
Dohráno: Medal of Honor Airborne
Nový Medal of Honor klepe na dveře a pro mě je už minulostí. První recenzi najdete v příštím Score a já tu tedy nemůžu vystřílet celý zásobník, alespoň ale velmi krátce - od Airborne jsem nečekal totéž co třeba od Crysis, ale dle různých indicií jsem očekával hodně podařenou střílečku, která bude mít svou kvalitou mnohem blíže k skvělému Allied Assault než k jen solidnímu Pacific Assault. Inu, nakonec je to bohužel naopak - Airborne je kvalitní střílečka, nicméně trpí jedním obrovským problémem. Za šest (přinejlepším osm) hodin jí dohrajete. Nepotřebuji hrát nekonečné epické příběhy a poměrně často tu obhajuji kratší hry, tohle je ale příliš i na mě.
Onen výsadkářský aspekt hodnotím velmi pozitivně, ale opět - EA se snažila působit dojmem, že to bude revoluce žánru a že díky možnosti volby místa dopadu bude každý nový pokus zcela odlišný. To rozhodně není pravda, ve skutečnosti dostáváte jen příležitost volby pořadí řešení zadaných úkolů, byť se samozřejmě na základě různého místa seskoku i ono řešení do jisté míry liší. Nicméně obsah je stále stejný i podruhé, potřetí a podesáté. Toliko tedy jen velmi stručně. Medal of Honor: Airborne jsem si jinak z mnoha důvodů užil, hratelnost a zpracování je vynikající, jen je zkrátka třeba hodit za hlavu hype a překousnout délku. Více v recenzi popřípadě v demu, které vyjde už za necelý týden.
