Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Celý dny teď trávím v autě a protože jsme tři a můžeme se vystřídat, je dost času i na PSP. Kromě Indyho jsem se pustil do Vice City Stories (na handheldu to není ono, těžkopádně se to ovládá) a Space Invaders Extreme (je to fantastický - arcade režim jsem pokořil, ale stage jaksi nechápu, nedokážu odemknout alternativní levely 3B atd.), koupil jsem si (hry za 15 dolarů, já to žeru!) Ultimate Ghosts ´n Goblins a N+ (oboje vynikající, ale taky hodně těžké, až frustrující), ale především jsem konečně dohrál God of War.

S často kritizovanou délkou jsem problém neměl (odolávala přes pět hodin čistého času), spíš mi vadilo... no, že je to prostě pořád stejné! Když vyšel první díl, z quick time eventů (to jsou takové ty ikonky tlačítek, které se objevují na obrazovce u bossů a vy je musíte rychle a správně zmačknout) byli všichni odvaření, ale teď už mi to zkrátka jako zásadní prvek hratelnosti připadá otřepané, jakkoliv jsou jinak někteří bossové docela originální (to už ovšem nemluvím o QTE sekvencích). Také zbytek hry je poměrně "typický" - boj, průzkum, sem tam nějaký ten puzzle. Je to všechno dobře vymyšlené a realizované, ale... já vím, je to PSP hra a těžko po ní můžu chtít zásadní inovace, ale u takhle zásadního titulu jsem od Sony a Ready at Dawn čekal přeci jen o špetku víc než solidní souboje a s výjimkou jednoho nebo dvou nápaditých okamžiků v podstatě banální překážky. Takže jo, slušná hra, ale nečekejte zázraky. A pro třetí díl na PS3 už to bude chtít něco hodně jiného.

Dnes vyrážíme do Portlandu, dále Olympic national park, Seattle a Mount Rainier. To vše zřejmě už s DSkem v ruce, mám v plánu konečně rozjet Zeldu, Ace Attorney: Apollo Justice a Soul Bubbles...

Krátké video s bizonem z dnešního výletu do Národního parku Yellowstone (podotýkám, že je to tu patrně zcela normální záležitost, na YouTube najdete podobných videí desítky). Zdravím domů, detaily později. Stálo to za to...

Přiznám se bez mučení, Lego Star Wars jsem hrál všehovšudy deset minut. Jak dobře víte, s ?dětskými? hrami (tak alespoň někteří lidé nazývají plošinovky ? dle mého názoru mylně) nemám vůbec problém, ale tohle kolem mě i přes velmi pozitivní ohlasy prolétlo téměř bez povšimnutí. Her s ?velmi pozitivními ohlasy? je koneckonců docela dost, já Hvězdné války nijak zvlášť nemusím a s Legem už si taky nějaký ten měsíc nehraju, takže děkuji pěkně, další...

S Indiana Jonesem je to ale o trochu lepší a vzhledem k nadšeným recenzím jsem se ho rozhodl zkusit na PSP, kde jsem k experimentování ochotnější. Zkusil a okamžitě propadl. Nejen že jsem jako pozorný pozorovatel herní branže musel ocenit geniální myšlenku spojení dvou licencí do jedné (obzvláště úctyhodné je to vzhledem k hernímu odpadu vytvořenému podle filmových předloh) ? o tom už jsem ostatně psal nedávno tady. Druhá věc je, že je to designově dokonale zvládnutá hra, o které by se mělo vyučovat na univerzitách herního designu. Počínaje motivací hráče (nepamatuju, kdy jsem naposledy jen tak ?ztrácel čas? ničením květináčů, beden nebo skříní, abych mohl sebrat další a další penízky, v podstatě zbytečně, jen pro ten pocit) přes geniálně promyšlenou obtížnost (ve hře nelze vůbec zemřít, přesto je pro hráče příkladnou výzvou) až po skvostně převyprávěný příběh původní filmové trilogie nenásilně zasazený do světa Lega (tj. originální koncept a spousta humoru). Výsledek? Velmi svěží záležitost a jedna z nejlepších PSP her, pro kterou je jako stvořená. Omlouvám se, vím, že už jsem většinu postřehů v tomto odstavci psal před měsícem tady, ale tohle stojí za připomenutí.

Jinak musím znovu ocenit, že jsou některé PSP hry obsahově naprosto totožné s next-genovými verzemi. Některé hry bych na velké konzoli vzhledem k nedostatku času nebo konkurenci jiných novinek nehrál, ale na PSP to udělám rád. Platí to i pro Lego Indiana Jones ? pokud si odmyslíme grafiku, jde o 100% stejnou hru na PSP i na Xbou 360! Takových her už pár je a je to skvělá věc. A mimochodem, okamžitě jsem si tu v GameStopu na PSP pořídil Lego Star Wars, nemůžu se dočkat Lego Batmana (vyjde za několik málo týdnů a mám v plánu ho zkusit na Xbou 360) a zvědavě vyhlížím další díly, zatím neurčitě ohlášené. Snad to vyjde s tím Harry Potterem.

Květnový Larva Mortus nebyl špatný, ale co si budeme nalhávat, proti Jets´n´Guns to byl přeci jen poněkud slabý odvárek. To další horká novinka z kuchyně Rake in Grass vypadá už na první pohled lépe a když jsem dostal od autorů echo, okamžitě jsem na notebook nainstaloval demo a krátím si tu u něj dlouhou chvíli v press centru. Což je poněkud paradox, když uvážíme, že je celá Nvision zaměřena na nablýskanou turbo/mega/awesome grafiku. Nu co už. Řeč je o nové logické plošinovce Archibald´s Adventure (viz homepage, kde najdete demoverzi - je v ní velkorysých 30 z celkem 114 levelů v plné verzi, která stojí velkorysých 15 dolarů), jež mi trochu připomíná Commander Keena a vůbec staré plošinovky, jen s výraznějším puzzle aspektem a zjednodušeným ovládáním (klasické jedno tlačítko myši, dnes už to asi jinak nejde). Tak si to zkuste sami - po půl hodině hraní si zatím netroufám vynášet soudy, ale vypadá to hodně slibně a je za tím evidentně pořádný kus práce. Dobré práce.

Jsem v San Jose na NVision a nevím kam dřív skočit, na blogování není čas ani chuť. Odpískal jsem letos E3 i Games Convention, všechny síly směřoval právě sem a zatím to vypadá, že jsem udělal dobře. Je to po letech ryze herních výstav (podobných si už jako vejce vejci) příjemná změna a i bez ryze technologických přednášek (Raytracing on the GPU - IQ / RGBA, ne děkuji) je tu toho k vidění víc než dost dost. Počínaje workshopem Team Fortress 2 Strategy (asi to zas po měsíci zapnu) přes demoscénu včetně borců z Assembly až po extrémně zajímavý keynote Jen-Hsun Huanga nebo turnaj v Guitar Hero 3, kde si už myslíte, že jste potkali největšího maniaka v zemi, načež ho další šílenec bez zaváhání ztrapní.

Dolar už sice není co býval, ale nákupy jsou tu pořád solidní (jen PSP vezu domů tři...) a návštěva pre-season zápasu Orlando Raiders se taky počítá. Po NVision dojde na zlatý hřeb v podobě dalšího výživného tripu (San Francisco >Yellowstone > Portland > Mount Rainier > Seattle, zde detailně). No, to jen tak aby bylo jasno, proč se na blogu flákám. Třeba si nějakou volnou chvilku najdu, ale detailně asi až po návratu. Have fun!

Tohle je sice extrémně otřepané téma, ovšem přístup Cliffa Harrise k němu naopak velmi originální a rozhodně si zaslouží zmínku. Cliff vyvíjí pod jménem Positech Games nezávislé indie hry - jeho tituly možná nepatří mezi absolutní špičku, ale jistě patří mezi to lepší, co dnes indie branže nabízí. Jsou to poctivé hry a je za nimi vidět hodně práce. Cliff se dlouhodobě potýká s pirátstvím (i když přesné ztráty samozřejmě netuší), na rozdíl od řady dalších ale nezůstává u nadávání a snaží se s nepříznivou situací něco dělat. Nabízí poměrně rozsáhlá dema, pro jejichž stažení nepotřebujete registraci. Prodej a digitální download zařídil tak, aby byl maximálně triviální a bez překážek. A snaží se poskytovat kvalitní a rychlou podporu. Nyní se rozhodl zjistit skutečné motivy pirátů - nabídl jim absolutní diskrétnost a požádal je o upřímnou odpověď na otázku proč nekupují hry (zde ještě rozhovor pro BNET o jeho záměru).

Dostal stovky odpovědí (i pod uvedeným příspěvkem na blogu je hezká řádka dlouhých reakcí), pečlivě je přečetl a tady je výsledek. Mezi často zmiňovanými příčinami je staré známé DRM, vysoká cena, nízká kvalita her (?), absence digitální distribuce a tak dále, přečtěte si to sami. Cliff se sympaticky rozhodl zohlednit výsledky při vývoji a distribuci svých budoucích her, jen těžko ale něco udělá s tím, že je ilegální stažení hry mnohdy podstatně jednodušší než její zakoupení. Což je podle mého skromného názoru problém zdaleka největší (kéž by bylo všechno tak snadné jako Steam). Každopádně ale inspirativní otázka jako stvořená pro diskuzi...

Jmenuje se Robert Pelloni a je mu 25 let. Tak jako každý z nás nosil jako kluk v hlavě nápad na svojí vysněnou hru. Na rozdíl od ostatních se jí ale Robert rozhodl realizovat. Úplně sám. Po pěti letech a odhadem 15 tisících hodinách práce (vychází mi to na 8 hodin denně, stěží uvěřit) svůj projekt dokončil a rozhodl se jej prezentovat na veřejnosti s jasným cílem - nalézt vydavatele. Klobouk dolů před tímto výkonem bez ohledu na kvality projektu, jenže ona je to ještě ke všemu na první pohled sympatická hra! 2D adventure pro Nintendo DS nazvaná sporadicky Bob´s game (vzhledem k délce vývoje zřejmě původně vyvíjená pro GBA) s nádhernou ručně kreslenou grafikou evidentně těží z toho, že jde o vizi jednoho jediného člověka, který se postaral o naprosto všechny aspekty jejího vývoje.

Další informace a zmíněné video naleznete na stránkách autora. Jde o první demonstrační video, které prakticky vůbec neukazuje hratelnost (připomíná trochu Shenmue), ale je zřejmé, že jde o velkolepý počin. Autorovi držím palce a těším se na hru!