Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Reklama je všude kolem nás a čím více jí je, tím méně si jí všímáme. Reakce reklamních společností je zřejmá - hledají alternativní způsoby jak nás oslovit i na místech, kde to čekáme nejméně. Tyto alternativní formy reklamy obvykle nejsou zajímavé svm dosahem (tj. nejsou na očích milionů zákazníků), ale tím, že zasažené zákazníky osloví bezprostředně. Ne každá značka se na to hodí, jiné jsou pro to ale jako stvořené - například PlayStation se snaží už od svého uvedení na trh šokovat a už jsem tu různé reklamní kampaně uváděl mnohokrát (jeden příklad za všechny, tohle je taková "obyčejná" PlayStation reklama na autobusové zastávce - 1, 2 a 3). Na jednu z nejroginálnějších forem inzerce teď můžete narazit v tureckých klubech, konkrétně na jejich záchodcích. Že je toto místo pro inzerci ideální (kde jinde bude člověk desítky vteřin dobrovolně zírat na reklamu) už pochopili mnozí, teprve Istanbulská agentura Rafineri však využila samotné pisoáry a to navíc způsobem, který docela odpovídá produktu PlayStation a je dokonce do určité míry interaktivní - "trefujete" se do známých ikonek a "získáváte" body. Velmi originální.

PS: Zda existuje i "velká" varianta do kabinek se moje zdroje bohužel nezmiňují...

Mám rád pěkné fotky. Mám je rád o to víc, že sám fotím bídně. A dvojnásob mám rád pěkné fotky, za kterými je nějaký příběh. Jako tahle (bohužel oříznutá - v originále je vysoký, majestátně vyhlížející maják vidět celý) fotografie chlápka, který o sobě rozhodně nemůže říct, že je v suchu. Fotografii dost možná znáte - je to docela slavný snímek Jeana Guicharda, úspěšného fotografa specializujícího se právě na majáky. Když jsem ho viděl poprvé mezi plakáty v IKEA (mají ho tam pořád), civěl jsem na něj několik minut a (kromě toho, že se mi chtělo najednou čůrat) hodně mě zajímal osud toho chlapíka. Přežil? Co tam sakra dělal? A byl tam vůbec? Nepřimaloval ho tam někdo ve Photoshopu? Pravdu jsem se dozvěděl až mnohem později - správci Bretaňského majáku čekali v roce 1989 na záchranný vrtulník a když jej uslyšeli, jeden z nich zvědavě vykoukl. Že jde o omyl si prý stihl uvědomit včas a vyvázl bez zranění (více o tom tady).

Ne vždy to bohužel dopadá tak dobře - viz například Kevin Carter, jehož život teď chtějí zfilmovat. Z podobného soudku - doporučuji server The Digital Journalist. Ne všechny tamní fotografie se vám budou líbit, ale každý měsíc tu najdete novou dávku zajímavých snímků včetně rozhovorů s jejich autory a dalších fascinujících článků. Nemusíte být ani fanatik do fotografování - stačí mít rád pěkné fotky.

Na tomhle webu najdete pár map z různých her. Dobré na vzpomínku (ty z Doomu vypadají skvěle), ještě lepší na plakát na zeď. Mnohem zajímavější kolekci map najdete ale na vgmaps.com, fandům Amigy pak doporučuji databázi Hall of Light, kde najdete mapu prakticky pro každou relevantní hru. Totéž u Spectrum platí pro sajtu Speccy Screenshot Maps. Je to fajn, ale je to nic proti starému dobrému čtverečkovému papíru... Jo a málem bych zapomněl - jistá dobrá duše udělala geniální mapu světa WoW ve stylu Google Maps.

Nový design DS je... zajímavý. Sice mi možná až moc připomíná iPody a čekal jsem také ještě trochu radikálnější zmenšení rozměrů, ale je to určitě krok dopředu od té současné tragédie. Jinak mi v této souvislosti připadají velmi vtipná prohlášení generálního manažera evropského Nintenda, který pouhý den před odhalením DS Lite velmi zuřivě popíral jakékoliv fámy o nové verzi DS.

Jinak tomu patrně nebude ani v případě God of War 2 a online updatu GT4, které Eurogamer exkluzivně odhalil, načež je Sony donutila uniklé informace stáhnout (což už ovšem nemohla dokázat u řady dalších webů, které zprávu rychle převzaly). Dobrá práce chlapců z Eurogameru, špatná práce u Sony. Jejich tvrzení, že žádné podobné hry neexistují a nikdy existovat nebudou, jsou směšná už teď. A budou ještě více, až je za pár týdnů (pravděpodobně na E3) oficiálně ohlásí.

Bože, tohle bude hra! Nejdříve si pozorně prohlédněte obrázky a zamyslete se co všechno to může znamenat. Pak si přečtěte detailní preview s popisem všech jednotlivých režimů a nakonec si ještě pro jistotu pusťte video. O Tetrisu DS jsem tu už psal, ale tohle vážně vypadá jako trefa do černého! Jediná špatná zpráva - proti původním předpokladům vyjde v Evropě až 21. dubna.

Můj osvědčený zdroj kvalitních nezávislých her tigsource.com má už hezkých pár týdnů problémy s provozem a nezbývá než si kvalitní indie zábavů pracně vygooglovat či najít na jiných serverech (znáte-li jiné podobné weby, dejte vědět). Po New Star Soccer jsem ulétl na Tower Defence, zjednodušené realtime strategii. Shodou okolností je to i tentokrát vcelku krátkodobá záležitost, minimálně demoverzi ale zkuste! 

• Kouzelná série obrázků starých automatů, vedle kterých není ZX Spectrum ničím jiným než futuristickým vynálezem z Verneovky.
• První Legend of Zelda vyšla 21. února 1986, což znamená jediné - před pár dny tahle série oslavila dvacetileté výročí. I když to pro mě nikdy nebyla taková srdcovka jako třeba Mario nebo Doom, upřímně blahopřeji! Zde je přehledná evoluce Linka, hlavního hrdiny.
• Pár flashovek (všechny samozřejmě od Jaye)! Jak dobře umíte psát na stroji (moje skóre 1285)? Nemáte Nintendo a stále nevíte co je to ten Wario Ware? Rádi vzpomínáte na Incredible Machine? A nebo na Choplifter?
• Parádní článek o Robertovi Mruczekovi, hlavním rozhodčím Twin Galaxies (asociace herních rekordů). Cituji: "Jednou v rádiu chtěli aby podle zvuku poznal hru. Nejen že správně uhodl název nebo verzi, ale podle počtu explozí odhadl správně skóre."
• A mimochodem, když už jsem načal tu ostudu jistých vydavatelů, pro smích je mi už nějaký ten týden také tohle. A ne, vůbec mě nezajímá kdo konkrétně za to může...

Pro multimediální zážitek při čtení tohoto příspěvku doporučuji nejprve kliknout na tento odkaz (otevřít v druhém okně). Už to hraje? Výborně, můžeme pokračovat. Bezmezná adorace všeho s nálepkou "retro" je pro pamětníky staré éry počítačových her vcelku obvyklá. Paměť je k nám velmi milosrdná, takže si nepamatujeme, že tehdy bylo stejně špatných titulů jako dnes a hudrujeme, že už ty hry nejsou co bývaly. Jsou ale samozřejmě věci, které by nechtěl vrátit snad ani sebevětši zarputilý fanda do retra. Třeba nahrávání her. Hráči odkojení na PC by si při vyprávění, jak dlouho se hry nahrávaly v 8-bitové éře, jistě ťukali na čelo. Dvacet minut byl běžný standard, občas jsme museli vytrpět i dvojnásobek (pokud si vzpomínám, v tomto ohledu vynikalo především Atari 800) a výjimkou nebyly ani hry, které zdlouhavě dohrávaly data po každé úrovni. O notorické nespolehlivosti kazetových přehrávačů ani nemluvě. Tehdy se zkrátka před hraním člověk musel obrnit trpělivostí (a šroubovákem)!

Dnes už je tahle doba naštěstí pryč a hráči se vztekají už při čekání delším než několik vteřin. I já se vztekám a je to jeden z důvodů, proč mám rád (i přes jejich nezanedbatelné nevýhody) cartridge u Nintendo konzolí, které prakticky neznají výraz "loading". A je to také jeden z důvodů, proč docela málo používám PSP, kde se musí často čekat na nahrání i přes minutu - důkazem budiž toto skvěle udělané video ze hry Smackdown vs Raw 2006, kde trvá neuvěřitelných 6 a půl minuty, než se propracujete k hlavnímu režimu hry. Cynik namítne, že si člověk za koupi wrestlingové hry nic jiného nezaslouží, ale faktem je, že u řady her (často i jinak dobrých - například Burnout Legends) pro PSP je doba nahrávání skutečně neúnosná. Problém je navíc spíše než v samotné konzoli v líných a neschopných vývojářích a betatesterech. Proč třeba takové GTA: Liberty City Stories může nahrát celé rozsáhlé město během několika málo vteřin?

Hrací automaty mám hodně rád, což je z některých mých příspěvků na blogu určitě dobře patrné. Vzpomínám na skvělou hernu v Paláci Kultury, kde jsem trávil více času než ve škole (útratu raději odhadovat nebudu), vzpomínám na poutě a maringotky s automaty na dvojkorunu a vzpomínám i na doby, kdy jsem měl zmapované snad všechny automaty v celé Praze (a že jich bylo podstatně více než dnes). Později začalo pro coin-opy poměrně krušné období, ze kterého se branže už nikdy úplně nezotavila. Stále však díkybohu žije a vznikají nové automaty, byť už nikoliv v takové kvantitě jako dříve. Scénu poměrně pozorně sleduji a před pár týdny jsem si konečně splnil dlouholeté přání a vydal se do Londýna na výstavu ATEI věnovanou z malé části právě i hracím automatům. Kromě toho, že jsem si zadarmo zahrál a dohrál všechny nové automaty, napsal jsem výhradně pro své stránky i rozsáhlou reportáž - najdete jí zde.

Jsem zahlcen pracovními povinnostmi, takže nemám čas na pravidené aktualizace. Jednu stručnou zprávičku si ale neodpustím - Equino-X mi dnes poslal link na jen pár dní starý Tovyho blog. Tovy je na naše poměry velmi zkušený "podnikatel" v oblasti nezávislých her (mj. spolupracoval s Rake in Grass na Jets ´n´ Guns) a blog koncipuje jako otevřený a poměrně detailní návod, jak v tomto oboru uspět. Máte-li podobné ambice, je to skutečně nepostradatelný rádce a pokud bude autor pokračovat v podobném tempu (blog funguje teprve pár dní a už tam je více než tucet článků), věřím, že by mohl značně pozvednout kvalitu a úspěch nových českých projektů.

Neznám zdaleka všechny detailní a odborné informace, které Tovy uvádí, ale už dávno vím, že tvorba nezávislých her není žádná slast. Jako leckdo jsem si před lety myslel, že to je hračka - připadalo mi to jako snadná cesta k úspěchu a možnost svobodně realizovat své myšlenky a oblibu jednoduchých herních principů, retra a originality. Jenže skutečnost je taková, že jde o stejně tvrdou branži jako v případě komerčních her a vytvoření kvalitní indie hry je s trochou nadsázky ekvivalentem dobře odstartovaného závodu na 400 metrů překážek. To mě trochu mrzí - úspěch totiž i tady čeká především plagiátory s ostrými lokty. Jen je štěstí, že v tvorbě indie projektů působí poměrně mnoho nadšených kumštýřů. Proč? Možná ne všichni vydělají, ale mají absolutní svobodu. Takovou, kterou nikde jinde nedostanou.

Na doporučení pár přátel, kolegů a čtenářů jsem si jí ve středu stáhnul a od té doby jsem nenapsal ani čárku, natož abych hrál jinou hru. Řeč je samozřejmě o Trackmania Nations (stahujte třeba z Tiscali)! Že je Trackmania vynikající hra vím už dlouho - teď je to ale vynikající hra zadarmo (komerční varianta Sunrise má o něco lepší uživatelské prostředí a možnosti, hlavní funkce ale v Nations nechybí snad žádné), díky které navíc můžete vyhrát zhruba milion korun, protože jde o edici vydanou u příležitosti letní progamingové akce ESWC.

Tenhle motiv je pro mě ale zcela nepodstatný, hraju jen pro radost. Nic jiného mi také nezbývá, na českém žebříčku se pohybuji někde v druhé stovce. První dva dny jsem mimochodem online vůbec nehrál a jen jsem osamoceně piloval rekordy a ubíral setinky v každé z desítek tratí - nikdy bych nečekal, že mě zrovna tohle bude u nějaké závodní hry bavit. Hra na internetu je ale ještě o kategorii výše, když tu bojujete nejen za sebe, ale hlavně za svou zemi (aktuálně jsme šestí). Samotný multiplayer pak neprobíhá formou obvyklých závodů, ale spíše formou připomínající kvalifikaci v závodech F1 - v určeném časovém limitu (běžně šest nebo osm minut) zkrátka musíte dosáhnout co nejlepšího času, přičemž můžete jízdu kdykoliv přerušit a začít od startu. Na konci jsou výsledky porovnány a začíná se znovu na jiné trati. Zní to asi divně, ale na mě to fungovalo - na trati totiž nejste sami a kolem sebe neustále vidíte jízdu ostatních (samozřejmě jako "ghost" car, takže kolize nepřipadá v úvahu).

Pokud Trackmanii Nations hrajete, mám jednu radu - narazíte na řadu skvělých hráčů, kteří často podávají skutečně fantastické výkony, o mnoho vteřin lepší než zbytek davu. Vždy jde samozřejmě o čisté projetí tratí a jízdu ideální trasou, někdy jsou ale výsledné časy na první pohled nadlidské. Nevykřikujte jako ostatní, že jde o cheatery a podvodníky a raději navštivte server TM-Exchange (resp. přímo sekci určenou pro Nations), kde si můžete stáhnout pro každou z tratí rekordní replaye. U velké části z nich existují různé zrychlující finesy či zkratky - stačí si je prohlédnout a budete internet "drtit" i vy!

Jinak bych rád složil poklonu francouzským vývojářům Nadeo, kteří mají s podporou komunity velké zkušenosti. K Sunrise vydali obrovský datadisk, jejich hry jsou obecně rájem pro herní kutily (u závodních her unikát) a Nations je opět o krůček dál. Nepochybuji sice, že na projekt od ESWC a nVidia obdrželi tučnou investici, přesto jde o unikátní hru se skvělým poměrem cena/výkon (a nejsou to složité počty). Jen doufám, že vydání Nations nebude pro úspěch série kontraproduktivní. Podobně rozsáhlý a bezplatný produkt by mohl paradoxně odradit řadu hráčů, kteří teď nebudou příliš důvodů koupit si Sunrise. Zábava je to totiž opravdu na týdny...

Lyžuji velmi rád a vcelku slušně (Marc Girardelli ze mě nikdy nebude a za styl bych propadl, ale sjedu vše). Potíž je v tom, že jsem na lyžích nestál možná i deset let - nějak jsem se k tomu prostě nedokázal dokopat. Přeci jen nemám svah za domem. Letos jsem se to konečně přinutil (s nezanedbatelnou pomocí přítelkyně) změnit a před pár týdny byl poprvé ve Studenově, který je pro začátečníky myslím vcelku ideální. Nebudu se moc rozepisovat - snad jen, že jsem byl nadšený zjištěním, že některé věci prostě nejde zapomenout! Nepochybuji, že se na výsledku hodně projevily carvingové lyže, na kterých jsem vzhledem k přestávce stál poprvé (v podstatě stačilo jen pomyslet na zatáčku a lyže už sami zahýbaly - to za našich mladých let nebylo), ale pocit, kdy mám od samého počátku a po takové době pocit absolutní kontroly, byl skvělý.

Včera jsem vyrazil do Herlíkovic, kde je rozmanitější areál s delšími a lepšími sjezdovkami, vynikajícími službami a kvalitními vleky (resp. lanovkami). Vřele doporučuji! Skvěle jsem si zajezdil a získal ještě větší jistotu. Máte-li nějaký tip kam jinam ještě vyrazit (rád poznávám různá místa), nejlépe v rámci jednodenního výletu z Prahy, budu vám vděčný. Alpy zatím vynechme, mám je v plánu, ale na delší výlet je ještě čas.