Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Jméno Neil Manke vám pravděpodobně známé není, pro mne je to ale svým způsobem celebrita - před mnoha lety tvořil excelentní modifikace pro Quake a posléze Half-Life (USS Darkstar nebo They Hunger - zde jsou ostatně moje tehdejší recenze), které byly kvalitou bezpochyby nad úrovní velké části tehdejší komerční produkce FPS žánru. Dnes chystá pod hlavičkou Black Widow Games komerční remake They Hunger pro HL2 a já ho budu rozhodně sledovat ostřížím zrakem. Distribuce prý zatím není vyřešena, ale vypadá to jako stvořené pro Steam.

Super Mario World pro SNES je všeobecně považovaný za nejlepší 2D plošinovku všech dob a s 20 miliony patří také mezi nejprodávanější hry vůbec. Chcete-li, můžete si teď zkusit navrhnout vlastní úrovně - díky editoru Lunar Magic! Stačí romka s hrou a vše je dětsky snadné. V této souvislosti bych rád také doporučil jeden z nejlepších freewarových remaků vůbec, Super Mario Twilight DX - jde sice o klasickou 2D plošinovku, amatérští autoři v ní ale použili několik prvků z proslulého Super Mario 64. Geniální! A zadarmo...

• Recenze na počítačovou hru v českých mainstreamových médiích, natožpak "alternativních"? Na první pohled nemyslitelné, nicméně minulý týden otiskl Respekt téměř celostránkovou recenzi na Fahrenheit (na internetu bohužel přístupná pouze pro předplatitele). Snad se blýská...
• V pátek měl v Severní Americe premiéru Doom. Tamní hodnocení nejsou (obvykle) tak pozitivní jako moje pocity, nicméně znovu opakuji - dejte filmu šanci! Asi jste zaznamenali, že se předběžně hovoří o pokračování a někteří herci už mají podepsané smlouvy.
• Mezinárodní asociace herních vývojářů vydala před pár dny svou další demografickou zprávu. Mezi vývojáři je 92% heterosexuálů, 88,5% mužů, průměrný věk 31 let a průměrná zkušenost v branži 5,4 let.. Nic nového pod sluncem, zaujala mne ale zmínka, že kdosi uvedl 37-leté zkušenosti s hrami.
• Hideo Kojima bloguje! Ano, elitní vývojář už nějaký ten pátek provozuje vlastní blog. Dosud jsem tomu nevěnoval pozornost, protože psal v rodném jazyce, nyní však existuje "oficiální" překlad do angličtiny (byť zatím jen části příspěvků). Obsah stojí za pozornost!
• Co hraju? Na PSP Burnout Legends, na PS2 The Warriors, na PC samozřejmě Quake IV. Některým kolegům se příliš nezamlouvá, mně samozřejmě moc. Ještě se k němu určitě vrátím, ale jeho oldskoolová hratelnost mi zatím dělá hodně dobře. Obzvláště ve srovnání se Serious Sam II.

Před několika dny Electronic Arts se vší slávou poslali do světa zprávu, že jim bude pomáhat Steven Spielberg! Média i veřejnost zareagovala adekvátně a novinku přijala poměrně chladně. Když nic jiného, zatím opravdu není nad čím se radovat a osobně se domnívám, že krok vyzní do prázdna. Tak předně nejde o první Spielbergovo zainteresování v herní branži. A nezačal špatně - i když už nehne prstem, navždy patří do herní síně slávy, protože v roce 1995 napsal námět na The Dig! Ve stejný rok jeho nové filmové studio DreamWorks založilo herní divizi a i tady to zpočátku vypadalo hodně nadějně (viz nezapomenutelný Neverhood). Brzy se ale všechno zvrhlo a DreamWorks v roce 1999 vydali na PlayStation Medal of Honor, pod kterým je jako autor konceptu podepsaný opět Spielberg (o rok dříve ostatně natočil Vojína Ryana). Nesnažím se tu naznačit, že šlo o špatnou hru, první dva díly byly na PS1 hodně podařené, ale rozhodně to nebylo v jakémkoliv smyslu invenční. V roce 2000 firmu DreamWorks od Spielberga a ostatních zakladatelů odkoupilo EA - režisér vydělal balík a spokojeně se vrátil ke svému filmu.

Střih o pět let později a Electronic Arts přichází s onou nadšenou zprávou, že tohoto matadora získali pro "spolupracováci s herními vývojáři ve studiu EA v Los Angeles na třech originálních titulech" (to je nutné zdůraznit, nepůjde tedy o hry podle jakýchkoliv Spielbergových filmů). Pro více informací doporučuji přečíst tuto novinku na GameSpotu a související rozhovor s producentem EA Neilem Youngem - z uvedeného vyplývá, že bude první projekt "vést" zkušený Doug Church (ten se sice podílel mj. na Thief a Deus Ex, tentokrát však má jít o něco zcela jiného), což není vůbec špatné. Na druhou stranu mi červík pochybností (no, spíše červ) vyskočil u téhle skvělé otázky:

GameSpot: Oznámili jste dnes tři projekty. Proč tři? Proč ne jen jednu - pak by se vidělo jak to jde?

Neil Young: Chtěli jsme mít šanci vybudovat opravdu široké portfolio.

Aha, tak portfolio! Hned jsme chytřejší! Možná to vypadá, že jsem předpojatý vůči EA nebo Spielbergovi, ale ve skutečnosti si jen myslím, že zatím opravdu není o čem se bavit, natož něčemu tleskat. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko! Spielberg není zdaleka první ani poslední filmař, který se podílí na tvorbě her. Peter Jackson údajně významně spolupracuje s Michaelem Ancelem na novém King Kongu, dále si vybavuji zainteresování bratrů Wachovských, George Romera, Johna Woo a další. Mnoho z nich odvedlo skvělou práci, ale zatím žádný se nepostavil do čela revoluce herní branže. A Spielberg? Některé z jeho filmů mám hodně rád, jiné vůbec (pravda, těch moc není). Hlavně se ale domnívám, že je jeho největší síla v tradičním lineárním příběhu, což je myslím málo na to, aby inovoval film, natož hry. Jak tedy hodlá vytvořit špičkovou hru? A co dokáže přinést v oblasti hratelnosti? Možná se to od něj neočekává a znovu má za úkol jen vymyslet dobrý námět. Prima, pak ale znovu - proč ten humbuk a vlastní kancelář v EALA? Nejde vlastně nakonec jen o to, že EA bude moci na krabici napsat "Steven Spielberg´s..."?

V roce 2001 se automobilka BMW rozhodla investovat do velmi originální marketingové kampaně s cílem propagace svých nových modelů. Zadání bylo celkem jednoduché. ?Chceme absolutní režisérskou špičku. Ať tam jsou naše auta. Zbytek je nám fuk.? Výsledkem je série krátkých filmů, které jsou zdarma ke stažení na internetu, nebo si je můžete objednat na DVD. Možná máte pocit, že jde jen o trochu jiný model klasické reklamy, a nejste až tak daleko od pravdy. Reklama to samozřejmě je. Ovšem bez trapných sloganů a v podání opravdu kvalitních režisérů, scénáristů a koneckonců i herců nabývá netušených rozměrů a zavání prvotřídní filmovou kvalitou.

 

John Woo (Mission: Impossible II), Ang Lee (Hulk) nebo třeba Alejandro Gonzales Inarritu (Láska je kurva) nemají zapotřebí točit reklamu. Jenže naprostá tvůrčí svoboda, relativně vysoký rozpočet a neotřelá příležitost dokázaly zlákat i je. V průběhu dvou let (filmy byly na internet postupně uvedeny již v roce 2001 a 2002) tak mohlo vzniknout celkem osm krátkých šesti až devítiminutových filmů, jejichž jediným pojítkem je kromě nejrůznějších modelů vozů BMW hlavní postava, Clive Owen, v roli jakéhosi soukromého detektiva a výtečného řidiče. Cliva Owena známe z filmů Krupiér, Gosford Park nebo Sin City a podává tu vynikající výkon.

 

Osm filmů, osm různých příběhů a také osm naprosto odlišných režisérských rukopisů. Kromě tří zmíněných se na režisérskou židli usadili například i Guy Ritchie, John Frankenheimer či Joe Carnahan. Šestiminutový formát je velmi krátký na rozehrání nějaké opravdu zajímavé akční podívané s nápaditým příběhem, ale výsledek rozhodně stojí za uznání. Takřka vždy se dočkáte řemeslně velmi dobře zvládnutých automobilových honiček, obvykle i s nějakou tou přestřelkou a zpravidla také se zajímavou poiuntou. Mezi výjimečné okamžiky patří úniková jízda v BMW M5 Sedanu na palubě s Madonnou a za zvuku fantastické Song 2 od Blur nebo díl Powder Keg od zmíněného Inarritu, který se od ostatních filmů výrazně liší a slabším povahám z něj jistě zamrazí v zádech. Naprostou špičkou a neoddiskutovatelnou jedničkou je ovšem díl Beat the Devil od Tonyho Scotta, který jej na rozdíl od svých úspěšných filmů (Spy Game, Nepřítel státu nebo Poslední skaut) natočil jako jeden velký nadupaný videoklip. Nadupaný také herecky ? v roli ďábla je tu Gary Oldman, jeho parťáka hraje Danny Trejo a kromě cameo role Marilyna Mansona tu dostal velký prostor i proslulý soulový zpěvák James Brown. Tenhle díl si musíte stáhnout i v případě, že jste připojeni přes modem!

 

Tak. Výše uvedený text je z článku, který jsem před dvěma lety psal pro DVD Movie. Ano, před dvěma lety. Opakuji ho tu teď ze dvou důvodů. Jednak proto, že tohle mistrovské dílo určitě spoustě lidí uniklo a hlavně proto, že jsem se dnes dočetl, že BMW celý projekt The Hire již tento pátek stáhne ze svých stránek. Máte tedy poslední dva dny na to si všechny filmy postahovat, popřípadě objednat na DVD (pouze za náklady, konkrétně 8 dolarů). Stahujte, nebudete litovat! BMW už dva roky hovoří o nových filmech, zatím ale bohužel nebylo nic realizováno. Tak a kdo teď zavolá do Škodovky?

Mám rád hezké obrázky a fotky a otevřeně přiznávám, že jejich autorům nepokrytě závidím. Bohužel, umělecké nadání mi nebylo shůry dáno (kreslit neumím vůbec a fotografuji zpravidla metodou "vyfoť to stokrát a jednou to snad vyjde") a nezbývá tedy, než se jimi kochat. A závidět. V poslední době se jich pár nashromáždilo - začnu třeba dvěma nádhernými a stylovými kresbami (najdete tam i linky na homepage obou malířů), které si Sony objednala u příležitosti vydání PSP hry Wipeout Pure, aby z nich vybrala jednu, kterou pak použila v kampani. Opravdu těžký výběr. Stylové, byť tentokrát spíše nápadem, jsou také dvě (první, druhá) falešné reklamy na Game Boy SP. Je skutečně s podivem kolik podobných fake obrázků vzniká. Jen různých falešných návrhů konzole Revolution jsem viděl několik desítek a často přitom musely autora zaměstnat na několik dní. Ale dále. Starší, ale moc pěkné kresby spadající do kategorie "pixel art" tvoří parta Army Of Trolls - objevil jsem je, když před třemi lety nakreslili tento úchvatný cover art pro Edge a od té doby obdivovatelem tohoto stylu (viz také E-Boy, jehož dva velké plakáty mi visí na zdi). Nádhera.

A pak jsou tu fotky (byť obvykle upravené ve PhotoShopu) - nevím jestli nejde také o fake, ale tahle trojice "veteránských" reklam na PlayStation 2 vypadá vcelku věrohodně (tunel, bar, schody). Pointa v podobě symbolů tlačítek je sice už trochu ohraná, ale styl to má. Skoro takový jako starší fotky Dimitri Daniloffa pro PlayStation. I když, dá se tomu ještě říkat fotky?

Mimochodem, pokud sháníte pár hezkých wallpaperů s herní tématikou, pak doporučuji desktopgaming.com (to pro retro věci) nebo Hardcore Gamer (pro novější a zpravidla s oficiálními artworky), popřípadě v patřičné kategorii na deviantART, což je ostatně hlavní sídlo všech počítačových grafiků! Těším se v komentářích na vaše tipy...

Dalším starším článkem psaným pro SCORE (tenhle je už z poloviny roku 2004) je téma o sourozencích v herní branži a jmenuje se Bratři v triku. Uvědomil jsem si tehdy, že je jich překvapivě hodně, pokusil jsem se je "zdokumentovat" a hlavně najít odpověď na otázku, proč tomu vlastně je. Otázka zodpovězena pochopitelně nebyla - myslím, že nakonec půjde o běžný statistický vzorek, ale v každém případě je zajímavé, kolik sourozenců uspělo - v textu se dozvíte o sourozencích Smithových, Houserových, Darlingových a samozřejmě i Španělových (ne Carmacky tu vážně nečekejte). Je to takový standardní a zřejmě nepříliš atraktivní článek, někoho by ale snad zaujmout mohl. Připomínám jen, že se mezi napsáním článku a současností uběhlo hodně vody a některé údaje už tedy mohou být nepřesné. Čtěte!

Většina lidí kolem mne bere hry s pro mne nepochopitelným stoickým klidem, takže když jsem viděl tohle video (přímý link na download, cca 5 MB), tak nějak jsem s tím chlapíkem soucítil. Je to nahrávka hráče, který hraní bere špetku emotivněji, než by asi měl. Samozřejmě je tu eventualita, že vše jen předstírá, ale veškeré příznaky jeho vztekání odpovídají mým osobním zkušenostem (hrubé nadávky, okázalá gesta, výkřiky beznaděje, kopání do dveří apod.), takže si myslím, že jde o video autentické. Nemyslím, že bych byl cholerik, ale u hraní se vztekám častěji, než bych si přál. Obvykle ze dvou důvodů - kvůli prohře v multiplayeru (tady už to kvůli Pro Evu odneslo minimálně pět Dual Shocků) a nebo kvůli frustrujícím okamžikům (viz nedávné zamyšlení nad obtížností her), kdy by v případě přítomnosti autorů vážně hrozilo jejich verbální a fyzické napadení. Zajímalo by mne kolik infarktů už mají hry na svědomí. Jak se vztekáte vy? Dokážete se při hraní ovládat?

Uf! Tenhle týden bych potřeboval, aby měl každý den alespoň 48 hodin, nicméně včera jsem si nemohl odpustit projekci filmu Doom, který Bonton pustil několika málo novinářům včetně redakce Score. Nechci moc předbíhat - jednak kvůli spoilerům (překvapivě by se toho dalo vyzradit vcelku dost) a jednak kvůli recenzi, která vyjde v časopise (a vlastně ani nevím, jestli už o filmu mohu veřejně mluvit). Nicméně snad můžu prozradit, že jsem byl velmi příjemně překvapený a zbýval mi jen malý kousek k "nadšení".

Nejdříve to "špatné". První akce se dočkáte skoro až po čtyřiceti minutách a obecně jí je ve filmu málo (spíše než o střílení je totiž o napětí), což se projevilo také na počtu monster - proti očekávání tu není celá plejáda příšer, ale snad jen dva druhy (mimochodem, Pinky byl do příběhu začleněn vážně velmi zajímavým způsobem). Druhým problémem je, že pokud čekáte věrnou filmovou variantu hry Doom, neboli film, který vzdá hold své herní předloze, pak budete pravděpodobně hrubě zklamaní - v tomto směru vás potěší asi jen zhruba desetiminutová pasáž ke konci filmu (pochopitelně včetně "first-person" scény, ale k té se ještě vrátím). A když už tu nějaké další odkazy najdete, pak spíše na třetí díl. Nic to však nemění na tom, že je to povedený film se solidním příběhem (možná trochu více než by se slušelo podobným prvnímu Resident Evilu) a lehce překvapivým koncem (jistí členové jednotky nejsou takoví hrdinové, za jaké je máte). Hodně sympatický mi byl nepříliš známý Karl Urban a na své poměry docela komplikovanou roli solidně zvládl i The Rock.

No a pak je tu ta "first-person" scéna (mimochodem, točil jí jiný režisér než zbytek filmu). Vzhledem k tomu, že jsem tu na ní před časem házel špínu, je to trochu paradoxní, ale napodruhé jsem z ní byl unešený. Nevím jak se to seběhlo - snad to bylo kvalitní projekcí, snad tím jaký význam měla v příběhu, nebo nejspíše tím, jak skvěle jí celý film gradoval. Sice mohla být ještě o špetku rychlejší, ale každopádně jsem si jí užíval. Jen by mne zajímalo, co si u ní pomyslí člověk nezasažený hrami.

Psal jsem to narychlo a je to asi trochu páté přes deváté, ale snad z toho je cítit můj názor - Doom rozhodně není filmem století, ale jako hráče a fanouška Doomu mne více než pobavil. Ze srdce mi spadl velký kámen a já si do kina zajdu určitě ještě jednou. Více informací na oficiálních stránkách, na IMDB a na stránkách Bontonfilmu. Česká premiéra je 3. listopadu (prý v 15 kopiích, což je vcelku dost) a já jsem fakt hodně zvědavý, jak se bude líbit! Nejen fanouškům hry, čtenářům blogu, ale také americkému publiku...

Blíží se hlavní herní sezóna, takže neuplyne dne, aby nebyla dokončena alespoň jedna nová hra, ale tahle je přeci jen trochu výjimečná. Alespoň tedy pro mne! Tak nějak sice tuším, že to nebude tak dobré jako Half-Life 2 nebo Far Cry, ale přesto doufám a čekám prvotřídní střílečku - jsem rád, že se id vrátil k single-playeru a jsem ještě raději, že vývoj svěřil právě Ravenu. U Quake jsem strávil léta zábavy a zdá se, že s ním ještě nejsem zdaleka u konce. Když jsem tak četl tu krátkou tiskovou zprávu, během vteřiny mi hlavou prolétly vzpomínky na zábavnou dřinu na staré Quake-CZ, nadšení z hraní first-person stříleček a nekritické uctívání všeho spojeného s id Software, které hraničilo až s náboženstvím. A za pár týdnů se tohle všechno vrátí!

Když jsme u toho - současná www.quake.cz se zdá být v povolaných rukou velkého nadšence. Adam Konrád (říká si Napalm) vypadá na slušného šílence zapáleného podobně jako kdysi já do stříleček i samotného id Software (viz také jeho www.chainsaw.cz). Vzpomínám si, že mi začátkem roku napsal kvůli jisté záležitosti a při pohledu na jeho sajtu jsem narazil na fotku (viz tady, druhá zprava nahoře), kde byl vyfocený s Toddem Hollensheadem. Když jsem se ho v šoku dotázal, jak toho docílil, odpověděl: "Je to zábavné: překládal jsem nějaké interview s Timem Willitsem. Na konci se zmínil, že se byli podívat v Praze na natáčení Doomu. To mě trošku naštvalo, protože o tom nikde nepsal...tak jsem mailnul Toddovi Hollensheadovi, že je škoda, že nikomu nedali vědět, že jedou do Prahy, že bych je pozval na pivo. Ještě ten večer odpověděl, že je sranda, že mu to píšu dneska, protože je zrovna v Praze a zítra odlétá. Okamžitě navrhl setkání a já do toho prostě šel. Dali jsme řeč a podepsal mi Making of Doom 3."

Parádní story. Má to někdo štěstí a odvahu - to já bych se před lety své bohy nedokázal obtěžovat ani mailem, natož nabídkou piva. Závidím...a jak!