Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Svou neutuchající touhu po klasických 2D plošinovkách na DS jsem se - bůh ví proč - rozhodl místo Yoshiho ukojit nejdříve novým dílem Kirbyho. Ten je na rozdíl od už více než rok starého skvělého Power Paintbrushe (ovládaného výhradně stylusem) v podstatě klasickým členem svého žánru a dotekovou obrazovku využívá spíše jako kosmetický doplněk ovládání, který prakticky nemá vliv na hratelnost. Squeak Squad (hezké oficiální stránky obsahují mj. přehlednou historii Kirby her) nemá velké ambice inovovat a nutno uznat, že to ani příliš nepotřebuje - ona základní a už asi notoricky známá schopnost Kirbyho, tedy klonování vlastností svých spolknutých soupeřů (v tomto případě už jich je přes dvacet), totiž stále docela funguje, i když samozřejmě nebudu předstírat, že jsou všechny podoby Kirbyho stejně užitečné a zajímavé.

Nechci aby se to zvrhlo v další dlouhý článek, takže když napíšu, že je design úrovní velmi prostý a herní systém má také tu a tam nějaké ty trhlinky, budete mi muset věřit, protože to více specifikovat nehodlám. Kirby Squeak Squad (v Evropě vychází až v červnu!) má ale pěknou grafiku s dobře fungujícími herními základy, takže se to přežít dá, pokud tedy na tenhle žánr nedáte dopustit a všechno ostatní už máte dohráno. A kdo ví, možná jsem jen nebyl v tom správném rozpoložení, protože Edge hře udělil na své poměry velmi slušných 7/10 a GameSpot ještě pár desetinek přidal. Já to ale zkrátka vidím na slušný průměr a teď raději pokračuji v Yoshi´s Island DS, který sice zůstává trochu pozadu za svou skvělou pověstí, stále je to ale proti Kirbymu úplně jiná kategorie. Ale to zase jindy.

Vztah vývojářů a vydavatelů není vždy idylický, o tom si není třeba dělat iluze. Cíl mají sice stejný (kvalitní hra, která vydělá peníze), oba k němu ovšem vidí odlišnou cestu a nutně tedy vznikají komplikace - obtížný vztah Bohemia Interactive a Codemasters je dobře známý, ani jiní čeští vývojáři pak o svých chlebodárcích nehovoří nejlépe. A nejde jen o ty české, stejné je to všude na světě. Soudí se kdekdo s kdekým (viz speciální blog, druhý speciální blog a pro opravdu vážné zájemce i jedna kniha o tom, jak všem těm patáliím předejít) a nebýt NDA, asi by bylo na internetu hodně veselo. Jako teď, kdy soudce ve sporu mezi vydavatelstvím Activison a vývojářským studiem Spark Unlimited zveřejnil veškerou dokumentaci včetně úplného kontraktu mezi oběma firmami. Máme tak (díky serveru Gamasutra, který vše zveřejnil) nejen šanci seznámit se blíže s tímto sporem, ale zejména jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku vztahů mezi vývojáři a vydavateli.

Nejprve stručně k důvodům sporu (viz také Gamasutra a Gamespot) - Spark (tvořený řadou autorů prvního Medal of Honor na PC) obvinil Activision z toho, že i přes původní dohodu (a přes úspěch hry) nenechal tým pracovat na pokračování konzolové verze Call of Duty ? to raději zadal jiným "svým" vývojářům, Grey Matter a Treyarch. Spark tvrdí, že kontrakt zněl na tři hry v sérii a dokonce prohlašuje, že firma akceptovala žádosti Activisionu o snížení podílu ze zisku a menších plateb s vědomím, že jde o dlouhodobou spolupráci. Následně prý ale Activision odmítl zaplatit podíly ze zisku, zcizil "myšlenku" na pokračování hry a najal bývalé zaměstnance Spark, aby v projektu pokračovali ? to celé prý s vědomím, že pokud Spark Unlimited zkrachuje, nebude si schopen ochránit svá práva. To ale stále není vše. Activision si prý účtoval (!!) téměř 2 miliony dolarů za pomoc na vývoji za to, že Spark implementoval do hry multiplayerový režim, který v původní dohodě nebyl. Obvinění, že Activision odmítl návrhy na další dvě pokračování, aby je vzápětí využil při zadání pokračování dvěma zmíněným vývojářům, pak už působí celkem nevinně. Spark Unlimited je sice dnes už v relativním klidu (pro Codemasters vyvíjí Fall of Liberty, pro Vivendi zatím neohlášenou FPS), tehdy mu ale teklo hodně do bot. Activision se samozřejmě k obvinění v médiích nevyjádřili, za pár týdnů ale reagovali protižalobou, ve které Spark obvinili z nejrůznějších úsměvných věcí, jako například z toho, že vývojář nevrátil vývojové kity a počítače se zdrojovým kódem.

Toliko tedy všeobecně známá fakta, teď k onomu zveřejněnému kontraktu, který si můžete přečíst na Gamasutře (samotné dokumenty pro jistotu mirroruji - 7MB) včetně užitečných poznámek, bez nichž bychom asi dost tápali (tedy alespoň pokud stejně jako já nemáte právnické vzdělání). Hodnocení samotného sporu ponechám na soudci, i přes nevýhodnou smlouvu by měl mít Spark v některých bodech docela slušnou šanci na výhru. Chci se ale pozastavit nad několika zajímavými částmi smlouvy:

1. Activision se zavázal zaplatit celkovou sumu 8,5 milionu dolarů - to je tedy částka, za kterou Spark vytvořil hru na všechny platformy a jde navíc jen o tzv. předběžné platby. Podotýkám, že Call of Duty: Finest Hour byla slušná hra (hodnocení kolem 8/10) a bezpochyby nadprůměrně velký projekt, neoznačil bych jej ale za AAA titul. Domyslete tedy náklady na skutečně prvotřídní projekty, o next-genu nemluvě.

2. Tzv. "royalties", tedy podíl ze zisku, se zdá být ve smlouvě stanoven docela velkoryse. 20% z čistého zisku není málo, navíc podíl po dosažení milionu prodaných kusů (což bych v tomto případě nevylučoval) ještě dále stoupá až na závratných 35% a později je stanoven také podíl 10% z neherních produktů jako jsou knihy, komiksy, filmy atd. Na druhou stranu, jak je zmíněno v poznámkách - definice "čistého zisku" je značně volný termín a vydavatel může velmi snadno více či méně nečistými triky dosáhnout toho, že prostě žádný zisk není (od několika českých vývojářů vím, že jde o naprosto běžnou situaci). Což je ostatně i jednou ze zásadních částí sporu.

3. Activision se ve smlouvě zavazuje investovat minimálně 2 miliony dolarů do marketingu. Další nezanedbatelná suma, kterou je třeba započíst do úvah o nákladech na větší konzolovou hru.

4. Na 12. stránce textu jsou rozepsány jednotlivé "milestony", tedy jakási pevně stanovená data, kdy musí vývojář splnit určitý cíl a na oplátku za to dostane část platby. Dohodnutí milestonů je ve smluvním vztahu kriticky důležitá věc a tento případ to jen dokazuje - velmi často totiž dochází ke zpoždění ve vývoji a nedohodnou-li se obě strany jinak, problémy jdou zpravidla na vrub vývojáře ať už jsou důvody jakékoliv (třeba i zpoždění na straně vydavatele, například v evaluaci návrhů atp.). Na tomto konkrétním případu vidíme vývoj rozepsaný do celkem jednadvaceti milestonů počínaje výběrem enginu přes finální design, prototypy, dokončení jednotlivých úrovní, betaverzi až po finální produkt. Celková doba vývoje je v tomto případě 21 měsíců. Pokud vás tato problematika zajímá více do hloubky, pozorně si přečtěte další stránky, kde najdete popsaný celý proces odevzdávání milestonů, detailní definici alfa či beta verzí a zejména užitečný popis toho, jak přesně by měl podle Activisionu vypadat design dokument.

5. Na úplně poslední stránce ještě perlička - zmínka o ceně vývojářských kitů. Ty pro PS2 a Xbox si Activision cenil na 10 tisíc dolarů a zajímavé je, že jich ve Sparku potřebovali sedm resp. šest!

Bohužel, dojmy z Resistance a Motorstormu musím odložit až na konec příštího týdne, nemám teď na hraní příliš času (PS3 není moje a když už si jí mám na pár dní půjčit, chci na to mít hodně času - jen Resistance prý zabere minimálně tři celé dny) a nechci je psát polovičatě. Tak alespoň ladem skladem několik dalších dojmů, které sice patrně nejsou dost zajímavé na speciální článek, ale dohromady snad někoho zajímat budou. Nejprve ale ještě lehký "off-topic" - v souvislosti s Gripshiftem jsem psal o omezení velikosti Xbox Live Arcade her, které jejich tvůrce na rozdíl od PS3 docela omezuje. Všechno zpět, nic takového už podle všeho neplatí. Jak sdělil server 1Up, podle nepotvrzených zpráv byl limit zvýšen z 50 MB na 250 MB, po schválení Microsoftem navíc může být strop v jednotlivých případech navýšen až na 450 MB. Pokud se to potvrdí, myslím, že bude nové pravidlo jednoznačně přínosem. Koneckonců, do Live Arcade fušuje už i Electronic Arts, když s vývojáři Bizarre Creations připravuje hudební hru Boom Boom Rocket. Sakra, k čemu je tady ale vůbec potřeba vydavatel?

Zpátky k PS3, nyní krátký komentář ke zbylým třem stahovatelným hrám na PlayStation Store. Cash Guns Chaos DX je primitivní střílečka z top-down pohledu, kde kosíte nepřátele valící se ze všech stran. Stačí pět vteřin a víte, která bije - je to totálně nudná kopie dvacet let starých primitivních arkád (viz IGN recenze). Blast Factor už vypadá mnohem lépe a je docela podařenou kopií Geometry Wars a hlavně Mutant Stormu z Live Arcade (MS je i na PC) - jak vizuálně, tak z hlediska hratelnosti. Jednou páčkou pohybujete s raketou, druhou páčkou střílíte (tj. přesně ovládáte směr střel), nakloněním resp. trhnutím ovladače doleva nebo doprava pak spouštíte jakousi útočnou "vlnu". Pikantní je, že demoverzi dohrajete zhruba za dvě minuty, což mě tedy k pořízení plné verze nemotivovalo. Navíc i recenze hovoří o tom, že na zmíněné "předlohy" to nemá, takže jsem prozatím nekupoval.

Poslední "casual" hra je asi nejzajímavější. Podobně jako Lemmings a Gripshift, také Go! Sudoku vychází z PSP předlohy a nabízí velmi podobný interface, stejnou grafiku (byť samozřejmě v HD) a takřka totožnou hratelnost. Co také vymyslet u Sudoku, že? Zajímavý je onen cenový model, který už jsem naznačil dříve - základní balík je zcela zdarma a najdete v něm 520 hádanek, což je myslím velmi slušné číslo. Další balíčky rozdělené podle obtížnosti si můžete objednávat za 3 dolary, obsahují různý počet úrovní (střední obtížnost 380, vysoká obtížnost 200 a ďábelská obtížnost 100). Ovládání je velmi intuitivní (samozřejmě si můžete v políčkách dělat nezávazné "značky"), nabídka režimů a vychytávek také slušná (různé módy hry, online multiplayer, žebříčky nejlepších časů). Zadarmo prima, na rychlé odreagování jsem to použil několikrát a velmi úspěšně. Více opět v recenzi na IGN.

A teď už k demoverzím, i když to bude hodně telegraficky. Genji jsem věnoval zhruba dvě minuty, není to nic pro mě a podobně ani NBA 07 mi nepřipadá vůbec zajímavá. Jde o verzi od Sony a tady pozor - v prodeji je i stejně pojmenovaný konkurent od Segy. Série Segy ma větší tradici a její verze z Xboxu 360 koneckonců vypadá minimálně o třídu lépe než PS3 demo basketu v podání Sony. Také k závodním demům toho ode mě moc neuslyšíte - F1 je moc pěkná, ale připadá mi trochu moc arkádově jednoduchá (je to ale asi nastavením, v demu není možné změnit prakticky nic), v Gran Turismo HD Concept jsem si objel pár kol, obdivoval okolí (kolem okruhu vlaje asi deset českých vlajek), ale mě tahle série nikdy neučarovala, takže se nezlobte, to je vše.

Tak a teď od PlayStation 3 na pár dní pokoj...

Další Lemmings! Před rokem jsem byl z PSP verze Lemmings poměrně nadšený, takže jsem při zjištění, že existuje jeho "větší" brácha jako stahovatelná hra na PlayStation 3, okamžitě zajásal a neváhal za ní utratit krásných šest dolarů. Jak je vidět z obrázku (srovnejte s PSP verzí, viz článek výše), vizuálně zřetelně vychází z oné přenosné verze - stavový pruh je prakticky identický, grafika sice detailnější a pochopitelně v HD rozlišení (v tiskovce se tvrdí že 1080p, ovšem tohle je u Sony třeba brát s odstupem), ale ve stejně kouzelné a stylové grafice. Proč také měnit něco co funguje! Díky rozlišení nicméně Team 17 mohli zapracovat na podobě samotných Lumíků, což je také dobře vidět na obrázku - jsou větší a detailnější. Dáte-li jim za úkol vyšplhat na stěnu, nasadí si helmu, strčíte-li jim do ruky deštník, nesou ho ještě dříve, než jej vůbec otevřou. Působí to sympaticky a trochu komicky. Ostatně, na Store si můžete vedle demoverze (5 úrovní) zdarma stáhnout i tuším šest zhruba půlminutových renderovaných spotů, u kterých jsem se také docela zasmál (přehrát si je můžete i tady, dost se divím, že ještě nekolují na YouTube).

Co samotná hra? Čtyři desítky úrovní rozdělených do čtyř obtížností možná není mnoho, ale za uvedenou cenu je to dostatečná dávka zábavy, kterou budou navíc v případě úspěchu nepochybně následovat další. Zatímco v PSP verzi Team 17 na klasický design prakticky nesáhlli, tady už se odvážili k několika novinkám. Dvě z nich vidíte i na obrázku - jednak jsou to ikonky, které vám přidají určité konkrétní vlastnosti přímo v průběhu hraní, za druhé pak teleporty (může jich být více v různých barvách, na obrázku je zelený), které lumíky automaticky přenesou z místa na místo. Třetí inovací, kterou jsem zaznamenal, jsou jakési klonovací přístroje (vypadají jako mixéry), které z jedné postavičky udělají dvě. Všechno to jsou zajímavé inovace, které nejsou jen kosmetické. Hratelnost do určité míry obohacují, ovšem právě tak akorát, aby hra neztratila nic ze svých tradičních hodnot. I když jsem byl na Lemmings vždycky trochu "levej" a záhy u nich narážím na vysokou obtížnost, tady jsem si hezkých pár úrovní vychutnal, včetně (většinou marné) snahy o překonání časových rekordů na serveru. Doporučuji!

A když už jsme u Lemmings - před pár dny jakýsi šikula dokončil LemProject, špičkový DS port Lemmings. Sice zatím bez originálních úrovní, ale zato s původní grafikou a komplexním editorem úrovní na PC. Funguje skvěle (malý displej obchází možností několikanásobného zoomu, takže s "trefováním" na malé lumíky není problém), teď jen najít ty správné levely!

Musím přiznat, že je možnost nahrávat pomocí PlayStation 3 staré PSone hry do PSP jednou z mých nejoblíbenějších funkcí nové konzole. Ostatně, je to také jeden z trumfů Sony, na který konkurence nemůže reagovat - Microsoft proto, že prostě v tuto chvíli nemá přenosnou konzoli, Nintendo zase kvůli cartridge médiím (i když tuhle překážku by asi překonat šlo). Je sice trochu škoda, že k tomu vůbec potřebujeme PS3 a nelze hry kupovat přes internet pomocí jakéhokoliv počítače, jenže co naplat, všechno má svá ale. Také počet her zatím není kdovíjaký, nicméně to je jen otázkou času - v tuto chvíli je na PlayStation Store v prodeji už osm starých her, k Jumping Flash, Syphon Filter, CoolBoarders, Crash Bandicoot, Hot Shots Golf 2, Syphon Filter a Tekken 2 nově přibyl Rally Cross. Jak už jsem řekl v předchozích příspěvcích, hry stojí šest dolarů (hrubý přepočet cca 130 korun), což je podle mého názoru vynikající cena, i když samozřejmě různé hry zub času snesly různým způsobem.

Postup je jednoduchý - je nutné mít PSP s posledním firmware, konkrétně 3.03 (můžete si jej do PSP stáhnout z oficiálních stránek). Na PlayStation Store si vyberete hru, zaplatíte za ní a stáhnete si jí (velikost zatím kolem 200-300 MB, ale i více a předpokládá se tedy vlastnictví adekvátně velké paměťové karty), načež je okamžitě přenesena do PSP (pomocí propojovacího kabelu, wi-fi nefunguje). Konkrétně je třeba nejprve stáhnout malý soubor s licencí, teprve potom lze do přenosné konzole nahrát samotnou hru. Velmi šikovná je možnost přenos zakoupené hry opakovat (pokud jí tedy například z různých důvodů musíte z paměťovky smazat, není problém operaci bezplatně zopakovat) a co víc, můžete hru dokonce nahrát i do libovolného množství různých PSP! Zaplatíte za ní jen jednou a můžete jí jednoduše nahrát nejen sobě, ale i všem přátelům - jen k vám budou muset přijít a přes kabel si jí sami nahrát, přenést soubory pochopitelně nefunguje. To je myslím velmi příjemná možnost a nekalí jí příliš ani trochu zbytečná nutnost muset hru pokaždé znovu stáhnout z internetu přes Store (na HDD jí uložit nelze).

Samotné hry jsou pochopitelně pro PSP optimalizovány - hru lze přerušit a změnit režim zobrazení z 4:3 okna na fullscreen, lze také změnit ovládání, takže například Crashe Bandicoota můžete ovládat jak D-padem, tak páčkou. U mnou zakoupených her jsem neměl s ovládáním nejmenší problém, všechny hry se ovládají intuitivně, jako by byly pro PSP navrženy. Pokud vím, existuje pirátský způsob jak zprovoznit na PSP přes hacknutý firmware prakticky jakoukoliv PSone hru - nezkoušel jsem to ale a netuším jak to funguje. Jen se domnívám, že tam bude velký problém právě s úpravou ovládání.

Pokud tedy na PSP nemáte co hrát (což upřímně řečeno není nic těžkého), s PS3 lze za pár šupů oprášit pár starých klasik. Jsem zvědav, jaké další hry Sony připraví a zda této možnosti využijí i jiní vydavatelé (předpokládám nicméně, že se jim nebude chtít vydávat staré hry stále "aktivní" série - v některých případech by tím do určité míry kanibalizovali své novinky), osobně bych uvítal zejména sérii Spyro a z konkrétních her třeba C-12, Vib Ribbon nebo WipEout 3, od jiných vydavatelů pak Metal Gear Solid, Tombu, Klonou, Driver, Resident Evil... no jsou toho mraky!

Konečně o hrách! Asi jste spíše čekali dojmy z nějakých "velkých" her, ale na ty teprve dojde - na Resistance a Motorstorm teď zkrátka nemám dost času a dostanu se k nim až příští týden. Mezitím jsem tedy tu a tam věnoval volnou hodinku "casual" hrám. Ještě než se do toho pustím, musím se vrátit k údaji, který jsem zmínil ve článku o RoboBlitzu - Microsoft v případě Live Arcade trvá na omezení velikosti plných her na 50 MB. Chápu důvody, které ho k tomu vedou, ale je to trochu nešťastné a ukazuje se to právě v případě PlayStation 3. Dvě momentálně nejzajímavější stahovatelné PS3 hry (GripShift a Lemmings) mají každá kolem 300 MB a mohou nabídnout grafiku i hratelnost v podstatě bez kompromisů. Zatímco jde tedy u Xbox Arcade většinou o logické rychlíky, retro záležitosti nebo jednoduché arkády (výjimky jako právě RoboBlitz to pak mají hodně těžké), na PlayStation 3 mají vývojáři mnohem větší možnosti. Počítám ale, že je jen otázkou času, kdy toto pravidlo Microsoft přehodnotí.

GripShift je titul za 10 dolarů, který lze zařadit do kategorie arkádových závodů motokár (ve stylu Mario Kart a desítek podobných her), ovšem s docela zajímavými inovacemi. Je to port  více než rok staré PSP hry (kupodivu existuje jedna česká recenze), což jsem přiznávám vůbec netušil a protože jsem PSP verzi GripShiftu nejen nehrál, ale ani jsem o ní nikdy neslyšel, nemám vůbec zdání, jak jsou si obě verze podobné. Ti, kdo původní verzi vlastní, budou port patrně hodnotit trochu jinýma očima, vzhledem k malému povědomí o původním GripShiftu takových lidí ale asi nebude mnoho, a tak je rozhodnutí vydat hru v upravené PS3 verzi docela rozumné.

Grafika je samozřejmě adekvátně upravena pro potřeby PS3 (podpora rozlišení až 720p) a i když je pochopitelné, že se u ní konzole příliš nezadýchá, působí hodně sympaticky ? ani ne tak kvalitou, efekty či detaily, jako spíše designem a osobitým stylem. Ostatně, v tomto žánru není ?cartoon? grafika ničím novým. Jen mě trochu rušil necitlivě vybraný soundtrack...

Obsah je na hru za deset dolarů nečekaně bohatý. Hra je v zásadě rozdělena do dvou režimů - Race příliš nestojí za řeč, jsou to klasické závody na okruzích s power-upy (těch je málo druhů), tak jak je známe z nespočtu jiných motokárových her (samozřejmostí je multiplayer). To Challenge už je zajímavější - kombinuje závodní hry s prvky z plošinovek a místy připomíná Trackmanii. Více než stovka tratí je totiž pořádně "zamotaná" a také ovládání auta je hodně arkádové (i ve vzduchu lze ještě hodně "zachránit"). Na každé z tratí plníte tři různé úkoly - absolvovat jí v určitém časovém limitu, najít tajný předmět a sesbírat všechny hvězdy. Není nutné vše splnit najednou (a ani to většinou nejde), takže si každou trať projedete několikrát. Je to zajímavý nápad a díky designu tratí i řadě speciálních vychytávek (nejrůznější urychlovače, skokánky, trampolíny, loopingy atd.) je to také dosti zábavné a náročné na "skill", i když časem asi hratelnost zklouzne ke stereotypu. Více viz 4minutové gameplay video na YouTube.

Za deset dolarů jsem mnoho neočekával a rozhodně jsem nečekal, že u toho vydržím tak dlouho - i po těch zhruba 3-4 hodinách čistého času jsem měl na kontě teprve 15%, takže ani nebudu brečet nad tím, že proti PSP verzi není na PlayStation 3 editor tratí. Pokud jsou arkádové závody vaším šálkem kávy a pokud se neobáváte trochu stereotypní hratelnosti (po určité době už jen stoupá obtížnost a hra nepřináší nic nového), GripShift za ty dvě stovky rozhodně stojí.

S novou generací konzolí přišel každý ze tří výrobců konzolí s vlastním internetovým "řešením", se kterým úzce souvisí i online prodej. Zdá se také, že má každý své výhody a nevýhody. U Wii vidím obrovskou výhodu zejména ve zpětném katalogu fenomenálně úspěšných her, se kterým Nintendo může takřka bez práce dosáhnout masivní prodejnosti, Microsoft zase nesporně těží z velkého náskoku (dokázal si už například nasmlouvat distribuci filmů) a zatím nedostižné podpory nejrůznějších indie vývojářů (kterým ostatně jistě vyhovuje PC-like architektura). Výhody PlayStation Network ukáže patrně až čas, ale nějaké ty zárodky zajímavých funkcí tu už jsou a stejně tak je tu podle mého názoru už nyní i velmi zajímavý obsah, byť mnozí tvrdí opak.

Povšimněte si, že jsem použil označení PlayStation Network. Jak už jsem napsal včera, PlayStation 3 na rozdíl od konkurence nemá svůj online obchod integrovaný do běžného rozhraní konzole - zatímco si totiž v hlavním menu prohlížíte videa, zadáváte přátele a upravujete nejrůznější nastavení, obchod je ukrytý pod jinou  položkou a po spuštění se objeví zcela odlišně graficky zpracované rozhraní. Nemám zdání, co přesně Sony plánuje do budoucna, ale letmý pohled na uvažované funkce PlayStation Network jasně naznačuje, že zdaleka není v provozu vše. Představa, že by se celé menu nějak výrazně vizuálně proměnilo a unifikovalo se s obchodech je pro mě velmi lákavá, ale přiznávám, že také naivní - PSP systém je zažitý a koneckonců i uživatelsky dosti přehledný.

Ale k věci. Po zvolení patřičné ikonky se úvodní stránka nahraje z internetu pokaždé znovu, což pár vteřin (samozřejmě v závislosti na rychlosti připojení) trvá. Jak vidíte na obou obrázcích, je tu nemalý prostor na propagaci novinek či nějaké jiná zásadní sdělení popřípadě reklamy, stále ale zbývá dost prostoru na důležité ikonky a lišty, ve kterých přehledně odlišíte zda chcete vybírat demoverze, stahovatelné hry, trailery z filmů nebo jiný obsah. Alespoň tedy zatím - jedna věc je totiž přehledně zobrazit pět dem, otázkou je jak se systém za pár měsíců popere s desítkami položek. V tomto směru se mi Xbox Live jeví trochu lépe vyřešený, i když u PlayStation Store je to asi jen otázka změny designu - přeci jen jde vlastně jen o svého druhu webovou stránku, takže Sony může design hravě upravit. Ovládání každopádně funguje pomocí ovladače (páčkou posouváte šipku volně, na D-padu zase rovnou přeskakujete mezi ikonkami) a nebo si do USB můžete připojit jakoukoliv myš.

Funkce stahování bude jistě ještě výrazně vylepšena, prozatím není možné ani stahovat na pozadí (vzhledem k velikosti souborů docela chybka, čekat až se stáhne gigové demo není žádná slast), o nějakém hromadném downloadu předem zvolených souborů nemluvě. U zpoplatněných položek jsem uvítal, že je cena uvedena v dolarech a nikoliv v nějakých bodových hodnotách, jako je tomu u konkurence (nic proti nim, ale tohle je přehlednější). Ještě důležitější je ale výhoda cenová. Nevím zda jde o zaváděcí ceny (a hlavně americké, jsem velmi zvědav na evropskou přirážku), ale v současné době je na PlayStation Store ke koupi pětice "casual" her (všechny podporují HD rozlišení!) v cenách do deseti dolarů - GripShift a Cash Guns Chaos DX stojí po 10 dolarech, Blast Factor vás přijde na dolarů 8, skvělí Lemmings dokonce na pouhých 6 a u Go Sudoku! máte základní kompilaci hlavolamů úplně zdarma a platíte jen další čtyři balíky rozdělené podle obtížnosti (každý stojí 3 dolary). S ohledem na současný kurz (cca 21 korun za 1 dolar) je to vynikající nabídka, ze které se musí PCčkářům (nakupujícím casual hry vesměs za 20 dolarů) dělat nevolno. Pravda, majitele Xboxu to z míry nevyvede, i Live Arcade přece nabízí většinu her za 10 dolarů (existují ale i hry za 5 a 15) - tady bude zajímavější srovnání kvality her, ale o tom zase jindy.

To ale není vše! Druhou možností jak trochu odlehčit své kapse, jsou staré PSone hry, které si ovšem nezahrajete na samotné PS3 - ta tady slouží jen jako prostředník pro nahrání do PlayStation Portable. Vše je poměrně intuitivní (ke konkrétnímu postupu se brzy vrátím) a momentálně je v nabídce sedm starých her - Jumping Flash, MediEvil, CoolBoarders, Crash Bandicoot, Hot Shots Golf 2 (v Evropě znáte jako Everybody´s Golf 2), Syphon Filter a Tekken 2. Každá vás přijde na pouhých šest dolarů, tedy v přepočtu 130 korun. Myslím, že tady není třeba komentáře, snad jen pro srovnání - na Wii zaplatíte ještě o pár korun více i za staré NES hry (!), srovnatelné tituly z N64 jako Super Mario stojí v přepočtu 300 korun. Pravda, hrajete je na velké obrazovce, takže to porovnání kapku pokulhává, ale ony jsou ty stařičké hry pro PSP ve skutečnosti jako stvořené. A hádám, že kvalitu her jako Crash Bandicoot nebo Syphon Filter není třeba vůbec komentovat (alespoň tedy pro dnešek).

Aby byl výčet kompletní, dodám ještě zbylý obsah PlayStation Store - aktuálně je tu ke stažení zhruba deset filmových trailerů, přibližně patnáct herních videí, demoverze všech pěti výše zmíněných "casual" her, jedno speciální vánoční PSP demo (LocoRoco) a konečně i šest demoverzí "velkých" her: NBA 07, Formula One Championship Edition, Resistance: Fall of Man, Genji: Days of the Blade a MotorStorm. O všech zmíněných titulech se tu postupně pokusím v závislosti na jejich kvalitě napsat více či méně podrobné hodnocení.

PlayStation Store je velmi zajímavou platformou. Dobře si uvědomuji náskok Xboxu a fakt, že Sony zatím nemůže konkurovat jeho široké nabídce, už těch pár prvních produktů je ale příslibem zajímavého obchodního kanálu. Na druhou stranu, víme zatím jen velmi málo o plánovaných "casual" hrách (flOw, včera pak vítané oznámení několika multiplayerových arkád od Midway a možná ještě pár dalších náznaků) a ani chystaných PSone her nebylo zatím příliš potvrzeno, takže s nějakým přehnaným optimismem ještě raději počkám. Koneckonců, ono tu opravdu není o designu nebo přehlednosti, Store bude tak dobrý, jako bude jeho obsah - tedy nabídka her.

Hodnotit PS3 z hlediska designu konzole je značně subjektivní a u herního přístroje je to navíc (alespoň v mém případě) docela druhořadé. PlayStation 3 je pochopitelně moc pěkná konzole, rozhodně hezčí než Xbox 360, ale nebudu zdaleka první, kdo si postěžuje na použitý materiál (navíc v kombinaci s černým povrchem), na kterém vidíte sebeopatrnější dotek a který se během několika hodin viditelně zapráší. Já si nicméně na pořádku nijak zvlášť nezakládám, takže je mi to vcelku jedno - daleko pozitivněji už hodnotím neuvěřitelnou tichost konzole, což je ve srovnání s nahlas hučícím Xboxem 360 učiněná slast pro uši. Jinak řečeno - velmi důležité body ve prospěch PS3!

O možnostech připojení, nejrůznějších zdířkách a konektorech jste si určitě dávno přečetli ve "velkých" recenzích jinde na internetu - já jen zmíním příjemné překvapení z možnosti připojení paměťové karty jakéhokoliv hlavního standardu (SD a miniSD, CF a samozřejmě Memory Stick Pro - podotýkám ale, že toto najdete pouzeu 60GB verze) a pochválím i existenci čtyř USB vstupů. Možná je to moc, ale jistě se budou hodit - snadno jsem k PS3 připojil stařičkou USB myš a ulehčil si pohyb v PlayStation Store.

Konzole, kterou mám k dispozici, pochází z japonského obchodu, takže mi vedle HDMI kabelu a ethernetové přípojky trůní poměrně velký podomácku vyrobený konventor napětí - jinak má ale PS3 "globální" charakter. Obal Resistance je sice japonský a také v manuálu si toho moc nepřečtete, ale jakmile hru spustíte, chová se jako anglická verze bez sebemenší stopy po japonských znacích. Důvodem je patrně skutečnost, že je konzole registrovaná v Severní Americe (Sony nicméně tento fakt může ověřovat dopisem zaslaným na americkou adresu - majitel konzole pro jistotu využil Zásilkovou službu) a tak se hra patrně sama po zjištění nastavení spustí v angličtině (jisté je, že systému nevadí česká IP adresa). Ze stejného důvodu se také místo japonské připojím na americkou variantu obchodu a mohu tu snadno a srozumitelně stahovat demoverze a nakupovat hry. Čím více her bude "region free", tím snazší život budeme mít jako hráči.

Ještě se vrátím k hardware - zapojení pro ovladače chybí, nový DualShock, pardon - Sixaxis je samozřejmě bezdrátový. Jako ovladač je znatelně lehčí, jinak je ale velmi podobný svým předchůdcům, což je (obzvláště při vzpomínce na banán) vcelku potěšující. Ke změně došlo u spodních postranních tlačítek L2 a R2, která jsou větší a fungují trochu jinak než dosud - přiznám se, že je to trochu nezvyklé, nicméně asi se na to dá zvyknout. Skvělou zprávou je třetí "hlavní" tlačítko. Mezi tlačítky Select a Start je totiž "schované" logo PlayStation (na první pohled vás snad ani nenapadne, že jde o tlačítko), které po stisku a podržení vyvolá v jakékoliv situaci hlavní menu a během okamžiku se ze hry dostanete do hlavního menu konzole, nebo jí třeba úplně vypnete. Funguje to stejně jako u Xboxu 360 a je to výborná věc, protože nemusíte vůbec vstávat a z gauče lze (kromě vložení disku) provést prakticky jakoukoliv operaci. K tomu ještě malá poznámka - možná je vám líto vyhodit staré PS2 ovladače. Sony časem jistě vydá příslušný adaptér, podle informací od uživatelů na internetu ale dobře poslouží i vcelku běžně dostupné USB adaptéry DualShocku na PC (např. tento).

Základní menu, jak známo, funguje na stejném principu jako to z PSP, takže se v něm rychle zorientujete. Úvod obstará nezvykle majestátní zvuk a jednotlivé položky jako dema či hry vám stejně jako u PSP upraví pozadí ve stylu daného titulu. Na rozdíl od Xboxu není PlayStation Store integrován do základního menu konzole, funguje zcela nezávisle (i jinak vypadá) a pokaždé se celé rozhraní znovu nahrává, což je trochu nešikovné a také to pár vteřin trvá (na 2Mbitu úvodní stránka se všemi obrázky cca 10 vteřin). O PlayStation Store ale zase příště, brzy také přidám vlastní fotogalerii, protože na internetu není zase tak obvyklé najít vedle oficiálních fotek nějaké ty původní.