Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Na návrat mého největšího akčního hrdiny jsem čekal rok a půl. Nebylo to snadné čekání, obzvláště když si produkce mezitím natočila velkou část další série, aby jí pak spláchla do záchodu. Do startu regulerní sedmé série (znovu natočené na základě úplně jiného scénáře) musím vydržet ještě dalších šest týdnů (11. leden, nemýlím-li se), ale to už bude hračka. Díky včera odvysílanému dvouhodinovému speciálu Redemption totiž vím, že bych se po relativně slabší šesté sérii mohl dočkat návratu do prvotřídní formy. To bylo na prequelu (mimochodem, v jistých směrech dost podobném Far Cry 2) vlastně to nejlepší - akce tu nebyla kdovíjaká, scénář mi přišel místy přitažený za vlasy (nechci spoilovat a vlastně to ani není důležité), ale podstatné je, že se to všechno nakonec moc pěkně sešlo a připravilo živnou půdu pro rozjezd další řady. Upřímně přiznávám, kdyby se Jack Bauer objevil třeba v Ošklivce Betty, byl bych stejně nadšený.

Mimochodem, do 24ky děsně rád zasvěcuju lidi, kteří tenhle seriál neznají. Mám doma takový vysoký paklík CDček se všemi sériemi, který vždycky někomu půjčím, načež si od něj (po pár týdnech naprostého mlčení) vyslechnu spršku nadšených superlativů. Možná to přeháním, ale skoro to vypadá, jako bych těm lidem měnil život. Minimálně tedy pokud jde o vnímání televizní zábavy. Pokud by snad někdo chtěl tu krabičku půjčit a známe se, klidně napište...

Na druhou stranu musím konstatovat, že událostí dnešního dne bylo nejspíš finále páté série Entourage a věta "I´m wet and your big cock is in my mouth," která padla z úst Jamie-Lynn Sigler (Meadow ze Sopranos), jež tu přitom hraje sama sebe! Tohle plus ta scéna, která následovala... v Americe je možné fakt všechno. Díky bohu! Mimochodem, opravdu nechápu, že má u nás tenhle báječný seriál tak málo fanoušků.

Když už si člověk myslí, že ho žádná pochybná analýza nemůže překvapit, objeví se nějaká neuvěřitelná zpráva a o zábavu je postaráno. Na Forbesu píší o analytické společnosti EEDAR, která od roku 2006 pilně sbírá data z herní branže a nyní zájemcům poskytuje informační servis v podobě jakéhosi svatého grálu videoher. Zástupci firmy totiž tvrdí, že znají klíč k úspěchu a jsou schopni na základě statistických dat z minulosti přesně vypočítat, jak se té které může na trhu dařit. Kdo ví, možná jsou dokonce schopni sami vymyslet hru, která se stane zaručeným trhákem! V článku například tvrdí, že "kooperativní režim zvýši prodeje o 12400 kusů a kompetitivní multiplayer o téměř 25000." Šéf firmy dále zmiňuje, že prý má klíčový vliv na úspěch hry termín vydání - před vánoci se podle něj hry prodávají nejlépe, ale zase je tu velká konkurence. Nad tím že dumalo dvacet analytiků tři roky?

Asi nejzajímavější částí článku je pak konstatování, že prý pouze 4% her nakonec vykáže zisk. To je tak očividný nesmysl, že skoro nestojí za komentář, ale přesto - není to totiž zdaleka poprvé, co slyšíme povzdechy vydavatelů nad vysokým rizikem herní branže a stoupajícími náklady. Jenže stačí selský rozum a je zřejmé, že pokud by vydělávala pouze každá 25. hra, pak by se herní průmysl nemohl znovu a znovu dosahovat razantního růstu a nevznikalo by tolik her z kategorie "já taky". Možnost, že by ta 25. hra dokázala svým úspěchem kompenzovat ztráty 24 předchozích titulů je také absurdní - vydávání her není hazard a osobně jsem přesvědčen, že vydavatel předem docela přesně ví, co od které hry může očekávat a většinou vydělá (MMO raději stranou, to je trochu jiná kapitola) - někdy více, někdy méně, ale obvykle ano, jinak by do toho příště nešel. Že občas zariskuje a vsadí na nejistou kartu (takže se opravdu může stát, že se mu to vymstí), je věc druhá, ale takových her je (bohužel) málo.

Co mě ovšem děsí nejvíc, je fakt, že se EEDAR na svých stránkách chlubí prestižní klientelou. Nechybí mezi ní v podstatě žádný z velkých hráčů herního průmyslu. Možná nabízejí i smysluplnější služby, ale výše zmíněný servis je ze své podstaty nesmyslný a každý, kdo si chce jen a pouze s jeho pomocí sáhnout na ta pomyslná čtyři procenta, je nevyléčitelný snílek. Hry možná ještě nedospěly do éry, kdy se dají seriózně označit za umění, ale rozhodně už dávno dospěly do okamžiku, kdy se nedají prodávat jako hrušky nebo jablka. Pokud se o to budete snažit, vyrobíte přinejlepším průměrnou válečnou hru a něco na ní snad i vyděláte (ehm, obzvláště pokud si dáte práci s kooperací a deathmatchem). Určitě ale tímhle způsobem "nevypočítáte" věci jako Wii, Guitar Hero, World of Warcraft, Rock Band nebo The Sims. Na ty je, díkybohu, potřeba trochu víc...

Update: Tak prý ne 4%, ale 20% her vydělá peníze - první číslo údajně zahrnuje i nedokončené hry, což mimochodem znamená, že 16% všech herních projektů nikdy nespatří světlo světa. Ano, tomu bych i věřil. Ale pětina zisková? Stále je to méně než bych čekal.

Bleskové zprávy, na to je užije! Ale najít na internetu (například u zpravodajství) pěkné fotografie, to je celkem fuška. Boston Globe začal zhruba před půl rokem publikovat fotopříběhy v rámci série The Big Picture (nové přibývají několikrát týdně) a já musím smeknout - na každý nový díl se těším a prakticky bez výjimky to jsou nádherné záběry se zajímavými popiskami. Někdy na aktuální téma, jindy jen tak, zdánlivě bez významu. Navíc je to všechno vytvořené v jednoduchém a přehledném designu bez otravných flashových přehrávačů. Zkrátka lahůdka a další přírůstek do vaší RSS čtečky. Znáte-li nějaké podobné stránky, pochlubte se!

PS: Na obrázku je z ptačího pohledu vidět velryba na Antarktidě.

Jedna náhodně vyhrabaná historická agitka o tehdejších herních magazínech z odborného časopisu Strategie v prosinci 1994. Nevím jak vám, ale mě zmínky o výukovém software v Excaliburu a řešení problému násilí v počítačových hrách ve Score připadají poněkud komické. Klikněte pro větší verzi...

Nejzbytečnější hra všech dob? Já bych volil Rubik´s Cube pro Atari 2600. V roce 1982 si na tenhle hlavolam (tenkrát na vrcholu popularity) koupila s velkou slávou práva Atari. Tehdy asi lidem z marketingového oddělení přišlo chytré, koupit slavnou hračku a předělat jí věrně do videoherní podoby, dnes už ale každé malé dítě chápe, jak naivní myšlenka to byla. Že bylo na předpotopním Atari v jeden okamžik možné sledovat jen jednu stranu kostky (což dost zvyšovalo obtížnost, protože to vyžadovalo brilantní představivost) je vlastně to nejmenší. Podstatnější je, že byla hra dražší než samotný hlavolam! A že je prostě tisíckrát jednodušší, intuitivnější a zábavnější vzít do ruky opravdovou Rubikovu kostku. Musím se smát, kdykoliv si na tuhle hru vzpomenu - byla to úžasná doba.

V těchto dnech vychází na Wii hra Rubik´s Puzzle World (viz homepage) a i když koncept starého hlavolamu rozšiřuje do relativně propracované logické hry, připadá mi to přiznačné. Myslím ve světle her, které na Wii vycházejí. Z přibližně třicítky posledních Wii her na aktuální stránce recenzí na IGN (nepočítal jsem Virtual Console hry) jsem se dopočítal k průměrnému hodnocení 5,7 bodů. To je na silné předvánoční období (recenze vyšly zhruba v posledních třech týdnech) skutečně tragické. Důvod už teď můžeme říct na plnou hubu: Nintendo (a ruku v ruce s ním i third-party partneři) zcela rezignovalo na tradiční herní zábavu a veškeré své síly vrhlo do casual oboru. Že jsou ty hry průměrné? Nevadí, stejně se většinou dobře prodávají.

Půvabný je na tom samozřejmě fakt, že nemůžeme říct ani "ň". Obchodní výsledky Nintenda mluví samy za sebe a jakkoliv byl Super Mario Galaxy úspěšnou hrou, Wii Fit byl (a stále je!) mnohonásobně úspěšnější, při nesrovnatelně nižších nákladech. Totéž Brain Age - devět vývojářů, tři měsíce vývoje a nějakých sedm milionů prodaných kusů, tomu se dá jen stěží konkurovat. Co víc, ta hra (i její pokračování) se prodává tak dobře, že se Nintendu vlastně ani nevyplatí investovat tu směšnou sumu do dalšího pokračování. Dává si na čas a se svým vývojem (na Wii i na DS) nikam nespěchá. Nemá důvod. Pointa bude tentokrát chybět. Chápu Nintendo a zřejmě bych se na jeho místě nechoval jinak. Ale sere mě to, ani nevíte jak!

Je půlka listopadu a my jsme tak přesně uprostřed z pohledu hráče zdaleka nejsilnějšího měsíce roku. Už pouhý line-up tohoto týdne hravě překoná prakticky jakýkoliv jiný měsíc. Letmé srovnání line-upu loňského listopadu s letošním je důstojné a žádný ústup ze slávy se nekoná, vlastně spíš naopak. Všichni tři výrobci konzolí hlásí razantní nárůst prodeje a někteří ani nestíhají vyrábět zásoby, FIFA překonala prodejnost jakéhokoliv předchozího dílu (milion prodaných kusů v UK za pouhých pět týdnů, o měsíc rychleji než kdy dřív!), zažíváme obrovský boom casual a online her, vzniká tu nová sebevědomá herní platforma v podobě iPhone, pomalu postupuje i konsolidace trhu (námluvy Take-Two v podání EA sice nevyšly, ale co není může ještě být, nedávno se objevily spekulace o zájmu Warnerů o Eidos...), zkrátka dost důvodů k sebejistotě, že se ekonomická krize herní branži vyhne obloukem.

Opravdu je ale důvod k optimismu? Co třeba poklesy hodnoty akcií některých firem včetně těch největších jako je Nintendo, EA, Activision Blizzard a Ubisoft? Co razantní propouštění u EA? Nebo existenční problémy Midway? Nejsem ekonom, ale opravdu bych se přikláněl spíše k optimismu - poklesy akcií byly iracionální ve všech oborech, krachy firem jako Midway jsou běžnou součástí zmíněné konsolidace (při pohledu na jejich hry za poslední dva roky se nelze divit) a EA? Dobrá, poslední finanční výsledky byly zpackané, ale myslím že to v pohodě ustojí a my si budeme brzy naplno vychutnávat plody jejich programu EA Partners, o kterém bychom ještě před pár lety mohli leda tak snít.

Zajímavá je nicméně otázka, zda spotřebitelé ve své snaze ušetřit nějakým způsobem omezní nákupy her nebo konzolí. Není přece zábava to první, co jde při šetření z domu? Myslím, že ne. Kromě toho je to dnes navzdory všeobecnému názoru poměrně levné povyražení, obzvláště ve srovnání s jinými formami zábavy. Racionální úvaha ale někdy není to, čím se ekonomika v krizi řídí (viz zmíněné propady akcií, během dne mnohdy o 15 i více procent), a tak to bude příští rok ještě zajímavé. Už dnes je ale jisté, že nás znovu čekají hodně atraktivní hry. A nejen v listopadu.

A zase to PR, marketing a hype. Naposledy jsem málem spadl ze židle při přečtení tohoto článku, kde zástupce Activisionu označil za nejlepší střílečku letošní vánoční sezóny Call of Duty: World at War. Inu, je to jeho práce, ale přeci jen by v tomhle případě byla na místě jistá zdrženlivost. Za pár dní by totiž mohl být pro smích. O co jde - všeobecně se má třetí díl Call of Duty za slabší. Někdo tvrdí, že to bylo fází vydání v počátcích next-genu, znalci ale nižší kvalitu přičítají vývojáři Treyarchu, kteří mají historicky na svědomí spíše druhořadé konzolové hry s licencí (jen před pár dny koneckonců vyšly jejich další dvě hry, Quantum of Solace a Spider-Man: Web of Shadows). Na Call of Duty sice zjevně dostávají více prostředků než na své běžné hry, ale chybí jim schopnosti, takže na kvalitu Infinity Ward přes veškerou snahu nedosáhnou. Je to myslím docela neprůstřelná úvaha a kdo čekal při pohledu na logo Call of Duty něco víc, bude zklamaný (viz recenze na Tiscali), stejně jako bude s největší pravděpodobností zklamaný v budoucnu u všech dalších dílů vyvíjených mimo Infinity Ward.

Tady by mohl smutný příběh skončit - Activision chce svou úspěšnou značku řádně podojit, ale nemá na to víc než jednoho kvalitního vývojáře, který logicky nezvládá chrlit špičkový díl rok co rok. Najímá tedy dalšího a doufá, že si toho hráči nevšimnou a nízká kvalita se provalí až už bude pozdě. Nic nového pod sluncem, Activision se chová logicky (a údajně v tomto střídání bude pokračovat i v dalších letech) a my už jsme na podobné habaďůry taky docela zvyklí (ne že bych je tím chtěl jakkoliv omlouvat). Zajímavá je ale otázka: co na to Infinity Ward? Firma, která má na svědomí první, druhý a čtvrtý díl a které teď kdosi kazí jejich vypiplané dítko, nadto na jejich enginu? Rádi asi nebudou...

A taky že ne! Když se producent Activisionu v rozhovoru o novém Call of Duty dopustil drobné (a nutno uznat že poměrně neškodné) invektivy vůči Modern Warfare, jeden zaměstnanec Infinity Ward to nevydýchal a opřel se do něj na svém blogu. Zmíněný producent už v onom rozhovoru sám diplomaticky zmínil, že Activision těží z interní konkurence mezi oběma vývojářskými studii, ale téhle PR formulce by snad věřil jenom hlupák.

Jen pro pořádek - britský PlayStation World chystá exkluzivní cover recenzi World at War a tvrdí, že "Treyarch překonali Infinity Ward". Na mém názoru to nic nemění, ale stojí za připomenutí, že jde zatím o předpoklad. Nejen že jsem nové Call of Duty nehrál, ale dokonce jsem z jistých důvodů ještě ani nedohrál Modern Warfare. Na nápravě obojeho pracuju, ale skutečně netuším, co by se muselo stát, abych se mýlil a COD5 bylo lepší než COD4. Nebo alespoň stejně dobré. Pokud se tak stane, rád svůj omyl přiznám!