Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Před pár hodinami spuštěný server TN.cz bude v nejbližších dnech nepochybně jedním z hlavních témat české blogosféry (update: už se stalo) a já se k němu zatím nemám chuť nějak podrobně vyjadřovat. Je na to trochu brzy, tak snad jen, že mi jeho koncept připadá slabý a aktuální obsah tragický. Herní sekce se zbytkem zatím drží basu a já doufám, že má Lukáš Bašta v rukávu pár trumfů. O tom, že je video obsah budoucností internetu asi není sporu, ale chce to původní materiály, což momentálně TN citelně chybí (paradoxně na rozdíl od Tiscali nebo Hrej). Ale věřte nebo ne, o Nováckém serveru jsem vůbec psát nechtěl, ve skutečnosti je to jenom dobrá záminka zmínit něco, co už mám na srdci hezkých pár měsíců...

Původní herní video pořady se na hlavních zahraničních serverech etablovaly už poměrně dávno. Jedním z nejznámějších je 1UP Show, ale mě osobně jeho neformální uvolněné pojetí zaměřené především na pobavení příliš nesedí. Je to dobře odvedená práce, ale upřímně řečeno, spíše než o obsah jde autorům o formu a moc zajímavého jsem se tu vlastně nikdy nedozvěděl. Daleko raději mám produkci GameTrailers, konkrétně magazín Gametrailers TV a především vynikající diskuzní pořad Bonus Round. Předně si musím postěžovat, že už se tu jen velmi sporadicky objevuje moje oblíbená moderátorka Amanda MacKay (z cca osmdesáti tisíc shlédnutí osmého dílu jejího bývalého pořadu GT Weekly je možná tak třetina z mého počítače - mrkněte a pochopíte, tuhle "formu nad obsah" můžu!), ale nutno uznat, že také Geoff Keighley je velmi schopný moderátor a koneckonců i uznávaný herní novinář. A právě jeho Bonus Round je pořad podle mého gusta, protože si do něj zve vesměs zajímavé hosty (Jade Raymond, Uwe Boll, Michael Pachter, David Jaffe ad.) a protože volí vesměs ohromně zajímavá témata počínaje významem analytiků v herní branži a konče třeba aktuálním zamyšlením nad herními trailery.

Zrovna tohle téma by si rozhodně zasloužilo vlastní příspěvek (trochu to souvisí s mým zamyšlením nad falešnými screenshoty), ale to zase jindy, stejně jako pár dalších odkazů na herní pořady (třeba X-Play z americké kabelovky G4 se dá občas sehnat na torrentech). Máte-li ale nějaký tip, sem s ním, místa na PSP memory sticku je vždycky dost.

Nevím, jestli už o sobě můžu říct, že jsem pamětník, ale když jedna z vašich nejoblíbenějších her slaví šestnácté narozeniny, rozhodně k němu máte minimálně nakročeno. Právě 5. května 1992 vyšel Wolfenstein 3D - hra, která v podstatě etablovala žánr first-person stříleček a i když její jasnou záři o rok později (jó, tehdy ten vývoj odsejpal!) zastínil slavnější Doom, dodnes na Wolfa vzpomínám s láskou. Na Hitlera dojemně se loučícího s Evou na konci třetí epizody, na úctyhodně rozsáhlý arzenál čítající přesně tři střelné zbraně nebo na nekonečné klepání do zdi a hledání tajných místností...

Gratuluju a jdu to zapít. To zas bude v álejích nablito.

Tenhle parádní obrázek od Travise Pittse si můžete koupit ve formě trička. Boží.

Už jsem to tu možná psal - návštěvu kina pečlivě rozvažuji. Letos jsem byl zatím čtyřikrát (Já, legenda, Východní přísliby, Občan Havel a Rambo, novinářskou projekci Iron Mana nepočítaje) a vesměs jsem odcházel nadšený, byť to ani v jednom případě nebyla "stovka". Spoustu dalších skvělých filmů jsem viděl doma (namátkou Gone, Baby, Gone nebo V údolí Elah), takže s letošní filmovou nabídkou zatím u Modráků panuje spokojenost. Hollywood navíc zdaleka neřekl poslední slovo: je tady letní sezóna, ve které filmový průmysl tradičně chrlí nejslibnější snímky. Upřímně řečeno nechápu, proč je právě léto obdobím nejočekávanějších premiér, ale naštěstí nemusím všechno chápat, zkrátka to tak je. Tohle je pět filmů, na které se v následujících čtyřech měsících těším nejvíc...

• 1. Indiana Jones a království křišťálové lebky (22.5.) - Vítěz je celkem zřejmý. I když nejsem hardcore fanda Jonese (je to už hodně let, co jsem ho naposledy viděl a mám ty díly trochu pomotané, budu to muset před premiérou znovu zkouknout), Spielberg je bůh a tohle naprostá povinnost. Stále trochu lituju, že nezfilmovali Fate of Atlantis (vím, naivka), ale nepochybuju, že mě lítost v kině přejde. Jen jsem zvědav, jak úspěch filmu ovlivní masivní očekávání fanoušků - nedopadne to jako Star Wars?
• 2. Hancock (3.7.) - Will Smith je můj oblíbený herec už od prvních Mizerů a v posledních letech je v Hollywoodů extrémně úspěšný. Zcela zaslouženě, umí vážné (dvě oskarové nominace za Aliho a Štěstí na dosah) i komediální role (Hitch). Hancocka vám nejlépe představí skvělý trailer a já bych se vůbec nedivil, kdyby v tržbách zaostal jen těsně za Indym. Will Smith + superhrdina = jasný kasovní trhák. Věřím, že po právu.
• 3. Stalo se (12.6) - Tady možná trochu riskuju, přiznávám. Shyamalan sice točí parádní věci a za Šestý smysl to má u mě do smrti dobrý, ale je fakt, že to s ním jde postupně z kopce a poslední Žena ve vodě už byla nekoukatelná. Nicméně premisa je rozhodně zajímavá a Wahlberg je můj další herecký favorit, takže by to mohl být černý kůň letní filmové sezóny.
• 4. Temný rytíř (7.8.) - Superhrdinských filmů si v létě užijeme habaděj (kromě dvou zmíněných a Iron Mana ještě Hellboye a Hulka), ale Temný rytíř má v rukávu žolíka. Doslova, z nového Batmana udělala popkulturní událost už smrt Heatha Ledgera, který se s rolí Jokera (soudě podle trailerů a různých vyjádření) porval dost svérázně (což je trochu eufemizmus). Ještě víc než na něj ale spoléhám na Christophera Nolana, jeho minulý Batman byl parádní a taky další jeho režijní počiny (Memento!) jsou příslibem kvality.
• 5. VALL-I (14.8.) - Pixar. Dalších komentářů netřeba, mrkněte na teasery.

Úžasné na tom je, že jsem měl s výběrem docela problém a je minimálně dalších deset filmů, které v létě budou stát za pozornost. Incredible Hulk, Wanted, War Inc, Hellboy 2, Mirrors, Bangkok Dangerous... raději je nebudu jmenovat, určitě bych na něco zapomněl. Ostatně, i ten Bollův Postal údajně není úplně marný. Na co se do kina těšíte vy?

Od úterý jsem GTA IV dal dohromady tak hodinku, takže ještě nechci předjímat, ale za chvíli usedám k PlayStation 3 (mám obě verze, ale bůh ví proč jsem zvolil tuhle) a pouštím se do intenzivnějšího hraní. V průběhu dne (a v průběhu několika dalších dní) sem přidám nejrůznější nesouvisející dojmy a také postřehy z internetu, kde to kolem hry podle očekávání hodně vře (což je samozřejmě dáno i tím, že si teď nikdo jiný netroufne vypustit nějakou zásadní informaci). Berte to s odstupem, nejsem kdovíjak zaujatým fanouškem série (San Andreas jsem hrál snad jen dvě hodiny, nejlepší bylo jednoznačně Vice City) a hlavně nejsem vůbec úspěšným hráčem série (nedohrál jsem ani jediný díl). Ale to všechno se s GTA IV může změnit...

• Každý stý občan Velké Británie si zakoupil (nebo předtím předobjednal) GTA IV v první den prodeje. Poměr prodeje PS3 a X360 verze je zde téměř vyrovnaný, zhruba 45:55.
• Výborný rozhovor s producentem hry Leslie Benziesem v The Times. Pár čísel: 1000 stran scénáře, 1000 lidí se nějak podílelo na vývoji, 100 milionů dolarů náklady na vývoj.
• Dvě kouzelné reportáže v mainstream médiích: tahle má fantastické intro (ten chlapík moc inteligence nepobral), skvělá je i tradičně trefná satira Jona Stewarta v Daily Show.
• Tři hodiny hraní a 10% hry za mnou. Začátek byl v GTA vždycky hodně rychlý - čekám, kdy půjde do tuhého (zatím jsem opakoval jenom jednou). Zřejmě dost brzy. Podle Tiscali se to brzy herně hodně zlepší, ale já jsem vcelku spokojen, i když jsem se zatím originálních úkolů v misích nedočkal.
• Oceňuju perfektní dialogy, je to skvěle napsané a místy dost vtipné. Nikův sidekick Roman je hodně vykutálený a připomíná mi Joea z Mafie 2 - jsem zvědav, jak moc se jim ta podoba za rok bude vyčítat.
• Postavu druhého bosse Michaila namlouvá Karel Roden a poznáte ho tam už tak po druhé větě - jeho český přízvuk zní jak pěst na ucho. Ale do role se moc pěkně položil ;-).
• S auty zatím dost válčím, plavou a poměrně špatně se ovládají (hlavně při brždění). Mezi různými modely jsou velké rozdíly (brzdná dráha atp.), hodně jsem si oblíbil Hummera - hodně vydrží.
• Sedm hodin hraní a 20% hry, pro dnešek končím - "Roden" to má za sebou a právě jsem aktivoval druhý safehouse v nové části Liberty City. Při přesunu už jsem (je-li to možné) prakticky přestal jezdit autem a používám taxi - je to jednoduché a rychlé. Obtížnost lehce přituhuje, i když stále poměrně plynule pokračuju bez zákysů.
• Euphoria engine je místy neviditelný, některé pohyby jsou hodně směšné, ale faktem je, že je tu hodně práce odvedené jaksi "za oponou". Parádní je ovšem třeba takový běh ze schodů, které postavy sbíhají bokem!
• Mám na PS3 velký problém s viditelností. Abych vůbec viděl kolem sebe, musel jsem si vytáhnout jas a kontrast (a to i po setmění bez rozsvícených světel) a texty na mobilu jsou extrémně špatně čitelné. Jsem jediný?
• Minihry - některé jsou dětsky snadné (šipky), jiné mi moc nejdou (bowling). Prakticky všechny jsou ale nudné (platí i o automatech) a hrál jsem je zatím jen jednou. Lepší je zajít na zábavné vystoupení do divadla.
• Je zajímavé, že si aktivisté stěžují i na jízdu v opilosti. Když jsem to v GTA IV zkusil poprvé (rozostří se grafika a zhorší ovládání), okamžitě mě napadlo, že to má pozitivní výchovné poselství. Už jsem to neopakoval.
• V pátek jsem přidal dvě další hodiny (jsem na devíti) a mám za sebou 25% hry. Objevují se první komplexní a alespoň trochu vynalézavé mise. Například si přes internet dáte rande s buzíkem, kterého pak (v rámci jakési pomsty) v restauraci rozstřílíte. Na řadu už přišla i oblíbená odstřelovačka.
• Také Conan O´Brien si vzal na paškál nové GTA IV. A s (nechtěným) humorem si na herní bestseller posvítili i v CNN. Je nutné něco dodávat?
• Konečně jsem shlédnul video, o kterém se tak moc mluví. Nutno uznat, že Ladies of Liberty City je dost hustá "dokumentace" vztahu GTA IV (a zjevně i autora videa) k ženám. Ani se moc nedivím, že si v IGN nafackovali a video odstranili.
• Na Tiscali je hodně trefný článek o vadách GTA IV. Ne že bych úplně se vším souhlasil a některé výhrady jsou puntičkářské, ale obecně to podepisuju. Kdosi tam v komentářích psal, že by takovou věc designér "konkurenční" hry neměl psát, osobně si to ale nemyslím - není to recenze, je to názorový článek a to je v pořádku. Naopak, autor nese kůži na trh, řada kritizovaných věcí je problém nejen GTA, ale her jako takových, tak jsem zvědav, jak se s tím popere Mafia 2.
• Co se týče hry, jsem na dvanácti hodinách. Stále spokojený, ale dávám přestávku. Práce dost vázne a tohle je neskutečný žrout času. Pokračování za týden...

Když se skupina herních novinářů setká u nějakého neformálního rozhovoru, v posledních zhruba třech letech je téma předem dané: během několika minut se řeč stočí na World of Warcraft. V Las Vegas se mi tohle železné pravidlo znovu potvrdilo a při večeři u stolu s osmi lidmi jsem byl obvykle jediný, kdo téhle zábavě neholdoval. Nicméně když jsem pak po několika pivech bouchl do stolu a zeptal se na hry, ze kterých mají němečtí, polští, ale i američtí kolegové z poslední doby největší radost (kromě výše zmíněné, samozřejmě), nemálo z nich začalo nadšeně vyprávět o nějaké obskurní flashovce. Dobře tenhle fenomén nedávno popsal Pavel Dobrovský na Hrej a myslím, že i ze zdejších příspěvků je moje vášeň k drobným internetovým hříčkám zcela zjevná.

Mohlo by se zdát, že jsou flashovky doménou výhradně webových browserů a potažmo počítačů. Nejsou. Existuje kupříkladu řada webů, které počítají s přístupem z Wii a tedy ovládáním pomocí Wiimote (například). A pak je tu Sony, která se nebojí kvalitní flashovky předělávat do stahovatelných PS3 hříček, které pak za pár dolarů prodává na PlayStation Network. První vlaštovkou byla před rokem flOw, další je teď Echochrome, která v Evropě vyjde už v průběhu května (na americkém Store je už pár dní ke stažení demo). Mám k dispozici v podstatě plnou verzi a dost si jí užívám, byť je to ten typ logické hry, která je už velmi záhy hodně obtížná (alespoň pro mne). Jenže ono je to tak extrémně odlišné od čehokoliv, na co jste ve hrách zvyklí, že si prostě nemůžete pomoci a nad jediným levelem s radostí dumáte i dlouhé minuty - celá pointa tkví v natáčení herního světa a vytváření vizuálních iluzí (lépe to vysvětlí kratičký tutorial a loňský trailer). "Nejméně grafiky a nejvíce hratelnosti," to o Echochrome prohlásil vloni Phil Harrison a měl naprostou pravdu. Vyjde to nakonec i na PC? Bylo by to hezké, tam to ostatně všechno začalo, ale za těch pár šupů to na PS3 rozhodně stojí - myšlenka "kvůli tomuhle jsem si PlayStation 3 přece nekupoval" ať vás raději vůbec nenapadá. Právě tohle jsou ostatně hry, díky kterým PSN aktuálně s přehledem poráží Live Arcade.

Jak už jsem psal, při čtvrté návštěvě Las Vegas se mi díky příznivým kartám a kuličce méně posednější než je zvykem, vůbec poprvé podařilo vyhrát. Nicméně tentokrát jsem se záhy po skončení Dne hráčů v podání Midwaye jal vypadnout z města hříchu a na tři dny (čtvrtý den padl na Phoenix) se vžil do role náruživého pozorovatele tamní nádherné přírody. Dobrá, kecám, nejdřív jsem dva dny nadšeně nakupoval za laciný dolar, který jsem předtím tak proklínal při inkasování výhry v kasinu, ale to raději nechtějte slyšet - řada věcí byla v Americe levnější než u nás už kdysi dávno při kurzu kolem 30 korun, tak si tu nákupní horečku asi dokážete představit sami.

Při finálním součtu jsem napočítal osm národních parků - Amerika je prostě velká a já i takhle viděl jen zlomek toho, co tu za vidění stojí (spoustu věcí doufám ještě zvládnu). Hodně lidí touhle zemí opovrhuje a nepochybně pro to mohou mít řadu věcných důvodů (stejně jako mám já několik relevantních důvodů proč jí mám rád), ale pokud jde o přírodu, nemůžou říct ani popel. Přiznávám, že je to z mé strany trochu pohodlnost - na rozdíl od některých jiných světadílů se tu bez problémů domluvím, všechno probíhá v relativním komfortu (doprava, ubytování, strava atd.) a výsledek je přesto stále relativně exotický. Zion, Bryce Canyon, Arches, Canyonland, Natural Bridges, Mesa Verde, Four Corners, Chelly, Petrified Forest a nakonec neplánovaná zastávka ve Phoenixu, to jsou hlavní body čtyřdenní cesty, při které jsem najel něco přes 2 tisíce mil. Pro jednoho řidiče to není zrovna malá dávka (dlouhé cestování navíc dvakrát v lásce nemám), ale v Americe jsou úplně jiná měřítka - pětihodinová cesta po přeplněné německé dálnici je (pokud jde o nároky na pozornost a výslednou únavu) úplně něco jiného než stejně dlouhá cesta americkou pouští, kde za tu dobu potkáte mimo pár městeček dohromady třeba čtyřicet aut a osmkrát zatočíte volantem. Souvisí s tím samozřejmě i maximální rychlost 75 mil (=120 km) za hodinu, kterou jsem si o moc překročit netroufal - do iPodu jsem si ale hodil oblíbené internetové podcasty nebo rozhovory z Radiožurnálu a ubíhalo to svižně. Ostatně, zastávka střídala zastávku...

Běžně vzdělanému Evropanovi asi zmíněné názvy většinou nic neřeknou. I já před pár lety znal v podstatě jen Grand Canyon, ale stačí osvícený kamarád (v mém případě Robert Hoffman, bývalý spolumajitel Altaru), který Ameriku projel křížem krážem a máte itinerář jako víno. Robert mi jednotlivé destinace vykreslil v nejhezčích barvách a já se hodně těšil. Výsledek ale předčil očekávání a za těch pár dnů jsem toho viděl fakt hodně. Na pár fotek s konkrétním popisem se podívejte na Flickr, detailní informace o všech parcích najdete na serveru National Park Service, tak ještě pár osobních dojmů. Samozřejmě, při té rychlosti to občas zavánělo spíše sběrem trofejí než poznáváním - prakticky nikde jsem nemohl strávit více než tři hodinky a věřte, na některých místech mě to hodně mrzelo (hlavně treky v Zionu, Bryce Canyonu a také v Mesa Verde vypadaly hodně výživně). Nicméně v rámci možností jsem spokojen. Pár lidí se také pozastavovalo nad tím, že jsem tam byl úplně sám, ale s tím opravdu problém nemám - na sdílení zážitků nijak nelpím a kdokoliv, kdo by v Americe, vám potvrdí, že tam osamělost nehrozí.

Výše zmíněná cesta (nejlépe bez Phoenixu, ten za tu zajížďku rozhodně nestál) se dá za čtyři dny s přehledem zvládnout i s Grand Canyonem (den dva navíc samozřejmě neuškodí) a pokud by měl někdo zájem, mohu na požádání poslat itinerář. Každopádně, nejnadšenější jsem byl z Bryce Canyonu, Arches a Mesa Verde. První zabodoval pohledem na stovky erozí vytvarovaných vysokých věží, druhý nádhernými přírodnými oblouky a třetí pro změnu desítkami skromnými skalními indiánskými obydlími. Víc napoví fotky...

Update: Itinerář najdete tady.

Absence aktualizací má jediný důvod - mám jiné starosti! Právě teď píšu z malého městečka Cortez v americkém Coloradu (pokud sledujete Jericho, tak přesně takhle to tady a v okolí vypadá), kudy projíždím při své svižné čtyřdenní poznávačce místních národních parků. Původně jsem byl v Las Vegas na Midway Gamer´s Day, ale tahle akce popravdě řečeno nestála za řeč. Nevím jak o akci referují jiná média, ale já byl z her (konkrétně The Wheelman a This is Vegas) docela zklamaný - last-genovou grafiku bych ještě odpustil (Unreal Engine se holt nehodí na všechno), ale plytká hratelnost mě tedy mrzela. Snad to bylo způsobeno nemastnou prezentací, zejména v druhém případě si v Midway zjevně nechávají pár trumfů na E3. Nicméně GTA klon vycházející půl roku po GTA IV to rozhodně nebude mít snadné.

Letos jsem konečně z Vegas odjel s alespoň trochu více penězi, než jsem tam přijel (šťastná pětatřicítka!), nepočítaje v to pochopitelně četné nákupy motivované levným dolarem - škoda, že se nové PSP, iPhone a pár dalších předem vybraných gadgetů tak blbě shání (v druhém případě je to skutečně beznadějné). Nicméně headline výletu je jednoznačně čtyřdenní okružní cesta po zhruba osmi národních parcích - profláklý Grand Canyon už jsem viděl dvakrát, takže jsem letos zvolil poněkud složitější řešení a musím uznat, že řada z navštívených míst Grand Canyon hravě překonala (například Bryce Canyon, na fotce). Ale o tom až z Prahy, bude-li zájem.