Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Natáčení filmu Doom v Praze začalo už minulý týden a na Internetové filmové databázi IMDB se objevila aktualizace údajů k filmu, které hovoří o premiéře 5. srpna příštího roku a informuje také o některých dalších hercích - kromě již dříve známé hlavní role v podání Karla Urbana (Eomer v Pánu Prstenů, ale měl docela velké role i v Lodi duchů, Riddickovi a aktuálním Bournově mýtusu) je tu zmínka i o The Rockovi (v posledních filmech se mi líbil stále více), takže je jeho účast stále pravděpodobnější. Mezi ostatními herci známé tváře nenacházím, za zmínku snad stojí Rosamund Pike, ta naivní bond-girl z poslední bondovky Dnes neumírej. Z již dříve známých faktů připomínám, že do režisérské židle usedne Polák Andrzej Bartkowiak (Od kolébky do hrobu, Romeo musí zemřít a zejména Lovec Policajtů, kde dokázal z hodně mála vytřískat hodně moc, což by se mu mohlo v tomto případě hodit) a těžkou roli scénáristy dostal Dave Callaham, pro kterého to bude premiéra. Těžkou roli v tom, že příběh Doomu bude odlišný od hry, s čímž souhlasí i id Software (rozhovor s Callahamem s několika střípky ohledně scénáře si přečtěte na Homelanu).

Chcete-li, můžete se na stránkách české produkční společnosti Extra Films zaregistrovat jako kompars a objevit se třeba právě v Doomu - mám sice za to, že hlavní castingy už skončily, ale možné je všechno. Na natáčení, které bude probíhat až do února příštího roku, bych se měl dostat, takže vás budu určitě informovat. Co třeba taková exkluzivní fotka filmové verze BFG 9000?

Killzone, dlouho očekávané FPS pro PS2 (vychází 19.11.), je typický případ průměrné hry, od které všichni - bůh ví proč - očekávají revoluci. Je klidně možné, že i samotná Sony k tomu přišla jako slepá k houslím a když se kdysi dávno v nějakém časopise objevil drb o Killzone s dodatkem, že "vypadá a hraje se lépe než Halo", prostě neprotestovali a uvědomili si, že i novináři musí mít o čem psát. A nebo je to jenom příklad mistrně odvedené PR práce.

Protože ať se na to dívám jak se na to dívám, odjakživa mi Killzone připadá přinejlepším jako "docela dobrá hra" a moje nynější seznámení se s review kódem (pravda, vydržel jsem u toho jen hodinu) mi to jen potvrdilo. Ale co kdo čekal? Hru vyvíjí Guerrilla, nepříliš zkušené nizozemské vývojové studio, které se svou první hrou "předvedlo" teprve před pár týdny - Shellshock: Nam ´67 byl rovněž přinejlepším průměrný. Česká verze Oficiální PS2 magazínu Killzone sice před měsícem udělila 9/10, ale nevím - Edge hru nerecenzuje ani v novém čísle a redaktoři Games TM si postěžovali, že jim Sony několikrát odložila zaslání review kódu. Proč asi?

Možná se mýlím a Killzone bude dobrá hra, nepředokládám ale, že by se zařadila mezi nejzásadnější konzolová FPSka (GoldenEye, Metroid Prime, Halo) jak se od ní čekalo. Graficky i herně je to průměr, výjimečná se mi jeví co do atmosféry, takže se bude spíše poměřovat s Medal of Honor: Frontline. A proč by ne, Frontline nebyl vůbec špatný - jen to očekávání bylo nad její síly. Je tedy na místě zamyšlení jak je to s tím původně úchvatným vánočním line-upem na PS2, když Gran Turismo 4 a Metal Gear Solid 3 v Evropě letos nakonec nevyjdou.

V úterý jsem si skvěle užil fotbal na Letné (Sparta Praha - Manchester United 0:0), ovšem asi trochu jinak než ostatní - už pár týdnů hraju Pro Evolution Soccer 4, nový díl nejlepšího fotbalu v historii videoher a jako každý rok se mi dostala pod kůži, takže jsem se měl občas při pohledu na trávník pocit, že držím v ruce ovladač a mám zápas ve svých rukou. Nejlepší na tom je, že všechno opravdu sedělo. Tedy až na ten výsledek, ve hře to obvykle dopadá podle papírových předpokladů. Pro Evo 4 je zkrátka fantastická hra. Měl bych ale říct, že letos je prý skvělá i FIFA 2005 - alespoň podle kolegů z redakce, kteří tvrdí, že konečně úspěšně vykradla právě sérii Pro Evo a díky svému arkádovějšími pojetí a několika novinkám se hraje skoro stejně dobře. No nevím, připadá mi to neuvěřitelné, ale jsou to kolegové z redakce, že...

Spíše ale chci okomentovat rozhovor s Shingo Taktsukou z Konami, hlavním vývojářem série Pro Evo. Jeho celé znění jsem sice nenašel, ale na Spongu je alespoň novinka s několika úryvky. Tatsuka tu potvrdil, že je v přípravě Pro Evolution Soccer 5 ještě pro PS2 (v plánu je i online podpora, byť to rozhodně neznamená, že tam stoprocentně bude) a také už Pro Evolution Soccer 6 pro konzole nové generace, samozřejmě s vylepšenou technologií, AI atd. Pokud jde o multiplayer a vzdálenou budoucnost, Tatsuka prohlásil: "Vždycky jsme tvrdili, že naším hlavním cílem je mít jedenáct proti jedenácti." Ha!

Představa, že bude hrát fotbalovou hru přes internet 22 hráčů, je trochu zvláštní. Vzdáleně mi to připomíná směšný příběh, kdy Atari před mnoha lety udělalo na památný systém Atari 2600 hru simulující Rubikovu kostku a očekávalo ohromný úspěch - ten se pochopitelně nedostavil. Kdo by se s hlavolamem obtěžoval na obrazovce, když ho může hrát daleko jednodušeji v klasické mechanické verzi? Uznávám, že úplně stejné to není, ale asi nic se nevyrovná tomu, když na trávním vyběhnete sami. Pravda, tady to můžete udělat v dresu Realu Madrid, se schopnostmi Ronalda a navrch třeba ve finále Master League - a to by mohlo fungovat. Jenže vás takových bude dvaadvacet a jaká to bude zábava pro brankáře, kteří se míče dotknou párkrát za zápas? A vlastně i všech ostatních, vždyť 22 hráčů se celý zápas dělí o jediný míč a na virtuálním hřišti to bude určitě trochu jiné než na skutečném trávníku - asi jako kdybyste hráli v deseti proti deseti Unreal Tournament, ale střílet mohl jen jeden. Zkrátka, jsem tady trochu skeptický a realismus, kterého se vývojáři (zdaleka nejen tito) snaží dosáhnout, by měl mít hranice. Všeho moc škodí. Ale možná se pletu a Japonci zase přijdou na něco úplně originálního. Zase - zkušení hráči fotbalových her na konzolích si možná vzpomenout na svérázné Libero Grande od Namca (rok 1999 na PSone), kde jste hráli netradičně v podání jednoho jediného (stále stejného) hráče - prostě takový first-person fotbal. Měl daleko k dokonalosti, ale byl zábavný a tahle originální myšlenka byla ve skutečnosti jeho nejsilnější stránkou. Tak uvidíme. Pro Evo je kultovní série a jestli to někdo zvládne, tak právě její vývojáři. Ale teď by mne mnohem více zajímalo, zda bude mít podporu hry přes internet alespoň PC verze čtvrtého dílu (jak už bylo zmíněno, PS2 jí nemá, Xbox však ano) a docela rád bych se dozvěděl nějaké informace o PSP verzi Pro Eva. Protože až ta vyjde, nastane konec světa!

Jeden off-topic tip: Název článku jsme si vypůjčil z názvu skvělé knížky Nicka Hornbyho - pokud snad nejste fotbalový fanoušek, tahle kniha ho z vás udělá. Určitě si přečtěte!

Americký PC Gamer - 98%. Britský PC Gamer - 96%. PC GamePlay z Beneluxu - 90%. České Score - 97%. Toliko verdikty čtyř recenzí Half-Life 2. Verdikty jsou to sice slibné, ale člověk samozřejmě přemýšlí nad tím, nakolik je ovlivnila exkluzivita a rovněž i nutnost recenzovat hru přímo v kancelářích Valve. Ovšem čerstvá informace o tom, že britský Edge hře udělil 10/10, už je pro mne dostatečnou zárukou špičkových kvalit hry!

Edge je totiž známý svými velmi přísnými hodnotícími standardy a jako jeden z mála světových časopisů používá skutečně celou stupnici, takže pětka je opravdu průměr a už hra ohodnocena sedmičkou je vynikající. Je to s podivem, ale je "v tom" skoro sám - co si myslet o posledních dvou číslech českého OPS2, kde nejhorší hra získala 5/10? Ani Edge nemá patent na objektivitu a ne každý s ním musí souhlasit (od toho recenze ani není, je to především názor - pochopili to diváci filmů a fanoušci hudby, kdy to konečně pochopí hráči?), ale na jednu věc je spoleh - pokud tu hra získá devítku nebo desítku, má do propadáku hodně daleko. Desítka v podání Edge patří jen revolučním hrám a ve více než desetileté historii časopisu takové hodnocení získaly pouhé čtyři hry - Super Mario 64, Gran Turismo, Legend of Zelda: Ocarina of Time a Halo. Nyní se mezi ně tedy řadí i Half-Life 2 - jako první PC hra a vlastně i jako první pokračování (Mario i Zelda sice má své předchůdce, ale tyhle první N64 díly je třeba brát spíše jako nové hry s proslulou licencí). Gratuluji!

Na místě je pár otázek: Je Half-Life 2 vážně tak "revoluční" a jiný než první díl, který získal "jen" 9/10? A je fakt o tolik lepší než třeba Doom 3 (7/10) nebo Far Cry (8/10)? A jak si Edge poradí v příštím čísle s Halo 2 a GTA San Andreas? Hoďte to za hlavu a těšte se na Half-Life 2. Bude stát za to!

Zatím ovšem bohužel jen mezi piráty. Oficiální termín vydání San Andreas v Evropě je 29. říjen (netradičně pátek), ještě o pár dní dříve se dočkají v Severní Americe. Již tuto středu, tedy s pětidenním předstihem, se ale na internetu objevila pirátská verze. V Rockstaru možná skřípou zubami a snaží se zloděje dopadnout, ale ve skrytu duše myslím vědí, že pět dní je u takhle očekávané hry hodně dobrý výsledek. Podobně to sice dopadlo s další očekávanou hrou, PCčkovým Doomem 3, ale co má říkat třeba Halo 2 na Xboxu, které v pirátské verzi (francouzská s anglickými titulky) vyšlo už 14. října, ačkoliv do obchodů se dostane až 9. listopadu (v Evropě 11.). Schválně, s jakým předstihem se na pirátských serverech objeví Half-Life 2?

Na vysvětlenou pro čtenáře méně sběhlé ve warezové scéně: mezi piráty existuje jakýsi morální kód a pevně daná pravidla. Nemyslím teď skupinku spolužáků, kteří si navzájem zkopírují Duke Nukem 3D, ale internetovou elitu, která je velmi promyšleně organizovaná do různých skupin a má strukturu soutěže, ve které jde o prestiž a respekt. Jedním z pravidel, které jsou z laického pohledu trochu nepochopitelné je, že se každá hra (nebo film, hudební album, software atd.) "ukradne" pouze jednou a tenhle první release je dále hromadně distribuován všemi možnými pirátskými kanály. Druhým specifikem je, že se vydávají výhradně hotové verze totožné s tím, co lze koupit v obchodě. Jakékoliv betaverze či preview kódy jsou zapovězeny - výjimkou jsou ostře sledované produkty (viz bety Doomu 3 nebo Half-Life 2, které si hráči mohli vyzkoušet s ročním předstihem). Mimochodem, kdysi dávno, před více než pěti lety, jsem o fungování pirátské scény napsal dlouhý článek do Score, který si můžete dodnes přečíst tady - částečně stále platí.

Tohle všechno vede vydavatele k tomu, že se snaží úniku všemožně zabránit a dvojnásob to platí o nejočekávanějších titulech. Proto je ve zmíněných případech jedinou šancí, jak si ony hry zahrát, udělat si výlet do kanceláře výrobce či vydavatele - tak se v Levelu a Score recenzovaly Doom 3 resp. Half-Life 2. Jenže pět dní před vydáním už k ní chtě nechtě musí mít pár lidí přístup - už jistě prošla lisovnou i balírnou a připravuje se k distribuci. Paradoxně tak pak dochází k situaci, že takový Ford Racing 3, který nikoho nezajímá a nikdo ho příliš nehlídá (po všech herních redakcí na celém světě se válí stovky preview a review kódů, které nikdo nikdy nehrál), nakonec vyjde až po oficiální premiéře v obchodech, zatímco ostře sledované San Andreas si piráti zahrají o pět dní dříve než ostatní.

Je otázkou nakolik časná pirátská verze poškodí prodejnost hry v obchodech. Nějak určitě ano, ale řekl bych, že u skutečně dobrých her si hráči po dobré zkušenosti s pirátskou později pořídí i originální verzi. Nebo alespoň doufám - já sám nejsem žádný svatoušek, ale v případě, že se mi stažená hudba nebo hra líbí, vždy si jí koupím. Po měsíci skvělé zábavy s pirátskou verzí bych se za sebe musel stydět. Možná trochu jiná situace je v případě, kdy pirátská verze vyjde s takovým předstihem, že jí kdekdo stihne před vydáním v obchodech dohrát celou - pak jistě ztrácí motivaci si jí koupit. Ale na druhou stranu, v případě zmíněného Halo 2 si hru i přes fiasko s měsíčním náskokem pirátské verze předobjednalo jen v USA milion a půl lidí (údajně historický rekord) a 9. listopadu plánují tisíce obchodů otevřít minutu po půlnoci. Mimochodem, kolem téhle hry je tam asi docela šílenství, jen se podívejte třeba na Halo 2 Speciality Shop na EB.

Já už se naštěstí zbavil té potřeby hrát všechno tak brzy, jak to jen jde a v případě San Andreas i Halo 2 vyčkávám na originální krabici. Ale k něčemu to dobré je - nemusím mít strach z fiaska. Mám z mnoha stran potvrzené, že obě jsou skutečně prvotřídní a přesně takové, jaké nám je slibovali.

PS: K problematice pirátství ještě jeden odkaz na výborný článek Briana Hooka.

Už jsem se k tomu násilí ve hrách nechtěl vracet, ale musím - alespoň stručně. Při dnešním krátkém a poměrně nedbalém surfování jsem našel několik nových důkazů, že videohry mohou být nejen neškodné, ale dokonce i "zdravé":

• Glucoboy je nové zařízení, které spolupracuje s GBA. Připojí se k němu místo cartridge a je schopno změřit úroveň cukru v krvi. Je určeno pro dětské diabetiky, které motivuje ke správnému životnímu stylu, neboť "pacienta" za dobrý výsledek odmění hrou, kterou mu odemkne.
• Na serveru BBC otiskli reportáž o sedmnáctiletém chlapci, jež je upoután na vozíček a navíc neovládá své ruce ani nohy, takže se na něm bez cizí pomoci ani nemohl pohybovat. Sam může díky speciálnímu ovládání hrát hry pomocí své brady a v průběhu let se v tom zdokonalil natolik, že bylo možné stejné ovládání aplikovat i na jeho vozík, takže je nyní samostatně mobilní.
• A konečně, na Xbox právě vychází hra Yourself!Fitness (zatím pouze v Severní Americe), která funguje jako osobní trenér. A i když namítnete, že jde jen o něco interaktivnější verzi televizního předcvičování (má tu být 500 různých cviků a "hra" vám sama dle vašich potřeb na míru ušije cvičební plán), vzpomeňte na taneční hry Dance Dance Revolution, ve kterých je možné zadat své tělesné údaje a pak při hraní na obrazovce vidět počet spálených kalorií (v podstatě totéž umožňuje Game Bike).

Nevím, jestli bych si jako vývojář v současné situaci troufl pustit se do vývoje násilné hry. Na celém světě (zejména v Severní Americe, ale všichni si jistě pamatujeme nedávnou hysterii kolem vraždy teenagera ve Velké Británii, kterou měl podle bulvárních médií způsobit Manhunt) probíhají proti těmto hrám fanatické kampaně, tvoří se neustále nové omezující zákony (naposledy např. v Kanadě, kde nyní pro nákup hry potřebujete identifikační průkaz) a zdá se, že existence přísných ratingových systémů nikoho nezajímá. Fakt, že nějaká hra dostane od americké ESRB nebo evropské PEGI hodnocení "pouze pro dospělé" by měl být zavazující jednak pro obchody, ale zejména pro rodiče nezletilých hráčů. Není tomu tak, kontroverze stále pokračuje a rodiče poměrně často pokrytecky žalují přímo vývojáře a vydavatele her. Zatím sice nepamatuji případ, kdy by jim dal soud za pravdu, ale kdo ví? Je trochu zvláštní, jak žalovaná strana obvykle zaujme stanovisko mrtvého brouka. Firmy situaci obvykle příliš nekomentují, jakoby na ni byli připraveni. Jsou snad nějakým způsobem pojištění? Počítají s rizikem?

A nebo jsou si snad dokonce jisti svou pozicí? Inu, například Rockstar evidentně ano, jinak by asi ve Velké Británii neposkytl exkluzivní recenzi San Andreas multiplatformovému časopisu GamesMaster, který je zaměřen na mladé teenagery (viz článek v MCV). Zástupce ELSPA Roger Benett je tím trochu zneklidněn, Rockstar a vydavatel časopisu Future Publishing jsou naprosto v klidu. Chování ELSPA a Future docela chápu (vydavatel je rád za exkluzivitu nejočekávanější hry roku, Evropská asociace vydavatelů her zase předem tuší, že masmédia budou prskat), ovšem Rockstar? Tomu tedy dvakrát nerozumím. Docela by mne zajímal důvod, proč si vybrali právě GamesMaster (mimochodem, ve stejném časopisu byla i exkluzivní recenze hry Manhunt). Všechno nasvědčuje tomu, jako by jim tahle negativní publicita vyhovovala. Víte přece co se o ní povídá...

Na otázku násilí ve hrách mám asi stejný názor jako většina ostatních hráčů - v žádném případě nepopírám výsledky všech těch výzkumů, které potvrdily souvislost mezi násilnými hrami a agresivním chováním dětí. Podstatné ovšem je, že už dávno máme hodnotící systémy - jen je třeba je zefektivnit a zamezit, aby se násilné hry nedostaly k těm hráčům, kterým by mohly nějak uškodit. Zvláštní je, že se v tomto ohledu společnost chová hodně pokrytecky. Násilí se objevuje i ve filmu, hudbě (tam v podobně vulgárních textů) či knihách. A jsou tam snad nějaké podobně zásadní potíže s distribucí? Tak proč ten různý metr? Možná namítnete, že hry jsou díky interaktivní povaze potenciálně nebezpečnější. No nevím, co si pamatuji, v posledních letech (a jsem už skoro deset let dospělý) jsem měl noční můry leda tak právě z pár filmů a knih (jen tak pro zajímavost, z tohoto komiksu jsem nemohl spát týden). Jasně, jsem bačkora, ale stejně... kritika násilí má prostě hodně slabých míst. Na druhou stranu, pokud jde o tenhle konkrétní případ, Rockstar a Future nejednají zrovna morálně. Jenže kdo by to u těchto firem čekal - o Rockstaru je známo, že mistrně využívá úspěchu série GTA v médiích (mohl bych vyprávět) a tohle koneckonců volá po přirovnání k Marlboru inzerujícímu v Mateřídoušce. O Future jsem zase slyšel, že si v PlayStation Max (dnes již zrušený časopis, ovšem také pro věkovou kategorii kolem 12-15 let) ve "vtipném rámečku" u recenze na Manhunt redaktoři navzájem nasazovali igelitové pytlíky na hlavu. Další komentář není třeba.

Vidím, že jsem se trochu rozepsal - tohle téma je zkrátka nevyčerpatelné a stejně jsem k němu řekl jen zlomek toho, co mi běhá hlavou. Zvláštní je, že v České republice jde jen o akademickou diskuzi - u nás totiž žádná věková omezení nikoho netankují a každá hra se dostane ke každému, kdo o ni má zájem, bez ohledu na věk. Ostatně, kdysi dávno jsme v časopisu testovali jak se s věkovým hodnocením "perou" čeští prodejci. Poslali jsme sedmiletého kluka koupit v několika různých obchodech hru s razítkem "18". Výsledek? Ano, uhodli jste.

V pátek se na serveru Games Industry objevila informace, podle které má britská developerská firma Argonaut vážné existenční problémy. Není to žádná převratná novinka, Argonaut už měl potíže vloni, ovšem pak se s několika vydavateli (zejména snad s SCi) dohodl na vývoji konkrétních titulů a zdálo se, že je z nejhoršího venku. Nyní ovšem bylo náhle pozastaveno obchodování s akciemi Argonautu na Londýnské burze - v krátkém prohlášení zástupci firmy uvádí, že důvodem jsou ""opakovaná zdržení v podepsání smluv o vývoji klíčových titulů"" a pokud se prý nepodaří jednání v nejbližší době dotáhnout do zdárného konce, nemají příliš šancí na přežití. Sama firma tedy požádala o přerušení obchodování s jejich akciemi až do vyjasnění její finanční situace a případného získání dalšího kapitálu.

Přivádí mne to k myšlence jak riskantní je dnes vývoj her. Předně, Argonaut není vůbec malá firma. Je to jeden z posledních nezávislých vývojářů na Britských ostrovech (a že jich tam ještě před pár lety bylo habaděj - skončily Psygnosis, Rage nebo DMA Design) a kromě hlavního studia v Sheffieldu mu patří týmy Just Add Monsters v Cambridge, LTStudios v Oxfordu a Morpheme, který se specializuje na hry pro mobily. Plus možná ještě nějaký tým navíc, ale tak jako tak to znamená několik set zaměstnanců. Dále, Argonaut má dlouholetou tradici a během 18 let z jeho kuchyně vzešla celá řada výborných her. Tou nejslavnější byl jednoznačně Starfox pro SNES, jehož celosvětový úspěch je často mylně přičítán Nintendu - je to první hra, jež měla přímo v cartridge zabudován speciální Super FX chip, který tehdy výrazně vylepšil schopnosti konzole, zejména co se týče 3D grafiky. Argonaut tehdy vyvinul nejen hru, ale společně s jednou další britskou firmou se postaral i o vývoj tohoto chipu. Ale to jsem odbočil. Později se Argonaut, zřejmě donucen podmínkami v herním byznysu, stal úspěšným tvůrcem her na zakázku (např. Harry Potter pro PSone), aby letos vydal znovu pár původních her - bohužel, ať už byly dobré (I-Ninja pro PS2) nebo průměrné (Malice pro PS2), všechny propadly (co je to taky za nápad vydávat plošinovku v únoru). A jiné to asi nebude ani s právě vyvíjenými hrami - Roll Call (nadějná akční střílečka), Powerdrome (právě vychází) či Carve (závody na vodních skůtrech pro Xbox s úchvatnou grafikou) - ať budou sebelepší, nemají v dnešních podmínkách příliš nadějí na úspěch.

Možná je to mnohem jednodušší a Argonaut jen příliš předimenzoval svůj rozvoj (udržet tři čtyři rozsáhlé týmy v pernamentní práci tak, aby si každý měsíc všichni dokázali vydělat na své mzdy, není vůbec snadné). Ale posuďte sami - byli připraveni vyvíjet na zakázku kohokoliv jakékoliv komerční tituly a vzdát se své osobní svobody. Podle svého nejlepšího svědomí se snažili vyvíjet vesměs kvalitní produkty (a zejména v technologii patřili mezi špičku) a pokud to bylo možné, dodali jim punc originality - a většinou se jim to dařilo. Tak v čem je problém? Když zkrachoval Acclaim, fakt, že už nebudou dělat hry byl vlastně dobrou zprávou. Ale v případě nezávislého vývojáře je to zlé. Velmi zlé. Držím palce!