Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

František Fuka v aktuálním vydání svého týdeníku FFFILM sepsal krátkou reportáž z natáčení filmu Doom, kde se docela podrobně zmiňuje i o příběhu. Je hezké, že prý rozpočet filmu dosáhl velmi solidních 70 milionů dolarů, ale po přečtení útržů děje jsem nad filmem Doom zlomil hůl a nehodlám dále ztrácet čas jeho očekáváním a vyhlížením. Samozřejmě na něj nakonec půjdu, ale momentálně jsem přesvědčen, že to bude fiasko. Doom ale zdaleka není jediný film podle hry,o kterém se v poslední době hovoří - v posledních týdnech se objevily zmínky o filmech Halo, Driver a Silent Hill. Ještě se k tomu určitě vrátím.

Pozorní z vás si pravděpodobně všimli, že jsem přešel na jiný publikační systém. Měl by být spolehlivější, uživatelsky příjemnější a měl by také umožňovat mnohem více vychytávek, které jsem plánoval od začátku. Přenos dat nicméně neproběhl bez komplikací a změny (včetně implementace oněch vylepšení) si pochopitelně vyžádají nějaký čas. A toho teď bohužel není moc nazbyt - mám dvě uzávěrky a další pracovní povinnosti. Možná měli pravdu ti, kteří tvrdili, že tenhle server dlouho při životě neudržím. A možná také ne. Stay tuned!

V pátek jsem se krátce zmínil o aktuální zaměstnanecké krizi v EA. Možná se zdá zbytečné o ní informovat podruhé, ale řekl bych že to je docela zásadní kauza, která může významně ovlivnit fungování herní branže - žalující totiž hodlají vyvolat tzv. class action suit, což je hromadná žaloba ve jménu všech postižených. Pokud se to podaří, výsledkem mohou být značné pokuty, zásadní reorganizace, ale třeba i vznik odborů po vzoru filmové branže.

Co tedy nového? Začněme třeba novým svědectvím, tentokrát v podání programátora Joe Straitiffa, který pracoval na právě dokončeném projektu The Urbz (Sims pro konzole) - jeho příběh je zajímavější a konkrétnější než anonymní článek, o kterém jsem se zmiňoval minule. Ale samozřejmě, na případu to vůbec nic nemění. Dosavadní vývoj pře zatím nahrává žalující straně, když soudce údajně zamítl žádost EA o zrušení případu. Vše se nyní pochopitelně potáhne, další slyšení se totiž koná až 4. prosince - to alespoň vyplývá z internetové databáze příslušného soudu, kde si lze prohlédnout celou historii případu (kéž by podobně fungovaly soudy i u nás).

Doufejme, že se do té doby dočkáme dalších vtipných/děsivých (vyberte si dle toho, na jaké straně barikády se nacházíte) příběhů. Hezky jsem to četl na nějakém blogu - konečně někdo otevřel plechovku plnou červů. Všichni vývojáři, které jsem viděl komentovat případ na internetu říkají totéž: "to není nic výjimečného, prostě normální pracovní podmínky". Smutné. Nejsmutnější ale na celém případu je, že se týká největšího a nejbohatšího herního vydavatele. Kdo jiný by proboha měl mít na zaměstnání většího počtu vývojářů, nebo alespoň na zaplacení jejich přesčasů? Ale když pak nějaký univerzitní profesor navštíví EA a (neuvěřitelnou shodou okolností právě nyní) vydá pro absolventy školy zprávu o tamních pracovních podmínkách (ve formátu PDF), opravdu nezbývá než se smát...

O skvělých reklamách Sony jsem tu už psal. Marketing je zkrátka jedním z důvodu úspěchu PlayStation. Nyní Sony v Evropě spouští hezkou kampaň propagující novou zmenšenou verzi PS2 s názvem "What´s Yours Called?" a vy se na ní můžete podívat (stáhnout nejde, je ve flashi) na serveru whatsyourscalled.com. Pěkná!

No a když už jsem tedy znovu nakousl téma marketingu Sony, trochu jsem si zasurfoval a našel pár starších slavných kampaní PlayStation. Zde jsou, vesměs se jedná o kampaně evropské Sony Computer Entertainment Europe (SCEE). Znovu ale zdůrazňuji, že životnost linků v tomto případě nebývá nejdelší, takže doporučuji okamžitý download.

• Mountain (download 4 MB) - Hlavní brandová kampaň z roku 2003. Psal jsem o ní obšírněji už dříve a znovu nezbývá než konstatovat, že je skvělá. Je zábavná, je zvláštní a především je jiná než ostatní reklamy. Natáčela se v Brazílii, produkční tým měl 300 lidí a náklady byly údajně rekordní. Není divu, že vyhrála cenu Grand Prix Cannes Lions pro nejlepší televizní reklamu roku
• Double Life (download 5,5 MB) - Silná slova a skvělá vizualizace jsou hlavní devizou téhle už poměrně starší reklamy na starou PlayStation z roku 1999 (točil jí stejně jako Mountain Frank Budgen), kdy bylo ještě hlavním sloganem slavné motto "Nikdy nepodceňujte sílu PlayStation". Reklama s hrami zdánlivě nesouvisí, ale je podmanivá. A především - i při dvacátém přehrání mi z ní mrazí v zádech!
• Everyone´s At It (download 3 MB) - Aktuální kampaň na EyeToy Play 2. Myslím, že to byla právě Sony, která jako jedna z prvních pochopila, že televizní kampaně na konkrétní hry nemusejí být vytvořeny výhradně z in-game záběrů. A nejen to, dokonce se rozhodla, že jsou záběry ze hry úplně nežádoucí! Tuhle myšlenku ostatně dovedla do extrému, takže ani na žádných tiskových kampaních na hry nemá Sony žádné screenshoty. K téhle reklamě jinak není co dodat - klasická úsměvná záležitost. Snad jen to, že pokud budete pozorní, poznáte kde se točila.
• Monaco Directions (download 3 MB) - A ještě jeden případ skvělé reklamy na konkrétní titul, tentokrát na F1 2003. Jak si představujete reklamu na F1 hru? Všelijak, většinou nudně, ale rozhodně ne takhle.
• Moving Mouth (download 3 MB) - Kampaň, která běžela před vánoci 2003 a podobně jako např. reklamy Red Bullu je vytvořena v jednoduché černobílé animaci. Na rozdíl od Red Bullu je ovšem alespoň trochu vtipná. Byla vytvořena celá série (Chicken, Dancing Robot, Let´s Groove, Music Pad) v podobném stylu. Musím říct, že se mi nijak zvlášť nelíbí, ale má něco do sebe a určitě fungovala.
• No War Please (download 2 MB) - Spot, který Sony vytvořila poměrně narychlo jako reakci na vstup spojeneckých vojsk do Iráku. Reklama vzbudila kontroverzní reakce (koneckonců, jak často se stává, že tak velká společnost operující v zábavním průmyslu veřejně prezentuje politický názor), s tím ale Sony určitě počítala. Moc pěkná!
• The Third Place (download 3 MB) - Zřejmě nejslavnější kampaň PlayStation vůbec a nejen proto, že hlavní spot natáčel slavný režisér David Lynch. Znáte-li jeho filmy, vynásobte stupeň jejich úchylnosti zhruba tisícem a budete mít přibližnou představu o tom jak vypadá tento spot (video bohužel není příliš kvalitní). Kampaní Third Place Sony launchovalo PS2 na trh a její podstatou bylo hledání odpovědi na otázku "Co je to Third Place?" - každý měl trochu jiný názor a hodně se o tom diskutovalo. O to Sony samozřejmě šlo. Další reklamy stejné kampaně už byly trochu srozumitelnější - všech šest si jich můžete stáhnout třeba na IGN.
• Joy (download 8 MB) - Brandová kampaň PlayStation z roku 2002. Rovněž ujetá, ale už trochu méně než Lynchův o rok starší kousek. Vysvětlení je jednoduché - zpočátku byla PS2 poměrně drahá. Cílovou skupinou Sony nebyly široké masy, ale takzvaní "early adopters", kteří rádi kupují žhavé novinky bez ohledu na jejich cenu. Líbí se jim, že jsou svým způsobem výluční a to reflektuje i podoba reklamy, která je hodně specifická a zaměřená na tuto okrajovou cílovku. Postupem času, jak se cena konzole snižuje a přibližuje stále širšímu okruhu zákazníků, stávají se i reklamy srozumitelnější, údernější a zkrátka tradičnější. Jistě by to nějaký marketingový odborník dokázal shrnout lépe, ale myslím, že je na trojici reklam z let 2001 až 2003 tento posun zřetelný. Stejnou transformací si ostatně prošel marketing původní PlayStation - viz Double Life.

Nakonec je toho víc než jsem čekal, ale myslím, že všechny stojí za shlédnutí. Pochlubte se - která se vám líbí nejvíce? Vzpomínáte ještě na jiné zajímavé herní reklamy, ať už na produkty Sony nebo jiných firem?

Oficiální premiéra je sice až v úterý 16. listopadu, ale některé americké i britské obchody ho údajně již prodávají, což mj. znamená, že je jen otázkou času, kdy se objeví pirátská verze (přesto Valve může být s udržením hry za zámkem docela spokojené - viz předchozí článek). Jasně, nemůžu se dočkat, i když jsem trochu v rozpacích z toho, že se k nám prý nakonec nebude dovážet DVD verze. No, už to bude trochu ohraná písnička, ale 30 liber i s poštovným z Gameplay mi zní lépe než zhruba stejně drahá CD verze ze českých webshopů, o dražších kamenných obchodech nemluvě.

Ale o tom jsem tentokrát mluvit nechtěl. Chtěl jsem vás odkázat na skvělý včerejší článek na GameSpotu nazvaný The Final Hours of Half-Life 2. Je od jednoho z mých nejoblíbenějších amerických herních žurnalistů Geoffa Keighleyho (další jeho práci najdete na jeho webu Gameslice a doporučuji zejména jeho předchozí díly série The Final Hours - nejlepší jsou články o Quake III Areně a prvním Half-Life), který dostal exkluzivní a velmi výjimečnou příležitost strávit s celým týmem vývojářů hry posledních několik dní před jejím dokončením. Keighley v článku kromě zajímavostí ze samotného závěru sumarizuje celý strastiplný vývoj, ale činí to svým jedinečným a velmi osobním způsobem, díky kterému si připadáte jako byste sami byli součástí celého kolotoče vývoje. Dozvíte se spoustu perliček, které jste netušili a s radostí si přečtěte i to, o čem už dávno víte. Zkrátka takové velmi podrobné a skvělé napsané "Making of...", keré by si zasloužilo tištěnou podobu.

A když jsme u toho - další skvělý herní žurnalista Steve Kent (je autorem fantastické knihy o historii videoher a i kdyby už do smrti nenapsal jedinou řádku, bohatě by to stačilo) dostal podobně exkluzivní příležitost v případě id Software a Doomu 3 a tentokrát je výsledkem tištěná kniha The Making of Doom 3 - dnes konečně po velkém zpoždění dorazila do skladu Amazonu a zároveň konečně míří i mým směrem. Hurá! Doom 3 je teď už možná méně zajímavější než Half-Life 2, ale kniha bude určitě špičková. Jakmile dorazí, tak poreferuji a bude to skvělá příležitost zmínit se i o dalších zajímavých knihách s herní tématikou. Do té doby se pusťte do Final Hours of Half-Life 2. Stojí to za to.

Zhrozil jsem se té obrovské hromady her a rozhodl se strávit víceméně volný týden jejím aktivním zmenšováním. Pochopitelně bez úspěchu. Dohrál jsem sice minule vychválené Jets ´n´ Guns (recenze vyjde snad začátkem týdne na Tiscali), ale jinak to bylo trochu rozkouskované - tu pár úrovní San Andreas, tady hodinka Pacific Assault, tuhle zase zápas v Pro Evo 4 a při cestování se ještě snažím pořádně pohnout Mario Golfem na GBA. Není to se mnou žádná sláva. A to se chci zítra pustit do Halo 2. Uf!

Co se týče novinek, pro Tiscali začínám psát seriál novinek z herního zákulisí Za oponou (který tak skvěle začal psát Pavel Mondschein). První díl byl ostatně zveřejněn právě dnes, takže si ho přečtěte a zalepíte tak díru desetidenního "výpadku" mého blogu. Vše podstatné tam najdete - a že toho moc nebylo. Ovšem stačilo dalších 24 hodin a už jsou tu alespoň tři další docela zajímavé kauzy:

Jistá anonymní žena (a zdaleka to není hysterka) sepsala zprávu o tom, jak nelidské nároky má EA na jejího přítele (a samozřejmě i na další vývojáře) a jak dlouhé vyžaduje přesčasy - nejen před dokončením hry, ale prakticky v průběhu celého vývoje. Článek si přečtěte. Pokud nemáte s vývojem nic společného, bude vás šokovat a poučíte se o tom jak náročný je život vývojáře. A pokud s tvorbou něco společného máte, přečtěte si ho taky, i když to pro vás nebude nic nového (zajímavá je i diskuze pod článkem). Je dobře, že proti tomu někdo něco dělá - před pár měsíci se z podobného důvodu dočkalo žaloby tuším Vivendi a podle aktuálních zpráv GameSpotu se nyní dočká soudu i EA. V této souvislosti doporučuji také přečíst studii o kvalitě života vývojářů, kterou jen před pár měsíci vydala asociace IGDA (PDF k downloadu po bezplatné registraci).

A u EA ještě zůstaneme. Už mnohokrát jsme slyšeli o firmách ze zábavní branže, které vstoupily do oblasti videoher. Ale naopak? Nemožné. Podle zprávy MCV se nyní Electronic Arts blíží dohodě o převzetí nezávislého amerického hudebního vydavatele Cherry Lane Music. EA se k tomu zatím nevyjádřila a neznáme ani spekulace o tom, co s firmou zamýšlejí, ale zní to docela zajímavě.

A třetí novinkou je fakt, že se Football Manager 2005 stal nejrychleji prodávanou hrou Segy a jednou z pěti nejrychleji se prodávajících PC her v historii britských žebříčků Charttrack. To je, věřte nebo ne, skutečně zásadní informace, protože FM 2005 vyvíjí Sports Interactive. Ti se proslavili díky rekordnímu Championship Manageru, ale po rozchodu s Eidosem se museli pustit do nové hry. Následovaly nekonečné spekulace nad tím, zda dají lidé příště přednost nové (a s největší pravděpodobností ne tak kvalitní) hře od Eidosu se slavným názvem, nebo staré dobré hře s novým jménem. Championship Manager byl odložen, takže na definitivní odpověď si budeme muset počkat - možná bude ještě úspěšnější, kdoví. Ale už tento úspěch naznačuje, že to s mozky hráčů není tak špatné, jak se povídá.

Dnes byla po docela dlouhém vývoji vydaná horizontální střílečka (tenhle žánr se častěji nazývá shoot-em-up a docela dobrou stránku o něm najdete na www.shmups.com) Jets´n´Guns. Je to další z dlouhé řady kvalitních "indie" her, tedy menších internetových projektů, které se nedostanou do běžných obchodů - na místo toho si jednoduše stáhnete demoverzi (v tomto případě bohužel poměrně krátkou, je v ní jen jedna z 21 úrovní) a pokud se vám líbí, během pár minut si můžete přes internet za pár dolarů stáhnout plnou verzi. Dodávat, že tyto hry často poskytují mnohdy větší zábavu než komerční produkty, je asi zbytečné.

Jets´n´Guns je zajímavý tím, že je to hra česká, což ze zmíněné stránky téměř nepostřehnete, pokud se tedy neproklikáte na stránky tvůrců Rake in Grass (mimochodem, dost dobrý název pro nezávislé vývojáře) a pak ještě dál na jiný server a nebo si nepovšimnete titulků po spuštění hry. Ne snad, že bych byl překvapen, co všechno zvládnou čeští vývojáři (o tom už se ve světě ví dávno), ale jsem rád, že si konečně uvědomili, že právě tohle pro ně může být schůdná cesta. Prosadit se ve světě profesionálních her je komplikované, zato začít nezávislými hrami na internetu může každý. A pokud je tým šikovný, nejen že vydělá peníze, ale může se prosadit i v "první lize".

Shodou okolností zrovna na PS2 hraji fantastický Gradius V, jednu z nejlepších her tohoto žánru vůbec (u nás jí vydává CD Projekt, ale proti GamePlay trochu draho a navíc hru lze proti proklamacím na jeho webu hrát ve dvou najednou), a také jsem v posledních týdnech zkoušel několik dalších volně šiřitelných shoot-em-up her. V jedné z následujících aktualizací se k nim určitě vrátím. Stojí to za to! Do té doby určitě zkuste Jet´n´Guns. Ten za to stojí taky.

Díky článku na Wired jsem se dozvěděl o polském projektu Gameboyzzz Orchestra Project. jedná se o šestici polských šílenců sponzorovaných tamním distributorem Nintenda, kteří (podržte se!) pořádají koncerty hrané výhradně s Game Boyem! Na živých koncertech si sextet propojí Game Boye a pomocí stisku tlačítek vytváří ve speciálním editoru zvuky - někdy přitom dokonce používají zvuky z her.

Jak se můžete přesvědčit na jejich stránkách (lze tam stáhnout řadu zvukových ukázek i video záznamů), projekt to je poměrně úspěšný, mají za sebou celou řadu mezinárodních koncertů i návštěv v televizi a připravují dokonce desku. Přiznám se, že mi to trochu trhá uši, ale proč ne - dle samotných členů kapely se jejich produkce líbí zejména v Japonsku. No, vůbec se nedivím.

Každopádně, ačkoliv to zní jako hodně úchylný nápad, ale rozhodně to není nic úplně nového. Před deseti lety vydala japonská skupina The Electric Family hudební album, které bylo kompletně vytvořeno s použitím hry Mario Paint pro SNES. No a pak si vybavuji (viz jiný, již starší článek ve Wired) rockovou kapelu Minibosses (je tam pár kompletních skladeb a tentokrát se to, světe div se, dá i poslouchat!), jejíž repertoár se skládá výhradně z cover-verzí klasické hudby z Nintendo her. Pravda, tohle je trochu jiný případ, ale i tohle jsou zevně šílenci.

Už potřetí (to nám to letí...) je tu se začátkem nového měsíce i sumarizace her, které v něm vyjdou a mě osobně zajímají. Listopad je na kvalitní hry nejbohatší měsíc roku a zatímco v září jsem se těšil na devět her a v říjnu na sedm, tentokrát jich je v seznamu dokonce deset. Pravda, je tu podruhé Pro Evo 4, ale na druhou stranu sem do výčtu vůbec nezařadil hry typu Pirates!, Goldeneye: Rogue Agent nebo Paper Mario 2, které si rozhodně chci zahrát, ale z nedostatku času se k nim pravděpodobně dostanu až v chudších měsících příštího roku. Což však rozhodně neznamená, že bych měl pocit, že se v průběhu listopadu zvládnu věnovat následující desítce tak, jak si zaslouží...

• Halo 2 (Xbox, 11.11.) - Všimněte si kolik je v seznamu FPSek - i bez Killzone hned pět! A jedno lepší než druhé. Halo 2 je podle všech indicií ještě lepší než díl první (Oficiální US Magazín 97%, Oficiální UK Magazín 10/10, japonské Famitsu 37/40). Co na tom, že až za dva roky vyjde na PC, bude to už zase jenom průměr? Tady a teď to je jedna z největších her roku!
• Ratchet & Clank 3 (PS2, 12.11.) - Jak mi řekl kolega, který ho hrál a dohrál, spíše než plošinovka už je to akce. Ale stále skvělá a navíc prý o něco kratší, což je pro mne v listopadovém shonu možná největší přednost hry.
• Half-Life 2 (PC, 16. listopadu) - Již jsem o něm psal a víc není třeba dodávat. Věřím všemu co se o jeho kvalitách povídá a jsem přesvědčen, že výsledek bude stát za léta čekání! Nechtějte abych ztratil i poslední iluze!
• Pro Evolution Soccer 4 (PC/Xbox, 19.11.) - I tady už bylo všechno řečeno. Nejlepší fotbal, ale v PS2 verzi neběhá zrovna plynule. Raději to tedy zkusím na PC, kde prý bude i vymodlený online multiplayer.
• Mario vs Donkey Kong (GBA, 19.11.) - Kdysi dávno existovala na původní černobílý Game Boy logicko-akční hra Donkey Kong. Byla a je to moje nejoblíbenější "přenosná" hra (snad s výjimkou Tetris DX) a tohle je její remake. Mimochodem, víte že právě Nintendo dělá z výrobců konzolí ke svým hrám zdaleka nejlepší a nejnápaditější oficiciální stránky - viz www.mariovsdk.com?
• Medal of Honor Pacific Assault (PC, 19.11.) - Half-Life 2 bude doufám trochu jiná liga, ale jinak jsem v poslední době z FPS trochu v rozpacích - Far Cry ani Doom 3 jsem si zrovna dvakrát neužil a třeba aktuální Men of Valor je totální odpad a to prý ho dělali (spolu)tvůrci prvního PC dílu Medal of Honor. Nechci tedy předbíhat. Koneckonců, několikrát jsem tu psal o tom, jak mne nebaví datadisk Call of Duty, ale po slabém úvodu jsem si ho nakonec dohrál s radostí. Pokud tedy bude Pacific Assault alespoň stejně dobrý jako dva a půl roku starý Allied Assault, mělo by mi to stačit. A to by měl být, nebo ne?
• Jak 3 (PS2, 26.11.) - Dva týdny po Ratchetovi vychází i třetí a údajně poslední díl Jaka. Další jistota, na jejíž kvality si můžete vsadit - nový díl má být více "adult oriented", což mj. znamená podstatně epičtější bitvy a nespočet nových vozidel.
• Call of Duty: Finest Hour (PS2/Xbox/GC, 26.11.) - Zatím nejlepší válečnou střílečkou na konzolích je Medal of Honor: Frontline. Zatím nejlepší válečnou střílečkou na PC je Call of Duty. Vezměte vývojáře první hry, dejte jim licenci druhé a počkejte si na výsledek. Tím naštěstí není konverze z PC, ale zbrusu nové úrovně a celá hratelnost. Vypadá slibně!
• Prince of Persia: Warrior Within (PC/PS2/Xbox/GC, 26.11.) - Stejně jako vloni, i letos je černým koněm vánoční sezóny Prince of Persia. V průběhu roku ho spousta herních vývojářů dávala za příklad kvalitní hry. Já nejsem herní vývojář, ale líbila se mi taky.
• Metroid Prime 2 (GC, 26.11.) - To nejlepší na konec? Může být. I od druhého dílu FPS z dílny Nintenda můžete čekat naprosto odlišný koncept od ostatních her tohoto žánru, což znamená zejména podpoření logickými prvky.

Čekají mne tedy čtyři kruté týdny, jinak to nevidím. Kromě těchto deseti her totiž po očku sleduji i další konzolové střílečky Goldeneye: Rogue Agent a Killzone (finální verzi dám určitě ještě šanci, ale už od toho moc nečekám), ze Sony pak ještě vypadne gangsterka Getaway: Black Monday a z Nintenda zase neprávem podceňované RPG Paper Mario 2, které vypadá jako pro děti, ale ve skutečnosti je dost složité i na hardcore hráče. A aby toho nebylo málo, vychází ještě sympaticky inovovaná řezačka Mortal Kombat Deception (nejrůznější minihry, logické prvky a hodně povedený režim pro jednoho hráče, což je v tomto žánru neobvyklé) a na PC zejména pamětníky očekávané Pirates!. Mimochodem, na počítačích v průběhu listopadu vyjde také Psi Ops, jedno z největších překvapení letošního roku (už jsem o něm psal) - zapište si ho do kalendáře. Snad jsem na nic nezapomněl, už tohle stačí až až... ostatní ostře sledované hity jako LOTR: The Third Age, NFS: Underground 2 nebo The Urbz jdou úplně mimo mně. A co vy? Napište jakých listopadových her se nejvíce "obáváte"...

O týden později než piráti se v pátek dočkali San Andreas i evropští hráči, kteří pro hru místo na Torrent zamířili do obchodů. V případě České republiky je ovšem situace taková, že je nová GTA beznadějně vyprodaná. Cenega zřejmě nedostala dostatek kusů (nebo možná raději opatrně objednala menší počet - opravdu nevím) a do pražských obchodů byly distribuovány až v průběhu soboty a především v počtech, jež uspokojily pouze hráče, kteří si hru předobjednali. A to ještě dost možná ne všechny. V některých mimopražských obchodech se první várka očekává dokonce až zítra, další větší zásilka je pak údajně ohlášena až na pátek a například podle webu Playcentra (jeden z největších pražských nezávislých konzolových obchodů) je i nadále očekáván omezený počet kusů a je doporučovaná předběžná rezervace. A už vůbec bych nerad byl v kůži zákazníka, který si San Andreas objednal na GameLine (na webu uvádějí, že budou hry rozesílat až mezi 5. a 11. listopadem).

Takže nic nového pod sluncem. Aniž bych znal viníka, čeští hráči dostali další facku a znovu je jim dokazováno, že se dostanou na řadu až jako poslední. Je sice nutné říci, že byla hra v průběhu víkendu vyprodána i ve většině britských obchodů, ale prakticky každý kdo chtěl, se mohl vypravit už v půlnoci ze čtvrtka na pátek do řady poboček GAME či jiných obchodních sítí, které měly otevřeno.

Je také pravda, že situaci zkomplikovalo opatření, kdy Gem, distributor her pro Take 2, udělal všechno proto, aby nedošlo k předčasnému úniku her do obchodů. Zatímco dosud u velkých titulů obvykle některý z řetězců nevydržel a spustil prodej už dva dny před oficiální premiérou, aby si zajistil větší prodeje, tentokrát byla uzavřena hromadná smlouva a při porušení termínu by vyníka stihl trest (pravidla nakonec porušily pouze internetové obchody). To je také možná důvod, proč se v případě této hry nemohly objevit v České republice kopie z černého dovozu - zkrátka je nebylo možné koupit. Tak či onak, během týdne či dvou bude her dostatek a na vše se rychle zapomene. Daleko větší problém je v tom, že hru lze nejlevněji pořídit za 1899 korun, ačkoliv na britském GamePlay jí koupíte za 30 liber (cca 1350 korun) a vyplatí se vám tedy i při zaslání expresní poštou za 6 a půl liber! Neslýchané!! Pravda, je to docela výjimečný případ, letmou kontrolou jsem zjistil, že v jiných západních zemích je cena GTA vyšší, ale stále o poznání levnější než u nás.

Napadá mne ale otázka - jako moc zájemců si chtělo o víkendu hru koupit, že je nemohla Cenega uspokojit? Kdyby jich byly stovky, tolik her snad dostat od Take 2 není problém. A pokud jich tedy byly spíše tisíce, pak nám tu někdo lže o mizerné prodejnosti konzolových her...

Omluvte nižší frekvenci aktualizací. V přípravě je zcela nový publikační systém a nechce se mi příliš plnit ten současný, protože pak bude třeba všechno pracně přesouvat a navíc nová verze zvládne daleko více. Alespoň doufám. A kromě toho stále hraju Pro Evo 4. Hrál jsem ho před týdnem a zdá se, že ho ještě pár týdnů a měsíců hrát budu. Docela dobrou recenzi najdete na Bonuswebu, ale ono je vlastně recenzování téhle hry docela zbytečné - výsledek dávno znáte (89%). Najdete tu nicméně zajímavé odkazy na českou scénu - fanouškovské stránky, organizátory turnajů atd.

Nicméně jedna věc mne na Pro Evu štve. Je hezké, že má výrazně vylepšenou licenci - plná licence (tj. jména hráčů i týmů) je tu v případě Španělska, Itálie a Holandska, hráčská licence pak v případě Anglie, Německa a Francie, kde jsou týmy fiktivní (např. ale s výjimkou Manchesteru, který je rovněž plně licencovaný). Jenže ono to má ale pár ale - za Juventus sice hraje Nedved, ale za českou reprezentaci hraje jako Netret. Zvláštní. Zřejmě licenční omezení. Dobrá, co naplat. Horší však je, že ačkoliv jsou týmové soupisky aktualizované o letní přestupy (Owen je v Realu, Rooney v Manchesteru), reprezentace jsou staré a zřejmě totožné se třetím dílem. Lizarazu, Thuram, Desailly, Zidane (všichni Francie), Scholes (Anglie), Cafu (Brazílie) a koneckonců i Pavel Nedvěd - ti všichni už ukončili kariéry a přitom v Pro Evu za národní týmy stále kopou. Můžete namítnout, že si všechno můžete naeditovat sami, ale nevidím důvod proč bych to měl dělat za líné výojáře já - obzvláště když to třeba EA ve FIFA 2005 zvládli.

Pravda je ale taková, že mě daleko více obtěžuje lehké zpomalení v určitých okamžicích (např. při zahrávání rohů), což je pravděpodobně daň za výrazně vylepšené animace hráčů. Prý to lze odstranit/omezit volbou jiného stadionu, který nemá tribuny tak blízko hrací ploše, ale stejně - ve trojce se mi to nestávalo a je to hodně nepříjemné. PS2 vůbec v poslední době hodně ztrácí dech (viz také Killzone) a v případě multiplatformových her samozřejmě stojí za to dát přednost Xboxové verzi. Asi to brzy udělám i v případě fotbalu, který koneckonců vychází i na PC, navíc s podporou online multiplayeru, od které si hodně slibuji. Tak tedy, Pro Evo 4 je sice stále zdaleka nejlepší fotbalová hra, ale k dokonalosti má daleko. A je trochu zvláštní, že jsem se o zmíněných potížích v žádné recenzi nedočetl...

Letos v červenci Score a ProGamers pořádali herní maratón, jehož výsledkem bylo rekordních 100 hodin kontinuálního hraní (s klasickými pěti minutami každou hodinu na odpočinek a možností jejich nastřádání) - na Doupěti najdete reportáž jednoho z účastníků, další report třeba na GameZone. Rekord to určitě není světový, ale výkon si určitě zaslouží úctu. Tedy, mojí určitě, já vydržím u her souvisle tak maximálně dvě tři hodiny. Už to prostě není co bývalo...

Ale proč o tom píšu. Na Wired se postupně objevuje obsah nového tištěného čísla (pro neznalé: jde o skvělý technologický časopis, který je záhy po vyjití zdarma přístupný i na webu) a jeho součástí je i krátký rozhovor s Walter Dayem, zakladatelem organizace Twin Galaxies. Ta se už více než dvacet let zabývá sběrem rekordů ve hrách (zaměřuje se především na staré automaty, ale jsou tu i rekordy v nových hrách na konzole i počítače), které pak pravidelně publikuje v kníž ce (všechny jsou ale dostupné i na internetu). Možná to také znáte - občas se vám v nějaké hře docela daří. Vlastně ne jen docela, ale docela dost. Ale když se pak hrdě podíváte na světový rekord, zjistíte že jste přinejlepším na 10% jeho hodnoty. Často jsou to výkony doslova z říše snů - jedním z nejpamátnějších je světový rekord Billyho Mitchella v Pac-Manovi, který v něm jako první dosáhl tzv. dokonalé hry. V roce 1999 Mitchell dohrál všech jeho 256 obrazovek (poté se hra chybou programu hroutí), přičemž ve všech z nich nejen že sebral všechny tečky, ale sebral také všechno bonusové ovoce a s každým ze čtyř power-upů na každé obrazovce "snědl" všechny čtyři duchy. Jak to dokázal si můžete přečíst třeba v rozhovoru na GameSpotu. Celkové skóre přes 3 miliony bodů, celkový čas hry přes šest hodin. TOHLE jsou výkony, které si zaslouží opravdový respekt.

V čem se odlišují od výkonu českých borců? Samozřejmě v tom, že hrají BEZ přestávky jednu jedinou hru a nejde v nich o výdrž, ale o schopnosti dohrát hru do konce nebo (to v případě starých automatových her) v ní přežít co nejdéle. Na jednu jedinou minci. Ale zpátky k rozhovoru ve Wired, protože v něm Walter Day hovoří o podobném vytrvalostním maratonu, jaký uspořádalo Score. Dovoluji si volně přeložit jeho část:

Wired: Chystáte se pořádat soutěž Iron Man - o co v ní půjde?
Walter Day: Soutěžící vhodí jeden čtvrťák do automatu a budou se snažit vydržet hrát co nejdéle. (...) Když jsme něco podobného uspořádali v červenci 1985 poprvé, slíbili jsme 10 tisíc dolarů pro každého, kdo vydrží hrát 100 hodin. Nejlepší výkon byl 67,5 hodin.

Wired: A to dokázali bez přestávek?
Walter Day: Dle Guinessových pravidel si hráči mohou každou hodinu odpočinout. Naše pravidla jsou podobná. Někteří hráči jsou schopni nastřádat si tolik volných životů, že si mohou odpočinout. Můžou si odběhnout na záchod a ztratí tak jen 12 životů - stále jim ale zbývá 212 dalších. Ale například v Centipede nemáte na záchod čas - můžete tu mít maximálně šest životů a o ty lze přijít během necelých dvou minut.

Tak to vidíte. Jen pro pořádek, z různých novinek a článků na zméněném serveru Twin Galaxies (a je v tom docela zmatek, takže se můžu mýlit) se mi podařilo zjistit, že oním rekordmanem byl James Vollandt, který hrál Joust a během oněch 67,5 hodin si vzal pouze čtyři dvacetiminutové přestávky. A co víc, ve zmíněné Centipede soutěžil již zmíněný Billy Mitchell, který vydržel 47 (!!) hodin. Ovšem pravdou je, že si prý automat umístil pro jistotu přímo na záchod. Nechci nijak snižovat výkon pěti hráčů, kteří v českém maratonu vydrželi hrát přes sto hodin, ale tady je řeč o jedné jediné nepřerušované hře a s výrazně menšími přestávkami. Jasně, stále je to výkon o 30 hodin kratší, ale kdo ví co se stane v novém ročníku Iron Mana?

Jen stručně: dle nového ceníku se tento týden prodává Xbox v síti ElectroWorld za 4490 korun. V ceně už nejsou jako dříve žádné hry, ale stále je to docela výhodná cena, protože nyní jde o "nový" Xbox, takže je v balení zmenšená verze ovladače (dříve byl přibalen nepoužitelný velký joypad, který pak Microsoft na základě stížností vyměnil). PlayStation 2 se v EW prodává za stejnou cenu.

Zajímavé jsou i ceny v Datartu (neděle na Zličíně) - tady sice Xbox není, ale zato tu mají solidní nabídku PS2 - stříbrná i aqua verze je za 5090 korun, klasická verze v bundlu s jednou hrou (WRC2) za 5290 korun a se dvěma (Gran Turismo 3 a This is Football 2003) za 5490. Není to špatné, ale tady bych raději počkal na novou verzi PS2, která bude v prodeji od 1. listopadu a před vánoci se dají očekávat i různé zajímavé bundly i cenově výhodné nabídky. Za úvahu ale stojí GameCube, který se dá v Datartu pořídit se dvěma hrami (Wario World a Eternal Darkness) za 2980 korun.

Tak nám zlevňuje dolar! Včera bylo obchodování zakončeno na 24,75 korunách za dolar, přičemž se v průběhu dne dostal kurz skoro až na 24,50 a analytici odhadují, že by během několika dní mohl dolar oslabit dokonce až na 24 korun (viz článek z ČTK). Znamená to, že je ten správný čas pro nakupování v dolarech i pro hráče?

Nejprve několik důležitých faktů - Xbox, GameCube i PlayStation 2 mají regionální kódování, takže americké hry na evropských konzolích nefungují (malá perlička: Fable a pár dalších Xboxových her údajně regionální kódování vůbec NEMÁ). Chcete-li originál, který vám bude fungovat bez úprav i v konzoli pořízené u nás, obraťte se třeba na britský Gameplay (jako jeden z mála UK webů zasílá i do ČR a nabízí solidní ceny), nebo ještě lépe na Austrálii, která rovněž spadá pod PALové teritorium a nabídka je často až neuvěřitelně výhodná (vtipné navíc je, že spousta DVD filmů se tu prodává dokonce i s českými titulky) - zde je obchodů několik, ale nejvýhodnější je DVDCrave.

Ale dobrá, řekněme, že chcete využít výhod amerického dolaru, nebo si třeba koupit něco, co v Evropě není v prodeji (na PC a GBA vám bude fungovat všechno bez úprav, na konzole je třeba mít nainstalovaný chip). Tak tedy, máte v podstatě smůlu. Ceny jsou sice obvykle o 10% výhodnější (někdy méně, někdy i podstatně více), ale potíž je v podmínkách. Některé weby totiž vůbec nezasílají do České republiky - tak třeba Amazon (viz jeho podmínky) k nám rád zašle knihy, hudbu i filmy, ale hry už nikoliv. Většina obchodů pak sice herní zboží zašle i k nám, ale tam je zase problém s poštovným, kdy nezřídka neumožňují zásilku poslat běžnou pomalou pozemní poštou, ale pouze drahými expresními službami, takže jen na poštovném zaplatíte i přes 50 dolarů. Pokud snad znáte web, který posílá do ČR, má levné poštovné (byť třeba s dlouhou dodací lhůtou) a ještě navrch širokou nabídku za solidní ceny, dejte mi vědět. Takhle se vám i za sebelevnější dolar nákup vyplatí jen pokud toho vezmete více (pak doporučuji velkou dvojku GameStop a EBGames). To neplatí v již zmíněném případě, kdy se pídíte po něčem, co se u nás neprodává a cena je vám ukradená.

No a když už jsem tedy zmínil zajímavé světové webstory, musím doporučit i Hong Kongský Lik-Sang, který možná znáte jako prodejce některých polo-legálních periferií typu cartridge pro GBA. Ano, podobné věci tu najdete, ale jinak je tu docela rozsáhlá nabídka nejrůznějšího hardware (třeba úplně nový Dreamcast) a zajímavých periferií (třeba konektor na připojení DualShocku do PC) či her. Poštovné? Velmi levně a v případě her dokonce úplně zdarma do celého světa. A navíc z evropské pobočky, takže to ani dlouho netrvá. Tak to má být!

Natáčení filmu Doom v Praze začalo už minulý týden a na Internetové filmové databázi IMDB se objevila aktualizace údajů k filmu, které hovoří o premiéře 5. srpna příštího roku a informuje také o některých dalších hercích - kromě již dříve známé hlavní role v podání Karla Urbana (Eomer v Pánu Prstenů, ale měl docela velké role i v Lodi duchů, Riddickovi a aktuálním Bournově mýtusu) je tu zmínka i o The Rockovi (v posledních filmech se mi líbil stále více), takže je jeho účast stále pravděpodobnější. Mezi ostatními herci známé tváře nenacházím, za zmínku snad stojí Rosamund Pike, ta naivní bond-girl z poslední bondovky Dnes neumírej. Z již dříve známých faktů připomínám, že do režisérské židle usedne Polák Andrzej Bartkowiak (Od kolébky do hrobu, Romeo musí zemřít a zejména Lovec Policajtů, kde dokázal z hodně mála vytřískat hodně moc, což by se mu mohlo v tomto případě hodit) a těžkou roli scénáristy dostal Dave Callaham, pro kterého to bude premiéra. Těžkou roli v tom, že příběh Doomu bude odlišný od hry, s čímž souhlasí i id Software (rozhovor s Callahamem s několika střípky ohledně scénáře si přečtěte na Homelanu).

Chcete-li, můžete se na stránkách české produkční společnosti Extra Films zaregistrovat jako kompars a objevit se třeba právě v Doomu - mám sice za to, že hlavní castingy už skončily, ale možné je všechno. Na natáčení, které bude probíhat až do února příštího roku, bych se měl dostat, takže vás budu určitě informovat. Co třeba taková exkluzivní fotka filmové verze BFG 9000?

Killzone, dlouho očekávané FPS pro PS2 (vychází 19.11.), je typický případ průměrné hry, od které všichni - bůh ví proč - očekávají revoluci. Je klidně možné, že i samotná Sony k tomu přišla jako slepá k houslím a když se kdysi dávno v nějakém časopise objevil drb o Killzone s dodatkem, že "vypadá a hraje se lépe než Halo", prostě neprotestovali a uvědomili si, že i novináři musí mít o čem psát. A nebo je to jenom příklad mistrně odvedené PR práce.

Protože ať se na to dívám jak se na to dívám, odjakživa mi Killzone připadá přinejlepším jako "docela dobrá hra" a moje nynější seznámení se s review kódem (pravda, vydržel jsem u toho jen hodinu) mi to jen potvrdilo. Ale co kdo čekal? Hru vyvíjí Guerrilla, nepříliš zkušené nizozemské vývojové studio, které se svou první hrou "předvedlo" teprve před pár týdny - Shellshock: Nam ´67 byl rovněž přinejlepším průměrný. Česká verze Oficiální PS2 magazínu Killzone sice před měsícem udělila 9/10, ale nevím - Edge hru nerecenzuje ani v novém čísle a redaktoři Games TM si postěžovali, že jim Sony několikrát odložila zaslání review kódu. Proč asi?

Možná se mýlím a Killzone bude dobrá hra, nepředokládám ale, že by se zařadila mezi nejzásadnější konzolová FPSka (GoldenEye, Metroid Prime, Halo) jak se od ní čekalo. Graficky i herně je to průměr, výjimečná se mi jeví co do atmosféry, takže se bude spíše poměřovat s Medal of Honor: Frontline. A proč by ne, Frontline nebyl vůbec špatný - jen to očekávání bylo nad její síly. Je tedy na místě zamyšlení jak je to s tím původně úchvatným vánočním line-upem na PS2, když Gran Turismo 4 a Metal Gear Solid 3 v Evropě letos nakonec nevyjdou.

V úterý jsem si skvěle užil fotbal na Letné (Sparta Praha - Manchester United 0:0), ovšem asi trochu jinak než ostatní - už pár týdnů hraju Pro Evolution Soccer 4, nový díl nejlepšího fotbalu v historii videoher a jako každý rok se mi dostala pod kůži, takže jsem se měl občas při pohledu na trávník pocit, že držím v ruce ovladač a mám zápas ve svých rukou. Nejlepší na tom je, že všechno opravdu sedělo. Tedy až na ten výsledek, ve hře to obvykle dopadá podle papírových předpokladů. Pro Evo 4 je zkrátka fantastická hra. Měl bych ale říct, že letos je prý skvělá i FIFA 2005 - alespoň podle kolegů z redakce, kteří tvrdí, že konečně úspěšně vykradla právě sérii Pro Evo a díky svému arkádovějšími pojetí a několika novinkám se hraje skoro stejně dobře. No nevím, připadá mi to neuvěřitelné, ale jsou to kolegové z redakce, že...

Spíše ale chci okomentovat rozhovor s Shingo Taktsukou z Konami, hlavním vývojářem série Pro Evo. Jeho celé znění jsem sice nenašel, ale na Spongu je alespoň novinka s několika úryvky. Tatsuka tu potvrdil, že je v přípravě Pro Evolution Soccer 5 ještě pro PS2 (v plánu je i online podpora, byť to rozhodně neznamená, že tam stoprocentně bude) a také už Pro Evolution Soccer 6 pro konzole nové generace, samozřejmě s vylepšenou technologií, AI atd. Pokud jde o multiplayer a vzdálenou budoucnost, Tatsuka prohlásil: "Vždycky jsme tvrdili, že naším hlavním cílem je mít jedenáct proti jedenácti." Ha!

Představa, že bude hrát fotbalovou hru přes internet 22 hráčů, je trochu zvláštní. Vzdáleně mi to připomíná směšný příběh, kdy Atari před mnoha lety udělalo na památný systém Atari 2600 hru simulující Rubikovu kostku a očekávalo ohromný úspěch - ten se pochopitelně nedostavil. Kdo by se s hlavolamem obtěžoval na obrazovce, když ho může hrát daleko jednodušeji v klasické mechanické verzi? Uznávám, že úplně stejné to není, ale asi nic se nevyrovná tomu, když na trávním vyběhnete sami. Pravda, tady to můžete udělat v dresu Realu Madrid, se schopnostmi Ronalda a navrch třeba ve finále Master League - a to by mohlo fungovat. Jenže vás takových bude dvaadvacet a jaká to bude zábava pro brankáře, kteří se míče dotknou párkrát za zápas? A vlastně i všech ostatních, vždyť 22 hráčů se celý zápas dělí o jediný míč a na virtuálním hřišti to bude určitě trochu jiné než na skutečném trávníku - asi jako kdybyste hráli v deseti proti deseti Unreal Tournament, ale střílet mohl jen jeden. Zkrátka, jsem tady trochu skeptický a realismus, kterého se vývojáři (zdaleka nejen tito) snaží dosáhnout, by měl mít hranice. Všeho moc škodí. Ale možná se pletu a Japonci zase přijdou na něco úplně originálního. Zase - zkušení hráči fotbalových her na konzolích si možná vzpomenout na svérázné Libero Grande od Namca (rok 1999 na PSone), kde jste hráli netradičně v podání jednoho jediného (stále stejného) hráče - prostě takový first-person fotbal. Měl daleko k dokonalosti, ale byl zábavný a tahle originální myšlenka byla ve skutečnosti jeho nejsilnější stránkou. Tak uvidíme. Pro Evo je kultovní série a jestli to někdo zvládne, tak právě její vývojáři. Ale teď by mne mnohem více zajímalo, zda bude mít podporu hry přes internet alespoň PC verze čtvrtého dílu (jak už bylo zmíněno, PS2 jí nemá, Xbox však ano) a docela rád bych se dozvěděl nějaké informace o PSP verzi Pro Eva. Protože až ta vyjde, nastane konec světa!

Jeden off-topic tip: Název článku jsme si vypůjčil z názvu skvělé knížky Nicka Hornbyho - pokud snad nejste fotbalový fanoušek, tahle kniha ho z vás udělá. Určitě si přečtěte!

Americký PC Gamer - 98%. Britský PC Gamer - 96%. PC GamePlay z Beneluxu - 90%. České Score - 97%. Toliko verdikty čtyř recenzí Half-Life 2. Verdikty jsou to sice slibné, ale člověk samozřejmě přemýšlí nad tím, nakolik je ovlivnila exkluzivita a rovněž i nutnost recenzovat hru přímo v kancelářích Valve. Ovšem čerstvá informace o tom, že britský Edge hře udělil 10/10, už je pro mne dostatečnou zárukou špičkových kvalit hry!

Edge je totiž známý svými velmi přísnými hodnotícími standardy a jako jeden z mála světových časopisů používá skutečně celou stupnici, takže pětka je opravdu průměr a už hra ohodnocena sedmičkou je vynikající. Je to s podivem, ale je "v tom" skoro sám - co si myslet o posledních dvou číslech českého OPS2, kde nejhorší hra získala 5/10? Ani Edge nemá patent na objektivitu a ne každý s ním musí souhlasit (od toho recenze ani není, je to především názor - pochopili to diváci filmů a fanoušci hudby, kdy to konečně pochopí hráči?), ale na jednu věc je spoleh - pokud tu hra získá devítku nebo desítku, má do propadáku hodně daleko. Desítka v podání Edge patří jen revolučním hrám a ve více než desetileté historii časopisu takové hodnocení získaly pouhé čtyři hry - Super Mario 64, Gran Turismo, Legend of Zelda: Ocarina of Time a Halo. Nyní se mezi ně tedy řadí i Half-Life 2 - jako první PC hra a vlastně i jako první pokračování (Mario i Zelda sice má své předchůdce, ale tyhle první N64 díly je třeba brát spíše jako nové hry s proslulou licencí). Gratuluji!

Na místě je pár otázek: Je Half-Life 2 vážně tak "revoluční" a jiný než první díl, který získal "jen" 9/10? A je fakt o tolik lepší než třeba Doom 3 (7/10) nebo Far Cry (8/10)? A jak si Edge poradí v příštím čísle s Halo 2 a GTA San Andreas? Hoďte to za hlavu a těšte se na Half-Life 2. Bude stát za to!

Zatím ovšem bohužel jen mezi piráty. Oficiální termín vydání San Andreas v Evropě je 29. říjen (netradičně pátek), ještě o pár dní dříve se dočkají v Severní Americe. Již tuto středu, tedy s pětidenním předstihem, se ale na internetu objevila pirátská verze. V Rockstaru možná skřípou zubami a snaží se zloděje dopadnout, ale ve skrytu duše myslím vědí, že pět dní je u takhle očekávané hry hodně dobrý výsledek. Podobně to sice dopadlo s další očekávanou hrou, PCčkovým Doomem 3, ale co má říkat třeba Halo 2 na Xboxu, které v pirátské verzi (francouzská s anglickými titulky) vyšlo už 14. října, ačkoliv do obchodů se dostane až 9. listopadu (v Evropě 11.). Schválně, s jakým předstihem se na pirátských serverech objeví Half-Life 2?

Na vysvětlenou pro čtenáře méně sběhlé ve warezové scéně: mezi piráty existuje jakýsi morální kód a pevně daná pravidla. Nemyslím teď skupinku spolužáků, kteří si navzájem zkopírují Duke Nukem 3D, ale internetovou elitu, která je velmi promyšleně organizovaná do různých skupin a má strukturu soutěže, ve které jde o prestiž a respekt. Jedním z pravidel, které jsou z laického pohledu trochu nepochopitelné je, že se každá hra (nebo film, hudební album, software atd.) "ukradne" pouze jednou a tenhle první release je dále hromadně distribuován všemi možnými pirátskými kanály. Druhým specifikem je, že se vydávají výhradně hotové verze totožné s tím, co lze koupit v obchodě. Jakékoliv betaverze či preview kódy jsou zapovězeny - výjimkou jsou ostře sledované produkty (viz bety Doomu 3 nebo Half-Life 2, které si hráči mohli vyzkoušet s ročním předstihem). Mimochodem, kdysi dávno, před více než pěti lety, jsem o fungování pirátské scény napsal dlouhý článek do Score, který si můžete dodnes přečíst tady - částečně stále platí.

Tohle všechno vede vydavatele k tomu, že se snaží úniku všemožně zabránit a dvojnásob to platí o nejočekávanějších titulech. Proto je ve zmíněných případech jedinou šancí, jak si ony hry zahrát, udělat si výlet do kanceláře výrobce či vydavatele - tak se v Levelu a Score recenzovaly Doom 3 resp. Half-Life 2. Jenže pět dní před vydáním už k ní chtě nechtě musí mít pár lidí přístup - už jistě prošla lisovnou i balírnou a připravuje se k distribuci. Paradoxně tak pak dochází k situaci, že takový Ford Racing 3, který nikoho nezajímá a nikdo ho příliš nehlídá (po všech herních redakcí na celém světě se válí stovky preview a review kódů, které nikdo nikdy nehrál), nakonec vyjde až po oficiální premiéře v obchodech, zatímco ostře sledované San Andreas si piráti zahrají o pět dní dříve než ostatní.

Je otázkou nakolik časná pirátská verze poškodí prodejnost hry v obchodech. Nějak určitě ano, ale řekl bych, že u skutečně dobrých her si hráči po dobré zkušenosti s pirátskou později pořídí i originální verzi. Nebo alespoň doufám - já sám nejsem žádný svatoušek, ale v případě, že se mi stažená hudba nebo hra líbí, vždy si jí koupím. Po měsíci skvělé zábavy s pirátskou verzí bych se za sebe musel stydět. Možná trochu jiná situace je v případě, kdy pirátská verze vyjde s takovým předstihem, že jí kdekdo stihne před vydáním v obchodech dohrát celou - pak jistě ztrácí motivaci si jí koupit. Ale na druhou stranu, v případě zmíněného Halo 2 si hru i přes fiasko s měsíčním náskokem pirátské verze předobjednalo jen v USA milion a půl lidí (údajně historický rekord) a 9. listopadu plánují tisíce obchodů otevřít minutu po půlnoci. Mimochodem, kolem téhle hry je tam asi docela šílenství, jen se podívejte třeba na Halo 2 Speciality Shop na EB.

Já už se naštěstí zbavil té potřeby hrát všechno tak brzy, jak to jen jde a v případě San Andreas i Halo 2 vyčkávám na originální krabici. Ale k něčemu to dobré je - nemusím mít strach z fiaska. Mám z mnoha stran potvrzené, že obě jsou skutečně prvotřídní a přesně takové, jaké nám je slibovali.

PS: K problematice pirátství ještě jeden odkaz na výborný článek Briana Hooka.

Už jsem se k tomu násilí ve hrách nechtěl vracet, ale musím - alespoň stručně. Při dnešním krátkém a poměrně nedbalém surfování jsem našel několik nových důkazů, že videohry mohou být nejen neškodné, ale dokonce i "zdravé":

• Glucoboy je nové zařízení, které spolupracuje s GBA. Připojí se k němu místo cartridge a je schopno změřit úroveň cukru v krvi. Je určeno pro dětské diabetiky, které motivuje ke správnému životnímu stylu, neboť "pacienta" za dobrý výsledek odmění hrou, kterou mu odemkne.
• Na serveru BBC otiskli reportáž o sedmnáctiletém chlapci, jež je upoután na vozíček a navíc neovládá své ruce ani nohy, takže se na něm bez cizí pomoci ani nemohl pohybovat. Sam může díky speciálnímu ovládání hrát hry pomocí své brady a v průběhu let se v tom zdokonalil natolik, že bylo možné stejné ovládání aplikovat i na jeho vozík, takže je nyní samostatně mobilní.
• A konečně, na Xbox právě vychází hra Yourself!Fitness (zatím pouze v Severní Americe), která funguje jako osobní trenér. A i když namítnete, že jde jen o něco interaktivnější verzi televizního předcvičování (má tu být 500 různých cviků a "hra" vám sama dle vašich potřeb na míru ušije cvičební plán), vzpomeňte na taneční hry Dance Dance Revolution, ve kterých je možné zadat své tělesné údaje a pak při hraní na obrazovce vidět počet spálených kalorií (v podstatě totéž umožňuje Game Bike).