Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Už ani nevím proč se mi před více než dvěma lety první díl Pursuit Force na PSP tak líbil, hra to objektivně vzato nebyla nijak zázračná. Navíc byla opravdu ďábelsky obtížná, což je ostatně patrně jediný důvod, proč si jí lidé ještě pamatují. Snad to bylo tím, že šlo o jednu z prvních her na tehdy čerstvě vydané PSP, ale spíš proto, že mi prostě občas popcornové povyražení přijde vhod. Stejně jako si rád zajdu do kina na Den nezávislosti nebo Transformers, tak si čas od času s chutí zahraju dobrou popcornovou hru. A víte co? Ono jich moc není! Nemyslím tím totiž automaticky každou hru podle filmové předlohy s pitomým příběhem a všední hratelností.

Pursuit Force takovou popcornovkou v dobrém slova smyslu byl a druhý díl Pursuit Force: Extreme Justice jí je jakbysmet. Navíc je důstojným pokračováním dle hesla "bigger, better, more" - nic extra nového, ale podstatně rozmanitější hratelnost, lepší příběh (ten opravdu popcornovou definici splňuje se vším všudy, do značné míry díky místy nechtěně vtipné české lokalizaci), vyladěnejší obtížnost, ad hoc multiplayer (nezkoušel jsem) a neobvykle bohatá nabídka nejrůznějších bonusových misí a režimů. Víc nemám co dodat, nic světoborného, ale na tři Paraleny ("užívat v časových odstupech nejméně 4 hodin") to pobavilo obstojně. A protože lehká chřipka prozatím neustoupila, pokračuji v "postelových hrátkách" a do PSP vkládám Syphon Filter: Logan´s Shadow...

Jay is Games, patrně nejlepší blog specializující se na flashové hry, zveřejnil žebříček nejlepších loňských flashovek. Tucet kategorií (nepočítaje stahovatelné hry, tedy klasický indie/casual/freeware) skýtá desítky různých nominací a dle podílů hlasů i přehledně zobrazené vítěze. Zkrátka, pořádná nálož flashové zábavy! Nevím jaký máte k flashovkám vztah vy, spousta lidí se na ně dívá skrz prsty, ale já je mám čím dál raději - v poslední době svou nápaditostí velké hry doslova zostuzují (byť je to samozřejmě částečně dáno jejich podstatou) a jsou často gejzírem invence. Loňský rok jich přinesl více než dost a já s pomocí Jaye lovím v paměti a vybírám několik vyvolených. Pro další si dojděte na výše uvedený link, stojí to za to. Pokud jste v tomto směru nováčci prohlédněte si i starší výběry z let 2006 a 2005.

Avalanche je velmi jednoduchá "šplhačka" s primtivním konceptem - dokázat po padajících kostkách vyskákat co nejvýše. Blokus je skvělá multiplayerová "tahová puzzle" až pro čtyři hráče, kde je vaším cílem umístit na herní pole co nejvíce svých kamenů. Bloxorz je loňská klasika, už sem tu o něm psal, vynikající puzzle se svěžím konceptem (pohybujete obdélníkovou bednou). Zaslouženým vítězem puzzle kategorie se nicméně stal Grow Island, toho několika slovy popsat nedokážu, tak mi prostě věřte, že je to skvělé. Tall Stump je v podstatě klasická staromódní 2D plošinovka ve velmi sympatické stylové grafice. Vánoční tematika Warbears Adventures není překážkou ani v půlce ledna - je to vlastně jediná adventure flashovka, u které jsem vydržel, jinak tenhle žánr (až na klasiky jako je Hapland) dvakrát v lásce nemám. Tak příjemnou zábavu a do komentářů přidejte vlastní tip...

Před třemi měsíci jsem tu o něm psal poprvé, tehdy ještě jako o nadějné střílečce a potenciálním zakladateli nového žánru "multiplayerový hazard". Jak už patrně víte, Kwari bylo před pár dny vydáno a já si ho tedy po průběžném betatestu v předchozích týdnech konečně mohl vyzkoušet naostro, za skutečné peníze. Nejprve špatná zpráva - v České republice patrně není podobný byznys legální (na rozdíl třeba od Vatikánu) a Kwari si tu tedy normálním postupem za peníze nezahrajete. Samozřejmě ale existuje řada způsobů, jak to obejít (já například využil platební kartu kamaráda z Belgie) a kdo skutečně chce, ten si zřejmě cestu najde.

Kwari jako hra příliš lákavá není. Vypadá jako kdejaká freewarová modifikace Q3A enginu a jediný herní režim je vlastně docela obyčejný King of the Hill, byť s jistými úpravami. Grafika, modely i efekty jsou hodně zastaralé a dá se předpokládat, že pro tvůrce byly prioritou spíše bezpečnostní prvky a user friendly prostředí, což se celkem podařilo. Nečekal jsem nějaký revoluční engine, jde tu koneckonců o peníze, které se o zážitek do jisté míry postarají samy. V tomhle směru mi ostatně přijde pikantní nedávno velkolepě odhalený pokerový projekt PKR a nemyslím, že by měl díky svému realistickému "mmo-like" zpracování šanci ukousnout významnou část podílu hlavních pokerových serverů. Horší je, že zatímco poker těží ze své jednoduchosti, Kwari věci dost komplikuje a člověk dlouho nemá pocit, že má šanci na výhru, nebo alespoň nějakou významnou. Což je přece princip hazardu - dostat dobré karty a být přesvědčen, že s nimi nemůžu prohrát. Chyba, můžu...

Zkrátím to. Při hraní jsem zkrátka neustále osciloval mezi pocity hráče, který se chce bavit a pocity gamblera, který chce něco vyhrát. Na nižší úrovni se totiž můžete celý večer přetahovat o pár dolarů. i když to do hry vnáší zajímavý prvek (zážitek je jaksi intenzivnější), postupem času euforie ustupovala a já si raději pustil Unreal Tournament III. Otázkou tedy je, zda je Kwari herní revolucí nebo slepou uličkou - v tuto chvíli se přikláním k druhé variantě. Je to hazard, který je atraktivní výhradně pro náruživé hráče, kteří navíc tíhnou ke gamblerství. Je jich dost? Pro ostatní je to jen pozoruhodný experiment a kuriozita (mimochodem, zkuste to sami, volnou hru bez peněz můžete hrát zcela zdarma po jednoduché registraci a volném downloadu). A je také otázkou, zda vůbec o tuhle formu hazardu někdo stojí - dosavadní pokusy víceméně vyhořely a i ten minule vychvalovený server Tournament.com (hrál se tam o prachy Half-Life 2 deathmatch a Day of Defeat) teď zobrazuje jen oznámení o zastavení provozu.

Schválně, pozná někdo, co za hru je na obrázku? Je to malý chyták, ale nebojte se tipovat. Jsem si zcela jistý, že tu hru všichni velmi dobře znáte. Tedy možná.

Update neděle: Ano, většina uhodla - jde o obrázek z Operace Flashpoint, respektive toho času ještě Poseidonu. To jsem takhle včera pátral po historických informacích o vývoji Flashpointu a Google vyklopil odkaz přímo na tento server, konkrétně na tenhle stařičký rozhovor z roku 1998. Je zajímavý hned ze dvou důvodů. Za prvé zcela jasně ukazuje, že byli v Bohemia Interactive (tenkrát ještě JRC Interactive) "úctyhodní šílenci" už před deseti lety (viz odkaz na zpracování skutečné hvězdné oblohy, nemluvě o záměru vydat hru už pět měsíců po uskutečnění rozhovoru) a za druhé je příkladem naprosto neskutečného slohu budoucího šéfredaktora Score. K tomu těžko něco dodávat, pobavte se sami. A ovšem, z historického hlediska jsou nepochybně zajímavé i ty screenshoty.

Pokud se během scénáristické stávky nudíte a nemůžete se dočkat startu čtvrté série Lostu (ještě tři týdny!), mám tu malý tip: epický dokumentární seriál Planet Earth z roku 2006. Natočila jej BBC a je to dokument s patrně historicky nejnákladnější produkcí - jedenáct bezmála hodinových tématicky různě zaměřených epizod vznikalo dlouhých pět let a protože 40 kameramanů filmovalo v celkem 62 různých zemích, není ani divu, že se náklady přehouply přes 25 milionů dolarů. Na výsledku je to samozřejmě vidět - přírodovědné dokumenty mě jindy zpravidla uspávají, ale tohle působí naopak jako hodně napínavý thriller. Dokumentární seriál si samozřejmě můžete z obvyklých zdrojů stáhnout na internetu (a pokud vím, jsou dokonce i české titulky, což také o něčem svědčí), ale jestliže disponujete HD výbavou (například PlayStation 3), doporučuji pořízení originální verze. Sledování v plném rozlišení 1080p s prostorovým zvukem (třeba z Amazonu s poštovným za mizivých 73 dolarů, verze nemá regionální zámek) je věru nezapomenutelný zážitek.

Illusion Softworks po deseti letech (sakra, to nám to letí) mění svého vlastníka i jméno a stávají se studiem 2K Czech vlastněným americkou společností Take-Two Interactive. Nepochybně skvělé zprávy pro firmu, ale co pro hráče? Inu, dle selského rozumu je to jednoduché: pokud firmě Take-Two stálo české studio za ty peníze, pak musí být přesvědčená, že jim nějaké jiné (a ještě větší) vydělá, což v tuto chvíli znamená především fakt, že mají důvěru v druhý díl Mafie. Neboli naopak, aby to bylo ještě srozumitelnější: pokud by američané nebyli přesvědčeni o kvalitách Mafie 2, pak by firmu (a spolu s ní i značku Mafie) rozhodně nekupovali.

O ceně nemá význam spekulovat. Mám jistý soukromý odhad a v ekonomických médiích se objevily a jistě ještě objeví nějaké více či méně přesné výstřely, ale přesnou sumu se zřejmě nedozvíme dříve, než Take-Two vydá svojí výroční zprávu. Na tu si navíc hodně dlouho počkáme - fiskální rok T2 končí na konci října a vzhledem k tříměsíční lhůtě to vychází (pokud se někde nepletu) až na konec ledna příštího roku. Něco se snad dá odhadnout z hodnoty posledních akvizic Take-Two (Irrational Studios za cca 12 milionů dolarů, Firaxis za bezmála 27 - mimochodem, skvělá společnost, ne?), ale každý podobný obchod je velmi specifický a jen těžko porovnatelný. Nezapomínejme také, že se Illusion Softworks po zlaté éře mezi lety 1999 a 2003 (vydání Vietcongu, Mafie a obou dílů Hidden & Dangerous) příliš nedařilo - neúspěšná byla zejména "košická odysea" a také délka vývoje pokračování Mafie naznačuje, že ne všechno probíhalo podle plánu, což jistě stálo investory nemalé peníze (které se teď vrací zpátky). Inu, je to trochu klišé, ale v dnešní pro vývojáře velmi nejisté a riskantní době je jistota a zázemí velkého vydavatele více než adekvátní kompenzací za ztrátu nezávislosti. Illusion Softworks nejsou první ani poslední, kdo se o tom přesvědčili.

V této souvislosti je ale zajímavá úvaha nad budoucností ostatních her Illusion Softworks. Osud Enemy in Sight se zdá být dávno zpečetěn: Marc Wilding z IS už před více než rokem potvrdil zmenšení vývojářského týmu do doby, než si Atari vyřeší finanční problémy, což by stačilo samo o sobě, nicméně i z jiných zvěstí a náznaků se zdá, že byla hra zrušena nebo pozastavena, byť to v IS nikdy oficiálně nepotvrdili (a na svém webu ho dokonce stále vedou v kolonce "v přípravě"). Daleko zajímavější je druhý projekt, který ve stejném rozhovoru Wilding popsal jako "hodně akční střílečku ze současnosti". Kromě toho víme, že se bude jmenovat Moscow Rhapsody a že hru vydá japonský publisher D3. Takže, co s ním? Rád bych věřil, že jde o podobně ambiciózní a nadějný titul jako Mafie 2, ale je otázkou, jak s jeho dokončením zamává nový vlastník IS. Předpokládám, že ho vzhledem k existující smlouvě zrušit nejde a musí být řádně dokončen, ale vžijte se do situace 2K - máte 200 vývojářů a dva projekty, jeden svůj vlastní, na který hodně sázíte a jeden, který musíte dokončit pro jiného vydavatele. Na který z nich pošlete své nejlepší vývojáře? Na kterém z nich jich necháte pracovat více? Pevně ale doufám, že jen maluji čerta na zeď (ostatně, zdůrazňuji, že jde jen o spekulace, vlastně ani nevím v jakém stádiu vývoje projekt je) a že i Moscow Rhapsody bude prvotřídní hra.

Ale zcela upřímně, ve srovnání s Mafií mi je tahle hra vcelku ukradená (alespoň tedy zatím, koneckonců o ní nic nevíme) a americká akvizice českého studia je podle mého názoru dobrým příslibem právě především pro Mafii 2. Názory o záměrném bojkotu hry kvůli upřednostnění GTA IV (plus spousta dalších podobných, viz tradiční chytráci na fórech) jsou směšné a já jsem v tuto chvíli přesvědčen, že až si Mafii 2 v roce 2009 zahraju (ano, moje prognóza stále platí), budu nadšený. A kromě toho, nezní 2K Czech skvěle?

PS: Jako vzpomínku na časy minulé doporučuji tenhle vynikající profil Illusion Softworks od Tomáše Krajči (vyšel právě v období, kdy končila ona zlatá éra, ve které vyšly zatím nejlepší hry tohoto studia). Jó, to byly časy...

Je tu po nějaké době zase nový článek a pokud vás ten nadpis netrknul, vězte, že je o pinballech. Hrával jsem je odjakživa (přesněji řečeno od doby, co jsem nějaký potkal a zároveň dosáhl na tlačítka) a dlouho takovým tím živelným a bezcílným způsobem. Nechápal jsem jejich smysl, nechápal jsem, že to někoho může bavit. Až jsem narazil na jeden, který se mi z nějakého důvodu zalíbil (pro zajímavost, jmenoval se Creature from the Black Lagoon) a postupně mu přicházel na kloub. Rozsvítilo se mi a od té doby pinbally miluju. Tenhle článek (nejen) o historii pinballů vznikl po loňské návštěvě Las Vegas, kde jsem se podíval do úžasného muzea pinballů (viz také moje galerie fotek na Flickru, kterou si určitě prohlédněte!) - o klasických videohrách toho vím celkem dost, ale o pinballech z 50. a 60. let jsem nevěděl vůbec nic a tady jsem si je najednou mohl zahrát. Tam se můj vztah k pinballům ještě prohloubil a já doufám, že na vás trochu té vášně přenesu. Článek najdete jako vždy v sekci Články (kde také jinde), přímý link je zde. Tamtéž směřujte komentáře.

Mojí první letošní dohranou hrou je trochu překvapivě další z nekonečné řady Marble Madness klonů, Switchball. Tenhle žánr (který alespoň v mých očích oživil v roce 2001 báječný Super Monkey Ball) mám hodně rád (viz přehled všech klonů), ale po těch letech už to je přeci jen trochu ohraná písnička, a tak jsem na červnové vydání PC verze nereflektoval. Před pár týdny ale Switchball vyšel i na Live Arcade, kde jsem se mu ve volné chvíli podíval v demoverzi na zoubek a... za chvíli už se nakupovalo. Ovšem PC verzi - je sice obecně známo, že indie a casual je na konzolích levnější (stojí tam maximálně deset dolarů, zatímco na PC za stejné hry zaplatíte dvacku), nicméně v tomhle případě jsem dal na doporučení na fórech. Ještě se k tomu dostanu.

Switchball mě zaujal svým pojetím. Zatímco snad všechny ostatní "kuličkové bludišťovky" spadají do arkádového žánru (v časovém limitu se musíte dostat včas do cíle), tady design vychází spíše z puzzle principů. V hlavním režimu si s časem vůbec nemusíte lámat hlavu a svůj postup rozvážně plánujete - nastavujete přepínače, mačkáte tlačítka a v neposlední řadě měníte podobu kuličky, s čímž souvisí její odlišné vlastnosti. Je to zkrátka trochu něco jiného a mě to hodně bavilo, obzvláště když ani jedinkrát v celé hře (!!) nenarazíte na překážku, která by byla byť jen vzdáleně podobná nějaké předchozí! A že 30 levelů není málo - první sice zvládnete za pár minut, od půlky už se to bude blížit spíše půlhodině (dohrál jsem to sice za víkend, ale myslím že takových 8 hodin na to padlo).

Nicméně není všechno zlato, co se třpytí. Většina logických překážek je tu totiž navržena tak, že během pár vteřin pochopíte co máte dělat, načež se to (často zoufale) snažíte provést - tady už spíše než na důvtipu nebo představivosti závisí na vaší zručnosti a pohotovosti (balancování na uzoučkých plošinách, jistě víte o čem mluvím). Ke konci Switchball dokáže hodně potrápit a bohužel vesměs nikoliv při hledání řešení, ale při jeho realizaci. Tady u mně hra v podstatě propadla, obě zmíněné složky by podle mého názoru měly být v přibližné rovnováze, jako tomu bylo například u Portalu a vlastně u všech skutečně kvalitních logických her (včetně například Lemmings). Pro dokončení hry budete potřebovat hodně trpělivosti (jistě, pomůže i její chytlavost, už zmíněná rozmanitost a také sympatická grafika) a já přiznávám, že jsem se mnohokrát musel inspirovat na YouTube, kde jsou speedrunové nahrávky všech úrovní (mimochodem nový fenomén, už jsem "kompletní návody" na YouTube využil místo GameFaqs několikrát), které mi odhalily řadu fígů - jen díky nim jsem často nějakou zdlouhavou frustrující pasáž překonal jednou chytrou a vývojáři zcela jistě neplánovanou zkratkou. Těmto fíglům bylo mimochodem v Live Arcade verzi údajně z velké části zamezeno a protože prý design (přesněji tedy obtížnost) zůstal totožný, radějí jsem si připlatil za PC verzi.

Přesto Switchball chválím za pokus o nový přístup (byť bývá často srovnáván s hrou Ballance, kterou jsem ale, přiznám se, nehrál) a hráčům s železnými nervy a zaujetím pro tenhle žánr ho rozhodně doporučuji. Jen to mohlo být ještě mnohem lepší! Více informací naleznete v recenzi na BonusWebu, kde mají i demoverzi, další informace případě na homepage. A teď už sakra fakt dojedu to Call of Duty!