Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Závidím tzv. rychločtenářům, kteří jsou díky své fotografické paměti schopni přečíst knihu na posezení. U her je to stejné. Nechápu, jak je možné, že na hru, kterou jsem já dohrál za 30 hodin čistého času, někdo jiný potřebuje pouze třetinu a už vůbec mi není jasné, jak někdo může u hraní strávit bez přestávky třeba celý víkend.

Už jsem tu dříve psal o mém názoru na životnost her a jejich často přehnanou délku - zmínil jsem tam svou posedlost dohráváním her. Zároveň si je však užívám zvolna, vstřebávám je postupně. Je to jako s pivem, sice ho na ex vypiju, ale není lepší vychutnat si ho po douškách? Kam spěchat? V redakci TipStationu (což je časopis obsahující výhradně návody na PS2) máme jednoho autora, který hraje cokoliv, baví ho prakticky všechno a před uzávěrkou je schopen dohrát a znávodovat (!!) třeba i pět šest středně rozsáhlých her za týden. Úžasné. Ale není to nic co bych mu měl závidět, jde jen o to, že ke hrám přistupujeme jinak a hrajeme je jiným způsobem. Znamená to, že si je užívá více než já? Znamená to, že když hru místo jeho dvou dnů dohraji až za měsíc, bavila mě méně? Ne. Znamená to snad jen to, že jich stihne více než já. A to už mu závidět můžu.

A teď konečně k pointě. Tři hráči si společně vybrali 32 her, které ani jeden z nich nikdy nehrál (obvykle pro Mega Drive a SNES) a začínají je hrát jednu po druhé. Zajímavé je, že jsou mezi nimi hry skvělé i špatné, dětsky snadné i velmi obtížné. Vítězí samozřejmě ten, který je všechny dohraje jako první. Akce se jmenuje Game Wars 2004 a maraton je teprve v začátcích - sledujte pozorně. Každopádně je to zajímavý nápad. Ovšem být na jejich místě já, jsem předem odsouzen k prohře. Protože po více než pětileté kariéře recenzenta není nic horšího, než hrát hry z donucení...

Doslechl jsem se, že začátkem příštího roku hodlá do České republiky vstoupit německá firma Media Markt, která vlastní největší evropskou síť prodejen s elektronikou. Media Markt provozuje více než 330 obchodů v 11 zemích včetně Polska (21x) a Maďarska (11x), takže ačkoliv zatím tato zpráva není potvrzená, vstup do ČR se dá logicky očekávat.

Media Markt znám od roku 2000, kdy jsem ho poprvé navštívil v Německu a zakoupil tam Dreamcast s několika hrami za cenu podstatně nižší, než za kterou byl nabízen například ve Velké Británii (tehdy navíc ještě šlo odečítat DPH, vzpomínám jak jsem kupoval rovnou tři pro kamarády a poté je "pašoval" přes hranice). Vzpomínám si také, že měl skvělé sezónní výprodeje her i elektroniky. Media Markt se navíc nevěnuje jen elektronice, ale i hrám (na konzole i PC), DVD a hudebním CD, takže by mohl trochu rozvířit situaci na českém trhu, kde s výjimkou dýchavičného JRC chybí silná maloobchodní síť - a vlastně to platí nejen o hrách, ale i o zmíněných DVD a CD. Media Markt mívá nejen velké hypermarkety ve stylu zdejšího ElectroWorldu, ale i středně velké supermarkety v centrech města.

Jen velmi stručně jednu dobrou zprávu. Resident Evil: Apocalypse se nakonec od kin dostane, ovšem až příští rok. V distribuci Bioscopu bude mít českou premiéru 6. ledna. Zajímáte-li se o filmy, doporučuji server Unie filmových vydavatelů, kde v levé liště naleznete seznam plánovaných premiér na dlouho dopředu. Dokonce tu je už i Doom, který by se měl v distribuci Bontonfilmu dostat do kin zhruba za rok, 8. září 2005. Zajímavé je také to, že zatímco Resi se objeví v 28 kopiích (což je vážně hodně, zhruba stejně jako nový film Pixaru The Incredibles), Doom by měl v českých kinech kolovat v pouhých 13 kopiích.

Všechny tyto informace ovšem berte s odstupem, podstatné je, že se snad RE: Apocalypse dočkáme i u nás. Mimochodem, filmu se i nadále daří, po druhém víkendu už má na kontě 37,7 milionu dolarů a celosvětové zisky jsou zhruba 50 milionů. Rovnou si připočtěte i mých 150 korun...

Když už jsem začal s tím nakupováním her a kritizováním obchodů, musím zmínit ještě jednu věc, která mi připadá naprosto nepochopitelná až skandální. Můžeme samozřejmě spekulovat nad tím, jakou zásluhu má na úspěchu celé branže maloobchod - role obchodu je obvykle považovaná za nejméně podstatnou a nejsnadnější. Já s tím tak docela nesouhlasím, ale faktem je, že podíl zisku, který má maloobchod na hře, je obvykle větší, než je podíl vývojáře.

To jistě správně není, ale tak už to zkrátka chodí. Jenže! Představte si hypotetickou situaci - koupíte si hru za 1500 korun. Všichni jsou spokojení - svoje peníze dostane obchod, distributor, vydavatel a snad i vývojář. Spokojení jste i vy, máte přece hru. Po měsíci vás už ale bude nudit a prodáte jí zpátky. Obchod jí od vás koupí za 500 korun a nabídne znovu k prodeji za 1000 korun, což je stále výrazně méně než je původní cena, takže pokud si příští zákazník bude moci vybrat (a hra bude v dobrém stavu s manuálem a vším ostatním), sáhne klidně po použité verzi. Z tohoto tisíce korun už ale profituje výhradně pouze obchod. Pětistovka je doma, stejnou hru pak může podobný způsobem otočit ještě několikrát. Vývojář (i vydavatel) ostrouhá a nedostane ani halíř z prodeje své hry.

Čísla možná nebudou úplně přesná, ale jinak tohle skutečně funguje nejen u nás, ale všude na celém světě kromě Japonska, kde je prodej her z druhé ruky zakázán. A pokud jste byli někdy v Americe, asi víte, že tam má tenhle byznys s "pre-played" hrami netušené rozměry a rozdíl v ceně nové a použité hry je třeba jen pár dolarů (viz třeba tady v případě Madden NFL 2005 - nová hra za 50 dolarů, z druhé ruky za 45). Lidé přesto dají přednost té levnější a obchod si mne ruce.

Jasně, můžete namítnout, že ať už šlo o stokorunu nebo pětistovku, prostě jste ušetřili a zbytek vám může být celkem fuk. Máte pravdu. Ale jde tu o systémovou chybu. Stejně jako vydavatelé zakazují půjčování her (alespoň tedy v některých zemích), měli by říci jednoznačné "NE" komerčnímu prodeji použitých her. Tedy, oni na svých hrách sice píší "unauthorised resale is prohibited", ale zřejmě to nijak důsledně nevyžadují. Což je chyba. Přichází tím o obrovské peníze, které by mohly být investovány do dalšího vývoje. A tím přicházíme o hodně i my. Fakt, že se nějaká použitá hra prodá přes inzerát v Annonci nebo na Ebay, není vůbec podstatný a na tom nevidím nic špatného. Ale naprosto nechápu jak je možné, že si britský Game nebo americký EB dělá neuvěřitelně výnosný byznys z her a vyšachuje přitom jejich tvůrce tímhle nestoudným způsobem. Ostatně, i použitou hudbu či film není problém koupit, ale nikoliv ve velkých obchodních sítích typu Virgin Megastore v regálu pár metrů od zabaleného originálu.

Na vysvětlenou: Toto je kritika především světových poměrů, u nás je situace specifická - většina her se prodá v hypermarketech a jediný větší maloobchodní řetězec JRC se, pokud vím, prodejem použitých her nezabývá. Z vlastní zkušenosti však vím, že v malých "nezávislých" obchodech obchod s bazarovými hrami kvete a je velmi oblíbený.

Dnes bych se rád zmínil o alternativním způsobu nakupování her a také o tom, jaký bude mít vliv na distribuci her v budoucnosti. Trochu si ušetřím práci a na úvod přetisknu v nepatrně zkrácené/upravené verzi stručný článek, který jsem zhruba před dvěma měsíci napsal pro Score:

---

Je smutnou skutečností, že zatímco filmový průmysl žije ze tří různých prodejních kanálů (kino, video, televize), hry přinesou svým vydavatelům peníze pouze jediným způsobem ? prodejem v obchodě. Jistě, existují i budgetové edice zlevněných edicí, ale jejich prodejní možnosti jsou velmi omezené a prodejnost nevelká (naproti tomu například filmu Finding Nemo se prodalo za první dva týdny prodeje 15 milionů kusů DVD ? příjemný bonus rekordním ziskům v kině, co říkáte). Nyní ale vydavatelé začínají testovat nový způsob prodeje svých starších her a snaží se tak vyždímat jejich potenciál do poslední kapky.

Jde o digitální distribuci starších her, kterou v průběhu letošního roku (pro změnu po vzoru průmyslu hudebního, který se tím brání ilegální distribuci hudby přes internet) spustilo hned několik různých serverů. V některých případech jsou v tomto směru aktivní samotní vydavatelé (např. Atari na adrese www.atariondemand.com), většinou se však jedná o služby poskytované nejrůznějšími více či méně známými servery jako je například Yahoo na gamesondemand.yahoo.com. Nehovoříme tu jen o starých arkádách, ale i o pár let starým bestsellerech a dokonce i pouhý rok starých hrách. Například na zmíněném Yahoo momentálně patří mezi nejpopulárnější hry Civilization III, Neverwinter Nights nebo Age of Empires II. a z nejnovějších stojí za zmínku Prince of Persia: Sands of Time, Dead Man?s Hand, Commandos 3 atd.

A jak taková ?games on demand?, jak tuto službu obvykle servery nazývají, funguje? Zatímco v obchodech si obvykle koupíte každou hru zvlášť, tady zaplatíte jednotnou cenu za využití služby, v případě Yahoo například 15 dolarů měsíčně nebo 35 dolarů čtvrtletně. Na oplátku pak můžete využívat po danou dobu jakoukoliv z aktuálně 174 her. Služba je chráněná proti zneužití rafinovaným způsobem, kdy si vždy ze serveru stáhnete pouze základní soubory nutné k provozu (cca 10-15 % z její celkové velikosti) a systém si pak sám podle potřeby v průběhu hraní stahuje jen to, co je nutné. To na jednu stranu znamená úsporu v přenosu dat, na stranu druhou je nutné potřebná data přenést tak rychle, abyste to při hraní nepoznali ? nutně tedy potřebujete broadbandové připojení k internetu.

---

A jsme zpátky. Ještě než se pustím do úvahy, musím zmínit další servery, které nabízejí prakticky stejné služby jako Yahoo - je to ještě Comcast, America On Line (její služba pravděpodobně není přístupná ""zvenku"") a čerstvě také Direct2Drive, kterou provozuje IGN. Všechny nabízejí prakticky stejné hry (mimochodem, nově je k dispozici např. Splinter Cell: Pandora Tomorrow) a s výjimkou D2D mají všechny i přibližně stejný (tj. výše zmíněný) business model. Také musím pro pořádek říci, že jsem žádnou ze služeb osobně nezkoušel, ačkoliv by snad měly být přístupné i z České republiky. Přesto čistě hypoteticky...

Nehodnotím jednotlivé služby, spíše mi to připadá jako zajímavý trend. Netvrdím, že za deset let nebudou existovat kamenné obchody, ale nemusím mít křišťálovou kouli, abych věděl, že bude možné koupit přes internet hru současně s tím, co se dostane jako novinka dostane na pulty obchodů (to už se ostatně v případě Half-Life 2 děje nyní, i když se tomu Vivendi snaží soudní cestou zabránit). Podíl takového prodeje bude navíc postupem času výrazně stoupat, stejně jako se tak děje už nyní v hudebním průmysu, který si v posledních pár let zoufal nad poklesem zisku, způsobeným P2P službami, aby nyní po spuštění řady serverů prodávajících statisíce skladeb, zisky znovu stoupaly.

Zároveň si myslím, že by přímé objednávání přes internet mohlo být účinným bojem proti pirátství. Opět viz hudební průmysl - člověk by řekl, že proti P2P nemá žádný oficiální prodej hudby za peníze nejmenší šanci. Hle, Apple přišel s iTunes a je neuvěřitelně úspěšný (a nejen on). Nemusíte po ničem složitě pátrat, stačí jednoduše najít požadovanou písničku či desku, poslechnout si její preview a v případě zájmu zaplatit dolar za jednu (a někde i méně). Games on Demand služby jsou snad ještě pohodlnější - za 15 dolarů můžete měsíc hrát jakoukoliv z dvou set her. Kdybych byl "casual" hráč, připadal bych si tam jako v sedmém nebi. Je mi sice jasné, že u nových her platba jednorázového měsíčního poplatku (byť třeba několikanásobně vyššího) asi není realizovatelná, ale kdo ví co nás jednou čeká? Jasně, jako sběratel mám rád svoje krabičky a originální CD, ale stejně to má něco do sebe. Už proto, že za hry nevděčíme obchodům, ale především výrobcům a do určité míry i vydavatelům. Tak proč by měli skoro polovinu z našich peněz dostat právě obchodníci?

Přibližně před hodinou proběhla tisková konference Sony Czech, na které byla představena nová verze PlayStation 2. Potvrdilo se to, co už jsem říkal minulý týden, takže vás nebudu zatěžovat zbytečnou omáčkou. Jen fakta - nová verze se nebude jmenovat PStwo, je to prostě nová verze PlayStation 2. V prodeji bude (i u nás) od 1. listopadu za 4990 korun, tedy stejně jako současná verze PS2. A především, nakonec je mnohem menší, než se čekalo - o hodně menší než PSone a úzká skoro jako obal DVD. Celková velikost se zmenšila o 75% (!!!), váha je poloviční a zmíněná tlouška je 2,8 cm proti původním 7.8 cm. Co se týče parametrů, vše odpovídá originální verzi, ovšem je v ní zabudovaný broadband adaptér (takže ušetříte tisíc korun). Negativa? Nemá zabudovaný zdroj a nemá přípojku na HDD (i když přes USB by to snad také šlo). Oficiální tiskovou zprávu a obrázky ve vysoké kvalitě najdete přímo na serveru SCEE. Je fakt krásná...

Tak a nyní k dalším věcem, které jsem se na tiskovce dozvěděl. Východní Evropa v poslední době dělá obrovské pokroky a videoherní trh je tu na velkém vzestupu. Hale Bane, Sales Marketing Manager pro východní Evropu (na starosti má celkem 9 zemí) navíc prohlásil, že právě Česká republika je z tohoto teritoria jasně nejlepší trh a některých titulů se tu například proti Maďarsku prodá i čtyřikrát více. S tím jak se zlevňuje PS2, zvyšuje se i její prodejní potenciál a vrchol PS2 nás tedy ještě čeká. Sony se chopili šance a i ve Východní Evropě se do toho pustili s vervou - mj. investují miliony eur do marketingu a výrazně zvýšili počet svých zaměstnanců. Na můj přímý dotaz nicméně Hale uznal, že mají ještě mezery v oblasti lokalizace svých titulů. Prohlásil, že překlad titulů tak, aby hra vyšla současně se zbytkem Evropy, je velmi komplikovaný, ovšem potvrdil, že příští rok plánují minimálně jeden lokalizovaný titul a později mi rovněž sdělil, že chtějí (v 1. polovině 2005) uvést na trh českou verzi karaoke titulu Singstar - navíc nikoliv jen s interprety Sony Music (mají sice Lucii a Support Lesbiens, ale jinak je to bída a nerad bych zpíval na Michala Davida a Petra Kotvalda), ale údajně s tím skutečně nejlepším z české scény. A pak tu je ještě otázka online připojení PS2, které v ČR stále není podporováno. Hale Bane to zdůvodnil ohromnou náročností tohoto segmentu především s ohledem na zákaznickou podporu (a jistě i na penetraci broadbandového připojení a tedy rentabilitu, ale o tom už řeč nebyla), nimcéně zároveň potvrdil, že Sony má zprovoznění online připojení PS2 v plánu i v ČR a jednou se ho určitě dočkáme. Skvělé. Do té doby si naštěstí můžeme vystačit sami a díky PStwo (ten název se stejně vžije, ať se to Sony líbí nebo ne) už si ani nebudeme muset složitě kupovat síťový adaptér.

V posledních měsících se často hovoří o tom, jak se konečně začíná úspěšně prodávat reklama ve hrách, resp. jak se začíná dařit tzv. "product placementu" (skrytá reklama založená na vložení určitého produktu do díla, např. filmu či hry). Na jednu stranu nechápu proč. Není to nic nového a na reklamu, resp. skutečné produkty či značky vložené do her jsem koukal už ve Wipeoutu (Red Bull) nebo Crazy Taxi (Fila, Levi nebo KFC). A vlastně bych mohl jít ještě o pár let dále a vzpomenout na Zool (Cupa Chups) nebo Cool Spot (M&Ms).

Pravda je ale taková, že product placement je vidět stále častěji a firmy z něj "dojí" stále více peněz. Důvod? Možná ta nenápadná zpráva, která prolétla herními weby před pár měsíci a která hrdě informovala o výzkumu, podle kterého sledovanost televize především mezi mužskou populací ve věku 18-35 klesá právě na úkor her. A toho si firmy, jejichž produkty jsou zaměřeny právě na tuto cílovou skupinu, nemohly nevšimnout. Electronic Arts tak mají nyní údajně již osmičlený tým prodejců reklamy a očekávají v této oblasti za rok 2004 tržby ve výši 7 milionů dolarů (o 60% více než vloni). Zájemců o reklamu v Need for Speed: Underground 2 bylo údajně tolik, že si vydavatel vybíral například ze tří restauračních řetězců - jistě není třeba dodávat, jak asi takový výběr probíhal. Způsobů propagace je celá řada a jsou poměrně vynalézavé - často najdete ve hrách jen billboardy, jindy jde však o skutečné propojení s produktem. Například ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow po vzoru Jamese Bonda hrdina operuje s mobilním telefonem Ericsson a dokonce musí v jednom okamžiku vyfotografovat nepřítele, aby ho mohl identifikovat. Další možností je pak tzv. adver-gaming, kdy si firmy zaplatí vývoj vlastní propagační hry (to je časté hlavně u automobilek), kterou pak zdarma rozdávají. Nejzajímavějším případem advergamingu je ovšem někdo úplně jiný - Americká armáda již řadu let investuje několik milionů dolarů do vývoje profesionální hry America´s Army, která je zdarma k dispozici ke stažení z internetu.

Ale evoluce pokračuje. Agentura Nielsen Entertainment pracuje na vývoji "people-meterů", které by měly být schopny změřit kolik lidí hraje hry, jak dlouho je hrají a jaké reklamy při tom viděli. A abychom byli pod dostatečně silnou palbou reklamy, společnost Massive zase připravuje systém, díky kterému budou reklamy ve hře dynamicky měněny nejen podle období (takže budou firmy moci zařadit reklamu do her v rámci svých kampaní), ale třeba i země, ve které se hráč nachází (tenhle systém ovšem pochopitelně vyžaduje permanentní připojení k internetu) - a tohle prosím není žádný šarlatánský projekt, účast už přislíbilo Atari či Ubisoft! Takže pokud budete (čistě hypoteticky) hrát NHL 2007 z Ameriky, na mantinelech či ledu uvidíte reklamu na limonádu Dr. Pepper, pokud třeba ze Zlína, pak na vás budou blikat paštiky Hamé...

Celá tahle záležitost má pochopitelně jeden háček. Za hru si poctivě platím a nehodlám akceptovat, že budu při jejím hraní zahlcen reklamou, natož že se dočkám desetiminutového přerušení hratelnosti reklamním blokem. A soudě podle diskuzí na internetu nejsem zdaleka sám. Pokud to bude nenásilné, nebo to bude alespoň trochu zapadat do příběhu, pak v pořádku. Třeba to KFC v Crazy Taxi jen zvyšovalo pocit věrohodnosti a když na mě zákazník zakřičel "Hééj, potřebuju hodit k Pizza Hutu!", nepřipadalo mi to nijak nemístné. Ale všeho moc škodí. Nedávno jsem například viděl film Já, robot, který je sice výborný, ovšem Will Smith v něm neustále upozorňuje na svoje nové Conversy (vintage model z roku 2004), jezdí v Audi, poslouchá JVC přehrávač a hádá se s robotem-kurýrem z FedExu. To už bylo trochu moc. Uvidíme jak si s tím vydavatelé poradí. Ale faktem je, že jejich hlavní příjmy budou vždy plynout především z prodeje her, takže budou muset dbát na to, aby hráče neodradili. To také řekla Julie Shumakerová, ředitelka prodeje v EA: "Ať uděláme cokoliv, nesmíme zapomenout, že hráč je naším bohem." To rád slyším.

Už v úterý se dočkáme nové konzole od Sony! Tedy, ona nebude tak docela nová - půjde o novou zmenšenou, zjednodušenou a hlavně zlevněnou variantu PS2, tedy něco podobného jako byla před lety PSone ve srovnání s původní PlayStation. V úterý má Sony v Japonsku velkou tiskovou konferenci, kde představí své plány na druhou polovinu svého fiskálního roku (tj. do března 2005) a poprvé se spekulace o téhle novince objevila na serveru GamesIndustry.Biz. K podobným zvěstím jsem obvykle celkem skeptický, ale pak mi to najednou všechno seplo. Ve stejný den má tiskovou konferenci o "nejžhavější novince" i Sony Czech (a že česká Sony pořádala ohledně PlayStation tiskových konferencí jako šafránu). A navíc, v manuálech k novým hrám se objevuje odkaz na novou verzi konzolí PS2 se sériovým číslem SPCH-70000, ačkoliv současný nejnovější model má označení SCPH-50001. Takže to vypadá celkem jednoznačně.

Nová zmenšená PStwo má být (ale tohle už jsou opravdu jen spekulace) o cca 30% menší, z důvodu úspory na ceně pravděpodobně Sony odstraní některé méně používané konektory a featury (např. expansion slot?) a údajně také bude mít vkládání disků zhora, přičemž nelze vyloučit ani pevně zabudovaný Network Adaptor. V Americe se snad počítá s prodejem od října, i v Evropě a u nás však každopádně ještě před vánoci (což potvrzuje i pozvánka na zmíněnou tiskovku u nás). Klobouk dolů, jak dlouho to Sony dokázala tajit. Více o PStwo v úterý. Pokud tedy nejsem úplně vedle.

Když už hovořím o PlayStation 2, mám jednu radost i starost. Starost díky skvělému Burnoutu 3 (už jsem se nad ním rozplýval dříve), který konečně vyšel oficiálně a nedaří se mi spojit se přes internet do online multiplayeru (přestože u jiných her problém nemám). A radost díky výborné nové plošinovce Sly 2: Band of Thieves, kterou Sony vydává jako jakousi předzvěst dua těžkotonážních plošinovek Jak 3 a Ratchet & Clank 3, ovšem mě je špionáží líznutý Sly mnohem milejší. Mimochodem, jeden z jeho levelů (v cel-shadingové grafice) je umístěný do Prahy. Až 22. října u nás vyjde, určitě zkuste.