Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Když jsem poprvé klikl na odkaz se screenshoty z HD verze Gran Turisma, na zlomek vteřiny jsem si pomyslel, že jde o fotky. Byl to opravdu jen zlomek vteřiny, ale i když jsem se rychle probral, byl to okamžik vpravdě zásadní. Něco podobného se mi totiž myslím stalo vůbec poprvé. Snad to svědčí o vysoké úrovni grafiky PS3 a velkém náskoku před Xboxem 360. Budiž, budu jen rád. Ale jsou tu i jiné, méně potěšující zprávy. Zde je výtah z posledního čísla Famitsu, kde byl otištěn rozhovor s Kazonuri Yamauchim, hlavním tvůrcem série Gran Turismo. Čtěte!

Podotýkám, že nejsem velký fanda těchto her a jen výjimečně mě nějaká závodní hra opravdu hodně pobaví (naposledy Burnout, z dřívější doby si vybavuji třeba jinak dávno zapomenuté Speed Busters) - chci se spíše pozastavit nad finančním modelem HD verze Gran Turisma. Že jde jen o prolog před ostrým pátým dílem se tak nějak vědělo nebo tušilo, ale že pětka vyjde až v roce 2008, to mě trochu udivilo. Tady to ale zdaleka nekončí, naopak - Sony chce vydat dvě různé verze, z nichž jedna má content mizivý a druhá... ještě mizivější (přesněji řečeno prakticky žádný). Tohle mě udivilo už trochu více, ale zatím nemá cenu to nějak komentovat, protože neznáme přesný prodejní model (kdo ví, třeba bude základní verze za pakatel k downloadu, přikládaná k časopisu nebo dokonce úplně zdarma). Co ale už menší komentář zaslouží, je záměr prodávat jednotlivé tratě a vozy - za okruh (celkem jich je 50) zaplatíte čtyři dolary, za auto (těch je 750) půl dolaru. Násobte a sčítejte sami, dojdete k hrozivému číslu.

Snaha vydavatelů her hledat různé cesty a formy výdělku je celkem pochopitelná - na rozdíl od filmové branže jich dosud moc neměli. V posledních letech došlo k výraznému omezení dříve vcelku běžné bezplatné podpory v podobě dodatečných modů či úrovní (i když výjimky díkybohu stále existují) a kromě běžných datadisků jsou i tyto zpoplatněny - na PC jako tzv. booster packy, u Xboxu 360 součástí Live služby. Veřejnost to akceptovala celkem bez výhrad (co jí také zbývalo), ale všechno má své hranice a prodej každého jednoho auta i tratě je podle mého názoru daleko za ní - i v případě, že by byla základní verze zdarma (nebo v případě, že si budeme moci stáhnout zdarma součásti odpovídající pořizovací hodnotě základní hry) to totiž vychází zatraceně draho. Sony se možná inspirovala u Gillette (jistě to znáte: základní strojek levně, žiletky draho), jenže tu je pár rozdílů. Zásadní třeba ten, že můžete holicí strojek alespoň nějaký čas používat a teprve pak si (jste-li spokojeni) k němu pořídit žiletku - a tohle je přesně to, co chci i u her. Adekvátní hodnotu za své peníze (a je jedno jestli je to kompletní hra za plnou cenu nebo postupné levnější kousky po epizodách), a pak nadstavbu za doplatek. Malou za pakatel, větší za více, to už je jedno - pokud se produkt líbí, za dodatečnou "žiletku" si klidně připlatím. Nevím, nevím. Utěšuji se tím, že šlo o špatný překlad, nebo že nám Sony ještě neřekla všechno. Popřípadě tím, že mi něco uniká (například může jít o výhradně japonský prodejní model, podobné mikro-transakce jsou tam koneckonců hodně populární). Takhle to zní ale hodně hloupě.

Každopádně musím použít závěrečnou větu uvedené novinky na serveru 1Up. Vítejte v éře next-genu! Musíme si postupně zvykat na všudypřítomnou placenou reklamu ve hrách, na zpoplatnění sebemenšího dodatečného contentu (kdo ví, zda jednou nebudeme platit i za opravné patche) či na nejrůznější předplatitelské poplatky. Bude hůř! A nebo jen Sony hodlá do puntíku splnit svůj slib, že bude PS3 špičkově výkonný stroj schopný převratné a realistické grafiky a hratelnosti - hry už nadále nebudou o schopnostech a umění hráče, ale o jeho bohatství. Tak trochu jako ve skutečném životě, že?

Od jejich poslední desky uběhly už tři roky. Čekání je u konce, Hybrid před pár dny vydali nové (třetí) album I Choose Noise a stále si v mých uších drží svojí vysokou úroveň - od Morning Sci-Fi se vrátili epičtějšímu zvuku první desky Wide Angle, ale stále to má skvělý elektronický zvuk, který je často srovnáván s Underworld nebo Massive Attack (alespoň to tedy tvrdí Wikipedia). Pokud jste o Hybrid nikdy neslyšeli, doporučil bych vám asi právě prvotinu Wide Angle, ale jinak opravdu není mnoho hudebníků s tak stabilně kvalitní produkcí (je to věc názoru, samozřejmě...), takže ani novou deskou rozhodně nic nezkazíte. Já si jí tedy užívám vrchovatě. A mimochodem, na I Choose Noise spolupracoval Harry Gregson Williams, známý autor nejen filmové hudby, ale i soundtracku k Metal Gear Solid!

PS: Do neděle jsem na dovolené v Tatrách, do té doby nečekejte žádné další příspěvky.

Slyšeli jste někdy o vývojářském studiu TOSE Software? Patrně ne, stejně jako já. A přesto jde o jednu z největších japonských vývojářských společností, podle některých zdrojů dokonce vůbec největší! Založena byla v roce 1979, její akcie se obchodují na burze a ve své 27-leté historii vytvořila už více než 1100 her. TOSE zaměstnává přes tisíc vývojářů (počítaje v to i pobočku v Číně a nově také v USA) a celý jejich byznys je postaven na tom, že o nich nikdo neví a že je firma v lepším případě uvedena pouze na poslední stránce manuálu. Je to přesný opak obvyklého vývojářského modelu. Zatímco si třeba takový Illusion Softworks velmi důkladně hlídá své duševní vlastnictví a zakládá si na své (relativní) nezávislosti, TOSE na tohle všecho záměrně kašle a nabízí svým partnerům jakou si nadstavbu outsourcingu, kdy je schopna profesionálně vytvořit celou hru na klíč podle jejich představ a bez vlastních tvůrčích ambic.

Přečtěte si zajímavý rozhovor s řediteli TOSE na GamaSutře (odkud jsem si vypůjčil i název) a případně i zamyšlení na toto téma na webmagu The Escapist. Kouzelné je na celé věci samozřejmě to, že jsme patrně všichni nějakou hru od TOSE Software hráli, ale dost možná o tom vůbec nevíme, protože většinou nejsou označeny. TOSE například portovalo na PlayStation řadu starých her od Square Softu (Chrono Trigger, určité díly Final Fantasy), má prsty v některých dílech Resident Evil či GBC verzi Metal Gear Solidu a rovněž velmi úzce spolupracuje s Nintendem - kromě Game & Watch Gallery nebo nedávno vydané skvělé plošinovky Super Princess Peach (alespoň to tvrdí Wikipedia, v mém originálním manuálu není o TOSE ani slovo!) to je třeba i úspěšná plošinovková série Legend of Stafi pro GBA a DS, u které vývojář výjimečně spoluvlastní IP (hrál jsem před časem japonskou verzi a opravdu nechápu, proč Nintendo tuhle skvělou sérii nikdy neuvedlo do Evropy nebo Ameriky). Souhrně v rozhovoru zástupci firmy přiznávají 19 PSP her a 17 DS her!!

Člověku při těch číslech skoro zamrazí. Raději nemyslet na to, jaké staré automatové i konzolové hity od roku 1979 udělali. Možná by to s našimi představami o herní branží (mám teď na mysli například oblibu některých firem postavenou na základech konkrétních starších titulů) pořádně zahýbalo.

Konečně jsme se dočkali tiskových konferencí a ohlášení definitivních informací ohledně ceny a termínu premiéry Nintendo Wii. Upřímně řečeno, není moc co komentovat, zveřejněné zprávy nejsou příliš překvapivé. Snad ta cena - očekávala se spíše na úrovni 200 dolarů či eur, což se nakonec nepotvrdilo. Pravda, za cenu 250 dolarů/eur nakonec dostanete hru zadarmo (pro mě hodně potěšující návrat k prastarým bundlovacím praktikám), nicméně rozdíl mezi levnou variantou Xbox 360 už nebude tak velký. Navíc vezměme v potaz, že se před pěti lety GameCube na trh uváděl za 200 dolarů a Wii se - kromě své unikátní ovládací metody, bůhví jak nákladné na výrobu - nijak revolučním výkonem pochlubit nemůže. Next-gen to zkrátka není. Tedy, nejsem zklamaný, ale mohlo to dopadnout lépe. Podobně to je i s datem uvedení na evropský trh (8. prosince je trochu pozdě).

A tak musím říct, že jedinou skutečně radostnou novinkou jsou pro mě detaily ohledně Virtua Console, download služby Wii. Při uvedení na trh podpora 15 her (včetně Super Mario 64!), dále 5-10 her měsíčně, cena od 5 euro za nejstarší NES hry až po cca 10 euro za hry pro N64. Skvělé zprávy, stejně jako přislíbená podpora řady významných third-party firem včetně Segy a jejího Mega Drive. Potvrzeny byly i zcela původní hry, byť zatím bez detailů a názvů. Samotné připojení k internetu a využití zajímavých základních funkcí systému bude bezplatné.

A ještě jedná dobrá zpráva - mohu-li soudit z tohoto gameplay videa z Trauma Center, o přesnost ovládání není třeba se bát. Je solidní. Na úrovni myši to samozřejmě nebude (jsou tu znatelné určité problémy při stisknutí tlačítka, kdy není jednoduché zachovat přesnou polohu), ale to myslím ani nebude nutné.

Pár linků: Special coverage na GameSpotu včetně hi-res videa z americké tiskovky (pouze pro předplatitele GameSpotu), evropské detaily na Eurogameru, spousta hands-on dojmů na IGN. O hrách zase jindy, ale Super Mario Galaxy vypadá skvěle!

Update neděle: Zde je několik velmi zajímavých drbů ohledně Virtual Console - příliš šancí tomu nedávám, ale čte se to skvěle. Podpora Amigy, původní pokračování některých NES a GB her (byť za vyšší cenu), speciální vylepšená verze Tetrisu DS, kompletní RPG série Earthbound (první díl vyšel jen v Japonsku, třetí je prý tvořen speciálně pro Wii VC)...

Po výběru hlavního hrdiny jsem další bondovku pustil z hlavy a byť jsem velký fanoušek téhle filmové ságy, zcela jsem na chystané pokračování rezignoval. Přiznávám se, Craig mi nesedl. Nyní je veškerá důvěra obnovena. Už hodně dlouho jsem neviděl tak zajímavý trailer (i z hlediska střihu, použití hudby a dokonce i herecekého výkonu hlavního hrdiny - lze-li jej nějak z krátké ukázky vůbec soudit). Česká premiéra je 16. listopadu (o den dříve než v USA!), začínám střihat metr!

Jinak musím říct, že mě letošní filmový podzim příliš nezaujal, alespoň tedy pokud jde o "velké" snímky major studií. Snad ještě Children of Men... nebo máte nějaký další tip?

Jak jste už asi pochopili, nejsem velkým zastáncem 3D na handheld platformách a rozhodně to není jen kritika PSP - třeba takový Metroid Prime jsem na DS zkoušel rozjet mnohokrát, ale prostě to nešlo - ovládání bylo příliš komplikované, pomalé a vždy nepřekonatelně překáželo hratelnosti. Stejně to bylo s řadou her na PSP, které má prostě tu smůlu, že se na ní vývojáři vzhledem k vyššímu výkonu o 3D hry pokoušejí mnohem častěji. A víte co? Ono to teď vyšlo! Syphon Filter: Dark Mirror je velmi slušná akční adventure zcela ve stylu svých tří větších a starších brášků z PSone (a jednoho nevydařeného levobočka z PS2). Není to geniální dílko, nepřináší nic nového, ale prostě se dobře hraje. A to více než cokoliv jiného znamená v první řadě dobře zvládnuté ovládání (řešení: nebát se obětovat všechna hlavní tlačítka pro pohyb). Více o hře najdete v recenzi na Bonuswebu (podle mě přeci jen lehce přehodnocené) nebo na Eurogameru, kde se do mého názoru trefili přesněji - nic nového pod slunucem, ale zábavné.

Ostatně, mám pro Gabe Logana slabost - první dva díly na PSone jsem dohrál s velkou chutí (kvalitou jsem je tehdy dokonce řadil na úroveň MGS, i když z odstupu už je to asi jinak) a ačkoliv jsem se k těm ostatním už nedostal (což bylo asi dobře, trojka byla o něco slabší a PS2 verze už v podstatě odpad), dodnes patří Syphon Filter mezi moje nejoblíbenější PlayStation série. Nyní také díky Dark Mirroru.

Nepatřím mezi lidi fascinované letadly, ale pravdou je že na sedadle v kabině letadla pokaždé znovu a znovu zažívám zvláštní pocity. Zkrátka, ani po nějakých padesáti letech se z toho stále nestala rutina. Ne, nemám strach z létání a nejsou to ani pocity nepříjemné, jen zkrátka zvláštní - vždy se ozve "zdravý rozum", který říká, že by ta velká železná věc přece neměla vůbec vzlétnout, nedbaje statistik, podle kterých je letecká doprava 29x bezpečnější než automobilová. Možná právě z těchto důvodů letadla (a aviatika vůbec) přitahuje tolik zvědavců postávajících co možná nejblíže u ranvejí a neúnavně mačkajících spoušť svého fotoaparátu. Před pár dny jsem narazil na skvělý komunitní server Airliners.Net určený právě pro podobné šílence a zakysl tam na několik hodin - je tam výborná galerie desítek tisíc fotografií, které nejen že jsou skvělé technicky a na pohled, ale často se za nimi skrývá zajímavý příběh. Seřaďte si galerii podle nejpopulárnějších a bavte se. Vybral jsem několik, které mě zaujaly (podotýkám, že jsem laik, takže popisy berte s odstupem).

1. Je to fake? Není. Jde o karibský ostrov Svatý Martin (část patří Francii, část Nizozemsku), který je vysněnou destinací všech fotografů letadel. Je tu velmi krátká přistávací  plocha (cca 2100 metrů) a velká proudová letadla proto musí nalétávat nízko nad pláží. Letadlo na fotce navíc přistávalo v nižší výšce, než bylo podle fotografa běžné. Fotku zepředu (od chlapíka v bílém tričku stojícím pod předním kolem) lze vidět tady, na serveru jsou dále desítky a stovky dalších fotek ze stejného ostrova. Nádherných.

2. Slavné letiště Kai Tak v Hong Kongu bylo z bezpečnostních důvodů uzavřeno v roce 1998. Nejen, že bylo obklopeno hustou městskou zástavbou, ale přistání tu působilo pilotům často velké potíže ? kvůli vysokým kopcům totiž museli prudce klesat a krátce před přistáním provést 47 stupňové zatočení, které končilo těsně před přistávací plochou, zpravidla ve výšce pouhých 60 metrů. Vzhledem ke krátké ranveji navíc bylo nutné přistát přesně na její začátek (o vzletech nemluvě). Opět skvělé fotky ? jedna, druhá, třetí, jeden seriálek s dobrým koncem a spousta dalších.

3. Tuhle fotku jste pravděpodobně už viděli ? i když v podobě této slavné fake varianty, jehož autor evidentně četl server Airliners. 4. Nádherný pohled z kokpitu letadla při manévru těsně před přistáním v portugalské Madeiře. A i tamní ranvej stojí za pozornost. 5. Úchvatný pohled zepředu na stoupající Boeing 747 ? fakt by mě zajímalo, jak tahle fotka vznikla. 6. Alfred Hitchcock byl tenhle snímek určitě miloval. 7. Optický klam ? věřili byste, že jsou 200 metrů od sebe? 8. Start? Přistání? Netuším, ale něco asi nevyšlo. 9. Blízké setkání nad Prahou. 10. A na závěr jedna lahůdková expozice a moje asi nejoblíbenější fotka... více na Airliners.Net!

Next Generation zveřejnil žebříček stovky nejprodávanějších PC her v Severní Americe ve 21. století (i když - brali v potaz hry vydané od ledna 2000 a nové století nejen podle mého názoru začalo až v roce 2001). Výsledek je zajímavý, ale zároveň dosti smutný. Leckomu asi otevře oči a zbaví ho naivních představ o tom co je v herní branži úspěch a neúspěch (pro pochopení žebříčku si nicméně nejprve přečtěte pravidla jeho sestavení). Zejména obsah prvních stránek je docela tristní (díkybohu za Flashpoint, jehož distribuce prý byla v US pokažená a přesto se do žebříčku, na rozdíl třeba od Mafie, dostal). Moje postřehy...

• Tři hry Blizzardu v TOP 10 a nejhorší na sedmém místě, to je fantastický výkon. O to víc když uvážíte, že v tomto století vydali pouze ony tři hry.
• Čtvrté místo pro Harry Pottera je i přes sílu IP docela překvapivé. A ještě více zmínka, že se PC verze prodalo jednou tolik co konzolové.
• Half-Life 2 těsně prohrál s Doomem 3, ale to jen proto, že nejsou započítány výsledky ze Steamu. Přesto takový úspěch třetího Doomu docela překvapil (prodal přibližně stejně jako Call of Duty).
• Poměrně bídné jsou výsledky nejlepších dílů sérií Madden či Need For Speed. Ale na druhou stranu, nové díly vycházejí pravidelně a rok co rok prodat 300 tisíc není vůbec špatné.
• Vítězství The Sims asi nepřekvapilo nikoho, ale 17,6 milionu prodaných kusů (všechny díly a datadisky), obrat 130 milionů $ a obrovský náskok před druhým místem, to o něčem svědčí!