Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

"Ještě včera jsem tu psal, že stále ještě nemám Xbox. Všechno je jinak. Jak se můžete přesvědčit na stránkách Electro Worldu (přesněji na druhé stránce ceníku), Xbox se v jejich obchodech nově prodává za neuvěřitelných 3990 korun, přičemž v ceně jsou stejně jako dosud dvě (velmi kvalitní) hry, Top Spin (podle mne nejlepší tenisová videohra vůbec) a Project Gotham Racing 2 (vychytané závody ve městech).

Takže jsem nelenil a Xbox si jel okamžitě koupit. Je to totiž opravdu fantastická cena - v Evropě se cena před pár týdny snížila na 99 liber, což je ale stále o litr více, navíc tu máte zdarma dvě kvalitní hry. Pravda, daleko raději bych měl tuhle Crystal verzi, která se před pár dny vrátila na evropské pulty (poté co se prodávala pouhých pár týdnů před dvěma lety a následně se na Ebay dražila za neuvěřitelné ceny), ale tu jsem u nás neviděl. A za tyhle prachy bych asi koupil i hnědou. Musím ale upozornit, že na internetu je uvedeno, že ceny v daném ceníku platí pouze do 3. října. Dosud sice většina "konzolových" akcí vydržela mnohem déle, ale pokud máte velký zájem, raděj to zvládněte do zítřka. Jistota je jistota. ElectroWorld má tři obchody v Praze a po jednom v Brně a Ostravě.

Update: Xboxy už jsou údajně ve všech obchodech EW vyprodány. Akce platí už od úterý a je vidět, že jsem nebyl zdaleka sám, koho tahle cena "přesvědčila" o kvalitách Xboxu a měl jsem včera velké štěstí. Xbox v EW ještě nekončí, prý by jim měla přijít koncem příštího týdne nová zásilka, ovšem patrně už bude za novou (vyšší) cenu a pravděpodobně i s jinými hrami v bundlu."

Když jsem se tu zhruba před týdnem zamýšlel nad tím, jak obchodníci okrádají vývojáře a vydavatele o peníze tím, že si vytvořili výnosný byznys na prodávání bazarových her, zapomněl jsem dodat jednu velmi důležitou věc. A sice, že ve Velké Británii (jak je to jinde v Evropě nevím, ale v Americe to funguje také) platí prakticky ve všech obchodních sítích tzv. "10 day return policy", tedy pravidlo, podle kterého můžete do deseti dnů od nákupu hru bez udání vrátit a dostat peníze zpět. Všechny, samozřejmě.

To je pochopitelně skvělé a na první pohled to pomáhá bojovat proti špatným hrám. Jejich vydavatelé se dosud mohli spolehnout na kvalitní marketing a hezký obal, ovšem to už naštěstí nestačí. Lidé na jejich lákadlo sice skočí, ale hru brzy vrátí. Jenž ono to není tak jednoduché. Vydavatel totiž dostane za svou prodanou hru peníze tak jako tak, takže ta motivace ke zkvalitnění her vlastně vůbec nefunguje. Je to riziko obchodu a ten se pak snaží "ztrátu" dohnat opětovným prodejem, ať už hry vrácené, nebo za pakatel vykoupené. Což se mu samozřejmě daří více než dobře. Navíc, a je mi jasné, že už vás to samotné určitě napadlo, se tu sama nabízí možnost, že si prostě koupíte hru, během deseti dnů jí dohrajete (mnohdy to vůbec není nemožné) a pak zadarmo hrajete další. A další. Z rozhovorů s anglickými hráči vím, že to je i tam naprosto běžné. Nazval bych to jakýmsi "legálním pirátstvím".

Opravdu nevím co si o tom mám myslet. Zní to jako skvělá služba zákazníkům, ale nepřipadá mi to zrovna logické. Nebylo by lepší povolit vracení jen zabalených her (tj. v případě například omylem zakoupených dárků apod.)? Vždyť si kdokoliv může jakoukoliv hru vyzkoušet z dema nebo přímo v obchodě! Na druhou stranu je pravda, že se celý tenhle problém dotýká v drtivé většině pouze špatných her. Ty skvělé se přece nevrací. Ale stejně je to zbytečné řešit - pravděpodobnost, že by u nás někdy mohla nějaká podobná "10 day return policy" fungovat, je mizivá. Češi by s tím zametli...

Podobně jako před měsícem, i v říjnu vychází hezká řádka kvalitních her, které mám v plánu si chtěl zahrát a koupit. A stejně jako před měsícem se i tentokrát o svůj vkus dělím, pro případ, že by se jím někdo chtěl inspirovat. V září jsem se sice těšil na devět her (viz linkovaná zpráva), nakonec jsem si z nich zahrál jen pár a kromě Burnoutu 3 jsem v podstatě žádné velké herní orgii nezažil (byť "náhradník" Locomotion také potěšil). V říjnu se paradoxně těším na menší počet titulů, ovšem i s těmi sedmi budu mít co dělat.

• OutRun 2 (Xbox, 1. října) - Xbox sice stále ještě nemám, ale tohle je hodně pádný důvod proč si ho koupit. Skvělý remake kutovních závodů na automatu jsem hrál před pár týdny v Londýně a okamžitě si ho zamiloval. Typická hra od Segy, v mnohém mi připomíná Crazy Taxi.
• Donkey Konga (GC, 15. října) - Tohle možná nebudu hrát dlouho, ale prostě to musím mít. Relativně klasická hudební hra ("mačkej správná tlačítka ve správný okamžik"), kterou ovšem místo joypadu ovládáte bubínky. Viz oficiální stránky.
• Pro Evolution Soccer 4 (PS2/PC, 15. října) - Tady není třeba nic dodávat. Peníze utracené za Pro Evo jsou každý rok mojí nejlepší herní investicí. Ať už to počítám na kvantitu (odehrané hodiny) nebo kvalitu (zábavu). Nyní oficální licence italské a španělské ligy - už to by mi stačilo k naprosté spokojenosti.
• Top Spin (PC, 22. října) - Tenisové hry můžu. Hodně jsem ještě na Dreamcastu ulétl na Virtua Tennisu 1 i 2, ale musím přiznat, že nejlepší tenisovou hrou všech dob je Top Spin, dosud jen na Xboxu, nyní i na PC. U VT se sice zjevně hodně inspirovali, především však našli ideální kompromis mezi arkádou a simulací.
• GTA: San Anderas (PS2, 29. října) - Další jistý hit, o kterém je zbytečné mluvit. Jednoznačně nejočekávanější hra letošních vánoc. Jen jsem zvědavý, jak si poradím s extrémní délkou. Najdu 150 hodin na její dohrání? Rozejde se se mnou holka? Stihnu udělat všechnu práci? Bude to boj.
• Sly 2: Band of Thieves (PS2, 29. října) - Sly Coopera jsem tu už lehce probral. Je trochu neprávem ve stínu R&C 3 a Jak 3, dvou dalších plošinovek od Sony, které na PS2 vyjdou jen o pár týdnů později. Má ale kouzelnou cel-shadovou grafiku a klasický plošinovkový styl je tu říznutý špiónskými prvky z MGS. Takže pro mne je to letošní černý kůň. Hrajete-li plošinovky, URČITĚ to zkuste.
• Gradius V (PS2, 8. října) - Může se zdát hloupé vydávat v roce 2004 klasickou vesmírnou střílečku ve stylu R-Type, ale ať se vám to líbí nebo ne, tenhle žánr nikdy neumře (viz specializovaná stránka Shmups). Pátý Gradius má být jednou z nejlepších her tohoto žánru a já se na něj moc těším - demo se mi moc líbilo. Jen aby to nebylo jako vždy nadlidsky obtížné.

Z dalších "zásadních"" titulů se v říjnu dočkáme i Molyneuxova hodně hypovaného Fable pro Xbox (kritika ho přijala pozitivně), nových Pokémonů na GBA, po úspěchu na Xboxu vyjde skvělá akce Full Spectrum Warrior i na PC, Pro Evu 4 se pokusí konkurovat FIFA 2005 (prý letos není vůbec špatná), na GC se řítí také druhý díl Miyamotovské strategie Pikmin a konečně také vychází hry, které původně měly vyjít už v září - mj. Psi-Ops: The Mindgate Conspiracy a NHL 2005. Pěkné. Uvidíme zda toho bude v listopadu ještě více.

Posledních pár dní jsem hrám moc nedal. Chodí to tak trochu ve vlnách - jeden týden trávím u počítače celé noci, druhý týden raději vypadnu do hospody. O víkendu jsem sice téměř dohrál Burnout 3, ale na konci mne přeci jen skolil neférově těžký Grand Prix závod s formulemi, takže stále ještě čekám na první závodní hru, kterou se mi podaří pokořit (alespoň co si pamatuju, nic jsem nedohrál). Locomotion mě už pustil, zkoušel jsem tedy (s velkým očekáváním) Call of Duty: United Offensive a ačkoliv se třeba GameStaru (85%), Score (75%), Doupěti (8/10) nebo Tiscali (87%) líbil, mě to skriptovací eldorádo ze všeho nejvíc připomínalo svěrací kazajku. Ztrácím víru ve svůj zdravý úsudek. Raději jsem tedy sáhl po skvělém DOSBoxu (software zajišťující bezproblémový provoz starých her pod Windows) a pár svých zamilovaných klasikách, ale ani u toho jsem nevydržel déle než pár desítek minut a slib, že si je musím ještě alespoň jednou dohrát, tedy stále platí.

Před měsícem jsem přestal kouřit, takže se nezřízeně přežírám a chytře jsem (rovněž před měsícem) vzhledem k tradičně nastupující podzimní lenosti výrazně omezil sport. Měl bych pracovat, uzávěrka se nepříjemně blíží, ale nějak to nejde a já místo toho surfuju po netu a čtu blogy naprosto cizích a nezajímavých lidí. Co to je, ksakru, za roční období? Ale co. Po skoro čtyřech měsících se mi vrátila holka z Ameriky. Život je fajn. Proč jsem ale v takovém případě ve dvě ráno u počítače, to už tedy vážně netuším...

V časopise Marketing & Media se objevil článek o českém konzolovém trhu (přetištěn je na serveru Digiweb). No, je zajímavý! Najdete tam mj. vyjádření Tomáše Košky z Microsoftu, který ohledně oficiálního vstupu Xboxu na český trh prohlásil: "Razantnější vstup na český trh předpokládáme až s novou verzí." Znamená to tedy, že si na oficiální podporu a skutečnou konzolovou konkurenci budeme muset počkat až do roku 2006, kdy se předpokládá příchod Xboxu 2. Zajímavý je i údaj o až desetinásobném nárůstu prodeje před vánoci a velkém nárůstu prodejnosti PS2 po jejím nedávném zlevnění - zdá se, že se po překonání psychologické hranice pěti tisíc korun (a chystané premiéře "nové" PS2 na začátku listopadu) nic nebrání jejímu skutečně masivnímu rozšíření.

Pak je tu také jedno kontroverzní vyjádření Sony o tom, že je konzolový trh větší než trh s počítačovými hrami, a to v poměru 60:40, zatímco Jan Herodes z Cenegy si myslí přesný opak. Tady je otázkou, zda je řeč o počtu prodaných kusů, nebo o finančním obratu. Pakliže jde o kusy, na celé čáře bezpochyby vítězí PC a jeho podíl osobně odhaduji přinejmenším na 70% - vždyť kolik tisíc her prodá jenom takový US Action, který prodává za 299 korun? A kolik dalších distributorů, kteří se orientují především na počítače u nás operuje? Jistě. Pakliže jde o celkové peníze, pak je situace asi o něco vyrovnanější, ale ani tak určitě PlayStation zatím PC nepřeválcovala, i když se to dříve či později jistě stane. Ostatně, jedno z mála čísel, které se mezi obchodníky o úspěchu PlayStation vypráví (dobrovolně nikdo o svých výsledcích celkem pochopitelně nic neprozradí), je celkový počet u nás prodaných her na PS1: prý šlo o jeden milion. Pakliže je to pravda, pak bude nereálné i druhé číslo v článku, a sice, že ročně prodá 300 tisíc konzolových her. Samozřejmě, všechny údaje berte s odstupem, jsem pouhý novinář, který toho jen občas zaslechne trochu víc než by měl. Ale takhle to dává smysl.

Pro trh konzolí u nás je obrovská škola, že je v podstatě monopolní. Xbox tu je zastoupen výhradně šedým dovozem, GameCube nemá silnou podporu Nintenda a Conquest Sony zkrátka nemůže marketingově ani logisticky konkurovat (byť Game Boy je celkem úspěšný). Hodně se změní s příchodem PlayStation Portable - každá nová silně podporovaná platforma je přínosem pro trh a vůbec nevadí že je to opět "jenom" Sony. A až jednou Microsoft konečně plně podpoří Xbox, trhu to výrazně pomůže. Ostatně, v Sony často tvrdí, že se na Xbox docela těší a mám dojem, že to myslí upřímně. Čím více kohoutů, tím větší hřiště. A co na tom, že jsem si tohle rčení právě teď sám vymyslel...

Projekt Duke Nukem Forever byl ohlášen někdy v roce... 1873? Zkrátka je to už zatraceně dávno a pro hry, které se vyvíjí tak dlouho, se vžil termín vaporware, který obvykle nevěští nic dobrého. Kromě jiného "vaporware" hru totiž provází velmi negativní publicita, takže není lehké titul prosadit v konkurenci běžných projektů. Projekt Duke Nukem Forever kolem sebe sice nemá žádné kontroverzní kauzy (jako tomu bylo v případě Daikatany), jenže už sedmiletý vývoj je sám o sobě dostatečně kontroverzní, nemluvě o tom, že se o hře prakticky nic neví. Osobně si tedy myslím, že jediné, s čím mohou 3D Realms přijít, je něco naprosto úchvatného a revolučního. Pak jim hráči rádi odpustí. Cokoliv jiného bude průšvih.

Jen velmi stručná rekapitulace kauzy DNF. Vývoj (a teď už vážně) začal v prosinci 1997 a hra měla běžet na technologii Quake II. O něco později ovšem 3D Realms sdělili, že se rozhodli použít konkurenční engine Unreal. V prvních letech vývoje se ven dostávaly docela zajímavé informace a tuším dvakrát se projekt objevil i na E3 (tehdy byly zveřejněny screenshoty a trailery). Od roku 2001 ovšem nevíme prakticky nic nového. Původní obrázky byly s odůvodněním, že už dávno neodpovídají skutečnosti, ostraněny z oficiálních stránek a oficiálním termínem je ono dávno vžité "When it´s done".

V 3D Realms zkrátka moc dobře vědí, že si způsobili velké potíže a nevypouštějí prakticky žádné informace. Jen čas od času se na firemním diskuzním boardu (plném nekritických fanoušků) objeví útržkovitý příspěvek od vývojového týmu. George Broussard tu už v březnu uznal, že vývoj provázela řada komplikací a chyb, "nyní" však vše postupuje relativně plynule, technologie je odlaďována, bugy z enginu odstraňovány apod. Zároveň podotkl, že sice používají části Unreal kódu (editor, skriptování, síťový kód), ale jinak je vše jejich vlastní. Co se týče samotné hratelnosti, soustředí se na single-player. AI prý není úplnou prioritou, více důrazu kladou na fyziku a interaktivitu. A teď? Úplně čerstvou informací je použití fyzikálního enginu Meqon. Okamžitě se samozřejmě vyrojily posměšné zprávy o tom, že si tedy 3D Realms konečně vybrali technologii a mohou začít s vývojem hry. Sám Broussard to na oficiálních fórech popřel, když řekl, že mají hotový renderovací engine a existující fyziku zkrátka nahradili novým řešením. A co jsem se sám ptal lidí blízkých vývoje, podobné řešení vůbec nemusí znamenat, že by vývoj teprve začínal. Naopak, mohou být třeba i půl roku před dokončením.

Zbytek si můžete přečíst kdekoliv na news-sajtách, nebo na specializovaných stránkách Planet Duke (staré screenshoty a trailery najdete třeba na 3D Gamers). Můj názor jsem už zmínil - DNF bude muset být zatraceně dobrý, aby vzhledem k svému renomé uspěl. To však rozhodně nevylučuji, historie 3D Realms (dříve Apogee) je hodně bohatá a Duke Nukem 3D či neprávem podceňovaný Shadow Warrior považuji za excelentní hry. Pokud jde o datum vydání, dříve než o příštích vánocích to hádám nebude. Více se do spekulací pouštět nehodlám, vlastně je mi to celkem jedno a humorným teoriím o vydání současně s přistáním člověka na Marsu se maximálně zasměji (oni si o ty vtípky v 3D Realms koledují už názvem hry). Autoři sami totiž žádný termín NIKDY neohlásili a je jejich právem vyvíjet si svůj projekt jak dlouho chtějí. Co na tom, že jiným to trvá jen třetinu času? Pokud to bude prvotřídní hra, nikdo si na spletitý vývoj ani nevzpomene. Je mi sympatické, že 3D Realms financují jistě velmi drahý vývoj kompletně ze své kapsy a na průběhu je to koneckonců vidět. Jsou ve svých rozhodnutích naprosto svobodní a hra nebude venku až bude vydavatel potřebovat zalepit ztráty v nějakém svém účetním období, ale až bude skutečně hotová. 3D Realms jsou možná příliš velcí perfekcionisté a nejsou ochotní dělat kompromisy - pokud při každé nové inovaci v konkurenční hře znovu a znovu předělávají design, je to především jejich problém. Ale jestliže to jednou opravdu vydají, mám tušení, že to bude Hra s velkým H. Jen si vzpomeňte - na většinu nejlepších věcí jste ve svém životě zpravidla čekali zatraceně dlouho.

Zatímco česká veřejnoprávní televize vysílá GamePage, americká veřejnoprávní stanice PBS vysílá v produkci společnosti KCTS pořad The Video Game Revolution. Podívejte se, porovnejte a názor si udělejte sami. Video Game Revolution je vynikající dvouhodinový dokument o evoluci herního průmyslu, obrovském vlivu videoher na společnost a kulturu a do určité míry také o budoucnosti her. PBS sice na svém televizoru s velkou pravděpodobností nepřijímáte, přesto nejste úplně ztraceni - pořad lze v divxové verzi (508 MB velké) najít i na newsgroups (alt.binaries.emulators.misc) nebo na Suprnově (a snad i jinde). Oboje je ovšem vzhledem k okrajovému zaměření (přeci jen nejde o nový film Pixaru, ale o "obyčejný" dokument) problematické, doporučuji tedy reagovat rychle. A ano, uvědomuji si, že ani tohle není tak docela legální, ale snad mi strážci morálky odpustí. Koneckonců, v tomto případě opravdu není jiná alternativa jak tenhle jedinečný pořad shlédnout.

Tak tedy, vzhledem k původu pořadu je zřejmé, že není natočen pro hardcore hráče, ale pro širokou veřejnost. A věřte nebo ne, vůbec to nevadí! Najdete tu v podstatě kompletně převyprávěnou historii videoher - jejich zrod, počátek automatové éry, pozdější americký krach, zrod domácích konzolí, internetové hry, PC hry a MMORPG, ženské hraní atd. Velmi dobře (snad jen zbytečně obsáhle) se dokument staví i ke kontroverznímu tématu násilí a návykovosti her, kde obvykle masmédia sklouznou k jednostrannému zjednodušení - na jedné straně tu dali autoři prostor k vyjádření zakladatelce asociace Matky proti násilí v Americe, na straně druhé je tu opravdu dojemný příběh slepého děvčete Lily, která "hraje" Pokémony na Game Boyi a rozezná je všechny jen podle zvuku. Přidejte si k tomu krátké rozhovory s celebritami průmyslu, mj. se zakladatelem Atari Nolanem Bushnellem, hlavním designérem Nintenda Shigeru Miyamotem nebo tvůrcem Sims Willem Wrightem a výsledek je jasný - výborný dokument, který stojí za to vidět. GamePage je v mých očích opět o něco více trapnější.

Už jsem se tu v minulých příspěvcích párkrát dotkl problematiky absence originality a nadvlády pokračování. V New York Times o tom před pár dny otiskli výtečný článek (registrace na nytimes.com je zdarma), kde autor v podstatě shrnuje všechny dobře známé problémy (drahý vývoj > neochota riskovat), ovšem zároveň správně podotýká, že v Hollywoodu velké společnosti do nových nápadů investují, o hudbě ani nemluvě. Na rozdíl od jiných článků na podobné téma tu najdete i vyjádření velkých vydavatelů a informace o jejich snaze podporovat nezávislé vývojáře s kreativními hrami. Článek si nenechte ujít, téma je to možná už trochu únavné, ale tenhle je vážně podařený. Je nicméně fakt, že já osobně si nemyslím, že by to bylo s originalitou ve hrách tak marné. Vždycky by mohlo být lépe, ale co - máme tu historicky velmi vynalézavé Nintendo, máme tu množství obskurních japonských titulů a i na PC se především v levnějších kategoriích dá najít hodně kreativních her, byť jejich kvalita už bývá sporná. A fakt, že se nedostanou do prodejních žebříčků? To přece neznamená, že nemohou vydělat. Ztraceno v překladu nebo 21 gramů taky nedrtily rekordy návštěvnosti v amerických kinech a přesto nemuselo jít nutně o fiasko. Je ale smutnou pravdou, že stoupající náklady na vývoj her tvorbu podobných titulů značně komplikují - neodvažuji se předjímat kolik jich bude za pět let.

Shodou okolností právě připravuji pro Score rozsáhlé téma o nezávislých hrách na PC, kde se zabývám právě podobnými hrami, které vyvíjí na koleně malý tým a vydá je zdarma, nebo jako shareware za pár šupů na internetu. Již sedmým rokem se už dokonce pořádá festival nezávislých her (IGF) a nevěřili byste, co se na něm objeví za jednoduché, ale zábavné skvosty. Prohrábněte se internetem sami, počkejte na příští Score, nebo vydržte o pár měsíců déle a článek se snad objeví i tady. Jedno je ale jisté. Pokud nepotřebujete prvotřídní grafiku, nemusíte žehrat, skvělých nápadů je více než dost (dvě chuťovky jako malý předkrm: 2D "lepkavá" plošinovka Gish a nablýskaný logický rychlík Troid).

A mimochodem - v rámečku u zmíněného článku je americký žebříček nejprodávanějších nesportovních her za první polovinu letošního roku včetně zaokrouhleného počtu prodaných kusů. Je zajímavý - jednak tím, že na druhém místě je téměř tři roky staré Halo, že jsou tam tři tituly, které vyšly exkluzivně pro GameCube (proti dvěma na Xbox a jedinému na PS2) a že tam není ani jedna hra od Sony. Ne nadarmo se říká, že tituly EA vydělávají Sony (díky licenčním poplatkům výrobcům konzoli za každou prodanou hru) více, než Sony vydělává na svých vlastních hrách.