Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Na The Inquireru se objevila spekulativní novinka o PC verzi Gears of War. Nebudu ztrácet čas a věnovat dva odstavce dobře známé problematice konverzí z konzolí na PC - kolik opravdu dobrých portů z konzolí jste na počítači hráli? Nebo jinak, kolik skutečně úspěšných konzolových her dokázalo potvrdit své kvality i na PC? Není jich možná zas tak málo, ale za každý úspěšný příklad vám vyjmenuji dva propadáky. Jsou to zkrátka dva odlišné světy, které mají jisté styčné body, ale zároveň se i hodně liší. Přesvědčilo se o tom Halo, přesvědčila se o tom i série The Sims. Nyní tedy hit loňského roku hodlá přeskočit z Xboxu 360 na PC (samozřejmě pokud přistoupíme na tu nepotvrzenou zvěst v podání nepříliš důvěryhodného serveru). Co to znamená?

První logickou reakcí běžného počítačového hráče je nadšení. Jenže, je to opravdu tak dobrý nápad? Přemýšlím nad tím už pár dní a opravdu netuším, jak se dá Gears of War úspěšně převést na PC. Z konzolové verze jsem byl víceméně nadšený, ale hlava mi nebere, jak by mohla stejná hra fungovat na počítači. Potíž je samozřejmě v ovládání, kdy je design na Xboxu 360 velmi chytře přizpůsoben ovladači a dokonce bych řekl, že je na něm postavena celá hratelnost - pohyb, míření a samozřejmě především krytí, to všechno na konzoli funguje jako dobře seřízené švýcarské hodinky. Přeci jen vám to ale vteřinku trvá, zatímco s klávesnicí a myší všechno zvládnete mnohem rychleji a i ty nejnáročnější části hry absolvujete bez kapky potu. Poslat na hráče více nepřátel není řešením a než překopat design, to už se Epic může rovnou pustit do nového projektu.

Nemám strach o technologii (hovoříme tu koneckonců o Epicu) a nepochybuji, že by PC verze Gears of War vypadala úžasně, jen si zkrátka nedokážu představit, že by se mohla také úžasně hrát. Ostatně, diplomaticky to přiznal i Mark Rein v rozhovoru pro TeamXbox: "The big challenge is to make a game that was designed solely for the console?to take advantage of every last little corner of that console, to fill every little crack and run as many threads as we could and do as much to exploit the power of that machine, and make it run well on enough PCs to be worth releasing. That?s a challenge."

Takřka přesně před rokem jsem tu nadšeně psal o první sérii 24. Dnes mohu konečně říci, že jsem dohnal ztrátu a po více než 150 dílech jsem tam, kde jsou diváci amerického Foxu - v polovině šesté série. Jack Bauer je můj nový akční hrdina a já smekám před napínavým scénářem. Seriál jsem si užil naplno a takřka bez výhrad (líbily se mi všechny řady, nejvíc asi čtvrtá), přestože pochopitelně existuje i řada hlasitých odpůrců (vyčítají mu například ruční kameru, množství klišé, časté drsné scény s mučením nebo stále zřetelnější trhliny v základním principu reálného času). Neříkám, že některé z výhrad nejsou částečně oprávněné, ale nemám problém tu a tam přimhouřit očko a užít si to jako neáročnou zábavu na večerní odreagování, kdy už na hry nemám nejmenší pomyšlení. Některé okamžiky jsou opravdu nezapomenutelné a já jsem rád, že jsem se do toho maratonu pustil.

Z dalších seriálů stále nadšeně sleduji Lost (přes zřetelně klesající tendenci v celkovém vývoji stále oceňuji skvělé charaktery a dílčí příběhy), Heroes (trochu mě už nudil, ale v posledních týdnech šel neskutečně nahoru a chválím autorům nápad uzavřít hlavní příběh na konci každé sezóny) a Sopranos, pár dalších tak nějak po očku s různým stupněm nadšení (Numb3rs, Hustle, Day Break, 4400, Rome, Sleeper Cell). Chystám se dohnat ztrátu v Prison Breaku (bez velkého očekávání) a pustit se do Deadwoodu (s velkými očekáváním)... no a to je tak nějak vše. Neustálým doporučením na nejrůznější sci-fi jako je Battlestar Galactica nebo Babylon 5 se mi stále daří odolávat - i když je těch pozitivních referencí podezřele hodně, nerad bych se ještě někdy pokoušel překonat svůj víkendový rekord (25 epizod).

Člověk se musí mít na pozoru. Jsou to drogy!

Prezentace Phila Harrisona skončila před pár hodinami, ale touhle dobou už jste o Home patrně dávno četli. Novinky se šíří rychle a takhle zásadní ještě rychleji. Nebudu to odněkud přepisovat, ani se nebudu pokoušet o nějakou bystrou sumarizaci (jen pár linků - tisková zpráva na oficiálních stránkách Sony s úplnou sestavou hi-res obrázků, video trailer včetně HD verze pro placené uživatele GameSpotu a nezbytné podrobné články na GameSpotu, Eurogameru nebo IGN, popřípadě live reportáž na 1Up). Pouze pár slov o tom, co si od tohoto důležitého oznámení slibuji a jak jej vůbec vnímám.

Neříkám, že to je nějaký plagiát (Sony mimochodem jisté náznaky Home zveřejnila už vloni na E3, kdy se například o Mii nevědělo vůbec nic), ale nejlépe se PlayStation Home popisuje asi přirovnáním - je to v podstatě služba Xbox Live říznutá online projektem Second Life a nemalou měrou rovněž hrou Animal Crossing. Jinak řečeno, Home je takové MMORPG bez RPG, i když ani to není úplně přesné, protože jistý vývoj zajistí obdoba Achievements v podobě budování vlastního obydlí. Sony zjevně ještě nevyložila na stůl úplně všechny své karty, nezodpověděla řadu důležitých otázek a patrně si v rukávech nechala i nějaké ty žolíky, ale je jasné, že má Home neskutečný potenciál zejména z hlediska komunity (viz popularita Xbox Live). Můžete mít výhrady ke grafickému stylu světa (mě osobně se ten moderní, realistický a "korporátní" design líbí podstatně více než značně stylizované a infantilní prostředí Wii), ale musí vám být jasné, že tohle bude fungovat - fanoušků online her (a samotné Second Life) je nespočet, komunitní systémy jako YouTube nebo MySpace hýbou internetem a za zmínku stojí i obrovské množství lidí, kteří "propadli" bodům na Xbox Live (důkaz). Ti všichni budou Home zbožňovat.

Mě osobně ovšem nechává Home poměrně chladným. Konzole si kupuju kvůli hrám, komunitní funkce mě příliš nezajímají, multiplayeru věnuju přinejlepším 10% svého herního času a koneckonců i moje jediná zkušenost s MMO hrami (World of Warcraft) probíhala spíše ve stylu single-playeru. Ano, některé funkce jsou lákavé (budování bytu, systém přátel), ale jiné působí naopak dost zbytečně (skupinové sledování filmů) a v podstatě by mi stačilo úplně běžné rozhraní místo 3D avatarů. Což je pointa - nikdo mi nic nenutí a vše si budu moci i nadále "po svém" ovládat z hlavního menu. Sony hráčům Playstation Home nevnucuje, jeho provoz bude dobrovolný a co je nejdůležitější, bude zdarma. To je jednoznačně nejzásadnější část celého sdělení Sony. Náhle dostává úspěšný Xbox Live, velká chlouba Microsoftu a trumf Xboxu 360, úplně nový rozměr a bude zajímavé sledovat, zda Microsoft pod tlakem udělá něco s cenovým modelem své služby (jakkoliv je samozřejmě třeba férově říci, že Live funguje řadu let, zatímco Home tu bude nejdříve za půl roku).

Ještě musím vyjádřit radost z toho, že dnes Sony po řadě prázdných nebo mnohdy i tragických oznámeních a vyjádřeních konečně uhodila hřebíček na hlavičku a soudě podle obsahu různých diskuzních fór nadchla miliony hráčů, i když si mohla odpustit zbytečnou poznámku "nekonečně zajímavější než cokoliv na jiných konzolích" v oficiálním videu (skutečně dobrý produkt se obejde i bez toho). Je dobré, že herní branže objevuje stále nové a nepoznané oblasti.

Mimochodem, rád bych teď byl v kůži neviditelného Petera Petrelliho a zítra tajně proklouzl na ranní schůzi v Microsoftu...

Situace na české a slovenské vývojářské scéně není zrovna růžová - sem tam nějaké to studio nadobro zmizí z vývojářské mapy, spousta dalších řeší neustálé existenční potíže a drží se doslova zuby nehty a i ta hvězdná stálice Illusion Softworks koneckonců v poslední době jen důležitě mlčí. Pokud za této situace někdo získá statut oficiálního vývojáře na konzole, je to třeba považovat za velký úspěch. Podařilo se to slovenskému studiu 3D People, které v posledních letech slaví úspěchy s vývojem béčkových her. Můžete se jim za tuto strategii smát, ale soudě podle počtu momentálně vyvíjených her (tuším tři nebo čtyři) to funguje. I 3D People nicméně myslí na zadní vrátka a s vědomím, že budgetový trh nepatří mezi nejspolehlivější, získali vývojový kit na Wii. Šéfa studia Petera Nagyho jsem požádal o krátký rozhovor:

Jak vůbec došlo k tomu, že jste se rozhodli vyvíjet na Wii?
Peter Nagy: Už dlouho jsme koketovali s myšlenkou vývoje na konzole, kde je přeci jen větší potenciál trhu a menší problém s kompatibilitou HW. Dostali jsme nabídku od nejmenovaného vydavatele, který byl ochoten nám pomoci s registrací, pokud bychom pro něj vytvořili hru na Wii. Samozřejmě nás to potěšilo, koncept Wii je díky unikátnímu ovladači výjimečný a máme řadu nápadů, které bychom chtěli zkusit realitovat. Souhlasili jsme prakticky hned, vyjednávání o smlouvě ale několik měsíců trvalo.

Jak ten proces probíhal, co jste museli splnit?

Celý ten proces byl značně zjednodušený díky tomu, že jsme měli vazbu na držitele vydavatelské licence pro Wii. Ten nás hodně podržel, přesto trvalo několik měsíců, než jsme se dostali k podpisu smlouvy s Nintendem a získání SDK pro Wii. Schválení jsme byli někdy v lednu a pak jsme si od Nintenda mohli objednat wiivojový kit.

 

Hodně vám tedy pomohl váš vydavatelský partner, bylo by to bez něj vůbec realizovatelné? Co bys doporučil malým týmům, které mají stejné ambice?

Komunikovali jsme přímo s Nintendem, ale reference držitele licence byla důležitá. Pokud bylo třeba něco ?zatlačit?, pak to šlo mimo nás a určitě to celý proces značně urychlilo. Zda mají šanci i malí vývojáři bez vydavatele a navíc třeba i bez zkušeností přesně nevím. Silně o tom pochybuji, ale za zkoušku to snad stojí. Stačí vyplnit registrační formulář na stránce Nintenda a čekat.

 

Jak přesně SDK vypadá a funguje?
Vývojové prostředí je postavené na UNIXovém základě a probíhá klasicky přes PC a Windows. Na MS Visual Studio ale zapomeňte a myslím, že ani není v plánu.

Jak funguje podpora od Nitenda?

Reálná podpora je vcelku pomalá, protože jsou údajně ve skluzu, ale to bude asi podobné i v případě Sony a Microsoftu. Vývojové kity sice máme, ale pokud vím, je jich momentálně velký nedostatek. Snad se to časem zlepší. O softwarové podpoře se zatím nechci blíže vyjadřovat.

 

Jak bude probíhat evaluace titulu ? tím je Nintendo proslulé. Už máte schválený projekt? Co vás nyní čeká?

Smlouva je podepsaná, momentálně pracujeme na pre-produkci a herním designu, samotné schvalování projektu ze strany Nintenda probíhá až u finálního produktu. Teď nás čeká především seznamování se s prostředím Wii a v dohledné době snad i realizace dalších her. Byla by škoda nevyužít možností, které tato konzole nabízí. Evaluace a schvalování titulu bude probíhat prostřednictvím našeho vydavatele.

 

Nechystáte se pustit i do vývoje na DS?
To prozatím nemáme v plánu.

Peter mi bohužel nemohl prozradit nic konkrétního o samotném projektu, ale při pohledu na jejich PC portfolio (konkrétně Air Conflicts a Attack on Pearl Harbor) bych si tipnul, že jde o arkádová letadla. Nic proti tomu, takový projekt se na Wii docela hodí, ale pokud je mi známo, v přípravě jsou minimálně tři velmi podobné projekty - jednak Blazing Angels od Ubisoftu, dále Wing Island přímo od Nintenda a nakonec ještě Heatseeker od Codemasters (a to ještě nemluvím o Wii Airplane, které Nintendo prezentovalo před premiérou Wii (video) a spekuluje se o něm jako o možném pokračování Sports či Play). Každopádně držím palce!

PS: Pokud je mi známo, v České a Slovenské republice je ještě alespoň jeden další certifikovaný Wii vývojář.

Správný název může hře trochu pomoci, ten špatný naopak hodně ublížit - přečtěte si starší příspěvek na blogu Scotta Millera z 3D Realms, který velmi poutavě glosuje některé tragické omyly při pojmenování počítačových her. Neplatí to ale jen pro hry, platí to prostě univerzálně, byť časem (ideálně za pomoci dobrého marketingu) může i blbý název fungovat. Dnes už se nad tím asi nikdo nepozastaví, ale Excalibur je podle mého názoru pro herní časopis dost dementní jméno. A nemusíme zůstávat jen u časopisů - zatímco zahraniční herní servery mají názvy vcelku srozumitelné, byť zároveň i stereotypní (GamesRadar, GameSpot, GameSpy...), u nás mají dva z největších herních serverů názvy třeskutě "originální" - Doupě a BonusWeb.

Nezná někdo ze čtenářů pozadí vzniku těchto značek (myšleno daných jmen)? Zejména v druhém případě by mě to opravdu zajímalo, protože spojitost názvu BonusWeb s hrami při nejlepší vůli nevidím a vzhledem k tomu, do jaké rodiny server patří, mi to i po těch letech (kdy jsem si samozřejmě už dávno zvykl) připadá trochu úsměvné.

Ovladače (viz také speciální souhrn na Wikipedii) jsou přehlíženou součástí herních konzolí, přestože jsou klíčovým spojovacím článkem mezi hráčem a hrou. Jistě, diskutuje se o nich, ale nepřikládá se jim velký význam, což je myslím chyba. Vzpomínám si na ovladač k Dreamcastu, který byl pro mě velkou jizvou na kráse jinak fantastické konzole, vzpomínám si na zděšení z prvního pohledu na ovladač k N64, ze kterého se ovšem záhy (po pár minutách hraní) vyklubalo nadšení a vzpomínám samozřejmě i na své první joysticky, které jsem tak nekompromisně likvidoval kvedláním u nejrůznějších olympijských "simulací". Hodnocení gamepadů bude možná ještě subjektivnější než hodnocení her, ale dokončím, co jsem začal - DualShock (a nyní Sixaxis) považuji stejně jako gamepad ke GameCube za velmi slušné herní nádobíčko, přeci jen však nedosahují kvalit gamepadu k Xboxu 360 (asi už víte, že jej lze pomocí adaptéru připojit k PC). Na něm jen těžko hledám nějakou chybu.

Před pár dny jsem se konečně dostal k otestování Virtual Console a tedy si i jaksepatří osahal speciální Wii ovladač nazvaný jednoduše Classic. Ten sice evidentně vychází z ovladače pro GameCube, svou jednoduchostí ale zároveň připomíná i starý ovladač ke SNES. Classic má své nevýhody (fórová postranní tlačítka a klidně bych si připlatil za wireless, připojovat kabel k Wiimote je poněkud...hloupé), ale jinak jsem z něj nadšený. Mám rád jednoduchý design a Classic nejen skvěle vypadá, ale je navíc i funkční - počínaje hlavními tlačítky přes vynikající d-pad (díkybohu, že je docela velký) až po obě páčky (ty pro GC se mi zdály ještě o chlup bytelnější, ale i tak jsou mnohem lepší než má PS3). Zatím naprostá spokojenost, i když na definitivní verdikt to bude chtít ještě hezkých pár hodin testu.

Ještě pár vět k Virtual Console - začíná se nám pěkně rozjíždět! Počet her už přesáhl padesátku, každý týden pravidelně v pátek Nintendo přihazuje zhruba čtyři nové (a vůbec se mi nezdá, že by byla Evropa pozadu za US line-upem, skoro naopak) a Wii Points je možné už bez potíží koupit i u nás (např. na GameHouse, kde mají i velmi detailní článek jak na to), takže neváhejte a objednávejte. Svůj první kupón jsem utratil za Super Maria 64 a Super Castlevanii IV, mezi nejatraktivnější tituly patří i Legend of Zelda: Ocarina of Time, Gunstar Heroes, Super Mario World, Sonic The Hedgehog, Mario Kart 64 a další (viz třeba seznam recenzí na IGN seřazený dle hodnocení nebo tato specializovaná stránka).

Je asi na místě otázka, jak je to s poměrem cena/výkon. Při české ceně 699 korun za 2000 bodů rozhodně nelze ceny označit za nízké - za hru pro N64 (1000 bodů) zaplatíte 350 korun, za hru na SNES nebo MegaDrive (800 bodů) 280 korun, nejlevnější NES hry (500 bodů) stojí asi 175 korun. Jsem už celkem zvyklý na to, že v Evropě platíme za hry více než za oceánem (některé argumenty jako složitější logistika, vyšší daně, nutnost lokalizace atd. jsou docela pochopitelné), tohle je už ale trochu moc - v Severní Americe stojí stejný počet bodů pouhých 20 dolarů tedy o více než třetinu méně. 175 korun za 8-bitovou hru nebo 350 korun za skoro deset let starou hru je dost, i když jsou samozřejmě případy, kdy za tento peníz dostanete více než vrchovatou porci zábavy.

Jsem hodně zvědavý na konkrétní cenovou politiku Sony (tady je přibližné rozpětí, podle kterého se zdá, že bude dolarová cena jako obvykle přepočtená 1:1 na Euro). Na přijatelné americké ceny jsem si díky PlayStation Store rychle zvykl - nákup starých her nebo nových hříček za nějakých 60 až 140 korun může být impulzivní (tj. cena je tak nízká, že zboží koupíte bez ohledu na to, nakolik vás skutečně zajímá) a bylo by moc hezké něco takového jednou zažít i v Evropě. Teprve pak ostatně tento způsob prodeje starých her zaujme vedle pamětníků či hardcore maniaků i mladé nebo příležitostné hráče.

Neustálé stížnosti na nedostatek originálních her už se snažím s úsměvem přehlížet - ne že by jich nemohlo být více, ale situaci rozhodně nevidím tak tragicky jako řada jiných. Měl bych nicméně malou poznámku k tématu. Stačí trochu zasurfovat na oblíbeném PC abandonware serveru Abandonia (spíše než možnost stažení her tu oceňuji kvalitní text, obrázky a diskuzi u každého titulu) a zjistíte, že na PC před lety vznikly neskutečné projekty s koncepty, které by si nepochybně zasloužily exhumovat. Dobrá, ne vždy by to asi bylo dost dobré pro plnohodnotnou komerční hru, ale tvůrci casual a indie her by se myslím ve starých hrách mohli (a měli) inspirovat mnohem více než tak v současnosti činí.

Už mnohokrát mě napadlo, jak ohromným pokladem by mohly být pro současnou casual scénu staré logické hry z Amigy nebo později PC. V současné době je situace taková, že tvůrci buď neustále recyklují několik úspěšných konceptů a nebo se neohrabaně a s mizivými výsledky snaží narazit novou zlatou žílu. Přitom by se někdy stačilo pozorně ohlédnout do doby, kdy byli designéři nejdůležitějšími členy týmu a také to podle toho vypadalo. Nicméně o tomhle to nebylo, zpátky ke zmíněným "ujetým" nápadům - copak byste si nechtěli zahrát simulátor automobilky (Detroit), ovládat speciální jednotky v propracovaném strategickém režimu (Deadline), stát se americkým prezidentem (Shadow President) a nebo rovnou Dalíkem (Floor 13)? Pokračovat bych mohl donekonečna...

Ve čtvrtek se na americké verzi PlayStation Store objevil k downloadu dlouho očekávaný projekt flOw (za 8 dolarů), který měl být odpovědí Sony na úspěšnou hru Geometry Wars na Live Arcade. Záměrně říkám "projekt", protože flOw není tak úplně obyčejná hra. Pokud to tedy vůbec hra je - po spuštění dostanete pár řádek instrukcí ohledně ovládání a jedete. Žádné levely, žádné mise, o tom co máte dělat nemáte nejmenší tušení. Chvíli trvá, než si zvyknete na ovládání (svého "hada" ovládáte výhradně pomocí Sixaxis a tlačítkem pouze dočasně boostujete rychlost), ale to se časem podá, stejně jako si brzy osvojíte princip hry (tak trochu na způsob klasického Snaka).

Na jedné straně je flOw  svým způsobem pro smích a hra v tom prostě není (nebo jen tak co by se za nehet vešlo), jenže zatímco hru mozek odmítá vzít na milost, oči a uši už jí dávno propadly a než jsem se vzpamatoval, utekla hodina. Vizuálně je to neuvěřitelná pastva (občas se nicméně grafika zpomaluje) a nic jiného nemohu říci o snovém THX zvuku. Je to takový herní chillout. Čistý, panenský, ale přesto fascinující. Bez jakéhokoliv významu, motivace nebo snad dokonce výzev, ale přesto pozoruhodně podmanivý. Co říct o produktu, kterému dáte za hratelnost jeden nebo přinejlepším dva body z deseti, ale za umělecký dojem jasnou desítku? Stojí to necelé dvě stovky, takže snad jen to, abyste to zkusili na vlastní oči a uši. Více najdete v recenzi na IGN (7,6/10), posléze si tady stáhněte video (doporučuji v HD formátu). Update: A nebo ještě zkuste (thx DiGi) bezplatnou flashovku, ze které PS3 verze vznikla - nicméně moc podle toho nesuďte, vizuální stránka a částečně i hratelnost značně postoupila.

Jinak je na Store i pár dalších čerstvých přírůstků - začnu třeba retro hrou Q*Bert (5 dolarů), která bohužel za moc nestojí. Mě tahle více než 20 let stará automatová klasika nikdy moc nebavila a PS3 remake na tom moc nezměnil, obzvláště když je hratelnost totožná, pouze s vylepšenou HD grafikou (nestojí za řeč), volitelnou podporou Sixaxis (není o co stát) a ranking systémem (více viz recenze na IGN). Dále ještě demoverze Full Auto 2: Battlelines (to bych definoval jako bezpohlavní Burnout se zbraněmi - vydržel jsem u toho pět minut) a Ridge Racer 7 (vypadá jako solidní pokračování slavné série, ale tyhle drifty už jsou na mě kapku moc).