Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Tohle téma už tu proběhlo. Dokonce několikrát (psal jsem tady a tady). Jenže teď si na něj posvítil Edge a jeho pohled je tradičně hodně zajímavý. Co víc, kompletní článek si nyní s nepatrným zpožděním můžete přečíst na internetových stránkách časopisu. Autor tématu přiznává, že je humor ve hrách stejně vzácný jako romance nebo tragédie a zároveň poznamenává, že ve skutečnosti není vůbec málo her, které vás rozesmějí. Jenže ani pak hry nejsou na humoru postavené, jako tomu bylo před lety u adventur od LucasArts. A to je také pointa článku - jak je možné, že jsou i po bezmála dvaceti letech právě tyto hry symbolem humoru ve hrách?

Na článku se podílel i Ron Gilbert a asi nepřekvapí, že jsou jeho komentáře na celém textu nejzajímavější. Volný překlad jednoho z nich: "Vývojáři podceňují způsob, jakým humor funguje - nejdůležítější věcí je u něj načasování. Pokud se zeptáte komika, potvrdí vám to. Humor je o budování očekávání a nevyzrazení pointy, kterou lidé očekávají. U her je problém v tom, že načasování nemá ve své moci autor, ale hráč, takže pro provedení humoru nemůžete použít řadu metod, které jsou umělci zvyklí v komediích používat. Důvod, proč spousta věcí ve hrách nevyzní vtipně, tedy není v tom, že by to nebylo směšné, ale že se to stalo ve špatnou chvíli. V tomto směru to měly adventury snazší, protože byly mnohem pomalejší a navíc byly narativní, takže byl hráč ochoten nechat se vést příběhem." Také vám to dává smysl? Článek si určitě přečtěte...

Byl jsem na horách a teď jsem zahlcen povinnostmi, takže se na blog nedostává moc času (ne že by bylo o čem psát). Docela se těším na uzávěrku, abych pak mohl konečně v klidu a pořádně vyzkoušet Kmotra, Oblivion (čtete správně) a Tetris DS. V jednom případě jsem ale neodolal - nahrával jsem do SCORE Live nějaké záběry z nového Tomb Raidera a už jsem u něj zůstal. Ta hra mi učarovala a nemůžu se od ní odtrhnout. Je to takový nenáročný kousek, který má daleko k dokonalosti - střílecí části mě docela nudí, jízda na motorce je doslova ubohá a příběh vlastně taky za moc nestojí. Přesto zafungovala jakási chemie, díky které mě hra intenzivně přitahuje. Ostatně, na Laru je moc hezký pohled - nepamatuji si, že bych se v nějaké hře sám od sebe zastavil, kochal se okolím a hledal ideální úhel jak do něj natočit svou postavou. Někdy je to až kýč. Ostatně, posuďte sami:

Tenhle obrázek pochází ze samotného počátku hry (jen jsem Laru převlékl) a s víceméně průměrným nastavením grafiky. Nádhera, co? Když tak nad tím přemýšlím, ta zmínka o chemii má něco do sebe. Tomb Raider: Legend (mimochodem vůbec první díl, který jsem dohrál dál než do první úrovně) mě kromě jiného okouzlil svou atmosférou. Má své chyby, ale prostě si nemohu pomoci. Je to jako s ženami...

Přišel čas oživit tuhle dávno zapomenutou "rubriku" příspěvků věnovaných velkým malým internetovým hrám. Na Deflektor X4 jsem narazil při hledání zajímavých freewarovek do minulého Score a od té doby si hra drží mou pozornost už dobré dva týdny. Jistě, je to do určité míry dané i její vysokou obtížností, ale není vůbec sporu, že jde o vynikající logickou hru s neotřelým konceptem. Ovšem pozor - není to nic nového, Deflektor X4 je remake skvělé 8-bitové hry z roku 1987 (vytvořil jí tehdy Costa Panayi a vyšla pod hlavičkou firmy Vortex). Remake ve skutečnosti existuje už několik let, teprve teď ale Ignacio Perez Gil přidal fešnou grafiku a zjednodušil ovládání, takže se z Deflektoru stal opravdový skvost.

Vaším úkolem je v každé ze 63 úrovní  pomocí důmyslného systému zrcadel opatrně operovat laserovým paprskem tak, abyste zlikvidovali všechny detonátory a dostali se k cíli. Není to vůbec snadné (hrozí tu nebezpečí v podobě min i jiných překážek a především velmi šibeniční časový limit) a už dosažení desáté úrovně je tak docela úspěchem. Takže, máte-li rádi logické rychlíky, obrňte se trpělivostí a zkuste to! Když nic jiného, odpočinete si od barevných kuliček a kostiček různých tvarů - tahle puzzle je úplně jiná!

Minihry. Oblíbený to prvek nespočtu her, o stále stoupající oblibě speciálních kolekcí desítek miniher (Wario Ware, Mario Party aj.) ani nemluvě. Přiznávám, diskutovat na téma "nejlepší minihra" je trochu ošidné, před pár dny jsem ale ve skutečnosti narazil na geniální minihru, která by na toto označení mohla aspirovat. V karaoke hře Singstar ´80s je totiž naprosto neuvěřitelná minihra, která se hraje stejně jako Pong, jen s tím rozdílem, že pozici své pálky ovládáte hlasem, resp. jeho výškou (krátce se o tom zmiňují i v recenzi na Bonuswebu)! Je to fantastická zábava... jen lituji sousedy...

Jason Rubin, spoluzakladatel vývojářského studia Naughty Dog a jeden z hlavních tvůrců série Jak & Daxter (a ještě předtím Crash Bandicoot) konečně zveřejnil informace o svém dalším projektu, na kterém pracuje po svém osamostatnění. Známe jen název hry - Iron and the Maiden, přičemž s hudební skupinou hra nemá prý nic společného. Nevím jak vám, ale mě to zní hodně pěkně a jsem zvědav, co se z toho vyklube. Navíc o Rubinových schopnostech vůbec nepochybuji!

Konečně jsem se rozhodl zbavit služeb Českého Telecomu a využít služeb konkurenční Nextry, která nabízela prakticky za stejné peníze osminásobně rychlejší ADSL linku (po nedávném zrychlení už jen dvojnásobně, ale i jiné parametry jsou mnohem výhodnější). Pro ty, kdo nemají možnost využít kabelových služeb, je to myslím ideální nabídka! Vyměnil jsem i ADSL modem za model podporující Wi-Fi, takže jsem online i přes notebook z postele či DSko ze záchoda. Sen splněný právě včas u příležitosti vydání Tetrisu DS.

• Docela zajímavý rozhovor se Scottem Millerem, kde se svěřuje s plánem na další díl Duke Nukem. Vydání v roce 2015? Tak nějak. Každopádně doufám, že letos už s DNF přijedou na E3. Vidím to tak na 25%.
• Hot 100 Game Developers, tak se jmenuje článek NextGenu. Nenajdete v něm největší fešáky naší branže jak by to mohlo podle názvu vypadat, ale tradiční seznam stovky "nejlepších" tvůrců her.
• Znáte Point Blank? Skvělá kolekce pistolnických miniher na PS1, určená pro světelné pistole. Nyní Namco připravuje verzi pro Nintendo DS. I když ty staré hry nebyly kdovíjak oblíbené, mě bavily a těším se i na tohle.
• Něco pro coin-opové fajnšmekry - Bryan Los si před lety koupil starý automat Pac-Man a rozhodl se jej kompletně zrestaurovat (za nemalé prostředky). Zde je kompletní příběh.
• Na konci dubna se bude v Brně konat čtvrtý ročník Game Developers Session. Více informací bude k dispozici brzy na oficiálním webu akce (pakliže jste to nezaznamenali, jsou tu zajímavé video archivy z předchozích let).
• Tip na zábavnou flashovku - SpaceCab je moc povedený klon Thrustu. Jen škoda, že se musíte registrovat (naštěstí není nutné potvrzení e-mailem, takže lze zadat falešné údaje).

Will Wright se dostal na obálku nového čísla Wired, což je jeden z nejlepších amerických technologických časopisů. Jeho kompletní obsah lze (v případě hlavních článků s jen mírným zpožděním několika dnů) najít na internetu, ale je to tak pěkný časopis (ta obálka je fantastická), že doporučuji jeho předplatné. Kdykoliv píše o hrách (a jednou za čas je to vždy hlavní téma), jde o vynikající čtivé články na zajímavá témata. Jako tentokrát - Will Wright sám napsal hlavní článek o vlivu videoher na lidskou společnost a odvážně jim prorokuje velkou budoucnost. Dalších článků s herní tématikou je tu už nyní přes dvacet (viz pravý pruh Wrightovy úvahy), několik jich ještě přibude během pár dní. Nenechte si je ujít!

Wrightova produkce není zcela bezchybná - na svém kontě má řadu kvalitních her i několik propadáků. Jeho hry jsou ale unikátní a většinou jsou to tzv. "sandboxové" hry, které jsou otevřené, nelineární a zpravidla bez cíle (i když se Spore má podle všeho trochu jiné ambice). Když nic jiného, Wright má obrovskou zásluhu na tom, že k počítačovým hrám přitáhl řadu lidí, které o ně nikdy nejevili (nebo spíše nejevily) zájem. Dokázal to hrou, která mě vůbec nebaví a jejíž úspěch příliš nechápu, ale účel světí prostředky. Pro mne je génius spíše díky Sim City.

S internetem jsem se začal pravidelně setkávat někdy začátkem roku 1996 v jedné z prvních pražských internetových kaváren ve Štěpánské (trvalo skoro rok, než jsem ho měl i doma - tehdy to nebylo zdaleka tak jednoduché a navíc se za pomalé dial-up připojení platily prakticky stejné sumy jako dnes za ADSL plus navíc drahé poplatky). Měl jsem za sebou nějaké zkušenosti s BBS a telnetem, ale web - to bylo tehdy něco nového a úžasného. Seznam právě začínal, velmi populární byl diskuzní server Mamedia (předchůdce dnešního Magea a hostitel prvních stránek Score) a mezi mé nejoblíbenější servery patřily oficiální stránky Apogee. Dnes už neexistující firmy (přejmenovala se na 3D Realms), jež tehdy patřila mezi nejznámější herní vydavatele. Její éra se už sice pomalu blížila ke konci (ruku v ruce se slavnou érou shareware), já ale všechny její produkty hltal - koneckonců, ještě o pár let dříve jsem jako školák pilně šetřil na registrované verze Wacky Wheels a několika dalších jejich hitů.

Ale dost osobních vzpomínek. Apogee, resp. 3D Realms svou historii ctí a na svých stránkách nabízí detailní profil, chronologii i přesný přehled datumů vydání (hodně slušným zdrojem informací je i fanstránka ApogeeGames.com). Nyní se k tomu přidává Legacy, série vzpomínkových rozhovorů s jednotlivými tvůrci her Apogee. Interview s Kenem Silvermanem (tvůrcem Build technologie) či Tomem Hallem (spoluzakladatel id Software, jeden z autorů Commander Keenu a později šéf vývoje Rise of the Triad) patří mezi nejzajímavější, čtivé jsou ale všechny do jednoho, byť většina tvůrců dnes už dávno není v herní branži. Pokud jste stejně jako já zbožňovali 2D hopsačky Monster Bash, Hocus Pocus nebo Duke Nukem či další hry jako Mystic Towers a Shadow Warrior, pak tu najdete studnici zajímavých informací, perliček i dosud nejzveřejněných informací včetně různých obrázků z betaverzí či nikdy nedokončených her.

Hry od Apogee jsem měl z nějakého důvodu mnohem raději než hry od konkurenčního sharewarového giganta Epic MegaGames (i když i ty jsem hrál a dohrál prakticky všechny - hezké vzpomínky mám samozřejmě na Jazze, ale i na Jill of the Jungle, Tyrian nebo Solar Winds). Přestože je současná situace ve 3D Realms tak trochu zahalena nejasnostmi a firma je terčem posměšků kvůli Duke Nukem Forever, jsem rád, že Epic i 3D Realms nejen že dodnes existují, ale ve skutečnosti stále patří mezi renomované firmy. Ačkoliv uznávám, že si pořadí už dávno vyměnili.

Kolik originálek doma máte vy? Padesát? Sto? Pche! O úctyhodných sbírkách videoher jsem už jednou psal (odkazy na fotografie jsou už v článku bohužel nefunkční). Tohle je ovšem ještě trochu silnější káva - podívejte se neuvěřitelnou sbírku videoher různých platforem. Je v silách člověka je během života všechy dohrát? Další fotky najdete tady, nic konkrétního o majiteli, původu či konkrétním obsahu kolekce se bohužel neví. Každopádně to musí být nejšťastnější kluk na světě. Jeden by jen čekal, že si s takovou sbírkou člověk majitel dovolit pořídit i lepší televizi.

Patnáct let po vydání hry parta nadšenců vytvořila český překlad prvního dílu Monkey Islandu (via Tomus). Byl to zjevně oříšek nejen překladatelský, ale i programátorský! Právě se jím prokousávám a vypadá to jako precizní a bezchybná práce. Vřelé díky, ale samozřejmě je na místě otázka - bude něco dál? Fate of the Atlantis? Day of the Tentacle? Přimlouvám se!

Na Gamasutře je skvělé téma o HUDech - o tom, jak se jejich podoba v poslední době mění a jak se ještě hodně měnit bude. Nemám v tomto směru vyhraněný názor. Vcelku se mi líbil King Kong, kde jakékoliv údaje na obrazovce chyběly (ale že by to mělo nějaký významný přínos z hlediska atmosféry a pohlcení hráče, to si jist nejsem), jinak mám ale rád staré dobré široké "pruhy" - Doom jsem například nikdy nehrál na plnou obrazovku a vždy jsem před sebou musel mít pruh s obrázkem obličeje. Síla zvyku? Možná. Interface musí být ale každopádně hezky navržen, s pěkným fontem a stylovým designem - moc pěkně to má třeba Doom 3 nebo Metroid Prime. 

Měl jsem v ruce DS Lite. Není moc co řešit, je to proti původnímu modelu zlepšení o několik tříd. Designově na mě působí jako něco mezi iPodem a GBA SP (i když bych raději než bílou variantu stříbrnou klasiku) a je zřejmé, že bude mít vzhledem hodně společného i s konzolí Revolution. Jediná výhrada míří k nešťastně umístěným tlačítkům Select a Start, ale ty se používají hodně zřídka, takže to tolik nevadí. Pěkná hračka.

Více než novinky ohledně PS3 (jistě už jste stokrát četli na news webech) mě zaujaly novinky kolem PSP. Chystá se zlevnění cca o dva tisíce korun, chystá se nový oficiální hardware (GPS a EyeToy) a především se chystá online obchod s možností stahování starých PSone her. Zatím se toho moc neví (jistě budou komplikace s hrami vyžadujícími dvě analogové páčky), ale pár her bych si tímto způsobem s radostí koupil. Final Fantasy VII, Metal Gear Solid, Spyro the Dragon, Driver, Fear Effect...no, "pár" asi není to pravé slovo.

Tak trochu dodatek k včerejšímu příspěvku ohledně EA studia v Montrealu. Pokud herní scénu sledujete pozorně, možná jste zaznamenali boj mezi tamními pobočkami Ubisoftu a Electronic Arts. EA do Montrealu šla v první řadě kvůli daňovým výhodám a studnice vývojářských mozků nebyla bezedná - usilovala o ně například tímhle billboardem chytře vyvěšeným přímo naproti kancelářím Ubisoftu (nápis zní "Now Hiring"). Pokud chcete vědět více, tady je shrnutí kauzy, zde vykutálený dopis z EA do Ubisoftu a tady anonymní vyjádření zaměstnance z Ubisoftu.

• Začínají se objevovat PSP porty her z PC! Funguje Transport Tycoon Deluxe (dokonce i v češtině), funguje Duke Nukem 3D, funguje Quake a v betaverzi je dokonce i Quake II. Více infa na AndrewSM.
• Indie hra týdne - jednoduchý klon Space Invaders jménem Titan Attack! Jeho předností je nakupování vylepšení za vystřílené peníze. Velmi primitivní, ale také velmi chytlavé a ve stylové grafice.
• Minerva je jeden z nejlepších single-playerových projektů pro Half-Life 2 (zde je zajímavé interview s autorem, Adamem Fosterem). Tady najdete novou úroveň, Metastasis 2. Je to špička!
• God of War 2 je skutečně v plánu (ještě pro PS2) - Game Informer zveřejnil exkluzivní informace. Zde jsou scany (1, 2, 3 a 4). Nečitelné, ale moc pěkné!
• A na závěr pro zasmání jeden skvělý fotbalový off-topic.