdí, že tahle výhoda rychle vyprchá a lidé na DS zapomenou - od jinak férového chlapíka nečekaně konfrontační komentář, ale určité nasycení prvotním nadšením majitelům DS určitě hrozí. Je skutečně otázkou, zda se Nintendu podaří zájem o DS udržet (při pohledu na line-up pro zbytek roku nemám strach - letos je proti PSP lepší), ale něco podobného hrozí i Sony. Nedávná úvaha amerického OPM se zamýšlí nad tím, že vyšel zatím jen nečekaně malý počet her, z nich vcelká část byly navíc porty nebo rychlokvašky. Ostatně, možná si také pamatujete na optimistické prohlášení Sony o tom, že nedopustí portování z PS2 a bude tvrdě vyžadovat původní hry - zdá se, že ze svých představ trochu slevila. Tady je nicméně obtížné hodnotit po pár měsících, uvidíme za rok, v přípravě je ostatně mnoho velmi zajímavých projektů. Dal jsem vám skoro více otázek než odpovědí, že? Tak tedy na závěr alespoň stručné názory na některé z PSP her, které jsem osobně hrál.

• Everybody´s Golf: Verzi pro PlayStation jsem hrál hodně, pak jsem si ale zvykl na geniální Mario Golf a začal vyžadovat více než kvalitní golfovou simulaci s pouhým odemykáním bonusů a v podstatě primitivním principem vylepšování postavy. Jinak nicméně hodně slušné - i proto, že se na PSP ideálně hodí.
• Medievil: Přečtěte si tuhle recenzi...a nebo raději ne, není totiž příliš dobrá. Tady možná nejsem zcela objektivní (první dva díly na PSone byly vynikající), ale Medievil se mi líbí. Grafika slušná a herně je to pěkné. Jen mi vadilo zmíněné trhání a ovládání. V tomto (mém oblíbeném) typu her vidím na PSP budoucnost.
• Lumines: Kolem Lumines je docela haló, protože tuhle hru lidé buď milují, nebo nenávidí. Všechno záleží na tom, zda budete mít na počátku dost času na to, abyste se do hry dostali - pak vás pohltí, nabídne hodně režimů a různorodou zábavu. Tetris to ale rozhodně není. Zdaleka!
• WipEout Pure: Už jsem to naznačil - vypadá úžasně, dotažené je to do posledního detailu, hraje se to také skvěle, ale za rok nikdo ani neštěkne. Typický launch titul. Pro fandy závodů a hlavně WipEoutu ale rozhodně nutnost. Minimálně se to totiž na rozdíl od řady jiných závodů výborně ovládá.
• Pursuit Force: Bonus na konec, Sony zapůjčila i preview verzi svých arkádových závodů, které mě nakonec pobavily více než většina hotových PSP her - řídíte vůz, střílíte na gangstery a přeskakujete z auta na auto. Je to svižné, je to svěží, je to super. A když už jsme u těch "S", mám jen strach, aby to nebylo také moc stereotypní.

A to je vše, v případě skutečně zajímavých PSP her vás v budoucnu budu samozřejmě informovat o mých dojmech. Pro další informace v každém případě znovu doporučuji zavítat na často aktualizovanou českou sajtu, starší ale stále užitečné dojmy na základě japonského importu zveřejnilo začátkem roku Tiscali.

V bonusovém rozhovoru DVD verze jednoho z mých oblíbených českých filmů Jáchyme, hoď ho do stroje (pro osvěžení paměti...), se Zdeněk Svěrák svěřuje: "Byli jsme začátečníci, takže jsme byli s Ladislavem Smoljakem pořád bičováni strachem, že to bude málo komické. A tak jsme stále vymýšleli další situace a nápady, abychom podepřeli komiku. Pak jsme si po letech říkali, že kdybychom ten film psali zkušenější, tak by z toho asi byly dva. Trochu bysme šetřili nápady." Tomu tedy říkám problém - být příliš vtipný! Ehm. O mém zaujetí humorem ve hrách (a o tom jak moc ho postrádám), jsem tu už psal mnohokrát (například tady). A pokud ty moje názory čtete, asi víte v jakých hrách je podle mého názoru humoru tolik, že by se jím dalo šetřit (ne že bych si to samozřejmě přál, stejně jako v případě zmíněného filmu). Pochopitelně v adventurách LucasArts.

A tím se plynule dostáváme k dalšímu (za poslední rok už asi třináctictémuosmadevadesétému) rozhovoru s Ronem Gilbertem, který ale tentokrát odpovídal na konkrétní otázky ohledně humoru v prvním dílu Monkey Island. Přečíst si ho můžete díky dobrým duším na serveru International House of Mojo, kteří jej sprostě ukradli (čti: naskenovali) z britského PC Zone. Čtěte zde! Dozvíte se, že hrál Monkey Island i Steven Spielberg, přečtete si o prostředí, v jakém vtípky vznikaly, o inspiraci pro vznik hry, o Gilbertových plánech (komediální RPG/RTS!!), ale také o tom, že je Gilbert vášnivým pilotem a donedávna vlastnil letadlo. Je tu i malý námět k zamyšlení:

Proč už nevznikají žádné vtipné hry?

Ron Gilbert: V Americe jsou teď hry příliš seriózní - temné a plné násilí. S tím pak souvisí jejich vážnost. Všichni vytváří chlápky v tmavých pláštích, v módě je ponurá nálada a tam pak moc prostoru k legraci není. Myslím, že už se z her schopnost pobavit a rozesmát vytratila. Je to trochu smutné.

Ernest Adams na Gamasutře prohlásil, že jde o jednu z nejdůležitějších her v historii, Chris Crawford (legendární vývojář a autor téhle knihy) se nechal slyšet, že je to bezpochyby zatím nejlépe fungující interaktivní příběh a v New York Times jí zase označili za budoucnost videoher. Řeč je o Façade, experimentální "hře", která se snaží posunout hranice interaktivního příběhu. A není sporu o tom, že se jí to daří, i když s tak pochvalnými komentáři bych byl opatrnější...

Žánrově lze snad Façade zařadit mezi adventury - setkáváte se se starými známými, párem, který právě prožívá manželskou krizi. Postavy ale nereagují podle předem daného skriptu, ale na základě vlastní umělé inteligence. Vedou spolu rozhovor, hádají se a diskutují i s vámi, přičemž své věty píšete na obrazovce tak, jako ve starých textovkách - Trip i Grace vám (většinou) rozumí a v ideálním případě se vám z nich podaří udělat opět spokojený páreček. Graficky to není žádný zázrak, ale způsob jakým postavy reagují na vaše činy (včetně výmluvných grimas) hře dodává neuvěřitelné emoce. Jsou to obyčejní lidé s obyčejnými problémy (což může leckoho odradit), na část vět reagují nechápavě (což zavání nudou) a neustále jim musíte skákat do řeči (což není úplně logické), ale pokud se tomu dostanete pod kůži, čeká vás hodně jedinečný herní zážitek. Zdá se mi, jako byste ovlivňovali především činy či emoce obou postav a vývoj příběhu je do značné míry předem daný (škoda, že třeba nejde Tripa dohnat k vraždě Grace), i tak ale potěší, když je dáte dohromady. Tady je třeba jeden z možných vývojů s dobrým koncem - pochlubte se, jak to šlo vám?

Façade (homepage projektu) je macek, download má 800 MB (český mirror a trochu podrobnější popis je na Hrej), ale pro přemýšlivé hráče by to opravdu neměl být důvod, proč nestahovat! Je to ostatně jeden z těch originálních projektů, o kterém byla řeč v minulém příspěvku - sice pouhý experiment, ale naznačující jakým směrem by se mohly hry jednou ubírat. Neboli jak napsal Adams v už zmíněném článku na Gamasutře: "Façade je důležitá, protože ukazuje, co můžeme s naším úžasným médiem dokázat. Nesnaží se nic nahradit. V budoucnu bude stále dost her s tradiční tematikou budování, zkoumání a dobývání. Dokazuje ale, že stále existují nové způsoby hraní, které čekají, až budou vynalezeny." Kdo říkal, že už bylo všechno vymyšleno, he?

"E3 navštěvuji posledních devět let. Každý rok tam vidím stovky her - celoroční produkci herního průmyslu. Pokaždé jsou to ty samé hry, vydávané znovu a znovu. Je to tragické a mám pocit, že na tuto kreativní stagnaci vydavatelé doplatí. Dříve či později budou hráči otrávení tím, že jsou krmeni stále stejnými hrami. Až se tak stane, budou mít spoustu jiných možností jak utratit své peníze. Vydavatelé pak budou ztraceni." Komentáře jako je tento (od Alexe Rigopulose, ředitele Harmonix, tvůrců inovativních hudebních titulů Amplitude a Frequency pro PS2) jsou v herní branži už nějaký čas docela běžné. Těžko říct, jak se k nim postavit - na jedné straně prodejnosti her jako Need for Speed nebo Madden nevykazují klesající tendence (pokud tedy nemám za podobné znamení brát snížení očekávaného obratu, které nedávno ohlásila EA), na straně druhé je z internetových diskuzí skutečně cítit zřetelné znechucení. Opravdu nás čeká velký třesk herní branže jako v roce 1983? Nebo jen vydavatelé plynule změní svou strategii a přizpůsobí se měnícím se požadavkům hráčské veřejnosti? A nebo snad není nejmenší důvod ke znepokojení, všechno je v nejlepším pořádku a tohle je jen bublina nafouknutá neúspěšnými vydavateli?

Těžko říct. Faktem je, že si nutnost změny vedle hráčů a novinářů (přičemž ovšem každý rok pohodlně hypujeme stejné a stejné tituly) velmi dobře uvědomují i výrobci her, kteří mají ovšem velké potíže prosadit své myšlenky u vydavatelů. Posledním, kdo nedávno vyzval své kolegy k "povstání" byl Greg Costykian. Costykian je dlouholetým bojovníkem proti poměrům v herní branži a ačkoliv sám na svém kontě nemá žádné proslulé hry, je poměrně uznávaným teoretikem - své názory shrnul na přednášce u příležitosti červencové konference nezávislých vývojářů Free Play v Melbourne a posléze uvolnil Power Pointovou prezentaci (nazvanou příznačně Death to the Games Industry) k downloadu. Přestože bychom pro úplnost asi museli slyšet samotnou mluvenou přednášku, i těch pár desítek "ppt" stránek rozhodně stojí za pozornost. Stahujte!

Prezentace sice trochu zavání sentimentem, ale základní rovnice je jednoduchá a těžko napadnutelná - vývoj hry je dvacetinásobně nákladnější než před několika lety, běžné hry se prodá méně než před několika lety a prodejní cena je stejná jako před několika lety. Situace tedy nedává smysl, vydavatelé se potýkají s velkými potížemi (zatímco navenek slibují stále velkolepější hry - nic jiného jim také v obrovské konkurenci nezbývá) a ještě černější situace panuje mezi vývojáři (ostatně, zeptejte se kohokoliv z branže). Costykian se pozastavuje nad tím, že je v této době takřka nemožné prosadit se s hrou bez licence nebo úspěšné série, ale současně si všímá, že byly historicky nejúspěšnějšími hrami (zejména na PC) kreativní tituly jako Sim City, Doom, Command & Conquer nebo The Sims. Nesouhlasí s běžným názorem, že už bylo ve hrách vymyšleno všechno, poukazuje na to, že i po třista letech vychází inovativní romány a je přesvědčen, že jsme zatím ve hrách prozkoumali jen velmi malou část jejich možností.

Co navrhuje? Pochopitelně online distribuci - Costykian je přesvědčen, že je tu i přes velký problém s marketingem místo pro distribuci hardcore titulů (dokládá to úspěchem firmy Matrix Games, které se podařilo na internetu prodat přes sto tisíc kusů Gary Grisby´s World at War), ale poukazuje i na nutnost změnit uvažování hráčů, snažit se vytvořit  trh s nezávislými hrami a kulturu, kde jsou takové tituly vyhledávány a uzávány. Zkrátka něco podobného filmové, hudební, ale třeba i komiksové branži. A tvrdí, že to lze dokázat pouze "zespoda"...

Toliko stručný výcuc (v samotné prezentaci se dozvíte mnohem více a pro úplnost doporučuji k přečtení i Scratchware Manifesto, několik let starý manifest podobného ražení). Teď k mému názoru. Myslím, že je to poměrně kontroverzní prezentace, která na mne místy působí jako naivní výkřik někoho, kdo odmítá vzít na vědomí realitu komerčního trhu. Costykian také místy až příliš generalizuje - těžko se můžu ztotožnit s názorem, že dnes ve hrách zcela chybí inovace, když existují hry jako Killer 7, Alien Hominid či Katamari Damashi a dokoce ani nejsou neúspěšné. O "velkém nepříteli" EA nemluvě. Pravda, i mně vrtá hlavou, proč dal zelenou projektu The Spore (dostal ho snad Wright za zásluhy?), ale to není podstatné. Ten projekt zkrátka existuje. Greg Costykian si možná také nepamatuje na řadu historických pokusů - Gathering of Developers se zpočátku snažili o podobný přístup (byť se zachováním klasického retail modelu) a na počátku 90. let byl na PC ohromně úspěšný shareware koncept (kam ten se proboha poděl?). Co víc, troufám si říct, že indie trh, po kterém Costykian volá, už nějaký čas existuje - fungují desítky zavedených vývojářů, existuje dokonce i nemalá skupina přívrženců a chybí snad jen nějaká zavedená jednotná prodejní platforma typu Steam (a proč by to nemohl být přímo on - kdo ví, třeba je Rag Doll Kung Fu jen první vlaštovkou).

To vše nic nemění na tom, že jde o zajímavý námět na úvahu! Osobně si myslím, že k žádné "nezávislé revoluci" nedojde - jen se snad tento segment stane významnějším. Důležitější bude, zda si i velcí vydavatelé uvědomí nutnost přehodnotit své plány a zaměří se ještě více na nezbytnou kreativitu (viz úvod čánku). Bude to obtížná transformace - tak jako ve filmové či hudební branži nelze úspěšný recept předem odhadnout, ale je nutné to prostě vyzkoušet. To je drahé a ve většině případů to nevyjde, takže se tomu vydavatelé logicky vyhýbají, ale takové riziko bude dříve či později nevyhnutné. Co o tom soudíte vy? Těším se na vaše komentáře.

A když už jsem vám tedy doporučil několik let starý remake Cybernoid 2, proč se také po dlouhé době nepodívat na nějaké novější indie hry. Vedle pracného hledání po všech čertech je pro mne už nějaký čas spolehlivým zdrojem kvalitních indie her web The Independent Gaming Source - tentokrát jsem hezkých pár hodin ulétl na hříčce Typogun, což je jednoduchá "střílečka" ve stylu Asteroids, ovšem s tím rozdílem, že se při ní učíte psát na stroji. Výstřel totiž zazní až v okamžiku, kdy správně napíšete slovo uvedené u přibližujícího se protivníka. Není to samozřejmě zcela originální (minimálně Typing of the Dead si leckdo určitě pamatuje), ale rozhodně zábavné. Problém s angličtinou by mohl leckoho odradit (přeci jen je přirozenější psát rychleji v rodném jazyce), ale je tu i režim s názvy států, který bude srozumitelný i pro neangličtináře.

Podobného ražení je ještě TypeStriker (klasická vertikální arkádová střílečka), ale ta už nemá ten uhlazený a čistý arkádový feel. Dále doporučuji k vyzkoušení 2D plošinovku Neko (zjevná inspirace Mariem), zajímavou manažerskou strategii s gladiátory Battles of Norghan, další z mnoha klonů Zuma nazvaný Atlantis (já se toho prostě nemůžu nabažit), další z nekonečné řady japonských psychedelických shmupů Angeraze 2 (tentokrát ale ve 3D), výjimečně povedená česká freewarovka B.I.R.D. a za pozornost určitě stojí i nový projekt Chronic Logic (tvůrci Gishe a Bridge Builderu) nazvaný Golf? (v beta fázi).

Odkazuji i na další web specializovaný na indie projekty - GameTunnel sepsal tradiční round-up, tentokrát za měsíc červenec. Snad kromě Fate (není to můj šálek, ale přijata byla hodně pozitivně) mne tam toho tentokrát moc nezaujalo, chtělo by to zase nějaké návykové puzzle (Professor Fizzwizzle není špatný, ale...něco tomu prostě chybí)! Čekám vaše tipy na kvalitní indie a freeware hry...

Jedna z největších vývojářských celebrit 8-bitové éry, Raffaele Cecco, poskytl interview britskému GamesTM. Raffaele má na svém kontě takové skvosty jako byl Equinox (1986), Exolon (1987), Solomon´s Key (1987), Cybernoid 1 & 2 (1987/1988) a posléze na Amize (ale i PC) například výtečný First Samurai (1991). Byl i mým hrdinou a to paradoxně přesto, že jsem s výjimkou First Samurai snad žádnou jeho hru nedohrál. Byly zkrátka příliš těžké. Stejně jako většina jiných 8-bitových her. Cecco to v rozhovoru vysvětluje:

"Z velké části jsem si hru sám testoval, což znamenalo, že jsem v průběhu několika měsíců zcela ztratil představu, jak těžká ve skutečnosti je. Předpokládal, jsem že pokud byla dost snadná pro mne, zvládnou ji i ostatní. Mýlil jsem se! Omlouvám se všem hráčům, kteří si kvůli mým hrám trhali vlasy a obdivuji vytrvalost každého, kdo je dokázal dohrát!"

Aaah. To byly časy! Byli jsme bez povinností, měli spoustu času na trénink a dohrávali toho hodně. Ceccovy kousky ovšem i na 8-bitové poměry patřily mezi pořádně tuhé oříšky. Ostatně, jak napsal v dobové recenzi Your Sinclair: "Musíme vás varovat. Nikdy nehrajte tuhle hru v přítomnosti rodičů, protože - a to si buďte jisti - budete u Cybernoida nadávat tak, až vám upadne jazyk a Eddie Murphy zrudne. Varovali jsme vás!" Chcete-li, zkuste si Cybernoid 2 v do-ko-na-lém remaku od týmu Retrospec (tamtéž si můžete zahrát původní verzi v javovském emulátoru). Po dokončení úrovně už nemusíte začínat znovu, ale stejně je to peklo. Varoval jsem vás!

Reflex se po památné Kultuře kryplů (už je to šest let.. to nám to letí) opět věnoval počítačovým hrám, když napsal článek o Progamingu (vyšel v minulém čísle, což znamená, že si ho nyní můžete přečíst v online verzi Reflexu). Tentokrát nic kontroverzního, je určen spíše laikům. V aktuálním 33. čísle Reflexu (právě na stáncích) se pak komentátor Miloš Čermák (který píše vynikající komentáře k médiím do Lidových novin - viz jeho blog) ve svém pravidelném sloupku Notebook zamýšlí na téma škodlivých her. Na to že jde opět o zcela laický pohled, tradičně trefil hřebíček na hlavičku. Čtěte v tištěném Reflexu nebo od čtvrtka na internetu!

Mám v redakci nový počítač - konečně slušně nadupanou mašinu, která v plné parádě zvládne i nová FPSka. Haleluja! Celý jeden den jsem strávil instalací potřebného software a jeho následnou konfigurací a optimalizací - už jsem málem zapomněl, jak neuvěřitelně nudná, ale zároveň i zábavná (z hlediska perspektivy) je to práce. V několika volných dnech teď plánuji rozehrát pár nových stříleček, ale začal jsem něčím úplně jiným. Mod Eclipse pro Half-Life 2, znáte? Vybírám z mého popisu do rubriky Mody v novém SCORE: Tenhle singleplayerový mod pro HL2, vytvořený během čtvrt roku partou studentů na unverzitě v Dallasu, tak trochu připomíná Guild Wars. Jde o third-person akční adventuru s grafikou jako od Valve, kde bojujete pomocí telekineze (zvedni-hoď-zneškodni). Geniální! Takže, rozhodně zkuste!

Že jsem zatím docela nadšený z handheldu DS, je z mých zpráv asi docela zřejmé. Předvánoční line-up Nintenda není špatný a s výjimkou Touch Golfu (hrál jsem ho v Lipsku - postrádá rysy typické pro Nintendo hry a využití dotekového displeje je tu jaksi prvoplánovité - proč proboha neudělali něco ve stylu Mario Golfu s RPG prvky?) asi většinu her vyzkouším. Přesto mne daleko více šokuje nečekané propojení DS s PC branží. Po už zmíněném amatérském projektu ScummVM umožňujícím na DS hrát staré adventure od LucasArts (na světě už je první funkční verze!), po amatérských konverzích Heretic a Hexena (oboje už rovněž hratelné!) a po již dříve ohlášených projektech Europa Universalis II (nové interview), Age of Empires, Zoo Tycoon (nové interview) nebo Command and Conquer se teď spekuluje o zainteresování samotného Sida Meiera (což může znamenat např. Civilizaci nebo Alpha Centauri). Kdo by to byl před půl rokem čekal? A když jsme u Nintenda, víme už, že GameBoy Micro (tradičně sympatický oficiální web) bude na trh uveden 4. listopadu za 99 Euro, a to rovnou ve čtyřech verzích (viz fotky). Pravděpodobně si ho koupím, snad po roce konečně vyjde na GBA hra, která mne zajímá (Mario Tennis Advance v prosinci). A na závěr opět pár stručnějších postřehů:

• Bill Roper (ex-Blizzard) na své přednášce v Lipsku prorokoval vzestup PC her - vděčit za to budou možnosti internetové distribuce. Žádná novinka, ale z tak povolaných úst se to dobře poslouchá. Pochopil to už i Microsoft.
• Neuplyne týden, aby se mě někdo nezeptal na můj odhad, jak dlouho ještě přežije Nintendo vedle dvou nesrovnatelně silnějších konkurentů. Už mě nebaví přesvědčovat je, že se Nintendo těší pevnému zdraví. Přečtěte si, PROSÍM, tuto analýzu současné strategie Nintenda a zejména pak tento článek. POZORNĚ! Otevře vám oči.
• Tradičně inspirativní Kieron Gillen sepsal (ve skutečnosti jde o přepis jeho přednášky na jedné konferenci pro indie developery) čtivou obhajobu řemesla herních novinářů před nezávislými vývojáři, kteří mají pocit, že jdou herní časopisy ruku velkým vydavatelům. Podepisuji!
• Včera jsem psal o "exkluzivních" záběrech z Doomu, které jsem viděl v Lipsku. Ještě, že jsem to nechal v uvozovkách! Sice jsem tam musel odevzdat kameru a dokonce i mobil (abych snad nic nenahrál), ale dnes jsem objevil (týden starou!) reportáž z QuakeConu, kde je zmíněná scéna k dispozici ke stažení (jde nicméně o VELMI nekvalitní shaky-cam). A navrch i pár obrázků.

Posledních pár dní jsem strávil v Lipsku na Games Convention 2005. O dobré úrovni výstavy jsem slyšel pozitivní reference už vloni, přesto jsem teď byl při své první návštěvě velmi příjemně překvapen - nechyběl téměř žádný zásadní vydavatel a rozsah výstavy se snad ve všech parametrech vyrovnal E3. Většina titulů je sice ohlášena právě na E3 v Los Angeles a u řady z nich v Německu dojde jen na opakování stejných prezentací (naštěstí to rozhodně není pravidlem), našlo se ale dost výjimek (ať už nově ohlášených her nebo aktualizovaných prezentací), aby GC 2005 stála za návštěvu. Pro novináře je učiněným požehnáním první "kontraktační" den, kdy si mohou v relativním klidu a bez front prohlédnout všechny stánky i konkrétní tituly (proti přeplněnému E3 doslova ráj), pro veřejnost je zase dobrou zprávou fakt, že má po zbytek týdne na výstaviště přístup. Máte-li chuť, můžete do Lipska vyrazit ještě zítra - autem tam jste zhruba za tři hodinky, vstupné je 10 Euro a k vidění opravdu hodně. Několik highlights:

• V nevelkém sále jsem měl možnost shlédnout několikaminutovou "exkluzivní" ukázku z filmu Doom. Po traileru mne jen utvrdila v neblahém očekávání sotva průměrného filmu. Prezentovaná sekvence byla natočena ve first-person pohledu, snad ve snaze zachovat určitou věrnost s herní předlohou. Před pár měsíci o ní ve své reportáži z natáčení napsal Franta Fuka - tenkrát mi to připadalo jako úžasný nápad, ale v praxi to bohužel vůbec nefunguje a působí naprosto směšně.
• Tohle zřejmě nemá s GC nic společného, ale termínově to zapadlo - byla odhalena cena Xbox 360! Základní verze 299 Euro, úplná verze 399 Euro, tedy žádné velké překvapení (už jsme tu měli i dražší launche). Ještě zbývá poslední dílek tajenky - konkrétní termín premiéry. Na GC bylo samozřejmě mnoho her pro Xbox 360 ve hratelných verzích, tak jako na E3 mne ale zatím moc nezaujaly.
• Příliš nových her se neočekávalo, o to překvapivější je odhalení Broken Sword 4 (opět shoda okolností, tisková zpráva je vydaná v Kalifornii) a Caesar IV. Zahrál jsem si třeba Hitmana, Fable a Commandos, viděl jsem například Tomb Raidera, King Konga a UT 2007, o Molyneuxovi a dalších "celebritách" ani nemluvě. Skvělé je na tom to, že většinu z toho můžete vidět i vy. Ještě zítra!

Už prvního září se do českých obchodů dostane PlayStation Portable - zbývají tedy jen nějaké dva týdny a Sony stále ještě oficiálně neoznámila konkrétní informace o ceně a dalších podrobnostech. Pro zaneprázdnění bohužel nemohu sepsat dojmy z hraní launch-her (dostanu se k tomu příští týden, rozhodně ale před premiérou) a plánuji i nějaké stručné hodnocení hardware, dnes alespoň několik reálných faktů, které se ke mne dostaly, které jsem si zjistil a které jistě budou leckoho zajímat (pokud vím, řada z nich ještě nebyla nikde zveřejněna).

PSP: Tak tedy, PSP Value Pack (k přístroji i 32 MB Memory Stick a nějaké to příslušenství) bude stát 7890 korun. To je cena, která se v evropském měřítku dala očekávat a není příliš nevýhodná (přesný přepočet oficiální ceny 249 euro je podle aktuálního kurzu 7330 korun) - horší už je srovnání s Asií, odkud si můžete stejný produkt (a v Evropě plně funkční) koupit v přepočtu už za nějakých 6500 korun (například Lik-Sang s bezplatným doručením). Není vůbec divu, že se Sony v poslední době podobné nabídky snaží soudně zastavit, také vzhledem k nedostatku PSP (největší britská síť herních obchodů Game hlásila "vyprodání" všech přidělených PSP už před pár dny) by podobných nabídek využilo nezanedbatelné množství zákazníků. Zatím jsou ale stále aktuální a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte - i když uznávám, že rozdíl 1400 korun není malý, osobně doporučuji už kvůli záruce oficiální cestu.

HRY: Vzhledem ke zpoždění v evropské premiéře PlayStation Portable (připomínám, že v Japonsku byla PSP na trh uvedena už vloni v prosinci) měli vývojáři na dokončení her doslova luxusní množství času a pokud vím, SCEE má řadu her zcela hotové už několik měsíců. Zda se to odrazilo na kvalitě vám teď neřeknu - k tomu jsem se slíbil vyjádřit později. Zcela jistě to mělo pozitivní dopad na kvantitu. Jen samotná Sony vydává k 1. září osm vlastních titulů (Ridge Racer, Fired Up, Wipeout Pure, Everybody´s Golf, Formula 1, World Tour Soccer, MediEvil Ressurection a Ape Academy), další přidá EA (mj. Need For Speed: Underground Rivals a NBA Street) ostatní (Virtua Tennis, Metal Gear A!cid, Colin McRae Rally 2005, Midnight Club 3 DUB Edition aj.). Přiznám se, že kromě Sony mám u vydávaných titulů trochu zmatek - řada her má být vydána až 9. září (včetně Burnout Legends), některé hry se sem pravděpodobně vůbec nedostatnou atd. Podstatné je, že je bude během několika týdnů zhruba třicet a do konce roku desítky dalších přibudou. Ještě důležitější je ale cena - tituly Sony budou stát 1599 korun, tituly EA údajně 1499, tituly Codemasters prý dokonce 1299, u jiných vydavatelů je to ale horší a za hry Activision podle mých informací zaplatíme dokonce 1799 korun. Uvidíme, jak se ceny vyvinou po pár týdnech (například ve Velké Británii zuří mezi obchodníky cenová válka - jsem zvědavý jak se to projeví na našem milém webshopu GamePlay), takhle to není není tak zlé (jsou buď stejně nebo o pár set korun dražší než na DS) a původní fámy o ceně u některých titulů dokonce nad 2 tisíce korun se snad nepotvrdí.

FILMY: A nakonec ještě informace o zdánlivě nedůležitých PSP filmech. Přiznám se, že mne Sony velmi příjemně překvapila - čekal jsem pár lokalizovaných filmů a pak desítky dalších dovážených z EU bez české podpory. Bonton nicméně připravil na premiéru hned 10 různých filmů (7 Seconds, Hitch, Spiderman 2, Charlie´s Angels, Hellboy, Hollow Man, XXX, Once Upon a Time in Mexico, Punisher a SWAT) a do konce roku plánuje každý měsíc řadu dalších. Všechny budou mít české titulky, pravděpodobně budou bez jakýchkoliv dalších bonusů (snad s výjimkou trailerů) a stát budou 999 korun. Což není málo, když uvážíte, že v běžné DVD verzi jsou vesměs levnější, někdy i značně. A to je vše, co vím...

Ruku na srdce. Můžete o sobě říci, že jste pochopili příběh Half-Life 2 alespoň z 80%? Myslím si o sobě, že vládnu solidní angličtinou, ale některé části zápletky mi nemilosrdně utekly, mnohdy i z důvodu velkého zápalu pro hratelnost. Považoval jsem to za hloupé, nadával jsem si, že by mi tak dobrý příběh neměl uniknout a v duchu si sliboval, že se do hry brzy pustím znovu. Už nemusím - tedy, neznamená to, že to neudělám, ale prostě už nemusím. Jistý Chan Karunami totiž vytvořil (už koncem loňského roku, tohle opravdu není aktuální novinka) stránky The Half-Life Saga Story Guide, na kterých předkládá precizně připravenou, přehledně sepsanou a hezky nadesignovanou teorii, co se vlastně v Black Messa Facility stalo, jaké jsou motivy G-Mana, kdo je Combine, zkrátka co vězí za příběhem Gordona Freemana. Slůvko teorie je v kurzivě proto, že to vlastně není tak docela teorie - Chan spíše shromáždil fakta, zaměřil se na potvrzené a jasně známé informace a snaží se vlastním teoriím spíše vyhýbat (takže tam toho o G-Manovi vlastně ve skutečnosti moc není). Je to geniálně napsané a neskutečně čtivé. Jistě, do značné míry je to zásluha i nadaných scénáristů ve Valve, ale díky Chanovi teď mohu v klidu vstřebat tuhle geniální hru třeba v hlubokém křesle se šálkem kávy v ruce.

A ještě jedna dobrá zpráva - Průvodce příběhem byl přeložen do několika různých jazyků včetně českého, takže na adrese half-life.cleverweb.cz můžete najít českou verzi, jinak naprosto totožnou s originálem. Soudě podle poměrně hojně navštěvovaných diskuzních fór (kde najdete vzácně seriozní diskuzi vedenou rozumnými moderátory) jsem patrně poslední český hráč HL2, který se o stránkách dozvěděl, ale pokud tu snad je ještě někdo takový - víte na co teď kliknout...

Na Slashdotu se objevila zpráva o dokončeném projektu remixů oficiálních skladeb k Doomu (k downloadu jsou tu 2 kompletní CD). Prvotní nadšení rychle vyprchalo, zas tak úžasné mixy to nejsou. Dostal jsem se tudy ale na server OverClocked ReMix, který se touto tematikou zřejmě již nějaký čas zabývá - najdete tu totiž stovky remixů na desítky her všech platforem (retro se mi zdálo v přesile) počínaje Final Fantasy přes Double Dragon až po Monkey Island. Teprve se tím prokousávám (a je to pracné, chybí jakýkoliv ratingový systém), ale i když je většina naprosto děsivá (včetně některých nechtěně geniálních), najdete tu i skutečné lahůdky.

Aktuální vydání Týdne (32/2005) se krátce zamýšlí nad problematikou násilí ve hrách (v papírové verzi je článek rozsáhlejší) a poukazuje na to, co už jsem tu zdůrazňoval - nepřístupné filmy a počítačové hry v ČR nikdo nekontroluje. Jedna výmluvná citace za všechny: "Omezení neexistuje, ministerstva informatiky a kultury si dotaz Týdne na kontrolu této moderní zábavy přehazovala jako brambor: nikoli horký, spíše exotický. Přitom se u nás ročně prodá přes milion kopií počítačových her."

O Doom traileru už jsem tu psal - našel jsem ale větší (30 MB) verzi, která vypadá přeci jen trochu lépe (mimochodem, skvělý zdroj pro trailery). Přesto místy až podezřele amatérsky. Jinak doporučuji kouzelný trailer na Brothers Grimm (člověk by ho tam málem nepoznal...) a celkem nadějný Lord of War s Nicolasem Cagem. A na co do kina? Nějak mě nic nezaujalo - recenze na F4 jsou slabé, ale pár doporučení jsem už přesto dostal. Tak jak?

Nedávno jsem kdesi četl, že si podle nějaké odborné studie děti raději hrají spolu než proti sobě - tedy přesněji, že mají raději kooperační než kompetitivní hru. Bylo na čase aby podobný poznatek někdo aplikoval do her. Serious Sam II prý nabídne kooperační režim až pro 16 hráčů zároveň. Nebudeme-li teď brát v potaz týmové hry typu CounterStrike, kde vlastně spolupracujete s dalšími hráči proti jinému týmu, jde myslím o zajímavý precedens. Alespoň tedy nepamatuji žádnu FPS, ve které by mohlo bok po boku hrát 16 hráčů. Osobně se mi ta myšlenka hodně líbí, nespočetněkrát jsem si u co-op režimu užil pořádný kopec zábavy.

V tiskové zprávě o výsledcích internetové skupiny CNet (kam patří i GameSpot) je zajímavá zmínka, nad kterou se jistě protáčejí panenky všem provozovatelům herních serverů (nejen) v České republice - během prvních čtyř hodin, kdy bylo k dispozici demo Battlefield 2 GameSpot uskutečnil 300 tisíc přenosů, za první den to pak byly přes 2 miliony downloadů! V průběhu jediného dne konání E3 pak GameSpot "streamoval" 6 milionů videí. Snad by v této souvislosti někoho mohl zajímat rozhovor s editorem serveru Gregem Kasavinem na Idle Thumbs. A dále už jen stručně:

• Blog Old Grandma Hardcore o zkušenostech s babičkou, která má hry opravdu hodně ráda. Unikátní kronika, autor píše už několik měsíců.
• Příběh chlapíka s docela pěknou kerkou. Herní kerkou. Jaké tetování s herní tematikou byste si na nohu nechali dát vy? A - ehm - kam by to bylo?
• PSP u nás má stát 7890 korun, hry už od 1499 (EA) nebo 1599 (Sony), ale bohužel prý i nad 2000 korun. A to je moc! Více o PSP již brzy.
• Několik zajímavých flashovek: Stackopolis, BMX Backflips 2, Comboling, Flea World a Guess-the-Google. Zajímavá je i kolekce Games for Brain!
• Je to sice obyčejný fan-art (povedený!), ale při pohledu na něj mne napadlo jak rád bych si zahrál hru s Mariem, která by vypadala takhle. Představte si to...

Vivat. Hry se dostaly na obálku nejnovějšího vydání prestižního ekonomického magazínu The Economist - rozsáhlý článek je o v současné době hodně aktuální otázce násilí v počítačových hrách. Zařekl jsem se sice, že už se na svém blogu nebudu této trapné problematice věnovat (všechny ty komentáře si jsou podobné jako vejce vejci a je to jako hrách na stěnu házet), ale tohle je skutečně zajímavý článek, který se situací zaobírá hodně zeširoka a poukazuje na velmi zajímavá fakta. Jsem velmi příjemně překvapen, že je v článku obhajován stejný názor, který má herní veřejnost. To není v neherních médiích vůbec běžné a jen to svědčí o profesionalitě The Economist. Teď to sice může vypadat, že jsem sebestředně přesvědčen o jedné jediné pravdě (té "naší", samozřejmě), jenže ono je to těžké - když 85-letá babička čtrnáctiletého mladíka žaluje výrobce/vydavatele za to, že z něj udělala násilníka a sexuálního maniaka jejich hra určená výhradně pro sedmnáctileté a starší hráče (přičemž mu jí sama mu koupila!!), nic jiného si ani myslet nemohu. To je jednoduchá matematika a je celkem jasné, že jí ekonomičtí redaktoři ve zmíněném časopisu ovládají.

Economist jednoduchým argumentem dokázal, že spojitost mezi hraním her a stoupající kriminalitou jednoduše neexistuje a přidává řadu zajímavých údajů počínaje věkem průměrného hráče (jen třetina amerických hráčů má pod 18 let) přes odborné studie, které dosud nepotvrdily negativní vliv her na agresivitu hráčů až po analogii herní branže s filmem a hudbou. Prima. A teď už definitivně pryč od toho ohavného tématu!

Když už se tu samozvaně pasuji na odborníka přes adventury (což rozhodně nejsem - koneckonců jsem jich v životě dohrál zcela bez návodu maximálně pět), měl bych se zmínit o nové hře tohoto žánru pro Nintendo DS. Another Code je totiž prakticky čistokrevná adventure, která používá totožné principy jako počítačové adventury (komunikace s postavami, hledání/sbírání/používání předmětů, logické hádanky ap.). Na Doupěti (9/10) a Bonuswebu (80%) jsou hodně nadšení, já bych byl o poznání opatrnější - na Another Code jsem se hodně těšil, hovořilo se totiž v její souvislosti o revoluční hratelnosti. Možná to mysleli tak, že je revoluční koncept nefalšované adventury na handheldu. To asi je, nicméně jinak je to opravdu standardní adventure s nepříjemnými zákysy, místy zdlouhavými rozhovory, průměrnou hudbou nebo trochu rozvleklým příběhem. Ale na druhou stranu také fantastickým interface (ovládání téhle hry je skutečně jedna báseň) a zejména ke konci přeci jen hodně zajímavou zápletkou.

Autoři (neznámý japonský tým Cing) dobře využili předností DS a některé hádanky mi svou genialitou připomněly Eternal Darkness, nebo slavný souboj s Psycho Mantisem v MGS (ale to už jsem prozradil až až). Snad je to slibný začátek doufejme nikoliv vzácného žánru na DS. Proti LucasArts je to slabý odvárek a až se na DS pořádně rozjede ScummVM (psal jsem před týdnem), nikdo si už na Another Code nevzpomene. Ale pokud jste fanoušci žánru a tenhle handheld máte, dejte tomu šanci. Koneckonců, Another Code jsem dohrál do konce a to už se mi hezkých pár týdnů s žádnou hrou nestalo.

Na téma DS ještě jednu aktuální zprávu, s Another Code nijak nesouvisející: Amatérský tým Drunken Coders vydal první hratelnou verzi Heretic pro DS, která dokonce využívá i dualscreen obrazovku pro mapu a další důležité údaje (ovládání zatím probíhá jen tlačítky, podpora touchscreenu je v plánu až pro další verze) - screenshoty i download na homepage!

Vedle Sonica (viz článek o jeho 14. narozeninách) slaví letos narozeniny i další velký symbol videoher, Pac-Man. Je to ale oslava jubilejní a troufám si také říci, že oslavencův význam důležitost Sonica hravě překonává. Tvrdím to přesto, že jsem si v době vydání první hry jako tříletý špunt hrál přinejlepším na písku a poprvé se s ním seznámil až o řadu let později - hodně se mi líbilo zejména první automatové pokračování Ms. Pac-Man a solidní byl i Pac-Man World (to už byla ryzí plošinovka - první díl na PSone, druhý na PS2, třetí je v plánu letos včetně PSP). Databáze MobyGames, kde ale nejsou coin-opové verze, registruje přesně 50 různých portů her Pac-Man. Za připomenutí stojí ale třeba i stařičký CD Man (obrázky), kterého si asi bude pamatovat řada PCčkářů daleko lépe - koloval tu tehdy v solidním počtu "kopií" a těch klonů byl samozřejmě nepočítaně.

Dnes už asi těžko doceníme jeho význam (hry jsou koneckonců daleko více součástí mainstreamové kultury), ale ve své době Pac-Man zaznamenal úspěch skutečně šokující. Během jediného roku do něj prý byly v Severní Americe vhozeny neuvěřitelné čtyři miliony čtvrťáků, celkově bylo vyrobeno téměř 300 tisíc automatů, brzy se do prodeje dostalo množství merchandise předmětů (tehdy rozhodně nic běžného) a skladba Pac-Man Fever (více o ní) se tehdy dostala až na 9. místo americké singlové hitparády. A pokračovat bychom v podobném duchu mohli donekonečna - více viz trivia na Wikipedii (líbí se mi zejména to rozdílné citoslovce žraní kuliček - zatímco v Americe se vžilo docela věrné "waka waka", například v Itálii slyší nesmyslné "gabo gabo"). Walter Day, zástupce agentury herních rekordů Twin Galaxies tvrdí: "Pac Man změnil profil průměrného hráče. Najednou začali staří a mladí, muži a ženy, doktoři, zubaři, právníci a ženy v domácnosti hraní her považovat za normální. Pac Man jim otevřel dveře a přestože byl ve své době technologicky pokročilý, byl pro ně stejně jednoduchý, jako třeba hraní karet." Když jsme u Twin Galaxies, určitě v téhle souvislosti vyplatí zmínit světový rekord v hraní Pac-Mana, který v roce 1999 ustanovil 39-letý Billy Mitchel. Už jsem o něm kdysi psal, ale v kostce znovu. Mitchel dokázal za šest hodin dohrát všech 256 obrazovek hry (poté se hra hroutí) a v každé z nich (!!) získat kromě všech teček také všechny bonusové ovoce a s každý ze čtyř power-upů "sníst" všechny čtyři duchy. Celkový počet bodů 3.333.360 už tak nemůže být překonán! Ptáte se jak je něco takového vůbec možné? Díky tzv. patternům.

Snad ještě zajímavější je historie vývoje hry, o které se na celé tiskové stránce rozepsali v britských Timesech (další důkaz dosahu slávy Pac-Mana). Ačkoliv je oddaná a nezištná práce pro zaměstnavatele  v japonské kultuře hluboce zakořeněná (pokud vím, ani Shigeru Miyamoto není žádný milionář, i když se jistě nemá zle), tohle je přeci jen trochu silná káva - "vynálezcem" Pac-Mana je dnes padesátiletý Toru Iwatani, který se dle svých slov inspiroval pizzou s chybějícím dílkem. Jeho snahou bylo vytvořit hru atraktivní pro ženy i širokou veřejnost a to se mu beze zbytku podařilo. Od Namca (které na sérii postupem let vydělalo přes 100 milionů dolarů) se ovšem nedočkal žádného bonusu - byl pouze povýšen a stal se hlavním producentem coin-opové divize, kde dohlížel na klasiky jako Ridge Racer, Time Crisis nebo Point Blank. V jeho slovech není cítit ani špatka zášťi. Říká, že to u nich takhle zkrátka chodí. Ti Japonci...

Každopádně - happy birthday! Rád bych na Pac-Manovu počest někdy koncem srpna v Praze uskutečnil projekt "Pac-Man v ulicích", inspirovaný dobře známým New Yorským Pac Manhattanem. Zatím jen předběžně - měl by někdo zájem se takové akce aktivně zúčastnit?

Na oficiálním webu Cannes Lions jsou (už déle než měsíc, ale dříve jsem se k tomu nedostal) k prohlédnutí a stažení všechny oceněné reklamy tohoto ročníku. O co vůbec jde, se dozvíte v tomhle starším příspěvku z minulého roku, v kostce jde o prestižní festival nejlepších reklam. Pokud vás reklama zajímá, doporučuji neváhat a co nejdříve videa prohlédnout a případně postahovat (dalo mi to hodně práce a celkem je to skoro na celé jedno CD), po nějakém čase jsou totiž z webu odstraněny. Tentokrát je to prakticky zcela off-topic, po loňském absolutním vítězství reklamy na PlayStation se letos hry objevují mezi oceněnými jen sporadicky, i když PlayStation tu samozřejmě opět několikrát je. Když jsme u toho, ocenění letos získaly i české reklamky, byť nikoliv za TV spot (nebereme-li v potaz např. reklamu na Stellu, kterou režíroval úspěšný Ivan Zachariáš). Osobně jsem tam letos nenašel zdaleka tolik zajímavých spotů jako vloni, něco málo tu ale samozřejmě najdete - třeba první, druhý, třetí, čtvrtý nebo pátý, výtečný je tento (1, 2, 3) seriál tří reklam. A samozřejmě vítězný spot Hondy je rovněž fantastický (na její motivy byla vytvořena i zajímavá flashovka).

Vedle televizních spotů (kategorie Film) nepřehlédněte ani ostatní oceňované kategorie - obzvláště v sekci Cyber Lions věnované internetové reklamě najdete množství flashových projektů včetně jednoduchých reklamních her. A ohromně nápadité jsou obvykle také outdoorové kampaně, které se musejí snažit zaujmout chodce na ulicích. Kéž by měl i český reklamní byznys (nebo jeho klienti?) alespoň zlomek takové invence!

O zdravotně handicapovaných hráčích jsem se tu rozepsal prakticky přesně před rokem - věnoval jsem se ale tehdy pouze problematice leváků a sliboval jsem, že se k tématu později vrátím a zmíním se o hrách pro nevidomé. Což jsem dosud nesplnil a ta správná příležitost se objevila až nyní. Budete se divit, ale her pro zrakově postižené a zcela slepé hráče není vůbec málo, i když to samozřejmě nejsou hry takové, jaké známe my. Věnuje se jim několik specializovaných serverů (AudioGames, AGDev, Whitestick nebo německá BlindSpiele) a nebude vůbec těžké uhodnout na jakém principu jsou takové tituly postavené - místo vizuálních vjemů pracují se zvukem. Zní to jako docela slabá nahrážka, ale existují i velmi zajímavé projekty typu Accessible Quake (v současné době je ve vývoji nadstavba Audio Quake), který přidává do známé střílečky speciální zvuky, jež umožňují hrát hru právě nevidomým. Zajímavé jsou také hry firmy Alchemy Game Studios, která se na tento segment specializuje a hry dokonce prodává. Shodou okolností právě v těchto dnech probíhá v Brně akce pro nevidomou mládež, na které vedou autoři AQ několik workshopů na téma počítačových her (další informace o akci zde). Zajímá-li vás tato problematika, máte jedinečnou příležitost se o ní dozvědět více.

Je tu ale ještě jeden zajímavý aspekt - slepí hráči jsou neuvěřitelně trpěliví a řada z nich je schopna úspěšně hrát běžné hry pouze podle zvuku. Časopis EGM před nějakým časem zveřejnil (bohužel pouze v tištěném magazínu, takže nemohu odkázat) zajímavou zmínku o dvacetiletém Ryanovi Conroyovi, který přišel o zrak ve dvou letech. Mladší bratr ho později naučil hrát Mortal Kombat a Ryan jej brzy začal porážet. A pak i všechny jeho kamarády. Z Conroye se stal náruživý hráč a v průběhu let dohrál přes padesát (!!) her na SNES a PlayStation, zejména mlátiček, ale třeba i sportovních titulů. Jaké je jeho tajemství? "Prostě si zapamatuji všechny zvuky. Jakmile něco slyším, vím co se děje na obrazovce - vím, kdy je soupeř ve vzduchu a kdy se ke mě blíží." Samozřejmě mu dohrání hry trvá nesrovnatelně déle, ovládání se učí dlouhé dny, ale nakonec hru pokoří. Associated Press před pár dny zveřejnil podobný příběh o dalším nevidomém hráči, který poráží hráče v Soul Caliburu 2. Zkuste někdy při hraní zavřít na pár desítek vteřin oči a představit si, že jste slepí. Rychlý game over. A pak si zkuste zahrát nějakou z výše uvedených speciálních her (například Troopanum). Respekt!

Poprvé mne tahle zaručená cesta ke zbohatnutí napadla už před více než pěti lety. Vytvořit úplnou herní databází po vzoru filmové IMDb - něco podobného přece herní branži citelně chybí! Já naivka. Postupem času jsem pochopil, že je to úkol vpravdě nadlidský a možná také proto žádná úplná herní databáze dosud neexistuje. Zmíněná IMDb vznikla už začátkem 90. let díky usenetové komunitě filmových fanoušků, kteří dali postupem let dohromady skutečně jedinečnou databází prakticky všech existujících filmů (jen si zkuste zadat jakýkoliv český film - informací tam o něm pravděpodobně moc nebude, ale najdete ho). V současné době vlastní IMDb Amazon, který díky ní zcela jistě výrazně zvýšil prodej svých DVD a mj. založil i placenou sekci IMDb určenou pro profíky z branže.

Možná to je trochu troufalý odhad, ale vůbec bych se nedivil, kdyby bylo her i přes jejich výrazně kratší existenci více než filmů - vezměte si jen vánoční sezónu, kdy během jediného měsíce nebo pouhého týdne vychází desítky her (nemluvě teď o obskurních nebo provinčních titulech). Ale to není jistě ta největší překážka, koneckonců hudební branže je podobně spletitá, a také má svou poměrně komplexní a užitečnou databázi Allmusic. Svět her je ale vzhledem k nespočtu různých formátů značně spletitý, řada informací (v čele s prodejností) je pak vydavateli střežená jako největší tajemství a pokud nezaplatíte třeba ELSPA solidní balík peněz, dostanete se jen k útržkovitým údajům.

Nicméně pokusy tu samozřejmě jsou - a je jich dost, jsou zajímavé a pozoruhodné. Tak předně jsou na celou řadu platforem (zejména těch starších, zřejmě z důvodu větší přehlednosti) k dispozici poměrně ucelené databáze - Killer List of Videogames neboli KLOV obsahuje přes čtyři tisícovky her z automatů (solidní konkurencí mu je CAESAR, zaměřený na emulaci), skvělý je GameBase 64 (přes 17 tisíc her pro C64) a celá řada slušných "katalogů" existuje pro Amigu - GAGE, Amiga Games Database nebo třeba můj oblíbený EAGER. Výjimečné nejsou ani žánrové katalogy - dokonalý je v tomto směru například německý Adventure Archiv (má i anglickou verzi, nebojte). Některé velkolepé pokusy o indexaci všech her jsou trochu úsměvné (All Game Guide), v jiných ale opravdu najdete co hledáte - solidní je (zejména na konzolové hry, bohužel ale bez detailních informací) Video Game Museum, dále Great Game Database, Video Game Rebirth, Universal Videogame List (tady najdete přes 44 tisíc her) a Retropia, (nejen) na PC hry se zase docela dobře hodí Moby Games, kde je sice obrovské množství informací, ale s řadou nepřesností. Do her fušuje i již zmíněná IMDb, které kromě filmů v posledních letech běžně indexuje i hry a je solidním zdrojem zejména herců, kteří se podílejí na dabingu (příklad). V určitém smyslu lze jako katalogy použít i databáze recenzí typu Game Rankings a v jiném ohledu se hodí i GameFaqs (kromě návodů a cheatů tu mj. najdete docela přesná data vydání). Za zmínku stojí rovněž nejrůznější úzce specifikované databáze typu seznamu flyerů pro automatové hry (TAFA) nebo databáze čísel herních časopisů (těch je opravdu hodně, za všechny třeba Crash Online Edition nebo Your Sinclair Rock´n´Roll Years), v mnoha případech se mi perfektně osvědčila i všeobecná Wikipedia (zkuste třeba zadat hesla Lemmings nebo Diablo - informací jsou tu skutečně tuny).

Uf! Jak vidíte, není toho málo (jistě jsem na řadu dalších zapomněl - očekávám, že se o ně podělíte v komentářích) a nakonec na internetu většinu požadovaných informací najdete. Jen škoda, že neexistuje jedna jediná skutečně ucelená kvalitně provázaná databáze, kde bychom si mohli všechno najít pod jednou střechou. Ostatně, v IMDb lze neúnavně brouzdat celé hodiny...

A nejen on, navrch i všechny další adventury LucasArts a dalších firem, které podporuje vynikající Scumm VM. Tady je několik prvních obrázků z verze pro Nintendo DS, tady zase pro PSP. Obojí by už mělo být v jakž takž funkčních verzích, nicméně nějaké problémy je asi nutné očekávat a u DS počítejte s komplikacemi se zprovozněním. Je to však geniální myšlenka - zejména Nintendo DS se díky dotekovému displeji pro adventury skvěle hodí, na PSP zase hry na fantastickém displeji skvěle vypadají. Nejde pochopitelně o jediné "homebrew" projekty pro oba handheldy, ve vývoji je vedle primitivních her nebo portů těch, u kterých byl uvolněn zdrojový kód (Tetris pro PSP nebo Heretic pro DS) zejména množství emulátorů. Leckdy jde o porty známých emulátorů, u nichž by snad nemusel převod být tak komplikovaný, pracuje se ale třeba i na PSone emulaci. Více o amatérských úpravách PSP najdete na PSP Emulation News, velmi podrobně se scéně věnuje i tato česká stránka. DSku se zase věnují na DS Emulation News. Zkrátka, další skvělé důvody proč o těchto dvou nových handheldech zapřemýšlet.

Tyto dva porty zdaleka nejsou jedinými verzemi ScummVM - program je už dávno ve velmi stabilní verzi k dispozici pro Pocket PC a Smartphone (tuším, že v Symbianu je problém s ukládáním pozice, ale jinak to prý funguje nečekaně dobře). Další informace a aktuality včetně PS2 portu a podpory nových her (v plánu je zejména zprovoznění dětských adventur Rona Gilberta vytvořených v Humongous) najdete pochopitelně na oficiálních stránkách - www.scummvm.org.