Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

K dispozici jsou videa z prakticky všech přednášek i panelových diskuzí na letošní GDC v Brně, takže můžete dohnat svou absenci. Shlédnutí zhruba třiceti videí (často mají více než 100MB) vám sice chvíli potrvá, ale stojí to za to. Více než panelové diskuze, které jsou spíše smrští nesourodých (byť občas velmi zajímavých) myšlenek, bych doporučil některé přednášky, i když tady hodně záleží na vaší odbornosti a zájmech - většina přednášek se spíše než teorií vývoje zabývala konkrétními expertními otázkami a zaujme tedy především samotné vývojáře (tohle pochopitelně není výtka - už z názvu akce koneckonců vyplývá, že byla určena právě pro vývojáře). Laikům tak doporučuji zejména páteční představení konkrétních projektů - ani ne tak proto, že se v některých případech dozvíte o chystaných projektech (El Matador nebo UFO: Aftershock), ale spíše proto, že je hodně poučné poslechnout si vizi samotných vývojářů, jejich motivace, překážky, které museli překonat a cíle, kterých chtějí dosáhnout. Z ostatních doporučuji třeba výtečnou přednášku "Vztah mezi filmovou a herní tvorbou", jejíž autor se na rozdíl od pražského workshopu v Roxy nesnažil glorifikovat vliv filmu na hry, ale spíše se věnoval konkrétním věcem, které hry ovlivnily a také určitým společným jmenovatelům, se kterými se obě branže "potýkají". Zaujala mne i přednáška Jana Krejčíře "Děj, animace, střih a kompozice", ale určitě by se toho našlo mnohem více. Ještě jsem neviděl zdaleka všechno, snad se k tomu někdy vrátím.

Z podobného soudku doporučuji blog Pavla Dobrovského, který až v dalekém Egyptě dokázal přeložit výtečnou přednášku Rapha Kostera Theory of Fun for Games z GDC (neplést s brněnskou akcí, tahle v březnová GDC konference v San Franciscu byla přeci jen "trochu" větší), která je jakýmsi výcucem nové Kosterovy knihy Theory of Fun for Game Design. Koster možná není celebritou, ale za sebou toho má více než dost - byl hlavním mozkem Ultimy Online a také Star Wars Galaxies. Překlad Lukeho je kvalitní, ale znalci angličtiny si možná raději přečtou originální přepis (i když je asi na místě dodat, že nejde o doslovný záznam přednášky). K obsahu Kosterovy přednášky mám jen jednu velmi obecnou poznámku jíž však rozhodně nechci útočit na jeho teorii a snižovat jeho zásluhy - zajímalo by mne, jak velká část tvůrců her bere vývoj tak akademicky. Myslím tím, kolik vývojářů věnuje velkou část svých sil výzkumu lidské psychologie a fungování lidského mozku a snaží se tyto poznatky aplikovat při designu svých her. Soudě podle obsahu řady ostatních přednášek letošní GDC (mimochodem, za pár dní by měla být k k dispozici videa i z některých přednášek americké GDC - je však otázkou zda to bude zdarma, protože už teď si můžete na Gamasutře objednat DVD s deseti přednáškami) to úplně vzácné není. Neříkám, že to je špatně, ale myslíte, že tvůrci her Tetris, Diablo 2, Dungeon Master nebo Fallout nad něčím podobným přemýšleli? Ne. Je to o talentu. Kdybych vzal sto největších hudebních hitů posledních dvaceti let, pečlivě je analyzoval, zjistil v čem je jejich kouzlo, proč jsou tak chytlavé a co mají společného, možná budu schopen složit úspěšnou skladbu s působivou melodií a třeba se i dostanu na vrchol hitparád. Ale určitě se s ní nezapíšu do hudebních análů a zcela určitě to nebude skladba, kterou změním svět populární hudby tak, jako se to řadě interpretů bezesporu podařilo. Možná to není nejpřesnější příměr, ale víte co tím myslím - ten kdo opravdu umí, se nemusí ohlížet doleva, doprava a dozadu. Moc se těším na přednášku Keity Takahashiho z Namca, který hovořil o vývoji úžasné hry Katamari Damacy (jedna z těch, u kterých by dle uvedených stránek za pár dní mělo být k dispozici video). Myslím, že řadě vývojářů otevře oči.

Abych na závěr také alespoň trochu přispěl se svou troškou k téhle vítané herní osvětě (o to smutnější je nedávná zpráva o zrušení evropské GDC), předkládám několik odkazů na další zajímavé přednášky z americké GDC včetně několika citátů.

• "Pirátství mi nikdy nevadilo a každý komu vadí, je hlupák. Ten kdo si vaší hru zkopíruje by si jí stejně nekoupil." Warren Spector (Burning Down The House - Game Developers Rant)
• "Jedním  z nových způsobů podání příběhu je svět, který reaguje na hráče. V HL2 lidé reagují na hráče - ahoj, ty seš Gordon! - a ve Fable jste byli středem světa! Síla této metody je v tom, že je velmi nenápadná." Greg Zeschuk (Storytelling across genres: BioWare´s perspective)
• "Jsem otrávený z existujících žánrů. Je to stále dokola totéž - realtime strategie, akční hry, znovu a znovu. Musíme přemýšlet odlišně a příští generace bude o nových konceptech. Snažíme se na to připravit, ale zároveň musíme čelit tomu, že se herní průmysl pomalu stává masovou záležitostí. Hodně lidí už není ochotna věnovat čas tomu, co jsme po nich dříve chtěli. Nechtějí se učit, chtějí rovnou hrát." Peter Molyneux (Next Generation Game Design)
• ?Jedna věc se nezměnila a nezmění ? naše přirozenost jako zdroj zábavy. Abychom uspěli, musíme vzbudit emoce. Smích ... strach ... radost ... vztek ... lásku nebo překvapení.? Satoru Iwata (The Heart of a Gamer - přednášku lze stáhnout i jako video ve třech částech na Eurofiles)
• "Dnešní děti si všechno upravují. Počínaje svými těly (tetování, piercing) až po svá auta. ... Jak se mohl byznys s vyzváněcími melodiemi během čtyř let dostat k hodnotě 4 miliardy dolarů? ... To je další z nových trendů a jako tvůrci her se musíme naučit jak toho využít." J Allard (The Future of Games: Unlocking the Opportunity - přednášku lze stáhnout i jako video na Eurofiles)

Vyhlašovat každý týden (nebo alespoň přibližně každý týden) nejlepší nezávislou hru zřejmě nebude žádná legrace. Nejen proto, že každý týden není čas na hraní nových projektů a pátrání po nich, ale i proto, že těch zajímavých novinek zas tak moc nevychází. Prozatím to tedy vyřeším tak, že nebudu vyhlašování omezovat na aktuální hry, ale budu se v mých doporučeních vracet i do doby minulé. Tentokrát by to totiž z novinek byla bída - vyzkoušel jsem logickou hru Asianata, což je "kuličkový" puzzle rychlík (zmiňoval jsem jich tu už několik), který ale postrádá návykovou hratelnost a i když přichází s hodně originálním přístupem, více než hodinu hry, kterou nabízí bezplatná demoverze, u ní asi nestrávíte. Vyzkoušel jsem také novou arkádovou střílečku Absolute Blue, která je však sotva průměrná, otestoval jsem i nové demo slavného Breakquestu (pokud jste ještě nekoupili plnou verzi, sáhněte po něm, je tam místo pěti osm úrovní), který je sice skvělý, ale také příliš starý a hlavně mnohokrát zde omílaný a vyzkoušel jsem také Generally, které mi jeden čtenář SCORE doporučil jako lepší hru než minule oceněný Turbo Sliders. Podle mne neprávem, i když úplně špatné to také není.

Zalovil jsem tedy v paměti a vytáhl z ní freewarový Baktinet. Jeho němečtí autoři se zjevně inspirovali úspěšným, stále populárním a nutno podotknout i mnohem lépe zvládnutým Tetrinetem, ale místo Tetrisu zvolili logický rychlík Dr. Mario známý z Game Boye a posléze dalších platforem Nintenda (pochopitelně se v mnoha modifikacích objevil i na počítačích). Dr. Mario sice není zdaleka tak "ultimátní" puzzle rychlík jako Tetris nebo Bust-A-Move, ale rozhodně má něco do sebe a Baktinet navíc jeho pravidla trochu upravuje, byť je sporné, zda jejich zkomplikováním neudělal spíše krok zpátky. Baktinet můžete hrát sami, ale to hlavní se odehrává v multiplayerovém režimu až pro šest hráčů. Menší trhlinou na kvalitě je absence serverů, nebo jsem na ně alespoň neměl štěstí - musíte to tedy zkusit v exponovanějších večerních hodinách, popřípadě se domluvit jednorázově s kolegy či přáteli (lze hrát i po lokální síti). Každopádně doporučuji, zřejmě to na rozdíl od Tetrinetu nebudete mít na harddisku několik let, ale na občasné odreagování je Baktinet ideální. Obzvláště v multiplayeru.

Jsem zpět. Uzávěrka, World of Warcraft, alkohol a pár dalších "koníčků" způsobilo krátké zaneprázdnění a na blog se nedostalo - jak už jsem dříve upozornil, nebude to výjimečná situace a občas se to prostě přihodí. Tečka. V průběhu následujících dní se pokusím dohnat všechny resty a dnes začnu shrnutím nejzajímavějších dubnových her. Tentokrát to nebude vůbec dlouhé, většina vydavatelů vynesla své jarní trumfy o velikonocích na konci března a na duben tedy zbyly pouze tři hry, které mě osobně eminentně zajímají.

• Splinter Cell: Chaos Theory (PC, Xbox, PS2, GC 4.4.) - Na internetové poměry neobvykle kvalitní a propracovaná recenze na Tiscali vám "jakost" téhle hry vysvětlí dostatečně podrobně. Každopádně je to nejlepší stealth hra vůbec, na které mě hodně potěšil kooperační režim. Hrál jsem sice jen první díl, ale do tohohle se rozhodně pustím. Ubisoft získává body!
• Doom 3: Resurrection of Evil (PC, 8.4.) - Po dlouhé době docela povedený datadisk, naprosto nesrovnatelný například s Call of Duty: United Offensive. Přesto - jakkoliv je podařený (skvělé jsou zejména nové zbraně), na radikálním názoru hráčů nic nezmění: pokud se vám Doom 3 líbil, užijete si i RoE, pokud jste Doom 3 nenáviděli, nemá to vůbec význam zkoušet.
• Jade Empire (Xbox, 22.4.) - Jedna z nejlepších Xboxových her vůbec, na IGN dali dokonce 9,9/10! A divíte se když jde o RPG od Bioware? Nicméně RPG s bojovým uměním a RPG podle všeho relativně přístupné, takže mám velkou chuť to zkusit. Uvidím jak bude čas, podle nepotvrzených informací by snad v budoucnu měl být vytvořen PC port, takže žádný spěch...

Z dalších důležitých her připomínám Starfox: Assault na GameCube (prý hodně pokažený), Doom 3 pro Xbox (prý hodně podařený), Midnight Club 3 - Dub Edition (není to prý zlé, ale americký styl vizuálního tuningu mě moc neláká, raději počkám na Juiced), Unreal Championship 2 na Xbox (má být fajn, ale bez podpory Live nemá smysl a pro PCčkáře zcela zbytečný) a také Lego Star Wars, SWAT 4, Matrix Online, Empire Earth 2, Freedom Force Vs. The Third Reich, Cold Fear a s trochou štěstí i Dungeon Lords, i když ten to spíše nestihne. Ale tohle všechno se na můj HDD patrně nedostane. Takže zase za měsíc, květen by měl být povedený hlavně na Xboxu - konečně Forza Motorsport a Conker Live and Reloaded!

Jak už jsem psal mnohokrát, jsou vývojáři a vývojáři. Ty, pro které není jediným cílem hru prodat, ale chtějí jejím prostřednictvím v první řadě pobavit (jakkoliv to tak může vypadat, není to bohužel jedno a totéž), poznáte mj. i podle toho, že do svých her zabudovávají nejrůznější bonusy. Ne vždy ale jde o nedílnou součást hratelnosti a mnohdy jsou takové bonusy nedokumentované a naopak více či méně úspěšně skryté. Říká se jim (netuším proč) easter eggy, neboli v překladu velikonoční vajíčka. Zamyslete se - pokud někomu stojí za to trávit dlouhé hodiny či dny implementací bonusu, který spatří pár promile nebo procent hráčů, pak je jeho vztah k vývoji hodně úctyhodný.

Je příznačné, že firmy ve svých produktech easter eggy často nevidí rády, snaží se důsledně kontrolovat obsah kódu a mnoho takových bonusů je tedy vytvořeno z iniciativy jednotlivých vývojářů. Jako třeba vůbec první easter egg z roku 1980, který je přičítán Warrenu Robinettovi. Warren nebyl spokojen s tím, že Atari žádným způsobem neuvádí na obalech hry ani ve hře jména jejich tvůrců. Zatímco řada ostatních vývojářů rovnou odešla (včetně Jobse a Wozniaka, zakladatelů Apple), Robinett vymyslel mnohem lstivější pomstu. Jeho hra Adventure (tehdy se hry fakt mohly jmenovat jakkoliv) totiž obsahovala tajnou místnost s frází "Created by Warren Robinett", o které Atari pochopitelně nemělo tušení. Místnost na 2k cartridge s hrou zabírala celých 5% prostoru, ale Robinett značně zkomplikoval její nalezení. Přesto prý už pár týdnů po vydání nějaký hráč napsal do Atari hrdý dopis, ve kterém se chlubil, že nápis odhalil. Robinett už ale Atari naštěstí opustil. Hůře prý dopadl jistý programátor Maxisu, který byl po odhalení easter eggu v Sim Copter vyhozen.

Jiné easter eggy jsou zcela záměrné a řada her je jimi prošpikovaná skrz naskrz. Příkladem budiž adventury, ale vlastně i všechny další hry Lucasarts, které byly plné odkazů na jiné hry nebo filmy, a také se tu dalo najít značné množství skrytých vtípků. Vzpomínám například na tajný exit do světa Monkey Island ve hře Indiana Jones and the Infernal Machine, kde se z Indyho stal Guybrush. V sérii Monkey Island bylo ostatně easter eggů také mnoho, i když bylo vzhledem k humoru občas docela těžké definovat co je easter egg a co je součást hry. Nejraději vzpomínám na podvodní sekvenci v prvním díle, kde Guybrush "zemře" (navzdory tomu, že v adventurách LucasArts jinak zemřít nešlo), pokud jste zůstali pod vodou přes deset minut. A vzpomenout musím i Day of the Tentacle, kde bylo v jednom počítači možné spustit celý první díl Maniac Mansion (sice v něm pokud vím nešlo ukládat, ale dohrát šel). Úžasné! Můj nejoblíbenější easter egg byl ale v Doomu II, kde měl poslední level zajímavé řešení. Museli jste se prostě ve správný okamžik z výtahu trefit do mozku finálního bosse, což ve skutečnosti znamenalo trefit se do malé místnosti, kde byla na kopí nabodnutá hlava Johna Romera. Odhalit to šlo dvěma způsoby - za prvé s použitím "noclip" cheatu (ubohé) a za druhé při analyzování výkřiku bosse. Pokud jste totiž v nějakém editoru zvuk přehráli pozpátku, uslyšeli jste Romerův hlas říkající "To win the game you must kill me, John Romero." Geniální nápad a klobouk dolů před tím, kdo to odhalil (zde je insiderská historka o vzniku tohoto easter eggu, tady si můžete oba zvuky přehrát). Stejný nápad později použil Gearbox v Half-Life: Opposing Force, kde je pro změnu slyšet věta "To win the game you must kill me, Randy Pitchford." Randy byl fanoušek Doomu a chtěl mu tak vzdát poctu - což byla mimochodem pointa mnoha takových "vajíček".

Easter eggů jsou tisíce a nejsou zdaleka jen doménou her (viz památné primitivní bonusové hry v Excelu), i když je občas docela obtížné říci co je vlastně běžný feature, co je obyčejný cheat a co je skutečný easter egg. Docela dobrou databázi easter eggů naleznete na www.eeggs.com. Podělte se v diskuzi o svá vlastní "vajíčka", které si vybavujete. A veselé velikonoce!

Tak nám SCi koupila (skoro) 20% Eidosu. O tom, že herní branže není klidný byznys, už si asi nikdo neděláme iluze - firmy (zejména vývojářské) krachují jedna za druhou a neuběhne týden abychom se nedozvěděli zprávu o nějaké akvizici. Tahle britská výměna je ale důkazem, jak malý je v herním průmyslu rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem: SCi byla ještě v roce 2001 v červených číslech (viz pětiletý přehled zisku a ztrát) a na pokraji krachu, ovšem jedna jediná úspěšná herní série (Conflict) a několik dalších dobrých rozhodnutí jí dokázalo během několika let "vyléčit" a dokonce i umožnilo myslet na expanzi. Zde je třeba pro pořádek dodat, že 76 milionů liber, které těch 20% údajně stálo, není hotovost, ale hodnota nabídnutých akcií. To ale nijak nesnižuje úspěch SCi - hodnota jejich akcií zkrátka dosáhla v průběhu let takových hodnot, že se s ní mohla podobně velkolepá operace uskutečnit. Otázka je co bude s těmi zbylými 80% a zda si bude SCi moci pořídit i je.

Ale zpátky ke srovnávání - Eidos byl naproti tomu dlouhá léta štikou herní branže a vlastní řadu špičkových IP, které nejen že firmě přinesli milionové zisky, ale mají samy o sobě obrovskou hodnotu (Tomb Raider, Championship Manager, Commandos, Deus Ex, Hitman, Soul Reaver, Thief...). Přesto stačilo několik kardinálních neúspěchů (poslední Tomb Riader byl hlavním fiaskem), nějaké ty ne zcela šťastné investice (ION Storm) či odložení důležitých titulů a výsledkem je provozní ztráta 30 milionů liber za druhou polovinu loňského roku - o zoufalosti Eidosu v tomto období svědčí fakt, že se nejprodávanější hrou firmy stal Shellshock: Nam ´67 s 900 tisíci kusy. Kdysi jsem nějaký čas koketoval s myšlenkou, že si koupím pár akcií mých oblíbených herních firem - z legrace, ze sportu nebo z čirého fanouškovství, říkejte si tomu jak chcete. Teď už vím, že nic takového nikdy neudělám. Pro spekulanta a zkušeného investora je to možná ideální "hřiště", ale já se raději v klidu vyspím.

Jen pro pořádek - sledujete-li internetové zpravodajství této kauzy, určitě víte, že je to trochu složitější. Eidosu nabídla odkoupení akcií ještě jedna firma a pokud vím zatím neni nic definitivně rozhodnuto. Na uvedené "houpačce" to ale příliš nemění. Jednou jsi dole, jednou nahoře.

Konečně jsem našel čas na dohnání filmových restů! Nejprve vám ale sdělím jednu smutnou zprávu - Sin City nebude v kinech v dubnu, ale až 18.8. (v květnu bude promítán na festivalu v Cannes, kde mohou soutěžit jen filmy, které byly do té doby uvedeny jen v zemi vzniku). Snad vám trochu spraví náladu druhý teaser trailer na War of the Worlds, což má být zřejmě největší film tohoto roku (Tom Cruise, Steven Spielberg a katastrofický žánr - není divu). Teaser je slibný a jsem rád, že v něm je docela dost akce, ale zároveň navzdory tradicím neodhaluje příliš mnoho (i když v závěru traileru je jeden rychlý záběr, který něco naznačuje). Skvěle nastříhaný a vypointovaný je i trailer na Red Eye, novinku režiséra Vřískotů Wese Cravena, i když ten film asi nakonec za moc stát nebude. A nakonec ještě trailer na The Island, nový "matrixovský" thriller od Michaela Baye s hned třemi mými oblíbenými herci - Ewanem McGregorem, Scarlett Johansson a Michaelem Clarkem Duncanem. Však ono v těch kinech i letos bude na co koukat.

Třeba ještě dnes už ale můžete jít na Million Dollar Baby (recenze v Cinemě a v Premiere). Ano, to je ten oskarový snímek (film roku, režie, herečka v hlavní roli, herec ve vedlejší roli), který si zaslouží vaši pozornost ať už jste fandové náročnějších filmů (zas tak náročné to není), nebo filmů ze sportovního prostředí (Rocky to také není). Čekal jsem asi ještě o chlup více, ale jsem spokojen - Hilary Swank výborná, Clint Eastwood jakbysmet, jen ten Freeman mi tam neseděl a jeho role mi až příliš připomínala Shawshank. Natočené je to hodně staromódně a to já rád. Druhý film, který bych rád doporučil je Život pod vodou (opět recenze v Cinemě a v Premiere), velmi originální a surrealistická komedie se skvělým Murrayem.

Historicky prvním vítězem mého soukromého ocenění pro nezávislou hru týdne se stává závodní hra Turbo Sliders (zjevně už je několik měsíců stará, nicméně já jí objevil teprve nedávno), která znovu potvrzuje, že mají závodní hry typu Mashed nebo Micro Machines v tzv. "party multiplayer" žánru hodně slušnou pozici. Turbo Sliders je arkádová závodní hra podobná automatovému Super Sprintu z roku 1986. Trať sledujete z hodně vysokého pohledu, auta jsou miniaturní a okruhy poměrně jednoduché a krátké. Pointa je v tom, že ovládání vozů není úplně primitivní a chcete-li okruh projet co nejrychleji, musíte se pečlivě naučit smykovat a projíždět zatáčky tzv. ideální dráhou. V demoverzi jsou k dispozici tři tratě, které můžete po neomezenou dobu vyzkoušet i po internetu v tuším až deseti hráčích. Za pouhých 13 dolarů (300 korun, co to dnes je) získáte přes 20 zabudovaných tratí, budete si moci stahovat i další a závodit až ve dvaceti. Zábava se tu opravdu odvíjí od snahy projet každou zatáčku co nejlépe, což značně ztěžuje fakt, že nejrychlejší typ auta se také hůře ovládá. Zkuste to sami, já z toho byl pár dní celkem vydřený, i když internetoví soupeři jsou na můj vkus trochu moc ostřílení. Holt jsem k tomu přišel pozdě.

Z dalších her vřele doporučuji geniální remake Privateera, hodně mě zaujal i Zzed (zajímavý mix arkádové střílečky a Puzzle Bobble) a Heavy Weapon (nový titul indie králů PopCap Games). Jinak ale příliš času nebylo a neměl jsem zatím ani čas vyzkoušet novou českou adventuru Pět kouzelných amuletů, o které se teď hodně mluví. Grafika mě vůbec nezaujala, ale soudě podle ohlasů by se to mohlo hrát dobře (snad nejsou pozitivní jen proto, že jde o freeware projekt), takže je-li libo...

Nedávno se v redakci natáčela krátká reportáž do pořadu Game Page a mezi řečí padla ze strany produkce nenápadná zmínka o potížích kvůli jakési stížnosti. Na stránkách Rady České televize lze ze zápisů z jednání dohledat, že si skutečně jakýsi Jan Bárta na pořad postěžoval dopisem z 14. ledna, který byl poté postoupen k vyjádření generálnímu ředitele České televize. Posléze pak bylo rozhodnuto, že se panu Bártovi také podle návrhu generálního ředitele odpoví. To je zatím vše, konkrétní způsob jakým s dopisem Rada ČT naložila zřejmě bude možné dohledat ve zvukových přenosech z jednání, které jsou na zmíněném webu také k dispozici, ale ty jsou tak nepřehledné, že už se jimi věru nehodlám prohrabovat (jen náhodou jsem tam ovšem narazil na zmínku o stížnosti na stejný pořad z pera někoho jiného - ta ale v zápisu z jednání není, snad jde tedy o omyl). Úryvek z dopisu pana Bárty se ovšem dostal i na diskuzní fóra k pořadu Game Page (mimochodem, zajímavá je i zdejší zmínka, že se připravuje online vysílání Game Page). Zde jej přetiskuji:

 "Píši Vám proto, že jsem po shlédnutí zmíněného pořadu došel k přesvědčení, že je zde porušován zákon o veřejnoprávní televizi, zákon o reklamě, ale především jde o zřejmé porušování trestního zákoníku ČR, neboť v tomto pořadu nepochybně dochází k ohrožování mravní výchovy mládeže propagací nejhrubšího násilí navíc masově prostřednictvím veřejnoprávní televize. Po shlédnutí zmíněného pořadu jsem se hlouběji zajímal o jeho obsahovou náplň v minulosti a ke svému naprostému zděšení jsem například zjistil, že hned v několika říjnových vydáních z loňského roku byla propagována hra Hitman, ve které je hráč nájemným vrahem s úkolem za peníze zavraždit nejrůznějšími způsoby své oběti!!! Dámy a pánové, obracím se na Vás jako na orgán, který má možnost, ale i povinnost po mém oznámení zasáhnout a zabránit další propagaci této úpadkové, nemorální a vysoce škodlivé zábavy. Věřím, že trestní oznámení, které vážně zvažuji, nebudu muset podat, protože využijete svých kompetencí k tomu, aby televize veřejné služby nebyla dále zneužívána lidmi ( z mého subjektivního pohledu s psychopatickou poruchou osobnosti) k tomu, vsugerovat nejmladší generaci myšlenku, že lidský život je bezcenný, zabíjet je normální a učí je dokonce za peníze někoho o život připravit."

Nechci se příliš vyjadřovat k samotnému pořadu Game Page a neuslyšíte ode mne co si o něm myslím - rád bych se na svém blogu vyhnul jakýmkoliv tendenčním příspěvkům nebo i těm, které by za ně mohly být považovány (asi se tomu úplně nevyhnu, ale můžu se o to alespoň snažit), nicméně zřejmě nikoho nepřekvapí, že se mi nelíbí. Jenže to ještě neznamená, že bych pořádal demonstrace za jeho zrušení. Je to jediný český pořad o hrách a to je mnohem lepší, než kdyby tu nebyl žádný. Pokud jde o dopis, patrně ho psal klasický potížista (v diskuzi je zmíněno, že stížnost zaslal doktor ze Středních Čech) a o škodlivosti her a jejich "úpadkovosti" si všichni jistě myslíme své, ale na druhou stranu - proč v pořadu určeném pro mládež a vysílaném o víkendovém dopoledni na veřejnoprávní televizi recenzovat/propagovat hru, která je určena hráčům od 18 let? Nemá pan doktor náhodou tak trochu pravdu? Neznám obsah odpovědi pana generálního, ale doufám, že nejhorší možné řešení bude, že z pořadu zmizí násilné hry, nebo alespoň záběry se strunou na krku. Což by ostatně bylo podle mého názoru rozumné. Proč dráždit hada bosou nohou?