Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Ivo Lukačovič na svém blogu představil vlastní vizi budoucnosti počítačových her. Vzato kolem a kolem, neřekl nic, co by jen trochu vnímavý hráč nevěděl už dobré dva roky a v některých případech dokonce předpovídá něco, co už dávno platí. Nejsou hry už teď nesrovnatelně nákladnější než před dvěma či pěti lety? Nezbývá už nyní pár posledních nezávislých studií, které nespolklo několik málo gigantických vydavatelů? A především - nezmizela invence už před řadou let a hry jsou až na pár kreativních výjimek dávno jen variací nemnoha herních žánrů?

Ale budiž, jako "vize" člověka, který se hrami neživí a předpokládám je ani příliš nehraje, to není vůbec špatné. V určitých ohledech je ale Ivo Lukačovič přeci jen hodně odvážný. Tak třeba ono módní, ale ošemetné srovnání s filmovou branží. Je hezké, že se obrat herní branže už prakticky rovná filmovým "box office" příjmům, ty jsou ale (jak už jsem tu někde tuším psal) jen jedním z několika pilířů filmu a v konečném součtu hry stále hodně ztrácejí - třeba jen obrat z prodeje a půjčování DVD a VHS je v Severní Americe dvakrát větší než z lístků do kina. A konkrétní zisky? San Andreas prý vydělalo kolem 200 milionů dolarů. Filmů s podobným výsledkem bylo v roce 2004 hned šest. Dobrým příkladem srovnání obou segmentů zábavního průmyslu může být i vzájemné licencování. Zatímco převod her do filmů je i s vydatným přičiněním pracovitého Uwe Bolla stále spíše vzácný, naopak to už dávno funguje (a vydělává) na plné obrátky. I já si myslím, že hry budou v následujících letech mohutně stahovat náskok filmů, ale jsem velmi skeptický k tvrzení, že se jednou "filmovému průmyslu bude moci jen zdát o tržbách" herní branže. Dříve či později se totiž ukáže, že hry na rozdíl od filmu ze samotného principu nemohou být úplně pro všechny. Je to interaktivní zábava, a ta bude vždy svým způsobem náročnější a omezenější, než se po práci zabořit do gauče a mačkat tlačítka na dálkovém ovládání k televizi. A díky bohu za to! Je pěkné, že dnes mladí muži dávají před televizí přednost videohrám. Ale začnou jim někdy dávat přednost i mladé ženy, natož pak lidé ve středním věku (dál už raději nedomýšlím)? Bez toho hry totiž filmovou branži předeženou jen ztěží.

Ještě se chci zastavit u neradostné prognózy pro PC hry. Souhlasím s tím, že je nesmírným problémem počítačových her pirátství. Že by ale počítače nemohly konkurovat výkonu konzolí? Ve skutečnosti je to přesně naopak - pokud si dobře vzpomínám, historicky měly konzole navrch snad jen v okamžiku uvedení první PlayStation. Náskok ale PC zakrátko dohnalo a později dokonce i při premiéře PS2 dokázalo nabídnout srovnatelný výkon (nyní tomu v případě Xboxu 360 není jinak). A brzy i podstatně vyšší. Jistě, stojí to nesrovnatelně více peněz, ale co na tom? Ochota statisíců hráčů investovat obrovské částky do nových procesorů a grafických karet je důkazem dobré formy PC her. Paradoxně těží z přesného opaku toho, z čeho těží konzole. Počítače mají otevřenou architekturu a historicky plní roli průkopníka nejen v roli technologií (koneckonců, kdo vyvíjí grafický chip pro Nintendo, Sony a Microsoft?), ale do určité míry i v roli "formy" - viz například online hraní, díky němuž jsou mimochodem v posledních letech hry na PC v souhrnu tržeb na vzestupu. Navíc je vývoj na počítače nesrovnatelně jednodušší než na konzole, takže bude podle mého názoru i nadále fungovat dosavadní praxe, kdy na PC vycházejí mj. a) vylepšené konzolové hry, které si na sebe bohatě vydělaly na konzolích a nyní slíznou třešničku na PC dortu a vypadají tam mnohem lépe (San Andreas, KOTOR), b) exkluzivní hry, které těží z jednoduchého vývoje a později budou upraveny na konzole, kde tvůrcům přinesou další zisky (Quake IV, Call of Duty 2) nebo c) hry, které prostě na konzolích nefungují, nebo se tam neprodávají a na PC se bohatě uživí (Football Manager, Rome: Total War nebo Sims). Ať se na to zkrátka dívám z jakéhokoliv úhlu, na herním trhu bude v dohledné době prostor pro počítače i konzole, i když se možná podíl PC her ještě o něco zmenší. Pokud máte při pohledu na prodejní žebříčky pocit, že je špatný výkon PC her důkazem jejich úpadku, pak si uvědomte jednu věc - podobně je tomu od nepaměti. Stejně jako počítače odnepaměti nepatří do obýváku k televizi, ale do pokoje na pracovní stůl (a nikdy jim to nevadilo). Marná sláva, PC hry tu byly, jsou a budou.

A nakonec. Je mi líto, ale nemyslím, že bychom právě teď prožívali prehistorii počítačových her. Že by se rodily nové žánry? Vznikaly nové legendy? Popravdě řečeno, už dlouho si na něco takového nepamatuji. A přesto, i když si tak rádi postěžujeme, nás ty hry stále baví. A budou i nadále - užijme si to.

Všichni mě mají za fanouška stříleček, ale myslím, že pravidelní čtenáři blogu už dávno vědí, že neméně nekriticky obdivuji humorné adventury LucasArts. V seriálu Fenomén, který se před pár lety na pokračování objevoval ve Score, nemohla tato firma chybět a já zde svůj tehdejší článek  přetiskuji v nezměněné formě. Říkám to hlavně proto, že v něm najdete zmínku o velkolepých plánech LucasArts na oživení žánru - dnes už bohužel víme, jak to dopadlo. 

Ještě než se do toho pustíte, musím zmínit dva odkazy. Jednak na Grumpy Gamer, osobní blog Rona Gilberta, a pak také na server House of Mojo, bibli všech fanoušků adventure od LucasArts, s řadou hostovaných webů věnovaných konkrétním hrám. Kvalitních fan stránek je na tohle téma habaděj, nejlepší však může být jen jedna. Tak příjemné čtení plné krásných vzpomínek! Je to sice opět téma, které už bylo mnohokrát zpracované, ale v tomto případě není pokusů nikdy dost - text hledejte v sekci Články, popřípadě přímo zde.

Je to oficiální! Paris Hilton miluje hry! Fantastický pocit. Dědička hotelového imperia, která tak přesvědčivě "hrála" ve filmu 1 Night in Paris a díky níž jsme se před časem dozvěděli telefonní čísla na celý Hollywood, opravdu hraje videohry! Objevila se na VIP launch party u příležitosti premiéry Xbox 360 (fotky) a odnesla si ho...

Jenže každý kdo čte pravideně Blesk ví, že nic není zadarmo a dokonce ani Karel Gott nebo Sámer Issa jen tak někam nepřijdou. Ani kvůli novému Xboxu. Zakrátko kdosi vyšťoural tenhle článek o cenách za přítomnost amerických celebrit na party a světové herní blogy se skvěle baví, že tahle fanynka přišla Microsoft pěkně draho. Osobně se mi zdá částka 200 tisíc dolarů za 20 minutovou přítomnost trochu přehnaná (ostatně - moc toho za své peníze nedostanete), ale nepochybuji o tom, že je Paris na špičce popularity. Možná si řeknete, zda jí to za ty peníze stojí (podle Wikipedie se její dědictví odhaduje na 50 milionů dolarů), ale já se jí vůbec nedivím. Jak ostatně vtipně poznamenal Ron Gilbert, za ty peníze se tam nejen rád objevím, ale bezevšeho jim i uklidím.

Vzpomínám si na velkolepou party, kterou v Praze u příležitosti premiéry N-Gage pořádala Nokia. Pro herní pisálky zvyklé na "pařby" v komorním prostředí u dvou rezervovaných stolů v rohu útulné hospůdky, to tehdy bylo učiněné zjevení. Obrovské prostory, stovky lidí, skvělé jídlo, řada nákladných představení a... celebrity. Tehdy mi přišlo vtipné jak se hvězdičky typu Lucie Borhyové řadily do fronty na focení a pak se s naditou taškou v ruce zase rychle odporoučely. Dnes vím, že Nokii těch pár fotek nestálo jen mobilní telefon a další dárky, ale že musela ještě přihodit nějaký ten obnos. Proti Paris nicméně díkybohu mizivý.

Je tu ale ještě jeden vtipný aspekt. Pro Paris Hilton to není zdaleka první herní party. Jak vyšťoural skvělý sarkastický anglický web UK Resistance, Paris už má doma GameCube a mezi její oblíbené hry patří Soul Calibur...

Jsem už dávno v Praze. Je tu neuvěřitelná kosa, jak jsem si mohl proboha stěžovat na horko! Ačkoliv mě teď dva týdny čeká velký kus práce, rád bych blogu vynahradil svou neaktivitu. Ještě dnes něco napíšu a zítra mám v plánu zveřejnit další ze starších článků. Snad mě ten slib donutí k tomu, ho opravdu připravit, kromě práce totiž tradičně přišla i podzimní lenost.

K Singapuru se vrátím už jen jedním krátkým specifickým příspěvkem. Objevil jsem nového krále hamburgerů! Dlouho jsem si myslel, že nic lepšího než Burger King prostě nemůže existovat, ale mýlil jsem se. V Singapuru jsem narazil na japonskou fast foodovou síť MOS Burger, které jsem okamžitě propadl (nemám nic proti asijské kuchyni, ale po pár dnech testování tamních jídel už jsem se rád vrátil i k "evropštějším" formám stravy). Jak si můžete o MOS Burgerech přečíst v článku magazínu Flak, za vším opět stojí japonská schopnost převzít unikátní západní myšlenku, totálně jí předělat a vytvořit z ní něco, co už je unikátně japonské a je schopné porazit i původní originál. Co vám mám povídat, už všichni dávno víme, že japonci prostě umí! MOS Burger za jen o trochu vyšší ceny nabízí fantastické jídlo (tady najdete přehled burgerů), ale zážitkem je celá návštěva. Absolutní čistota, maximální ochota, zaměstnanci v počtu blížícím se množství stolů, špičkový servis a hlavně geniální cheese cake! Takže pokud někdy budete v těch končinách...

Singapur. Nakousl jsem to už minule - je to trochu nuda, i když kulturní rozdílnost sama o sobě dělá z města hodně atraktivní destinaci. A nemyslím teď zdaleka jen přísné zákony a zákaz žvíkaček (už byl ostatně zrušen, i když je nadále koupíte jen v lékárnách). On už pohled na vánoční výzdobu, všudypřítomné koledy a nákupní horečku domorodců, je v tom horku docela kuriozní. Při poznávání všemožných zvlášností a odlišností se ale můžete cítit v bezpečí - země prostě funguje a navíc tu všichni umí anglicky. Přitom vlastně není moc věcí, které bych vám mohl doporučit - Chinatown, obchodní centrum, noční život v Boat Quai či Geylangu, asiatky a vlastně i pláže na ostrově Sentosa v ničem nevybočují z běžného asijského standardu (ano, troufám si to říct, i když jsem tu jinde nebyl). Inu, v okamžiku kdy zmizíte ze zmrzlé Prahy, je každá pláž v podstatě dokonalá. Beru to ale jako ideální začátek poznávání Asie - vlastně jsem i zrušil zamýšlený krátký výlet do Malajsie. Proč si dělat čárku teď, když vím, že se tam brzy podívám znovu a pořádně.

Toliko možná trochu přehnaně negativní dojmy ze Singapuru - jak mi to jde pod ruku, tak to píšu. Pokud jde o "práci", včerejší vyhlášení výsledků a závěrečný ceremoniál WCG naplno odhalil rozdíl mezi běžným sportem a progamingem. Chce to show! Sledoval jsem mj. finále ve FIFA 2005 (vyhrál stejný chlapík jako minule). Když pominu, že by se mělo hrát fotbalovější Pro Evo, zápasy byly ostudou spíše pro EA - drtivá většina branek padla po centrech na hlavu strikera před brankou. Přesto to byla zajímavá podívaná. Hrálo se hodně "hokejově" nahoru-dolů s rychlým přesunem hry dopředu a k vidění bylo i pár nádherných akcí. Obecně si myslím, že k akceptování progamingu běžnými hráči (nebo dokonce širokou veřejností) chybí podpora většího počtu podobných mainstreamových her. A i duelová FPS by se určitě líbila. Marná sláva, zatím to není nezapomenutelná prestižní událost, ale jen jedna z řady "velkých" herních akcí. Tomu ostatně odpovídá i prize money.

V Asii jsem dosud nikdy nebyl, takže v tomto směru je pro mne Singapur docela kulturní šok. V určitém směru jsem z něj zklamaný (není to metrople tak, jak jsem si jí maloval a na jakou jsem ?zvyklý? třeba od Londýna nebo New Yorku). Mám sice i pár hezkých zážitků a zajímavých drobných postřehů, ale celkově je to tak trochu nuda. Myslím, že velká část kontinentu bude mnohem zajímavější.

Z herního pohledu také není moc o čem mluvit. Singapurčané zřejmě hry překvapivě (vzhledem k umístění v Asii) neberou s takovým nadšením, jak byste asi čekali a já ani neviděl pořádný herní obchod. Pokud jde o World Cyber Games, měl bych je pár obecných postřehů k progamingu, jehož některé aspekty mi připadají podivné a kontraproduktivní ve smyslu propagace sportu, ale o tom snad někdy z Prahy, až budu mít dost času. Takže teď jen tolik, že organizace českého (a slovenského) týmu tradičně vázla a problémy se nevyhnuly ani pořadatelům akce.

Užijte si sněhu a nezapomeňte - 30 stupňů s 95% vlhkostí také není žádná slast. Zase se ozvu, teď je 9 večer a čas na pivo...

Hlasim se vam ze sluzebni ces...ehm, z dovolene ze Singapuru, kde se nachazim u prilezitosti konani World Cyber Games. Let probehl relativne v pohode (diky Stilnoxu a v nemale mire i Liberty City Stories na PSP, ktere me zatim - tuk, tuk - hodne bavi), prvni dojmy z prostredi jsou fantasticke - zeme je to pocitacum zaslibena a plati to zrejme i o hrach, jinak by predpokladam nebyl v pocitaci na hotelovem pokoji nainstalovany Ragnarok Online. Bohuzel se zatim potykam s technickymi problemy (proto take chybi diakritika) - jakmile je vyresim, teste se na dalsi zpravy. Nezapomente patricne oslavit fotbalovy postup a prezijte tu zimu! 

Jak píše Fuxoft na svém blogu, jistá dobrá duše na serveru Softhouse vytvořila (naprosto přesnou a dokonce vylepšenou) PDF verzi  druhého dílu jeho knihy Počítačové hry z roku 1988. Stáhnout si jí můžete ZDE, první díl pak TADY. Kniha podle mého názoru trochu ztratila ze své atraktivity, což je ale vzhledem ke konceptu vcelku logické - obsahem připomíná spíše časopis. Důvodem je předpokládám fakt, že v té době nebylo na rozdíl od knihy reálné prosadit pravidelné vydávání herního časopisu. Přesto jde o zajímavé historické dílko a jednu z prvních českých publikací na herní téma. Mimochodem, vlastním výbornou knížku Bohuslava Blažka Bludiště počítačových her z roku 1990, která poskytuje vynikající svědectví o tehdejší éře a je zdrojem řady zajímavých informací. Vřele doporučuji - podívejte se po ní v knihovnách, pokud vím, je běžně k dispozici.

Pro pozorné hráče to není žádné překvapení, ale přesto jde o (s nemalou dávkou nadsázky) událost roku, která paradoxně zůstala vcelku bez povšimnutí - alespoň tedy na českých webech, které sleduji (a pravda, moc jich nesleduji). Telltale Games potvrdili vývoj pokračování Sam & Max, které bude podobně jako Bone (pro mne trochu rozporuplný kousek) vydáváno po epizodách. Co se ví? Vyjde v roce 2006 a bude se na něm podívat Steve Purcell, který bude také na internetu publikovat sérii komiksů s tématikou Sam & Max. Super! Na to, jak dlouho už se o epizodickém modelu prodeje mluví, je s podivem, že na kloudný projekt stále čekáme. Každopádně se mi ten koncept líbí a s napětím očekávám, až to s ním někdo konečně roztočí (Sin?)...

V Carnegie Mellon University probíhá už od jara projekt nazvaný Experimental Gameplay, kde studenti tvoří hry na určité konkrétní téma (například gravitace, skákání a podobně). Finta je v tom, že mají na každou hru pouze týden a cílem je tedy vytvořit za rok celkem 52 her na různá témata. Některé z her (Tower of Goo, The Crowd...) jsou skutečně pozoruhodné a většina z nich přetéká invencí. Přidat se můžete i vy, přinejmenším si je odsud ale můžete stáhnout.

• VR Way je zajímavá stránka s panoramatickými quicktime obrázky z her - link vede na Quake 4, je tu i Half-Life 2, GT Legends a další. Nestačí-li vám tedy běžné obrázky...
• Nintendo prý pracuje na novém designu DS. Tomu jsem opravdu rád, konzole si to zaslouží a pokud půjde o podobný vývoj jako v případě GBA a GBA SP, máme se nač těšit. Snad se dočkáme už v květnu na E3 (osobně jsem o tom přesvědčen).
• Jednou z výhod indie her ve srovnání s komerčními tituly je jejich životnost. Zatímco "velké" hry se ohřejí na pultech obvykle jen několik týdnů, indie projekty mohou existovat léta. Autoři Jets ´n´ Guns pokud vím nad prodejností své hry příliš nejásali, ale na GameTunnel (jedna z nejnavštěvovanějších sajt indie scény) teď dostali v recenzi 10/10. Snad se jim to rozjede. Už kvůli nám - chci sakra ten datadisk!
• Myslíte si, že herní redaktoři celý den jen hrají hry? Tady je "odpověď" Johna Davisona (soudě podle blogu je to solidní grafoman), ředitele serveru 1Up a několika  herních časáků amerického vydavatelství Ziff Davis. John popisuje pracovní náplň jednoho svého dne. Inu, nemá toho zrovna málo.
• Jedna prima reklama na PlayStation 2 (Pace of Life), druhá víceméně standardní na nový díl Ratchet & Clank (Golf). Marná sláva, není vůbec divu, že jsme do posledního dílu SCORE Live vybrali kanadskou reklamu na GB Micro (download). Jako bonus reklama na Mortal Kombat Shaolin Monks. Něco mi říká, že se v televizi nevysílá.
• Seriál Lost (rozplýval jsem se nad ním ZDE) mi začíná lézt na nervy. První sezóna byla skvělá, úvodní dvě epizody druhé série hodně slibné a... teď už čtyři díly naprostý balast. Za týden se to zřejmě zlepší, ale stejně - nemohl by mi někdo prozradit jak to dopadne, abych nemusel ztrácet čas?