Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Už prvního září se do českých obchodů dostane PlayStation Portable - zbývají tedy jen nějaké dva týdny a Sony stále ještě oficiálně neoznámila konkrétní informace o ceně a dalších podrobnostech. Pro zaneprázdnění bohužel nemohu sepsat dojmy z hraní launch-her (dostanu se k tomu příští týden, rozhodně ale před premiérou) a plánuji i nějaké stručné hodnocení hardware, dnes alespoň několik reálných faktů, které se ke mne dostaly, které jsem si zjistil a které jistě budou leckoho zajímat (pokud vím, řada z nich ještě nebyla nikde zveřejněna).

PSP: Tak tedy, PSP Value Pack (k přístroji i 32 MB Memory Stick a nějaké to příslušenství) bude stát 7890 korun. To je cena, která se v evropském měřítku dala očekávat a není příliš nevýhodná (přesný přepočet oficiální ceny 249 euro je podle aktuálního kurzu 7330 korun) - horší už je srovnání s Asií, odkud si můžete stejný produkt (a v Evropě plně funkční) koupit v přepočtu už za nějakých 6500 korun (například Lik-Sang s bezplatným doručením). Není vůbec divu, že se Sony v poslední době podobné nabídky snaží soudně zastavit, také vzhledem k nedostatku PSP (největší britská síť herních obchodů Game hlásila "vyprodání" všech přidělených PSP už před pár dny) by podobných nabídek využilo nezanedbatelné množství zákazníků. Zatím jsou ale stále aktuální a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte - i když uznávám, že rozdíl 1400 korun není malý, osobně doporučuji už kvůli záruce oficiální cestu.

HRY: Vzhledem ke zpoždění v evropské premiéře PlayStation Portable (připomínám, že v Japonsku byla PSP na trh uvedena už vloni v prosinci) měli vývojáři na dokončení her doslova luxusní množství času a pokud vím, SCEE má řadu her zcela hotové už několik měsíců. Zda se to odrazilo na kvalitě vám teď neřeknu - k tomu jsem se slíbil vyjádřit později. Zcela jistě to mělo pozitivní dopad na kvantitu. Jen samotná Sony vydává k 1. září osm vlastních titulů (Ridge Racer, Fired Up, Wipeout Pure, Everybody´s Golf, Formula 1, World Tour Soccer, MediEvil Ressurection a Ape Academy), další přidá EA (mj. Need For Speed: Underground Rivals a NBA Street) ostatní (Virtua Tennis, Metal Gear A!cid, Colin McRae Rally 2005, Midnight Club 3 DUB Edition aj.). Přiznám se, že kromě Sony mám u vydávaných titulů trochu zmatek - řada her má být vydána až 9. září (včetně Burnout Legends), některé hry se sem pravděpodobně vůbec nedostatnou atd. Podstatné je, že je bude během několika týdnů zhruba třicet a do konce roku desítky dalších přibudou. Ještě důležitější je ale cena - tituly Sony budou stát 1599 korun, tituly EA údajně 1499, tituly Codemasters prý dokonce 1299, u jiných vydavatelů je to ale horší a za hry Activision podle mých informací zaplatíme dokonce 1799 korun. Uvidíme, jak se ceny vyvinou po pár týdnech (například ve Velké Británii zuří mezi obchodníky cenová válka - jsem zvědavý jak se to projeví na našem milém webshopu GamePlay), takhle to není není tak zlé (jsou buď stejně nebo o pár set korun dražší než na DS) a původní fámy o ceně u některých titulů dokonce nad 2 tisíce korun se snad nepotvrdí.

FILMY: A nakonec ještě informace o zdánlivě nedůležitých PSP filmech. Přiznám se, že mne Sony velmi příjemně překvapila - čekal jsem pár lokalizovaných filmů a pak desítky dalších dovážených z EU bez české podpory. Bonton nicméně připravil na premiéru hned 10 různých filmů (7 Seconds, Hitch, Spiderman 2, Charlie´s Angels, Hellboy, Hollow Man, XXX, Once Upon a Time in Mexico, Punisher a SWAT) a do konce roku plánuje každý měsíc řadu dalších. Všechny budou mít české titulky, pravděpodobně budou bez jakýchkoliv dalších bonusů (snad s výjimkou trailerů) a stát budou 999 korun. Což není málo, když uvážíte, že v běžné DVD verzi jsou vesměs levnější, někdy i značně. A to je vše, co vím...

Ruku na srdce. Můžete o sobě říci, že jste pochopili příběh Half-Life 2 alespoň z 80%? Myslím si o sobě, že vládnu solidní angličtinou, ale některé části zápletky mi nemilosrdně utekly, mnohdy i z důvodu velkého zápalu pro hratelnost. Považoval jsem to za hloupé, nadával jsem si, že by mi tak dobrý příběh neměl uniknout a v duchu si sliboval, že se do hry brzy pustím znovu. Už nemusím - tedy, neznamená to, že to neudělám, ale prostě už nemusím. Jistý Chan Karunami totiž vytvořil (už koncem loňského roku, tohle opravdu není aktuální novinka) stránky The Half-Life Saga Story Guide, na kterých předkládá precizně připravenou, přehledně sepsanou a hezky nadesignovanou teorii, co se vlastně v Black Messa Facility stalo, jaké jsou motivy G-Mana, kdo je Combine, zkrátka co vězí za příběhem Gordona Freemana. Slůvko teorie je v kurzivě proto, že to vlastně není tak docela teorie - Chan spíše shromáždil fakta, zaměřil se na potvrzené a jasně známé informace a snaží se vlastním teoriím spíše vyhýbat (takže tam toho o G-Manovi vlastně ve skutečnosti moc není). Je to geniálně napsané a neskutečně čtivé. Jistě, do značné míry je to zásluha i nadaných scénáristů ve Valve, ale díky Chanovi teď mohu v klidu vstřebat tuhle geniální hru třeba v hlubokém křesle se šálkem kávy v ruce.

A ještě jedna dobrá zpráva - Průvodce příběhem byl přeložen do několika různých jazyků včetně českého, takže na adrese half-life.cleverweb.cz můžete najít českou verzi, jinak naprosto totožnou s originálem. Soudě podle poměrně hojně navštěvovaných diskuzních fór (kde najdete vzácně seriozní diskuzi vedenou rozumnými moderátory) jsem patrně poslední český hráč HL2, který se o stránkách dozvěděl, ale pokud tu snad je ještě někdo takový - víte na co teď kliknout...

Na Slashdotu se objevila zpráva o dokončeném projektu remixů oficiálních skladeb k Doomu (k downloadu jsou tu 2 kompletní CD). Prvotní nadšení rychle vyprchalo, zas tak úžasné mixy to nejsou. Dostal jsem se tudy ale na server OverClocked ReMix, který se touto tematikou zřejmě již nějaký čas zabývá - najdete tu totiž stovky remixů na desítky her všech platforem (retro se mi zdálo v přesile) počínaje Final Fantasy přes Double Dragon až po Monkey Island. Teprve se tím prokousávám (a je to pracné, chybí jakýkoliv ratingový systém), ale i když je většina naprosto děsivá (včetně některých nechtěně geniálních), najdete tu i skutečné lahůdky.

Aktuální vydání Týdne (32/2005) se krátce zamýšlí nad problematikou násilí ve hrách (v papírové verzi je článek rozsáhlejší) a poukazuje na to, co už jsem tu zdůrazňoval - nepřístupné filmy a počítačové hry v ČR nikdo nekontroluje. Jedna výmluvná citace za všechny: "Omezení neexistuje, ministerstva informatiky a kultury si dotaz Týdne na kontrolu této moderní zábavy přehazovala jako brambor: nikoli horký, spíše exotický. Přitom se u nás ročně prodá přes milion kopií počítačových her."

O Doom traileru už jsem tu psal - našel jsem ale větší (30 MB) verzi, která vypadá přeci jen trochu lépe (mimochodem, skvělý zdroj pro trailery). Přesto místy až podezřele amatérsky. Jinak doporučuji kouzelný trailer na Brothers Grimm (člověk by ho tam málem nepoznal...) a celkem nadějný Lord of War s Nicolasem Cagem. A na co do kina? Nějak mě nic nezaujalo - recenze na F4 jsou slabé, ale pár doporučení jsem už přesto dostal. Tak jak?

Nedávno jsem kdesi četl, že si podle nějaké odborné studie děti raději hrají spolu než proti sobě - tedy přesněji, že mají raději kooperační než kompetitivní hru. Bylo na čase aby podobný poznatek někdo aplikoval do her. Serious Sam II prý nabídne kooperační režim až pro 16 hráčů zároveň. Nebudeme-li teď brát v potaz týmové hry typu CounterStrike, kde vlastně spolupracujete s dalšími hráči proti jinému týmu, jde myslím o zajímavý precedens. Alespoň tedy nepamatuji žádnu FPS, ve které by mohlo bok po boku hrát 16 hráčů. Osobně se mi ta myšlenka hodně líbí, nespočetněkrát jsem si u co-op režimu užil pořádný kopec zábavy.

V tiskové zprávě o výsledcích internetové skupiny CNet (kam patří i GameSpot) je zajímavá zmínka, nad kterou se jistě protáčejí panenky všem provozovatelům herních serverů (nejen) v České republice - během prvních čtyř hodin, kdy bylo k dispozici demo Battlefield 2 GameSpot uskutečnil 300 tisíc přenosů, za první den to pak byly přes 2 miliony downloadů! V průběhu jediného dne konání E3 pak GameSpot "streamoval" 6 milionů videí. Snad by v této souvislosti někoho mohl zajímat rozhovor s editorem serveru Gregem Kasavinem na Idle Thumbs. A dále už jen stručně:

• Blog Old Grandma Hardcore o zkušenostech s babičkou, která má hry opravdu hodně ráda. Unikátní kronika, autor píše už několik měsíců.
• Příběh chlapíka s docela pěknou kerkou. Herní kerkou. Jaké tetování s herní tematikou byste si na nohu nechali dát vy? A - ehm - kam by to bylo?
• PSP u nás má stát 7890 korun, hry už od 1499 (EA) nebo 1599 (Sony), ale bohužel prý i nad 2000 korun. A to je moc! Více o PSP již brzy.
• Několik zajímavých flashovek: Stackopolis, BMX Backflips 2, Comboling, Flea World a Guess-the-Google. Zajímavá je i kolekce Games for Brain!
• Je to sice obyčejný fan-art (povedený!), ale při pohledu na něj mne napadlo jak rád bych si zahrál hru s Mariem, která by vypadala takhle. Představte si to...

Vivat. Hry se dostaly na obálku nejnovějšího vydání prestižního ekonomického magazínu The Economist - rozsáhlý článek je o v současné době hodně aktuální otázce násilí v počítačových hrách. Zařekl jsem se sice, že už se na svém blogu nebudu této trapné problematice věnovat (všechny ty komentáře si jsou podobné jako vejce vejci a je to jako hrách na stěnu házet), ale tohle je skutečně zajímavý článek, který se situací zaobírá hodně zeširoka a poukazuje na velmi zajímavá fakta. Jsem velmi příjemně překvapen, že je v článku obhajován stejný názor, který má herní veřejnost. To není v neherních médiích vůbec běžné a jen to svědčí o profesionalitě The Economist. Teď to sice může vypadat, že jsem sebestředně přesvědčen o jedné jediné pravdě (té "naší", samozřejmě), jenže ono je to těžké - když 85-letá babička čtrnáctiletého mladíka žaluje výrobce/vydavatele za to, že z něj udělala násilníka a sexuálního maniaka jejich hra určená výhradně pro sedmnáctileté a starší hráče (přičemž mu jí sama mu koupila!!), nic jiného si ani myslet nemohu. To je jednoduchá matematika a je celkem jasné, že jí ekonomičtí redaktoři ve zmíněném časopisu ovládají.

Economist jednoduchým argumentem dokázal, že spojitost mezi hraním her a stoupající kriminalitou jednoduše neexistuje a přidává řadu zajímavých údajů počínaje věkem průměrného hráče (jen třetina amerických hráčů má pod 18 let) přes odborné studie, které dosud nepotvrdily negativní vliv her na agresivitu hráčů až po analogii herní branže s filmem a hudbou. Prima. A teď už definitivně pryč od toho ohavného tématu!

Když už se tu samozvaně pasuji na odborníka přes adventury (což rozhodně nejsem - koneckonců jsem jich v životě dohrál zcela bez návodu maximálně pět), měl bych se zmínit o nové hře tohoto žánru pro Nintendo DS. Another Code je totiž prakticky čistokrevná adventure, která používá totožné principy jako počítačové adventury (komunikace s postavami, hledání/sbírání/používání předmětů, logické hádanky ap.). Na Doupěti (9/10) a Bonuswebu (80%) jsou hodně nadšení, já bych byl o poznání opatrnější - na Another Code jsem se hodně těšil, hovořilo se totiž v její souvislosti o revoluční hratelnosti. Možná to mysleli tak, že je revoluční koncept nefalšované adventury na handheldu. To asi je, nicméně jinak je to opravdu standardní adventure s nepříjemnými zákysy, místy zdlouhavými rozhovory, průměrnou hudbou nebo trochu rozvleklým příběhem. Ale na druhou stranu také fantastickým interface (ovládání téhle hry je skutečně jedna báseň) a zejména ke konci přeci jen hodně zajímavou zápletkou.

Autoři (neznámý japonský tým Cing) dobře využili předností DS a některé hádanky mi svou genialitou připomněly Eternal Darkness, nebo slavný souboj s Psycho Mantisem v MGS (ale to už jsem prozradil až až). Snad je to slibný začátek doufejme nikoliv vzácného žánru na DS. Proti LucasArts je to slabý odvárek a až se na DS pořádně rozjede ScummVM (psal jsem před týdnem), nikdo si už na Another Code nevzpomene. Ale pokud jste fanoušci žánru a tenhle handheld máte, dejte tomu šanci. Koneckonců, Another Code jsem dohrál do konce a to už se mi hezkých pár týdnů s žádnou hrou nestalo.

Na téma DS ještě jednu aktuální zprávu, s Another Code nijak nesouvisející: Amatérský tým Drunken Coders vydal první hratelnou verzi Heretic pro DS, která dokonce využívá i dualscreen obrazovku pro mapu a další důležité údaje (ovládání zatím probíhá jen tlačítky, podpora touchscreenu je v plánu až pro další verze) - screenshoty i download na homepage!

Vedle Sonica (viz článek o jeho 14. narozeninách) slaví letos narozeniny i další velký symbol videoher, Pac-Man. Je to ale oslava jubilejní a troufám si také říci, že oslavencův význam důležitost Sonica hravě překonává. Tvrdím to přesto, že jsem si v době vydání první hry jako tříletý špunt hrál přinejlepším na písku a poprvé se s ním seznámil až o řadu let později - hodně se mi líbilo zejména první automatové pokračování Ms. Pac-Man a solidní byl i Pac-Man World (to už byla ryzí plošinovka - první díl na PSone, druhý na PS2, třetí je v plánu letos včetně PSP). Databáze MobyGames, kde ale nejsou coin-opové verze, registruje přesně 50 různých portů her Pac-Man. Za připomenutí stojí ale třeba i stařičký CD Man (obrázky), kterého si asi bude pamatovat řada PCčkářů daleko lépe - koloval tu tehdy v solidním počtu "kopií" a těch klonů byl samozřejmě nepočítaně.

Dnes už asi těžko doceníme jeho význam (hry jsou koneckonců daleko více součástí mainstreamové kultury), ale ve své době Pac-Man zaznamenal úspěch skutečně šokující. Během jediného roku do něj prý byly v Severní Americe vhozeny neuvěřitelné čtyři miliony čtvrťáků, celkově bylo vyrobeno téměř 300 tisíc automatů, brzy se do prodeje dostalo množství merchandise předmětů (tehdy rozhodně nic běžného) a skladba Pac-Man Fever (více o ní) se tehdy dostala až na 9. místo americké singlové hitparády. A pokračovat bychom v podobném duchu mohli donekonečna - více viz trivia na Wikipedii (líbí se mi zejména to rozdílné citoslovce žraní kuliček - zatímco v Americe se vžilo docela věrné "waka waka", například v Itálii slyší nesmyslné "gabo gabo"). Walter Day, zástupce agentury herních rekordů Twin Galaxies tvrdí: "Pac Man změnil profil průměrného hráče. Najednou začali staří a mladí, muži a ženy, doktoři, zubaři, právníci a ženy v domácnosti hraní her považovat za normální. Pac Man jim otevřel dveře a přestože byl ve své době technologicky pokročilý, byl pro ně stejně jednoduchý, jako třeba hraní karet." Když jsme u Twin Galaxies, určitě v téhle souvislosti vyplatí zmínit světový rekord v hraní Pac-Mana, který v roce 1999 ustanovil 39-letý Billy Mitchel. Už jsem o něm kdysi psal, ale v kostce znovu. Mitchel dokázal za šest hodin dohrát všech 256 obrazovek hry (poté se hra hroutí) a v každé z nich (!!) získat kromě všech teček také všechny bonusové ovoce a s každý ze čtyř power-upů "sníst" všechny čtyři duchy. Celkový počet bodů 3.333.360 už tak nemůže být překonán! Ptáte se jak je něco takového vůbec možné? Díky tzv. patternům.

Snad ještě zajímavější je historie vývoje hry, o které se na celé tiskové stránce rozepsali v britských Timesech (další důkaz dosahu slávy Pac-Mana). Ačkoliv je oddaná a nezištná práce pro zaměstnavatele  v japonské kultuře hluboce zakořeněná (pokud vím, ani Shigeru Miyamoto není žádný milionář, i když se jistě nemá zle), tohle je přeci jen trochu silná káva - "vynálezcem" Pac-Mana je dnes padesátiletý Toru Iwatani, který se dle svých slov inspiroval pizzou s chybějícím dílkem. Jeho snahou bylo vytvořit hru atraktivní pro ženy i širokou veřejnost a to se mu beze zbytku podařilo. Od Namca (které na sérii postupem let vydělalo přes 100 milionů dolarů) se ovšem nedočkal žádného bonusu - byl pouze povýšen a stal se hlavním producentem coin-opové divize, kde dohlížel na klasiky jako Ridge Racer, Time Crisis nebo Point Blank. V jeho slovech není cítit ani špatka zášťi. Říká, že to u nich takhle zkrátka chodí. Ti Japonci...

Každopádně - happy birthday! Rád bych na Pac-Manovu počest někdy koncem srpna v Praze uskutečnil projekt "Pac-Man v ulicích", inspirovaný dobře známým New Yorským Pac Manhattanem. Zatím jen předběžně - měl by někdo zájem se takové akce aktivně zúčastnit?

Na oficiálním webu Cannes Lions jsou (už déle než měsíc, ale dříve jsem se k tomu nedostal) k prohlédnutí a stažení všechny oceněné reklamy tohoto ročníku. O co vůbec jde, se dozvíte v tomhle starším příspěvku z minulého roku, v kostce jde o prestižní festival nejlepších reklam. Pokud vás reklama zajímá, doporučuji neváhat a co nejdříve videa prohlédnout a případně postahovat (dalo mi to hodně práce a celkem je to skoro na celé jedno CD), po nějakém čase jsou totiž z webu odstraněny. Tentokrát je to prakticky zcela off-topic, po loňském absolutním vítězství reklamy na PlayStation se letos hry objevují mezi oceněnými jen sporadicky, i když PlayStation tu samozřejmě opět několikrát je. Když jsme u toho, ocenění letos získaly i české reklamky, byť nikoliv za TV spot (nebereme-li v potaz např. reklamu na Stellu, kterou režíroval úspěšný Ivan Zachariáš). Osobně jsem tam letos nenašel zdaleka tolik zajímavých spotů jako vloni, něco málo tu ale samozřejmě najdete - třeba první, druhý, třetí, čtvrtý nebo pátý, výtečný je tento (1, 2, 3) seriál tří reklam. A samozřejmě vítězný spot Hondy je rovněž fantastický (na její motivy byla vytvořena i zajímavá flashovka).

Vedle televizních spotů (kategorie Film) nepřehlédněte ani ostatní oceňované kategorie - obzvláště v sekci Cyber Lions věnované internetové reklamě najdete množství flashových projektů včetně jednoduchých reklamních her. A ohromně nápadité jsou obvykle také outdoorové kampaně, které se musejí snažit zaujmout chodce na ulicích. Kéž by měl i český reklamní byznys (nebo jeho klienti?) alespoň zlomek takové invence!

O zdravotně handicapovaných hráčích jsem se tu rozepsal prakticky přesně před rokem - věnoval jsem se ale tehdy pouze problematice leváků a sliboval jsem, že se k tématu později vrátím a zmíním se o hrách pro nevidomé. Což jsem dosud nesplnil a ta správná příležitost se objevila až nyní. Budete se divit, ale her pro zrakově postižené a zcela slepé hráče není vůbec málo, i když to samozřejmě nejsou hry takové, jaké známe my. Věnuje se jim několik specializovaných serverů (AudioGames, AGDev, Whitestick nebo německá BlindSpiele) a nebude vůbec těžké uhodnout na jakém principu jsou takové tituly postavené - místo vizuálních vjemů pracují se zvukem. Zní to jako docela slabá nahrážka, ale existují i velmi zajímavé projekty typu Accessible Quake (v současné době je ve vývoji nadstavba Audio Quake), který přidává do známé střílečky speciální zvuky, jež umožňují hrát hru právě nevidomým. Zajímavé jsou také hry firmy Alchemy Game Studios, která se na tento segment specializuje a hry dokonce prodává. Shodou okolností právě v těchto dnech probíhá v Brně akce pro nevidomou mládež, na které vedou autoři AQ několik workshopů na téma počítačových her (další informace o akci zde). Zajímá-li vás tato problematika, máte jedinečnou příležitost se o ní dozvědět více.

Je tu ale ještě jeden zajímavý aspekt - slepí hráči jsou neuvěřitelně trpěliví a řada z nich je schopna úspěšně hrát běžné hry pouze podle zvuku. Časopis EGM před nějakým časem zveřejnil (bohužel pouze v tištěném magazínu, takže nemohu odkázat) zajímavou zmínku o dvacetiletém Ryanovi Conroyovi, který přišel o zrak ve dvou letech. Mladší bratr ho později naučil hrát Mortal Kombat a Ryan jej brzy začal porážet. A pak i všechny jeho kamarády. Z Conroye se stal náruživý hráč a v průběhu let dohrál přes padesát (!!) her na SNES a PlayStation, zejména mlátiček, ale třeba i sportovních titulů. Jaké je jeho tajemství? "Prostě si zapamatuji všechny zvuky. Jakmile něco slyším, vím co se děje na obrazovce - vím, kdy je soupeř ve vzduchu a kdy se ke mě blíží." Samozřejmě mu dohrání hry trvá nesrovnatelně déle, ovládání se učí dlouhé dny, ale nakonec hru pokoří. Associated Press před pár dny zveřejnil podobný příběh o dalším nevidomém hráči, který poráží hráče v Soul Caliburu 2. Zkuste někdy při hraní zavřít na pár desítek vteřin oči a představit si, že jste slepí. Rychlý game over. A pak si zkuste zahrát nějakou z výše uvedených speciálních her (například Troopanum). Respekt!