Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Po hypu a zejména skvělému zážitku z demoverze je pro mě bohužel plná (japonská) verze Motorstormu určitým zklamáním. První dojem byl fantastický - jak víte, na grafiku příliš nedám, ale intro Motorstormu mě dokonale uchvátilo, protože přelet přes Monument Valley vypadá neuvěřitelně realisticky a místy opravdu máte pochybnosti, zda nejde o natočený materiál, což jsem u her (byť ve formě FMV) zažil snad poprvé. Netuším jaký filtr v Evolution Studios použili, či zda nějakým způsobem nezkombinovali video s počítačovou technologií, ale výsledek je úžasný, což platí i pro další videa, která jsou vidění v hlavním menu. Po tomhle nástupu čekáte něco božského a z hlediska grafiky to také dostanete, ovšem herně je to.. no prostě typická launchová hra!

Problém číslo jedna - nabídka hry je mizivá. Nejen, že tu není multiplayer (online je potvrzen pro evropskou a americkou verzi a možná i něco víc), ale ono tu není prostě nic. Jen základní režim Festival, který obsahuje jednotlivé závody (je jich cca šedesát) v jednadvaceti skupinách. Jsou rozdělené podle obtížnosti, postupně je odemykáte, získáváte body za umístění na prvních třech místech a to je všechno. Žádná (byť třeba arkádově zjednodušená) kariéra, žádná možnost vytvořit si na míru vlastní závod, žádné time trialy, nic takového. Maximálně zjednodušená je i prezentace hry, takže zapomeňte na rychloměry, ukazatele náskoku nebo ztráty či nějaké rozlišení kvalit jednotlivých vozů při jejich výběru. Vše je velmi prosté. Netvrdím, že je to fatální problém (stejně jako mi nevadí, že tu je jen deset tratí a že jsou všechny v jednom prostředí - o to lepší totiž jsou), hra staví na trochu něčem jiném, ale životnost hry to bezpochyby snižuje.

Obzvláště v kombinaci s problémem číslo dva, kterým je poměrně častý neduh arkádových závodních her, zde bohužel dotažen k "dokonalosti". Motorstorm podvádí. Neřekl bych paradoxně, že je nějak extrémně obtížný a pokud budete dostatečně trpěliví, nakonec to patrně dotáhnete do vítězného konce, je ovšem extrémně frustrující. Základní princip hry spočívá v tom, že bojujete především sami se sebou. Snažíte se v obrovské rychlosti a na špatném terénu ovládnout svůj vůz (popřípadě motorku, čtyřkolku, buginu nebo například náklaďák), vyhnout se šutrům, najet správně na rampu, ideálně zatočit, vejít se do úzké průrvy, ve správný okamžik použít turbo, nepřehnat to s ním... no asi už máte představu. Je to skvělý systém, který navíc podporují skvěle navržené tratě plné rozcestí, alternativních cest či skokánků, kde neplatí žádná pravidla a kde nikdy nemáte jistotu, zda se vydáváte tou nejrychlejší možnou cestou, protože nic není takové, jak to vypadá. Koneckonců, také každá kategorie vozidel vyžaduje zcela odlišný přístup počínaje způsobem řízení přes kontakt se soupeři až po zvolenou trať. Zpočátku vás to bude úžasně bavit. Poznáváte tratě, zřetelně vidíte jak se zlepšujete a nacházíte svoje oblíbené cesty, ale brzy zjistíte, že ať děláte co děláte, ať jedete sebelépe, soupeři vám neustále dýchají na záda (a kdyby jen to)! V pozdějších fázích hry tahle "finta" autorů dorůstá do netušených rozměrů a v kombinaci se špatně viditelnými nočními závody, občasným zaseknutím vašeho stroje nebo nějakou náhodnou kolizí je to opravdu infarktová záležitost, která dobrý dojem bohužel dost kazí. Jsem na sebe hrdý, že jsem dokázal ovladač ušetřit (bez drátu by se s ním házelo daleko lépe)!

Dokážu si představit, jak neuvěřitelně obtížné je vytvořit u arkádových závodů ideální obtížnost zejména ke konci hry (jak já jsem se navztekal třeba u závěru takového Burnoutu), ovšem to autory neomlouvá. Musí to jít a jde to! Opět, ani tohle není fatální problém a Motorsport si na hezkých pár hodin užije asi každý, ovšem není to nic víc než dobrá arkádová hra, po které za pár let nikdo ani nevzdechne a která mohla být mnohem lepší, kdyby Evolution Studios měli na vývoj trochu více času (to na přidání dalších režimů a voleb) a kdyby měli čas na lepší betatesting a vyladění hry (to kvůli té obtížnosti). Tak už to ale u launchových her chodí a nemusím být Nostradamus, abych odhadl, že se toho všeho dočkáme v Motorstormu 2.

Ještě krátce k in-game grafice - na velké LCD televizi v HD rozlišení to vypadá fantasticky. Nechci se pouštět do seriózního srovnání s Xboxem 360, zas tak dobře ty jeho závodní hry najeté nemám, ale řeknu co mám na jazyku - něco mi říká, že tohle by na Xboxu 360 jen tak možné nebylo. Pointa je, že je Motorstorm launchová hra a když si vzpomenu na premiérové hry PSone nebo PS2, tak se mi sám od sebe zrychluje tep. A o to asi Sony s tímhle projektem koneckonců šlo...

Více v recenzi na Eurogameru (8/10), dojmech z dema na Tiscali či hands-on preview na Bonuswebu, ujít si nenechte ani HD gameplay videa z IGN a zajímavý čtenářský rozhovor s tvůrci hry z Edge Online.

Vyzkoušel jsem dnes nové online funkce Wii, které Nintendo zprovoznilo teprve před pár dny - Forecast Channel a News Channel. Upřímně řečeno, beru je spíše jako jakousi zajímavost nebo perličku, protože jejich praktické využití je v době teletextu a internetu (ostatně, kdo je s Wii připojený k internetu, má s velkou pravděpodobností i počítač) docela sporné, má to ale i své světlé chvilky a za zkoušku to rozhodně stojí (vše je samozřejmě zcela zdarma). Forecast je určený k informacím o počasí - ukazuje aktuální počasí, ukazuje předpověď na zítřek a předpověď na pět dní dopředu. V současné době je stále nutné předstírat, že se s Wii připojujete ze země, kde je spojení podporované (v mém případě Velká Británie) a při prvním připojení do kanálu vám systém nabídne seznam měst, ze kterých si vyberete to své, popřípadě to, kterému jste nejbliže (já si zvolil Londýn). Pak Forecast Channel (viz oficiální stránky s přehledným videem) na své hlavní stránce automaticky ukazuje aktuální počasí v Londýně a snadno jedním stiskem zobrazíte předpověď na zítřek či na následujících pět dní. Chcete-li, můžete si pochopitelně prohlédnout i předpověď jinde na světě, což funguje docela zajímavě - zobrazí se zeměkoule, kterou pomocí ovladače jednoduše otáčíte a společně se zoomem tak snadno najdete požadované místo.

Zmíněná Velká Británie je zastoupena hodně detailně, jinak je ale potíž v nedostatečném pokrytí světa - například v celém Německu můžete najít počasí pouze v šesti městech. Praha je tu také (z České republiky samozřejmě jediná), ale Bratislava už například nikoliv (což ovšem může být tím, že je dost blízko Vídni). Ještě větší problém je v přesnosti - pětidenní předpověď je pokud se nepletu k dispozici jen ve Velké Británii a všude jinde se musíte spokojit s prognózou na následující den. Weather News, odkud Nintendo veškerá data čerpá, jistě nemá potíže s detailními údaji na jakémkoliv místě zeměkoule, takže mě tohle omezení docela překvapuje. Třetí problém je pak zdaleka nejvýznamnější - data jsou prostě stará. Ať už šlo o Prahu nebo Londýn, v osm hodin večer se mi ukazoval stav ze tří hodin odpoledne a sluníčko nám tu tedy opravdu nesvítilo. Zdroji z Weather News lze myslím docela věřit (tak schválně, takhle má být zítra), jen je třeba trochu zapracovat na aktuálnosti.

News Channel je v podstatě zpravodajský server - zprávy jsou tu rozdělené podle tématu (technologie, sport, ekonomika aj.) a hlavní zpravodajství lze rozdělit i podle lokality, což je zpočátku trochu matoucí, protože máte k dispozici kategorie national, regional a international, přičem je výrazem "regional" myšlena Evropa a "international" znamená svět. Zprávy jsou kompletně převzaté z Associated Press a nemá tedy smysl hodnotit jejich obsah, jsou to prostě běžné agenturní zprávy, které dobře znáte z internetu. Na rozdíl od internetu je k nim na Wii bohužel velmi zřídka připojen obrázek, což je trochu škoda (zde je video z americké verze News Channelu, kde jsou na tom v tomto směru lépe). Je tu nicméně jedna úžasná funkce, kdy můžete stejně jako u počasí přepnout na zeměkouli a vyhledávat si zprávy na libovolném místě - v Las Vegas právě zvolili novou Miss Ameriky, v Tokiu blahopřejí nejstaršímu člověku na planetě a v Praze zatkli partu vojáků, která údajně dealovala drogy (takhle nějak to vypadá). Nevím jak vy, ale já když přijedu na druhý konec světa, rád sleduji v novinách či v televizi lokální zprávy, takže na tohle docela slyším - přehledné rozdělení mi navíc poskytne zajímavou perspektivu a i když je obsah vlastně stejný jako v novinách nebo na internetu, vnímám to trochu jinak.

Znovu opakuji, že je praktický přínos obou kanálů velmi malý, ale je to třeba brát jako službu navíc, kterou pokud využije byť jen jedno procento uživatelů, tak to má smysl (v případě počasí se navíc hovoří o implementaci do her, které by snad časem mohly například zobrazovat stejné počasí, jaké je právě ve skutečnosti). Rozhodně však není sporu, že takový Photo Channel nebo Virtual Console budou mnohem využívanější funkce Wii. Ale o těch zase někdy jindy.

Došlo k několika více či méně kosmetickým změnám na blogu, ke kterým se chci stručně vyjádřit. Zrušil jsem dvě zbytečné kategorie příspvěvků ("multiplatform" a "personal") - vím, že ani současná situace není ideální a přehledná, ale nemám zatím moc chuť to řešit, předpokládám ostatně, že toto dělení beztak nikdo nepoužívá (nebo se pletu?). Druhou, už zásadnější změnou, je opětovné zpřístupnění anonymních komentářů. Vedly mě k tomu dva důvody - jednak ta registrace z nepochopitelných důvodů nějak blbne a někteří čtenáři neobdrželi od systému potvrzovací e-mail (na což si pár lidí stěžovalo a u nich jsem to napravil, ale řada jiných to jistě celkem pochopitelně vzdala) a pak se potvrdila obava, že počet komentářů značně klesne. Přišel jsem zřejmě o názory lidí, kteří třeba měli chuť něco k tématu dodat, ale nebyli ochotní k tomu vytrpět další otravnou registraci. Trochu riskuji, ale nyní tedy opět může psát každý - věřím, že přínos podnětných názorů převýší pokusy o flame nebo jiné nepatřičné komentáře. Podotýkám, že registrace funguje i nadále a registrovaní uživatelé nemusí u komentáře vyplňovat protispamovou ochranu.

Třetí a patrně nejzásadnější novinkou jsou krátké zprávy (nahoře vpravo), u kterých jsem se inspiroval na Tiscali Games. Tady nyní najdete nejrůznější aktualitky, stručné zprávičky nebo odkazy, které považuji za zajímavé, ale zase ne natolik, abych k nim psal vlastní detailní článek (nebo na to prostě nemám dost času). Protože s nimi bude výrazně méně práce, snad by se mohly objevovat i několikrát denně, ale raději nic neslibuji. Záleží na co zajímavého kde narazím.

Do budoucna bych ještě rád konečně pohnul s fotogalerií a především obměnil design blogu, současný už mi po dvou a půl letech připadá notně zatuchlý - pokud jste webový designér a chcete pomoci, budu jen rád. Stejně tak budu rád, máte-li nějaký další zlepšovák, nebo návrh, co zajímavého by se tu ještě dalo vymyslet. A vlastně.. rád budu za jakýkoliv podnětný komentář pod jakýmkoliv mým příspěvkem.

Update: Úplně jsem zapomněl - před týdnem jsme v tichosti konečně zprovoznili RSS (viz modrý pruh napravo).

Místo abych se po návratu z cesty vrátil k hraní na PC nebo velkých konzolích, nemohl jsem si pomoci (pokolikáté už?) a i v teple domova zahříval DS a dohrával Yoshi´s Island. Což se ukázalo být poněkud tuhým oříškem, ale o tom později. Yoshi´s Island DS je další z dlouhé řady recyklovaných plošinovek, které na hráče Nintendo neúnavně chrlí a které hráči nenasytně milují. První verze s úplným názvem Yoshi´s Island: Super Mario World 2 byla na SNESu považovaná za vůbec nejlepší hru svého žánru, úspěšný byl i přesný port z roku 2002 na GBA (na GameRankings 11. nejlépe hodnocená hra pro GBA). Také nový díl staví na stejných základech (prakticky totožný příběh, identický grafický styl i velká část stejného prostředí a nepřátel...), ovšem se zbrusu novými úrovněmi a zásadní novinkou v podobě různých postaviček, které může Yoshi nést na svých zádech. Zatímco dříve to byl pouze Mario, teď přibyli čtyři další (včetně mého oblíbeného Waria, i když ten tam působí trochu nepatřičně) a všichni mají své vlastní unikátní schopnosti.

Ačkoliv by zaměření hry (Yoshi zachraňuje mimina unesená Bowserem) mohlo napovídat, že jde o hru určenou pro děti, opak je pravdou a ve srovnání se Super Princess Peach, Kirby Squeak Squad nebo i New Super Mario Bros jde o značně komplexnější a rafinovanější plošinovku. Hráče neustále motivuje, předkládá před něj nové a nové překážky, šikovně se vyhýbá stereotypu a vyžaduje rozvážný a mnohdy i přemýšlivý postup, byť v jádru jde stále o "sběratelskou" hru, kde se snažíte sebrat co nejvíce mincí, hvězd či kytiček a úspěšně se dostat do cíle. Pro další informace si přečtěte recenze na Hrej, Tiscali, Doupěti či Bonuswebu, já musím říct, že jsem se skvěle bavil.

Bohužel, je tu jedno zásadní ale - od čtvrtého z pěti světů (každý má osm poměrně rozsáhlých úrovní) začíná jít do tuhého, dostavuje se nenápadná frustrace a pátý svět už je vysloveně drsná škola i pro ty nejostřílenější hráče plošinovek (u hry od Nintenda mě mimochodem něco takového šokovalo). Je pikantní, že autoři recenzí na Hrej i Tiscali zmiňují jednoduchost hry, v prvním případě dokonce jako kritiku s označením "extrémně nízká obtížnost", proti čemuž se ohrazuji. Yoshi´s Island DS byl pro mě jedním z nejobtížnějších herních zážítků poslední doby a vyrovnal se i hororové obtížnosti Pursuit Force na PSP. Systém hry je sice značně benevolentní s ohledem na smrt a také počet životů zpočátku závratně stoupá, ale k čemu mi je 150 životů, když pak některé části musím opakovat dvacetkrát, protože jsou plošinky neuvěřitelně uzoučké, neustále na mě dotírá nejrůznější havět a ještě obrazovka často nelítostně skroluje dál (a to jsem prosím už záhy ve čtvrtém světě rezignoval na jakékoliv sbírání mincí či bonusových předmětů) - zajímavé je, že se nechutná obtížnost netýká bossů, ti jsou spíše z kategorie jednodušších. Nevylučuji, že jde o mojí indispozici, ale spíš si troufám tvrdit, že oba autoři soudili podle první části hry, kde je to skutečně lážo plážo. Dejte vědět v komentářích, jaké máte zkušenosti vy.

Tak či onak, Yoshi´s Island DS (oficiální homepage) dostává palec nahoru. I kdyby mělo zůstat u těch prvních tří světů, vydrží vám déle než celý Kirby Squak Squad. Je to hodně povedená zábava (vůbec nevadí, že nijak nevyužívá dotekový displej) a když se do toho zakousnete a nakonec to dohrajete úplně, budete mít o to lepší pocit. Já ho mám. Je to ale škoda, být obtížnost vyváženější, mohl to být mistrovský kousek. Takhle jsou to místy spíše mistrovská muka. Uf!

PS: Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, proč Nintendo v nových DS hrách (nevím zda ve všech, ale už jsem si toho všiml několikrát) neumožňuje vypnout hudbu? Tenhle nedostatek mi vadí čím dál tím více, nejvíce u Tetrisu DS.

Hideo Kojima v rozhovoru pro GamePro prohlásil: "Mám velký zájem udělat něco pro Xbox 360. V Americe a Evropě se prodává dobře a myslím, že se bude prodávat dobře i letos. Jsem také fanoušek Gears of War, je to velmi zajímavá hra. Upřímně řečeno, rád bych vytvořil něco i pro PC..." Výborně! Nezlobil bych se, kdyby začal hned Metal Gearem 4, i když v tom případě by to chtělo dohnat resty a vydat na PC i trojku.

Jednotlivé sekce IGN (alespoň tedy některé) zveřejnily své prognózy pro rok 2007 - DS, PlayStation, Xbox a Wii. Je tam pár docela zajímavých tipů, ale také nějaké hlouposti. Redaktoři IGN například věří, že letos vyjde Duke Nukem Forever, že vyjde multiplatformově a že bude hodně zaměřen na multiplayer. I když je úvaha, že se 3D Realms podělí o první informace v dubnu u příležitosti desetiletého výročí původního ohlášení, docela zajímavá, nevěřím, že by hra mohla vyjít letos (Prey byl mimochodem ohlášen 15 měsíců před vydáním). Za vyloučenou ale považuji onu úvahu o multiplayerovém zaměření - tahle hra byla vždycky o hlavní postavě (i když deathmatch v Duke Nukem 3D byl samozřejmě geniální) a jsem tedy přesvědčen, že to 3D Realms postaví spíš na příběhu a single-playeru.

• Edge na svém webu zveřejnil článek Inside Bungie ze svého minulého čísla - do svých nových kanceláří (moc pěkných) Bungie příliš novinářů nepustil, o to zajímavější je to čtení.
• O reklamách Sony jsem měl vždy velmi vysoké mínění, jenže teď Nintendo dobře zvládlo kampaň na Wii, Microsoft také nezůstal pozadu a... evropská PS3 kampaň je fakt ubohá (1, 2, 3 a 4).
• Nový český server o Nintendo Wii se jmenuje sympaticky Wiičko. Zatím je v plenkách, snad se dostane na úroveň slušných českých fan webů o Xboxu - XLive, Czech Xbox,  nebo multiplatformového Clubu.
• Update: ještě jeden povedený Xbox server (za tip díky jd) a i tenhle s úžasně originálním názvem - Xbox360. Mimochodem, pokud provozujete podobný server, klidně se pochlubte v komentářích!

Ať už PopCap těch pět milionů Bejeweled prodal nebo ne, faktem je, že jde o jasně nejúspěšnějšího tvůrce casual her. Dalším jeho velmi úspěšným projektem je nedávno vydaný Bookworm Adventures Deluxe, který staví na jednom velmi populárním casual žánru - na tzv. slovních hrách vytvořených na základech stolní hry Scrabble (tj. sestavujete z různých písmenek slova, získáváte body a tak dále na sto různých způsobů). Vzhledem k vysokým nárokům na slovní zásobu v angličtině, jsem tyhle hry zatím převážně přehlížel - jenže když už tohle dílo vyhlásil jeden z redaktorů IGN jako nejlepší hru za rok 2006 a když už mi jí neodbytně nutil i kolega Mikoláš (přičemž jinak jsme na tom u casual her obvykle naopak), nedokázal jsem odolat. Bookworm Adventures je opravdu hodně jiný, než je u slovních her obvyklé - nemá vůbec žádný časový limit a onen koncept volby slov je značně zjednodušen, takže hru mohou s relativním úspěchem dohrát i hráči, kteří nejsou zrovna kovaní angličtináři. Určité základní znalosti jsou nezbytné (odhladl bych to na "mírně pokročilé"), pak už ale můžete směle cvičit nová slovíčka a zlepšovat svou slovní zásobu.

PopCap se netají tím, že šlo o jeho dosud nejdražší projekt - podle Wikipedie (tady najdete i podrobnější informace o hře včetně detailního popisu pravidel) trval vývoj dva a půl roku a stál neuvěřitelných 700 tisíc dolarů (to není překlep). Upřímně řečeno, i když je hra graficky pěkná, takovou investici v ní nevidím a například vizuální styl Talismanie se mi zdá mnohem propracovanější a vyšperkovanější. Ale o to tu nejde, úspěch Bookworm Adventures je postaven na zajímavém nápadu, kdy pomocí sestavování slov bojujete s nepřáteli dle principu "čím lepší, delší či složitější slovo, tím efektivnější útok". Navrch hra obsahuje power-upy, různé speciální druhy písmenek a další rafinovaná vylepšení, takže je hratelnost hodně chytlavá. Nestavím jí na úroveň Zumy nebo Bejeweled, ale příjemně mě překvapila. A onen výukový aspekt taky nelze přehlížet.

Jako vždy si i u Bookworm Adventures Deluxe můžete stáhnout hodinovou demoverzi, dále už budete muset zaplatit. Bohužel nikoliv tradičních 20, ale rovnou 30 dolarů a při objednávce z Evropy zdá se nezbyde než ještě přidat a zaplatit stejnou sumu v Eurech (tohle by mohl časem vyřešit Steam, ale teď tam hra v seznamu PopCap titulů zatím není). A 900 korun, to už je přeci jen trochu silná káva!

Shodou náhod jsem byl začátkem týdne z pracovních důvodů v Londýně, takže jsem tak jako loni mohl navštívit výstavu ATEI věnovanou hracím a výherním automatům (velkou loňskou reportáž najdete tady). Pár nových videoher se tu samozřejmě našlo, nebylo to už ale zdaleka tak zajímavé jako posledně a hlavně chyběl hlavní tahoun, kvůli kterému jsem se na výstavu vlastně těšil - Half-Life 2: Survivor (speciální automatová verze od Taito s exkluzivním obsahem, značně upravenou hratelností, s pedálovým ovládáním výskoku a skrčení a s dvěma joysticky pro pohyb a střelbu). Na toho holt asi bohužel nezbyde než rozbít prasátko a vyrazit do Japonska. Krátkou reportáž z ATEI nejspíš napíšu do příštího SCORE (něco bude také ve SCORE Live), ovšem malou návnadu vám přeci jen nabídnu. A ne jen tak ledasjakou!

Vidíte správně, Far Cry! Konkrétně s podtitulem "Paradise Lost", dvěma sedačkami a masivními kulomety. Hru vyrobila mě neznámá společnost Global VR a údajně k tomu použila technologii z Instincts. No nevím, možné to je, i když takový House of the Dead 4 nebo i Time Crisis 4 vypadají mnohem lépe a stylověji (a to jde o hry z roku 2005). Co hůř, také se mnohem lépe hrají a je znát, že asi Global VR nemají s vývojem her na automaty velké zkušenosti. Jak vám už možná došlo ze zmínky o kulometu, nemáte tu na starost nic jiného než střelbu a o pohyb hrdiny se hra stará sama. V praxi to funguje tak, že vždy pokosíte několik desítek hodně naivních nepřátel, pak sledujete pár vteřin hrdinu jak se přesune na jiné stanoviště, a tak stále dokola až na konci každé z úrovní musíte sundat bosse. Je to deset let starý princip, který dvě zmíněné hry dávno povýšily na úplně jinou úroveň - House of the Dead přinesl zajímavý způsob nabíjení trhnutím se zbraní, Time Crisis zase staví na neustálém krytí, oba pak přináší na konci každé z úrovní vyvrcholení v podobě vynalézavé likvidace bossů. Far Cry: Paradise Lost naproti tomu nevyžaduje ani nabíjení - stačí prostě držet spoušť a mířit, což platí dokonce i pro bossy, u kterých se snadno obejdete bez jindy tak nezbytného důvtipu (alespoň tedy u třech prvních, které jsem si protrpěl). Takže obrovská nuda a velké zklamání - pár dalších informací najdete tady.

Ubisoft s Far Cry v poslední době dělá psí kusy - konzolová verze Instincts na Xboxu a Xboxu 360 ještě docela ušla, novinka Vengeance pro Wii je ovšem podle recenzí naprosto tragická (pár minut jsem si to v jednom obchodě zahrál a musím souhlasit) a tohle už je úplný výsměch. Nezbývá než doufat, že se s připravovanou PC verzí Ubisoft opět vrátí k osvědčené kvalitě. Byť samozřejmě už dávno bez Cryteku.

Nové číslo britského Edge má na obálce tajemný produkt a nápis ?Ultimátní herní přístroj?? s podtitulem ?Miliarda hráčů, neomezený výkon, stále online, nikdy neodložená a připravena na revoluci.? Řeč je samozřejmě o PC a uvnitř je kromě velkého tématu zajímavý rozhovor s Gabe Newellem, šéfem Valve. Gabe je zatím hodně skeptický ohledně Windows Visty, v případě Steamu naznačuje, že v podstatě nemají žádná omezení a spolupracují prakticky s každým, kdo o jejich distribuci projeví zájem, pochvaluje si výhody epizodického obsahu, do budoucna si z hlediska technologického postupu nejvíce slibuje od vícejádrových procesorů a jen tak mimochodem zmiňuje, že prý Popcap prodal pět milionů kusů Bejeweled. Jednu odpověď si dovoluji volně přeložit v téměř plném znění.

Edge: Ačkoliv je PC nejpropracovanější herní platformou na světě, jen zřídka je s ní tak nakládáno. Překvapuje vás to, nebo to považujete vzhledem k roztříštěnosti PC hardware za nevyhnutné?

Gabe Newell: Nerozumím tomu. Když se teď kohokoliv zeptáte na velkou bitvu, řeknou vám, že bojují Xbox 360 a PS3. Ve skutečnosti je ale takový World of Warcraft mnohem výdělečnější byznys než Xbox a kdyby lidé z Blizzardu nazývali WoW next-gen konzolí, byla by mnohem úspěšnější než ty dvě. Stejné je to s Nintendo DS: to je věc, která se teď stále prodává a vyprodává.

Hovořit o tom jak se ty dvě velké multimediální a multifunkční konzole (které jsou přitom dražší než levný model PC) navzájem trumfují, je teď velmi vděčné téma. Díky tomu se ale nemluví o skutečných úspěších World of Warcraftu nebo Nintenda DS. Když chce Microsoft mluvit o hraní, analytici vždycky stočí řeč na Xbox místo na Windows a když někdo řekne něco o prodejích PS3, 15 lidí v PR agenturách pracujících pro Sony mu zavolají a opraví ho. Ale když někdo prohlásí něco chybného o prodejích na PC...

Když lidé hovořili o poklesu obratu z PC her, zcela ignorovali internetové herny, nebrali v potaz obraty z předplatného u MMORPG her a nikdy neslyšeli o Popcapu nebo o jakékoliv casual hře, která se prodala přes internet. Zkrátka tu chybí člověk, který by měl zájem na tom, aby se lidé dozvěděli, co se opravdu děje. Bez toho není vůbec překvapením, že úspěch PC jako herní platformy není vůbec medializován ? je to jednoduše proto, že tu není firma, která by ze svého zisku platila velkou PR agenturu, aby se o to postarala.

Newell samozřejmě uhodil hřebíček na hlavičku. Svoboda PC platformy je dvojsečnou zbraní. Na jedné straně si na PC může udělat hru kdokoliv bez nutnosti platit jakékoliv poplatky, kupovat si drahé vývojové kity a podstupovat náročnou kontrolu kvality. Na straně druhé je to velký neorganizovaný píseček se spoustou odpadu a bez jednotné strategie (projekt "Games for Windows" se zatím míjí učinkem). O šílených analyticích jsem tu už psal, svůj díl viny mají na situaci samozřejmě i média. Jen by mě zajímal praktický dopad této dezinformace o klesajícím obratu PC her - je to tak, že důležití lidé pravdu znají a jen jí nikde nevyprávějí, nebo opravdu PC branže doplácí na mylné povědomí některých odborníků?

Jo a těm pěti milionům Bejeweled stejně nevěřím!