Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Svá ocenění pro nejlepší hry uplynulého roku udělil Edge, GameSpot, Eurogamer, IGN i všichni ostatní s výjimkou českých herních webů, na nichž jsem zatím nic podobného nezaznamenal. Byl to v každém případě skvělý rok - v Evropě jsme se sice nedočkali žádné premiéry nového hardware, zato však na všechny současné platformy vyšlo snad ještě více kvalitních her než vloni. A platí to jak pro konzole, tak pro PC. Sestavil jsem si svůj vlastní soukromý žebříček deseti her roku 2004 - letos mne nejvíce potěšil jednoznačně Half-Life 2, kterého jsem sice stále ještě nedohrál, ale těsne před koncem jej mohu bezpečně označit za vítěze. Zbylých devět nejoblíbenějších letošních her jen tak bez ladu a skladu v abecedním pořadí - Burnout 3 (PS2), Doom 3 (PC), GTA San Andreas (PS2), Halo 2 (Xbox), Mario Golf (GBA), Mario vs. Donkey Kong (GBA), Metroid Prime 2 (GC), Pro Evolution Soccer 4 (PC/PS2) a Unreal Tournament 2004 (PC). Souhlasíte se mnou? Máte vážné výhrady? Které hry byste vyhodili, které byste naopak přidali? Diskutujte.

Nejrůznějších překvapení, zklamání, šoků i zásadních změn se v průběhu roku 2004 udála celá řada, na většinu z nich ale herní svět už dávno zapomněl, popřípadě tak učiní během nejbližších týdnů či měsíců (pokud to opravdu musíte mít, čtěte ve výše uvedeném tématu na GameSpotu). Na závěr bych rád popřál všem pravidelným čtenářům, náhodným návštěvníkům i kolegům z řad konkurence úspěšný příští rok. Nashle v roce 2005!

Možná už to začínám s těmi "herními filmy" přehánět, jenže si nemůžu pomoct - tohle je opravdu lahůdka. Paul W.S. Anderson, který v podstatě celé to šílenství (lze-li to tak tedy nazvat) kolem filmů vytvořených podle herních předloh začal (natočil Mortal Kombat, vlastně první alespoň trochu kvalitní film této kategorie), se americkému filmovému časopisu Now Playing svěřil, že se poměrně vážně uvažuje o třetím dílu Resident Evilu, který má pracovní podtitul Afterlife. Řekl k tomu:

"Už když jsem udělal první díl, viděl jsem Resident Evil jako trilogii. Vždy jsem si představoval trojici filmů, přičemž první díl měl být prequel k videohrám, druhý díl měl být zasazen do stejného času jako videohry a třetí díl jsem vždy chtěl mít jako určité pokračování či dodatek k videohrám, takže měl být zasazen do období po herní sérii. Něco takového bych určitě rád udělal, ale stále jsme ve stádiu vyjednávání. Rozhodně tu je ale vůle k vytvoření dalšího filmu, tím jsem si jistý."

Není divu, jak koneckonců sám dodal, druhý díl vydělal ještě více peněz než jednička, takže je další pokračování dle Hollywoodských pravidel zcela na místě. Mě to připadá jako docela dobrá zpráva, ale otázkou stále zůstává, zda bude třetí díl také sám režírovat - na režii Apocalypse totiž neměl čas (byl zaneprázdněn projektem Alien Vs. Predator) a prý je to na výsledku docela znát. Pokud se tedy nebude na Afterlife podílet jen jako scénárista, ale i jako režisér, budu ještě nadšenější (jak už jsem tu psal, první díl se mi hodně líbil). Zatím ale k Apocalypse nemůžu říct nic špatného, výsledek se dozvíme již brzy - českou premiéru má druhý díl už 6. ledna.

Jenže ani to není všechno! Podle stejného článku totiž Andreson pracuje na dvou dalších herních projektech - filmové verzi Drivera a bojovky Dead or Alive (nyní na Xboxu). První má určitě slušný potenciál být kvalitním filmem (i když to bude chtít slušný rozpočet), na druhém se Andreson jistě "vyřádí" podobně jako na Mortal Kombatu. Jen s tím rozdílem, že si tu místo drsných bojovníků z celého světa dávají na budku sličné, polonahé a dobře obdařené dívky. Divím se, že si téhle série Hollywood všiml tak pozdě.

Na adrese www.modrak.cz/qcz/ jsem zprovoznil lokální archiv Quake-CZ, přístupný je samozřejmě i z horní lišty. Tuto stránku jsem tvořil téměř čtyři roky mezi lety 1996 a 2000 (pokud si vzpomínám, padl na to prakticky veškerý můj tehdejší volný čas) a i když se od té doby (u mne a vlastně i v 3D akčním žánru) změnilo opravdu hodně, je to stále velmi zajímavé (a mnohdy i vtipné až směšné) čtení jak pro ty, kdo Quake-CZ dobře znají ze zmíněné éry, tak pro ty, kdo by si jen chtěli najít přesný datum vyhození Johna Romera z id Softu nebo třeba ohlášení Unrealu, kterému jsem chtěl tehdy ve Score slavně udělit 11 bodů z 10 možných (jsou věci, na které je lepší co nejrychleji zapomenout). Navrch ještě určitě stojí za připomenutí spousta recenzí a preview včetně třeba i po sedmi letech stále nevydaného Duke Nukem Forever. Snad vás bude bavit čtení tohoto archaického webu stejně jako mne, v každém případě ale mějte na paměti nadšenecké podhoubí projektu a také jeho stáří - většina externích linků už dávno nefunguje.

A když už jsem u toho, musím zmínit pár vylepšení aktuálních sekcí serveru. Konečně jsem našel pár hodin volného času na opravení celého archivu starších příspěvků, které se "poškodily" při převodu do nového systému. Nyní vše vypadá tak jak má a fungují i všechny linky v textu. Jistě jste si všimli i možnosti přidávat ilustrační obrázky (či spíše ikonky) do novinek, takže i když mám ještě pár dalších vylepšení v rukávu, už to tu začíná vypadat k světu.

Pokud jde filmy vytvořené podle komiksové předlohy, snad s výjimkou Punishera (u nás šel rovnou na DVD) byly všechny celkem povedené. Některé více (Hulk, Spider-Man, X-Men), některé méně (Daredevil), ale líbily se mi v podstatě všechny. I příští rok nás jich čeká celkem dost - Blade: Trinity (česká premiéra 17. února), Elektra (10. března), Batman Begins (14. července) nebo Fantastic Four (4. srpna). Ovšem osobně se nejvíce těším na Sin City, které přijde do kin 1. dubna!

Nejdříve jsem projektu moc nevěřil, ale stačilo se před pár dny podívat na první trailer a já pochopil, že se blíží něco skutečně výjimečného. Jestliže jsem si po shlédnutí Hulka říkal, že komiks už nemůže být věrněji oživen na filmovém plátnu, mýlil jsem se. Vizuální styl Sin City (který je mimochodem vysoce ceněn i u původní papírové verze) vypadá fantasticky. Asi to nebude mainstreamová zábava typu Spider-Mana, ale on vlastně ani Sin City není mainstreamový komiks. Přičtěte si nadějné obsazení (Bruce Willis, Benicio Del Toro, Elijah Wood, Clive Owen, Josh Hartnett, Mickey Rourke a další), scénář přímo od autora komiksu Franka Millera, zkušeného režiséra Roberta Rodrigueze (je ale fakt, že od úděsného Tenkrát v Mexiku jsem na něj trochu alergický) a skvělou hudbu (pravda, v traileru je obvykle něco jiného než ve filmu, ale stejně to má atmosféru) a vypadá to na jeden z nejočekávanějších filmů příštího roku! Snad to nebude nějaký aprílový vtípek.

Zajímá-li vás to, jinak se příští rok hodně těším na The Life Aquatic with Steve Zissou (Bill Murray patří mé nejoblíbenější herce a trailer je hodně vtipný), Star Wars: Episode III (nejsem kdovíjaký fanda Hvězdných válek, ale zakončení trilogie si nenechám ujít - obzvláště když víme jak moc nás tam čeká) a samozřejmě na King Konga (mimochodem, Jackson nedávno prohlásil, že se po jeho dokončení nepustí do Hobbita, ale do filmu z 1. světové války). Ale to jen tak z hlavy, ono toho bude mnohem více.

Všechny ty bilanční příspěvky k roku 2004 a prognostické úvahy k roku 2005 musí ještě počkat. Uvědomil jsem si, že jsem tu ještě nic nenapsal o svých dojmech z hraní Doomu 3. Je to ostuda, ale na druhou stranu jsem k tomu měl docela dobré důvody. Doom 3 vyšel začátkem srpna, já ho ale dohrál až po téměř čtyřech měsících, koncem listopadu. Všeobecně nejočekávanější hra tohoto roku byla pro mnohé velkým zklamáním. I já na ní dlouhá léta netrpělivě čekal (hádám nemusím připomínat, že je pro mne Doom asi nejzásadnější hrou) a i já si při jejím hraní prožil určité "komplikace". Ale na konci té dlouhé anabáze jsem byl docela spokojený. Přesněji - hodně spokojený. Zde jsou tedy moje subjektivní dojmy, co možná nejvíce okleštěné o fakta dobře známá z recenzí.

Snad týden mi krabice ležela na stole, než jsem se jí odvážil rozbalit. Ne snad ze strachu, že by to mohl být průser, spíše z pocitu, že najednou po čtyřech letech něco ztrácím. Znáte to, ne? Léta se na něco těšíte a když to pak přijde, může splnit vaše nejnáročnější představy, ale přesto máte dojem, že o něco přicházíte. Úvod byl dokonalý a co na tom, že zaváněl Half-Lifem? Ohromila mne nádherná grafika, puntíčkářský design misí a hratelnost, která respektovala vzpomínky na předchozí díly hry, ať už jsou staré jakkoliv. A přitom je herní koncept vlastně docela revoluční a Doom 3 lze označit jako průkopníka akčních hororových her (netvrdím, že Silent Hill není děsivý, ale vidím velký rozdíl mezi akční adventurou a akční střílečkou) a v prvních hodinách jsem byl na vrcholu blaha. Tak jako asi většinu ostatních hráčů mne ale postupem času nadšení opouštělo. Často kritizované oddělení baterky od zbraní mi nevadilo ani v nejmenším, spíše naopak - buď vidíte a jste bezbranní a nebo jste ozbrojeni, ale zase "slepí". Přínos pro hratelnost je tu zcela pochopitelný a ten kdo kritizuje nesmyslnost tohoto prvku z hlediska realismu, by se měl chytit za nos. Vadilo mi ale skriptování a s ním spojená předvídatelnost a stereotyp. A to tak dalece, že jsem se v určitém okamžiku (přesněji na konci Alpha sekce po zabití pavoučí královny, prvního "bosse") nedokázal donutit v hraní pokračovat. Konec.

Člověk naštěstí špatné věci docela rychle zapomíná - mě to trvalo přesně tři měsíce. Pak jsem se ke hře vrátil s přesvědčením, že to musím nějak přetrpět a světe div se, ono mne to najednou začalo bavit! A bylo to lepší a lepší! Začínal jsem zkrátka znovu a to co mi už dříve přišlo jako podle šablony, to jsem tu zažíval znovu "poprvé". A především, hratelnost se postupem času hodně vylepšila, zbavila se stereotypu a já se dočkal řady nezapomenutelných okamžiků. Třeba motorové pily, která nejen skvěle zní a vypadá, ale zdaleka nebyla jen do počtu a šlo s ní šetřit cennou munici (hrál jsem na střední obtížnost a bylo jí jen tak tak). Nebo nebezpečný ArchVile neúnavně spawnující další potvory. Nebo rafinované pátrání po BFG 9K (alespoň tedy pro ty, kdo jí chtěli mít co nejdříve). Nebo nádherně děsivé peklo a následný start s prázdnýma rukama kompenzovaný chytře vymyšleným konceptem Soul Cube. A co takové místnosti, které mi svým designem připomněly kultovní lokace z prvních dvou Doomů?

Takže pokud jde o mne, já se po úvodních rozpacích bavil skvěle. Možná jsem čekal více, to ano. Z hlediska významu série jsme asi všichni očekávali revoluci, ale dostali jen evoluci (sorry za to klišé). Jenže odkazu svých předchůdců se třetí díl drží pevně a přináší navrch i docela dost nového. A to je, alespoň pro mne, hodně důležité. Je to tak trochu jako třetí díl Terminátora. Už to není ten kult jedničky a dvojky, naleznete na něm spoustu chyb a věcí, které lze považovat za nepovedené, ale vzato kolem a kolem je to skvělý a zábavný film, který je zároveň i důstojným pokračováním série. Pravda, ještě je tu srovnání s Half-Life 2, které pro Doom 3 vyznívá až příliš krutě. Mohu-li ale soudit (i Half-Life 2 si vychutnávám hodně pomalu a jsem teprve někde v polovině), ačkoliv je HL2 bezpochyby lepší, jsou to hry hodně odlišné - zatímco Half-Life 2 je výpravný, Doom 3 na mne působí mnohem komorněji. Zkrátka, byla by škoda přijít kvůli jedné o druhou, zahrajte si raději obě. Ale řekl bych, že už jste to beztak všichni udělali a já Half-Life 2 dohraju zase jako poslední.

Ještě malý dodatek pro ty, kterým se Doom 3 líbil alespoň tak jako mně. Steve Kent, autor úspěšné knihy The Ultimate History of Vide Games a respektovaný herní novinář píšící pro mainstreamová média (viz rozhovor s ním), se zhostil úkolu napsat knihu o třetím Doomu. Napsal jí v úzké exkluzivní spolupráci s id Software a výsledkem je The Making of Doom 3, výborný doplněk ke hře pro všechny její fanoušky. Uvnitř je kromě nádherných fotek a screenshotů celkem obsáhlý "technologický" rozhovor s Johnem Carmackem, shrnutí vývoje včetně všech jeho komplikací a především úplný původní příběh spolu s komentářem hlavního designéra Tima Willitse, který na mnoha místech vysvětluje pozadí jistých změn i důvody proč jsou určité věci tak, jak jsou. Až tedy budete příště objednávat z Amazonu, nezapomeňte - za těch pár dolarů nebo liber to rozhodně stojí...

Jednoduchý test. Kolik jste v tomto roce utratili za hry a kolik peněz jste nacpali do filmu? Zamyslete se. A zapřemýšlejte rovnou i nad tím, jaká zábavní branže je ziskovější. Na první pohled je to jisté ? film je stále podstatně mainstreamovější záležitost a na Hollywood se herní tvůrci stále věrně obracejí pro novou ?inspiraci?. Jenže v poslední době se začíná situace obracet ? Halo 2 se v den premiéry podařilo prodat 2,38 milionu kusů a tedy utržit 125 milionů dolarů (což je více, než se podařilo druhému dílu filmového Spider-Mana za celý premiérový víkend). Obrat z prodeje her se v Severní Americe za listopad tohoto roku proti stejnému období loňského roku zvýšil o dalších 10% na téměř 850 milionů dolarů. A v neposlední řadě, když už je řeč o té "inspiraci" - Hollywood se kvůli ní začíná stále častěji obracet naopak ke hrám.

Ale zpátky k otázce v úvodu. Je ziskovější herní nebo filmový průmysl? Řada analytiků a jejich studie už dávno tvrdí, že více peněz vydělávají hry. Jak už jsem tu několikrát zmínil, jsem v této otázce poněkud skeptický, protože analýzy obvykle počítají pouze se zisky z kina a ostatní prodejní kanály Hollywoodu (půjčovny, prodej, TV práva) přehlížejí (jsem rád, že nejsem sám, kdo si toho všiml). Dobrá, film tedy stále vítězí, ale rozdíl se rok od roku zmenšuje a hry jeho náskok velmi rychle likvidují.

Přesné důvody zmíněného vývoje neznám, ale faktem je, že mám v poslední době z filmové branže dosti rozporuplné pocity. Jak už jste z mých příspěvků určitě dávno pochopili, mám filmy rád, ale některé věci mi začínají vadit. Možná jen stárnu a stává se ze mne morous, ale jen si sami srovnejte zážitek z hraní hry a z návštěvy kina. Hra je sice podstatně dražší (byť také za cenu delší životnosti, ale to bych tu nerad rozebíral - spíše než kvantitu preferuji kvalitu), ale obvykle, díky demům či možnosti krátce si hru v obchodě vyzkoušet, víte co kupujete. Hraní si pak vychutnáváte dle svých vlastních představ. Můžete dělat co se vám zlíbí, přerušit hraní kdykoliv chcete a občerstvit se čímkoliv nač máte právě chuť. Druhý den vyrazíte s přítelkyní do kina, zaplatíte přes tři stovky a nesmíte si vzít dovnitř ani vlastní jídlo a pití (no není divu, jinak by si jejich nekřesťansky předraženou kolu a popcorn nikdo nekoupil). Pak musíte přetrpět čtvrt hodinu reklam a ukázek, které už jste desetkrát viděli a nakonec ani nevíte, jestli se vám film bude či nebude líbit. O tom, že se kolem vás lidé smějí věcem, které zcela bez debaty nejsou vtipné, kopají vám přitom do křesla a šustí bonbóny ani nemluvě. Namítnete že srovnávám nesrovnatelné a mám hry raději porovnávat s DVD? Možná máte pravdu. Ale ani postupné vydávání klasické verze (jaká to náhoda, že tvůrci nenašli žádné bonusy), speciální edice (najednou se toho objevilo...) a nejrůznějších kompilací či dárkových balení mi nepřipadá zrovna košér.

Není to jistě tak černobílé, jak to maluji. Můžete jít i do levnějšího kina, vstupní náklady na hraní také nejsou zrovna malé a stejně jako špatné filmy existují i špatné hry, na které jednou za čas naletí každý z nás. Ale ten rozdíl v tom, že mám u her naprostou svobodu volby způsobu, jakým je budu "konzumovat", je pro mne hodně důležitý. Filmová branže by se měla nějakým způsobem přizpůsobit - tím, že všechno svádí na pirátství v podstatě jen strká hlavu do písku.

Pokud z her ještě nemáte oči úplně v kýblu, vyzkoušejte projekt "Nejmenší web všech dob" na serveru guimp.com. Kromě v podstatě plnohodnotné webstránky (po kliknutí na HTML) tu totiž najdete i více než deset her (po kliknutí na FLASH) zpracovaných v rozlišení pouhých 18x18 pixelů, včetně pár známých titulů jako je Pong, Pacman, Space Invaders nebo Asteroids. Jasně, je to spíše pro zasmání, ale rozhodně to je jeden z nejlepších a zejména nejoriginálnějších flashových projektů, které jsem já osobně měl tu čest vidět. Ve Flashi každý den vzniká množství hodně podařených titulů, ale autor guimp.com (britský webdesignér Alan Outten) na to šel přeci jen trochu jinak. A to se cení.

Musím ještě při této příležitosti vzpomenout už starší flashovou záležitost umělce (slovo autor nebo tvůrce tu zcela nevystihuje můj respekt) Laitha Bahraniho (viz projekty Low Morale a Monkeehub), který zpracoval úžasnou flashovou animaci (animace má kolem 10 MB a pokud odkaz nefunguje, zkuste tento) na skladbu Creep od mých oblíbených Radiohead. Každého fandu téhle skvělé kapely bude jistě mrazit v zádech. Podělte se v komentářích o svoje oblíbené flashové linky, mám jedinou podmínku - chci pouze absolutní špičku!

Když jsem psal o odhalení prvních informací o příběhu a scénáři filmového zpracování Doomu (došlo k němu na FFFilmu Františka Fuky), pochopitelně jsem koketoval s myšlenkou, že bych to hezky zčerstva napráskal na má oblíbená zahraniční herní fóra, popřípadě rovnou poslal na nějaké novinkové weby a podobně. Pak jsem si ale naopak řekl, že bude zajímavé zjistit, jak rychle dokážou tuto zprávu z českého internetu získat zahraniční weby. A čekal jsem. Nevím nakolik tu zaspali další případní bonzáci, ale trvalo více než týden, než se na filmovém serveru Dark Horizons objevila tato zpráva, která byla záhy převzata na desítky dalších (tentokrát i herních) serverů. Odezva byla znovu poměrně negativní, ovšem nyní už naprosto zaslouženě - autor oné první zprávy si nedal příliš práce s "překladem" (na Františkovu nabídku upřesnění informací nereagoval) a další dokonce přidali přímé citace scénáristy.

Fanouškům se zveřejněné informace samozřejmě nelíbily a jali se film šmahem odsuzovat a dokonce i podepisovat petice. Chudákovi scénáristovi nezbývalo, než všechno uvést na pravou míru. Má pravdu - jednak v tom, že herní verzi Doomu je takřka nemožné věrně předělat na filmové plátno (ostatně to ani nikdy nebylo cílem scénáristy, producentů ani id Software) a druhak v tom, že si zaslouží šanci a měli bychom soudit až výsledný produkt. Obé jsem tu už myslím dříve zmínil a platí i můj názor na film, spíše jsem se tu touto zprávou chtěl podělit o to, jak špatné jsou automatické slovníky z češtiny do angličtiny a jak to zjevně nikomu nevadí.

A když už jsem se tedy znovu vrátil k herním filmům (více jsem se tím zabýval v článku Za Oponou na Tiscali Games), musím ještě s radostí doplnit, že se pohnuly ledy v projektu filmové verze Splinter Cell. Práva na něj má Paramount, který nyní zveřejnil, že fim bude režírovat Peter Berg. Což je docela zajímavá osoba a v první řadě herec - možná ho znáte třeba z Chicago Hope nebo aktuálně jako policajta ze skvělého Collateralu. Berg se bude podílet i na scénáři, se kterým už nějaké zkušenosti má (byť zatím nic oslnivého), s ním ovšem usedne k psacímu stroji mj. i scénárista herní série, což je potěšující. Do premiéry určitě zbývá spousta času (v březnu vychází třetí díl Chaos Theory, takže autoři možná chtějí "spojit" film se čtyřkou), ale jak znám Splinter Cell, mohl by to být docela dobrý biják.

Jasně, když se mě někdo zeptá na nejočekávanější hru, pravděpodobně si vzpomenu na nějaký všeobecně očekávaný hit typu STALKER nebo Metal Gear Solid 3, ale pravda je taková, že se s nemenším nadšením těším na menší projekty. Mezi ně patřila ještě do nedávna Unity. Přesněji do pátku, kdy byl její vývoj náhle zrušen. Krátká sumarizace pro ty, kdo projekt nesledují: za vývojem stojí nepříliš známý, ale mezi odbornou veřejností ceněný Jeff Minter, který již začátkem 80. let pod názvem Llamasoft vytvořil řadu zpravidla nepříliš úspěšných, ale povětšinou unikátních a zejména jaksepatří ujetých titulů (například Gridrunner, který existuje i v podařeném PC remaku). Mne osobně ale uchvátil až fantastickou konverzí úžasné hry Tempest, která vyšla pod názvem Tempest 2000 (ovšem už v roce 1994) na Atari Jaguar a také PC. Neznáte-li, zkuste - nebudete litovat.

Jeff Minter ale ani po dvaceti letech neopustil své originální koncepty a před dvěma roky již zmíněný projekt Unity, skutečně unikátní a avantgardní psychedelickou střílečku, kterou lze sice vzhledem ke svému hudebnímu zaměření tak trochu přirovnat k Rez či Amplitude, ale už při letmém pohledu na screenshoty je jasné, že i tentokrát to je unikátní a ujeté. Tedy vlastně bylo. Vývoj hry (byla vyvíjena výhradně pro GameCube) byl ukončen a Unity se tak zařazuje do stále obsáhlejšího seznamu "oblíbených zrušených her" (Full Throttle II, Sam & Max Freelance Police atd.). Škoda.

Zajímavá je ale i skutečnost, že Minter Unity vyvíjel ve spolupráci s Lionheadem jako jeho "satelitní" vývojář (vzpomínáte na tu slávu když tenhle plán Molyneux ohlásil?). A nyní je Lionhead tedy opět neúspěšný - po nemastném prvním Black & White, solidním Fable (ale vzhledem obrovským nákladům a očekáváním asi stále trochu neúspěšným) a nedávném pozastavení nadějného projektu BC tedy nyní přichází zrušení Unity. Jsou to jen dva měsíce kdy Lionhead ohlásil vstup rizikového kapitálu. Souvisí to snad nějak? O venture kapitalistech toho moc nevím, ale nemyslím že by strpěli, aby byly jejich peníze vynakládány na zjevně nevýdělečný projekt - znamená to, že Molyneux přichází o svou tvůrčí svobodu? Těžko říci. Příští rok má ale vydat konečně dlouho očekávané The Movies a také druhý díl Black & White a domnívám se, že by bylo na čase, aby se alespoň jedna z těch her "dala hrát". V opačném případě začnu pochybovat, jaký měl vlastně Molyneux podíl na svých kultovních hitech Populous, Powermonger, Syndicate, Dungeon Keeper nebo Magic Carpet.