Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Zajímá vás historie videoher? Máte jedinečnou šanci jí poznat více než podrobně! Jen musíte být kdykoliv od 21. října do 25. února příštího roku v Londýně, kde se do tamního Vědeckého muzea vrací výstava Game On, která se tu poprvé s velkým úspěchem objevila už v roce 2002, aby pak následovalo "turné" po Evropě a Severní Americe (zde je tehdejší oficiální web). Výstavu jsem před čtyřmi lety navštívil a mohu ji vřele doporučit - expozice je přehledně rozdělená, obsahuje poutavým způsobem prezentované zajímavé informace a i když tu nenarazíte na nic, co nelze vyčíst z chytrých knížek (více), praktická ukázka je neocenitelná. O příležitosti na vlastní oči spatřit (a většinou si i zahrát) originální automatové verze Space War, Pong či Space Invaders, ani nemluvě - taková možnost se nenabízí každý den! Neříkám tedy, abyste okamžitě letěli do Londýna, ale pokud tam mezi říjnem a únorem čirou náhodou budete, na Game On určitě nezapomeňte. Více najdete tady (včetně detailního popis obsahu výstavy, který slibuje řadu novinek proti roku 2002).

Mám tu ale ještě jeden zajímavý výstavní tip - německé Computerspiele Museum. Ani v tomto případě bohužel nejde o stálou výstavu (byť by to tak podle všeho mělo dříve či později dopadnout), ale muzeum má mnoholetou tradici a na kontě výtečné expozice v čele s aktuální Pong Mythos (výstava věnovaná Pongu), kterou bylo možné spatřit i na letošní Lipské Games Convention. Putovní výstava sice před pár týdny zavřela brány v zatím poslední štaci ve švýcarském Bernu, ale věřím, že se zase dostane někam poblíž našich hranic. A ani tady rozhodně neváhejte - historie Pongu je poutavá a možnost vidět, nebo si dokonce zahrát všechny možné i nemožné variace (verze ovládaná myslí, živá varianta hraná na jakémsi squashovém hřišti nebo známá Painstation), je jedinečná.

Právě dnes slavíme desetileté výročí od premiéry Nintendo 64. Pravda, mohli jsme ho slavit už v červnu, kdy uběhlo deset let od launche v Japonsku, nebo naopak až za pár měsíců v březnu, kdy se N64 dostalo na trhy v Evropě, to je vcelku fuk. Ale v červnu mi to uteklo a zapomenout bych mohl snadno i v březnu příštího roku, tak berme za rozhodující premiéru americkou, ke které došlo právě 29. září 1996.

Nintendo 64 je konzole, o které se obecně hovoří jako o neúspěšné a má se za to, že odstartovala úpadek Nintenda. Je to domněnka mylná ? N64 byla konzole výdělečná, byť zisky bezesporu zůstaly za očekáváním firmy a byť v této generaci Nintendo muselo trůn nejúspěšnějšího výrobce konzolí uvolnit pro Sony. Musím přiznat, že moje vzpomínky na tuto konzoli nejsou výhradně pozitivní. Tak třeba ceny - už se mi díkybohu asi nikdy nestane, abych utratil za hru přes tři tisíce korun. Původní distributor MPM bral tehdy Nintendo hry jako doplněk svého hlavního zaměření na modeláře a z cenové politiky si nedělal velkou hlavu. Ostatně, stejně jako celé evropské Nintendo.

Jinak mám ale vzpomínky fantastické. Nintendo 64 byla koneckonců platforma, která mě uvedla do světa konzolí. Měl jsem určité zkušenosti už dříve, ale teprve tohle byla láska na první pohled. Její plody? Tak předně nezapomenutelná dvojice plošinovek Banjo Kazooie (viz včerejší příspěvek ? chci se k ní obšírněji vrátit během několika týdnů), které zdatně konkuroval Donkey Kong 64. Dále prvotřídní střílečky GoldenEye a Perfect Dark, jedna z posledních opravdu vtipných her Conker?s Bad Fur Day, arkádový Mario Tennis a samozřejmě naprosté vrcholy herní historie ? Super Mario 64 a oba díly Legend of Zelda. A to není zdaleka kompletní výčet výborných her, N64 totiž nevynikalo kvantitou, ale kvality poskytovalo více než dost.

Když se řekne Nintendo 64, vybaví se mi i na první pohled podivný, ale ve skutečnosti geniální a v určitých ohledech dodnes nepřekonaný ovladač nebo ony nešťastné cartridge, které ale měly něco do sebe (obzvláště když vlastním australskou speciální pozlacenou edici Legend of Zelda...). Na co si vzpomenete vy? Pro oprášení paměti - aktuální výroční vzpomínka na serveru 1Up, detailní záznam ve Wikipedii, české recenze na Bonuswebu (několik nejstarších je z mého pera) a slavné vánoční video na YouTube. Připomínám také, že už nějaký čas existují velmi solidní emulátory, takže pokud vám tahle éra z jakéhokoliv důvodu utekla, není důvod k slzám...

Před malou chvílí jsem se vrátil z Barcelony, kde se konala X06, každoroční akci Microsoftu, která je orientovaná na Evropu, ovšem vždy s několika zajímavými ohlášeními. Letos jich bylo více než dost - MS se hodně činil v získání exkluzivity (a například u dalšího Spinter Cellu od Ubisoftu jsem byl hodně překvapen), potvrdil spolupráci s Peterem Jacksonem (zatím nic konkrétního a řeči to byly velmi obecné, ale jméno je bezesporu určitou zárukou kvality) a samozřejmě ohlásil i několik nových her v čele s Halo Wars, Project Gotham Racing 4, Banjo Kazooie a... ehm... Doomem. Fakta jste si ale jistě dávno přečetli jinde, zkusím přes únavu z cestování (mimochodem, Alitalia skandálně zakazuje na svých letech používání handheld videoher!) sepsat alespoň pár osobních dojmů.

1) Banjo Kazooie - Když jsme pár minut před začátkem tiskovky s Martinem Zavřelem tipovali ona překvapivá odhalení, konstatoval jsem, že by mi ke štěstí stačilo jediné - nový díl Banjo Kazooie, mojí milované plošinovky z N64. Hle, stalo se a tiskovka začala krátkým trailerem (stahujte tady). Hlavní hrdina (resp. jeho "vylepšené" zpracování) mi sice subjektivně nepřipadá tak dobrácky a sympaticky jako dříve, nicméně na vývoj má Rare ještě moře času (při prezentaci Viva Piňata jakékoliv moje dotazy na Banja srdnatě odráželi). Trochu me děsí i absence původních vývojářů, kteří za dvojicí skvělých plošinovek stojí, ale přesto jde s okamžitou platností o můj jasně nejsledovanější titul pro Xbox 360. Srdci nejde poručit.

2) Gears of War - Tuhle střílečku od Epicu jsem dosud trochu záměrně přehlížel (nevyjde totiž pro PC, alespoň tedy prozatím), ale tady jsem jí neunikl a jsem tomu rád - hrál jsem single-player, hrál jsem kooperaci (v obou případech bylo bohužel umožněno zakusit jen dvě části, ačkoliv kód zjevně obsahoval více - prý nechtějí moc vyzradit) a hrál jsem i týmový deathmatch. Od UT se GOW liší celkem výrazně - je jaksi minimalističtější, což se projevuje především nutností neustálého krytí při soubojích. Vzhledem k ovládlání na gamepadu mi to připadá jako geniální rozhodnutí. Ovladač je totiž i přes velmi intuitivní nastavení stále pomalejší než myš a tak strategičtější přestřelky z úkrytu fungují lépe než zuřivé "tanečky" kolem dokola. Gears of War navíc skvostně vypadá (člověk už málem podvědomě sahá do kapsy pro kreditku, aby si šel okamžitě koupit HDTV), prezentovaná část je příslibem zajímavého příběhu (což je trochu překvapení) a má i pár dalších drobných nápadů pokud jde o hratelnost - potěšilo třeba inteligentní tlačítko, které po stisku okamžitě zaměří váš pohled na důležitou akci (například na vrtulník s posilami, jež právě přelétá nad vaší hlavou, nebo na tlačítko, které byste měli aktuálně stisknout). U pomalejšího gamepadu opět vítané zjednodušení.

3) Alan Wake - Další vrchol celé akce, což těší vzhledem k dávno potvrzené PC verzi dvojnásob. Hratelná verze na místě nebyla, ale to asi ani nikdo nečekal - důležité je, že Remedy konečně po čase zase něco málo prozradilo! Předně ukázalo nádhernou technologii (nechce se věřit, že má vývojový tým údajně jen 30 členů) a ukázalo úvod do příběhu, který je lineární a připomíná produkci Davida Lynche a Stephena Kinga. Jak lineární vyprávění (údajně strukturované jako televizní seriál, tedy s rozdělením na části, které budou končit nejrůznějšími zvraty) zapadá do velkého free-roamingového světa zatím není úplně známo. Stejně jako nebylo řečeno jak přesně to bude fungovat se světlem - postupem času bude totiž den kratší a noc delší a vaším velkým pomocníkem bude baterka. Víc toho Finové odmítli prozradit, patrně tedy půjde o klíčový element hratelnosti. Mimochodem, o pár dní dříve a několik tisíc kilometrů dále bylo řečeno, že pro hraní Alen Wake bude vyžadován alespoň dvoujádrový procesor.

Ale teď už jdu spát, zbytek si nechám do SCORE. A nebylo toho málo - Peter Molyneux dokázal i bez jakýchkoliv obrázků nadchnout pro Fable 2 (přepiště dějiny - poprvé prý bude hlavní hrdinka hry moci otěhotnět!), Shadowrun konečně představuje plány na konvergenci PC a Xboxu 260, Halo 2 na PC příliš nepřesvědčilo a nevím co jsem čekal, ale Call of Duty 3 se na Xboxu 360 hraje stejně poctivě jako dvojka. Dodat musím ještě pár slov k Barceloně - měl jsem na prohlídku jen zhruba dvě hodiny, ale město mi učarovalo a Gaudího nenapodobitelná architektura vypadá na vlastní oči ještě úchvatněji než na obrázcích. Smekám a dávám si úkol, že se tam za každou cenu musím co nejdříve vrátit!

Hledám způsob (pokud možno s jednoduchým a blbuvzdorným postupem), jak titulky ve formátu srt nebo sub zakomponovat přímo do videa (tj. zobrazují se v samotném avi). Cílem je možnost sledovat filmy či seriály s titulky i na PSP, která zatím formát externích titulků nepodporuje - podotýkám, že mi jde skutečně jen o zabudování titulků do videa, jeho následné přeformátování a kompresi už díky řadě intuitivních programů zvládnu. Předem díky za jakoukoliv radu!

Update řešení: Dostal jsem několik seriozních reakcí přes e-mail a ICQ, bohužel většinou nesplňují druhou podmínku, tedy blbuvzdornost. Snadné řešení jsem měl přitom na dosah! Stačí použít na převod PSP Movie Creator (beztak jej používám) a jednoduše mít při kompresi u videa i titulky shodného názvu - software je automaticky vloží do upraveného PSP videa. Díky Xjohnovi.

Když jsem poprvé klikl na odkaz se screenshoty z HD verze Gran Turisma, na zlomek vteřiny jsem si pomyslel, že jde o fotky. Byl to opravdu jen zlomek vteřiny, ale i když jsem se rychle probral, byl to okamžik vpravdě zásadní. Něco podobného se mi totiž myslím stalo vůbec poprvé. Snad to svědčí o vysoké úrovni grafiky PS3 a velkém náskoku před Xboxem 360. Budiž, budu jen rád. Ale jsou tu i jiné, méně potěšující zprávy. Zde je výtah z posledního čísla Famitsu, kde byl otištěn rozhovor s Kazonuri Yamauchim, hlavním tvůrcem série Gran Turismo. Čtěte!

Podotýkám, že nejsem velký fanda těchto her a jen výjimečně mě nějaká závodní hra opravdu hodně pobaví (naposledy Burnout, z dřívější doby si vybavuji třeba jinak dávno zapomenuté Speed Busters) - chci se spíše pozastavit nad finančním modelem HD verze Gran Turisma. Že jde jen o prolog před ostrým pátým dílem se tak nějak vědělo nebo tušilo, ale že pětka vyjde až v roce 2008, to mě trochu udivilo. Tady to ale zdaleka nekončí, naopak - Sony chce vydat dvě různé verze, z nichž jedna má content mizivý a druhá... ještě mizivější (přesněji řečeno prakticky žádný). Tohle mě udivilo už trochu více, ale zatím nemá cenu to nějak komentovat, protože neznáme přesný prodejní model (kdo ví, třeba bude základní verze za pakatel k downloadu, přikládaná k časopisu nebo dokonce úplně zdarma). Co ale už menší komentář zaslouží, je záměr prodávat jednotlivé tratě a vozy - za okruh (celkem jich je 50) zaplatíte čtyři dolary, za auto (těch je 750) půl dolaru. Násobte a sčítejte sami, dojdete k hrozivému číslu.

Snaha vydavatelů her hledat různé cesty a formy výdělku je celkem pochopitelná - na rozdíl od filmové branže jich dosud moc neměli. V posledních letech došlo k výraznému omezení dříve vcelku běžné bezplatné podpory v podobě dodatečných modů či úrovní (i když výjimky díkybohu stále existují) a kromě běžných datadisků jsou i tyto zpoplatněny - na PC jako tzv. booster packy, u Xboxu 360 součástí Live služby. Veřejnost to akceptovala celkem bez výhrad (co jí také zbývalo), ale všechno má své hranice a prodej každého jednoho auta i tratě je podle mého názoru daleko za ní - i v případě, že by byla základní verze zdarma (nebo v případě, že si budeme moci stáhnout zdarma součásti odpovídající pořizovací hodnotě základní hry) to totiž vychází zatraceně draho. Sony se možná inspirovala u Gillette (jistě to znáte: základní strojek levně, žiletky draho), jenže tu je pár rozdílů. Zásadní třeba ten, že můžete holicí strojek alespoň nějaký čas používat a teprve pak si (jste-li spokojeni) k němu pořídit žiletku - a tohle je přesně to, co chci i u her. Adekvátní hodnotu za své peníze (a je jedno jestli je to kompletní hra za plnou cenu nebo postupné levnější kousky po epizodách), a pak nadstavbu za doplatek. Malou za pakatel, větší za více, to už je jedno - pokud se produkt líbí, za dodatečnou "žiletku" si klidně připlatím. Nevím, nevím. Utěšuji se tím, že šlo o špatný překlad, nebo že nám Sony ještě neřekla všechno. Popřípadě tím, že mi něco uniká (například může jít o výhradně japonský prodejní model, podobné mikro-transakce jsou tam koneckonců hodně populární). Takhle to zní ale hodně hloupě.

Každopádně musím použít závěrečnou větu uvedené novinky na serveru 1Up. Vítejte v éře next-genu! Musíme si postupně zvykat na všudypřítomnou placenou reklamu ve hrách, na zpoplatnění sebemenšího dodatečného contentu (kdo ví, zda jednou nebudeme platit i za opravné patche) či na nejrůznější předplatitelské poplatky. Bude hůř! A nebo jen Sony hodlá do puntíku splnit svůj slib, že bude PS3 špičkově výkonný stroj schopný převratné a realistické grafiky a hratelnosti - hry už nadále nebudou o schopnostech a umění hráče, ale o jeho bohatství. Tak trochu jako ve skutečném životě, že?

Od jejich poslední desky uběhly už tři roky. Čekání je u konce, Hybrid před pár dny vydali nové (třetí) album I Choose Noise a stále si v mých uších drží svojí vysokou úroveň - od Morning Sci-Fi se vrátili epičtějšímu zvuku první desky Wide Angle, ale stále to má skvělý elektronický zvuk, který je často srovnáván s Underworld nebo Massive Attack (alespoň to tedy tvrdí Wikipedia). Pokud jste o Hybrid nikdy neslyšeli, doporučil bych vám asi právě prvotinu Wide Angle, ale jinak opravdu není mnoho hudebníků s tak stabilně kvalitní produkcí (je to věc názoru, samozřejmě...), takže ani novou deskou rozhodně nic nezkazíte. Já si jí tedy užívám vrchovatě. A mimochodem, na I Choose Noise spolupracoval Harry Gregson Williams, známý autor nejen filmové hudby, ale i soundtracku k Metal Gear Solid!

PS: Do neděle jsem na dovolené v Tatrách, do té doby nečekejte žádné další příspěvky.

Slyšeli jste někdy o vývojářském studiu TOSE Software? Patrně ne, stejně jako já. A přesto jde o jednu z největších japonských vývojářských společností, podle některých zdrojů dokonce vůbec největší! Založena byla v roce 1979, její akcie se obchodují na burze a ve své 27-leté historii vytvořila už více než 1100 her. TOSE zaměstnává přes tisíc vývojářů (počítaje v to i pobočku v Číně a nově také v USA) a celý jejich byznys je postaven na tom, že o nich nikdo neví a že je firma v lepším případě uvedena pouze na poslední stránce manuálu. Je to přesný opak obvyklého vývojářského modelu. Zatímco si třeba takový Illusion Softworks velmi důkladně hlídá své duševní vlastnictví a zakládá si na své (relativní) nezávislosti, TOSE na tohle všecho záměrně kašle a nabízí svým partnerům jakou si nadstavbu outsourcingu, kdy je schopna profesionálně vytvořit celou hru na klíč podle jejich představ a bez vlastních tvůrčích ambic.

Přečtěte si zajímavý rozhovor s řediteli TOSE na GamaSutře (odkud jsem si vypůjčil i název) a případně i zamyšlení na toto téma na webmagu The Escapist. Kouzelné je na celé věci samozřejmě to, že jsme patrně všichni nějakou hru od TOSE Software hráli, ale dost možná o tom vůbec nevíme, protože většinou nejsou označeny. TOSE například portovalo na PlayStation řadu starých her od Square Softu (Chrono Trigger, určité díly Final Fantasy), má prsty v některých dílech Resident Evil či GBC verzi Metal Gear Solidu a rovněž velmi úzce spolupracuje s Nintendem - kromě Game & Watch Gallery nebo nedávno vydané skvělé plošinovky Super Princess Peach (alespoň to tvrdí Wikipedia, v mém originálním manuálu není o TOSE ani slovo!) to je třeba i úspěšná plošinovková série Legend of Stafi pro GBA a DS, u které vývojář výjimečně spoluvlastní IP (hrál jsem před časem japonskou verzi a opravdu nechápu, proč Nintendo tuhle skvělou sérii nikdy neuvedlo do Evropy nebo Ameriky). Souhrně v rozhovoru zástupci firmy přiznávají 19 PSP her a 17 DS her!!

Člověku při těch číslech skoro zamrazí. Raději nemyslet na to, jaké staré automatové i konzolové hity od roku 1979 udělali. Možná by to s našimi představami o herní branží (mám teď na mysli například oblibu některých firem postavenou na základech konkrétních starších titulů) pořádně zahýbalo.

Konečně jsme se dočkali tiskových konferencí a ohlášení definitivních informací ohledně ceny a termínu premiéry Nintendo Wii. Upřímně řečeno, není moc co komentovat, zveřejněné zprávy nejsou příliš překvapivé. Snad ta cena - očekávala se spíše na úrovni 200 dolarů či eur, což se nakonec nepotvrdilo. Pravda, za cenu 250 dolarů/eur nakonec dostanete hru zadarmo (pro mě hodně potěšující návrat k prastarým bundlovacím praktikám), nicméně rozdíl mezi levnou variantou Xbox 360 už nebude tak velký. Navíc vezměme v potaz, že se před pěti lety GameCube na trh uváděl za 200 dolarů a Wii se - kromě své unikátní ovládací metody, bůhví jak nákladné na výrobu - nijak revolučním výkonem pochlubit nemůže. Next-gen to zkrátka není. Tedy, nejsem zklamaný, ale mohlo to dopadnout lépe. Podobně to je i s datem uvedení na evropský trh (8. prosince je trochu pozdě).

A tak musím říct, že jedinou skutečně radostnou novinkou jsou pro mě detaily ohledně Virtua Console, download služby Wii. Při uvedení na trh podpora 15 her (včetně Super Mario 64!), dále 5-10 her měsíčně, cena od 5 euro za nejstarší NES hry až po cca 10 euro za hry pro N64. Skvělé zprávy, stejně jako přislíbená podpora řady významných third-party firem včetně Segy a jejího Mega Drive. Potvrzeny byly i zcela původní hry, byť zatím bez detailů a názvů. Samotné připojení k internetu a využití zajímavých základních funkcí systému bude bezplatné.

A ještě jedná dobrá zpráva - mohu-li soudit z tohoto gameplay videa z Trauma Center, o přesnost ovládání není třeba se bát. Je solidní. Na úrovni myši to samozřejmě nebude (jsou tu znatelné určité problémy při stisknutí tlačítka, kdy není jednoduché zachovat přesnou polohu), ale to myslím ani nebude nutné.

Pár linků: Special coverage na GameSpotu včetně hi-res videa z americké tiskovky (pouze pro předplatitele GameSpotu), evropské detaily na Eurogameru, spousta hands-on dojmů na IGN. O hrách zase jindy, ale Super Mario Galaxy vypadá skvěle!

Update neděle: Zde je několik velmi zajímavých drbů ohledně Virtual Console - příliš šancí tomu nedávám, ale čte se to skvěle. Podpora Amigy, původní pokračování některých NES a GB her (byť za vyšší cenu), speciální vylepšená verze Tetrisu DS, kompletní RPG série Earthbound (první díl vyšel jen v Japonsku, třetí je prý tvořen speciálně pro Wii VC)...

Po výběru hlavního hrdiny jsem další bondovku pustil z hlavy a byť jsem velký fanoušek téhle filmové ságy, zcela jsem na chystané pokračování rezignoval. Přiznávám se, Craig mi nesedl. Nyní je veškerá důvěra obnovena. Už hodně dlouho jsem neviděl tak zajímavý trailer (i z hlediska střihu, použití hudby a dokonce i herecekého výkonu hlavního hrdiny - lze-li jej nějak z krátké ukázky vůbec soudit). Česká premiéra je 16. listopadu (o den dříve než v USA!), začínám střihat metr!

Jinak musím říct, že mě letošní filmový podzim příliš nezaujal, alespoň tedy pokud jde o "velké" snímky major studií. Snad ještě Children of Men... nebo máte nějaký další tip?

Jak jste už asi pochopili, nejsem velkým zastáncem 3D na handheld platformách a rozhodně to není jen kritika PSP - třeba takový Metroid Prime jsem na DS zkoušel rozjet mnohokrát, ale prostě to nešlo - ovládání bylo příliš komplikované, pomalé a vždy nepřekonatelně překáželo hratelnosti. Stejně to bylo s řadou her na PSP, které má prostě tu smůlu, že se na ní vývojáři vzhledem k vyššímu výkonu o 3D hry pokoušejí mnohem častěji. A víte co? Ono to teď vyšlo! Syphon Filter: Dark Mirror je velmi slušná akční adventure zcela ve stylu svých tří větších a starších brášků z PSone (a jednoho nevydařeného levobočka z PS2). Není to geniální dílko, nepřináší nic nového, ale prostě se dobře hraje. A to více než cokoliv jiného znamená v první řadě dobře zvládnuté ovládání (řešení: nebát se obětovat všechna hlavní tlačítka pro pohyb). Více o hře najdete v recenzi na Bonuswebu (podle mě přeci jen lehce přehodnocené) nebo na Eurogameru, kde se do mého názoru trefili přesněji - nic nového pod slunucem, ale zábavné.

Ostatně, mám pro Gabe Logana slabost - první dva díly na PSone jsem dohrál s velkou chutí (kvalitou jsem je tehdy dokonce řadil na úroveň MGS, i když z odstupu už je to asi jinak) a ačkoliv jsem se k těm ostatním už nedostal (což bylo asi dobře, trojka byla o něco slabší a PS2 verze už v podstatě odpad), dodnes patří Syphon Filter mezi moje nejoblíbenější PlayStation série. Nyní také díky Dark Mirroru.

Nepatřím mezi lidi fascinované letadly, ale pravdou je že na sedadle v kabině letadla pokaždé znovu a znovu zažívám zvláštní pocity. Zkrátka, ani po nějakých padesáti letech se z toho stále nestala rutina. Ne, nemám strach z létání a nejsou to ani pocity nepříjemné, jen zkrátka zvláštní - vždy se ozve "zdravý rozum", který říká, že by ta velká železná věc přece neměla vůbec vzlétnout, nedbaje statistik, podle kterých je letecká doprava 29x bezpečnější než automobilová. Možná právě z těchto důvodů letadla (a aviatika vůbec) přitahuje tolik zvědavců postávajících co možná nejblíže u ranvejí a neúnavně mačkajících spoušť svého fotoaparátu. Před pár dny jsem narazil na skvělý komunitní server Airliners.Net určený právě pro podobné šílence a zakysl tam na několik hodin - je tam výborná galerie desítek tisíc fotografií, které nejen že jsou skvělé technicky a na pohled, ale často se za nimi skrývá zajímavý příběh. Seřaďte si galerii podle nejpopulárnějších a bavte se. Vybral jsem několik, které mě zaujaly (podotýkám, že jsem laik, takže popisy berte s odstupem).

1. Je to fake? Není. Jde o karibský ostrov Svatý Martin (část patří Francii, část Nizozemsku), který je vysněnou destinací všech fotografů letadel. Je tu velmi krátká přistávací  plocha (cca 2100 metrů) a velká proudová letadla proto musí nalétávat nízko nad pláží. Letadlo na fotce navíc přistávalo v nižší výšce, než bylo podle fotografa běžné. Fotku zepředu (od chlapíka v bílém tričku stojícím pod předním kolem) lze vidět tady, na serveru jsou dále desítky a stovky dalších fotek ze stejného ostrova. Nádherných.

2. Slavné letiště Kai Tak v Hong Kongu bylo z bezpečnostních důvodů uzavřeno v roce 1998. Nejen, že bylo obklopeno hustou městskou zástavbou, ale přistání tu působilo pilotům často velké potíže ? kvůli vysokým kopcům totiž museli prudce klesat a krátce před přistáním provést 47 stupňové zatočení, které končilo těsně před přistávací plochou, zpravidla ve výšce pouhých 60 metrů. Vzhledem ke krátké ranveji navíc bylo nutné přistát přesně na její začátek (o vzletech nemluvě). Opět skvělé fotky ? jedna, druhá, třetí, jeden seriálek s dobrým koncem a spousta dalších.

3. Tuhle fotku jste pravděpodobně už viděli ? i když v podobě této slavné fake varianty, jehož autor evidentně četl server Airliners. 4. Nádherný pohled z kokpitu letadla při manévru těsně před přistáním v portugalské Madeiře. A i tamní ranvej stojí za pozornost. 5. Úchvatný pohled zepředu na stoupající Boeing 747 ? fakt by mě zajímalo, jak tahle fotka vznikla. 6. Alfred Hitchcock byl tenhle snímek určitě miloval. 7. Optický klam ? věřili byste, že jsou 200 metrů od sebe? 8. Start? Přistání? Netuším, ale něco asi nevyšlo. 9. Blízké setkání nad Prahou. 10. A na závěr jedna lahůdková expozice a moje asi nejoblíbenější fotka... více na Airliners.Net!

Next Generation zveřejnil žebříček stovky nejprodávanějších PC her v Severní Americe ve 21. století (i když - brali v potaz hry vydané od ledna 2000 a nové století nejen podle mého názoru začalo až v roce 2001). Výsledek je zajímavý, ale zároveň dosti smutný. Leckomu asi otevře oči a zbaví ho naivních představ o tom co je v herní branži úspěch a neúspěch (pro pochopení žebříčku si nicméně nejprve přečtěte pravidla jeho sestavení). Zejména obsah prvních stránek je docela tristní (díkybohu za Flashpoint, jehož distribuce prý byla v US pokažená a přesto se do žebříčku, na rozdíl třeba od Mafie, dostal). Moje postřehy...

• Tři hry Blizzardu v TOP 10 a nejhorší na sedmém místě, to je fantastický výkon. O to víc když uvážíte, že v tomto století vydali pouze ony tři hry.
• Čtvrté místo pro Harry Pottera je i přes sílu IP docela překvapivé. A ještě více zmínka, že se PC verze prodalo jednou tolik co konzolové.
• Half-Life 2 těsně prohrál s Doomem 3, ale to jen proto, že nejsou započítány výsledky ze Steamu. Přesto takový úspěch třetího Doomu docela překvapil (prodal přibližně stejně jako Call of Duty).
• Poměrně bídné jsou výsledky nejlepších dílů sérií Madden či Need For Speed. Ale na druhou stranu, nové díly vycházejí pravidelně a rok co rok prodat 300 tisíc není vůbec špatné.
• Vítězství The Sims asi nepřekvapilo nikoho, ale 17,6 milionu prodaných kusů (všechny díly a datadisky), obrat 130 milionů $ a obrovský náskok před druhým místem, to o něčem svědčí!

Fakta - Sony oznámila (oficiální zpráva, GamesIndustry.Biz), že v PAL teritoriích odkládá premiéru PlayStation 3 na březen 2007 - oficiálním důvodem je zpoždění ve výrobě klíčové součástky konzole, konkrétně blu-ray jednotky. Zákazníci v Evropě (ale i v Africe, Austrálii, Rusku a na Středním východě, což jsou rovněž PALová teritoria) tedy dostanou PS3 o zhruba čtyři měsíce později než v Japonsku (11/11) a Severní Americe (17/11) - zde hodlá nicméně Sony dodržet svůj plán vyskladnit do konce svého fiskálního roku 2007 (končí v dubnu) celkem 6 milionů kusů konzole. Pro většinu lidí je toto oznámení šokem, ačkoliv teď budou jistě tvrdit, že něco podobného čekali - Sony skutečně až do dnešního dne mnohokrát jasně zdůraznila, že bude konzole letos uvedena na všech trzích a nepřipouštěla jakékoliv pochybnosti (i když - Sony toho tvrdila...viz obrázek). Koneckonců, konkurence nespí a letošní launch se zdál být nevyhnutný. Chyba lávky...

A dojmy? Je jich mnoho. Především Sony dala nejlepší možný vánoční dárek Nintendu a Microsoftu (takhle nějak si představuji aktuální náladu Billa Gatese) - obzvláště druhá zmíněná společnost může bez obav z nedostatku konzolí těžit z vysokého zájmu na trhu a navíc na jaře příštího roku Xbox 360 případně zlevnit a ještě se třeba pokusit dokončit Halo 3, což by letos nestihla určitě. Pokud jde o Sony, člověk by čekal, že už po té PR tragédii nemůže být hůř. Slabá prezentace na E3, arogantní prohlášení Harrisona (DS je "jerk-off" reakce na PSP.) a Kutaragiho (Next Gen začne až my řekneme, že začal.) - co ještě mohlo přijít? Ano, pořádná facka trhu, o kterém Sony dosud mnohokrát tvrdila, že je pro ni nejdůležitější - distributoři a prodejci nebudou rádi, protože přijdou o zásadní peníze, se kterými už navíc počítali. Ale ani tady to nekončí - tenhle zajímavý článek vnáší světlo do onoho opatrného tvrzení o šesti milionech expedovaných do konce fiskálního roku. Nejde totiž jen o zpoždění v Evropě, ale rovněž o výrazné omezení počtu vyrobených kusů! 400 tisíc v Americe a pouhých 100 tisíc v Japonsku, to je neuvěřitelné číslo a všem, kdo ještě o tři řádky výše uvažovali i importu konzole, přeji hodně štěstí - sto tisíc se v Japonsku prodá Nintenda DS během polední přestávky (no dobře, tak za necelý týden). Nechci vidět ty ceny na eBay! A tohle už zdaleka nenaštve jen zákazníky a retail, ale také výrobce a vydavatele, kteří investují do vývoje her a jejich včasného dokončení nemalé částky.

Jenže ani "dvouvánoční" náskok Microsoftu nemusí Sony zlomit vaz - natolik je PlayStation silná značka. Ať se nám to líbí nebo ne, miliony evropských hráčů neznají (nebo nechtějí znát) jinou platformu než PlayStation a několik posledních měsíců nemůže zcela vymazat deset posledních let. Sony teoreticky může snížit škody pomocí PlayStation 2 a PSP (byť mi vánoční line-up nepřipadá příliš lákavý). V každém případě jde o zdaleka nejzajímavější válku konzolí v historii herní branže - nemá jasného vítěze a všichni tři "hráči" jí mohou vyhrát, každý z různých důvodů. Jak to dopadne?

Na papíře mi to připadalo jako hovadina, ale teď když jsem viděl výsledek, musím říct, že je to docela dobrý nápad. Jen bůh ví, jestli to Sony bere jako další okrajovou záležitost na budování image, nebo je to vážně míněný pokus komerčně s PSP uspět trochu jinde než ve hrách. Když to vezmu kolem a kolem, vyjít by mohlo oboje. O co jde? Na PSP vychází už na konci září průvodce šesti městy (Londýn, Řím, Paříž, Amsterdam, Praha a Barcelona - a pro jistotu podotýkám, že jde o šest různých produktů vždy s jedním městem) vytvořený ve spolupráci s prestižním vydavatelem průvodců Lonely Planet a využívající multimediální a interaktivní možnosti PSP. Najdete tu informace o restauracích, hotelech, klubech, obchodech a památkách, audio průvodce, relativně podrobné mapy a plány městské dopravy, slovníček pojmů nebo třeba inspirativní hudbu a filmečky.

Možnosti jsou slušné - interface je intuitivní a přehledný, informace vcelku podrobné a čtivé. Podstatné je samozřejmě ono využití možností PSP. Jinak řečeno, o co je Passport to... lepší než běžný knižní průvodce? Tak především si můžete tvořit denní itinerář, tedy jakýsi plán vaší cesty (nebo využít z řady již připravených). Využít můžete také audio průvodců nejzajímavějšími částmi města, hodně hodnotný je i slovníček, kdy zvolenou větu uslyšíte v lokální řeči (umím si představit mnoho způsobů, jak dokáže více než sto výrazů v češtině usnadnit život turistům v Praze) a v plánu je i možnost stahování updatů a doplňků z oficiálních stránek. Nezanedbatelná samozřejmě není ani "obyčejná" multimediální prezentace - památku si můžete prohlédnout na obrázku, přečíst si k ní popis a pak si ještě případně poslechnout zvukovou nahrávku. O videu ani nemluvě - každé město je tu uvedeno zhruba desetiminutovým krátkým filmem "Day in the Life", který vynikajícím způsobem zachycuje atmosféru každého z šesti míst (tleskám produkci společnosti Loki, která je pro Sony natočila).

Má to bohužel i svá "ale", některá navíc poměrně zásadní. Osobně si vždy kupuji průvodce právě od Lonely Planet - jsou sice v angličtině (nejžádanější už jsou díkybohu lokalizovány), ale najdu tam pravdivé a především zcela vyčerpávající informace, které mi pomohou v jakékoliv situaci. A to je přece pointa - Passport to... naproti tomu při doporučené ceně 30 euro obsahuje pouze 250 lokací. Co na tom, že poutavě popsaných a hezky vyfocených, když je to žalostně málo? Problém není až tak v penězích (cena PSP průvodce je jen o něco málo vyšší než cena knižní verze, což je částka v kontextu obvyklé útraty v daném městě vcelku zanedbatelná), problém je v tom, že pak nejde o uceleného průvodce, ale o seznam několika desítek vybraných míst (o tom, že Sony vybrala spíše "trendy" obchody či "hip" restaurace a nejde o příliš rozmanitou nabídku raději pomlčím). I 500 nebo 1000 by bylo málo - aby Passport to.. splnil účel, musel by obsahovat minimálně desetkrát tolik dat.

Kdyby snad kdosi dostatečně mocný ze Sony četl můj blog a v nějaké další edici informace doplnil (a jsem přesvědčen, že tohle není otázka omezených finančních možností nebo nedostatečné kapacity UMD), byl by to vynikající produkt! Do té doby nezbývá než pochválit dobrý, ale v praxi nepoužitelný záměr.

Zajímavý záznam z prezentace Willa Wrighta (první část a druhá část), ačkoliv jde jen o nepřesný přepis poznámek jednoho z posluchačů. Ze samotného závěru cituji odpověď na otázku jaká je Willova nejoblíbenější hra: "Mojí nejoblíbenější hrou je stará čínská stolní hra Go. Má jen dvě pravidla, ale komplikovanou strategii. Hry by měly mít jednoduchá pravidla, která ale vytvářejí maximální možnosti. Go se v tomto směru zdá mít nejlepší poměr." Will dále například uvádí, že jsou hry spíše než ostatním formám medií podobné architektuře.

Nedávno jsem si vzpomněl na Burnout a přemýšlel, kde je další díl. A hle, tady je ohlášení! Zajímavé - Burnout 5 nabídne otevřené město s volností pohybu. Nevím jak vy, ale mě přijde, že tím série ztratí svoje hlavní kouzlo a stane se jakousi upravenou variantou NFS Underground. Ale Criterion jsou schopní, takže možné je vše. Přidávám ještě krátký rozhovor s Alexem Wardem, který asi zrovna neměl svůj den...

Google video s nahrávkou dohraného (!!) Jet Set Willyho a řady dalších her - klikněte na "from user" a vyberte dle libosti ze seznamu her (Commando s boží hudbou hádejte od koho, R-Type, Manic Miner atd.). A pokud jste ochotni pustit si emulátor, tak desítky či spíše stovky dalších nahrávek ze ZX her díky formátu RZX na stránce RZX Archive. Včetně Samantha Fox Poker!

Lze porazit World of Warcraft? Šéf Blizzardu Paul Sams poskytl rozhovor deníku Guardian, kde označil vývoj MMO hry za neuvěřitelně náročný, riskantní a drahý. Podle jeho slov patří WoW mezi tři nejdražší hry vůbec - konkrétně uvedl "desítky milionů dolarů" a zmínil také jen několik málo firem, které na podobnou investici mají zdroje a žaludek. Což mě přivádí k myšlence, že až jednoho krásného dne dojde k poklesu popularity WoW (a je to nevyhnutné samozřejmě...), Blizzard ho okamžitě nahradí něčím jako je World of Starcraft. Což by mimochodem mohla být hodně zajímavá hra (Wow + EVE)!

Rebelstar znáte? Jasně, že znáte! Gollop brothers rulez! Nedávno vyšla GBA verze a patrně byla úspěšná (což je pro mne vcelku překvapení) - jinak by těžko Namco chystalo na příští rok pokračování. To ovšem vyjde nečekaně pro PSP. Namco požádalo o spolupráci tohoto chlapíka, který kreslí fakt nádherné koncept arty (najdete je v galerii na webu nebo vybírám pár tady - první, druhý a třetí). Zajímavý rozhovor s tímto malířem také zde.

• Tento týden po nějakém čase konečně vyjde na PSP zajímavá hra - Ultimate Ghosts n Goblins, remake stařičkého hitu z automatů. Kvalitní bude určitě, pochybnosti mám jen u obtížnost. Snad mysleli i na normální hráče.
• Klipem roku se podle Music Vision Awards stal The Chemical Brothers - Believe (stahujte, 13 MB).
• Jen pár dní po uzávěrce soutěže serveru Retro Remakes musela být zrušena možnsot downloadu všech příspěvků - zájem o stahování her byl obrovský. Na fórech ale řadu z příspěvků najdete a některé jsou boží (třeba Clockwiser).
• Doporučená flashovka - Arrow Tag! Jak přesní a rychlí jste s myší? Můj výsledek: velmi bídných 36 minut...
• A pár linků. Tohle je velká láska (a klobouk dolů, že vydržela do roku 2006). Tady najdete indexovaná hodnocení z britského časopisu GamesTM (takový trochu jiný Edge). A tohle... to je prostě život.

Po nějaké době jsem opět vyhrabal jedno svoje starší téma ze SCORE a publikuji ho zde v rubrice Články. Kdy jsem dostal nápad na tohle malé téma si dodnes pamatuji docela přesně - člověk se občas v textech neubrání bilancování a když jsem takhle jednou psal o minulosti Rockstaru, došlo mi, že historie této firmy sahá až k Lemmings. Jiná věc je, kolik stejných lidí se na GTA a Lemmings skutečně podílelo, ale i tak je to pozoruhodná geneze. A zdaleka ne jediná, podobnou historií se totiž mohou pochlubit i jiní prestižní vývojáři, u kterých už lze dokázat i spoluúčast konkrétních vývojářů - a malý článek byl na světě. Než se do něj pustíte, otázka k zamyšlení - na co budou za deset nebo patnáct let vzpomínat takoví Popcap Games, Mindware Studios nebo Rake in Grass?

Kdy jsem dostal nápad na tohle malé téma si dodnes pamatuji docela přesně - člověk se občas v článcích neubrání bilancování a když jsem takhle jednou psal o minulosti Rockstaru, došlo mi, že historie této firmy sahá až k Lemmings. Jiná věc je, kolik stejných lidí se na GTA a Lemmings skutečně podílelo, ale i tak je to pozoruhodná geneze. A zdaleka ne jediná, podobnou historií se totiž mohou pochlubit i jiní prestižní vývojáři, u kterých už lze dokázat i spoluúčast konkrétních vývojářů - a malý článek byl na světě. Než se do něj pustíte, otázka k zamyšlení - na co budou za deset nebo patnáct let vzpomínat takoví Popcap Games, Mindware Studios nebo Rake in Grass?