Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Jednopísmenný nadpis článku asi vypadá hloupě, jenže stejně se jmenuje i hra, o které bude řeč. A její název je asi tak jediná věc, kterou lze kritizovat. Mám rád plošinovky, protože (pokud se to udělá dobře) mají prakticky vše, co se mi na hrách jako takových líbí. Vyžadují logické myšlení, pohotovost, obratnost, důvtip, mají podmanivý příběh a hratelnost je zkrátka rozmanitá, plná stále odlišných výzev a vyšších cílů - jsou jednoduše zosobněním slova "fun", které jinak v posledních letech v herní branži zažilo nehoráznou inflaci. Mou nejoblíbenější plošinovkou je dodnes Banjo Kazooie z N64, kterému se ale Sony přibližuje stále těsněji se svými sériemi Jak & Daxter, Ratchet & Clank a Sly Racoon. No a proč to neříct na rovinu, na PC je v tomto směru zcela mrtvo.

N mě donutila zavzpomínat na dobu, kdy to na PC vypadalo naopak a kdy počítačům "vládly" 2D plošinovky z počátku 90. let, které jsem i já několik let (až do příchodu Doomu) bezmezně uctíval. Kromě nejrůznějších sharewarů od Apogee a Epicu nelze pominout ani Amigu a její konverze, ale to už bych se dostal někam, kam se teď dostat nechci, protože na to nemám dost času. Pravda, N nemá se zmíněnou érou 90. let pranic společného a sharewarovkám od Apogee se mnohem více podobá třeba takový Bud Redhead od nezávislých vývojářů Space Ewe Software (3 z 20 úrovní k dispozici zdarma v trial verzi). N (od Metanet Software, ovšem v tomto případě jde o úplný freeware) naopak přichází s něčím úplně novým - s plošinovkou, která je od A do Z postavená na skvělém fyzickém enginu. Je docela zvláštní, že podobná přednost není u indie projektů nijak vzácná a také hry jako Bridge Construction Set, BreakQuest, Gish nebo Elastomania (většinu už jsem tu dříve zmiňoval) stojí na kvalitní fyzice. V N ovládáte v miniaturních úrovních maličkého ninju, který se pohybuje zcela reálně, je schopen klouzat se po zdech a skákat v krkolomných kreacích. Sbíráte mince, otevíráte exit a to celé v 300 úrovních (na homepage jsou kromě Linuxového a Macového portu k dispozici další úrovně a dokonce i jejich editor). Při pohledu na screenshot to asi nijak úchvatně nevypadá, ale dejte tomu šanci a uvidíte sami. Nikdy bych nečekal jak pouhá fyzika dokáže "udělat" hru. A to, že je to celé zadarmo, to už je úplný zázrak.

Několik off-topic linků pro nedělní noc a začátek pracovního týdne. Začněme mou oblíbenou reklamou - brazilská agentura BBDO natočila další z dlouhé řady "fotbalových reklam" se slavnými fotbalisty v hlavní roli, tentokrát na Pepsi. Stahujte odsud (5 MB), je to bohužel v SWF formátu, který ale přehraje váš oblíbený browser (má-li tedy podporu shockwave). Není to nic extrémně originálního, ale hezky zpracované a s vtipnou pointou. Naproti tomu s velmi vynalézavým marketingem přišla 3M při prezentaci svého nerozbitného skla. Alternativní "záchodovou" verzi a pár pokusů o "zbohatnutí" najdete tady (malý pdf soubor). Zajímavé je, že ačkoliv je sklo údajně schopné "přežít" útok granátem, ve skutečnosti uvnitř byly pravé jen vrchní bankovky. Přesto si dovoluji zapochybovat nad úspěchem takové reklamy v České republice - vsadil bych balík peněz na to, že by vynalézaví češi takový reklamní panel pokořili během pár dní. A z reklamního soudku ještě tuhle retro kolekci 101 maďarských reklam z 80. let. Maďaři měli fištrón, tohle u nás nebylo!

Postupme k mému dalšímu mému koníčku - Constantine Keanu Reevese nevypadá nijak úchvatně, ale jeho další film A Scanner Darkly (nově k dispozici trailer) vypadá mnohem nadějněji! Kromě Reevese tu "hrají" Woody Harrelson nebo Winona Ryder a já jsem hodně zvědav jak se tahle adaptace Dickovy novely vydaří - vizuálně vypadá neskutečně (pár dalších informací v krátkém preview) a grafici z ní určitě patřičně učůrávají. Milovníky klasických popcornových filmů by mohl potěšit remake slavné sportovní komedie The Longest Yard z roku 1974. Čerstvě vydaný trailer nové verze napovídá, že by to mohl být  výjimečně remake podařený, i když si Adama Sandlera v roli "šéfa" mančaftu amerického fotbalu nedokažu moc představit.

Takže úspěšný vstup do dalšího týdne - a ať z té práce nezmagoříte (video, následně čtěte komentář tady)!

V neděli se v LA rozdají Oskaři (zde jsou nominace), což je myslím dobrá příležitost k tomu, abych se podělil o svůj názor na nejlepší filmy roku 2004. Ačkoliv je konec února, podmínkou pro účast na ceremoniálu Americké akademie filmových umění a věd je alespoň týdenní promítání v jakémkoliv kině v Los Angeles od 1.1. do 31.12. ? takže i já jsem bral při svém hodnocení v potaz výhradně filmy promítané u nás vloni.

S filmy je to těžké, alespoň v mém případě. Strašně rychle totiž zapomínám. Někdy mi dobrý pocit vydrží jen do konce titulků, někdy (ale to už musí být...) ještě pár dalších dní. Mohu-li důvěřovat úplnosti seznamu premiér v ČR, který lze najít na stránkách české Unie filmových distributorů (excelový dokument), pak jsem vlonil kino navštívil zhruba 25krát a řadu dalších snímků jsem viděl na DVD. Nemyslím, že je to málo nebo moc ? z kina jsem odešel uprostřed promítání tuším jen jednou (většinou to nějak vydržím, ale s Kdysi dávno v Mexiku to nešlo) a vyloženě zklamaný jsem byl jen výjimečně (pečlivě si vybírám, takže to hrozí zpravidla jen když se nechám na něco zatáhnout ? to je případ úděsné Duše jako kaviár). Pár filmů mi také uteklo (třeba Invaze barbarů nebo Bournův mýtus), ale to se dá naštěstí napravit. A co takhle pár improvizovaných kategorií?

V kategorii Modrákův film roku nominuji snímky 21 gramů, Collateral, Věčný svit neposkvrněné mysli, Před soumrakem a Ztraceno v překladu. Výběr je to možná ?intelektuální?, ale letos mě zkrátka žádné ?popcornové? snímky dostatečně nezaujaly. A nebo už jsou pro mne opravdu mnohem důležitější emoce, optimismus a několikadenní dobrá nálada, kterou ze mne ani Pán Prstenů nemůže dostat tak, jako nějaký nezávislý snímek (i když třeba u 21 gramů asi o pozitivní náladě nemůže být řeč). Vítězem se stává ? tramtadadá ? jednoznačně Ztraceno v překladu. Je to vynikající film (takový pomalý, minimalistický, upřímný, vtipný, osobní a... ehm... multikulturní) a pokud jste ho ještě neviděli (jak vám závidím!), co nejdříve to napravte. Chcete-li vědět více, doporučuji k přečtení výbornou recenzi Cinemy (a pokud jste film už viděli, zkuste si jen tak pro legraci přečíst jinou, pro změnu velmi špatnou).

Když už jsem ale nakousnul ony ?popcornové? nebo spíše ?klasické hollywoodské? filmy, musím říci, že i tady se mi vloni pár věcí hodně líbilo. Hodně nadšený jsem byl z Úsvitu mrtvých, skvěle mne pobavili Starsky & Hutch a Škola rocku, nezklamal Spider-Man 2 nebo Kill Bill 2 a příjemně překvapil třeba i The Rock v Kráčející skále. Bohužel se nemohu vyjádřit ke každému jednotlivému filmu, takže rychle zpátky k soukromým kategoriím. Z hereckých výkonů (vzhledem k až letošním českým premiérám neberu v potaz Letce ani Raye ? oba hlavní výkony byly skvělé, ale každopádně doufám, že to zítra vyhmátne Jamie Foxx) bych asi opět vybíral z výše uvedené nominované pětky a po velkém přemýšlení bych patrně zvolil Seana Penna (21 gramů). A protože se to nějak protáhlo, zbytek už jen telegraficky ? z českých filmů mne nejvíce zaujalo Horem pádem (všechno ostatní nestálo za nic), z dalších neamerických filmů se mi hodně líbil norský Kámoš, za nejpřeceňovanější film považuji Fahrenheit 9/11, za největší osobní zklamání Dannyho parťáky 2, nejzbytečnější film roku Vesnici, největšího smolaře Toma Hankse (hrát umí a jinak ho mám rád, ale letos mu to nevyšlo ani jednou) a "nejlepší_film_který_tu_ještě_nepadl" Úžasňákovi. Tak nějak.

Konečně jsem našel chvilku, abych se s vámi podělil o osobní dojmy z PlayStation Portable. Nebudu zdržovat popisem funkcí přístroje a technickými údaji - nepředpokládám, že můj web čte někdo, kdo neví co PSP je a všichni máte vše potřebné jistě dávno načtené (třeba z prvních českých dojmů na Tiscali nebo ze slibně se rozjíždějící české fan-stránky), takže se budu soustředit výhradně na můj vlastní názor na přístroj...

Je trochu rozporuplný. Ani není divu, patřím totiž mezi staromódní hráče, kteří tvrdí, že se kvalita hardware odvíjí od kvality software. K PSP jsem měl k dispozici čtyři hry a vzhledem k tomu, že bylo PSP importované z Japonska, musel jsem překonávat více či méně složitá menu a metodou pokus/omyl zjišťovat jak postupovat dále. Trpělivost nepatří mezi mé silné stránky, ale i kdyby patřila, u Metal Gear Ac!du by mi to nebylo nic platné - tahle hra se v japonštině hrát zkrátka nedá. Graficky se jevila někde na úrovni MGS2 (a tedy velmi slušně), hratelnost zatím nemohu posuzovat, ale skutečnost, že i samotný pohyb probíhá pomocí tahů a složitých karetních menu, mne optimismem příliš nenaplňuje. Zklamaný jsem byl i z Lumines, ačkoliv dosavadní biografie jeho autora (Tetsuya Mizuguchi má na svědomí fantastické hudební hry Rez a Space Channel 5) byla příslibem něčeho zajímavého - ve skutečnosti jde o sotva průměrný klon Tetrisu, přičemž vliv hraní na hudbu je minimální. O něco lépe to dopadlo s Ridge Racerem, který plní stejnou roli jako první díl hry při premiéře PlayStation 1. Hra výtečně prezentuje grafické schopnosti konzole a přestože údajně nevyužívá maximální frekvenci procesoru, "wow-efekt" jí nelze upřít. Graficky opět připomíná PS2 verzi (díky hezčím efektům a výraznějším barvám je snad ještě trochu lepší, ale za tím může být i malý displej), ale bohužel se to také stejně hraje. Mě osobně tahle série nic neříká, projíždění zatáček naprosto nerealistickým driftováním považuji za zcestné a jako celou sérii i PSP díl dohrajete sotva za víkend. Nejlépe tedy nakonec v mých očích dopadl původní outsider Ape Escape, který je kolekcí miniher s motivem známé plošinovkové série. Pár hezkých nápadů (například multiplayer ve dvou současně na jednom přístroji) a originálních miniher mne dost pobavilo, ale ruku na srdce - jestli někdo vládne tomuto žánru, je to Nintendo se sériemi Wario Ware a Mario Party. Na opravdové killer aplikace bude nutné ještě nějaký čas počkat, ale nic jiného jsme snad ani nečekali. Výhled vypadá slušně a už evropský launch (aktuálně to vypadá na květen, ale možná opravdu až v létě - pár takových nepotvrzených zvěstí jsem už zaslechl) by měl nabídnout několik nadějných projektů, o GTA nemluvě.

A co přístroj? Jedna báseň! Design působí opulentně, atraktivně a uhlazeně a nebojím se ho svou výjimečností přirovnat k iPodu. Právě tady získává proti DS důležité body (o něm více během pár dní), protože Nintendo udělalo pár kroků zpátky a po docela hezkém SP je design DS spíše průměrný. PlayStation Portable není tak "přenosná" jako GBA SP a její váha a velikost je přeci jen trochu omezující - k hraní a sledování filmů to asi nevadí, ale řekl bych že jako hudební přehrávač to příliš nezabere, protože boule v náprsní kapse bude příliš velká a lidé dají přednost běžným hudebním zařízením. Jenže to asi nikoho příliš netankuje, na rozdíl od baterie, která byla snad nejdiskutovanější "součástkou" PSP. Čekal jsem to horší a byl jsem nakonec příjemně překvapený - i v případě nejvyšší úrovně jasu (zvolit si můžete ze tří nastavení a už na tu prostřední vypadá displej g-e-n-i-á-l-n-ě) a hlasitým reproduktorem mi Ridge Racer vydržel odhadem kolem pěti hodin a to je (s výjimkou transkontinenálních letů :-) doba více než dostatečná. Možná je ale na místě s optimismem počkat až na výkonově náročnější hry - pokud bude třeba zmíněné GTA fungovat stejně jako na PS2 pomocí neustálého streamování dat, jsem na kapacitu baterie hodně zvědavý. Podobně spornou otázkou je nahrávání z disku, kde si hráči zvyklí na cartridge u GBA budou muset zvyklou na mnohem delší prodlevy. S výjimkou Ape Escape, kde se každá úroveň nahrávala nesmyslně dlouho, to bylo ale poměrně snesitelné a za zmínku stojí i tlačítko "hold", kterým můžete snadno přerušit hraní a přístroj vypnout, abyste později kdykoliv pokračovali ze stejného místa bez jakýchkoliv prodlev. Pochválit musím i skvělá tlačítka (snad s výjimkou lacině působících postranních buttonů) v čele se zajímavě řešeným analogem.

PSP na mne zapůsobilo fantastickým displejem, což jsem čekal, ale nezklamal ani v ostatních ohledech, přičemž některé věci jsem navíc zatím ani neměl příležitost vyzkoušet (například slibný multiplayer nebo přehrávání videa). Těším se na kvalitní hry, které Sony dříve či později určitě vydá. Jasně, byl bych nerad, kdyby PSP získalo monopolní postavení na trhu s přenosnými herními systémy, ale na to to zatím naštěstí ani nevypadá - jsem tedy rád, že tu je a že má hodně co nabídnout. Případné dotazy zodpovím v komentářích.

Jsou vývojáři, kteří svou práci berou jako běžné zaměstnání. Snaží se (v lepším případě) odvést kvalitní práci (ať už proto, že mají cosi jako stavovskou čest, nebo proto, že chtějí vydělat na royalities), ale s dokončením hry za ní udělají tlustou čáru. A pak jsou vývojáři, pro které je práce zároveň koníčkem a kteří hráče neberou zdaleka jen jako svoje zákazníky. Motiv jejich nadstandardního přístupu může být nezištný a nebo jej považují za investici do budoucna, která se jim vrátí v dalších projektech. To je celkem jedno, hlavně že jsou hráči spokojení. Jak to vypadá v praxi?

Tak třeba můj oblíbený id Software ? ke svým hrám neúnavně vydává patche až do jejich úplné dokonalosti, takřka okamžitě jsou k dispozici profesionální editační nástroje, po čase jsou uvolněny zdrojové kódy (takže nyní můžete zcela zdarma udělat hru na Quake II enginu, pokud jí tedy budete šířit bezplatně). Jiné firmy po letech vydávají své hry na internetu zcela zdarma a nemusí to být vždy jen z propagačních důvodů. Nemusíme chodit ani daleko ? brněnský Altar uvolnil k volnému šíření svou skvělou logickou hru Fish Fillets, Petr Vochozka před lety totéž učinil s hrami, které kdysi vydal pod značkou Vochozka Trading (7 dní a 7 nocí, Agent Mlíčňák a další).

Celé to říkám proto, že když nyní spolutvůrce kdysi docela úspěšného ?čtverečkového? dungeonu Brány Skeldalu vydal z vlastní iniciativy úpravu, která hru umožňuje spustit a hrát pod Windows, vydavatel hry se proti tomu ohradil a rozeslal prohlášení (celý text najdete třeba na Bonuswebu), ze kterého cituji: ?Domníváme se, že její šíření je v rozporu se zákonem a že se tímto její autor dopouští trestného činu. Vzniklou situaci budeme dále konzultovat s právníky.? Motivem Jindry Rohlíka snad byla snaha zpeněžit hru prodejem časopisu (což by paradoxně dokázal právě jen díky zmíněnému patchi) ? nevím sice, který časopis mu za sedm let starou hru zaplatí nějaké zajímavé peníze, ale budiž. Nevyjadřuji se ani k právní otázce sporu, možná je zákon na jeho straně, i když o tom pochybuji. Ve srovnání třeba s výše uvedenými Fish Fillets (které vyšly také v roce 1998 a byly uvolněny už v prosinci 2002) to je ale úsměvné a příkladně to demonstruje dvojí přístup různých vývojářů. Nevím který z nich se více "vyplatí", ale vím, který z nich je mi více sympatický. Více o kauze na stránkách skeldal.jinak.cz.

Krátká přestávka je pochopitelně způsobena blížící se uzávěrkou Score - tentokrát jí zkomplikovalo včerejší evropské vydání World of Warcraft, do které se kromě části redakce pustili pro jistotu i grafici z DTP (někteří si pro jistotu koupili rovnou dva kusy, aby mohli hrát souběžně na dvou počítačích). Mezitím si hraji s PSP a DS, o kterých bych tu chtěl příští týden konečně napsat něco kloudného (ne a ne se k tomu dostat). Prozatím se spokojte s informacím (tuším že exkluzivní, dosud to nebylo nikde zveřejněno), že bude Nintendo DS v ČR stát 4990 korun. Více o tom (snad) příští týden.

Ha! Alex Garland má psát scénář pro filmovou verzi Halo (napsal Empire). A protože Garland napsal scénář k docela solidnímu filmu 28 dní poté (mimochodem, celkem mně naštvalo, že zatímco u nás vyšlo DVD tuším zcela bez bonusů, v Anglii vyšla verze s řadou zajímavých dodatků včetně osmi vystřižených scén a v USA dokonce s několika alternativními konci) a hlavně knihu, podle které byla zfilmovaná svým způsobem kultovní Pláž (některé scény jsou pro mne nezapomenutelné, ale knižní verze se mi líbila ještě více), lidé šílí radostí a těší se na po dlouhé době špičkový film natočený podle herní předlohy. Jejich optimismus bych trochu brzdil, ono bude hodně záležet i na režisérovi, ale když si odmyslíme (také už svým způsobem kultovního) německého režiséra Uwe Bolla (jeho Alone in the Dark minulý týden propadl, ale myslím že mu všichni "křivdí" - schválně si půjčte v půjčovně jeho herní prvotinu House of the Dead - tomu říkám sračka), dosud byl vždy hlavní problém právě ve scénáři. A navíc tu má právo Microsoft a Bungie právo veta, takže fiasko snad nehrozí. Podle týdeníku Variety děj filmu pokryje děj obou dílů her, tak uvidíme.

A ještě z jiného soudku. Dnes jsou Spojené státy na nohou - hraje se Super Bowl! Což je zajímavé i v případě, že se o americký fotbal nezajímáte a máte pocit, že je to "ragby s helmou". Vzhledem k tomu, že je přenos zdaleka nejsledovanějším TV pořadem Severní Ameriky, jsou i reklamy (je jich několik desítek, přenos se dost táhne) zdaleka nejdražší a potažmo zdaleka nejnákladnější, nejzajímavější a nejoriginálnější. Viz třeba slavná dvacet let stará reklama 1984 firmy Apple, kterou režíroval Ridley Scott. Herních reklam se sice ani letos zřejmě nedočkáme, ale stejně bude legrace. Průběžně je všechny najdete na ifilm.com společně s kolekcí reklam minulých ročníků Super Bowlu (vůbec bych se nedivil, kdyby byl server přetížený). Tradičně nejvtipnější bývají reklamy na pivo Bud.

Po nějakém čase opět nabízím tipy na dvě podařené hry - první je puzzle Shapo Gold od Tik Games, která sice nedosahuje kvalit již dříve zmíněných logických rychlíků Zuma Deluxe a Jewel Quest a má i trochu technické problémy (ovládání není úplně přesné), ale zato nabízí něco zcela nového. Nebo tedy alespoň pro mne nového. V Shapo Gold je cílem podobně jako v Tetrisu plnit řádky. "Kostky" různých tvarů jsou tvořeny kuličkami, které musí zapadnout do hracího pole, ovšem vy si v jakémkoliv okamžiku můžete vybrat z nabídky několika tvarů kostek, které jsou zobrazeny v horní části obrazovky. Kuličky mají různou barvu, což sice nemá vliv na mizení řad (tj. zmizí zaplněná řada bez ohledu na barvu kuliček, kterými je tvořena), ale představuje to jinou komplikaci - hrací pole je totiž "posazeno" na jakési houpačce a kostky, které do něj házíte, jej zatěžují na jedné nebo druhé straně. Vy musíte - ano, uhodli jste - zabránit tomu, aby se pole převážilo na jednu nebo druhou stranu, což vám ještě více komplikují právě barvy, které značí váhu dané kostky. Zní to možná příliš složitě, ale věřte mi, že to pochopíte okamžitě. Pravda, Shapo není tak svižný rychlík, jako Tetris nebo obě uvedené hry, ale jinak návykový charakter puzzle her tohoto typu rozhodně nepostrádá a navrch nabízí zajímavou inovaci. Demo je bohužel omezeno jen jednou hodinou hraní, což uteče zatraceně rychle, plná verze vás přijde na 20 dolarů.

Druhý projekt je ale snad ještě zajímavější. Jde o zcela bezplatný freeware původem z Japonska. Hra se jmenuje Doukutsu Monogatari (v překladu Cave Story) a jedná se o 2D plošinovku s příběhem, NPC postavami a propracovanou hratelností. Grafika a zvuky jsou jednoduché a "čisté" (předpokládám, že ne každému grafický styl hry sedne, ale mě se postupem času líbil stále více), ale o to tu vůbec nejde. Zadarmo totiž získáte neuvěřitelně komplexní hru s nelineárním postupem, vylepšováním zbraní, spoustou různých předmětů, tajnými bonusy, třemi různými zakončeními (však jsem říkal - je z Japonska) a na freeware formát také nebývalou životností (po dvou třech hodinách konec v nedohlednu, údajně vydrží až osm hodin). Takže vřele doporučuju i přes trochu komplikovanější instalaci. Nejprve si odsud nahrajte samotnou hru (klikněte na první ze dvou linků, nelekejte se trochu nestandardního formát archivu, běžný dekompresní software si s ním poradí), na který pak aplikujte tento překlad do angličtiny. Protože se hra ovládá mj. klávesami Z a X a nastavení nelze změnit, před spuštěním bude nutné upravit nastavení klávesnice na English. Enjoy!

Několik odkazů před víkendem. Podívejte se co se stane, pokud usnete při hraní Halo 2 (ostatní na vás nenechají nit suchou). Seznamte se s nástupcem Michaela Schumachera (čtyřletý kluk hraje Gran Turismo). Zahrajte si jednu hezkou flashovou hru (kterou už dávno měla udělat Nokia na N-Gage). Oblékněte se podle poslední herní módy (trenýrky s motivem Pac-Man, Galaga a Dig Dug). Zbavte se iluzí o Mariovi a princezně Peach (amatérská flashová "porno" animace). Vraťte se o 22 let (!!!) zpátky a shlédněte americkou reklamu na Mario Bros (omluvte nízkou kvalitu obrazu). A nakonec se zasmějte úchvatné ukázce investigativní herní žurnalistiky. Aneb jak to dopadá, když někdo neumí přeložit výraz "Doom wraps production" z tohoto článku (můžete si jej přečít po využití 14 denní bezplatné registrace - v zásadě se tam píše, že bylo pražské natáčení zdárně zakončeno). O tom, že jej autor vydává za "vlastní zdroj" ani nemluvě.

Update 18:00 - Zpráva na Doupě.cz byla uvedena na pravou míru s omluvou. Tutéž zprávu prý zveřejnil i Level.cz - ta pro jistotu zmizela úplně.

Sony dnes oznámila detaily americké premiéry PSP. Čekalo se na ně dlouho a hodně také naznačují i ohledně evropského launche (což na všech serverech nepochopitelně ignorují). Cena byla stanovena na $249.99 dolarů a dnem premiéry bude 24. březen. Za tuto cenu dostane zákazník totéž, co se v Japonsku prodávalo pod názvem Value Pack (tedy Memory Stick Duo o velikosti 32Mb, sluchátka s dálkovým ovládáním, obal, čistící hadřík a UMD disk s nehratelnými ukázkami), navrch zdarma ještě UMD disk s filmem Spider-Man 2. Toliko dobré zprávy.

Ty špatné? Cena mi nepřipadá zrovna dvakrát zajímavá a mám takový dojem, že si teď v Nintendu docela oddechli - jejich DS stojí v Severní Americe o 100 dolarů méně a 250 dolarů je v případě přenosné herní konzole skutečně hodně peněz. Ne snad, že by to naznačovalo nějakou extrémně vysokou cenu tady u nás (vzhledem ke slabému kursu dolaru by se mohly splnit předpoklady o ceně mezi sedmi až osmi tisíc korun, ale raději vyčkejme - většinou v Evropě proti americkým a japonským cenám viditelně připlácíme), ale myslím, že specifika amerického trhu podobný rozdíl dvou konkurentů nezkousnou, obzvláště, když se Nintendo DS na předvánočním trhu tak úspěšně zapsalo do podvědomí veřejnosti. Šanci vidím v tom, že se Sony podaří prosadit image PSP nikoliv jen jako herního zařízení, ale jako univerzálního přístroje na přehrávání hudby, filmů a hraní her - pak je však otázkou, nakolik bude PSP zajímavá pro hráče a potažmo pro herní vývojáře (k čemu jim budou miliony prodaných přístrojů, když si jejich hry nikdo nekoupí). Sony téhle úvaze evidentně rozumí, o čemž svědčí fakt, že přikládá k PSP zdarma FILM Spider-Man 2. Ale ještě na chvíli zpátky k ceně - nezapomínejme, že v USA za stejnou cenu pořídíte PS2 s GT4, nezapomínejme, že u DS je přiložené hratelné demo a levnější jsou také hry (u PSP budou zájemci vlastně potřebovat 300 bucků aby si vůbec něco zahráli - hry stojí nelítostných 50 dolarů) a nezapomínejme také na to, že ve Spojených Státech nemá spotřebitel téměř žádnou záruku na zboží (pokud tedy nezaplatí tučný poplatek), což může při poměrně poruchové PSP znamenat dost negativní image přístroje.

Tohle je ale celkem nepodstatná spekulace jednoho rádoby-analytika, který se může dost dobře mýlit (jen jsem zkrátka od Sony očekával mnohem agresivnější plány). Skutečnost může být taková, že Sony jednoduše inteligentně reaguje na omezenou produkci a když už je holt schopna vyrobit jen milion kusů za měsíc, tak na tom tedy při adekvátní poptávce alespoň hodlá vydělat. A kromě toho, stačí se podívat na neuvěřitelně kvalitní displej a většina hráčů okamžitě sahá do kapsy pro peníze (poznámka na okraj - viděl jsem jak DS tak PSP, přístroje se mi oba líbí, ale zatím se mi nelíbí hry). Daleko horší věcí, která z dnešního oznámení vyplývá, je datum premiéry. Zatímco dosud se předpokládalo, že v Evropě  vyjde PSP 18. března, popřípadě nejpozději o týden později 25. března, teď tento datum vypadá značně nereálně. Evropa tuším nikdy nebyla upřednostněna přes Severní Amerikou a i když třeba PS2 vyšla v obou teritoriích v rozmezí několika málo týdnů, zmíněná omezená produkce naznačuje, že si budeme muset počkat možná až do května. A jestliže se v nedávné tiskové zprávě psalo, že se dva miliony PSP začnou produkovat od léta, klidně to může být až v srpnu nebo září. Kéž bych se mýlil! Dozvíme se to naštěstí už brzy, dle MCV Sony hodlá zveřejnit plány pro Evropu v průběhu příštího týdne.

Po několikaměsíční přestávce se znovu vracím k pravidelnému měsíčnímu přehledu her, které se vyplatí sledovat, zkusit, nebo rovnou koupit. Raději znovu připomínám, že je to spíše než nějaké doporučení moje vlastní sumarizace titulů, které mě osobně zajímají. Je začátek roku, takže to není žádná sláva, i když všichni víme, že už v březnu nás čekají pořádné žně (zejména tedy na PS2). Trochu překvapivě boduje GameCube s dvěma exkluzivními hrami, i když přiznávám, že mne obě do značné míry zaujaly svou přístupností. Budu si je totiž moct pustit jen na hodinu a ne na celý večer nebo rovnou týden - to mi teď vyhovuje.

• Donkey Kong: Jungle Beat (GC, 4.2.) - Plošinovka, kterou ovládáte místo ovladače dvěma bubínky (viz obrázek). Ty jsou jako periferie použitelné i pro hudební Donkey Konga z loňského roku a druhá sestava bubínků se mi bude hodit na multiplayer. Představa, že ovládáte hrdinu 2D plošinovky bubnováním a tleskáním (tlučete buď na levý, na pravý nebo na oba bubny a tleskáte nad senzorem zvuku) je úžasná a co si hru pamatuju z E3, bude to zábava.
• Mercenaries (PS2, Xbox, 18.2.) - Vypadá to hodně slušně a hovoří se o ní jako o "GTA ve válce". Řekl bych, že skutečnost bude trochu méně růžová, ale prvních pár vyzkoušených misí mne překvapivě bavilo skoro více než San Andreas. Má skvělou technologii Havok a na Xboxu bude jistě nádherná. Velká škoda, že není i pro PC, tahle hra by počítačům slušela.
• Mario Power Tennis (GC, 25.2.) - Tenis mám rád - u Virtua Tennisu na DC a PC jsem strávil desítky hodin, nedávno jsem si celkem užil Top Spin. Mario Tennis vyšel už na N64 a jak asi tušíte, je arkádovým zpracováním, kde hodně rozhoduje použití power-upů a zábava stoupá s počtem hráčů. Recenze to nemá nejlepší, ale zklamání to jistě také nebude. Mimochodem, hodně jsem zvědav na arkádový Mario Baseball, který Nintendo nedávno ohlásilo.
• American McGee´s Scrapland (PC, Xbox, 25.2.) - Od doby, co jsem se vrátil do SCORE, jsem samozřejmě trochu více přičichl k PC hrám a myslím, že nemají konzolím co závidět. Ačkoliv Scrapland asi není nejsilnější únorovou PC hrou, mě zaujal právě on. Americana McGee si pamatuju ještě jako "zelenáče", který designoval mise v id Software. Když pak firmu opustil a svou další hru nazval American McGee´s Alice, ťukal jsem si na čelo. Jenže ona to byla skvělá hra. Scrapland je humorná akční adventura ve stylu (opět!) GTA. Asi existují lepší hry, ale tahle kombinace mě dost láká. Zkusím.

Z dalších únorových projektů určitě stojí za zmínku World of Warcraft (neustále jsem přemlouván k vyzkoušení, ale daří se mi odolávat - to by nedopadlo dobře, další závislost už nepotřebuju) a SW KOTOR 2 pro PC, Shadow of Rome a Ace Combat 5 pro PS2, Sonic Mega Collection Plus pro PS2 a Xbox (mám už GC verzi, ale tady je pár her navíc). Zajímavě se jeví i Project Snowblind (původně další díl Deus Exu, vychází kromě GC na všechny platformy) a The Punisher, který zřejmě převezme od Manhuntu žezlo pro nejdrsnější a nejnásilnější hru (PC, PS2, Xbox). Nakonec to tedy není zas tak slabý měsíc, ale beztak zřejmě všichni raději sáhnou po předvánoční nadílce a dohrají resty.

Update 3.února 21:03 - PC verze Mercenaries je ve skutečnosti v plánu a vyjde později v tomto roce. Díky JD.

Akademie interektivních věd a umění (AIAS) dnes vydala tiskovou zprávu, podle které uvede 1. února u příležitosti osmého ročníku vyhlášení cen Annual Interactive Achievements Awards (jsou součástí summitu DICE) do síně slávy Tripa Hawkinse. Trip Hawkins je skutečně slavnou postavou herní branže a pohybuje se v ní již přes 30 let (dá-li se tedy věřit zmíněné tiskové zprávě). V roce 1982 se podílel na založení Electronic Arts, stojí za vznikem Madden NFL, jedné z nejúspěšnějších herních sérií, aby později EA opustil a založil 3DO, kde se neúspěšně pokusil prosadit herní konzoli 3DO, ale kde se také podílel na vzniku údajně první grafické MMORPG, Meridian 59 (servery byly spuštěny v roce 1996 a kupodivu běží dodnes). Nyní se ve firmě Digital Chocolate zabývá vývojem mobilních her.

Proti zapsání Tripa Hawkinse do síně slávy nelze mnoho namítat. Kdysi jsem se účastnil nějaké jeho přednášky a dodnes si vzpomínám na jeho charismatický projev. I když jsem spíše pro ocenění vizionářských vývojářů (již dříve se do síně slávy dostali Peter Molyneux, John Carmack, Shigeru Miyamoto, Sid Meier, Will Wright, Hironobu Sakaguchu Yu Suzuki, takže je vlastně Hawkins vůbec prvním oceněným byznysmenem), k herní branži patří pochopitelně i peníze, takže proč ne. Ale přesto je to k smíchu, když uvážím, jaká zpráva prolétla internetem jen před pár dny.

Na svém osobním blogu Gamedrool totiž jistý americký herní žurnalista zavzpomínal a vytáhl na veřejnost dopis, který v roce 2001 Trip Hawkins z pozice šéfa 3DO adresoval redakci amerického magazínu GamePro jako reakci na recenzi hry Portal Runner s verdiktem 2/5. Vřele doporučuji přečíst jej celý od začátku do konce - je to k popukání. Zde alespoň několik nejzajímavějších úryvků:

Ahoj Johne,

ve 3DO jsme znechuceni hnusnou prací, kterou jste odvedli na hře Portal Runner. Chtěl bych, abyste věděli, že nemiluji všechny své děti stejně a dokáži být objektivní pokud jde o dobré i špatné stránky hry, stejně jako pokud jde hry, které jsou kvalitní a ty, které nejsou. Nepíši podobné zprávy po každé recenzi. Ale toto je hra, kterou jsem celou hrál a dohrál na všechny obtížnosti, důvěrně jí znám a také jsem byl svědkem skutečně pozitivního efektu, který měla na mé děti.

[...] V každém případě to váš recenzent podělal a my přehodnocujeme naši spolupráci s GamePro. [...] Většina vaší redakce jsou naštvaní mladíci, kteří jsou neschopní a představují úzký a anarchistický segment světové populace. Mají negativní přístup a hledají co je na čem špatné, místo aby hledali to, co je dobré a komu by se to mohlo líbit. Připomíná mi to chlapce na středoškolském bálu. Se svým křehkým egem postávali v rohu a prohlašovali jak kapela nestojí za nic, holky jsou ošklivé a ti, kdo jsou dost stateční na to, aby tancovali, jsou mizerní tanečníci. Vaši recenzenti nemají představu o tom, jak udělat skvělou hru. Žádný z nich nikdy žádnou neudělal. Ale tím, že píší jak podřadní proti nim jsme, se určitě skvěle baví.

[...] Připomínám, že 3DO bylo jedním z vašich největších inzerentů. Naši inzerci s okamžitou platností snižujeme. [...] S pozdravem, Trip

Síla! Adresát ani recenzent už v GamePro nepracují, 3DO neexistuje a zřejmě už i Trip Hawkins po čtyřech letech pochopil, že Portal Runner za nic nestál. Přiznávám, že jsem ve své kariéře redaktora v herních časopisech několik podobných e-mailů také dostal nebo viděl, ale protože jsou jejich autoři (i já) stále v branži, nemohu se s nimi pochlubit (a navíc jsem lempl, takže jsem si je většinou nearchivoval). Do určité míry chápu pohled z druhé strany (pominu-li teď samozřejmě zjevnou aroganci Hawkinse), ale zároveň si myslím, že právě média jsou v tomto směru v nezáviděníhodné pozici, protože se musí pokud možno zavděčit jak svým partnerům, o jejichž produktech píší (a kteří jsou pochopitelně často i inzerenti), tak čtenářům, kteří jsou v konečném součtu nejdůležitější. A to nejpodstatnější je, že čtenáře nezajímá jak moc se vývojáři při vývoji předřeli, ale jen to, jak moc je to bude bavit hrát. Pro recenzenty to není vůbec snadné - čím více se pohybují v herní branži (a nejde tu teď zdaleka jen o "přátelství" s vývojáři - snad si rozumíme), tím více tíhnou k zohlednění složitosti vývoje, náročnosti některých technologií, finančním riziku a podobně. Není asi důvod, proč se o tom v textu nezmínit, ale hodnocení by to nijak ovlivnit nemělo. Vývojáři a vydavatelé to musí pochopit.