Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Včerejší prodejní premiéra PlayStation 3 v Praze proběhla vcelku poklidně a zhruba stovka zájemců byla bez problémů uspokojena. Z pohledu PR to byla pro Sony vynikající akce (v případě herní branže se něco podobného u nás konalo tuším vůbec poprvé) a když uvážím, že předem těžko mohli tušit kolik lidí přijde (pro zajímavost, nejmenovaní zástupci konkurence mi smrtelně vážně tvrdili, že šlo o placený dav z řad přátel zaměstnanců Sony), pak i hodně úspěšná. Na druhou stranu je faktem, že je počet dovezených konzolí tristní (odhaduji ho na několik stovek) a Sony navíc patrně podzásobila jiné obchody, aby měla jistotu, že se při půlnočním launchi dostane skutečně na každého zájemce. Evropské premiéře PS3 se hojně věnují všechny hlavní deníky, informace o pražské události najdete na Tiscali, BonusWebu nebo Hrej a v rámci svého evropského roundupu si na Prahu vzpomnělo i Kotaku. Já na YouTube přidal krátké video, ze kterého jasně vyplývá, že jsou obavy z vysoké ceny PS3 zbytečné. Může si jí dovolit skutečně každý...

Také se mi donesla informace o Blu-ray filmech v České republice - třeba bude někoho zajímat, nikde jsem se o tom myslím nedočetl. Prozatím to vypadá, že se na vydání disků s českou podporou chystá pouze Bontonfilm, jeho dubnový plán ale obsahuje devět filmů, což je vcelku slušné - stát by měly 899 korun a k dostání budou i v půjčovnách. Plán: Casino Royale, Černý jestřáb sestřelen a Vertical limit (vše 16.4.), Lovecká sezóna, xXx a Hostel (23.4.), Po krk v extázi, Hitch a Hellboy (30.4.).

Předevčírem Prahu navštívil chlapík z Take Two a kromě nervózní diskuze na téma "kdo koupí Take Two" či mého neúspěšného pokusu o GTA IV špionáž (no co, už to nepotrvá ani týden) mi na X360 ukázal The Darkness a nechal mi ono krátké třílevelové demo zahrát. Upřímně řečeno, nerad bych viděl ten binec ve Starbreeze Studios - pokud hru opravdu chtějí vydat už v květnu (prý chtějí), mají ještě moře práce a upřímně pochybuju, že se to dá stihnout. Tyhle preview verze jsou ale zrádné (nikdy nevíte jak staré vlastně jsou), a tak je třeba to brát s určitým odstupem. Podstatné je, že hra vypadá nadějně. Nejsem náruživý čtenář komiksů, takže jsem The Darkness v první fázi vývoje příliš nesledoval, ale Riddick byl výborný a když pár vývojářů vloni na E3 nezávisle na sobě na můj neformální dotaz ohledně zajímavých titulů ukázalo právě na The Darkness (rada číslo 173: je-li vypnutý diktafon, vývojářům naslouchej dvojnásob), začal jsem projekt pozorně sledovat a záhy pochopil, že by to na tom mohlo něco být.

Základní informace si přečtěte třeba v pár týdnů starém krátkém preview na serveru Doupě (pardon, skloňované mi to nejde do huby), takže se můžu zaměřit jen na dojmy. Předně mě překvapilo, že se hrdina hýbe poměrně pomalu - autoři mají zřejmě strach, abychom hru nehráli jako klasickou střílečku, ale využívali svých nadpřirozených sil. Z dema těžko soudit (jde se jím vzhledem k nízké obtížnosti i prostřílet), patrně se jim to ovšem podaří. Logické překážky je často nutné řešit třeba jakýmsi znehmotněním (příklad: skrze větrák se dostanete do vedlejší místnosti, kde něco aktivujete), v soubojích zase pomůže vyšší obtížnost. Docela zásadní bude využívání tzv. Darklingů, což jsou vlastně zhmotněné duše vašich mrtvých nepřátel, které vám následně pomohou v boji. Existují čtyři různé druhy, které se drobně liší chováním či účinky (patrně nic zásadního) a kromě toho, že jim ukazujete místo, kam se mají vydat, jednají zcela samostatně. Vaše schopnosti v průběhu hry nabírají na síle (v dané situaci může hodně pomoci i fakt, že se schováte do tmy nebo do stínu - tím doplníte případnou aktuální ztrátu sil) a časem nebude problém pomocí svých chapadel popadnout třeba i auto a hodit ho mezi nepřátele. Chapadla (viz obrázek - na každé straně máte jedno) mají několik režimů (vedle zmíněného znehmotnění a klasického útoku právě ono hýbání s předměty) a zdá se, že budou hodně nápomocná. V Darkness ale budou i konvenční zbraně a zaujalo mě, že například obě přední tlačítka používáte pro střelbu - levé ovládá pistoli v levé ruce, pravé zase tu v pravé. Zda to bude mít nějaký praktický efekt netuším, osobně jsem vždy vystřílel jednu pistoli a teprve pak začal střílet ze druhé.

Mnohem podrobnější dojmy ze stejného dema, které jsem hrál i já, najdete třeba na IGN. Prostředí vypadá hodně hororově, technicky bych to ale zas tak nadšeně neviděl, byť je hra propracovaná do nejmenších detailů (při postupném stisku předního tlačítka vidíte jak hrdina mačká kohoutek zbraně, při přiblížení se ke zdi ruku s pistolí zase zvedne a vyhne se jí atp.). Určitým rizikem by mohla být snad jen příliš naskriptovaná hratelnost, ale když nic jiného, The Darkness přinese hodně originální pojetí first-person střílečky s velmi atraktivním příběhem a zábavný bude nepochybně i multiplayer.

Mimochodem, Scott Miller se v čerstvém interview pro server YouGamers (vedle několika zajímavých náznaků ohledně Duke Nukem Forver) pozastavuje nad tím, že Take Two i přes odkoupení IP z nepochopitelných důvodů stále neohlásila (popřípadě dokonce nevyvíjí - to ale  samozřejmě nevíme jistě) třetí díl kriticky i prodejně úspěšné série Max Payne. K jeho názoru se přidávám a ještě bych dodal jedno pokračování, které bych od Take Two v nejbližší době uvítal. Všichni víme...

Vzpomíná si někdo na Skool Daze a Back to Skool? Dvě osmibitové hry (ZX a C64) z let 1985 a 1986, které patří mezi zlatý retro fond (viz redakční a čtenářský žebříček nejlepších her podle Your Sinclair)? Jako majiteli CPC se mi bohužel vyhnuly obloukem, ale o hře zasazené do školního prostředí, kde bych v roli nezbedného školáka bojoval proti školnímu řádu, učitelům a spolužákům, jsem snil po celou dobu své školní docházky (a řekl bych, že nikoliv sám). Sen se mi splnil až o více než deset let později v podobě mediálně profláklé Bully, která byla na poslední chvíli pro Evropu překřtěna na Canis Canem Edit (recenze Hrej, BonusWeb, Tiscali, oficiální stránka, Wiki). Vývoj jsem sledoval s nadšením, k hraní jsem se ovšem z různých důvodů dostal až o minulém víkendu. Těsně předtím jsem strávil pár dní u X360, PS3 a velké plazmy, "nový" PS2 hit Rockstaru jsem nicméně rozehrál na stařičké náhradní domácí televizi s úhlopříčkou 55cm. A co myslíte? Letos jsem se ještě nebavil lépe...

Je to sice ve skutečnosti jen převlečené Grand Theft Auto, ale díky neotřelému námětu jde o hodně originální záležitost. Rockstar se s tím ale nespokojil (byť by to dost možná i stačilo) a připravil i na poměry série GTA nebývale rozmanitou hratelnost s nespočtem nejrůznějších vedlejších činností (motokáry, sekání trávy, závody na kolech, hrací automaty, pouťová střelnice, vybíjená a tak dále, o běžných školních povinnostech nemluvě), které chytře doplňují solidní hlavní příběh. Ten si na nic nehraje a staví na silných charakterech a vynikajících dialozích. Ke konci už jsem se trochu nudil (zejména kvůli zdlouhavému cestování po rozsáhlé mapě), ale jinak jsem to projel na jeden dlouhý zátah během dvou dní a nocí - autoři hru zjevně mířili na trochu mladší hráče a proti GTA špetku ubrali na obtížnosti (úkoly jsem opakoval všehovšudy pětkrát), díky poměrně rozmanitým hlavním úkolům to ale nevadí. Vlastně naopak. Ostatně, v kolika hrách se dostanete k focení v dívčích sprchách, ochraně šikanovaných šprtů nebo zajišťování rande zamilované kuchařky a chemikáře? Jak to říct - Canis Canem Edit není o výzvách, ale o zážitcích. Na mě to fungovalo skvěle.

Na závěr ještě trochu statistiky, ve které je Rockstar už tradičně hodně pečlivý. Dohrání hry: 71%. Herní čas: 12:10 hodin. Výdělek: 1312 dolarů. Utraceno za oblečení: 88 dolarů. Utraceno za tetování: 0 dolarů. Celková absolvovaná vzdálenost nohy/skateboard/kolo/sekačka: 77/12/43/2 kilometry. Požárních alarmů aktivováno: 3. Lidí do koše nacpáno: 0. Oken rozbito: 15. Lidí zbito: 284. Ran pěstí rozdáno: 3751. Polibků rozdáno: 11.

Před pár týdny jsem tu psal o skvělých klonech Marble Madness, které na PC patří mezi populární indie žánr. Díky Super Monkey Ballu je ovšem tento žánr oblíbený i na konzolích a na Wii jsme se nyní dočkali hry, které je prastaré automatovce opravdu hodně podobná. Kororinpa (Wikipedia, oficiální stránky, YouTube gameplay video) si zasluhuje pozornost zejména ze dvou důvodů - ovládá se pomocí naklánění Wiimote (což je z podstaty intuitivnější, přesnější a zábavnější) a úrovně nepodléhají běžným gravitačním zákonům, takže se často na ploše často otáčíte i o 360 stupňů. Design misí je nápaditý a pestrý, autoři navíc udrželi na uzdě obtížnost, za což si zaslouží velkou poklonu - v tomto typu her je totiž hodně snadné sklouznout k příliš obtížné až frustrující hratelnosti. Tady se mi ale všechno zdálo dobře vyvážené - když už jsem si v duchu říkal, že je to moc jednoduché, začalo notně přituhovat a když jsem se pak naopak začal vztekat, že mě už nebaví opakovat kvůli obtížným místům celou úroveň od začátku, objevily se na scéně checkpointy. Problém Kororinpy je bohužel v délce hry - základní část obsahuje pouhých 45 úrovní, které lze dohrát za 2-3 hodiny čistého času. Ideální jako budget nebo stahovatelná hra za 20 dolarů, ale za plnou palbu (u nás lze sehnat za 1349 korun) je to hodně málo muziky.

V této souvislosti moc nerozumím recenzi na BonusWebu, kde je jako jedna ze tří předností her uvedena "slušná délka". Kororinpa mě hodně bavila, dokážu na ní najít mnoho pozitiv (třeba prima multiplayer nebo možnost volby různých druhů kuliček), ale tři hodiny hratelnosti je za ty peníze na podobně oslavné konstatování trochu (spíš hodně) málo - obzvláště když zhruba čtvrtina ze zmíněných 45 úrovní připomíná spíše tutorial. Ano, je tu zrcadlový režim a dokonce i dvacet bonusových úrovní, ale k těm se probojujete jen velmi obtížně (jsou odměnou za nalezení speciálního krystalu ve všech úrovních, popřípadě za dokončení 25 úrovní ve "zlatém" čase) a ani tak to na věci moc nemění. Škoda, jinak to rozhodně stojí za pokus!

PS: Wii verzi Super Monkey Ball jsem bohužel nehrál, takže nemám srovnání - GameRankings nicméně hlásí prakticky stejné hodnocení (72% Kororinpa, 73% Monkey Ball).

V příštím SCORE budeme mít velké téma o tycoon hrách a když jsem si ho tak pročítal, vrátily se mi najednou všechny ty úžasné zážitky. Nostalgicky jsem si zavzpomínal na týdny strávené u Transport Tycoonu (multiplayer přes sériový kabel), u prvního SimCity (ještě ve 2D a v hodně primitivní grafice), u Mad TV (kde sem si založil televizi ještě dříve, než to Železného vůbec napadlo), Pizza Tycoonu, Locomotion, Theme Hospital nebo třeba SimTower. Dostal jsem obrovskou chuť si je všechny a ještě pár dalších zahrát, ale nakonec jsem sáhl po úžasném a neprávem opomíjeném SimGolfu. Je sice z roku 2002 (původní verzi z 97ého jsem nikdy nehrál), takže označení "retro poklad" asi není úplně přesné, jinak ale splňuje veškeré parametry této čestné kategorie a místo v ní si nepochybně zaslouží.

Grafika (ač stále kouzelná a sympaticky propracovaná) už sice na velkém monitoru trpí nízkým rozlišením (navíc je použitelný jen jeden ze tří stupňů zoomu), jinak je ale všechno jako dříve. Heroinová závislost! Postavit pořádné 18-jamkové hřiště, které splňuje náročné představy vašich návštěvníků (musí být prostě tak akorát - ani snadné, ani obtížné, ani příliš záludné, tak akorát překvapivé, zábavné pro všechny kategorie golfistů atd.) není vůbec lehké, tady se vám to ale s dostatkem píle dříve či později povede, ať už golf milujete, nebo jste naprostý golfový laik, který se ke hře dostal spíše jako fanda tycoonů. A když to nakonec zvládnete, přichází zlatý hřeb - na svém úžasném hřišti si můžete zahrát, postupně vylepšovat golfové schopnosti a účastnit se turnajů (a to ještě nemluvím o manažerském a sociálním aspektu - řídíte svůj golfový resort a "párujete" jeho návštěvníky). Golf jsem ve skutečnosti nikdy nehrál (jen se na to už třetím rokem chystám), golfové hry mám ale docela hrát, byť obvykle ty arkádovější. Dlouhé týdny jsem vydržel u Mario Golfu na GBC, na PS1 i PSP jsem si užíval Everybody´s Golf a v posledních měsících jsem samozřejmě hodně trénoval i na Wii. SimGolf je ale z pochopitelných důvodů unikátní - design golfových hřišť je obrovská alchymie, ale taky skvělá zábava, kterou můžete pojmout mnoha různými způsoby. Takže pokud vám tenhle kousek z jakýchkoliv důvodů unikl, zkuste demo a kdo ví co pak...

Upřímně řečeno, netuším proč mi jako naprostému strategickému analfabetovi tycoony tak učarovaly. Možná je to tím, že je hezké sledovat ty naskakující miliony nebo pozorovat všechny ty človíčky "tam dole". Snad tím, že je námět většiny tycoon her hodně realistický a ekonomické principy do určité míry opravdové, přičemž se k tomu ale ve skutečném životě dostanete jen velmi těžko. A nebo za to možná může ten otevřený "sandbox" princip, kdy si sami stanovujete cíl a cesta k němu je přesto velkou výzvou. No, pravděpodobně to bude všechno dohromady a ještě pár věcí navíc. Ať žijou tycoony!

Spekulace o nástupci PSP se na internetu objevují se stále vyšší kadencí a nyní se zdá, že by na tom konečně mohlo být něco pravdy. V květnu oslavíme tři roky od jejího ohlášení (to nám to letí...), za pár dní to budou dva roky od americké premiéry, a tak by nějaký update jen těžko někoho překvapil. Upřímně řečeno, mě osobně by dávalo smysl spíše nějaké zásadní zlevnění, protože cena 200 Euro resp. 6 tisíc korun stále není dostatečně zajímavá a snížení alespoň pod hranici 5 tisíc korun by prodejům rozhodně pomohlo. Nicméně spekulace jsou spekulace, tak se pojďme podívat o čem se na Spongu, nebo Kotaku hovoří jako o takřka jisté věci (k oficiálnímu oznámení by mělo dojít na E3, launch koncem roku). Ostatně, s eventuálním příchodem PSPtwo by určitě původní PSP zlevnilo, takže by Sony trefila dvě mouchy jednou ranou.

Vylepšený a kompaktnější design, vylepšený displej, vylepšená tlačítka, zrychlené nahrávání, to je všechno docela logické a těžko to nějak komentovat. Design PSP se mi hodně líbí, ale velikost přístroje je stále trochu na hraně, byť je asi adekvání svému výkonu a velikosti displeje - když dojde na cestování nebo mě čeká nějaká fronta či jiný prostoj, automaticky sahám po DS, protože je prostě menší a lépe zapadne do kapsy. Už 10% zmenšení by ale PSP hodně slušelo a za 20% (myslím stále reálných) bych byl nadšený. V souvislosti s displejem je zajímavá spekulace o uvažovaném touch-screenu. Bylo by naivní předpokládat, že to nějak změní pojetí her na PlayStation Portable, protože výrobci nebudou moci ignorovat 20 milionů prodaných starých PSP a hry musí být nezbytně zpětně kompatibilní. Pokud tedy doteková obrazovka, pak jen pro nějaký nativní PSPtwo software (organizátor atp.), a to se mi jeví jako zbytečně drahý špás. Velmi pozitivně naopak hodnotím záměr zabudovat do PSP interní paměť - na internetu se hovoří o 8GB flashce, mě osobně by dával logiku spíše nějaký harddisk, třeba 20GB nebo i větší. Tam už se vejde hezká řádka seriálů, filmů, hudby a her.

Spekuluje se také o zabudování digitálního fotoaparátu nebo dokonce kamery, což rozhodně dává smysl (přístroj získá užitečnou multimediální funkci, na čemž si Sony v případě PSP docela zakládá), i když bude hodně záviset na kvalitě. Sony na jedné straně nemůže mnoho utrácet a nebude si chtít kanibalizovat vlastní digitální fotoaparáty, na straně druhé by pouhé 2 megapixely asi nikoho nevytrhly. Chce to víc! Nakonec jsem ještě kdesi zaznamenal zvěst o zabudovaném mobilním telefonu, což už je asi trochu méně pravděpodobné, nicméně jako konkurence iPhone to také není bez šance. Uvidíme, odpovědi se patrně dočkáme až 11. července, kdy se otevírají brány nové E3...

Jarní line-up není vůbec špatný a zase budu mít co dělat, abych stihl odehrát alespoň to nejzajímavější (namátkou Ratchet & Clank: Size Matters, Virtua Tennis 3, MGS: Portable Ops, Stalker nebo God of War 2). GDC ale trochu zamíchala kartami a já jsem při pohledu na čerstvé videoukázky (je to nádhera, vážně se podívejte!) beznadějně podlehl Super Paper Mariovi. Těším se na něj víc než na Mario Galaxy a to už je co říct. Radost mi trochu kalí fakt, že hra sice v dubnu vyjde za oceánem, ale v Evropě dosud nebyla potvrzena, takže se klidně může stát, že si jí nezahraju na jaře, ale až někdy koncem roku. Grrr!

Paper Mario jsem na N64 trestuhodně minul a hodlal jsem to napravit až díky GameCube verzi, pro kterou Nintendo slibovalo znatelný odklon od RPG prvků (což mi více než vyhovuje). Jenže se to trochu protáhlo, GameCube verze byla zrušena a hra odložena až na Wii. Budiž, žádný problém, Intelligent Systems (tvůrci takových ikon jako je Advance Wars nebo části série Metroid) zjevně ve vývoji pokračovali, projektu to prospělo (v širokoúhlé poloHD verzi hodně prokoukl) a soudě podle brilantních videí půjde o splněný sen všech, kteří stále fandí 2D. Super Paper Mario bude na jednu stranu jakousi poctou starým 2D plošinovkám, ovšem s moderní hratelností a úžasnou možností přepínání mezi 2D a 3D pohledem, což bude evidentně zásadní prvek hratelnosti (něco podobného mimochodem chystá na PSP Sega s pozoruhodným projektem Crush).

Samozřejmě jsem velmi zvědavý na ovládání - podle informací na webu (viz třeba velké hands-on preview na IGN) si ale vystačíme s D-padem na Wiimote a jeho několika tlačítky, takže obavy nemám. Moje zalíbení v plošinovkách a přátelství s Mariem je dobře známé, takže to berte s odstupem, ale tohle se mi momentálně jeví jako jeden z nejlepších titulů roku.