Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Tak je to tady. První místo, kam jsem na Games Convention ve středu ráno okamžitě po registraci zamířil, byl stánek 2K Games a malé "kino" s "weltpremiere" traileru Mafie 2. Co na tom, že jsem díky německému dabingu nerozuměl ani slovo (je sobota večer a já stále napjatě očekávám slibované vydání anglické HD verze), konečně je to oficiální! Vtipné na tom je, že lidé z herní branže o vývoji Mafie 2 věděli řadu let a já osobně jsem jí zhruba před rokem dokonce viděl v běhu (a myslím, že jsem rozhodně nebyl sám). Jenže NDA je mrcha (psal jsem o tom tady) a člověk, který nechce přijít o ledvinu a veškerý majetek navrch, prostě musí držet jazyk za zuby. Takže v tomhle směru je to úleva a konečně s tím můžeme ven: Mafie 2 existuje!

Na Games Convention toho jinak nebylo zas tak moc zajímavého k vidění (obzvláště ve srovnání s E3), takže lze spolehlivě říci, že bylo odhalení Mafie 2 jedním z vrcholů výstavy a možná tím vůbec největším. Spíše než trailer to je teaser a spíše než ukázka ze hry je to jakési poselství, že hra konečně existuje. Obsah traileru pro mě osobně sděluje (resp. spíše potvrzuje, dalo se to čekat) především skutečnost, že staví na stejných základech jako díl první - tedy na hratelnosti kombinující klasickou akci s honičkami v autech a především filmovém způsobu vyprávění příběhu (pro mě to hlavní, čím jednička zabodovala). Pro 2K a Illusion Softworks teaser vyrobilo australské studio Plastic Wax, které se na podobné zakázky specializuje (je to mimochodem v herním průmyslu zcela běžná praxe). Tady stojí za zmínku dodat, že i když jde o grafiku ze hry, pro účely traileru byly podle mého názoru modely a textury upraveny do vyššího rozlišení (opět běžný postup). Vypadá to skutečně fantasticky, ale trochu bych brzdil nadšení - je příliš brzy na to říci, jak bude Mafie 2 nakonec vypadat přímo při hraní. Na druhou stranu, co vypadá dnes neskutečně, to může být za rok realita.

Informace, které 2K zveřejnila (stručná tisková zpráva, pět obrázků a trailer) jsou velmi omezené a podle mého odhadu se do konce tohoto roku žádných dalších detailů nedočkáme. Pokud bych si měl vsadit, očekávám vydání za rok v září 2008, ale upřímně řečeno, vůbec bych se nedivil, kdybychom se Mafie 2 nakonec dočkali až v roce 2009. Každopádně musím říct, že mě teď moc baví pročítat zahraniční fóra a názory obyčejných hráčů. Je hezké, že ani po pěti letech (evropská verze vyšla mimochodem takřka na den přesně před pěti lety, 23. srpna 2002!) na Mafii nezapomněli a z jejího pokračování jsou nadšení. Snad si to přečtou i v 2K - z Illusion Softworks strach nemám, jen pevně doufám, že vydavatel tentokrát věnuje hře adekvátní pozornost. Začít by mohli třeba vydáním anglické verze traileru.

PS: Několik mých fotek z GC 2007 najdete na Flickru...

Video Game Charz je patrně nejvěrohodnější server věnovaný prodejností her a konzolí, který můžete nalézt, aniž byste byli ochotni platit velké peníze za skutečně seriózní a ověřené výsledky. Tento týden je takřka s jistotou poslední, kdy co do souhrnných celosvětových prodejů na prvním místě naleznete Xbox 360 (vede o 29 tisíc) - od příštího týdne jej předstihne Wii a minimálně do konce letošního roku to tak zůstane, bez ohledu na úspěch Halo 3.

V bitvě tří výrobců konzolí se snažím být nestranný a koneckonců u všech tří účastníků boje vidím z pohledu hráče zřetelné výhody. Vím, že je to pro běžného hráče možná trochu zbytečný luxus, ale je příjemné, mít je všechny. Přesto jsem ve skrytu duše za tuhle zprávu rád. Po éře N64 a GameCube už nad Nintendem leckdo lámal hůl, navzdory tomu, že ani jedna z těchto konzolí nebyla pro Nintendo ztrátová - v konkurenci PlayStation zkrátka drtivě prohrály. Kdo by býval v roce 2004 na E3 (Sony představilo nádherné PSP a Nintendo onen ošklivý prototyp DS) řekl, že to dopadne tak, jak to dopadne (aktuální celosvětový podíl NDS 68%, PSP 32%)? Já tedy ne a řekněme si upřímně, ani ohlášení Wii na tom zas tak moc nezměnilo. O dva roky později Wii předhání Xbox 360 a prodává se ho dva a půlkrát více než PS3.

Nejúžasnější je ale na téhle generaci konzolí skutečnost, že může stále kterýkoliv z účastníků bitvy vyhrát. Nintendo, Microsoft ani Sony ještě nevytáhly z rukávu všechny své trumfy a dopadnout to může jakkoliv. A fakt, že tenhle souboj nemá jasných vítězů ani předem jistých outsiderů, je pro nás hráče nesmírně pozitivní.

Víkend se nese výhradně ve znamení Bioshocku a upřímně - nepamatuji tak zajímavý víkend! Obvykle hry po okraj napěchované nejrůznějšími nápady dříve či později nějak zklamou, ale tohle (zatím) funguje spolehlivěji než švýcarské hodinky. A navrch to art deko, zatraceně - takhle nádherně a s grácií navrženou hru jsem snad ještě nehrál! Jsem vrcholně spokojen. Brzy napíšu více.

Nový Medal of Honor klepe na dveře a pro mě je už minulostí. První recenzi najdete v příštím Score a já tu tedy nemůžu vystřílet celý zásobník, alespoň ale velmi krátce - od Airborne jsem nečekal totéž co třeba od Crysis, ale dle různých indicií jsem očekával hodně podařenou střílečku, která bude mít svou kvalitou mnohem blíže k skvělému Allied Assault než k jen solidnímu Pacific Assault. Inu, nakonec je to bohužel naopak - Airborne je kvalitní střílečka, nicméně trpí jedním obrovským problémem. Za šest (přinejlepším osm) hodin jí dohrajete. Nepotřebuji hrát nekonečné epické příběhy a poměrně často tu obhajuji kratší hry, tohle je ale příliš i na mě.

Onen výsadkářský aspekt hodnotím velmi pozitivně, ale opět - EA se snažila působit dojmem, že to bude revoluce žánru a že díky možnosti volby místa dopadu bude každý nový pokus zcela odlišný. To rozhodně není pravda, ve skutečnosti dostáváte jen příležitost volby pořadí řešení zadaných úkolů, byť se samozřejmě na základě různého místa seskoku i ono řešení do jisté míry liší. Nicméně obsah je stále stejný i podruhé, potřetí a podesáté. Toliko tedy jen velmi stručně. Medal of Honor: Airborne jsem si jinak z mnoha důvodů užil, hratelnost a zpracování je vynikající, jen je zkrátka třeba hodit za hlavu hype a překousnout délku. Více v recenzi popřípadě v demu, které vyjde už za necelý týden.

Německá pobočka reklamní agentury Saatchi & Saatchi přišla s pozoruhodným nápadem, který umístila... ehm, na pánské záchodky ve frankfurtských barech, klubech a kavárnách! Je to místo, které si o vynalézavou reklamu říká samo a nutno přiznat, že i v pražských barech lze občas na nějakou tu nápaditou reklamu narazit. Ovšem teprve Saatchi se do toho vrchli naplno a vyvinuli velmi jednoduchou závodní počítačovou hru postavenou na unikátním ovládání pomocí interaktivního pisoáru. Interaktivní toaleta, no nezní to úžasně? Podívejte se na Piss Screen sami - svůj vůz ovládáte močením! Pointu si z krátkého videa na stránkách (k dispozici je i simulace hry v browseru a blog o vývoji záměru) jistě dokážete domyslet sami, jen trochu pochybuji o efektivitě celého nápadu. Budiž, za volant si pak asi sedne málokdo, ale zato hned každý začně pořádně chlastat.

Mimochodem, tak mě napadá, že o záchodové reklamě nepíšu poprvé...

Když člověk za měsíc shlédne tři až čtyři desítky herních trailerů, po pár týdnech nezbytně rezignuje na kvalitu prezentované hry a začne oceňovat jakýkoliv alespoň trochu úspěšný vtípek a jakýkoliv pokus o originální přístup k tvorbě traileru (v poslední době si vybavuji například trailer na Bad Company). Invenci zkrátka oceníte i na videu a je to mimochodem docela dobrá indicie toho, zda má daný vývojář smysl pro humor, dobré nápady a zda má také dostatek nadšení na to, aby věnoval drahocenný čas na něco z jeho pohledu tak zbytečného a podřadného, jako je propagační trailer. Klikněte na obrázek pro další příklad.

Tenhle trailer (zde je link na verzi v nižší kvalitě) své tvůrce zaměstnal jistě mnohonásobně více než nějaký obyčejný trailer, ale proto o něm nepíšu. Vybral jsem si ho proto, že je originální a také že mi dal (nejen díky geniální hudbě) vzpomenout na úžasný seriál, který jsem v první polovině devadesátých let tak žral. Magnum (Wiki nebo český článek) byl ve své době špičkový krimi seriál a vůbec nevadilo, že se u nás vysílal až více než deset let po svém vzniku. Já vím, zase ty moje seriály! Dnes už jsme každopádně trochu jinde, ale z nostalgie jsem si stáhl pár dílů (bohužel bez dabingu) a dalo se to odkoukat i dnes. Jo a na World in Conflict se taky vcelku těším...