Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Herní branže to nevidí ráda, ale hráči jsou nadšení. Často tu doporučuji slevové akce a výprodeje na britském serveru GamePlay (znají vůbec slova "sleva" a "výprodej" herní obchody v České republice?), tentokrát se ale zbláznili pro změnu v britské pobočce Amazonu a přišli s rozsáhlou nabídkou desítek úžasně levných her. Ještě než začnete jásat, je tu bohužel jedno "ale" - Amazon na rozdíl od GamePlay nezasílá hry do České republiky (zřejmě ještě nezaznamenali náš vstup do EU) a je tedy nutné trochu krkolomně zneužít strýčky/známé/kolegy v západní Evropě - použít můžete svou vlastní platební kartu, ale adresa na zaslání zkrátka musí být jinde (přesný seznam zemí viz podmínky Amazonu). Vyřešeno?

Zde je úplný seznam produktů nabízených ve slevové akci. Ta se týká všech platforem, i když i tentokrát se v případě PC her příliš zajímavých cen neurodilo (v tomto směru je to na našem trhu přeci jen vzhledem k častému lokalizování a větší konkurenci docela pozitivní) - Commandos 3 za 3 libry, Medal of Honor: Pacific Assault za 10 liber, noví Settlers za 12 liber nebo jen pár týdnů starý NHL Eastside Hockey Manager za 6 liber ( u nás vyjde v české verzi až po prázdninách) by ale snad někoho zviklat mohly. U konzolí je to snad ještě lepší, protože tu za vynikající ceny pořídíte i špičkové tituly - řada ještě skoro "horkých" novinek (včetně Halo 2, Metroid Prime 2 Echoes nebo Oddworld Stranger´s Wrath) je tu za dvacku, MGS3 za 14, Splinter Cell Chaos Theory za 15, OutRun 2 dokonce za 8 a u řady her také s novou cenou určitě rádi přehlédnete pár chybek či neduhů - třeba u Killzone za 8 liber. Amazon potěšil i pár retro maniaků, Blackthorne port na GBA (to je ta stařičká PC hra od Blizzardu, vzpomínáte?) za 7 mi zní jako skvělá nabídka a je tu i v podobných akcích často zmiňovaný Midway Arcade Treasures 2, tentokrát ale dokonce za 6 liber. Vybere si prostě každý, navrch můžete přihodit pár DVD filmů (pozor na to, aby měly českou podporu, ale třeba Forrest Gump za 7 liber jí má), hudbu nebo i knížky, dušička má pokoj a Amazon bude také spokojený, protože tam nakonec rádi necháte hezkých pár tisíc korun. Nejlepší položky z nabídky už jsou dávno pryč (raději ani nebudu říkat, co jsem odpoledne objednal), takže pokud máte zájem, jednejte rychle!

PS: Na otázku v úvodu zní ve skutečnosti odpověď "ano" - když jsem byl posledně v Electroworldu, měli tam pár nehorázně levných novinek pro Xbox. Jinak ale bída!

Je to neuvěřitelné, ale byly časy, kdy 8-bitové počítače a konzole nebyly ničím jiným než pouhou představou v mozcích několika géniů a ti šťastnější (a starší) z nás si teprve hráli s tzv. televizními hrami. Řada dnešních hráčů si asi nedokáže představit, že někdy existovaly přístroje (navíc docela drahé) s často jedinou zabudouvanou hrou. A je to ještě neuvěřitelnější, ale právě nyní se podobné přístroje dostávají znovu do módy! Pointa je samozřejmě v tom, že už nestojí stovky dolarů, ale třeba pouhou dvacku. Ať už jde o Atari Flashback (kolekce dvaceti her z Atari 2600 a 7800), Activision 10-in-1 (10 starých her Activision rovněž pro Atari 2600), EA Sports (NHL a Madden edice 95) nebo jakoukoliv z dlouhé řady jiných podobných produktů (třeba od výrobce Jakks, který je zjevně nesměřuje jen na pamětníky, ale i na děti), zdá se, že je stále spousta hráčů, kteří raději než po emulaci nebo obyčejné retro kolekci sáhnou po autentické verzi s původním ovladačem. Jen s ním se zkrátka cítíte skutečně jako s originálem.

Ačkoliv to vidím stejně, ještě nevyšla kolekce, která by mne motivovala k zaplacení oněch dvaceti nebo třiceti dolarů. Přesto jsem měl náhodou před pár měsíci přiležitost zkusit Commodore 64 kolekci s třicítkou starých her z 8-bitového C64. Téměř všechny jsou od Epixu nebo Hewsonu, najdete tu mj. slavné Cybernoid II, Paradroid nebo International Karate, ale i pár "podvodů", kdy je za hru vydávaná pouhá disciplína z World Games nebo California Games - tady se někdo inspiroval v čínské tržnici! A dojmy? Kutily jistě zaujme fakt, že přístroj obsahuje původní C-64 Basic ROM a je tedy možné jej hacknout a připojit různé add-ony jako klávesnice nebo disketové jednotky. To je ale spíše specialitka pro několik vyvolených, většinu z nás zajímá samotný produkt a jeho kvalita je bohužel průměrná. Nevím jestli je to případ všech podobných novodobých "televizních her" (nízká cena by tomu nasvědčovala), ale ovládání je pomalé a už výběr hry v menu je líný (pro pořádek je nicméně třeba dodat, že u některých her to moc nevadí). Nemám tušení, zda se tato nebo jiná "televizní hra" dostala či dostane do prodeje i u nás (vím, že se o tom uvažovalo), ale pokud ano, buďte raději ostražití. Není to úplné fiasko a od podobného zboží vás rozhodně neodrazuji, ale ne všecho s nápisem "retro" stojí automaticky za potlesk.

Při psaní téhle zprávičky poslouchám skladbu ze Starcraftu. Až za chvíli skončí, čeká mě nejnovější verze profláklého Metal Gear intra z třetího dílu a pokud se budu loudat, zřejmě si ještě stihnu vychutnat outro hudbu z R-Type ve verzi pro Genesis. To všechno díky nové radiové stanici Gaming FM, která bohužel nevysílá na vlnách FM, ale na vlnách internetu, konkrétně na adrese www.gamingfm.com. Což však díkybohu pro ty, kdo jsou vybaveni broadbandovou připojkou (nebo zkrátka rychlým internetem), není vůbec žádný problém.

Neříkám, že je to převratný nápad, podobných radiostanic vysílajících přes internet hudbu z videoher je zřejmě celá řada, ale já narazil právě na Gaming FM a po pár dnech jsem docela nadšený. Není nutná žádná registrace, stačí vám Winamp a jedno kliknutí na položku Tune In (dobře - a pak ještě jedno). Na výběr máte ze čtyř "stanic" - jedna vysílá výhradně hudbu ze starých 8-bitových a 16-bitových konzolí, druhá je zaměřena na nové konzole, třetí výhradně na PC a čtvrtá je mixem všeho dohromady. Jsou tu i další příjemné možnosti jako "hit na přání" nebo komunitní fóra. Prima! Musím říct, že se mi při téhle hudbě skvěle pracuje a není nic lepšího než několik hodin poslouchat hezké, ale víceméně neznámé skladby a pak najednou zaslechnout první tóny main theme z Double Dragonu či jiné "srdcovky". Zkuste to!

Vyšlo už v roce 1995, ale to jsem byl beznadějně ztracen v područí 3D akcí. O pár let později jsem se ale k Bolu dostal (tuším, že mě k němu přivedl tehdejší kolega Karel Papík) a bylo zaděláno. Nikdy to nebyl "vztah" příliš intenzivní a nikdy jsem tu hru neřadil mezi své nejoblíbenější (na rozdíl od Karla, co si tak pamatuji), ale když tak nad tím přemýšlím, vracel jsem se k ní v posledních deseti letech v pravidelných intervalech celkem často a opakovaně s ní zažíval příjemné "románky". A to prosím hovořím o hře, o které (aniž bych chtěl někoho podceňovat, chraň bůh!) velká část z vás dost možná nikdy neslyšela. Také proto jsem ji vybral do svého seriálu retro pokladů.

Bolo a Oxyd (plus několik jeho pokračování) jsou produkty německé firmy Dongleware (před třemi lety bohužel ukončila svou herní činnost), kterou budete daleko spíše znát díky skvělé arkádové střílečce Tubular Worlds. Na grafice (ale nejen na ní) zmíněných her je zřetelný vliv 16-bitové éry a Dongleware skutečně tvořili primárně pro Atari ST a Amigu, i když ve všech zmíněných případech naštěstí existují i PC verze. Možná je to jen moje děravá paměť, ale takhle detailní a uhlazená SVGA grafika (o špičkové hudbě nemluvě) nebyla běžná ani v roce 1995, přičemž Oxyd je ještě o pár let starší. Začněme tedy jím - velmi vzdáleně jej lze přirovnat ke staré automatovce Marble Madness a i když se v jeho souvislosti používal výraz arkádová puzzle, důraz byl kladen spíše na "skill" s myší. Pohybem myši jste ovládali malou černou kuličku s propracovanou fyzikou, takže se kulička odrážela od zdí či různě klouzala. V každé úrovni bylo třeba najít kameny stejné barvy, vyhnout se překážkám a později i protivníkům - občas bylo nutné aktivovat různé přepínače, využívat speciálních předmětů a brát v potaz různý druh povrchu. Naštěstí nebylo třeba nikam spěchat, časový limit tu nebyl a před soupeři bylo vždy možné se schovat. Nevím jak přesně jsem to popsal, ale nic podobného jsem nikdy nehrál - Oxyd byl skutečně unikátní a zřejmě i úspěšný, jak jinak si ostatně vysvětlit existenci řady pokračování (Oxyd Extra, PerOxyd nebo Oxyd Magnum). Zmíněné Bolo bylo v mnohém podobné, jen bylo (hodně) říznuté Arkanoidem (tady najdete pár větších obrázků) a řekl bych s mnohem propracovanějším fyzickým enginem a pravidly. Prakticky každá z padesáti úrovní (Oxyd jich měl tuším dvakrát více) obsahovala nějaké překvapení, navíc si vybavuji zajímavý příběh a výrazně vylepšenou grafiku. Zkrátka, Bolo bylo ještě lepší!

Obě hry si můžete stáhnout z uvedených stránek na Home of the Underdogs a měly by i přes svůj DOSový původ více či méně spolehlivě fungovat pod Windows bez použití DosBoxu (který je beztak nepodporuje). Ať už je znáte nebo ne, určitě to zkuste, jde o unikátní hry, které díky svému jednoduchému konceptu ani za deset let neztratily nic ze svého kouzla. Přesto by bylo skvělé, kdyby je nějaký zkušený indie vývojář typu Popcap Games předělal do nových verzí - jsem přesvědčen, že by byly ohromně úspěšné (a když jsme u toho, od věci by určitě nebyla ani konverze pro Nintendo DS)! Dosud se o to pokusili snad jen autoři freewarového projektu Enigma, kteří si vzali za předlohu právě Oxyd a celkem se jim to podařilo, takže pokud snad nejste schopni původní verze rozchodit, zkuste Enigmu - ta půjde každopádně. A na úplný závěr jedna prosba - Bolo se v roce 1997 dočkalo pokračování nazvaného Diabolo, které se mi bohužel nikdy nedostalo do rukou. Google vrací jen několik málo relevantních výsledků, takže nezbývá než se obrátit na vás - slyšel jste někdo o téhle hře? Nebo ještě lépe - máte jí?

Téměř tři týdny po skončení výstavy je tu konečně i můj poslední E3 příspěvek - v sekci Fotogalerie najdete pár fotek z cesty (jen zlomek z nich je přímo z E3) i s krátkým průvodním komentářem. Přiznám se, že se sám sobě trochu divím, že je tu takhle veřejně publikuji. Nejsem zrovna extrovert (natož exhibicionista) a původně jsem tuto sekci základal kvůli odborným fotkám ze zákulisí různých akcí, které by nabídly alternativu stereotypním reportážím, ale čert to vem...

Nějaké to bilancování na závěr. Od letošní E3 jsem očekával hodně "nej", ale nakonec byla více či méně stejná se třemi ostatními, které jsem navštívil už dříve. Herní branže už se přes všechna pesimistická (i optimistická) prohlášení stabilizovala a jen těžko nám dnes nabídne něco skutečně šokujícího. Sám za sebe bych byl rád, kdyby se trochu změnila pravidla pro návštěvníky (dav byl letos znovu o poznání větší a neprůchodnější a bylo evidentní, že kdokoliv opravdu chtěl se dovnitř dostal i přes omezení pro odbornou veřejnost), i když na druhou stranu není nezajímavá ani myšlenka skutečně veřejné výstavy podobného rozsahu. Rozhodně by E3 prospěla větší výstavní plocha (ale na druhou stranu - kdo to má stihnout všechno obejít?), třeba v jiném městě - je to sice nepravděpodobné, ale v letech 1997 a 1998 se E3 konala v Atlantě, takže proč ne? A konečně, byl bych rád, kdyby nějaká podobná výstava přežila i v Evropě. Bohužel, psolední vývoj tomu nenasvědčuje, po tradiční ECTS a veřejné GameStars to pokud vím zabalila i vloni úspěšná EGN. Opravdu budu jako anglofil muset jezdit do Lipska?

Na první pohled to vypadá, že by se moc nestalo, kdybych červen vynechal, ale překvapivě také v tomto měsící pár hodně atraktivních her vychází! Battlefield 2, Tekken 5, Medal of Honor: European Assault, Juiced, Area 51, Destroy All Humans, Still Life a další zajímavé nebo očekávané tituly mne sice příliš neoslovují, ale na čtyři další hry naopak čekám s otevřenou náručí. Doufám, že se meteorologové mýlí a já budu mít o důvod víc proč zůstat doma a hrát. Tak tedy, zde je moje volba:

• GTA San Andreas (PC, Xbox, 10.6.) - Pokud jste to vydrželi, teď je čas slíznout smetanu a vychutnat si zlepšení, která budou mít proti PS2 dvě nové verze! Víc k tomu asi nemá význam dodávat. Jen se obávám, že se k téhle hře z časových důvodů nedostanu. Měl bych, na PS2 jsem se dostal sotva do půlky.
• Conker Live and Reloaded (Xbox, 24.6.) - Jsem velkým fanouškem Rare a jejich N64 produkci (GoldenEye, Banjo, Perfect Dark aj.) považuji za  svého času bezkonkurenčí, ovšem následující léta potvrdila, že Nintendo udělalo hodně dobrý byznys, když tým prodalo Microsoftu (za svůj 50% podíl získalo neuvěřitelných 375 milionů dolarů). Od té doby Rare vydalo na Xboxu jediný titul (špatný). Conker je jiná káva - jde o hru, která už byla před lety vydaná na N64, ale v době, kdy už konzole mlela z posledního a tak většině hráčů unikla. Teď se vrací, navrch s propracovaným multiplayerovým režimem, který ale mě osobně nezajímá. Jediné co chci je ta stará dobrá single-playerová hra, kterou dohrajete za víkend, ale úžasně se u ní pobavíte a zasmějete.
• God of War (PS2, 24.6.) - V Severní Americe vyšla už v březnu, u nás teprve za tři týdny. Slyšel jsem o ní moc hezké věci už vloni na E3, ale přeci jen se na obálky časopisů (alespoň těch evropských) nedostala a lepší to nebylo ani s prostorem uvnitř. Rozhodně neprávem, jde totiž o špičkovou záležitost - důkazem budiž třeba recenze na Gamecenter nebo první dojmy na Bonuswebu. Mytologie už mám sice po krk, ale tenhle příběh mě zaujal a filmová akce (přitom s originálním bojovým systémem) pohltila. Zabugovaným review kódem jsem si nechtěl kazit dojem, takže napjatě čekám na ostrou.
• Another Code: Two Memories (NDS, 24.6.) - Jsem trochu skeptický k datu vydání, ale uvádí jej samotné Nintendo, tak to snad vyjde! Another Code (na E3 se hra jmenovala Trace Memory, ale to zřejmě platí jen pro Ameriku) je adventure, tedy konečně trochu odklon od všech těch skvělých, ale přeci jen trochu omezených DS "hříček". Dotekový displej, stylus a mikrofon jistě zajistí řadu vynalézavých logických hádanek (autoři mají ostatně na svědomí hodně originální Glass Rose na PS2) a i příběh a grafika vypadají slibně.

V pátek mne chřipka nemilosrdně upoutala na lůžko, víkend jsem tedy alespoň využil na dlouho plánované přečtění Šifry mistra Leonarda Dana Browna. O knize v redakci docela dlouho básnil Mikoláš a vloni o ní koneckonců básnila i celá Amerika, takže jsem byl zvědavý. Bylo to hezké, téměř "jednodeché" čtení (vadila mi jen lehká užvaněnost, průměrný překlad a strašný obal), ale proč ten humbuk? Důvod vydávání nespočtu vysvětlovacích knih (Pravda o Šifře mistra Leonarda apod) a smysl dohadů o historické akurátnosti (v češtině třeba zde) mi uniká. Solidní beletrie, nic víc! Pokud jste četli, jak se vám líbila? Mimochodem, několikrát mne v průběhu čtení napadlo, že by z toho byl dobrý film a hle, bude už příští rok (a s hezkým obsazením, více informací zrovna před pár dny zveřejnil FilmPub)!

Z titulku ale můžete mít pocit, že jsem chtěl psát o něčem jiném - a máte pravdu. Ještě jednou jsem se chtěl vrátit k výletu na E3. Návštěvy Los Angeles jsem využil také k návštěvě jednoho výjimečného obchodu s hrami. Pro Acme Game Store by se hodilo označení "concept store". Tak zpravidla různé firmy označují své nádherně vyvedené obchody, které navrhují špičkoví interiéroví architekti, abyste pak uvnitř na obrovských pultech našli všehovšudy patery boty. Acme je nicméně (podle všeho) soukromý podnik Jasona Jonese, bývalého "head visual directora" u Armaniho, který se rozhodl dokázat, že hry už nejsou podivínskou zábavou. Na 750 metrech čtverečních obchodu Acme jsem si po zkušenostech z českých herních obchodů připadal trochu jako v jiném světě. U příležitosti E3 se tu navíc konala výstava I am 8bit, která vzdávala poctu starým hrám docela obyčejným, ale v našem oboru neobvyklým způsobem - přes 100 umělců tu prezentovalo své grafiky, malby a jiná "tradiční" umělecká díla s retro herní tématikou. Bylo to moc pěkné, jen moje naivní touha koupit si nějaký originál pro obrovský zájem a vysoké ceny selhala. Netruchlete, web je docela detailní včetně rozsáhlé galerie a online shopu.

Mimochodem, když jsme u obchodů - Nintendo začátkem května otevřelo svůj concept store v centru New Yorku v Rockefellerově Centru. Byl jsme i tam, ale kromě pár triček nebo čepic s motivem Nintenda (nebo Pokémonů) to nestojí za řeč. Přítelkyni jsem tam koupil triko "I love videogames" s obrázkem Maria - řeknu vám, nebyla nadšená.

Aneb různé postřehy o E3 (osobní i z internetu), které se mi sem zatím nevešly! Začnu třeba ještě jedním hyperkvalitním trailerem - na Dead or Alive 4 (myslím, že je ke stažení potřeba placený přístup). Má 474 MB, je 5 minut dlouhý a GameSpot uvádí jako doporučený hardware 3.0 GHz procesor, více než 1 GB paměti a 128 MB video kartu. Ne, nejde o požadavky pro spuštění hry (jako bojovka se na PC samozřejmě neobjeví, vyjde exkluzivně pro Xbox 360), ale o požadavky na pohodové přehrání traileru! Šílené.

GameDaily hodnotí E3 z pohledu médií. Osobně jsem čekal, že bude letošní ročník v médiích ve znamení kvantity na úkor kvality, ale GameSpot byl skvělý a i jinak docela slabé IGN spoluprácí s televizí G4 celkem bodovalo. Ostatně, to byl také hlavní trend zpravodajství na velkých serverech a největší rozdíl proti loňskému roku - vedle textu (nejen) oba největší servery nabídly vlastní video coverage. Jak se jevilo zpravodajství vám z pohodlí domova a co jste říkali na české weby?

Při včerejším opětovném sledování tří tiskových konferencí Sony, Microsoftu a Nintenda (celkové summary třeba zde, stáhnout si je můžete například z GameSpotu) jsem si všiml jedné vtipné maličkosti. Zaznamenali jste někdy konkrétní zástupce jednotlivých firem? U Nintenda s tím nemám problém - Satoru Iwata je se svou angličtinou nepřehlédnutelný a charismatický Reggie Fils-Aime si za jediný rok dokázal (v pro Nintendo poměrně krušném období) naklonit na svou stranu většinu fanoušků Nintenda (vlastně ne za rok - stačila mu k tomu loňská tiskovka Nintenda na E3 a úvodní věta: "My name is Reggie. I´m about kickin´ ass. I´m about takin´ names. And we´re about making games") - nepřehlédněte zajímavou odbornou analýzu jeho osoby. U Sony místo humorného přístupu zvolili seriózní pojetí, ale Kaz Hirai, Ken Kutaragi i Phil Harrison jsou respektu hodní zástupci firmy. Jenže pak se podívám na záznam z tiskovky Microsoftu a při pohledu na J Allarda mi chtě nechtě cukají koutky - srovnejte prosím jeho vizáž z roku 2000 se současnou podobou. Věříte zhruba čtyřicetiletému člověku s náušnicí v uchu a velmi nevšedním stylem oblékání? Co tak tragického se mu proboha přihodilo v posledních pěti letech?

Základy o Nintendo Revolution jistě znáte (třeba z Doupě nebo Tiscali). Je pozoruhodné, jak velká část zpravodajských serverů skočila na lep velmi chytře formulovanému sdělení Nintenda o zpětné kompatibilitě. Zatímco se mnohde dočtete, že bude Revolution umožňovat hraní všech starých her Nintenda z N64, SNESu a NESu, skutečnost je trochu jiná - viz oficiální detaily na evropské stránce Nintenda. Vyplývá z nich, že bude mít Revolution 100% zpětnou kompatibilitu s GameCube (předpokládám, že budete muset vlastnit originál hry) a navíc bude mít " downloadable access to 20 years of fan-favourite titles". Zde zdůrazňuji chytrý výraz "fan-favourite", který naznačuje, že půjde jen o výběr (koneckonců, těžko může Nintendo samo od sebe zveřejnit staré hry jiných vydavatelů). Osobně mne daleko více zaujala zmínka o možnosti nezávislého vývoje, se kterým má Nintendo určité plány: "...bude vyhovovat jak velkorozpočtovým skvostům, tak nezávislým hrám zplozeným jednotlivými vývojáři se zajímavým nápadem." Tohle bude ve spojení s internetovým připojením hodně zajímavé, co říkáte?

A na závěr jedna E3 off-topic novinka. Opět se blíží Cannes Lions, ocenění nejlepším reklamám roku (o loňském ročníku jsem krátce referoval zde). Pořadatelé už s předstihem vyhlásili, že jako inzerenta roku ocení PlayStation (resp. Sony) za "soustavně originální a inspirativní reklamu od uvedení produktu v roce 1994, stejně jako za její vliv na světový zábavní průmysl." Od svého uvedení na trh PlayStation získala na tomto festivalu 26 ocenění včetně tří hlavních cen Grand Prix (poprvé v roce 1999 za Nipples, v roce 2003 za Rebirth a vloni za televizní Mountain). Pro zajímavost jsem kdesi vyhrabal další vtipnou PlayStation reklamu, kterou možná ještě neznáte - Stay at Home (6 MB) získala v roce 1998 Zlatého lva. Trochu nechutné, pravda, ale také vtipné a hlavně ironické - a to v reklamách není zrovna obvyklé.