Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Když jsem psal o odhalení prvních informací o příběhu a scénáři filmového zpracování Doomu (došlo k němu na FFFilmu Františka Fuky), pochopitelně jsem koketoval s myšlenkou, že bych to hezky zčerstva napráskal na má oblíbená zahraniční herní fóra, popřípadě rovnou poslal na nějaké novinkové weby a podobně. Pak jsem si ale naopak řekl, že bude zajímavé zjistit, jak rychle dokážou tuto zprávu z českého internetu získat zahraniční weby. A čekal jsem. Nevím nakolik tu zaspali další případní bonzáci, ale trvalo více než týden, než se na filmovém serveru Dark Horizons objevila tato zpráva, která byla záhy převzata na desítky dalších (tentokrát i herních) serverů. Odezva byla znovu poměrně negativní, ovšem nyní už naprosto zaslouženě - autor oné první zprávy si nedal příliš práce s "překladem" (na Františkovu nabídku upřesnění informací nereagoval) a další dokonce přidali přímé citace scénáristy.

Fanouškům se zveřejněné informace samozřejmě nelíbily a jali se film šmahem odsuzovat a dokonce i podepisovat petice. Chudákovi scénáristovi nezbývalo, než všechno uvést na pravou míru. Má pravdu - jednak v tom, že herní verzi Doomu je takřka nemožné věrně předělat na filmové plátno (ostatně to ani nikdy nebylo cílem scénáristy, producentů ani id Software) a druhak v tom, že si zaslouží šanci a měli bychom soudit až výsledný produkt. Obé jsem tu už myslím dříve zmínil a platí i můj názor na film, spíše jsem se tu touto zprávou chtěl podělit o to, jak špatné jsou automatické slovníky z češtiny do angličtiny a jak to zjevně nikomu nevadí.

A když už jsem se tedy znovu vrátil k herním filmům (více jsem se tím zabýval v článku Za Oponou na Tiscali Games), musím ještě s radostí doplnit, že se pohnuly ledy v projektu filmové verze Splinter Cell. Práva na něj má Paramount, který nyní zveřejnil, že fim bude režírovat Peter Berg. Což je docela zajímavá osoba a v první řadě herec - možná ho znáte třeba z Chicago Hope nebo aktuálně jako policajta ze skvělého Collateralu. Berg se bude podílet i na scénáři, se kterým už nějaké zkušenosti má (byť zatím nic oslnivého), s ním ovšem usedne k psacímu stroji mj. i scénárista herní série, což je potěšující. Do premiéry určitě zbývá spousta času (v březnu vychází třetí díl Chaos Theory, takže autoři možná chtějí "spojit" film se čtyřkou), ale jak znám Splinter Cell, mohl by to být docela dobrý biják.

Jasně, když se mě někdo zeptá na nejočekávanější hru, pravděpodobně si vzpomenu na nějaký všeobecně očekávaný hit typu STALKER nebo Metal Gear Solid 3, ale pravda je taková, že se s nemenším nadšením těším na menší projekty. Mezi ně patřila ještě do nedávna Unity. Přesněji do pátku, kdy byl její vývoj náhle zrušen. Krátká sumarizace pro ty, kdo projekt nesledují: za vývojem stojí nepříliš známý, ale mezi odbornou veřejností ceněný Jeff Minter, který již začátkem 80. let pod názvem Llamasoft vytvořil řadu zpravidla nepříliš úspěšných, ale povětšinou unikátních a zejména jaksepatří ujetých titulů (například Gridrunner, který existuje i v podařeném PC remaku). Mne osobně ale uchvátil až fantastickou konverzí úžasné hry Tempest, která vyšla pod názvem Tempest 2000 (ovšem už v roce 1994) na Atari Jaguar a také PC. Neznáte-li, zkuste - nebudete litovat.

Jeff Minter ale ani po dvaceti letech neopustil své originální koncepty a před dvěma roky již zmíněný projekt Unity, skutečně unikátní a avantgardní psychedelickou střílečku, kterou lze sice vzhledem ke svému hudebnímu zaměření tak trochu přirovnat k Rez či Amplitude, ale už při letmém pohledu na screenshoty je jasné, že i tentokrát to je unikátní a ujeté. Tedy vlastně bylo. Vývoj hry (byla vyvíjena výhradně pro GameCube) byl ukončen a Unity se tak zařazuje do stále obsáhlejšího seznamu "oblíbených zrušených her" (Full Throttle II, Sam & Max Freelance Police atd.). Škoda.

Zajímavá je ale i skutečnost, že Minter Unity vyvíjel ve spolupráci s Lionheadem jako jeho "satelitní" vývojář (vzpomínáte na tu slávu když tenhle plán Molyneux ohlásil?). A nyní je Lionhead tedy opět neúspěšný - po nemastném prvním Black & White, solidním Fable (ale vzhledem obrovským nákladům a očekáváním asi stále trochu neúspěšným) a nedávném pozastavení nadějného projektu BC tedy nyní přichází zrušení Unity. Jsou to jen dva měsíce kdy Lionhead ohlásil vstup rizikového kapitálu. Souvisí to snad nějak? O venture kapitalistech toho moc nevím, ale nemyslím že by strpěli, aby byly jejich peníze vynakládány na zjevně nevýdělečný projekt - znamená to, že Molyneux přichází o svou tvůrčí svobodu? Těžko říci. Příští rok má ale vydat konečně dlouho očekávané The Movies a také druhý díl Black & White a domnívám se, že by bylo na čase, aby se alespoň jedna z těch her "dala hrát". V opačném případě začnu pochybovat, jaký měl vlastně Molyneux podíl na svých kultovních hitech Populous, Powermonger, Syndicate, Dungeon Keeper nebo Magic Carpet.

Již tuto sobotu (tedy 11.) se v pražském Roxy uskuteční workshop nazvaný trochu podivně Inside of the Game - On the Screen, jehož námětem jsou počítačové hry a především jejich tvorba. Organizátorem je Altar Interactive, v České republice už poměrně etablovaný vývojářský tým (Fish Fillets, Original War, UFO: Aftermath), takže by to mohlo být zajímavé. Tedy mohlo, ono to zajímavé bude, už třeba jen vzhledem k výjimečnosti podobných akcí, kterých by mělo být rozhodně podstatně více - je jen dobře, že je On The Screen dle údajů na uvedené stránce pouze předehrou pro lednový dvoudenní workshop. Určitě tam budu a se mnou předpokládám i spousta členů menších i větších (nejen) pražských vývojářů, takže si hodně slibuji zejména od diskuze. Třeba se tam uvidíme...

František Fuka v aktuálním vydání svého týdeníku FFFILM sepsal krátkou reportáž z natáčení filmu Doom, kde se docela podrobně zmiňuje i o příběhu. Je hezké, že prý rozpočet filmu dosáhl velmi solidních 70 milionů dolarů, ale po přečtení útržů děje jsem nad filmem Doom zlomil hůl a nehodlám dále ztrácet čas jeho očekáváním a vyhlížením. Samozřejmě na něj nakonec půjdu, ale momentálně jsem přesvědčen, že to bude fiasko. Doom ale zdaleka není jediný film podle hry,o kterém se v poslední době hovoří - v posledních týdnech se objevily zmínky o filmech Halo, Driver a Silent Hill. Ještě se k tomu určitě vrátím.

Pozorní z vás si pravděpodobně všimli, že jsem přešel na jiný publikační systém. Měl by být spolehlivější, uživatelsky příjemnější a měl by také umožňovat mnohem více vychytávek, které jsem plánoval od začátku. Přenos dat nicméně neproběhl bez komplikací a změny (včetně implementace oněch vylepšení) si pochopitelně vyžádají nějaký čas. A toho teď bohužel není moc nazbyt - mám dvě uzávěrky a další pracovní povinnosti. Možná měli pravdu ti, kteří tvrdili, že tenhle server dlouho při životě neudržím. A možná také ne. Stay tuned!

V pátek jsem se krátce zmínil o aktuální zaměstnanecké krizi v EA. Možná se zdá zbytečné o ní informovat podruhé, ale řekl bych že to je docela zásadní kauza, která může významně ovlivnit fungování herní branže - žalující totiž hodlají vyvolat tzv. class action suit, což je hromadná žaloba ve jménu všech postižených. Pokud se to podaří, výsledkem mohou být značné pokuty, zásadní reorganizace, ale třeba i vznik odborů po vzoru filmové branže.

Co tedy nového? Začněme třeba novým svědectvím, tentokrát v podání programátora Joe Straitiffa, který pracoval na právě dokončeném projektu The Urbz (Sims pro konzole) - jeho příběh je zajímavější a konkrétnější než anonymní článek, o kterém jsem se zmiňoval minule. Ale samozřejmě, na případu to vůbec nic nemění. Dosavadní vývoj pře zatím nahrává žalující straně, když soudce údajně zamítl žádost EA o zrušení případu. Vše se nyní pochopitelně potáhne, další slyšení se totiž koná až 4. prosince - to alespoň vyplývá z internetové databáze příslušného soudu, kde si lze prohlédnout celou historii případu (kéž by podobně fungovaly soudy i u nás).

Doufejme, že se do té doby dočkáme dalších vtipných/děsivých (vyberte si dle toho, na jaké straně barikády se nacházíte) příběhů. Hezky jsem to četl na nějakém blogu - konečně někdo otevřel plechovku plnou červů. Všichni vývojáři, které jsem viděl komentovat případ na internetu říkají totéž: "to není nic výjimečného, prostě normální pracovní podmínky". Smutné. Nejsmutnější ale na celém případu je, že se týká největšího a nejbohatšího herního vydavatele. Kdo jiný by proboha měl mít na zaměstnání většího počtu vývojářů, nebo alespoň na zaplacení jejich přesčasů? Ale když pak nějaký univerzitní profesor navštíví EA a (neuvěřitelnou shodou okolností právě nyní) vydá pro absolventy školy zprávu o tamních pracovních podmínkách (ve formátu PDF), opravdu nezbývá než se smát...

O skvělých reklamách Sony jsem tu už psal. Marketing je zkrátka jedním z důvodu úspěchu PlayStation. Nyní Sony v Evropě spouští hezkou kampaň propagující novou zmenšenou verzi PS2 s názvem "What´s Yours Called?" a vy se na ní můžete podívat (stáhnout nejde, je ve flashi) na serveru whatsyourscalled.com. Pěkná!

No a když už jsem tedy znovu nakousl téma marketingu Sony, trochu jsem si zasurfoval a našel pár starších slavných kampaní PlayStation. Zde jsou, vesměs se jedná o kampaně evropské Sony Computer Entertainment Europe (SCEE). Znovu ale zdůrazňuji, že životnost linků v tomto případě nebývá nejdelší, takže doporučuji okamžitý download.

• Mountain (download 4 MB) - Hlavní brandová kampaň z roku 2003. Psal jsem o ní obšírněji už dříve a znovu nezbývá než konstatovat, že je skvělá. Je zábavná, je zvláštní a především je jiná než ostatní reklamy. Natáčela se v Brazílii, produkční tým měl 300 lidí a náklady byly údajně rekordní. Není divu, že vyhrála cenu Grand Prix Cannes Lions pro nejlepší televizní reklamu roku
• Double Life (download 5,5 MB) - Silná slova a skvělá vizualizace jsou hlavní devizou téhle už poměrně starší reklamy na starou PlayStation z roku 1999 (točil jí stejně jako Mountain Frank Budgen), kdy bylo ještě hlavním sloganem slavné motto "Nikdy nepodceňujte sílu PlayStation". Reklama s hrami zdánlivě nesouvisí, ale je podmanivá. A především - i při dvacátém přehrání mi z ní mrazí v zádech!
• Everyone´s At It (download 3 MB) - Aktuální kampaň na EyeToy Play 2. Myslím, že to byla právě Sony, která jako jedna z prvních pochopila, že televizní kampaně na konkrétní hry nemusejí být vytvořeny výhradně z in-game záběrů. A nejen to, dokonce se rozhodla, že jsou záběry ze hry úplně nežádoucí! Tuhle myšlenku ostatně dovedla do extrému, takže ani na žádných tiskových kampaních na hry nemá Sony žádné screenshoty. K téhle reklamě jinak není co dodat - klasická úsměvná záležitost. Snad jen to, že pokud budete pozorní, poznáte kde se točila.
• Monaco Directions (download 3 MB) - A ještě jeden případ skvělé reklamy na konkrétní titul, tentokrát na F1 2003. Jak si představujete reklamu na F1 hru? Všelijak, většinou nudně, ale rozhodně ne takhle.
• Moving Mouth (download 3 MB) - Kampaň, která běžela před vánoci 2003 a podobně jako např. reklamy Red Bullu je vytvořena v jednoduché černobílé animaci. Na rozdíl od Red Bullu je ovšem alespoň trochu vtipná. Byla vytvořena celá série (Chicken, Dancing Robot, Let´s Groove, Music Pad) v podobném stylu. Musím říct, že se mi nijak zvlášť nelíbí, ale má něco do sebe a určitě fungovala.
• No War Please (download 2 MB) - Spot, který Sony vytvořila poměrně narychlo jako reakci na vstup spojeneckých vojsk do Iráku. Reklama vzbudila kontroverzní reakce (koneckonců, jak často se stává, že tak velká společnost operující v zábavním průmyslu veřejně prezentuje politický názor), s tím ale Sony určitě počítala. Moc pěkná!
• The Third Place (download 3 MB) - Zřejmě nejslavnější kampaň PlayStation vůbec a nejen proto, že hlavní spot natáčel slavný režisér David Lynch. Znáte-li jeho filmy, vynásobte stupeň jejich úchylnosti zhruba tisícem a budete mít přibližnou představu o tom jak vypadá tento spot (video bohužel není příliš kvalitní). Kampaní Third Place Sony launchovalo PS2 na trh a její podstatou bylo hledání odpovědi na otázku "Co je to Third Place?" - každý měl trochu jiný názor a hodně se o tom diskutovalo. O to Sony samozřejmě šlo. Další reklamy stejné kampaně už byly trochu srozumitelnější - všech šest si jich můžete stáhnout třeba na IGN.
• Joy (download 8 MB) - Brandová kampaň PlayStation z roku 2002. Rovněž ujetá, ale už trochu méně než Lynchův o rok starší kousek. Vysvětlení je jednoduché - zpočátku byla PS2 poměrně drahá. Cílovou skupinou Sony nebyly široké masy, ale takzvaní "early adopters", kteří rádi kupují žhavé novinky bez ohledu na jejich cenu. Líbí se jim, že jsou svým způsobem výluční a to reflektuje i podoba reklamy, která je hodně specifická a zaměřená na tuto okrajovou cílovku. Postupem času, jak se cena konzole snižuje a přibližuje stále širšímu okruhu zákazníků, stávají se i reklamy srozumitelnější, údernější a zkrátka tradičnější. Jistě by to nějaký marketingový odborník dokázal shrnout lépe, ale myslím, že je na trojici reklam z let 2001 až 2003 tento posun zřetelný. Stejnou transformací si ostatně prošel marketing původní PlayStation - viz Double Life.

Nakonec je toho víc než jsem čekal, ale myslím, že všechny stojí za shlédnutí. Pochlubte se - která se vám líbí nejvíce? Vzpomínáte ještě na jiné zajímavé herní reklamy, ať už na produkty Sony nebo jiných firem?

Oficiální premiéra je sice až v úterý 16. listopadu, ale některé americké i britské obchody ho údajně již prodávají, což mj. znamená, že je jen otázkou času, kdy se objeví pirátská verze (přesto Valve může být s udržením hry za zámkem docela spokojené - viz předchozí článek). Jasně, nemůžu se dočkat, i když jsem trochu v rozpacích z toho, že se k nám prý nakonec nebude dovážet DVD verze. No, už to bude trochu ohraná písnička, ale 30 liber i s poštovným z Gameplay mi zní lépe než zhruba stejně drahá CD verze ze českých webshopů, o dražších kamenných obchodech nemluvě.

Ale o tom jsem tentokrát mluvit nechtěl. Chtěl jsem vás odkázat na skvělý včerejší článek na GameSpotu nazvaný The Final Hours of Half-Life 2. Je od jednoho z mých nejoblíbenějších amerických herních žurnalistů Geoffa Keighleyho (další jeho práci najdete na jeho webu Gameslice a doporučuji zejména jeho předchozí díly série The Final Hours - nejlepší jsou články o Quake III Areně a prvním Half-Life), který dostal exkluzivní a velmi výjimečnou příležitost strávit s celým týmem vývojářů hry posledních několik dní před jejím dokončením. Keighley v článku kromě zajímavostí ze samotného závěru sumarizuje celý strastiplný vývoj, ale činí to svým jedinečným a velmi osobním způsobem, díky kterému si připadáte jako byste sami byli součástí celého kolotoče vývoje. Dozvíte se spoustu perliček, které jste netušili a s radostí si přečtěte i to, o čem už dávno víte. Zkrátka takové velmi podrobné a skvělé napsané "Making of...", keré by si zasloužilo tištěnou podobu.

A když jsme u toho - další skvělý herní žurnalista Steve Kent (je autorem fantastické knihy o historii videoher a i kdyby už do smrti nenapsal jedinou řádku, bohatě by to stačilo) dostal podobně exkluzivní příležitost v případě id Software a Doomu 3 a tentokrát je výsledkem tištěná kniha The Making of Doom 3 - dnes konečně po velkém zpoždění dorazila do skladu Amazonu a zároveň konečně míří i mým směrem. Hurá! Doom 3 je teď už možná méně zajímavější než Half-Life 2, ale kniha bude určitě špičková. Jakmile dorazí, tak poreferuji a bude to skvělá příležitost zmínit se i o dalších zajímavých knihách s herní tématikou. Do té doby se pusťte do Final Hours of Half-Life 2. Stojí to za to.

Zhrozil jsem se té obrovské hromady her a rozhodl se strávit víceméně volný týden jejím aktivním zmenšováním. Pochopitelně bez úspěchu. Dohrál jsem sice minule vychválené Jets ´n´ Guns (recenze vyjde snad začátkem týdne na Tiscali), ale jinak to bylo trochu rozkouskované - tu pár úrovní San Andreas, tady hodinka Pacific Assault, tuhle zase zápas v Pro Evo 4 a při cestování se ještě snažím pořádně pohnout Mario Golfem na GBA. Není to se mnou žádná sláva. A to se chci zítra pustit do Halo 2. Uf!

Co se týče novinek, pro Tiscali začínám psát seriál novinek z herního zákulisí Za oponou (který tak skvěle začal psát Pavel Mondschein). První díl byl ostatně zveřejněn právě dnes, takže si ho přečtěte a zalepíte tak díru desetidenního "výpadku" mého blogu. Vše podstatné tam najdete - a že toho moc nebylo. Ovšem stačilo dalších 24 hodin a už jsou tu alespoň tři další docela zajímavé kauzy:

Jistá anonymní žena (a zdaleka to není hysterka) sepsala zprávu o tom, jak nelidské nároky má EA na jejího přítele (a samozřejmě i na další vývojáře) a jak dlouhé vyžaduje přesčasy - nejen před dokončením hry, ale prakticky v průběhu celého vývoje. Článek si přečtěte. Pokud nemáte s vývojem nic společného, bude vás šokovat a poučíte se o tom jak náročný je život vývojáře. A pokud s tvorbou něco společného máte, přečtěte si ho taky, i když to pro vás nebude nic nového (zajímavá je i diskuze pod článkem). Je dobře, že proti tomu někdo něco dělá - před pár měsíci se z podobného důvodu dočkalo žaloby tuším Vivendi a podle aktuálních zpráv GameSpotu se nyní dočká soudu i EA. V této souvislosti doporučuji také přečíst studii o kvalitě života vývojářů, kterou jen před pár měsíci vydala asociace IGDA (PDF k downloadu po bezplatné registraci).

A u EA ještě zůstaneme. Už mnohokrát jsme slyšeli o firmách ze zábavní branže, které vstoupily do oblasti videoher. Ale naopak? Nemožné. Podle zprávy MCV se nyní Electronic Arts blíží dohodě o převzetí nezávislého amerického hudebního vydavatele Cherry Lane Music. EA se k tomu zatím nevyjádřila a neznáme ani spekulace o tom, co s firmou zamýšlejí, ale zní to docela zajímavě.

A třetí novinkou je fakt, že se Football Manager 2005 stal nejrychleji prodávanou hrou Segy a jednou z pěti nejrychleji se prodávajících PC her v historii britských žebříčků Charttrack. To je, věřte nebo ne, skutečně zásadní informace, protože FM 2005 vyvíjí Sports Interactive. Ti se proslavili díky rekordnímu Championship Manageru, ale po rozchodu s Eidosem se museli pustit do nové hry. Následovaly nekonečné spekulace nad tím, zda dají lidé příště přednost nové (a s největší pravděpodobností ne tak kvalitní) hře od Eidosu se slavným názvem, nebo staré dobré hře s novým jménem. Championship Manager byl odložen, takže na definitivní odpověď si budeme muset počkat - možná bude ještě úspěšnější, kdoví. Ale už tento úspěch naznačuje, že to s mozky hráčů není tak špatné, jak se povídá.