Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Od české premiéry PSP nás dělí už jen pár dní a já tu slíbil zmínit svoje pocity z her. Vzhledem k solidnímu počtu českých recenzí na serverech Gamepro (Metal Gear Ac!d, Ridge Racer, WipEout Pure) a Bonusweb (Ape Academy, Untold Legends, Metal Gear Ac!d, World Rally Championship, World Tour Soccer a NFS Rivals) mi připadá zbytečné o nich psát nějak obšírněji - koneckonců také proto, že kromě Sony zatím žádné firmy u nás až na velmi vzácné výjimky nemají k dispozici preview a review kódy, takže si musím vystačit z vlastních zdrojů (koluje kolem mne naštěstí pár japonských a amerických verzí) a není to tedy bohužel hodnocení úplné.

Obecně musím říct, že nejsem z PSP her ani zklamaný, ani nadšený. Handheldu zatím chybí "killer" titul, ať už z pohledu atraktivity (tím do konce roku podle všeho bude jen GTA Liberty City Stories) nebo co do kvality (tady už je adeptů díkybohu více). Řada her se potýká s problematickým ovládáním (Fire Up!), několik jich má potíže s frameratem (Medievil), mnohdy jde jen o "malé verze" dobře známých PS2 her, ale tragické to zase není a pár her mne příjemně překvapilo. Závodní hry mne málokdy dostanou, ale WipEout Pure je hodně zajímavým uvedením do grafických schopností PSP, z logických her stojí za pokus Lumines a koneckonců i ten Medievil byl kromě občasného trhání a nesnadného ovládání dosti "použitelný". Bohužel jsem nehrál Virtua Tennis, Tony Hawk´s Underground a Dynasty Warriors, které mne lákají nejvíce, mají skvělé recenze a vycházejí rovněž v časném termínu (do září bude plynule rozděleno vydání snad třech nebo čtyř desítek her).

Srovnání s DS od Nintenda je hodně složité - myslím, že jsou na tom obě konzole zhruba stejně. Ani DS neměl při launchi s výjimkou SM64 DS (který byl ale nakonec také pouhou konverzí a i když geniální, sráželo jí pro mne trochu obtížné ovládání) žádné úchvatné hry, měl však proti PSP jednu neoddiskutovatelnou výhodu - nabízí lákavou inovaci v hratelnosti, díky kterému měly o zájem postaráno i jinak docela obyčejné hry. Phil Harrison ze Sony v této souvislosti tvrdí, že tahle výhoda rychle vyprchá a lidé na DS zapomenou - od jinak férového chlapíka nečekaně konfrontační komentář, ale určité nasycení prvotním nadšením majitelům DS určitě hrozí. Je skutečně otázkou, zda se Nintendu podaří zájem o DS udržet (při pohledu na line-up pro zbytek roku nemám strach - letos je proti PSP lepší), ale něco podobného hrozí i Sony. Nedávná úvaha amerického OPM se zamýšlí nad tím, že vyšel zatím jen nečekaně malý počet her, z nich vcelká část byly navíc porty nebo rychlokvašky. Ostatně, možná si také pamatujete na optimistické prohlášení Sony o tom, že nedopustí portování z PS2 a bude tvrdě vyžadovat původní hry - zdá se, že ze svých představ trochu slevila. Tady je nicméně obtížné hodnotit po pár měsících, uvidíme za rok, v přípravě je ostatně mnoho velmi zajímavých projektů. Dal jsem vám skoro více otázek než odpovědí, že? Tak tedy na závěr alespoň stručné názory na některé z PSP her, které jsem osobně hrál.

• Everybody´s Golf: Verzi pro PlayStation jsem hrál hodně, pak jsem si ale zvykl na geniální Mario Golf a začal vyžadovat více než kvalitní golfovou simulaci s pouhým odemykáním bonusů a v podstatě primitivním principem vylepšování postavy. Jinak nicméně hodně slušné - i proto, že se na PSP ideálně hodí.
• Medievil: Přečtěte si tuhle recenzi...a nebo raději ne, není totiž příliš dobrá. Tady možná nejsem zcela objektivní (první dva díly na PSone byly vynikající), ale Medievil se mi líbí. Grafika slušná a herně je to pěkné. Jen mi vadilo zmíněné trhání a ovládání. V tomto (mém oblíbeném) typu her vidím na PSP budoucnost.
• Lumines: Kolem Lumines je docela haló, protože tuhle hru lidé buď milují, nebo nenávidí. Všechno záleží na tom, zda budete mít na počátku dost času na to, abyste se do hry dostali - pak vás pohltí, nabídne hodně režimů a různorodou zábavu. Tetris to ale rozhodně není. Zdaleka!
• WipEout Pure: Už jsem to naznačil - vypadá úžasně, dotažené je to do posledního detailu, hraje se to také skvěle, ale za rok nikdo ani neštěkne. Typický launch titul. Pro fandy závodů a hlavně WipEoutu ale rozhodně nutnost. Minimálně se to totiž na rozdíl od řady jiných závodů výborně ovládá.
• Pursuit Force: Bonus na konec, Sony zapůjčila i preview verzi svých arkádových závodů, které mě nakonec pobavily více než většina hotových PSP her - řídíte vůz, střílíte na gangstery a přeskakujete z auta na auto. Je to svižné, je to svěží, je to super. A když už jsme u těch "S", mám jen strach, aby to nebylo také moc stereotypní.

A to je vše, v případě skutečně zajímavých PSP her vás v budoucnu budu samozřejmě informovat o mých dojmech. Pro další informace v každém případě znovu doporučuji zavítat na často aktualizovanou českou sajtu, starší ale stále užitečné dojmy na základě japonského importu zveřejnilo začátkem roku Tiscali.

V bonusovém rozhovoru DVD verze jednoho z mých oblíbených českých filmů Jáchyme, hoď ho do stroje (pro osvěžení paměti...), se Zdeněk Svěrák svěřuje: "Byli jsme začátečníci, takže jsme byli s Ladislavem Smoljakem pořád bičováni strachem, že to bude málo komické. A tak jsme stále vymýšleli další situace a nápady, abychom podepřeli komiku. Pak jsme si po letech říkali, že kdybychom ten film psali zkušenější, tak by z toho asi byly dva. Trochu bysme šetřili nápady." Tomu tedy říkám problém - být příliš vtipný! Ehm. O mém zaujetí humorem ve hrách (a o tom jak moc ho postrádám), jsem tu už psal mnohokrát (například tady). A pokud ty moje názory čtete, asi víte v jakých hrách je podle mého názoru humoru tolik, že by se jím dalo šetřit (ne že bych si to samozřejmě přál, stejně jako v případě zmíněného filmu). Pochopitelně v adventurách LucasArts.

A tím se plynule dostáváme k dalšímu (za poslední rok už asi třináctictémuosmadevadesétému) rozhovoru s Ronem Gilbertem, který ale tentokrát odpovídal na konkrétní otázky ohledně humoru v prvním dílu Monkey Island. Přečíst si ho můžete díky dobrým duším na serveru International House of Mojo, kteří jej sprostě ukradli (čti: naskenovali) z britského PC Zone. Čtěte zde! Dozvíte se, že hrál Monkey Island i Steven Spielberg, přečtete si o prostředí, v jakém vtípky vznikaly, o inspiraci pro vznik hry, o Gilbertových plánech (komediální RPG/RTS!!), ale také o tom, že je Gilbert vášnivým pilotem a donedávna vlastnil letadlo. Je tu i malý námět k zamyšlení:

Proč už nevznikají žádné vtipné hry?

Ron Gilbert: V Americe jsou teď hry příliš seriózní - temné a plné násilí. S tím pak souvisí jejich vážnost. Všichni vytváří chlápky v tmavých pláštích, v módě je ponurá nálada a tam pak moc prostoru k legraci není. Myslím, že už se z her schopnost pobavit a rozesmát vytratila. Je to trochu smutné.

Ernest Adams na Gamasutře prohlásil, že jde o jednu z nejdůležitějších her v historii, Chris Crawford (legendární vývojář a autor téhle knihy) se nechal slyšet, že je to bezpochyby zatím nejlépe fungující interaktivní příběh a v New York Times jí zase označili za budoucnost videoher. Řeč je o Façade, experimentální "hře", která se snaží posunout hranice interaktivního příběhu. A není sporu o tom, že se jí to daří, i když s tak pochvalnými komentáři bych byl opatrnější...

Žánrově lze snad Façade zařadit mezi adventury - setkáváte se se starými známými, párem, který právě prožívá manželskou krizi. Postavy ale nereagují podle předem daného skriptu, ale na základě vlastní umělé inteligence. Vedou spolu rozhovor, hádají se a diskutují i s vámi, přičemž své věty píšete na obrazovce tak, jako ve starých textovkách - Trip i Grace vám (většinou) rozumí a v ideálním případě se vám z nich podaří udělat opět spokojený páreček. Graficky to není žádný zázrak, ale způsob jakým postavy reagují na vaše činy (včetně výmluvných grimas) hře dodává neuvěřitelné emoce. Jsou to obyčejní lidé s obyčejnými problémy (což může leckoho odradit), na část vět reagují nechápavě (což zavání nudou) a neustále jim musíte skákat do řeči (což není úplně logické), ale pokud se tomu dostanete pod kůži, čeká vás hodně jedinečný herní zážitek. Zdá se mi, jako byste ovlivňovali především činy či emoce obou postav a vývoj příběhu je do značné míry předem daný (škoda, že třeba nejde Tripa dohnat k vraždě Grace), i tak ale potěší, když je dáte dohromady. Tady je třeba jeden z možných vývojů s dobrým koncem - pochlubte se, jak to šlo vám?

Façade (homepage projektu) je macek, download má 800 MB (český mirror a trochu podrobnější popis je na Hrej), ale pro přemýšlivé hráče by to opravdu neměl být důvod, proč nestahovat! Je to ostatně jeden z těch originálních projektů, o kterém byla řeč v minulém příspěvku - sice pouhý experiment, ale naznačující jakým směrem by se mohly hry jednou ubírat. Neboli jak napsal Adams v už zmíněném článku na Gamasutře: "Façade je důležitá, protože ukazuje, co můžeme s naším úžasným médiem dokázat. Nesnaží se nic nahradit. V budoucnu bude stále dost her s tradiční tematikou budování, zkoumání a dobývání. Dokazuje ale, že stále existují nové způsoby hraní, které čekají, až budou vynalezeny." Kdo říkal, že už bylo všechno vymyšleno, he?

"E3 navštěvuji posledních devět let. Každý rok tam vidím stovky her - celoroční produkci herního průmyslu. Pokaždé jsou to ty samé hry, vydávané znovu a znovu. Je to tragické a mám pocit, že na tuto kreativní stagnaci vydavatelé doplatí. Dříve či později budou hráči otrávení tím, že jsou krmeni stále stejnými hrami. Až se tak stane, budou mít spoustu jiných možností jak utratit své peníze. Vydavatelé pak budou ztraceni." Komentáře jako je tento (od Alexe Rigopulose, ředitele Harmonix, tvůrců inovativních hudebních titulů Amplitude a Frequency pro PS2) jsou v herní branži už nějaký čas docela běžné. Těžko říct, jak se k nim postavit - na jedné straně prodejnosti her jako Need for Speed nebo Madden nevykazují klesající tendence (pokud tedy nemám za podobné znamení brát snížení očekávaného obratu, které nedávno ohlásila EA), na straně druhé je z internetových diskuzí skutečně cítit zřetelné znechucení. Opravdu nás čeká velký třesk herní branže jako v roce 1983? Nebo jen vydavatelé plynule změní svou strategii a přizpůsobí se měnícím se požadavkům hráčské veřejnosti? A nebo snad není nejmenší důvod ke znepokojení, všechno je v nejlepším pořádku a tohle je jen bublina nafouknutá neúspěšnými vydavateli?

Těžko říct. Faktem je, že si nutnost změny vedle hráčů a novinářů (přičemž ovšem každý rok pohodlně hypujeme stejné a stejné tituly) velmi dobře uvědomují i výrobci her, kteří mají ovšem velké potíže prosadit své myšlenky u vydavatelů. Posledním, kdo nedávno vyzval své kolegy k "povstání" byl Greg Costykian. Costykian je dlouholetým bojovníkem proti poměrům v herní branži a ačkoliv sám na svém kontě nemá žádné proslulé hry, je poměrně uznávaným teoretikem - své názory shrnul na přednášce u příležitosti červencové konference nezávislých vývojářů Free Play v Melbourne a posléze uvolnil Power Pointovou prezentaci (nazvanou příznačně Death to the Games Industry) k downloadu. Přestože bychom pro úplnost asi museli slyšet samotnou mluvenou přednášku, i těch pár desítek "ppt" stránek rozhodně stojí za pozornost. Stahujte!

Prezentace sice trochu zavání sentimentem, ale základní rovnice je jednoduchá a těžko napadnutelná - vývoj hry je dvacetinásobně nákladnější než před několika lety, běžné hry se prodá méně než před několika lety a prodejní cena je stejná jako před několika lety. Situace tedy nedává smysl, vydavatelé se potýkají s velkými potížemi (zatímco navenek slibují stále velkolepější hry - nic jiného jim také v obrovské konkurenci nezbývá) a ještě černější situace panuje mezi vývojáři (ostatně, zeptejte se kohokoliv z branže). Costykian se pozastavuje nad tím, že je v této době takřka nemožné prosadit se s hrou bez licence nebo úspěšné série, ale současně si všímá, že byly historicky nejúspěšnějšími hrami (zejména na PC) kreativní tituly jako Sim City, Doom, Command & Conquer nebo The Sims. Nesouhlasí s běžným názorem, že už bylo ve hrách vymyšleno všechno, poukazuje na to, že i po třista letech vychází inovativní romány a je přesvědčen, že jsme zatím ve hrách prozkoumali jen velmi malou část jejich možností.

Co navrhuje? Pochopitelně online distribuci - Costykian je přesvědčen, že je tu i přes velký problém s marketingem místo pro distribuci hardcore titulů (dokládá to úspěchem firmy Matrix Games, které se podařilo na internetu prodat přes sto tisíc kusů Gary Grisby´s World at War), ale poukazuje i na nutnost změnit uvažování hráčů, snažit se vytvořit  trh s nezávislými hrami a kulturu, kde jsou takové tituly vyhledávány a uzávány. Zkrátka něco podobného filmové, hudební, ale třeba i komiksové branži. A tvrdí, že to lze dokázat pouze "zespoda"...

Toliko stručný výcuc (v samotné prezentaci se dozvíte mnohem více a pro úplnost doporučuji k přečtení i Scratchware Manifesto, několik let starý manifest podobného ražení). Teď k mému názoru. Myslím, že je to poměrně kontroverzní prezentace, která na mne místy působí jako naivní výkřik někoho, kdo odmítá vzít na vědomí realitu komerčního trhu. Costykian také místy až příliš generalizuje - těžko se můžu ztotožnit s názorem, že dnes ve hrách zcela chybí inovace, když existují hry jako Killer 7, Alien Hominid či Katamari Damashi a dokoce ani nejsou neúspěšné. O "velkém nepříteli" EA nemluvě. Pravda, i mně vrtá hlavou, proč dal zelenou projektu The Spore (dostal ho snad Wright za zásluhy?), ale to není podstatné. Ten projekt zkrátka existuje. Greg Costykian si možná také nepamatuje na řadu historických pokusů - Gathering of Developers se zpočátku snažili o podobný přístup (byť se zachováním klasického retail modelu) a na počátku 90. let byl na PC ohromně úspěšný shareware koncept (kam ten se proboha poděl?). Co víc, troufám si říct, že indie trh, po kterém Costykian volá, už nějaký čas existuje - fungují desítky zavedených vývojářů, existuje dokonce i nemalá skupina přívrženců a chybí snad jen nějaká zavedená jednotná prodejní platforma typu Steam (a proč by to nemohl být přímo on - kdo ví, třeba je Rag Doll Kung Fu jen první vlaštovkou).

To vše nic nemění na tom, že jde o zajímavý námět na úvahu! Osobně si myslím, že k žádné "nezávislé revoluci" nedojde - jen se snad tento segment stane významnějším. Důležitější bude, zda si i velcí vydavatelé uvědomí nutnost přehodnotit své plány a zaměří se ještě více na nezbytnou kreativitu (viz úvod čánku). Bude to obtížná transformace - tak jako ve filmové či hudební branži nelze úspěšný recept předem odhadnout, ale je nutné to prostě vyzkoušet. To je drahé a ve většině případů to nevyjde, takže se tomu vydavatelé logicky vyhýbají, ale takové riziko bude dříve či později nevyhnutné. Co o tom soudíte vy? Těším se na vaše komentáře.

A když už jsem vám tedy doporučil několik let starý remake Cybernoid 2, proč se také po dlouhé době nepodívat na nějaké novější indie hry. Vedle pracného hledání po všech čertech je pro mne už nějaký čas spolehlivým zdrojem kvalitních indie her web The Independent Gaming Source - tentokrát jsem hezkých pár hodin ulétl na hříčce Typogun, což je jednoduchá "střílečka" ve stylu Asteroids, ovšem s tím rozdílem, že se při ní učíte psát na stroji. Výstřel totiž zazní až v okamžiku, kdy správně napíšete slovo uvedené u přibližujícího se protivníka. Není to samozřejmě zcela originální (minimálně Typing of the Dead si leckdo určitě pamatuje), ale rozhodně zábavné. Problém s angličtinou by mohl leckoho odradit (přeci jen je přirozenější psát rychleji v rodném jazyce), ale je tu i režim s názvy států, který bude srozumitelný i pro neangličtináře.

Podobného ražení je ještě TypeStriker (klasická vertikální arkádová střílečka), ale ta už nemá ten uhlazený a čistý arkádový feel. Dále doporučuji k vyzkoušení 2D plošinovku Neko (zjevná inspirace Mariem), zajímavou manažerskou strategii s gladiátory Battles of Norghan, další z mnoha klonů Zuma nazvaný Atlantis (já se toho prostě nemůžu nabažit), další z nekonečné řady japonských psychedelických shmupů Angeraze 2 (tentokrát ale ve 3D), výjimečně povedená česká freewarovka B.I.R.D. a za pozornost určitě stojí i nový projekt Chronic Logic (tvůrci Gishe a Bridge Builderu) nazvaný Golf? (v beta fázi).

Odkazuji i na další web specializovaný na indie projekty - GameTunnel sepsal tradiční round-up, tentokrát za měsíc červenec. Snad kromě Fate (není to můj šálek, ale přijata byla hodně pozitivně) mne tam toho tentokrát moc nezaujalo, chtělo by to zase nějaké návykové puzzle (Professor Fizzwizzle není špatný, ale...něco tomu prostě chybí)! Čekám vaše tipy na kvalitní indie a freeware hry...

Jedna z největších vývojářských celebrit 8-bitové éry, Raffaele Cecco, poskytl interview britskému GamesTM. Raffaele má na svém kontě takové skvosty jako byl Equinox (1986), Exolon (1987), Solomon´s Key (1987), Cybernoid 1 & 2 (1987/1988) a posléze na Amize (ale i PC) například výtečný First Samurai (1991). Byl i mým hrdinou a to paradoxně přesto, že jsem s výjimkou First Samurai snad žádnou jeho hru nedohrál. Byly zkrátka příliš těžké. Stejně jako většina jiných 8-bitových her. Cecco to v rozhovoru vysvětluje:

"Z velké části jsem si hru sám testoval, což znamenalo, že jsem v průběhu několika měsíců zcela ztratil představu, jak těžká ve skutečnosti je. Předpokládal, jsem že pokud byla dost snadná pro mne, zvládnou ji i ostatní. Mýlil jsem se! Omlouvám se všem hráčům, kteří si kvůli mým hrám trhali vlasy a obdivuji vytrvalost každého, kdo je dokázal dohrát!"

Aaah. To byly časy! Byli jsme bez povinností, měli spoustu času na trénink a dohrávali toho hodně. Ceccovy kousky ovšem i na 8-bitové poměry patřily mezi pořádně tuhé oříšky. Ostatně, jak napsal v dobové recenzi Your Sinclair: "Musíme vás varovat. Nikdy nehrajte tuhle hru v přítomnosti rodičů, protože - a to si buďte jisti - budete u Cybernoida nadávat tak, až vám upadne jazyk a Eddie Murphy zrudne. Varovali jsme vás!" Chcete-li, zkuste si Cybernoid 2 v do-ko-na-lém remaku od týmu Retrospec (tamtéž si můžete zahrát původní verzi v javovském emulátoru). Po dokončení úrovně už nemusíte začínat znovu, ale stejně je to peklo. Varoval jsem vás!

Reflex se po památné Kultuře kryplů (už je to šest let.. to nám to letí) opět věnoval počítačovým hrám, když napsal článek o Progamingu (vyšel v minulém čísle, což znamená, že si ho nyní můžete přečíst v online verzi Reflexu). Tentokrát nic kontroverzního, je určen spíše laikům. V aktuálním 33. čísle Reflexu (právě na stáncích) se pak komentátor Miloš Čermák (který píše vynikající komentáře k médiím do Lidových novin - viz jeho blog) ve svém pravidelném sloupku Notebook zamýšlí na téma škodlivých her. Na to že jde opět o zcela laický pohled, tradičně trefil hřebíček na hlavičku. Čtěte v tištěném Reflexu nebo od čtvrtka na internetu!

Mám v redakci nový počítač - konečně slušně nadupanou mašinu, která v plné parádě zvládne i nová FPSka. Haleluja! Celý jeden den jsem strávil instalací potřebného software a jeho následnou konfigurací a optimalizací - už jsem málem zapomněl, jak neuvěřitelně nudná, ale zároveň i zábavná (z hlediska perspektivy) je to práce. V několika volných dnech teď plánuji rozehrát pár nových stříleček, ale začal jsem něčím úplně jiným. Mod Eclipse pro Half-Life 2, znáte? Vybírám z mého popisu do rubriky Mody v novém SCORE: Tenhle singleplayerový mod pro HL2, vytvořený během čtvrt roku partou studentů na unverzitě v Dallasu, tak trochu připomíná Guild Wars. Jde o third-person akční adventuru s grafikou jako od Valve, kde bojujete pomocí telekineze (zvedni-hoď-zneškodni). Geniální! Takže, rozhodně zkuste!

Že jsem zatím docela nadšený z handheldu DS, je z mých zpráv asi docela zřejmé. Předvánoční line-up Nintenda není špatný a s výjimkou Touch Golfu (hrál jsem ho v Lipsku - postrádá rysy typické pro Nintendo hry a využití dotekového displeje je tu jaksi prvoplánovité - proč proboha neudělali něco ve stylu Mario Golfu s RPG prvky?) asi většinu her vyzkouším. Přesto mne daleko více šokuje nečekané propojení DS s PC branží. Po už zmíněném amatérském projektu ScummVM umožňujícím na DS hrát staré adventure od LucasArts (na světě už je první funkční verze!), po amatérských konverzích Heretic a Hexena (oboje už rovněž hratelné!) a po již dříve ohlášených projektech Europa Universalis II (nové interview), Age of Empires, Zoo Tycoon (nové interview) nebo Command and Conquer se teď spekuluje o zainteresování samotného Sida Meiera (což může znamenat např. Civilizaci nebo Alpha Centauri). Kdo by to byl před půl rokem čekal? A když jsme u Nintenda, víme už, že GameBoy Micro (tradičně sympatický oficiální web) bude na trh uveden 4. listopadu za 99 Euro, a to rovnou ve čtyřech verzích (viz fotky). Pravděpodobně si ho koupím, snad po roce konečně vyjde na GBA hra, která mne zajímá (Mario Tennis Advance v prosinci). A na závěr opět pár stručnějších postřehů:

• Bill Roper (ex-Blizzard) na své přednášce v Lipsku prorokoval vzestup PC her - vděčit za to budou možnosti internetové distribuce. Žádná novinka, ale z tak povolaných úst se to dobře poslouchá. Pochopil to už i Microsoft.
• Neuplyne týden, aby se mě někdo nezeptal na můj odhad, jak dlouho ještě přežije Nintendo vedle dvou nesrovnatelně silnějších konkurentů. Už mě nebaví přesvědčovat je, že se Nintendo těší pevnému zdraví. Přečtěte si, PROSÍM, tuto analýzu současné strategie Nintenda a zejména pak tento článek. POZORNĚ! Otevře vám oči.
• Tradičně inspirativní Kieron Gillen sepsal (ve skutečnosti jde o přepis jeho přednášky na jedné konferenci pro indie developery) čtivou obhajobu řemesla herních novinářů před nezávislými vývojáři, kteří mají pocit, že jdou herní časopisy ruku velkým vydavatelům. Podepisuji!
• Včera jsem psal o "exkluzivních" záběrech z Doomu, které jsem viděl v Lipsku. Ještě, že jsem to nechal v uvozovkách! Sice jsem tam musel odevzdat kameru a dokonce i mobil (abych snad nic nenahrál), ale dnes jsem objevil (týden starou!) reportáž z QuakeConu, kde je zmíněná scéna k dispozici ke stažení (jde nicméně o VELMI nekvalitní shaky-cam). A navrch i pár obrázků.

Posledních pár dní jsem strávil v Lipsku na Games Convention 2005. O dobré úrovni výstavy jsem slyšel pozitivní reference už vloni, přesto jsem teď byl při své první návštěvě velmi příjemně překvapen - nechyběl téměř žádný zásadní vydavatel a rozsah výstavy se snad ve všech parametrech vyrovnal E3. Většina titulů je sice ohlášena právě na E3 v Los Angeles a u řady z nich v Německu dojde jen na opakování stejných prezentací (naštěstí to rozhodně není pravidlem), našlo se ale dost výjimek (ať už nově ohlášených her nebo aktualizovaných prezentací), aby GC 2005 stála za návštěvu. Pro novináře je učiněným požehnáním první "kontraktační" den, kdy si mohou v relativním klidu a bez front prohlédnout všechny stánky i konkrétní tituly (proti přeplněnému E3 doslova ráj), pro veřejnost je zase dobrou zprávou fakt, že má po zbytek týdne na výstaviště přístup. Máte-li chuť, můžete do Lipska vyrazit ještě zítra - autem tam jste zhruba za tři hodinky, vstupné je 10 Euro a k vidění opravdu hodně. Několik highlights:

• V nevelkém sále jsem měl možnost shlédnout několikaminutovou "exkluzivní" ukázku z filmu Doom. Po traileru mne jen utvrdila v neblahém očekávání sotva průměrného filmu. Prezentovaná sekvence byla natočena ve first-person pohledu, snad ve snaze zachovat určitou věrnost s herní předlohou. Před pár měsíci o ní ve své reportáži z natáčení napsal Franta Fuka - tenkrát mi to připadalo jako úžasný nápad, ale v praxi to bohužel vůbec nefunguje a působí naprosto směšně.
• Tohle zřejmě nemá s GC nic společného, ale termínově to zapadlo - byla odhalena cena Xbox 360! Základní verze 299 Euro, úplná verze 399 Euro, tedy žádné velké překvapení (už jsme tu měli i dražší launche). Ještě zbývá poslední dílek tajenky - konkrétní termín premiéry. Na GC bylo samozřejmě mnoho her pro Xbox 360 ve hratelných verzích, tak jako na E3 mne ale zatím moc nezaujaly.
• Příliš nových her se neočekávalo, o to překvapivější je odhalení Broken Sword 4 (opět shoda okolností, tisková zpráva je vydaná v Kalifornii) a Caesar IV. Zahrál jsem si třeba Hitmana, Fable a Commandos, viděl jsem například Tomb Raidera, King Konga a UT 2007, o Molyneuxovi a dalších "celebritách" ani nemluvě. Skvělé je na tom to, že většinu z toho můžete vidět i vy. Ještě zítra!