Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Zajímavá pětiminutová exkurze do studia Polyphony Digital (tvůrci série Gran Turismo). Tak nějak mi to zapadá do známého japonského pracovního modelu: vysát zaměstnance co to jde a udržet je v práci 90 hodin týdně i za cenu mizivé produktivity (kdesi jsem četl, že zaměstnanec v Japonsku neopouští firmu dříve, než tak učiní jeho boss, i když má práci hotovou a bude u svého stolu nečinně sedět). Čímž mimochodem rozhodně nechci napadat kvality Gran Turisma! V Polyphony je posilovna, knihovna, sprcha i malý hotel. My si v redakci musíme vystačit s mikrovlnkou, i když uznávám, že při nekonečných uzávěrkách docela rádi vzpomínáme na sprchu - tu bohužel "odnesla" povodeň.

Pokud používáte službu UPC Direct (satelitní vysílání), můžete si nově zahrát digitální hry. První tři tituly se jmenují Sudoku, Honba za diamantem a Zamotaný traktor. Obzvláště poslední kousek bych si docela rád zkusil, ale bohužel mám jen starý přístroj - hry fungují pouze s novým přijímačem Philips DSR 4101. Patříte-li mezi nové zákazníky UPC a vlastníte tento model, dejte určitě vědět jak to vypadá, popřípadě pošlete krátkou recenzi Zamotaného traktoru.

Pro retro fetišisty zaměřené na herní média a vlastně i na historii počítačových her vůbec, je určen vynikající archiv (kvalitní pdf!) první stovky čísel nejstaršího herního magazínu, Computer Gaming World (konkrétně jde o ročníky 1981 až 1989). Více o historii tohoto amerického časopisu, který má aktuálně na stáncích své poslední číslo (přejmenovává se na "Games for Windows: The Official Magazine") pak hledejte na serveru CGW Museum. 25 let je 25 let! Blahopřeji a RIP!

• V Londýně před pár dny Philips prezentoval na akci Simplicity prototypy svých nových potenciálních produktů (tady je seznam i s fotkami). Větišnou jde o velmi nápadité hračky, určitě se podívejte!
• Luxor, asi nejúspěšnější klon Zuma Deluxe se dočkal po několika "datadiscích" ostrého pokračování. Luxor 2 se pochopitelně nepokouší inovovat základní koncept, ale pár novinek tu je v čele s hodně solidní grafikou. Casual segment se zkrátka prezentuje stále stoupající kvalitou production value!
• Definitivně jsem se rozhodl, že ze sebe nenechám dělat vola a ukončuji sledování Prison Breaku, jehož scénáristé dokázali během několika málo dílů beznadějně zešílet. Náhrada? Z nových seriálů zaujalo Jericho a Heroes.

Existuje celkem slušná šance, že tuhle špičkovou freeware hru dávno znáte. Já na ní před pár dny po nějakém čase znovu narazil v okamžiku, kdy jsem pro SCORE připravoval článek o klonech Boulder Dashe, geniální stařičké "logické bludišťovky" z 8-bitů. Věřte, že jich je zatraceně hodně (lépe už je na tom snad jenom Arkanoid) a věřte také, že Rocks ´n´ Diamonds (homepage) je z nich zdaleka nejlepší. Graficky to je řekněme dostačující (i když třeba takový Rox vypadá podstatně lépe), body získává něčím jiným - je do něj zabudovaný velmi šikovný editor, díky němuž je celkově k dispozici neuvěřitelných 50 tisíc úrovní včetně všech oficiálních levelů z Boulder Dashe, Emerald Mine (populární klon z Amigy) a Supaplexu (populární klon z PC, ve kterém jsem já osobně nikdy nepřešel přes druhý level). Plus řada dalších kolekcí a samozřejmě nespočet amatérských pokusů místy pochybné, ale jindy i vynikající kvality.

Takže pokud vás Boulder Dash bavil, Rocks ´n´ Diamonds vám vřele doporučuji. Koncept hratelnosti příliš nezestárnul a vzhledem ke komplexnosti balíku úrovní vám to vydrží na stovky hodin (existuje mimochodem i verze pro PocketPC). Příznivcům originálu musím doporučit vynikající a stále aktivní web bd-fans.com, kde najdou užitečné informace o historii Boulder Dash (včetně rozhovoru s původními tvůrci!) a detailní údaje o pokračováních, portech a klonech.

Většina novinářů či odborné veřejnosti se s PlayStation 3 (včetně hratelných verzí her) seznámila už v květnu na E3, ale budiž - hoši z britského neoficiálního PS3 magazínu PSM3 měli před pár dny to velké štěstí, že je navštívili hodní pánové ze Sony a umožnili jim pohrát si s patrně finální verzí PlayStation 3. Výsledek si můžete prohlédnout a přečíst na oficiálním redakčním blogu, kde budou podle všeho další dojmy přibývat v následujících dnech (snad se budou týkat i konkrétně Motorstormu a Resistance). Víme tedy už, že PS3 skutečně existuje. Víme také, že je ovladač lehčí, než se čekalo a že je jeho "nakláněcí" systém velmi citlivý. Víme rovněž, že je konzole nečekaně tichá, ale zároveň i hodně těžká. A víme i to, že se všechno hodně rychle nahrává a že je rozhraní hodně podobné tomu v PSP, což je dokonce prokázáno videem na YouTube. A ještě něco víme. Že se prý zvědavý kolega z Xbox magazínu při pohledu na hru rozbrečel...

Tak už to zkrátka v britských herních magazínech chodí. V tom o Xboxu plivou špínu na PlayStation, v tom o Nintendu oslavují jen a pouze Maria a v tom o PlayStation zase nadřazeně kritizují cokoliv, co na sobě nemá značku Sony. Že sedí ve vedlejších kancelářích a nezřídka dokonce mnozí autoři píší do různých (v uvedeném významu konkurenčních) časopisů, je celkem jedno. Je to jenom sport. To v Americe je to trochu jiná káva - tam si může redaktorka Oficiálního PlayStation magazínu bez potíží dovolit napsat, že si o vánocích místo PS3 koupí Xbox 360.

V novém vydání Edge se objevila pozoruhodná zmínka o zajímavé přednášce (zde je její transcript) na letošním festivalu EIEF v Edinburgu. Nadpis tohoto příspěvku se vám možná zdá krajně nesmyslný - jistě, něco podobného by v našich podmínkách možné nebylo, nicméně ve Velké Británii skutečně tamní komunikační regulátor (Ofcom) vážně uvažuje o konceptu veřejnoprávních her. Úvaha je to jednoduchá - když může společnost přispívat na televizi, rádio či na nejrůznější internetové projekty, proč by se nemohlo stejně dít i v případě počítačových her? Jen si tu situaci představte - po vzoru BBC (nebo České televize, chcete-li) by se případní vývojáři nemuseli vůbec ohlížet na komerční hledisko a hry by vyvíjeli s cílem veřejného prospěchu. Na první pokus to možná zní trochu šíleně, ve skutečnosti to je ale hodně lákavá představa s ohromným potenciálem.

Podobný projekt je samozřejmě i ve Velké Británii v plenkách a do eventuální realizace zbývá několik let - Ofcom stále neví jakou podobu by měl projekt mít, nicméně je údajně otevřen všemu počínaje malými hrami v prohlížeči a konče vývojem na next-gen konzole. Hezky se to poslouchá a ještě lépe se o tom sní. Rozhodně však nic podobného nelze v nejbližších letech čekat v České republice, kde mimochodem dodnes na vysokých školách neexistuje jediný výukový program určený pro budoucí herní vývojáře. Ve zmíněné Velké Británii je jich (opět podle nového Edge) přes sto a všechny jsou skutečně specializované konkrétně na vývoj her.

Zajímá vás historie videoher? Máte jedinečnou šanci jí poznat více než podrobně! Jen musíte být kdykoliv od 21. října do 25. února příštího roku v Londýně, kde se do tamního Vědeckého muzea vrací výstava Game On, která se tu poprvé s velkým úspěchem objevila už v roce 2002, aby pak následovalo "turné" po Evropě a Severní Americe (zde je tehdejší oficiální web). Výstavu jsem před čtyřmi lety navštívil a mohu ji vřele doporučit - expozice je přehledně rozdělená, obsahuje poutavým způsobem prezentované zajímavé informace a i když tu nenarazíte na nic, co nelze vyčíst z chytrých knížek (více), praktická ukázka je neocenitelná. O příležitosti na vlastní oči spatřit (a většinou si i zahrát) originální automatové verze Space War, Pong či Space Invaders, ani nemluvě - taková možnost se nenabízí každý den! Neříkám tedy, abyste okamžitě letěli do Londýna, ale pokud tam mezi říjnem a únorem čirou náhodou budete, na Game On určitě nezapomeňte. Více najdete tady (včetně detailního popis obsahu výstavy, který slibuje řadu novinek proti roku 2002).

Mám tu ale ještě jeden zajímavý výstavní tip - německé Computerspiele Museum. Ani v tomto případě bohužel nejde o stálou výstavu (byť by to tak podle všeho mělo dříve či později dopadnout), ale muzeum má mnoholetou tradici a na kontě výtečné expozice v čele s aktuální Pong Mythos (výstava věnovaná Pongu), kterou bylo možné spatřit i na letošní Lipské Games Convention. Putovní výstava sice před pár týdny zavřela brány v zatím poslední štaci ve švýcarském Bernu, ale věřím, že se zase dostane někam poblíž našich hranic. A ani tady rozhodně neváhejte - historie Pongu je poutavá a možnost vidět, nebo si dokonce zahrát všechny možné i nemožné variace (verze ovládaná myslí, živá varianta hraná na jakémsi squashovém hřišti nebo známá Painstation), je jedinečná.

Právě dnes slavíme desetileté výročí od premiéry Nintendo 64. Pravda, mohli jsme ho slavit už v červnu, kdy uběhlo deset let od launche v Japonsku, nebo naopak až za pár měsíců v březnu, kdy se N64 dostalo na trhy v Evropě, to je vcelku fuk. Ale v červnu mi to uteklo a zapomenout bych mohl snadno i v březnu příštího roku, tak berme za rozhodující premiéru americkou, ke které došlo právě 29. září 1996.

Nintendo 64 je konzole, o které se obecně hovoří jako o neúspěšné a má se za to, že odstartovala úpadek Nintenda. Je to domněnka mylná ? N64 byla konzole výdělečná, byť zisky bezesporu zůstaly za očekáváním firmy a byť v této generaci Nintendo muselo trůn nejúspěšnějšího výrobce konzolí uvolnit pro Sony. Musím přiznat, že moje vzpomínky na tuto konzoli nejsou výhradně pozitivní. Tak třeba ceny - už se mi díkybohu asi nikdy nestane, abych utratil za hru přes tři tisíce korun. Původní distributor MPM bral tehdy Nintendo hry jako doplněk svého hlavního zaměření na modeláře a z cenové politiky si nedělal velkou hlavu. Ostatně, stejně jako celé evropské Nintendo.

Jinak mám ale vzpomínky fantastické. Nintendo 64 byla koneckonců platforma, která mě uvedla do světa konzolí. Měl jsem určité zkušenosti už dříve, ale teprve tohle byla láska na první pohled. Její plody? Tak předně nezapomenutelná dvojice plošinovek Banjo Kazooie (viz včerejší příspěvek ? chci se k ní obšírněji vrátit během několika týdnů), které zdatně konkuroval Donkey Kong 64. Dále prvotřídní střílečky GoldenEye a Perfect Dark, jedna z posledních opravdu vtipných her Conker?s Bad Fur Day, arkádový Mario Tennis a samozřejmě naprosté vrcholy herní historie ? Super Mario 64 a oba díly Legend of Zelda. A to není zdaleka kompletní výčet výborných her, N64 totiž nevynikalo kvantitou, ale kvality poskytovalo více než dost.

Když se řekne Nintendo 64, vybaví se mi i na první pohled podivný, ale ve skutečnosti geniální a v určitých ohledech dodnes nepřekonaný ovladač nebo ony nešťastné cartridge, které ale měly něco do sebe (obzvláště když vlastním australskou speciální pozlacenou edici Legend of Zelda...). Na co si vzpomenete vy? Pro oprášení paměti - aktuální výroční vzpomínka na serveru 1Up, detailní záznam ve Wikipedii, české recenze na Bonuswebu (několik nejstarších je z mého pera) a slavné vánoční video na YouTube. Připomínám také, že už nějaký čas existují velmi solidní emulátory, takže pokud vám tahle éra z jakéhokoliv důvodu utekla, není důvod k slzám...

Před malou chvílí jsem se vrátil z Barcelony, kde se konala X06, každoroční akci Microsoftu, která je orientovaná na Evropu, ovšem vždy s několika zajímavými ohlášeními. Letos jich bylo více než dost - MS se hodně činil v získání exkluzivity (a například u dalšího Spinter Cellu od Ubisoftu jsem byl hodně překvapen), potvrdil spolupráci s Peterem Jacksonem (zatím nic konkrétního a řeči to byly velmi obecné, ale jméno je bezesporu určitou zárukou kvality) a samozřejmě ohlásil i několik nových her v čele s Halo Wars, Project Gotham Racing 4, Banjo Kazooie a... ehm... Doomem. Fakta jste si ale jistě dávno přečetli jinde, zkusím přes únavu z cestování (mimochodem, Alitalia skandálně zakazuje na svých letech používání handheld videoher!) sepsat alespoň pár osobních dojmů.

1) Banjo Kazooie - Když jsme pár minut před začátkem tiskovky s Martinem Zavřelem tipovali ona překvapivá odhalení, konstatoval jsem, že by mi ke štěstí stačilo jediné - nový díl Banjo Kazooie, mojí milované plošinovky z N64. Hle, stalo se a tiskovka začala krátkým trailerem (stahujte tady). Hlavní hrdina (resp. jeho "vylepšené" zpracování) mi sice subjektivně nepřipadá tak dobrácky a sympaticky jako dříve, nicméně na vývoj má Rare ještě moře času (při prezentaci Viva Piňata jakékoliv moje dotazy na Banja srdnatě odráželi). Trochu me děsí i absence původních vývojářů, kteří za dvojicí skvělých plošinovek stojí, ale přesto jde s okamžitou platností o můj jasně nejsledovanější titul pro Xbox 360. Srdci nejde poručit.

2) Gears of War - Tuhle střílečku od Epicu jsem dosud trochu záměrně přehlížel (nevyjde totiž pro PC, alespoň tedy prozatím), ale tady jsem jí neunikl a jsem tomu rád - hrál jsem single-player, hrál jsem kooperaci (v obou případech bylo bohužel umožněno zakusit jen dvě části, ačkoliv kód zjevně obsahoval více - prý nechtějí moc vyzradit) a hrál jsem i týmový deathmatch. Od UT se GOW liší celkem výrazně - je jaksi minimalističtější, což se projevuje především nutností neustálého krytí při soubojích. Vzhledem k ovládlání na gamepadu mi to připadá jako geniální rozhodnutí. Ovladač je totiž i přes velmi intuitivní nastavení stále pomalejší než myš a tak strategičtější přestřelky z úkrytu fungují lépe než zuřivé "tanečky" kolem dokola. Gears of War navíc skvostně vypadá (člověk už málem podvědomě sahá do kapsy pro kreditku, aby si šel okamžitě koupit HDTV), prezentovaná část je příslibem zajímavého příběhu (což je trochu překvapení) a má i pár dalších drobných nápadů pokud jde o hratelnost - potěšilo třeba inteligentní tlačítko, které po stisku okamžitě zaměří váš pohled na důležitou akci (například na vrtulník s posilami, jež právě přelétá nad vaší hlavou, nebo na tlačítko, které byste měli aktuálně stisknout). U pomalejšího gamepadu opět vítané zjednodušení.

3) Alan Wake - Další vrchol celé akce, což těší vzhledem k dávno potvrzené PC verzi dvojnásob. Hratelná verze na místě nebyla, ale to asi ani nikdo nečekal - důležité je, že Remedy konečně po čase zase něco málo prozradilo! Předně ukázalo nádhernou technologii (nechce se věřit, že má vývojový tým údajně jen 30 členů) a ukázalo úvod do příběhu, který je lineární a připomíná produkci Davida Lynche a Stephena Kinga. Jak lineární vyprávění (údajně strukturované jako televizní seriál, tedy s rozdělením na části, které budou končit nejrůznějšími zvraty) zapadá do velkého free-roamingového světa zatím není úplně známo. Stejně jako nebylo řečeno jak přesně to bude fungovat se světlem - postupem času bude totiž den kratší a noc delší a vaším velkým pomocníkem bude baterka. Víc toho Finové odmítli prozradit, patrně tedy půjde o klíčový element hratelnosti. Mimochodem, o pár dní dříve a několik tisíc kilometrů dále bylo řečeno, že pro hraní Alen Wake bude vyžadován alespoň dvoujádrový procesor.

Ale teď už jdu spát, zbytek si nechám do SCORE. A nebylo toho málo - Peter Molyneux dokázal i bez jakýchkoliv obrázků nadchnout pro Fable 2 (přepiště dějiny - poprvé prý bude hlavní hrdinka hry moci otěhotnět!), Shadowrun konečně představuje plány na konvergenci PC a Xboxu 260, Halo 2 na PC příliš nepřesvědčilo a nevím co jsem čekal, ale Call of Duty 3 se na Xboxu 360 hraje stejně poctivě jako dvojka. Dodat musím ještě pár slov k Barceloně - měl jsem na prohlídku jen zhruba dvě hodiny, ale město mi učarovalo a Gaudího nenapodobitelná architektura vypadá na vlastní oči ještě úchvatněji než na obrázcích. Smekám a dávám si úkol, že se tam za každou cenu musím co nejdříve vrátit!