Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Fakta - Sony oznámila (oficiální zpráva, GamesIndustry.Biz), že v PAL teritoriích odkládá premiéru PlayStation 3 na březen 2007 - oficiálním důvodem je zpoždění ve výrobě klíčové součástky konzole, konkrétně blu-ray jednotky. Zákazníci v Evropě (ale i v Africe, Austrálii, Rusku a na Středním východě, což jsou rovněž PALová teritoria) tedy dostanou PS3 o zhruba čtyři měsíce později než v Japonsku (11/11) a Severní Americe (17/11) - zde hodlá nicméně Sony dodržet svůj plán vyskladnit do konce svého fiskálního roku 2007 (končí v dubnu) celkem 6 milionů kusů konzole. Pro většinu lidí je toto oznámení šokem, ačkoliv teď budou jistě tvrdit, že něco podobného čekali - Sony skutečně až do dnešního dne mnohokrát jasně zdůraznila, že bude konzole letos uvedena na všech trzích a nepřipouštěla jakékoliv pochybnosti (i když - Sony toho tvrdila...viz obrázek). Koneckonců, konkurence nespí a letošní launch se zdál být nevyhnutný. Chyba lávky...

A dojmy? Je jich mnoho. Především Sony dala nejlepší možný vánoční dárek Nintendu a Microsoftu (takhle nějak si představuji aktuální náladu Billa Gatese) - obzvláště druhá zmíněná společnost může bez obav z nedostatku konzolí těžit z vysokého zájmu na trhu a navíc na jaře příštího roku Xbox 360 případně zlevnit a ještě se třeba pokusit dokončit Halo 3, což by letos nestihla určitě. Pokud jde o Sony, člověk by čekal, že už po té PR tragédii nemůže být hůř. Slabá prezentace na E3, arogantní prohlášení Harrisona (DS je "jerk-off" reakce na PSP.) a Kutaragiho (Next Gen začne až my řekneme, že začal.) - co ještě mohlo přijít? Ano, pořádná facka trhu, o kterém Sony dosud mnohokrát tvrdila, že je pro ni nejdůležitější - distributoři a prodejci nebudou rádi, protože přijdou o zásadní peníze, se kterými už navíc počítali. Ale ani tady to nekončí - tenhle zajímavý článek vnáší světlo do onoho opatrného tvrzení o šesti milionech expedovaných do konce fiskálního roku. Nejde totiž jen o zpoždění v Evropě, ale rovněž o výrazné omezení počtu vyrobených kusů! 400 tisíc v Americe a pouhých 100 tisíc v Japonsku, to je neuvěřitelné číslo a všem, kdo ještě o tři řádky výše uvažovali i importu konzole, přeji hodně štěstí - sto tisíc se v Japonsku prodá Nintenda DS během polední přestávky (no dobře, tak za necelý týden). Nechci vidět ty ceny na eBay! A tohle už zdaleka nenaštve jen zákazníky a retail, ale také výrobce a vydavatele, kteří investují do vývoje her a jejich včasného dokončení nemalé částky.

Jenže ani "dvouvánoční" náskok Microsoftu nemusí Sony zlomit vaz - natolik je PlayStation silná značka. Ať se nám to líbí nebo ne, miliony evropských hráčů neznají (nebo nechtějí znát) jinou platformu než PlayStation a několik posledních měsíců nemůže zcela vymazat deset posledních let. Sony teoreticky může snížit škody pomocí PlayStation 2 a PSP (byť mi vánoční line-up nepřipadá příliš lákavý). V každém případě jde o zdaleka nejzajímavější válku konzolí v historii herní branže - nemá jasného vítěze a všichni tři "hráči" jí mohou vyhrát, každý z různých důvodů. Jak to dopadne?

Na papíře mi to připadalo jako hovadina, ale teď když jsem viděl výsledek, musím říct, že je to docela dobrý nápad. Jen bůh ví, jestli to Sony bere jako další okrajovou záležitost na budování image, nebo je to vážně míněný pokus komerčně s PSP uspět trochu jinde než ve hrách. Když to vezmu kolem a kolem, vyjít by mohlo oboje. O co jde? Na PSP vychází už na konci září průvodce šesti městy (Londýn, Řím, Paříž, Amsterdam, Praha a Barcelona - a pro jistotu podotýkám, že jde o šest různých produktů vždy s jedním městem) vytvořený ve spolupráci s prestižním vydavatelem průvodců Lonely Planet a využívající multimediální a interaktivní možnosti PSP. Najdete tu informace o restauracích, hotelech, klubech, obchodech a památkách, audio průvodce, relativně podrobné mapy a plány městské dopravy, slovníček pojmů nebo třeba inspirativní hudbu a filmečky.

Možnosti jsou slušné - interface je intuitivní a přehledný, informace vcelku podrobné a čtivé. Podstatné je samozřejmě ono využití možností PSP. Jinak řečeno, o co je Passport to... lepší než běžný knižní průvodce? Tak především si můžete tvořit denní itinerář, tedy jakýsi plán vaší cesty (nebo využít z řady již připravených). Využít můžete také audio průvodců nejzajímavějšími částmi města, hodně hodnotný je i slovníček, kdy zvolenou větu uslyšíte v lokální řeči (umím si představit mnoho způsobů, jak dokáže více než sto výrazů v češtině usnadnit život turistům v Praze) a v plánu je i možnost stahování updatů a doplňků z oficiálních stránek. Nezanedbatelná samozřejmě není ani "obyčejná" multimediální prezentace - památku si můžete prohlédnout na obrázku, přečíst si k ní popis a pak si ještě případně poslechnout zvukovou nahrávku. O videu ani nemluvě - každé město je tu uvedeno zhruba desetiminutovým krátkým filmem "Day in the Life", který vynikajícím způsobem zachycuje atmosféru každého z šesti míst (tleskám produkci společnosti Loki, která je pro Sony natočila).

Má to bohužel i svá "ale", některá navíc poměrně zásadní. Osobně si vždy kupuji průvodce právě od Lonely Planet - jsou sice v angličtině (nejžádanější už jsou díkybohu lokalizovány), ale najdu tam pravdivé a především zcela vyčerpávající informace, které mi pomohou v jakékoliv situaci. A to je přece pointa - Passport to... naproti tomu při doporučené ceně 30 euro obsahuje pouze 250 lokací. Co na tom, že poutavě popsaných a hezky vyfocených, když je to žalostně málo? Problém není až tak v penězích (cena PSP průvodce je jen o něco málo vyšší než cena knižní verze, což je částka v kontextu obvyklé útraty v daném městě vcelku zanedbatelná), problém je v tom, že pak nejde o uceleného průvodce, ale o seznam několika desítek vybraných míst (o tom, že Sony vybrala spíše "trendy" obchody či "hip" restaurace a nejde o příliš rozmanitou nabídku raději pomlčím). I 500 nebo 1000 by bylo málo - aby Passport to.. splnil účel, musel by obsahovat minimálně desetkrát tolik dat.

Kdyby snad kdosi dostatečně mocný ze Sony četl můj blog a v nějaké další edici informace doplnil (a jsem přesvědčen, že tohle není otázka omezených finančních možností nebo nedostatečné kapacity UMD), byl by to vynikající produkt! Do té doby nezbývá než pochválit dobrý, ale v praxi nepoužitelný záměr.

Zajímavý záznam z prezentace Willa Wrighta (první část a druhá část), ačkoliv jde jen o nepřesný přepis poznámek jednoho z posluchačů. Ze samotného závěru cituji odpověď na otázku jaká je Willova nejoblíbenější hra: "Mojí nejoblíbenější hrou je stará čínská stolní hra Go. Má jen dvě pravidla, ale komplikovanou strategii. Hry by měly mít jednoduchá pravidla, která ale vytvářejí maximální možnosti. Go se v tomto směru zdá mít nejlepší poměr." Will dále například uvádí, že jsou hry spíše než ostatním formám medií podobné architektuře.

Nedávno jsem si vzpomněl na Burnout a přemýšlel, kde je další díl. A hle, tady je ohlášení! Zajímavé - Burnout 5 nabídne otevřené město s volností pohybu. Nevím jak vy, ale mě přijde, že tím série ztratí svoje hlavní kouzlo a stane se jakousi upravenou variantou NFS Underground. Ale Criterion jsou schopní, takže možné je vše. Přidávám ještě krátký rozhovor s Alexem Wardem, který asi zrovna neměl svůj den...

Google video s nahrávkou dohraného (!!) Jet Set Willyho a řady dalších her - klikněte na "from user" a vyberte dle libosti ze seznamu her (Commando s boží hudbou hádejte od koho, R-Type, Manic Miner atd.). A pokud jste ochotni pustit si emulátor, tak desítky či spíše stovky dalších nahrávek ze ZX her díky formátu RZX na stránce RZX Archive. Včetně Samantha Fox Poker!

Lze porazit World of Warcraft? Šéf Blizzardu Paul Sams poskytl rozhovor deníku Guardian, kde označil vývoj MMO hry za neuvěřitelně náročný, riskantní a drahý. Podle jeho slov patří WoW mezi tři nejdražší hry vůbec - konkrétně uvedl "desítky milionů dolarů" a zmínil také jen několik málo firem, které na podobnou investici mají zdroje a žaludek. Což mě přivádí k myšlence, že až jednoho krásného dne dojde k poklesu popularity WoW (a je to nevyhnutné samozřejmě...), Blizzard ho okamžitě nahradí něčím jako je World of Starcraft. Což by mimochodem mohla být hodně zajímavá hra (Wow + EVE)!

Rebelstar znáte? Jasně, že znáte! Gollop brothers rulez! Nedávno vyšla GBA verze a patrně byla úspěšná (což je pro mne vcelku překvapení) - jinak by těžko Namco chystalo na příští rok pokračování. To ovšem vyjde nečekaně pro PSP. Namco požádalo o spolupráci tohoto chlapíka, který kreslí fakt nádherné koncept arty (najdete je v galerii na webu nebo vybírám pár tady - první, druhý a třetí). Zajímavý rozhovor s tímto malířem také zde.

• Tento týden po nějakém čase konečně vyjde na PSP zajímavá hra - Ultimate Ghosts n Goblins, remake stařičkého hitu z automatů. Kvalitní bude určitě, pochybnosti mám jen u obtížnost. Snad mysleli i na normální hráče.
• Klipem roku se podle Music Vision Awards stal The Chemical Brothers - Believe (stahujte, 13 MB).
• Jen pár dní po uzávěrce soutěže serveru Retro Remakes musela být zrušena možnsot downloadu všech příspěvků - zájem o stahování her byl obrovský. Na fórech ale řadu z příspěvků najdete a některé jsou boží (třeba Clockwiser).
• Doporučená flashovka - Arrow Tag! Jak přesní a rychlí jste s myší? Můj výsledek: velmi bídných 36 minut...
• A pár linků. Tohle je velká láska (a klobouk dolů, že vydržela do roku 2006). Tady najdete indexovaná hodnocení z britského časopisu GamesTM (takový trochu jiný Edge). A tohle... to je prostě život.

Po nějaké době jsem opět vyhrabal jedno svoje starší téma ze SCORE a publikuji ho zde v rubrice Články. Kdy jsem dostal nápad na tohle malé téma si dodnes pamatuji docela přesně - člověk se občas v textech neubrání bilancování a když jsem takhle jednou psal o minulosti Rockstaru, došlo mi, že historie této firmy sahá až k Lemmings. Jiná věc je, kolik stejných lidí se na GTA a Lemmings skutečně podílelo, ale i tak je to pozoruhodná geneze. A zdaleka ne jediná, podobnou historií se totiž mohou pochlubit i jiní prestižní vývojáři, u kterých už lze dokázat i spoluúčast konkrétních vývojářů - a malý článek byl na světě. Než se do něj pustíte, otázka k zamyšlení - na co budou za deset nebo patnáct let vzpomínat takoví Popcap Games, Mindware Studios nebo Rake in Grass?

Musím se ještě vrátit ke hře, kterou jsem sice dohrál už někdy před měsícem, ale je tak dobrá, že je o ní třeba mluvit a její slávu šířit. New Super Mario Bros (skvělé oficiální stránky) na Nintendo DS je onen relativně vzácný příklad ostře sledované a napjatě očekávané hry, která pak do puntíku splní veškeré představy většiny hráčů. Podařených, hratelných a zábavných plošinovek je více než dost, NSMB má ale něco navíc. Zde jsou věci, díky kterým si (alespoň tedy v mých očích) hra zaslouží pět hvězdiček z pěti.

1. Naprosto přesné ovládání. Může se zdát, že stačí přiřadit tlačítka k příslušným aktivitám, naanimovat hezky postavu a je vyhráno. V NSMB máte ale nad hlavním hrdinou absolutní kontrolu a nad ovládáním nemusíte vůbec přemýšlet - co mozek řekne, to prsty vykonají a co je ještě důležitější - co prsty nařídí, to Mario provede. Pouhá dvě tlačítka (běh a skok) zdánlivě neposkytují příliš možností, ale opak je pravdou. Postavu můžete ovládat ve vzduchu, délkou stisku tlačítka lze provést různě vysoký skok, můžete se odrážet od zdí, díky běhu skákat do větší dálky či výšky a lze také využívat několika rafinovaných pohybů jako je trojskok. Pointa je, že vše působí naprosto přirozeně a ovládání je příkladně citlivé.
2. Rozmanitost. New Super Mario Bros není příliš inovativní a ve svých bezmála 100 úrovních přináší jen velmi málo skutečně nových nápadů. Jedním dechem ale musím dodat, že to není ani na okamžik nuda. Každá situace je trochu jiná a každý level vám předkládá nové zajímavé výzvy. V podvodních úrovních vás honí obrovská ryba, u sopky musíte velmi obratně uhýbat před padajícím kamením, na rychle jezdících plošinách musíte hbitě reagovat na bludiště před vámi, pomocí tlačítek obracíte lokace vzhůru nohama, díky pružinám rychle unikáte před stoupající hladinou lávy... a ještě mnohem víc. Neříkám, že tu nenarazíte na slabší místa (bossové rozhodně mohli být zajímavější), ale na ty díky variabilitě brzy zapomenete, protože jste okamžitě znovu vrženi do akce.
3. Se zmíněným souvisí jedna důležitá věc, pro kterou se vžilo hnusné anglické označení "learning curve". NSMB má geniálně nastavenou obtížnost, pro kterou se zase vžil (hezký) anglický výraz "easy to learn, hard to master". Tohle je podle mého názoru vysoká škola designu - navrhnout hru tak, aby byla dostatečně snadná a jednoduchá, ale zároveň hráče neustále motivovala a poskytovala mu výzvy. New Super Mario může zpočátku připadat obtížný, ale když se pak do prvních úrovní vrátíte, zjistíte, že jsou najednou dětsky snadné.
4. Zmínit musím i vynikající strukturu hry, kdy hru vcelku bez potíží dohrajete za jediný víkend - to ale řadu tajných úrovní a dva kompletní světy (celkem téměř polovinu hry) minete a abyste je pokořili, budete se muset hodně a dlouho snažit. Ani při hledání té nejlépe skryté a nejhůře přístupné hvězdy navíc nebudete frustrovaní. Nebo jsem alespoň nebyl já - a říká vám to člověk, který nedohrál jediné GTA, protože mu už před půlkou přišlo moc obtížné. NSMB mám na 100% a i když mě to stále hodně úsilí, ani na chvíli to nebolelo!

Co ještě dodat? Snad jen to, že je New Super Mario Bros (přidám ještě obsáhlý záznam na Wikipedii) prakticky stejný jako staré legendární díly ze SNESu, což nesvědčí o ubohé kvalitě letošní novinky, ale naopak neuvěřitelné nadčasovosti her tehdejších. Miliony hráčů si v 90. let užívaly do posledního pixelu vypiplaný design, který z hráčů nedělal hlupáky, ale naopak je respektoval. Dnes se to opakuje a působí nečekaně svěže. O čem to, proboha, svědčí?

Všimli jste si toho? Kolik nejrůznějších poradců a průzkumníků se přiživuje na herní branži a radí svým bohatým ovečkám, jak na tom svět her je, proč na tom tak je a především jak na tom bude za rok či za deset (příklad). Dnes a denně čteme jejich zaručené odhady - jeden tvrdí, že Wii nemá proti mohutné síle polygonů konkurenčních konzolí nejmenší naději, druhý naopak radí, že schopnosti Nintenda není radno podceňovat. Jeden je přesvědčen o neporazitelnosti Sony, druhý nad PlayStation 3 dávno zlomil hůl. Když jde o fanouškovskou stránku (a že jich je také dost), člověk se pousměje, na těchto studiích je ale pikantní skutečnost, že stojí stovky či tisíce dolarů (nevěříte?) a jsou určeny pro bohaté podnikatele, kteří o herní branži nic netuší a chtějí se rychle dozvědět ?o tom super byznysu, který mi tak náruživě doporučoval vnuk?. Jenže, když se nad tím zamyslíme, ani to není tak docela radostná představa ? kolik špatných věcí v herní branži vzniklo právě na základě mylné představy různých pomýlených investorů? O co lépe by nám bylo bez analytiků, kteří tvrdí, že není radno podporovat Wii, protože dnes lidi zajímá realistická grafika nebo že World of Warcraft je úspěšný především (!!) díky slavnému IP. Cha!

Možná se pletu a ?lidé od peněz? podobným analýzám nevěří zcela bezmezně ? jenže když jsou za ně ochotni zaplatit takové peníze, opak bude pravdou. K několika jsem se pokoutně dostal a místy se člověk opravdu nestačí divit. Například v jedné, věnované hernímu trhu ve východní Evropě, je zcela seriozně uveden následující počet českých aktivních uživatelů daných platforem pro rok 2003 (ano, je trochu starší a ne, prognózu pro letošní rok nechtějte slyšet): Xbox ? 2000, GameCube ? 300, PC ? 30 tisíc. O téhle větě uvedené v kapitole o pirátství raději ani nemluvě: According to local sources, it is already possible to buy pirated GameCube discs, although we did not see any evidence of this and Sony has not identified any GameCube chips to date.  Za to fakt někdo platí?

Jsou samozřejmě i výjimky. Například tahle studie úspěchu World of Warcraft je při své stručnosti podle mého názoru vlastně docela přesná. Studie postavené výhradně na analýze nejrůznějších čísel, prodejů a výsledků bývají v pořádku, stejně jako jsou poučné "focus group" výzkumy. Ale jakmile si nějaký chytrák udělá živnost ze svých povrchních znalostí, dopadá to zle.

Tentokrát jen stručně, ale tady není moc o čem mluvit - Lexaloffe (tvůrci skvělé logické hry Zen Puzzle Garden) vypustili novou freewarovou hru Swarm Racer a opět potvrdili, že má jejich produkce špičkovou kvalitu. Swarm Racer je arkádová hra, která by snad šla zařadit do kategorie závodních, ovšem s významnou inovací - bludištěm totiž místo nějakého vozidla prolétáváte s hejnem vos, které musíte udržet pohromadě a zároveň co nejrychleji sbírat diamanty. V osmi úrovních závodíte proti času a snažíte se získat zlatou, stříbrnou či bronzovou trofej. Na čtvrt hodiny nenajdete lepší zábavu. Doufám, že autoři vytvoří podobně jako v případě předchozích her placenou verzi s desítkami dalších úrovní a třeba i jejich editorem.

Psali jste někdy vývojářům? Měli jste někdy z nějaké hry tak dobrý (nebo naopak tak špatný) pocit, že jste se o něj rozhodli podělit s jejími autory? Možná jsem blázen, ale čas od času se mi to stává ? jednou nebo dvakrát do roka se mi nějaká hra zalíbí natolik, že prostě neodolám, najdu si nějaký ten anonymní mail na webových stránkách studia a zatepla jim pošlu pochvalu. Nemá to žádná jasná pravidla, bývá to pocit dosti impulzivní a samozřejmě to nejde vždy (například mi přijde zhola zbytečné psát do Nintenda). Spíše se mi to stává u projektů menších či začínajících týmů, kde tuším, že někdo bude mojí zprávu číst a potěší ho. Takhle to naposledy ?odnesli? Avalanche Studios:

Ahoj. Před pár minutami jsem dokončil Just Cause a cítím potřebu vám napsat svůj názor na hru, protože to pro mne byl jeden z nejzábavnějších a nejsvěžejších herních zážitků za několik posledních let. Byl jsem u vás ve Stockholmu před rokem a už tehdy jsem cítil něco výjimečného, výsledný produkt ale předčil veškerá moje očekávání. Dokážu si představit určitou kontroverzi, která hru čeká v mediích i na veřejnosti ? ne každý možná zkousne unikátní styl hry ve smyslu jejího přístupu k realismu a hráči ji možná budou znovu a znovu škatulkovat a porovnávat s jinými hrami podobného typu. Je to hra, kterou lze buď milovat, nebo nenávidět. Věřím ale, že většina hráčů tak jako já váš herní koncept akceptuje a ocení řadu skvělých nápadů, přitažlivý příběh i celkově kompaktní hratelnost. Jsem vaším oddaným fanouškem, těším se na další vaše projekty a pevně doufám, že se Just Cause stane natolik úspěšnou hrou, že bude jedním z nich její pokračování. Děkuji!

Tak to vidíte. Skoro jsem se u toho tehdy rozbrečel. A proč to tu teď všechno píšu? Především proto, že vám chci Just Cause doporučit. Demo je venku, plná hra vychází za pár týdnů a podle mě jde o skutečně výjimečný titul - jen prostě budete muset akceptovat pravidla určitá hry. Je to na vás.

Ještě doplněk. Berte to jako začátek nového nepravidelného ?seriálu? příspěvků, ve kterých se budu věnovat hrám, které jsem dohrál. Inspiroval mě šílený kronikář Storm, jemuž upřímně závidím jeho pečlivý přístup k zaznamenání své herní historie. Škoda, že jsem si podobné záznamy nedělal i já, byly by to teď zajímavé vzpomínky. Tak alespoň teď ? pozdě, ale přece...