Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Star Wars jsem samozřejmě viděl, ale tím to skončilo. Některé díly se líbily více, jiné méně, rozhodně ale nepatřím mezi jejich věrné fanoušky. Přesto se tohle bezpochyby dostane do mé příští objednávky z Amazonu. Droidmaker je příběh George Lucase na pětiset stranách a myslím, že zajímavějších osudů v téhle branži moc nenajdete. Na blogu autora knihy bylo ještě před pár dny možné stáhnout si zdarma kapitolu věnovanou LucasArts a mohu tedy potvrdit, že jde o vynikajícím způsobem napsaný příběh s množstvých dosud neznámých informací (autor v Lucasfilmu sám řadu let pracoval) a unikátních fotografií. Další informace na homepage knihy.

Přes týden stará zpráva, ale dříve jsem se k tomu nedostal - jsou hry umění? Pro mne vrcholně nudné a zbytečné téma, které se v různých intervalech řeší už řadu let. Co se stalo tentokrát? Americký filmový kritik Roger Ebert hnul žlučí některým hráčům, když prohlásil, že hry na rozdíl od filmu či literatury ze své podstaty nemohou být uměním. Jeho argument (vzhledem k interaktivitě podle jeho názoru nemohou být jasně danou vizí jednoho autora) není úplně neprůstřelný, ale něco na tom je. Ostatně, ne nadarmo je většina her, o kterých se kdy mluvilo v souvislosti s uměním, striktně lineární. Dále se k tomu vyjádřil třeba Grumpy Gamer, překvapivě plodná diskuze následovala i článek na Doupěti. Naopak Next-Gen s Ebertem souhlasí.

Tomáš Krajča na svém blogu píše o problematičnosti akce Becherovka Game. Nejsem insider, ale mám k tomu také něco málo - amatérský vývoj vždycky byl a vždycky bude hlavně o nadšení a odměna za obrovské nasazení tvůrců her nemůže být nikdy adekvátní. Potíž Becherovky je ale v tom, že autory nutí spojit jejich hru s produktem pořadatele, čímž jim do určité míry brání v tvůrčím přístupu. A pak druhý, podle mého názoru ještě větší problém - opravdu nikomu nevadí, že je tu alkoholický nápoj zcela nepokrytě propagován v segmentu, který je atraktivní hlavně pro nezletilé (a ne, teď nemyslím vývojáře, ale hráče, kteří ty hry pak hrají a neustále mají před sebou reklamu na Becherovku)? Na závěr ještě jedna otázka (čte-li to tu někdo, kdo se účastnil slavnostního vyhlášení) - co se proboha děje na této fotce?

1UP Show je nový video pořad serveru 1UP. Skvělý! Technicky bych sice čekal více, ale mají přístup k zajímavým rozhovorům a amíci se dokáží odvázat, takže to bývá legrace. Tak třeba v šesté epizodě (reportáž z Xbox 360 Zero Hour party) vedle sebe stojí a o svých hrách mluví zástupci Bungie a Epicu. Že je Cliffy B zábavný chlapík víme už dávno, ale že se dokáže rozvázat i PR manažer Microsoftu Peter Moore, to jsem trochu nečekal. Marná sláva, když ho nejdříve necháte vypít pár piv, to se to pak dělá interview! Pobavil a získal body. Doporučuji.

• Proslulá unikátní flashovka Samorost se dočkala pokračování! A rovnou dvou kapitol (druhá je placená). Jak jistě dobře víte (koneckonců to vyplývá už z názvu), Samorost vytvořil Čech Jakub Dvorský pod hlavičkou Amanita Design. Dvojka je podle mého názoru minimálně stejně dobrá jako originál, jen po všech směrech větší.
• GameTunnel (server věnovaný indie hrám) rozjel vyhlašování nejlepších nezávislých her roku. Začal vyhlášením nepříliš zajímavého sportovního žánru - další vývoj sledujte sami (nová kategorie je zveřejněna vždy po dvou dnech).
• A zase jedna událost, která kolem českých herních webů prolétla zcela bez povšimnutí - v přípravě je OutRun 2006: Coast 2 Coast, geniální arkádové závody. Vyjdou v březnu 2006 na PS2, PSP a PC. Ano, i na PC!
• Adventury Sierry mne až na pár výjimek nebraly, ale tohle je skvělý precedens - Vivendi nakonec svolilo s nekomerčním vývojem pokračování King´s Quest a umožnilo pokračování tohoto amatérského projektu.
• Jistý psycholog prohlásil, že jsou hráči her lepší v řízení při telefonování z mobilu. Díky hraní jsou totiž úspěšnější při současném řešení několika různých úkolů najednou.
• Zmínil jsem Becherovku - z mne nepochopitelného důvodu vyhrála v kategorii flashových her naprosto šedá kopie Thrustu Rocket in Danger. Náladu si vylepšete flashovkou Hot Air, která do stejného konceptu přináší alespoň trochu originální myšlenku. A vypadá stokrát lépe.
• Máte rádi nějakou hru od Acclaimu (hloupá otázka...vím)? Tak si na ní kupte práva! Zjevně nejde o práva na pokračování, ale pouze na konkrétní titul, jenže i tak - představa vlastnit Rise of the Robots je hodně vzrušující. Nesložíme se?

S čísly mi to moc nejde a matematika byla vždycky mojí slabinou. Přesto jsem Sudoku docela propadl - nejprve v novinách, nyní naplno PSP verzi Go! Sudoku (grafický styl hry - a oficiálního webu - je moc sympatický), která vyšla před týdnem. Že se s každou hádankou potýkám přes půl hodiny, mi příliš nevadí. Není kam spěchat, čtyřminutový "high score" limit je beztak nad moje síly. Nicméně je otázkou, zda z téhle hry bude nadšený ještě někdo jiný než lidé z herních médií, kteří ji dostanou zadarmo. Obsahuje pouhou tisícovku tabulek a stojí stejně jako většina ostatních PSP her, tedy cca 1500 korun. Přitom  v knihkupectví vás dvě knihy po pětistovce hlavolamů přijdou dohromady na dvě stovky, na sudoku.com si za pár šupů můžete koupit generátor Sudoku, o nespočtu bezplatných aplikací (včetně homebrew pro PSP) ani nemluvě. Chápu-li to dobře, pointou Go! Sudoku má být možnost zdarma stahovat z internetu další tabulky (zmínka o tom mi mimochodem docela citelně chybí v recenzi na Bonuswebu), ale bude to stačit? Jsou věci, pro které je zkrátka papír jako stvořený...

Vánoce se nezadržitelně blíží a na objednávku z Amazonu je už nejvyšší čas! Doporučit vám několik knih s herní tematikou se chystám už hezkých pár měsíců, ale dostal jsem se k tomu až "za pět minut dvanáct" - alespoň teď mohu využít jako inspiraci téma v novém čísle Edge, kde se odborné herní literatuře také obšírně věnují. Termín "nejlepší" z titulku berte prosím s odstupem, bez velkých potíží by se dala sestavit druhá a možná i třetí desítka podobné kvality, knih totiž není vůbec málo. Snažil jsem se vybrat spíše rozmanitý seznam knížek, které jsem většinou sám četl a zaujaly mne - nepochybuji, že si mezi nimi své favority najdete i vy. Pro pořádek ještě dodávám, že žádná z knih nevyšla v češtině a uvedené linky míří na americký Amazon, i když snad všechny najdete i na britské pobočce (chcete-li ušetřit, některé jsou v prodeji i v paperbackové edici). Tak pojďme na to!

1000 Game Heroes - Z nakladatelství Taschen přichází kolekce tisícovky herních postav - kdo knihy od Taschena zná, ví co očekávat. Je to typický zástupce kategorie tzv. "coffee table" knih - takové publikace se nečtou souvisle a jen si je čas od času prolistujete. Ono také není obvykle moc co číst - kladou totiž důraz na obrázky. Na zhruba 600 stranách věru moc textu nenajdete, jsou tu ale stovky hezkých artworků, které tvoří jakýsi ucelený obraz videoher. Pro mne osobně to moc význam nemá (v artworcích se v herních časopisech doslova topíme) a vzhledem k tříletému stáří už je výběr docela zastaralý - autor navíc u mnohých her sáhl po prvním obrázku a utekly mu tak u některých titulů daleko hezčí artworky. Produkci Taschen lze zakoupit i v některých českých knihkupectvích a konkrétně tuto knihu jsem viděl prodávat v Praze na Václaváku.

Game Over - Jedna z mých nejoblíbenějších knížek! Podrobně se zabývá historií Nintenda od jejích dřevních dob na konci 19. století až do současnosti - osobně vlastním první edici, která končí někde v roce 1999, takže netuším jak se s další kapitolou popral Andy Eddy, ale myslím že to nejzajímavější se beztak odehrálo na konci 80. a na začátku 90. let. Nintendo je jedna z nejznámějších herních firem a v historii branže hrála naprosto klíčovou roli. Když si připočtete japonský původ, dostanete úžasný příběh s řadou insiderských informací. Autor měl možnost pohovořit s ředitelem Nintenda, o čemž se většině novinářů může jen zdát.

Half-Life 2: Raising the Bar - Vynikající kniha pro fanoušky obou dílů Half-Life. Jde o jakýsi oficiální "Making of...", takže se tu dočtete spoustu nepříliš známých a insiderských informací z kuchyně Valve včetně předmluvy z pera Gabe Newella. I tahle kniha je hodně postavená na obrázcích (screenshoty, artworky, náčrtky...), je tu ale i nemálo zajímavostí z vývoje a osobně mne zaujala třeba zmínka o věcech, které se do hry z různých důvodů nedostaly. Obsah se nicméně věnuje téměř bez výjimky designu hry, o technologii Source se v ní nedočtete prakticky nic. Mimochodem, podobného ražení je kniha Making of Doom 3.

Masters of Doom - Další moje oblíbené čtení. O id Software jsem věděl opravdu hodně, přesto jsem v téhle ucelené historii firmy našel velké množství zajímavých informací. David Kuschner knihu napsat poutavou lidskou formou, ale hlavní moc je samozřejmě v samotném příběhu partičky mladých talentovaných nadšenců, kteří během pár let dobyli svět počítačových her - o síle příběhu svědčí i fakt, že by snad měl být zfilmován!

Phoenix: The Fall & Rise of Videogames - Tuším vůbec první kniha, kterou jsem si před lety o hrách koupil (vlastním druhou edici z roku 1997, později byla vydána minimálně jedna aktualizovaná verze). Mám k ní určitou slabost, snad ale mohu objektivně říct, že jde o jednu z nejlepších knih mapujících historii videoher. Stáří vůbec nevadí, jde tu koneckonců hlavně o herní pravěk - autor rok po roku neúnavně sestavil ucelené dějiny a jak kdosi dobře napsal v recenzi na Amazonu: "nejde o podmanivě napsaný příběh, ale o historickou zprávu". Pokud tedy někde začít, pak tady. I když asi nebude k sehnání...

Power Up: How Japanese Video Games Gave the World an Extra Life  - Pokud vás přitahuje japonská kultura a konkrétně tamní zcela odlišný přístup k videohrám (ať už z hlediska tvorby, nebo jejich "spotřeby"), pak jste na správné adrese! Chris Kohler napsal velmi podrobnou (místy snad až příliš) knihu, ve které nejen mapuje historii japonské herní kultury, ale snaží se tak odpovědět na otázku, proč je zdejší produkce tak výjimečná, odlišná a úspěšná. Většinu nejúspěšnějších japonských designérů měl navíc šanci vyzpovídat a jeho rozhovory jsou svěží a hodně odlišné od těch, které jsou běžně k přečtení v herních publikacích.

Revolutionaries at Sony - Kovaní fanoušci PlayStation zřejmě dají místo Game Over přednost téhle knize. Revolutionaries at Sony je věnovaná poměrně komplikovanému zrodu PlayStation a na přebalu konkrétně stojí, že jde o "autorizovaný příběh Kena Kutaragiho". Dočtete se tu o složitém interním procesu prosazení produktu do výroby, o vývoji technologie a plánování marketingu. Historie Nintenda je možná zajímavější, ale tady jde o zajímavý osud zázraku jménem PlayStation. A ten není radno podceňovat. Problém jsem měl trochu s jazykem (zřejmě důsledek překladu z japonštiny), ale jinak se to čte jedním dechem! Kniha Opening the Xbox se v podobném duchu věnuje Xboxu - prý je také skvělá, ale zatím jsem ji nečetl.

Theory of Fun - Raph Koster je velmi respektovaným herním teoretikem, který má navíc bohaté zkušenosti se samotným designem her (konkrétně MMORPG žánru). Jeho kniha Theory of Fun se stala během pouhého roku od vydání doslova biblí herních designérů - snaží se totiž (v mých očích poměrně úspěšně) odpovědět na otázku "Co dělá hru zábavnou?". Přečtěte si přeloženou Kosterovu přednášku na stejné téma na blogu Pavla Dobrovského, v knize toho je ale podstatně více - zajímá-li vás tato problematika, pak nenajdete nic lepšího!

Trigger Happy: The Inner Life of Videogames - A ještě jedna publikace, která se zabývá hrami z teoretického hlediska a je trefně popisována jako "estetická historie videoher". Autor Trigger Happy napsal jakousi seriozní ódu na videohry a vznáší řadu akademických otázek (proč hry hrajeme, jsou hry umění, co dělá hru dobrou, kam se budou ubírat v budoucnu...). Je to kniha, která se nečte snadno, ale je napsána svěže, chytře a netradičně. Nesedne každému, ale pro přemýšlivé čtenáře je výborným doplňkem věcných dějepisných publikací.

Ultimate History of Videogames - Společně s Phoenix: The Fall & Rise of Videogames další nepostradatelný průvodce historií videoher! Obě knihy se docela dobře doplňují - zatímco Phoenix je dějepisná suchařina, tahle kniha je napsaná osobněji. Na jednu stranu tu možná nenajdete tolik informací, na stranu druhou se dočtete nespočet pikantních kuriozit. Na můj vkus je až příliš velká část věnovaná Atari a vůbec celé je to hodně "americké". Ne, nestěžuju si, kdybych vám měl doporučit jen jednu knihu z této desítky, možná by to byla zrovna tahle - ale přesto se těším, až se konečně někdo začne zabývat třeba i ZX Spectrum (něco je v plánu) a dalšími specifiky evropské historie videoher. Popsáno už bylo leccos, ale stále toho ještě hodně zbývá!

Na kterou hru se teď nejvíce těším? Mohl bych jmenovat Metal Gear Solid 4, Godfather nebo STALKER, ale už dávno jsem si odvykl těšit se na něco, co je vzdálenější než pár dnů či týdnů. Není to dobré na zdraví. Takže? Překvapivě asi na Sin Episodes. A není to znouzectnost způsobená tím, že už před vánoci všechny nejočekávanější hry vyšly. Právě naopak.

Sin se v roce 1998 zařadil po bok her, které i přes své nesporné kvality zapadly. Takových her není málo - jen si sami zkuste vzpomenout a určitě jich také pár vyjmenujete. Sin vyšel týden před Half-Life a protože nenabídl žádnou podstatnou revoluci a herně za ním přeci jen zaostal, jednoduše se na něj pozapomnělo (ostatně, důkazem budiž "šalamounské" řešení s hodnocením v recenzi na Bonuswebu). K určitému neúspěchu (i když ten byl určitě relativní, jinak by tehdy těžko vyšel datadisk Wages of Sin) jistě přispěla i zabugovanost, kterou nicméně poměrně rychle vyřešily opravné patche. V každém případě nesouhlasím s recenzí ve Score (6/10 tehdy udělil tuším Jan Eisler) a považuji Sin za jednu z nejlepších stříleček své doby. Vynikala zajímavým futuristickým příběhem s atraktivními postavami (i po sedmi letech si dodnes pamatuji základní zápletku a hlavní hrdiny), vynikajícím designem úrovní a podařeným deathmatchem. V určitých ohledech byla podobná proslulému Duke Nukemu 3D a vlastně není divu - řada z designérů firmy se rekrutovala právě z 3D Realms. Více v mé tehdejší recenzi.

Ne všichni se mnou jistě souhlasí, ale pokud si na Sin nevzpomínáte, brzy vám Ritual osvěží paměť. Jak už asi víte, přes Steam plánuje vydat vedle šestinásobného pokračování (ve formě postupně vydaných epizod) také remake původní hry v Source technologii - informace (například tenhle čerstvý rozhovor) jsou slibné a myslím, že bude spousta hráčů ze Sinu velmi příjemně překvapená. Já ne, historie Ritualu je mi dostatečně známá a tuším tedy, co dostanu. Nebude to revoluce, ale vynikající hra.

Mimochodem, viděl někdo film Sin z roku 2000? Jaký byl?

Před dvaceti lety jsme o ní psali Ježíškovi a naši rodiče jí horečně sháněli, kdekoliv se dalo. Většinou úspěšně, vzhledem k zemi původu to nebylo zas tak nedostatkové zboží. S radostí jsme pak zahazovali Rubikovu kostku a poznávali kouzlo elektronické zábavy. Nejste-li tady náhodou a čtete-li můj blog pravidelně, je docela možné, že jste i vy tehdy začínali podobně. Zastavte se na okamžik, zavzpomínejte si a zanechejte komentář se svým příběhem...

Jen velmi málo her se může pyšnit s tím co Lemmings. Stačí jednoduchý a zároveň unikátní nápad a na světě je klasika. Lumíci bez inteligence, kteří bez zaváhání skočí z útesu, aby se dole rozplácli jako maliny. Pokud jim tedy do ruky nevrazíte deštník. Na 16-bitech to fungovalo geniálně a nejrůznější spin-offy jako 3D verze nebo paintballová varianta se už originálu nevyrovnaly. Čerstvá PSP verze se naštěstí vrací ke kořenům a obsahuje kolekci všech původních úrovní, několika desítek nových a jako trumf i možnost editace a tvorby vlastních (což je ve spojení s Wi-Fi podporou a tedy možností jejich stahování z internetu docela neprůstřelný feature). Navíc je tu i multiplayer pro dva (PC verze ho neměla, ale na Amize a ST to šlo už tehdy) a další vychytávky. Původně jsem byl sice smutný z toho, že Lemmings nejsou na DS, kam by se hra díky ovládání stylusem hodila více, ale teď už mi to příliš nevadí. I na PSP se to ovládá překvapivě dobře a grafika je fakt kouzelná. Posuďte sami...

Velmi ranná preview verze mě dokázala odlákat nejen od Liberty City Stories (což je docela pikantní, když uvážíte historii autorů série GTA), ale hlavně od práce, které mám nad hlavu. Až v únoru vyjde, bacha na ní! Do té doby nastudujte podrobnou historii Lemmings na Wikipedii (věděli jste například, že byla ve vývoji automatová verze?), přečtěte si příběh vývoje hry přímo od jednoho z autorů, poslechněte si kultovní main theme, nebo zkuste Pingus, vynikající open-source klon na PC.

20 tisíc dolarů pro vítěze na WCG? Pche, v Americe jsou špetku dál, když ve finále CPL World Tour vyhrál Fatal1ty 150 tisíc dolarů (viz zajímavý článek v Business Week). I když si odmyslím jeho další sponzorské a reklamní smlouvy, jsou to peníze, za které už se dá žít a které nedělají ostudu spojení "profesionální hráč". Finále přenášela MTV (resp. její internetové vysílání - pustit si ho můžete i ze záznamu, ale jen v MIE - zvolte nahoře vpravo Games) a zprávy se objevily ve většině mainstreamových médií. Co bude dál? Profesionální ligová soutěž v Counter-Strike s finálovým kláním ve stylu Stanley Cupu (nebo ještě lépe Super Bowlu)? Zjevně to k tomu směřuje a z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že když jsou hry opatřeny kvalitním komentářem, je pohled zajímavý i pro relativního laika. Stále tu je ale malý problém s častou výměnou her. Včera Unreal Tournament, dnes Painkiller, zítra Quake 4. Dál už jen stručně, nahromadilo se toho docela dost...

• Na IGF byl dokončen výběr nominací v kategorii studentských indie her, kde je pravidlem velká dávka invence a kreativity. Proč čekat na vyhlášení vítěze, zkusit si je můžete sami - je jich několik desítek, takže se připravte, že vám to bude chvíli trvat (škoda, že hodně linků nefunguje). Zaujal mne třeba Orblitz.
• Hypotéza o budoucím vývoji konzolové bitvy mezi Sony, Microsoftem a Nintendem, která předpovídá úspěch Nintendu a zkázu Sony. Trochu přitažené, ale s poměrně pevnými základy. Ne, že bych tomu věřil, ale čtení je to zajímavé.
• Filmy Shyamalana nemusíte milovat (mě se líbily víceméně všechny), ale musíte uznat, že své práci rozumí. Trailer na Lady in the Water vypadá hodně slibně. A Paul Giamatti je jeden z mých nejoblíbenějších herců poslední doby - ještě lepší!
• Zajímavě vypadá rovněž další teaser na Cars, nový snímek Pixaru a poslední, který studio dělá pro Disney. I když kdo ví, údajně se jedná o převzetí Pixaru právě Disneyem (což je, pokud znáte historii vztahu obou firem, poněkud pikantní). Byla by to škoda, další projekt měl mít pod palcem Jan Pinkava.
• Vynikající animace Blue Ball Machine není hra, ale koukat se na to vydržíte dlouhé minuty! Ve skutečnosti jde o animovaný GIF, ale geniálně vymyšlený. A s pěknou hudbou.
• Konec roku je ještě relativně daleko, ale o vítězi kategorie Nejhorší recenze roku 2005 je už rozhodnuto. Jsem rád, že nejsem vývojář Xboxové verze Operation Flashpoint a můžu se téhle recenzi v jednom britském neoficiálním Xbox časopisu jen smát. Nic jiného s ní dělat beztak nejde.
• A znovu Lost. Čtěte vynikající rozhovor s jedním z hlavních tvůrců seriálu, kde se dozvíte hodně o tom, jak takový seriál vzniká (vážně jsem nečekal, že je to tak nahodilé). Tady pak najdete jednu velmi zajímavou a docela neprůstřelnou teorii, jak to celé vlastně je.
• Na opravdu výhodné vánoční herní nákupy stále čekáme. ElectroWorld čerstvě nabízí alespoň PS2 s pěti hrami za 5990 a Xbox bez her za 3990. Pokud ho tedy zase nevykoupí spekulanti...
• Prý to dávali i na TV Nova, ale to vás mohlo minout, takže stahujte - Ronaldinho na tréninku čtyřikrát po sobě trefil z velkého vápna břevno, aniž by mu jedinkrát spadl míč na trávu. Kdyby to nebyl Ronaldinho, řekl bych, že je to fake. Takhle si už tak docela jistý nejsem.
• Quake4Cash je mod, který umožňuje hrát lidem o peníze (zatím nefunguje v cz). Geniální - divím, se že to někoho nenapadlo už dříve. Přes PayPal pošlete depozit a pak už jen vyděláváte svým railgunem! Nebo platíte.
• Pong včera slavil 34. narozeniny. Je to vůbec možné? Tenhle dědeček je sice často mylně označován za první videohru vůbec, ale přesto je to úctyhodné stáří! Blahopřeju, na jeho počest si znovu přečtěte historii na Wikipedii a zahrajte si jednu z nespočtu moderních verzí.
• Link of the week - Cliptip je blog, na kterém najdete každý den tip na jeden nový videoklip! Skvělé pro lidi co nemají čas na MTV a navíc neposlouchají jen mainstream. Kromě toho si tu většinu klipů můžete stáhnout na disk!