Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Mám sice dnes za sebou přes 900 kilometrů za volantem, ale po týdenní absenci u internetu je touha po informacích větší než únava po cestě. O moc jsem naštěstí nepřišel - kupříkladu Doom trailer je pro mne trochu zklamáním (zajímavěji vypadá V for Vendetta - kromě holohlavé Natalie Portmanové i tím, že jde o první po-matrixovský projekt Wachovských). K dovolené se (snad) vrátím později, takže si pojďme vzhledem k přelomu měsíce říci něco o nových zajímavých hrách - minulý měsíc to mohlo vypadat, že jsem zapomněl, ale skutečnost byla poněkud smutnější. Žádná špičková hra v červenci prostě nevyšla. Ani v srpnu to není jiné, takže to tentokrát skončilo dříve než začalo (v září to snad konečně bude jiné - když nic jiného, hned prvního se konečně i v Evropě objeví PSP). Alespoň máme čas dohrát nedohrané. A pokud jsou snad vaše resty opravdu velké, možná vás potěším. V aktuální slevové nabídce GamePlay najdete Half-Life 2 za 15 liber, takže pokud ho ještě nemáte (nebo si ho chcete "zlegalizovat"), jistě nastala ta pravá chvíle!

Hlásím se vám ze Švýcarska, kde trávím svou letošní dovolenou. Momentálně v Luzernu, ještě před několika hodinami v Alpách včetně vrcholu Jungfraujoch ve výšce 3454 metrů. Původně jsem se na to chtěl vykašlat, cena 3000 korun za lístek mi přišla hodně přemrštěná (koneckonců se divili i Japonci) ? za to si u nás přeci jen mohu koupit pojízdné auto. Nakonec jsem však neodolal a nelituji (provizorní fotky - jedna, druhá a, ehm, třetí). Neskutečný zážitek a cena odpovídá velkoleposti díla - doporučuji k prostudování oficiální server nebo zkušenost jiného českého turisty, který měl více času na napsání dojmů. Ještě předtím jsem byl v Rakousku (konkrétně jezero Königssee a Hitlerovo Orlí hnízdo), dále se chystám do Francie či Beneluxu a pak přes Německo zpátky. Rád bych navštívíl nějaký velký zábavní park (vysoké horské dráhy atp.), ale bohužel to dosud nebyl můj šálek kávy (slabé srdce...), takže si rád nechám poradit. Víte o nějakém?

Už to tak vypadá, že je Ron Gilber mezi českými herními bloggery zdaleka nejoblíbenějším vývojářem. Na rovinu je třeba říci, že už hezkých pár let nic neudělal (tedy kromě přispívání do svého skvělého blogu), jenže on už ani nemusí - má na kontě Monkey Island a Maniac Mansion, takže má dávno "splněno". Ale k věci. V minulém čísle britského Edge byl skvělý Making Of o Maniac Mansion (byl přetištěn v online verzi), v tom aktuálním se pak objevilo rovnou interview. Netuším, zda i to bude později vybráno k publikaci na webu Edge Online, ale nehodlám na to čekat. Je to jeden z nejzajímavějších rozhovorů, který jsem v poslední době četl, takže jsem pro vás vybral krátký úryvek k zamyšlení. Gilbert si nebere servítky se současným stavem herní branže, zamýšlí se nad její budoucností a hovoří i o nezávislém vývoji (včetně svého vlastního projektu), zdaleka nejzajímavější jsou ale pasáže týkající se příběhu:

"Nemyslím, že má mnoho dnešních her příběh - mají jen odůvodnění jednotlivých misí, kterému lidé říkají vyprávění příběhu, ale nemyslím, že to příběh je. Říkají, že jde o filmové ztvárnění, ale ve filmu není jen jeden příběh, je tam mnoho příběhů spousty různých postav, jejich potřeb a tužeb. To je to, co dává příběhu hloubku a kde to přestává být pouhá karikatura. Je to také jeden z důvodů proč má něco jako Monkey Island (který bude během několika málo měsíců 15 let starý) stále tolik fanoušků posedlých světem hry. Nebylo to pět příběhových puzzle promíchaných s bojovými úrovněmi. Byl to svět s vlastním příběhem."

"Nemyslím, že by příběhy měly být interaktivní, měli bychom se na nich jen podílet. Celá tahle představa, že můžete vstoupit do příběhu a udělat s ním cokoliv chcete, nebo že může mít deset různých zakončení, je podle mě nesmyslná. Opravdu dobrý "interaktivní příběh" je jako jízda peřejemi - začínáte tady, končíte támhle, ale je jen na vás jak jimi projedete. To je právě ta spoluúčast. Účastníte se mého příběhu, ale nemůžete ho změnit, protože je to můj příběh. Já vám ho vyprávím."

"Spíše než jeden dobrý příběh s devíti hloupými zakončeními bych rád měl jedno opravdu opravdu dobré zakončení. A zapomeňte na ty ostatní, protože ty už nejsou zdaleka tak uspokojivé."

K poslednímu citátu můžeme škodolibě připomenout podivné a dodnes nepochopené a kritizované zakončení druhého dílu Monkey Island (Ron Gilbert nicméně ve starších rozhovorech prohlásil, že jej měl v plánu vysvětlit ve třetím dílu, který už ale nevyvíjel), jinak ale nemohu souhlasit více. S řadou z vás se tady asi dostanu do sporu, ale opravdu si také myslím, že by měl být příběh hry více či méně (v závislosti na žánru) lineární a že absolutní svoboda nemá v počítačových hrách místo. Ostatně, v nejrůznějších preview GTA jsme si mnohokrát přečetli, že ve hře můžete hodiny strávit lelkováním po ulicích, ale nakonec jsme všichni stejně hráli mise, abychom postoupili v příběhu. A když jsme u GTA, nikdy jsem žádné i přes velkou snahu nedohrál - nejdéle v polovině jsem se začal nepřekonatelně nudit. Příliš svobody! Jistě, úspěch série (a svým způsobem vlastně i Gilbertovy obchodní neúspěchy) naznačuje, že tady možná stojím na trochu tenkém ledě, ale skutečně s ním souhlasím. Člověk mu skoro chce poslat ty peníze na auto...

Na fórech GameSpotu se v pondělí objevila zajímavá zpráva. Jistý mladík tu tvrdil, že má doma Xbox 360. Což o to, v jistém věku podobné vychloubání není vůbec výjimečné, tentokrát ovšem bylo tvrzení podpořeno relativně věrohodnými obrázky! Xbox 360 prý má od svého nevlastního otce, který pracuje v Microsoftu a testuje ho. Má to někdo štěstí! My tak zřejmě vidíme vůbec první obrázky samostatně fungujícího nástupce Xboxu (jak známo, na E3 hry místo Xboxu 360 běžely na páru Apple Powermac G5; a devkity jsou černé), i když bez detailního pohledu na televizi (takže není vidět zapojení) a bez nových her. Diskuze pod uvedeným článkem je v každém případě hodně bouřlivá a vyvolává spoustu otazníků (včetně: "A kdo ho sakra fotil?").

Jenže člověk se teď musí mít na pozoru - je tu totiž virální marketing, což je zvláštní forma skryté reklamy (psal jsem o něm velmi dávno na Tiscali v jednom vydání Za oponou), která se v poslední době v herní branži těší nebývalé popularitě (viz také žebříček viralchart.com, ale zde přístupná videa nejsou tou nejběžnější formou virální reklamy). Není tedy vůbec vyloučené, že i tenhle obyčejný post na fóra GameSpotu (který je v tento okamžik už dávno smazán - ostatně, splnil svůj účel) je pouhým reklamním tahem Microsoftu. Nebylo by to poprvé a autor se koneckonců vyznal z dosavadní podpory PlayStation a byl z nových funkcí Xboxu 360 unešen. V zájmu zmíněného chlapce doufám, že to skutečně je reklama - v opačném případě už je zřejmě dávno "mrtev". NDA je mrcha.

Jen s velkými obtížemi jste mohli v posledních dnech uniknout zprávě o skandálu Rockstaru, který dle jistého amerického politika zanechal v San Andreas skrytý kód sexuálních miniher, jež byl zpřístupněn modifikací s názvem Hot Coffee. Nyní hru analyzuje ESRB (americká organizace pro hodnocení zábavního software) a snaží se zjistit, zda se zmíněný obsah skutečně v San Andreas skrývá - psali o tom například na Tiscali, do případu se samozřejmě s chutí obuly hromadné sdělovací prostředky a ozvala se mj. i Hillary Clintonová.

Popravdě řečeno, připadalo mi to jako další uměle nafouknutá bublina připomínající starou směšnou kauzu "nahé Lary Croft" (podle fámy existuje cheat pro svléknutí Lary, nikdy však nebyl odhalen). Zřejmě jsem se mýlil. Rockstar se totiž po strohém "nemáme s tím nic společného" trochu rozpovídal a zveřejnil špetku obsáhlejší vyjádření (překládám úryvek): "Hot Coffee je modifikace vytvořená skupinou hackerů, kteří upravili scény v oficiální verzi hry. Porušilli pravidla užívání programu a vytvořili modifikaci upravením zdrojového kódu. Vzhledem k tomu, že scény z Hot Coffee nemohou být spuštěny bez záměrné a významné úpravy zdrojového kódu hry, pracujeme na zvýšení jeho ochrany, abychom tak předešli tomu, že je hra upravena modifikací Hot Coffee." Toto vyjádření zajímavě komentovali na Idle Thumbs (mimochodem výtečná ironicko-pesimisticky laděná stránka od tvůrců Adventure Gamers) - dvojsmyslný výraz "upravili scény" může znamenat i pouhé zpřístupnění funkcí, které ve hře jsou, jen ne přístupné. Podobně i "upravili zdrojový kód" nutně neznamená, že přidali nové věci.

Rockstar tedy opravdu nemá nic společného se zmíněnou modifikací, ale scény podle všeho skryty ve hře opravdu byly - dokazují to i kódy pro zařízení Action Replay (to sice neumožňuje přidávat do hry nové věci, ale umí změnit paměť), které vyvolávají prakticky stejný účinek jako Hot Coffee i v PS2 verzi. Ani náhodou to neznamená, že je San Andreas pornografická hra, jak tvrdí někteří politici. Ale faktem je, že tu jde o dobré jméno Rockstaru a hlavně ESRB. Na Kotaku teď běží anketa, ve které čtenáři volí důvod jak se dostala inkriminovaná minihra na disk. Celá pětina věří, že jde o chytrý marketingový tah Rockstaru.

Nemívám se spoilery (předčasné prozrazení části příběhu) velký problém, hlavně díky své děravé paměti, která během pár měsíců spolehlivě zapomene cokoliv důležitého. Pravda je ale taková, že se občas cítím jako lidé ve frontě na Empire Strikes Back, před kterými Homer při odchodu z kina v jedné epizodě Simpsonových škodolibě prohodí: "Marge, kdo by si pomyslel, že je Darth Vader otcem Luka Skywalkera!" (mimochodem, ČT prý po prázdninách začne vysílat čtyřikrát týdně Simpsonovi od začátku - nejvyšší čas pořídit si TiVo). Tak třeba dnešní MFDnes mi prozradila [spoiler alert], kdo zemřel v novém dílu Harry Pottera. A nikoliv v textu recenze, nýbrž rovnou v titulku. A pro jistotu rovnou dvakrát [spoiler alert]! Díky. Obávám se, že tohle ani já zapomenout nedokážu.

Spoilery jsou tradičně problémem především nejočekávanějších filmů, her či knih a nebezpečné jsou logicky hlavně u nejrůznějších sérií, kde je vývoj příběhu očekáván s velkým napětím. Jako herní novinář jsem občas chtě nechtě konfrontován s příběhy ještě nedokončených her a snažím se vyhnout jejich prozrazení čtenářům. Na druhou stranu je pravdou, že napsat kvalitní a zároveň zcela spoiler-free recenzi třeba na Half-Life 2 je nadlidský úkol, takže je třeba najít rozumný kompromis. Nemyslím si, že by v českých herních médiích (papír i web) byl přehnaný počet unfair spoilerů, ale faktem je, že ještě zdaleka nejsme na úrovni amerických a anglických časopisů, které důsledně každý spoiler označují a mnohdy je uvádějí jen v označených rámečcích (často ještě zobrazeny zrcadlově). Ne ke každému je bohužel paměť tak milosrdná jako ke mně. Co vy, vadí vám spoilery? A co ještě za spoiler nepovažujete a co už ano?

Také někdy trháte noviny? Nemyslím ze vzteku, ale protože jste si přečetli zajímavý článek a nechcete o něj přijít. Stalo se mi to dnes při večeři v KFC - vykuchal jsem Hospodářské noviny (psst!), kde jsem narazil na článek Kamila Fily, publicisty a studenta filmových věd. Filu jsem pro sebe "objevil" v roce 2003, kdy jsem náhodou narazil na jeho skvělý článek (vlastně celý seriál článků), ve kterém mi s úchvatnou přesvědčivostí objasnil trilogii Matrix tak, jak jí zamýšleli Wachowští (pochopitelně nejde o nic víc než o teorii, ale teorii skutečně zajímavou). Celkem mne zaujala i jeho nedávná "analýza" Jana Rejžka. Dnes publikoval článek s názvem Zdejší filmaři: rozbředlí a ubití, pod který bych se klidně podepsal. Ne proto, že má stejný názor jako já (viz tento můj dřívější příspěvek), ale proto, že mnohem lépe než já argumentoval a vůbec popsal ten naprosto šílený stav české kinematografie. Klikněte a přečtěte si to. Dozvíte se mj., že:

Jediný vzkaz, který pro zdejší filmaře mladá kritika (vytrénovaná internetem a/nebo vysokou školou) má, je: čtěte zahraniční literaturu a koukejte se na to, co se natáčí v celé Asii, Mexiku, Francii, Maďarsku, jinak se z toho srabu nevyhrabete.

Jenomže zdejší filmaři neposlouchají, protože jsou ubití televizní praxí a/nebo ovlivnění studiem na FAMU. V té momentálně panují dva navzájem nesmiřitelné kulty, jejichž boj filmaře natolik vyčerpává, že už nevěnují pozornost ničemu dalšímu. Trend hezkého, hladivého filmu plného člověčiny a trend dokumentaristů-esejistů, kteří "myslí filmem" a každoročně slaví svůj svátek na festivalu v Jihlavě. Vše ostatní, co vypadává z nastíněné dvojí ideologie FAMU, se už neskládá v žádný silnější trend. Jsou tu jen jednotlivci, solitéři. Mondénní režiséři jako David Ondříček (Samotáři, Jedna ruka netleská) a Filip Renč (Rebelové, Román pro ženy), dále Vladimír Michálek (Je třeba zabít Sekala, Anděl-Exit, Babí léto), nevyhraněný a bez osobního rukopisu, Petr Zelenka (Knoflíkáři, Příběhy obyčejného šílenství), stále hůře recyklující svou rádoby nezávislost, či "boží prosťáček" Bohdan Sláma (Divoké včely), který věří, že lze natáčet nekonečně dlouho, stříhat a stříhat a ono z toho ve finále vyleze "umění života".

Je to trapné, že musel přijít slovenský režisér Martin Šulík, aby nám svým Slunečním státem ukázal, že lze natočit film kompaktní, neblábolivý, nevykalkulovaný, neobrušující ostré hrany, a přitom kupodivu lidový a přístupný.

Vorlíčku a Macourku, vraťte se! Svěráku a Smoljaku, pište!