Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Přerostl herní byznys Hollywood?
Jednoduchý test. Kolik jste v tomto roce utratili za hry a kolik peněz jste nacpali do filmu? Zamyslete se. A zapřemýšlejte rovnou i nad tím, jaká zábavní branže je ziskovější. Na první pohled je to jisté ? film je stále podstatně mainstreamovější záležitost a na Hollywood se herní tvůrci stále věrně obracejí pro novou ?inspiraci?. Jenže v poslední době se začíná situace obracet ? Halo 2 se v den premiéry podařilo prodat 2,38 milionu kusů a tedy utržit 125 milionů dolarů (což je více, než se podařilo druhému dílu filmového Spider-Mana za celý premiérový víkend). Obrat z prodeje her se v Severní Americe za listopad tohoto roku proti stejnému období loňského roku zvýšil o dalších 10% na téměř 850 milionů dolarů. A v neposlední řadě, když už je řeč o té "inspiraci" - Hollywood se kvůli ní začíná stále častěji obracet naopak ke hrám.
Ale zpátky k otázce v úvodu. Je ziskovější herní nebo filmový průmysl? Řada analytiků a jejich studie už dávno tvrdí, že více peněz vydělávají hry. Jak už jsem tu několikrát zmínil, jsem v této otázce poněkud skeptický, protože analýzy obvykle počítají pouze se zisky z kina a ostatní prodejní kanály Hollywoodu (půjčovny, prodej, TV práva) přehlížejí (jsem rád, že nejsem sám, kdo si toho všiml). Dobrá, film tedy stále vítězí, ale rozdíl se rok od roku zmenšuje a hry jeho náskok velmi rychle likvidují.
Přesné důvody zmíněného vývoje neznám, ale faktem je, že mám v poslední době z filmové branže dosti rozporuplné pocity. Jak už jste z mých příspěvků určitě dávno pochopili, mám filmy rád, ale některé věci mi začínají vadit. Možná jen stárnu a stává se ze mne morous, ale jen si sami srovnejte zážitek z hraní hry a z návštěvy kina. Hra je sice podstatně dražší (byť také za cenu delší životnosti, ale to bych tu nerad rozebíral - spíše než kvantitu preferuji kvalitu), ale obvykle, díky demům či možnosti krátce si hru v obchodě vyzkoušet, víte co kupujete. Hraní si pak vychutnáváte dle svých vlastních představ. Můžete dělat co se vám zlíbí, přerušit hraní kdykoliv chcete a občerstvit se čímkoliv nač máte právě chuť. Druhý den vyrazíte s přítelkyní do kina, zaplatíte přes tři stovky a nesmíte si vzít dovnitř ani vlastní jídlo a pití (no není divu, jinak by si jejich nekřesťansky předraženou kolu a popcorn nikdo nekoupil). Pak musíte přetrpět čtvrt hodinu reklam a ukázek, které už jste desetkrát viděli a nakonec ani nevíte, jestli se vám film bude či nebude líbit. O tom, že se kolem vás lidé smějí věcem, které zcela bez debaty nejsou vtipné, kopají vám přitom do křesla a šustí bonbóny ani nemluvě. Namítnete že srovnávám nesrovnatelné a mám hry raději porovnávat s DVD? Možná máte pravdu. Ale ani postupné vydávání klasické verze (jaká to náhoda, že tvůrci nenašli žádné bonusy), speciální edice (najednou se toho objevilo...) a nejrůznějších kompilací či dárkových balení mi nepřipadá zrovna košér.
Není to jistě tak černobílé, jak to maluji. Můžete jít i do levnějšího kina, vstupní náklady na hraní také nejsou zrovna malé a stejně jako špatné filmy existují i špatné hry, na které jednou za čas naletí každý z nás. Ale ten rozdíl v tom, že mám u her naprostou svobodu volby způsobu, jakým je budu "konzumovat", je pro mne hodně důležitý. Filmová branže by se měla nějakým způsobem přizpůsobit - tím, že všechno svádí na pirátství v podstatě jen strká hlavu do písku.
