Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Doom 3 a já
Všechny ty bilanční příspěvky k roku 2004 a prognostické úvahy k roku 2005 musí ještě počkat. Uvědomil jsem si, že jsem tu ještě nic nenapsal o svých dojmech z hraní Doomu 3. Je to ostuda, ale na druhou stranu jsem k tomu měl docela dobré důvody. Doom 3 vyšel začátkem srpna, já ho ale dohrál až po téměř čtyřech měsících, koncem listopadu. Všeobecně nejočekávanější hra tohoto roku byla pro mnohé velkým zklamáním. I já na ní dlouhá léta netrpělivě čekal (hádám nemusím připomínat, že je pro mne Doom asi nejzásadnější hrou) a i já si při jejím hraní prožil určité "komplikace". Ale na konci té dlouhé anabáze jsem byl docela spokojený. Přesněji - hodně spokojený. Zde jsou tedy moje subjektivní dojmy, co možná nejvíce okleštěné o fakta dobře známá z recenzí.
Snad týden mi krabice ležela na stole, než jsem se jí odvážil rozbalit. Ne snad ze strachu, že by to mohl být průser, spíše z pocitu, že najednou po čtyřech letech něco ztrácím. Znáte to, ne? Léta se na něco těšíte a když to pak přijde, může splnit vaše nejnáročnější představy, ale přesto máte dojem, že o něco přicházíte. Úvod byl dokonalý a co na tom, že zaváněl Half-Lifem? Ohromila mne nádherná grafika, puntíčkářský design misí a hratelnost, která respektovala vzpomínky na předchozí díly hry, ať už jsou staré jakkoliv. A přitom je herní koncept vlastně docela revoluční a Doom 3 lze označit jako průkopníka akčních hororových her (netvrdím, že Silent Hill není děsivý, ale vidím velký rozdíl mezi akční adventurou a akční střílečkou) a v prvních hodinách jsem byl na vrcholu blaha. Tak jako asi většinu ostatních hráčů mne ale postupem času nadšení opouštělo. Často kritizované oddělení baterky od zbraní mi nevadilo ani v nejmenším, spíše naopak - buď vidíte a jste bezbranní a nebo jste ozbrojeni, ale zase "slepí". Přínos pro hratelnost je tu zcela pochopitelný a ten kdo kritizuje nesmyslnost tohoto prvku z hlediska realismu, by se měl chytit za nos. Vadilo mi ale skriptování a s ním spojená předvídatelnost a stereotyp. A to tak dalece, že jsem se v určitém okamžiku (přesněji na konci Alpha sekce po zabití pavoučí královny, prvního "bosse") nedokázal donutit v hraní pokračovat. Konec.
Člověk naštěstí špatné věci docela rychle zapomíná - mě to trvalo přesně tři měsíce. Pak jsem se ke hře vrátil s přesvědčením, že to musím nějak přetrpět a světe div se, ono mne to najednou začalo bavit! A bylo to lepší a lepší! Začínal jsem zkrátka znovu a to co mi už dříve přišlo jako podle šablony, to jsem tu zažíval znovu "poprvé". A především, hratelnost se postupem času hodně vylepšila, zbavila se stereotypu a já se dočkal řady nezapomenutelných okamžiků. Třeba motorové pily, která nejen skvěle zní a vypadá, ale zdaleka nebyla jen do počtu a šlo s ní šetřit cennou munici (hrál jsem na střední obtížnost a bylo jí jen tak tak). Nebo nebezpečný ArchVile neúnavně spawnující další potvory. Nebo rafinované pátrání po BFG 9K (alespoň tedy pro ty, kdo jí chtěli mít co nejdříve). Nebo nádherně děsivé peklo a následný start s prázdnýma rukama kompenzovaný chytře vymyšleným konceptem Soul Cube. A co takové místnosti, které mi svým designem připomněly kultovní lokace z prvních dvou Doomů?
Takže pokud jde o mne, já se po úvodních rozpacích bavil skvěle. Možná jsem čekal více, to ano. Z hlediska významu série jsme asi všichni očekávali revoluci, ale dostali jen evoluci (sorry za to klišé). Jenže odkazu svých předchůdců se třetí díl drží pevně a přináší navrch i docela dost nového. A to je, alespoň pro mne, hodně důležité. Je to tak trochu jako třetí díl Terminátora. Už to není ten kult jedničky a dvojky, naleznete na něm spoustu chyb a věcí, které lze považovat za nepovedené, ale vzato kolem a kolem je to skvělý a zábavný film, který je zároveň i důstojným pokračováním série. Pravda, ještě je tu srovnání s Half-Life 2, které pro Doom 3 vyznívá až příliš krutě. Mohu-li ale soudit (i Half-Life 2 si vychutnávám hodně pomalu a jsem teprve někde v polovině), ačkoliv je HL2 bezpochyby lepší, jsou to hry hodně odlišné - zatímco Half-Life 2 je výpravný, Doom 3 na mne působí mnohem komorněji. Zkrátka, byla by škoda přijít kvůli jedné o druhou, zahrajte si raději obě. Ale řekl bych, že už jste to beztak všichni udělali a já Half-Life 2 dohraju zase jako poslední.
Ještě malý dodatek pro ty, kterým se Doom 3 líbil alespoň tak jako mně. Steve Kent, autor úspěšné knihy The Ultimate History of Vide Games a respektovaný herní novinář píšící pro mainstreamová média (viz rozhovor s ním), se zhostil úkolu napsat knihu o třetím Doomu. Napsal jí v úzké exkluzivní spolupráci s id Software a výsledkem je The Making of Doom 3, výborný doplněk ke hře pro všechny její fanoušky. Uvnitř je kromě nádherných fotek a screenshotů celkem obsáhlý "technologický" rozhovor s Johnem Carmackem, shrnutí vývoje včetně všech jeho komplikací a především úplný původní příběh spolu s komentářem hlavního designéra Tima Willitse, který na mnoha místech vysvětluje pozadí jistých změn i důvody proč jsou určité věci tak, jak jsou. Až tedy budete příště objednávat z Amazonu, nezapomeňte - za těch pár dolarů nebo liber to rozhodně stojí...
