Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

OK, uznávám, že tímhle příspěvkem objevuji Ameriku (existence webů G2Play.net a Online Key Store je známá už minimálně rok), ale stejně mi to stojí za zmínku, zvláště když se třeba v komentářích dozvím relevantní zkušenosti některých z vás. O co jde - na těchto dvou webových obchodech (oba se sídlem v Singapuru) si můžete celou řadu her koupit za tak výhodné ceny, že se musíte nutně ptát, zda je to ještě legální. Nabídka obou webů je velmi podobná a ceny rovněž, obchod je uskutečněn prostřednictvím klíčů, které si následně registrujete na Steamu nebo EA Store, odkud pak hru přímo stahujete. Koupit tu jde ale i předplatné na online hry, případně kupóny na konzolové online služby všech tří konzolí (vše uplatnitelné v Evropě).

Úspora proti běžným cenám bývá průměrně třetinová, občas ale ušetříte i více než polovinu ceny a v nabídce bývají běžně i zcela nové hry. Aktuálně je tu v prodeji třeba Bad Company 2 (na Steamu dražší o 300 korun, na Xzone o 100), Left 4 Dead 2 (na Steamu dražší o 500 korun, na Xzone o 600), Aliens vs. Predator (na Steamu dražší o 600 korun, na Xzone o 400), ale třeba i dvouměsíční kód na evropské servery World of Warcraft (karta na Xzone dražší o 250 korun, platba převodem z účtu o 150) případně karta na 2100 bodů do evropského Xbox Live (na Alze dražší skoro o 300 korun). Ceny jsou orientační a bez záruky, nechytejte mne za slovo, výhodnost nabídky je ale myslím zcela evidentní.

Všeobecně se předpokládá, že tímto způsobem vynalézavý obchodník prodává do celého světa kódy určené pro trhy (typicky asijské), kde se hry prodávají za výrazně nižší ceny - v praxi tak jde vlastně o klasický šedý dovoz, jež tu běžně používají i někteří prodejci klasických krabicových her, kteří místo nákupu oficiálních verzí českého distributora využívají levnějších nabídek ze zahraničí, třeba z Polska. Zatímco tady se lze ohánět volným trhem v Evropské Unii, v případě Asie je situace složitější. Z Valve na přímý dotaz Bricktopa ze Slumu (vynikající web zaměřený na Steam) odepsali, že klíče nepocházejí od licencovaných prodejců, že nedoporučují jejich používání a že hrozí ban účtu na Steamu. V praxi ale zřejmě není jednoduché tyto kódy odlišit od "legitimních", případně jsou ve Valve ve skutečnosti benevolentní a k aktivnímu boji proti těmto obchodníkům (a potažmo jejich zákazníkům) zatím nepřistoupili, pouze se snaží omezit povědomí o G2Play.net například cenzurou diskuzí na Steamu.

Jediným mě známým příkladem deaktivace kódů (nikoliv celých Steam účtů!) byl nedávno Modern Warfare 2 (viz také velmi velmi zajímavá diskuze na blogu Steam Unpowered, kde jsou dva velmi kvalitní a vyčerpávající příspěvky pro a proti), tam ale singapurští obchodníci zareagovali zasíláním náhradních funkčních kódů, které nyní prodávají s označením "EU". Čert aby se v tom vyznal! Osobně mám za to, že pokud by opravdu šlo o ilegální zdroj, nikoliv Valve, ale jednotliví distributoři by po vzoru Activisionu rychle zareagovali a vyžádali si nápravu - odlišit levné kódy od běžných je přece triviální technický problém a částka, o kterou se tímto připravují, jistě není zanedbatelná. Fakt, že k tomu dosud nedošlo, je výmluvný, stejně jako leccos naznačuje skutečnost, že na webech můžete koupit levnější předplatné do evropských služeb.

Problém nevidím ani z morálního hlediska - provozovatel vám přece umožňuje aktivovat hru přes Steam nebo EA Download (tady předpokládám, že dokonce i v české mutaci, je-li k dispozici), no ne? Tedy, ne vždy! Na obou webech lze zakoupit i "holé" klíče ke hrám bez instalace, které zřejmě obchodník získal přímo z fyzických kopií. Možnost pořídit si oba díly BioShocku za 450 korun je jistě lákavá, ale v praxi dostanete pouze kód, ke kterému si budete muset stáhnout například pirátskou verzi hry nebo použít originálku kamaráda. Jistě, pořád je to lepší, než hrát zcela zadarmo s crackem, ale tohle za legitimní nákup určitě nepovažuju.

Osobně spokojeně využívám nákup bodů u výrobců konzolí a kdybych je hrál, nerozpakoval bych se ani u předplatného onlinovek. U klasických her a software (kamarád přes na G2Play.net úspěšně koupil a aktivoval i licenci Windows 7!) jsem zatím opatrnější a využil jsem nabídky jen u několika málo starších a velmi levných her, kde by mě případná ztráta nemrzela. Několik přátel a známých tu ale už rok bez potíží nakupuje i novinky a ani já v zásadě nevidím důvod, proč tuhle cestu nevyužít. Zvláště v situaci, kdy jsme v Evropě na Steamu často diskriminovaní nevýhodným přepočtem "jedno euro = jeden dolar". Každopádně si velmi rád vyslechnu váš názor a případně vlastní zkušenosti (zvláště ty negativní) s touto formou nákupu.

Obrázek sem dávám záměrně, abych jím okamžitě odradil všechny, kdo ke hraní potřebují načinčanou grafiku. VVVVVV je totiž retro jako řemen! Nový indie hit Terryho Cavanagha je celý postaven na primitivní herní mechanice - panáčkem pohybujete doleva a doprava, jediným akčním tlačítkem pak přepínáte gravitaci. To je všechno, ale už ve dvou demo úrovních (které si můžete zdarma zahrát ve formě flashovky na webu Kongregate) uvidíte, jak nosný nápad to ve skutečnosti je. Ne nadarmo si na hru v recenzi (!!) posvítil i Edge a nerozpakoval se jí udělit velmi lukrativní osmičku. Plnou verzi si můžete zakoupit na oficiálním webu (mimochodem, skvělé URL) za 299 korun (plus DPH), což nejspíš není na takovou hru úplně málo, ale osobně jsem investice nelitoval (skrblíci nechť počkají na slevu, však už víte, jak to chodí). Vynikající chiptunes hudbu lze sehnat tady.

Ne že by teď nebylo co hrát, právě naopak (na únorové poměry se nám letos urodilo náramně), ale pokud máte o víkendu chvilku volného času, vyzkoušejte Flood the Chamber (přes Javu spustitelné i v browseru), hru z žánru "precision platformer", kde na jediné obrazovce postupujete zleva doprava, pak zase doleva a tak dál směrem vzhůru, přičemž obrazovku neustále zahlcuje voda, takže musíte pospíchat. Flood the Chamber je mimořádně obtížná a nekompromisní hra, ale zároveň má kouzlo, které vám nedovolí přestat. Ďábelská kombinace! Mimochodem, v češtině o hře moc vtipně psali na Hrej.

Můj vyhraněný názor na hraní přes Facebook jsem tu prezentoval už mockrát, každé pravidlo má ale svojí výjimku a tady jí je Bejeweled Blitz od PopCapu, zjednodušená verze jejich nejúspěšnějšího logického rychlíku. Klíčem k úspěchu je v tomto případě dost možná fakt, že na hře tvůrci nechtějí (alespoň zatím) vydělat a chápou jí čistě jako reklamu na Bejeweled 2. Výzvy k nákupu jsou sice leckde, ale neotravují, stejně jako neobtěžuje sociální aspekt hry. Zatímco vás jiné hry při prvním spuštění požádají o přístup k účtu, aby pak neúnavně prudily vaše nebohé přátele, tady hra sama slušně počká, až se budete chtít pochlubit hezkým výsledkem, případně motivuje týmovou soutěží (bohužel je přístupná pouze pro občany USA).

Už tohle je samo o sobě ve srovnání s konkurencí balzámem pro duši, jenže ona je to hra navíc ještě náramně návyková! Možná jste Blitz na Facebooku už hráli - klasická mechanika "spoj-tři" v minutovém limitu, kdy se snažíte získat vyšší skóre než přátelé. Minulý týden ovšem PopCap vypustil novou verzi, která je vylepšená o systém mincí, které můžete utrácet za speciální "boosty" - jeden z nich prodlouží časový limit o pět vteřin, další prohází všechny diamanty v herním poli atd. Navíc tu jsou při primitivní hratelnosti docela propracované statistiky (viz obrázek), ve kterých se opět můžete porovnávat s ostatními.

Nepopírám, že tu už na první pohled hraje velkou roli štěstí a pro dosažení vynikajícího výsledku se bez něj neobejdete, na druhou stranu to určitě není hra na náhodu. Čím více času Blitzu věnujete, tím více si zvyknete na svižnou hratelnost, naučíte se jemné taktické nuance, pochopíte systém bonusů a najdete si vlastní ideální strategii použití zmíněných "boostů" (vysokého skóre lze dosáhnout i bez nich, ale pochopitelně se hodí). Tak do toho, můj aktuální rekord je 284,600 bodů!

A zase ten PopCap! Po Bejeweled Twist nyní přichází s hrou, která je zdánlivě mnohem originálnější - v Plants vs. Zombies totiž hájíte svůj dům před nájezdy zombií, přičemž k tomu používáte poměrně nekonvenční zbraně. Viz název hry. Skutečnost je samozřejmě trochu jiná a i tady PopCap znovu chytře využil jistý herní fenomén a pozvedl ho na úplně jinou úroveň. Tím fenoménem je v tomto případě žánr Tower Defense (vedle nespočtu flashovek bych zmínil třeba Ninjatown pro DS nebo PixelJunk Monsters pro PS3), který ovšem teprve v podání PopCapu získává punc přístupné casual hry. Ostatně, když si odmyslím stařičký Rampart, nikdy jsem tomuto žánru nepřišel na chuť. Až teď! Plants vs. Zombies je báječná oddychovka, která má humorné zpracování (vedle obyčejných zombií na vás po pár levelech vystartuje zombie-oštěpař nebo zombie-čtyřbob, celkem jich je 26 druhů) a podivně chytlavou hratelnost. Není to vůbec puzzle (s výjimkou pár dílčích úkolů v režimu miniher), je to spíše logický rychlík, kde je ovšem důležitá precizní příprava a výběr vhodných bojových pomůcek před bojem. Když jsem tu kdysi volal po svěžích herních konceptech v casual branži, možná jsem neměl na mysli klon Tower Defense, ale je to rozhodně dobrý začátek a povedená hra s tradiční "popcapovskou" návykovostí. Takže kupujte, ideálně přes Steam, kde je to za 10 Euro (jinde za dvojnásobek) a navíc tam jsou achievementy.

Mimochodem, před pár měsíci se mi podařilo dostat do beta programu PopCapu, v němž s několika desítkami dalších hráčů testuji připravované hry. Je to zajímavá zkušenost - nemůžu se bohužel podělit o konkrétní dojmy z konkrétních her, nicméně pro tuto úzkou skupinu testerů tu PopCap nabízí k vyzkoušení i tituly, které zjevně nebudou dokončeny letos a jde téměř o prototypy. V tomto se PopCap od ostatních casual studií odlišuje - jeho "production value" je vysoko nad konkurencí a vývoj v jeho podání je až téměř nepochopitelně puntičkářský, ať už z pohledu technického zpracování, nebo co do herního designu. Plants vs. Zombies jsou toho názorným příkladem - dle tohoto rozhovoru byl projekt ve vývoji tři roky a na každou vydanou hru jich firma dvacet zahodí.

PS: Jen drobná výtka k tomu technickému zpracování. Je opravdu nutné v roce 2009 casual hru vyvíjet výhradně v rozlišení 800x600? Chybí tu jakékoliv vyšší rozlišení, o widescreenu nemluvě. Rozumím tomu, že je u kreslené grafiky podpora různých rozlišení možná složitější, než to vypadá, nicméně mi nezbývá, než hrát v malém okně - ve full screenu to vypadá strašlivě...

PS: Pokud chcete raději něco bez té omáčky, zkuste třeba Turbo Sliders.

Zajímavý indie kousek od Koena Witterse se jmenuje Mystic Mine. Spadá do kategorie her, které se ovládají jedním jediným tlačítkem, ovšem na rozdíl od ostatních nabízí docela zajímavou, originální a nakonec i celkem rafinovanou hratelnost. Jde tu totiž o ovládání výhybek (vždy té nejbližší), které přepínáte zmáčknutím tlačítka a ovládáte tak trasu svého důlního vozíčku v labyrintu jednoobrazovkového kolejiště. Cílem je posbírat v časovém limitu zadaný počet mincí, což je - řekněme si to na rovinu - dost velká nuda, obzvláště na počátku, kdy je obtížnost poměrně nízká. Vtip je v tom, že hra podporuje hru až šesti lidí na jednom počítači! Stačí se naskládat k jedné klávesnici, každý si zvolí jedno tlačítko a už to jede. Doslova. Je trochu škoda, že demoverze multiplayer nepodporuje, takhle je to riziko a těžko říct, jestli se hra setká s adekvátní odezvou, nicméně já to risknul a potvrzuju, že už ve třech je to hodně slušná zábava.

Zavzpomínal jsem si tak na dobu, kdy jsem hrál několik let v kuse ve třech lidech na jednom počítači Micro Machines. Mohu zodpovědně prohlásit, že se to téměř vyrovnalo zážitkům s deathmatchem v Doomu. Marná sláva, ony všechny ty split-screeny a lokální multiplayery prostě měly něco do sebe. Budiž jim země lehká.

Pokud si stále myslíte, že platí rovnice "casual hra = 20 dolarů", rychle se probuďte. V poslední době už byla tato hranice dávno prolomena. Dost možná tomu napomohla cenová politika konzolových služeb jako je XBLA nebo PSN, kde je za hraniční považovaná částka 10 dolarů (v několika extrémních případech 15 dolarů), postupem času se zkrátka i na PC objevila řada nabídek v tomto cenovém ranku a chcete-li, obvykle za tuhle částku koupíte prakticky jakoukoliv casual hru, včetně těch nejnovějších. Jednak to jsou služby jako Steam (například Gumboy Tournament aktuálně za 4 Eura), dále prakticky každý casual server typu Big Fish nebo iWin nabízí různě koncipované klubové slevy (tj. pokud například garantujete nákup 12 her v následujícím roce, za jednu zaplatíte pouhých 7 dolarů) a činí se na svých webech i samotní vývojáři - PopCap například právě teď prodává Peggle za 5 dolarů / euro, čeští 300 AD zase mají v rámci svého Game Clubu (podmínkou je pouze registrace!) všechno za polovic, tedy 10 dolarů (mimochodem, zrovna ode dneška je tu v prodeji ostrá verze Be a King).

Je samozřejmě otázkou, nakolik tahle cenová "bitva" prospívá vývojářům. Alespoň soudě podle lidí z 300 AD dvakrát více her při poloviční ceně rozhodně neprodají a je celkem nasnadě, komu se při klubové slevně 7 dolarů ukrojí zisk nejvíce (ne, Big Fish to fakt není!). Ale samozřejmě, pro nás pro hráče je to dobré. Velmi dobré!

Do toho dnes Amazon v relativní tichosti spustil betaverzi prodejny casual her (úplné překvapení to nicméně není, vloni přece koupili Reflexive) a zdá se, že by tím mohl posunout cenovou strategii zase o pár kroků dál. Nabízejí totiž veškerou herní produkci bez jakýchkoliv klubových omezení nebo podmínek sakum prdum za deset dolarů! A někdy i levněji, viz Jets'n'Guns Gold za 7 babek! Pravda, pro nás je to zatím v rovině teorie, protože je veškerá nabídka k dispozici pouze zákazníkům v Severní Americe, ale je patrně pouze otázkou času, kdy se podobný obchod objeví i na evropských pobočkách Amazonu (byť pravděpodobně za eurové ceny, co už naděláme). Bude zajímavé sledovat, jak si v tomhle pro něj trochu netradičním segmentu Amazon povede... osobně si troufám tvrdit, že by se to mohlo povést o něco lépe než u mp3 (kde Amazon nemá proti iTunes nejmenší šanci) a díky své vysoké návštěvnosti, navíc tvořené ideální cílovou skupinou (notabene jinou než má typicky Big Fish, o Steamu nemluvě), by se mohl stát jedním z velkých hráčů. Celkem mu to přeju, mám Amazon rád (už kvůli fantastickému logu).

Když už jsem u tohoto tématu, ještě jedna drobná poznámka - když nakupuji indie nebo casual hry, vždy se snažím najít přímo stránky vývojářů a pokud tam není hra nějak výrazně dražší, nakupuji u nich (s vědomím, že tak do vývojářské kapsy spadne podstatně větší podíl). Je to občas detektivní práce, velké prodejní servery totiž s hrami nakládají jako s houskami a kreditem vývojářům se příliš nezatěžují (většinou je jen malé logo ve hře a někdy opravdu ani to ne). Mám k tomu ale ještě jeden dobrý důvod - drtivá většina velkých webů prodávajících casual hry (včetně Amazonu, i když jeho řešení je docela sympaticky jednoduché) tlačí s hrami své otravné loadery a v podstatě dnes nelze stáhnout čistou demoverzi aniž byste se na serveru nemuseli složitě registrovat a stahovat si s hrou nějaký downloader, který vám zabírá paměť a cpe další hry. Jasně, i Steam jsem zpočátku instaloval s nedůvěrou, ale z něj se časem stala komplexní služba s řadou užitečných (nejen komunitních) featur. Tyhle casual downloadery nejsou ničím jiným než osinou v prdeli a já děkuji všem vývojářům, že na svých webech mají čisté demoverze, nepožadují po mě zadání e-mailu a potvrzení jeho platnosti a nabízejí férovou cenu. Ale co si budeme povídat, to bychom se mohli bavit o šunce, rajčatech, benzínu a čemkoliv jiném.

PS: Mimochodem, nikde není psáno, že se Amazon časem nepustí i do digitální distribuce velkých her. Pokud by ale chtěl uspět, měl by tak učinit co nejdříve.