Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Tři dny, čtyři rohy a osm parků
Jak už jsem psal, při čtvrté návštěvě Las Vegas se mi díky příznivým kartám a kuličce méně posednější než je zvykem, vůbec poprvé podařilo vyhrát. Nicméně tentokrát jsem se záhy po skončení Dne hráčů v podání Midwaye jal vypadnout z města hříchu a na tři dny (čtvrtý den padl na Phoenix) se vžil do role náruživého pozorovatele tamní nádherné přírody. Dobrá, kecám, nejdřív jsem dva dny nadšeně nakupoval za laciný dolar, který jsem předtím tak proklínal při inkasování výhry v kasinu, ale to raději nechtějte slyšet - řada věcí byla v Americe levnější než u nás už kdysi dávno při kurzu kolem 30 korun, tak si tu nákupní horečku asi dokážete představit sami.
Při finálním součtu jsem napočítal osm národních parků - Amerika je prostě velká a já i takhle viděl jen zlomek toho, co tu za vidění stojí (spoustu věcí doufám ještě zvládnu). Hodně lidí touhle zemí opovrhuje a nepochybně pro to mohou mít řadu věcných důvodů (stejně jako mám já několik relevantních důvodů proč jí mám rád), ale pokud jde o přírodu, nemůžou říct ani popel. Přiznávám, že je to z mé strany trochu pohodlnost - na rozdíl od některých jiných světadílů se tu bez problémů domluvím, všechno probíhá v relativním komfortu (doprava, ubytování, strava atd.) a výsledek je přesto stále relativně exotický. Zion, Bryce Canyon, Arches, Canyonland, Natural Bridges, Mesa Verde, Four Corners, Chelly, Petrified Forest a nakonec neplánovaná zastávka ve Phoenixu, to jsou hlavní body čtyřdenní cesty, při které jsem najel něco přes 2 tisíce mil. Pro jednoho řidiče to není zrovna malá dávka (dlouhé cestování navíc dvakrát v lásce nemám), ale v Americe jsou úplně jiná měřítka - pětihodinová cesta po přeplněné německé dálnici je (pokud jde o nároky na pozornost a výslednou únavu) úplně něco jiného než stejně dlouhá cesta americkou pouští, kde za tu dobu potkáte mimo pár městeček dohromady třeba čtyřicet aut a osmkrát zatočíte volantem. Souvisí s tím samozřejmě i maximální rychlost 75 mil (=120 km) za hodinu, kterou jsem si o moc překročit netroufal - do iPodu jsem si ale hodil oblíbené internetové podcasty nebo rozhovory z Radiožurnálu a ubíhalo to svižně. Ostatně, zastávka střídala zastávku...
Běžně vzdělanému Evropanovi asi zmíněné názvy většinou nic neřeknou. I já před pár lety znal v podstatě jen Grand Canyon, ale stačí osvícený kamarád (v mém případě Robert Hoffman, bývalý spolumajitel Altaru), který Ameriku projel křížem krážem a máte itinerář jako víno. Robert mi jednotlivé destinace vykreslil v nejhezčích barvách a já se hodně těšil. Výsledek ale předčil očekávání a za těch pár dnů jsem toho viděl fakt hodně. Na pár fotek s konkrétním popisem se podívejte na Flickr, detailní informace o všech parcích najdete na serveru National Park Service, tak ještě pár osobních dojmů. Samozřejmě, při té rychlosti to občas zavánělo spíše sběrem trofejí než poznáváním - prakticky nikde jsem nemohl strávit více než tři hodinky a věřte, na některých místech mě to hodně mrzelo (hlavně treky v Zionu, Bryce Canyonu a také v Mesa Verde vypadaly hodně výživně). Nicméně v rámci možností jsem spokojen. Pár lidí se také pozastavovalo nad tím, že jsem tam byl úplně sám, ale s tím opravdu problém nemám - na sdílení zážitků nijak nelpím a kdokoliv, kdo by v Americe, vám potvrdí, že tam osamělost nehrozí.
Výše zmíněná cesta (nejlépe bez Phoenixu, ten za tu zajížďku rozhodně nestál) se dá za čtyři dny s přehledem zvládnout i s Grand Canyonem (den dva navíc samozřejmě neuškodí) a pokud by měl někdo zájem, mohu na požádání poslat itinerář. Každopádně, nejnadšenější jsem byl z Bryce Canyonu, Arches a Mesa Verde. První zabodoval pohledem na stovky erozí vytvarovaných vysokých věží, druhý nádhernými přírodnými oblouky a třetí pro změnu desítkami skromnými skalními indiánskými obydlími. Víc napoví fotky...
Update: Itinerář najdete tady.
