Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

O touze po inovaci ve hrách jsem tu psal už mnohokrát. Před půl rokem Greg Costykian vyzval ve své přednášce (viz PowerPoint prezentace) Death to the Games Industry k povstání nezávislých vývojářů (svůj projekt mimochodem plánuje spustit 1. května), podobně již dlouho předtím předpokládal význam nezávislých her pro inovaci i tzv. Scratchware manifest. Už ve své tehdejší úvaze jsem s poukazem na The Spore (mimochodem, tohle geniální video dokazuje jak fantastický je to koncept) jako inovátora zmínil i EA (kterého Costykian označuje za největšího škůdce herní branže) a teď se k tomu musím vrátit. Server IGN totiž zveřejnil úvahu nezávislého vývojáře Jeffa Vogela, která je v podstatě antitezí zmíněných dvou manifestů. Vogel tvrdí: ?Skutečně inovativní hry? Takové, které vidíte jen párkrát za život? Ty přijdou od Electronic Arts.?

A víte co? Něco na tom sakra bude! EA je sice notoricky známá pro svá nestydatá pokračování, ale zároveň v poslední době několikrát jasně naznačila, že hodlá i inovovat (viz například kauza Spielberg a jeho pomoc s novými hrami). O nové strategii vydavatele hovoří i tenhle článek v Busines Weeku. Nejdůležitější je údaj, že EA hodlá každý rok vydat jednu novou hru mimo existující série nebo licence (má se jim věnovat nové studio v Montrealu). Jistě, není inovace jako inovace a tohle nemusí nutně znamenat nějaký hluboce nápaditý projet, nýbrž třeba jen další závodní hru s novým jménem, ale je to každopádně pozitivní zpráva.

Aby bylo jasno, nechci v tomto směru nějak popírat význam indie segmentu. Jen je prostě neoddiskutovatelný fakt (a píše se to i ve zmíněné úvaze na IGN), že jsou indie hry v současné době až na pár výjimek tvořeny povětšinou klony existujících úspěšných konceptů. Snad to změní úspěch Live Arcade pro nový Xbox, který podle všeho zamotává hlavy velkým vydavatelům. Hráči si totiž místo kupování ?velkých? her nadšeně hrají s Geometry Wars a dalšími hříčkami staženými za pár šupů. Proč asi?

PS: Zajímavě se k události vyjadřuje na svém nedávno oživeném blogu Scott Miller. Tradičně to bere z pohledu peněz a uvádí dvě zajímavá čísla. Hodnotu značky Grand Theft Auto odhaduje na 800 milionů dolarů, značka Max Payne byla prý v roce 2002 prodána za 50 milionů. Budování nových IP je zkrátka zajímavé i z hlediska financí!

Konečně jsem na DVD dokoukal první řadu 24ky a jsem tedy oficiálně nikoliv pět, ale pouhé čtyři roky pozadu (v Americe právě vysílají pátou sérii). Tenhle seriál (viz české fan stránky) mě vždycky lákal svým nápadem (běží v reálném čase, každý díl má včetně reklamy přesně hodinu a celý případ tedy jeden den), ale při nejlepší vůli nejsem schopen se každý týden v přesný čas posadit před televizi a raději jsem si počkal na oficiální DVD release. Trochu déle (v prodeji už je druhá i třetí řada), ale nakonec to vyšlo.

Na rozdíl od Prison Breaku (v pondělí to opět začíná!) a Lostu není téma kromě zmíněného konceptu příliš atraktivní ? jde zkrátka o kriminálku. Jenže scénář je napsán geniálně, takřka bez hluchých míst či nelogičností, s mnoha zvraty (pochopitelně vždy na koncích dílů, takže není snadné přestat) a s infarktovou zápletkou. Údajných 35 milionů dolarů za první sezónu (na seriálovou tvorbu ve své době rekordní investice) je tu také hodně vidět, stejně jako obsazení (vynikajícímu Kieferu Sutherlandovi v první sezóně skvěle asistuje například Dennis Hopper). Takže pokud jste neviděli, doporučuji.

Asi čekáte, že se zmíním o oficiální hře, která právě v těchto týdnech k seriálu vychází. Zklamu vás ? zatím jsem jí nehrál. Jednak mě dle recenzí příliš neláká a jednak její příběh vysvětluje jisté události mezi 2. a 3. řadou, takže když už se k ní dokopu, zachovám chronologickou posloupnost. Což ovšem může znamenat, že vezmu gamepad do ruky někdy za dva týdny. Jestli je druhá série tak dobrá jako první, pak mi to déle trvat nebude...

Dostala mě viróza. Těsně před uzávěrkou, což je jedna z nevýhod mojí práce - tři týdny můžete marodit bez obav, ale poslední týden je nutné pracovat ať se děje co se děje. Postel je váš největší nepřítel. Jenže tak snadné to nebylo a já tam prostě musel. Alespoň jsem sáhl po už řádně zaprášené PSP (neměl jsem jí v ruce dobré dva měsíce) a zkusil Daxtera (více v preview na IGN). A nejen, že jsem ho zkusil, já ho i dohrál (cca 10-12 hodin čistého času - na PSP hru velmi slušné)! Což je v situaci, ve které se nacházím, hodně velká poklona - byla to od začátku do konce výborná zábava bez špetky frustrace či stereotypu. Naopak, ocenil jsem rozmanitý design (závodní vsuvky, akční minihry, vynalézaví bossové...), příběh s hodně vtipnými dialogy, precizně zvládnuté ovládání a naprosto dokonalou grafiku. Minusové body jen za místy nelogicky "zimmerovskou" hudbu - v tomto žánru očekávám trochu něco jiného.

Srovnání s Medievil (plošinovka k evropské premiéře PSP) je skutečně tristní. Velký posun v kvalitě her na jedné platformě je v průběhu let běžný, ale mezi Medievil a Daxterem je pouhých šest měsíců a rozdíl odpovídá s trochou nadsázky rozdílu mezi PS1 a PS2. Což není tak docela kritika Medievilu, jako spíše pochvala Daxtera a jeho tvůrců. Až v dubnu vyjde v Evropě, pouvažujte o něm - je to jedna z mála opravdu dobrých PSP her, které nejsou pouhými konverzemi z PS2.

Obvykle wallpapery nepoužívám. Mám zafixováno, že zbytečně zabírají paměť počítače (platí to vůbec ještě?) a navíc mám na ploše rád pořádek. V březnu ale udělám výjimku. Narazil jsem na tuhle nádhernou manga malůvku - nemá nic společného s hrami, i když některé artworky japonských RPG her docela připomíná. Autorem je Japonec, který si říká Imperial Boy. Přes Google toho o něm bohužel mnoho nenajdete. Tohle se zdají být oficiální stránky autora (přehled tvorby), limitovanou edici několika jeho plakátů lze koupit zde a pokud vám jde pouze wallpaper, tři různé artworky v různých velikostech naleznete tady (pro 1024x768 verzi zde zobrazeného obrázku na něj stačí kliknout, větší bohužel nemám). Nádhera, že?

Aprílová kachna o měsíc dříve? Po dvaceti letech hraní a nějakých osmi letech v herních médiích jsem si myslel, že už mě nemůže nic překvapit. Šeredně jsem se spletl. IGN odhalilo, že Rockstar (tvůrci kontroverzních her GTA, Manhunt nebo The Warriors) pracuje na simulaci stolního tenisu. A jak to vypadá, bude to simulace bez zbraní, zabíjení a gangů. Nevím co říct a nevěděl to ani redaktor IGN, kterému to Rockstar exkluzivně prozradil a poskytl zajímavý rozhovor. Čtěte mezi řádky a motiv autorů pochopíte - schválně si zvolili do určité míry jednoduchou hru, aby mohli přijít s dechberoucí next-genovou grafikou a propracovanými animacemi (včetně obličejů - viz obrázky). Jedna věc je dosáhnout něčeho v prostředí rozlehlého města v GTA, druhá věc je vyzkoušet si to nejprve v uzavřené "tělocvičně". Chytré. Jen doufám, že to bude zároveň i hratelné. Stolní tenis mám moc rád a jsem v tomto směru skeptický. Rozhodně to není primitivní sport a zpracovat jej (notabene realisticky) bude velký oříšek. A nebo je to fakt kachna...

Japonský časopis Famitsu vyhlásil stovku nejoblíbenějších her. Bavit se o odlišném vkusu japonských hráčů raději nebudu, tolik času nemám. Ale žebříček je to zajímavý - tím jak málo "nejaponských" her tu je (Tetris, Vice City, Wizardry a snad i Sim City), tím že tu chybí několik velmi respektovaných her (v čele se Super Mario 64) a třeba i tím, že je v TOP 10 sedm dílů sérií Final Fantasy a Dragon Quest (to už je slušná nadvláda a další čtyři jsou navíc v druhé desítce). I když je to žebříček čtenářský a nechci ho proto přeceňovat (opravdu málokdo považuje Final Fantasy X za nejlepší díl série), zaujalo mě místo páté. Machi. Nevím jak vy, ale o téhle hře slyším poprvé. Internet odhalil, že jde o hru pro Sega Saturn z roku 1998. Nikdy nevyšla mimo Japonsko a nestane se tak podle všeho ani s portem pro PSP, který je momentálně ve vývoji. Proč? Stačí se podívat na obrázky z tohoto portu a bude vám jasné, odkud vítr vane. K čertu ale s obrázky - popis hry na serveru Mobygames zní hodně originálně. Volný překlad:

Myšlenkou hry je umožnit hráči prožít pět dní života osmi různých postav. Všechny žijí ve stejném městě, každá má své vlastní problémy a jejich cesta se může zkřížit, aniž by si to uvědomili. V jakémkoliv okamžiku můžete mezi postavami přepínat - je tu policista, herec, člen gangu, žena bez konkrétní profese, student, uprchlík, spisovatel a středoškolák. Ovládáte postavy tak, že za ně činíte rozhodnutí - kam dál jít, jak odpovědět jiné postavě atd. V mnoha případech vaše špatné rozhodnutí povede k předčasnému konci. Příběh je prezentován formou textu bez zvuku, obrázky a občasnými krátkými animacemi.

Obyčejná retardovaná textovka? Asi to také nebude daleko od pravdu, prominentní místo v žebříčku (a také jméno vývojáře Chunsoft, který měl prsty v sérii Dragon Quest) ale naznačuje, že to bude zároveň i unikátní koncert excelentního japonského designu. Takové stokrát ujetější Shenmue. Každopádně zajímavý nápad.

Při pohledu na hry plánované pro nejbližší týdny jsem zjistil, že se těším na čtvrtý díl Drivera. Překvapilo mě to, ne že ne. Parallel Lines vyjdou už někdy v půlce března a já jsem po fiasku se třetím dílem pravděpodobně jediný, kdo se do hry pustí s chutí (snad už tento víkend, bude-li čas). Nic na tom nemění ani nemastné hodnocení 7/10 v OPS2. Je mi to fuk - už Driv3r měl chyb více než je zdrávo a přesto jsem ho s radostí dohrál. Občas se to tak prostě přihodí. Někdy si i pro prohraném zápase uvědomíte, že se na to dalo koukat. Nebo že ten film měl sice děsivě předvídatelnou zápletku, ale čas vám u něj utekl jako voda.

Více než Parallel Lines bych si ale chtěl zahrát první díl Drivera (tady se asi všichni shodneme, že byl nejlepší). Jenže ne tu starou verzi, na to jsem moc pohodlný. Remake se stejnými levely a totožným příběhem, ale aktualizovanou grafikou. Divím se, že to ještě nikoho nenapadlo. Tedy skoro nikoho - například Nintendo vydalo s vylepšenou grafikou staré N64 Zeldy pro GameCube (a spekuluje se, že s podobnou strategií vyrukují u Revolution), kluci z Retrospec udělali 100% přesný remake Head Over Heels, jiná parta nadšenců uspěla s Privateer (hodně oblíbené jsou remaky FPS her ve formě modifikací, jen je jejich autoři zřídkakdy dotáhnou do konce) a třeba Ritual mluví nahlas o komerčním remaku prvního dílu Sin. V každém případě si myslím, že by spousta hráčů za podobné remaky (Dark Forces, Fallout...ten seznam by byl nekonečný) ráda zaplatila, nemluvě o nezanedbatelném počtu hráčů, kteří nehráli starou verzi - pro ty by to byla novinka. Opravdu je to tak špatný nápad? Opravdu je výnosnější pokrytecky recyklovat staré hry v nových dílech a jejich slávu naopak kazit, protože už se jim kvalitou obvykle nikdo nedokáže přiblížit?

Jasně, budu moc rád když EA udělají pokračování System Shocku stejně excelentní jako už dvakrát dříve. Ale kdyby snad nemělo být tak dobré, raději ať se na to vykašlou a udělají první díl v nové grafice. Koupil bych si ho.

Reklama je všude kolem nás a čím více jí je, tím méně si jí všímáme. Reakce reklamních společností je zřejmá - hledají alternativní způsoby jak nás oslovit i na místech, kde to čekáme nejméně. Tyto alternativní formy reklamy obvykle nejsou zajímavé svm dosahem (tj. nejsou na očích milionů zákazníků), ale tím, že zasažené zákazníky osloví bezprostředně. Ne každá značka se na to hodí, jiné jsou pro to ale jako stvořené - například PlayStation se snaží už od svého uvedení na trh šokovat a už jsem tu různé reklamní kampaně uváděl mnohokrát (jeden příklad za všechny, tohle je taková "obyčejná" PlayStation reklama na autobusové zastávce - 1, 2 a 3). Na jednu z nejroginálnějších forem inzerce teď můžete narazit v tureckých klubech, konkrétně na jejich záchodcích. Že je toto místo pro inzerci ideální (kde jinde bude člověk desítky vteřin dobrovolně zírat na reklamu) už pochopili mnozí, teprve Istanbulská agentura Rafineri však využila samotné pisoáry a to navíc způsobem, který docela odpovídá produktu PlayStation a je dokonce do určité míry interaktivní - "trefujete" se do známých ikonek a "získáváte" body. Velmi originální.

PS: Zda existuje i "velká" varianta do kabinek se moje zdroje bohužel nezmiňují...